Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Po chvíli někteří vlci odejdou, ale to Aerrav nevadí, její hlavní zájem je před ní. Leží na boku a nechá si vyslechnout, co Wuwi tropí. „Plážovou destinaci? Mně se to tady líbí už takové, jaké to tady je… A co ti na to řekl Khan?“ pousměje se a vykulí oči. Určitě o ničem neví, teď se na něj sesypalo tolik vlků, div se nerozčtvrtil.
„Ale já je nechci pálit, notáák,“ smutně zavyje na Wuwiho. Ona přece nechce nic pálit, ani pořádně nedokáže. Nebo jí to aspoň nenapadá. „Vždyť z těch palem už pak nic nezbyde, listy uschnou a rozpadnou se,“ snaží se přesvědčit svého partnera, aby tolik nezlobil. Ani ona není zvyklá na smečku, avšak asi by neměla dělat takový nepořádek. „Já nejsem zrovna businnessman, a o tobě taky nevím, že bys provozoval obchod jako pan Wu,“ zasměje se.
A když už jsme u pana Wua, Wuwi se pochlubil, že nabyl u něj nové moci. „Uuuu, fakt? Takže teď je tvoje magie vody už silnější?“ Zavrtí ocasem a zaboří hlavu Wuwimu do kožichu. Má chuť se mazlit. Ať jí Wuwi vypráví cokoliv, obejme ho bílýma tlapkama a otírá o něj obličej.
Ani si nevšimne, že se sem mimo jiné dostaví i vlčice, kterou už zná.

//kdyby na mě někdo reagoval, pls ping :3

děkuji, poprosím procento do lovu

Žádám o 2. char (dospělý)
Rok a kousek na hře
140+- postů
Za poslední měsíc možná tak 15-20 postů (?)
Děkuju za zvážení

Schváleno!

<-pichl přes poušť

Poslední kroky se už jen pomalu šourá, cesta jí zmohla víc, než čekala. Honička s liškou, temný les, ztracený Felathian… povzdychne si. Tenhle výlet nevyšel moc pozitivně, ani se nestihla s puntikatým vlčkem rozloučit, zmizel v zapáchajícím oparu lesa. Už minula všechny kaktusy a našlapuje bolavýma nožkama do písku. Jde se jí pomalu, propadá se do písku, než v dáli uvidí první palmu. Není to jen fata morgana? Ne, cítí pachy. Je blízko!
Skoro se dofuní až k oáze, aby sebou plácne do vody, jen po ní zůstanou tři bublinky. Není však nijak hluboko, z vody jí čouhá skoro celý hřbet i špičky uší. Jen sama sebe musí přemlouvat, aby se zvedla pro trochu kyslíku. Převalí se, celá mokrá, vystrčí hlavu na vzduch a leží na břehu, zatímco jí omývají vlny. Na druhé straně vidí docela známý flek, Wuwi něco tropí u pláže, a ještě víc v dáli zahledne pár vlků, ty ale už nepozná.
Po chvíli vstane a pomalu se šourá k ostatním. Smečka volá, Khan, tamti, a Wuwi. Trhoš jí usedne na záda. Naštěstí skoro nic neváží, takže jí to je celkem fuk. „No ahój, tak jsem zpět z obhlídky, heheheh,“ zakaboní se tak nějak obecně, pokynutím hlavy pozdraví Khana a další vlky. Momentálně se ale jde za Wuwim. „Co to tropíš?“ s otazníkama v očích pozoruje svého partnera, jak něco staví z bláta. Dokonce to vypadá jako něco užitečného, jen Aerrav nemůže za žádnou cenu přijít na to, co to je. Posadí se a opře hlavu o šedohnědého vlčka a oddychne si. „Ani bys nevěřil, co všechno mě za tu krátkou dobu potkalo,“ pousměje se a pohodí ocasem. „Kdo jsou ti vlci tam, taky přišli Khana prosit o smečku?“ ohlédne se, ale sama se zatím nejde socializovat. Je neskutečně unavená.

