Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jméno: Aerrav
Glow up: obojí glow up koříšek/přívěšek
Preference: Čím víc šílené, tím lepší, jestli se berou rohy, křídla/další výrůstky jako přívěsky, tak ty preferuju před náramky apod.
Nechci: nic basic , chci se zasmát

->Prokleté jezero přes Temný les

Pach jí zavede až do neslavně známé končiny. Všechno spálené na uhel, stále a znova. V noci stíny od měsíce jen podtrhávají nepříliš pozitivní atmosféru. Země je ještě mokrá, bahnitá, takže se k písku mezi drápky do party přibere i bláto. To ta noc pěkně začíná.
Vlk před ní vypadá zmateně, rozhlíží se a pravděpodobně ho udivují ohořelé stromy, stejně jako jí. Ve vzduchu je cítit ohořelý prach, stejně, jako tu byl cítit i před rokem. Jako by se vůbec nic nezměnilo. Jakoby příroda nechtěla, aby to tu opět začalo růst a žít. Že by něco měla mít dočinění magie? Jestli ano, už je na to připravena!
Přihopká svým typickým krokem až k vlčkovi. Připomněl jí Wuwiho, taky ho tu jako ztraceného pocestného nalezla kdesi poblíž. „To je mi ale krásný den, ehm, teda noc, co myslíte? I když zrovna toto másto není nejbezpečnější, dovoluji si upozornit,“ Skočí vlkovi až před ksicht, aniž by přemýšlela nad čímkoliv. Neměla z něj strach, zatím všichni vlci k ní byli přátelští a hodní, někdo více, někdo méně, ale nikdo jí zatím ničím nepohrozil, takže její domněnky z cizinců byly jen ty nejlepší.

->Pichl přes Temný les

Konečně voda! V dáli sněhová vlčice ucítí tuto blahodárnou tekutinu a už si k ní razí cestu. Jak je tma, tu a tam klopýtne, přesto je ráda, že se konečně dostala z dosahu těch otravných zrníček písku. A jak blbě se po písku chodí! Nejraději by do jezera, které se před ní zjevilo, skočila, instinkty jí hned prozradí, že to nebude nejlepší nápad. Jakýsi plíživý strach jí vnukl myšlenku, že by tu neměla co pohledávat.
Teda, okolí smečky je vskutku pozitivní. Sic oáza je celkem fajn, máme tady další pěkně hnusný jezero, které někdo něčím zamořil nebo co. Chcípla tady velryba? Trochu smutně a stále s pískem v kožichu vlčice odchází, avšak zatím ne do pouště. Času dost, noc teprve začala, a toulat se při měsíčku je fajn. Před ní je les a ona přesně ví, co se v něm přesně před rokem událo. Zakaboní se a vklouzne do něj.
Stejný, stále stejně tajemný, nebezpečný a podivný. Moc se tu nezdrží, ucítí pach. Cizí vlk!

->Spáleniště přes Temný les

->Oáza přes Pich

Kam jde, tam je písek. Má ho v srsti, mezi drápy, za ušima, v očích, a dokonce jí křupe i mezi zuby. Vždycky si umí vybrat nejlepší místo na život. I když, jak ho stále měnila, tak defacto to nikde nebyla zrovna sláva. Dá se říct, že se dala na obhlídku pouště, i když z hranic smečky už dávno odešla. Uvědomuje si, jak jsou duny nekončící, a s přicházející nocí nic moc nevídí… už už aby šla pryč. Khan ale zmínil, že poušť není jediná část smečky, ještě k tomu patří část nějaké louky. Tam asi bude trávit většinu času.
Konečně uvidí v dáli nějakou šmouhu. Brzo těch šmouh přibude, Aerrav se domnívá, že to jsou stromy. Tak moc se mýlila. Jen se k nim přiblíží, zjistí, že to nejsou stromy, ale kaktusy. Povzdychne si. Má chuť do kaktusu praštit, avšak pichláčky na povrchu její tlapu zastaví. Pusto a prázdno. Ale aspoň je čas na přemýšlení.