<-Temný les

Celá udýchaná, nakonec se dostane… tam, odkud přišla. Jako kdyby ta poušť si ji sama volala nebo co. Kromě enormního množství písku ji přivítá armáda kaktusů. Povzdechne si. Co je horší, bodliny v zadku nebo tesáky v zadku? Trhoš za ní vlaje vzduchem a nedělá si starosti že všech těch bodlanů. Jde pomalu, kličkuje a vyhlíží, kde je kaktusům konec. Zrovna je ráno, takže zatím není největší vedro, stále má čas se bez úhony dostat zpět do svého nového domova.
Tu a tam poskočí, ale je hodně utahaná po jejich menším dobrodružství. Felathian je jistojistě ztracen, ale třeba narazí na onen modrý strom, kam se chtěl s ní stejně vydat. Stejně není zas tak daleko, ledaže by se vydal úplně opačným směrem na jih světa přes… lávku. Z obličeje z ní něco skapne na tlapku, nemusí dlouho zkoumat, aby zjistila, že je to krev. Lišák jí vlastně škrábl do tváře. Zastaví se, aby si ohmatala čumák a celou hlavu, ale moc krve z ní naštěstí neteče. Snad z toho nebude mít jizvu…

->Oáza přes poušť

Predátoři 6 KONEC

Omámený lišák, zaskočený ohromným proudem světla, byl ze všech stran oblíčen a vlci i sovička na něj útočila. A lišák, přestože oslepen, tlapou majznul Aerrav přímo do obličeje. Ta jen tiše zasyčí, ale je tak plná adrenalinu, že skoro necítí žádnou bolest. U lišáka nezůstávájí dýl jak dvě tři vteřiny, všem je jasné, že brzy vzpamatuje, a proto raději volí útěk. Všichni dají nohy na ramena a zdrhají, byť mlha v temném lese byla zrádná a nakonec se stalo, že se Aerrav i lišák, i Felathian ztratil. Cítila jen slabý pach obou, bohužel je přetlučen odérem rozkladu, hub a dalších nechutných věcí, o kterých raději nechtěla Aerrav přemýšlet. Volat Felathiana nemohla, přilákala by tím starého (ničemného) lišáka, musela teda hledat se sovičkou, která se jí naštěstí neztratila, naslepo.
Běží, ohlíží se, avšak puntíkatý vlček nikde. Necítí ho, ani lišáka. Je naprosto sama. Teda kromě sovičky. „Teda, napadlo mě docela fajn jméno,“ šeptne směrem se svému mazlíčkovi, který určitě nerozumí, co mu Aerrav sděluje. „Budeš Trhoš, jakože… trháš, chápeš ne?“ nadšeně se usměje na sovičku, která z toho není dvakrát moudrá. „Trhoši, zdrháme,“ zavelí a konečně zmizí z tohoto prokletého lesa pryč.

->Pichl

Predátoři 5

Aerrav leží, packami mlátí hlava nehlava, má i zavřené oči, a ukazuje tesáky. To je tak jediné, co v tuto chvíli zvládne. Je vyděšená bez sebe, jelikož liška je něco trochu jiného než vlk. S vlky se dá komunikovat, vše vysvětlit. S tímto starým lišákem, jak to tak vypadá, to nebude tak jednoduché. Minimálně po posledním setkání odcházel s bolavými zády a nějakým tím šrámem. Tentokrát už bílá vlčice neunikne!
Sic lišákovi teče pramínek krve po obličeji, dostane se s vrčením až ke spadlé Aerrav. Tu se ze zálohy vyřítí Felathian a skoro jako tank srazí překvapeného lišáka k zemi. Vlčice využije zmatené situace a použije svojí magii světla. Posvítí čirým paprskem světla na starého lišáka, čímž ho aspoň na chvíli oslepí. Samozřejmě pro Felathiana je světlo naprosto bezpečné. Aby chaosu nebylo málo, opět se objeví sovička, které Aerrav stále nebyla schopna dát jméno, a opět útočí na lišákovu hlavu. Znovu rychle sekne a zvedá se vzhůru. Opět do samého již poraněného ucha.