->Prokleté jezero přes Temný les

Jako vždycky Wuwi pobaví. Obchodní podmínky, to by ani jí nenapadlo. Jsou to holt oba šprýmaři, ty určitě Khan bude milovat. Ačkoliv už to chvíli vypadaá, že pouštní král dá wuwimu přes držku, kupodivu je nakonec oba přijme. Aerrav spadne kámen ze srdce, že to nakonec dopadlo dobře. A hle, jen co přišli oni, už se sem táhnou další vlčkové. Že by si tady vlci najednou záhadně všimli, že tu je smečka a záhadně do ní všichni chtějí? Hm.
Khan je teda nechá na písku a Aerrav má chuť na chvíli se odsud klidit. Už tak málem oba alfu rozzlobili. Otočí se k Wuwimu. „Možná by nebylo od věci ho tolik štvát, přestože se k tomu sám chováním fakt nabízí, hah. Můžeme místo toho pozlobit potom tamty vlky,“ ušklíbne se na postavičky v dáli. „Já se teď potřebuju projít, popřemýšlet, porozhlédnout se. Hádám že pod palmami se ti libí, udělej mi nějaký drink z kokosů, než se vrátím,“ usměje se a olízne Wuwimu tvář.
Protáhne se, přeci jen tu zkysla přesvědčováním Khana docela dlouho. Bylo na čase zjistit, co všechno kolem je. Může to brát jako hlídku nebo něco…

->Pichl přes Poušť

Opět se s Khanem nepochopili. Je to nějaké jejich prokletí, že jeden říká něco a ten druhý to pochopí úplně jinak? Nebo prostě náhoda? „Aha, tak já myslela, že…“ olízne si čumák, protože už ani neví, co na to povědět. Takže… nemůžou do smečky? Nebo se musí zeptat přímo, nebo co? Khan ale na ní začne s dvorní palmovou dámou, tak se jeho slov chytne. „Takže když bych ti opravila palmy, tak tu můžeme zůstat?“ kývne na něj hlavou jestli tentokrát už třeba nezmění názor. Vždyť Aerrav nebyla zlá, jen se možná tahala s ne úplně správným vlkem.
„Džus, zajímavé,“ zamrká na kulatý předmět u nohou šedohnědého vlka. Teď ta horší část. Wuwi samozřejmě taky vyjede s nepochopením. Co to zase Aerrav provedla. Skočí po nějaké příležitosti a kupodivu nepřemýšlí, takže nakonec skončí v chaosu. „Ne? Cože? Myslela jsem to tak, že by to mohl být fajn alfa, achjo. Noták, Wuwi,“ tlapkou se jemně dotkne jeho přední nohy a následně svůj jemný chundelatý kožíšek na krku otře o ten jeho. „Vlci jsou ve smečce silnější, neříkej, že nikdy do žádné nechtěl! Bude sranda!“ Nakonec to teda vypadá, že na tu zkoušku tu zůstane, snad to všechno nepokazí.
Možná se pokažení blíží, jelikož Wuwi se kromě nabídnutí kokosu optá na povídání si s palmami. Aerrav se zašklebí a trochu se bojí odpovědi od alfy. Ta byla o dost překvapivější, než vlčice vůbec domýšlela. Skáče nadšeně sem a tam, rozplývá se nad tím, jak je Wuwi hodný a tak. „Ehm, nechceš nás tu raději teda provést a ukázat vše zajímavé?“ Skočí do řeči dřív, než by se mezi těma dvěma rozvinout případná hádka. To bude dobrý, nějak se to vyvine...

Zamrká, jestli neřekla něco špatného, jelikož Khan se tvářil lítostivě. Očima těká ze strany na stranu, z jedné duny na druhou, ale přece, jsou vítani. To jí stačí. „Jako oficiálně? No bezva. Hej Wuwi, já bych chtěla do téhle smečky,“ najednou vyvalí plán, který tu bedlivě střádala svému společníkovi bez předešlého varování. Ten se ale mezitím odebral do oázy. Dobře, pití by tu bylo, a dál?
Vlčice pokýve. „No, vypadáš, že na sebe necháváš dopadat hodně slunečních paprsků, až jsi zhnědl… ne pardon,“ už už začíná zase popichovat toho podivného alfu pouště, než si uvědomí, že to ve skutečnosti teď bude její vůdce. Král pouště? To zas úplně ne e. „Ale dobře, voda vypadá fajn, aspoň jemu se líbí, a co se týče těch palem… ty jsem JÁ nepálila… jen jsem koukala. No ale to je teď minulost, jestli chceš, zasadím ti nové palmy v rámci nových povinností,“ mává ocasem, snad si to hned nepokazí, když už došli tak daleko.
Wuwi mezitím něco tropí, spadne na něj ořech a pak se oficiálně představí Khanovi. Musí to s ním probrat. „Dej nám chvilinku, domluvíme se s Wuwim a pak můžeme vyrazit, anoooo?“ mrká okem na svého šedohnědého vlčka a doufá, že ji bude následovat pár kroků za ní. Pokud ne, bude muset vše říkat i před Khanem.
„A jak ten kokos vůbec chceš otevřít?“ začne nesouvisející otázkou, než se dostane k tématu. „Wuwi, já vím, že asi poušť není vysněné místo na život, ale Khan ve mně už při prvním setkání, které bylo… trochu sporné… ve mně zanechalo takový dojem, že by život tady nemusel být až taková katastrofa. A když už nic jiného je mi ho trochu líto, že tu nikoho nemá. Musí si celé dny povídat s palmami… Nechceš být dobrý vlk a vybudovat tu hustou smečku ze zrní písku? Nu?“ Střídavě se dotýká jeho přední packy a země, koulí prosebně očima a doufá, že Wuwiho přesvědčí. „Aspoň na zkoušku,“ ještě dodá.
Za Khanem vyrazí na obhlídku, až Wuwi sám řekne.