Predátoři 4

->Spáleniště
Jak uhánějí, trochu Aerrav zarazí, jak se Felathian tváří tak bezstarostně. Jako kdyby obědval každý den liščí maso nebo co. Sice vlčice už trochu zesílila, je vidět, že stále má navrch starý lišák. Skoro jim už dýchá na paty, když dorazí do temného lesa. Tady šelma určitě žije a co víc, musela zachytit pach Aerrav. Jaké to vychytralé zvíře…
„No, to teda znám,“ chrlí na Felathiana udýchaně, raději se ani neohlíží, přestože tuší, že už je lišák skoro dohnal. Zatočí kolem jednoho stromu, když jim sovička získá trochu času. Snese se obratně na lišáka, jak se na správného dravce sluší, a drápne do obličeje. Následně mizí kdesi mezi stromy. Lišák zaškobrtne, přeci jen už to není nejmladší krev. Sovička ho trefila drápky do ucha, kde mu nechala docela znatelnou díru. Sic to nebylo extrémně vážné zranění, muselo to bolet. „Joooo sovo, jooo,“ huláká Aerrav nadšeně, zatímco se snaží získat náskok.
Vypadá to, že konečně společníkovi začíná docházet, že je to trochu v pytli. „No, jeslti z tohodle dostaneme, zavedu tě klidně na konec světá,“ Jak nedává chvíli pozor na cestu, až zakopne o kořen. Vlčice má deja vu. Stalo se to i před rokem?
Každopádně, leží na zemi a lišák je opět na nohou a žene se vpřed. Cíl je jasný, Aerrav jako večeře a Felathiana si dá jako dortík. Během pár skoků už stojí nad vlčící a v jeho výrazu je vidět, že zuří.

Jméno vlka: Aerrav
Počet postů: 8
Postavení: sigma
Povýšení -
Funkce: excelentně se hodí jako smečkový šašek či chodící stínotvor špeh (drbna), hraničář, kdyby to šlo
Aktivita pro smečku: Porozhlédla se po hranicích, řekla Felathianovi o Namarey
Shrnutí: po přijetí se Aerrav rozhodla prozkoumat okolí, až se dostala do Spáleniště, kde potkala Felathiana. Řekla mu o existenci Namarey a že do něj patří (následně na ně zaútočila liška)

Děkuji za cool akci
Procenta prosím do obratnosti :>

edit: nápad akce se mi moc líbil a doufám, že bude někdy opáčko :3

Zapsáno.

Predátoři 3

Zdá se, že Felathian informace od Aerrav nebere moc dobře, možná ani ne moc vážně, avšak bílá vlčice se nad tím moc ani nepozastavuje. Poslouchá? Poslouchá, tak není co řešit. Kdyby cokoliv, támhle je východ, támhle taky všude jsou východy z mojí společnosti... I když... „No Khan si tak jen neříká, on se tak i chová, ale vypadá u toho tak strašně vtipně, že se kvůli tomu ani nezlobím. Vždycky řekne, že někoho rozcupuje, spálí na uhel, ale nakonec jen stojí a nadává. Štěká, ale nekouše, hehe,“ rozjímá bílá vlčice nad jeho novou alfou.
Vypadá to, že Felathian by rád prozkoumal nová území, když už tu asi nafurt zkysnul. Jaké to má ale štěstí, že potkal právě Aerrav, která mu ráda všechno ukáže. „No to teda, můžeme začít velkým divným modrým stromem, který roste uprostřed louky. Je to nedaleko odsud, teda, asi...“ poslední část věty si spíš řekla pro sebe, když si uvědomovala, jak dávno to je, co tam byla naposled. „Ale i hory jsou blízko, ty by se ti mohly líbit,“ dál přemýšlí nahlas, než ji vyruší společník. Podívá se směrem, kam vlk ukázal, než se jí leknutím naježí chlupy.
„A dopr-, zbytek zanikne, jak se vydá tryskem za Felathianem. I když, ten vlk úplně nezněl, že by měl ze starého lišáka strach. „Proč zrovna tenhle... Zase! Co se to děje?“ otáčí hlavu za starým lišákem, kterému se nějak podařilo najít jeho starou známou a rozhodl se vyřídit staré účty. Sovička letí nad nimi, přestože ona jediná se lišáka opravdu bát nemusí. Aerrav přeskočí spadlý kmen a drží směr s druhým vlkem. Bohužel, ten míří přímo do lesa, kde to všechno před rokem začalo...

->Temný les

Děkuji :>
Hvězdy prosím ke světlu, magii iluze a bonus k panu Wuovi

Zapsáno

Predátoři 2

Aerrav se nad připomínkou pozastaví a na tu malou chvíli zmlkne. Teda, ten vlk má pravdu... zamrká nad jeho docela chytrou poznámkou. „Totiž, s takovým vlkem jsem se teda ještě nesetkala, ale jo, pak by to bylo celkem na nic. Anebo to něco, co sem všechny přesouvá, nenechává svědky a přesune sem prostě všechny,“ zaculí se nad svým neprůstřelným vysvětlení, které si rozhodně nevymyslela na místě.
„Jo, taky jsem musela projít velkou část této podivné země, abych zjistila, že je ze všech stran obklopena mořem. Ale mnohem divnější jsou některá místa tady. Třeba, některé stromy tady mají divnou barvu listí,“ vysvětluje vlkovi s nadšením. Všechno to tady objevila sama!
Její vtípek cizince možná trochu polekal, ale hodná Aerrav si nenechá utéct svou oběť tak jednoduše. Uhání za ním, zatímco křičí něco ve smyslu, ať se nebojí. „Vlci tu taky mají takové divné magické síly. Já zrovna ale nebyla obdařena, ale svou moc jsem si nakonec taky získala! Ale zářící tečky ti sluší!“ i sovička nakonec přestane Felathiana taky tyranizoval a jemně se usadí v jeho kožichu, pokud ho teda vlk mezitím nesetřese.
Aerrav opět nasadí svůj přiblblý úsměv. „No v tý smečce nikdo před námi nebyl, byl tam samotný Khan, co si říká král pouští. Tak jsme se k němu přidali, přišlo mi, že bude sranda, no a pak přišlo nějací další vlci, ale ti se mi tolik nelíbilo," říká Aerrav, která se zatím v žádné smečce ještě ani neohřála. Nemá ani tušení, co se od ní očekává, možná proto i hned odběhla po přijetí. Nikdo tu nezbednici dlouho nespoutá. Co by se opravdu vlčici líbilo, by bylo třeba špehování a zjišťování tajných informací. Určitě to v budoucnu Khanovi navrhne, jen co pomůže zasadit nějaké palmy.
Predátora, který dvojici už delší dobu sleduje, zaujme náhlý výboj světla uprostřed noci. Oranžovými očkami sleduje svítícího vlka uprostřed tmy, jak odbíhá kamsi stranou. Je čas se pomstít oné sněhobílé vlčici. Smýkavým pohybem se neslyšně producíruje mezi kmeny stromů, než se dostane skoro před čumák Felathiana. Aerrav šelmu ihned pozná. Ten stejný starý lišák, kterého před rokem potkala s Deinell.