1. Aerrav
2. ještě nikdy
3. beru cokoliv/kohokoliv x3
4. a) i b) :d

Je vidět, že Wuwi docela na tom sluníčku trpí. Aerrav s naprosto bílou čistou srstí zas tak ohromný problém nemá, ale i tak cítí, jak se jí v břiše pomalu vaří orgány. Nebo dusí… Anebo smaží? Culí se zpátky na Khana, který vypadá velice potěšen z jejich návštěvy. „Moment, ale jestli další členové smečky vyžadují oběti, moc nechápu, jak nějaká alfa může nabrat… jakékoliv členy,“ moc nechápe onen sarkasmus, který na ní Khan zandá, takže se ho pokouší odvrátit pokračováním myšlenky.
Kupodivu sám Hnědý vlk s bumerangem, na který Wuwi tolikrát upozornil, jim sám od sebe nabídne místo v jeho skromné smečce. Teda, pokud to není další ironie. „Když bychom si takhle hráli… máte tu někde i domeček, ve kterém nebude tolik pařit a bude tam něco, co by se dalo pít?“ mrkne na Khana. Přece jestli tu je smečka, musí tu nějak pít. „A když už jsme u pití, dá se tu i něco jíst?“ mlaskne a opět koukne na Wuwiho. Kdyby se vlci potili, momentálně by byl Wuwi určitě celý mokrý. Aerrav ale asi taky. Netváří se moc, že by se mu tady líbilo, ale třeba to nebude tak špatný, jak to na první pohled vypadá.

Pohihňává se nad tím, jak Wuwi naoko umírá ze všeho toho světla a vedra, docela jí baví, jak si s ním může podobně hrát. „Třeba se ti tu líbit začne, haha!“ Sovička, která stále nemá jméno, konečně na chvíli přistane na zem a prohlíží si písek. Pohopkává po sypkém povrchu a zvědavě ho zkoumá. Když Kulíšek nejmenší zahlédne dalšího vlka, začne hopkat směrem k Aerrav, aby se za něj mohl schovat. Mezitím vlčice, plná radosti z toho, že si to ti dva vlci konečně ujasnili, slézá z Wuwiho, Khan je skoro u nich.
„To není… trol, myslím, že spíš jsem ho vytrolila já…“ šeptne s přidušeným smíchem směrem k šedo-hnědému vlkovi, docela se jí líbí jeho netypická mluva. Taková… neologická, zajímavá a vtipná. Asi mu brzo začne krást slova a fráze. „Z tebe jsem taky nebyla zrovna překvapená, pfff!“ prohodí, než se postaví Vlk s bumerangem směrem k nim.
„No to tedáá je, Khane! Ale tentokrát asi nic hořet nebude, Wuwi oheň neovládá,“ rovnou bez předehry osloví mezi sebou oba vlky, jaké to bravurní přeskočení představení. Neomalené nebo chytré? Nedokáže úplně ovládat svůj chundelatý ocas, který se pořád vrtí ze strany na stranu. „Nu, naposledy tu bylo pěkně vlkuprázdno, no… nevypadá to, že by se něco změnilo,“ Aerrav začne trochu neúmyslně provokovat. Nu, v blízkosti území smečky opravdu necítila víc než Khana. Ani tu druhou vlčici, nevzpomíná si teď ani na jméno, pokud se vůbec představovala…
Koukne na Wuwiho. Soustřeď se! Přeci jsi sem přišla hledat útočiště než se jen potulovat bez cíle po ostrovech. Vlci drží spolu, a i Aerrav už cítila, že tulák není to postavení, kterým by chtěla nadosmrti být. Možná ale trochu zapomněla o svém plánu říct i Wuwimu… nějak na to nebyl čas. „Khan je Alfa,“ vysvětlí Wuwimu, přestože v její větě je slyšet nepatrný otazník. „Ale tentokrát nechci škodit… i když ten pavučinový domeček vypadal moc pěkně,“ zavzpomíná vlčice. Kdyby se Wuwi chystal ptát, gestem ho umlčí a naznačí, že kdyžtak vše potom.
„A možná by mě jenom zajímalo, jestli Alfa hledá členy smečky…?“ trochu nenásilně se dál ptá směrem k Khanovi. Doufá, že Wuwi nebude mít nic proti, kde líp by se jim žilo, než hezky ve smečce. Vlastně, když o tom ještě přemýšlí, mohli jít do zlaté smečky, kde žije Deiron, ale… to jí jaksi napadlo trochu pozdě. Nu, stane se, Wuwi neví, že Aerrav ví i o dalších smečkách… Snad.

„Já taky dřív ne, ale teď tu oba jsme… a pravděpodobně i uvěznění… spolu, hihi,“ napůl dramaticky a napůl šibalsky oznámí Wuwimu. Přikývne na jeho poznatek o podivné krajině. „Jo, toho jsem si taky všimla, ale aspoň to není pořád nuda, ten ostrov má pořád čím tě překvapit,“ zavrtí ocasem. „Třeba ty jsi taky takový překvapení,“ opět šibalsky a rádoby ironicky pronese. Ve skutečnosti to ale myslí vážně. Docela milé překvapení.
Sic asi hru jménem fotbal nezná, ale pokýve hlavou. „Třeba někdy udělám menší, aby nikoho nezranil,“ vyplázne jazyk na poznámku se světelným incidentem. Jdou po písku, až začne rozpoznávat místo, kde už byla. Poznává palmy, i ty ohořelé. Když o tom přemýšlí druhotně, asi to nebyl úplně nejlepší nápad, ale vždyť nikomu neublížily! Ani Rivenneth. Začichá a ucítí známý pach. Ale nikoho jiného. Když tu byly s vlčicí naposled, bylo tu docela živo. Teď je tady naprostý opak. Jediný, kdo tady narušuje jednolitou náladu je sovička, která střídavě poletuje a střídavě škádlí Wuwiho, toho dravce to musí opravdu bavit.
Jakmile se vymáčkne, zrakem uhne na druhou stranu, ale jakmile zaslechne odpověď, rozzáří se. Doslova. Aerrav září bílou barvou, jak je šťastná. Světlo ale tentokrát není bolestné, spíš hezky hřejivé. Na Wuwiho skočí a oblíže ho. „Vážně? Vážně?“ směje se a vrtí ocasem. Tolik pozitiva. Nakonec z něj přeci jen sleze. Možná docela včas, jelikož koutkem oka zahlédne vlka, jak si k nim razí. Khan. Jaký že to byl její původní plán? Přes to štěstí trochu pozapomněla. Ale to nevadí, bude mítjako první čest mluvit s Aerrawuwim. Jaký to dokonalý pár!

->Poušť

Sovička si létá, jak se jí zachce, možná občas škádlivě přelétne přes Wuwiho ouško a houkne. Aerrav se vždycky při tom zasměje. „Ano, to jsem měla přesně na mysli,“ přisvědčí. „Já vím přesně, kde jsme. Jsme na Mois Grisu,“ s povýšeným výrazem koukne na vlka. Ne, že by asi viděl její obličej. A co je Mois Gris? Asi ostrov… Ostrovy?
„Třeba jsou tu ty ovečky taky někde, jen se objevily jinde…“ pokrčí rameny… proč by to teleportovalo jenom vlky? Anebo si osud vybírá JENOM vlky? Tolik otázek na vyřešení. Mezitím, co se stará u Wuwiho, padá jí kámen ze srdce, když potvrdí, že je na tom už trochu lépe. „Eeee, jen… pij, hehe,“ nic dalšího neřekne, ani při mučení. „Já myslela, že to vytvoří nějaké pěkné světýlko, ne blesk nebo co to bylo,“ ohradí se. Vždyť sama pořádně neví, co to dělá. A vypadá to, že na to bude přicházet ještě hodně dlouho.
Půda se mění v písek, známá krajina, kudy už jednou procházela. Po paměti hledala to místo, kam s Rivenneth už jednou zavítala. Kam jít jinam, než tam? Třeba tam ten vtipný alfa ještě bude! Avšak nyní má problém s tím, co chce Wuwimu vyjádřit. „No, jestli jsme… jsme… pár?“ zakucká se při posledním slově, ale rozumět ji ještě bylo. V dáli vidí palmy. Ale trochu zpomalí. Času je dost.