Predátoři – začátek, 1

„Jo, co vím, dost vlků se tady objevilo náhodou, ale nevím o nikom, kdo by stejnou cestou zmizel,“ nakloní hlavu a zamrká. Pro ní to nebyla zas tak velká rána, stejně dlouho světem cestovala sama a změna prostředí jí tolik nevadila. „A co bys měl ztrácet, něco taháš s sebou?“ opět zkoumavě pokukuje po vlkovi. Sama má drobnou cetku na noze, tak třeba taky má podobnou ozdobu, nic však nenajde. Ale ty puntíky se jí tuze líbí. „Je to tak, tamtím směrem je vééélká voda,“ tlapkou naznačí. „Ale není moc dobrá, hehe.“
Sovička zahouká na kompliment vlčka, jako by mu rozuměla. Seskočí z hlavy Aerrav po chvíli poletování do kolečka se usadí na hlavu Felathiana, jak se společník představí. Tulák. „Felothain?“ Láme si vlčice jazyk přes jeho jméno, jestli naschvál nebo jí fakt nejde vyslovit, nedává na sobě znát. „Tak samozřejmě, že zrovna v téhle části se toho moc natropit už nedá, ale jinde… teda, viděla jsem už pěkné psí kusy…“ vzpomene si na již legendární historku s Rivenneth. „Kolik mášě těch puntíků, osm, jó? Hm, svítit, jó, to by mohly,“ zašklebí se a aktivuje svojí magii. Všechny puntíky na Felathianovi začnou zářit. Střídají barvy od žluté, zelené, přes modrou a fialovou, dokud se nezastaví na čistě bílé. „No, teď vypadáš mnohem lépe, haha,“ škodolibě se zasměje a opět poskakuje kolem vlka. Aerrav má opravdu energie na rozdávání. I její sovička se ke zlobení cizince přidá, zobákem začne Felathiana šimrat za uchem.
„Poblíž, to bych neřekla, je to pěkný kus cesty, ale bylo tam až do našeho příchodu tuze mrtvo. A když jsem odcházela, už tam stáli vlci skoro v řadě. Divný co?“ jestli její řečičky dávají či nedávají smysl je na pomyšlenou, ale Aerrav vskutku mluvila pravdu!
Jak tak dováděla, bohužel přitáhla nechtěnou pozornost. Kdosi se k nim plíží, mezi stromy je rozpoznatelná tmavě oranžová srst. Starý známý Aerrav?

Vypadá to, že Aerrav vytrhla cizince z hlubokého zamyšlení, ve kterém byl natolik, že se zjevu bílé vlčice lekl. „Hory nejsou, jenom popel, voda a les. Ty jsi tu nový že?“ zavrtí ocasem. Měla pravdu. Opravdu se tu vlci zjevují. Jako ona, Wuwi, tak i tento vlčík. No nemá na ně štěstí? „Myslím že magie tohoto ostrova se rozhodla, že tě sem přemístí nebo tak něco… Neboj, taky se mi to stalo, nejsi sám. Bohužel, dostat se odtud asi bude poněkud nemožné,“ popřemýšlí. Na zádech se jí usadí její kulíšek, který jí neslyšně celou dobu doprovází. Asi měl nějakou nesociální náladu, jelikož se teď dlouho zdržoval v ústraní, ale vypadá to, že ho nový vlk zaujal. Zhoupne se a skočí Aerrav na hlavu, přesně mezi uši a zahouká. Kroutí hlavou a prohlíží si pocestného.
Samé otázky. Ten vlk je nějaký zvídavý. Ale nu co, taky jsem byla… Pomyslí si. „Já jsem Aerrav, nově z Namareyský smečky… A tohle je moje… sova,“ ano, stále svému milému mazlíkovi nedala ani jméno. Kulíšek zahouká a vzlétne na ohořelou větev nad nimi. „Byla jsem tu na obhlídce, teda, sice je moje smečka docela daleko, ale co kdyby sse nějaké nebezpečí pomalu plížilo zdaleka, hm? Tak mu jdu naproti,“ při posledních slovech zpozorní. „Ale moment, co když jsem na nepřítele narazila prááávě teď, co? Jak mám vědět že nejdeš škodit?“ přejede společníka zkoumavým pohledem. Tváří se smrtelně vážně a začne si vlka obcházet. „Vskutku zajímavé puntíky, ty sis kreslil sám?“ Dotkne se tlapkou jednoho z nich, možná až moc silně. Pokud by vlk nestál nějak v pevné poloze, asi by klopýtnul. „A těch jizev,“ kroutí hlavou. Sama má krásně sněhobílou huňatou srst a žádnou viditelnou jizvu nemá. A možná je za to ráda.