->Mělká pláž přes zlatý les

„Jo, třeba se ti tam bude líbit, zvlášť pokud rád hrabeš,“ tajemně se usměje. Malá sovička opět zahouká. „Samozřejmě že tebe není možno nahradit, jsi můj jediný…“ trochu se zarazí. Je to kamarád, nebo, nebo, nebo snad…? Než stačí něco říct, sovička houkne. „Ano, přesně tak, máš pravdu… é, Sovo,“ jméno se rozhodla vymyslet pak. Po fiasku se světlem přiskočí k vlkovi a snaží se ho nějak podepřít. „To určitě za chvilku přejde! Vždyť to byl jen malý paprsek,“ snaží se nadhodit pozitivnější tón. Místo toho si z ní zase začne vlk utahovat a Aerrav kapituluje. Jen do něj šťouchá packou. „Jojó, válej se v agónii.“
Tak si putují při měsíčku, Aerrav je docela i příjemně a stále dává pozor na Wuwiho. Jdou okolo zátoky, slyší šplouchat vodu a pobrukuje si. Nejsem tak neschopná, nejsem už tak neschopna. Les brzy opustí, ještě předtím zastaví Wuwiho a ukáže mu na snad nezávadný pramen říčky. „Picí čas, voda je velmi důležitá,“ trochu se zachichotá, vlk vedle ní ještě netuší, kam ho chce zavléknout. Vzpomene si na příhodu s Riveneth. Ta vlčice má něco do sebe. A pak si vzpomene i na Khana, alfa místní… možná smečky. Moc nepřemýšlí nad tím, co mu tam způsobili, naopak si myslí, že je přivítá.
Sovička za nimi poletuje a houká. Tu a tam usedne na vlčici, tu a tam se přiblíží i k druhému vlkovi a pokusí se na něj usednout. Pokud se však bude Wuwi bránit, mrštně se opět vyhoupne do vzduchu. „Už vidíš lépe?“ optá se šedobílého vlka. Celou dobu jde blízko něj, aby při zakopnutí se mohl pro případ opřít. Kolikrát ještě Wuwiho podobnými kousky zraní? „Jsem přemýšlela…“ Najednou se dá do řeči. „Jestli my dva… no, ty víš,“ střihne oušky. „Jestli jsme ty a já… tó,“ nedokáže se vymáčknout. Její šedá očka kmitají ze strany na stranu a vyhýbají se tak krásným očím Wuwiho.

->Oáza

„Nic nechceš... Tak teda dobrá,“ střihne ušima a jde si za Wuem. Když se vrací, není sama. Nad ní mává křídly jakýsi drobný ptáček. Není to pěvec, nýbrž smrtonosná sova! Dokonalý noční lovec, ostrý zrak a sluch, dobře přizpůsobená křídla. Aerrav hrdě koukne na svého nového přítele, který se tak tak vyhne tlapám vlka a usedne na blízkém kameni. Na Wuwiho houkne. „Jo, dal mi vypít nějaký blivajz, prý pak budu svítit!“ nadšeně zvolá Aerrav. „Ale vůbec mi to nechutnalo,“ Aspoň konečně po takové době nebude tak bezbranná.
„Já ti něco ukážu!“ stoupne si před vlka, natáhne přední nohy, jakoby prosila, a soustředí se. Zavře oči, mračí se, natahuje a povoluje svaly, ale nic. Tu jí něco přelítne přes čumák a Aerrav pšíkne. Avšak ne tak obyčejně, vyšle do všech směrů krátký záblesk světla. Nebe bylo zatažené a proto muselo být zlaté světlo vidět dost daleko. „Všechno dobrý?“ ustaraně se podívá na Wuwiho. „Myslela jsem, že to bude trochu lehčí, no...“ trochu si povzdychne.
Noc klepe na dveře a oba by měli jít dál. Avšak, chtějí pořád chodit dál? Možná Aerrav chce zkusit po dlouhé době něco jiného, než se toulat po okolí. Vzhlédne k nebi. „Bude noc... To to letí... Je čas se zas někde uložit! Možná znám jedno dobré místo,“ spiklenecky mrkne po šedohnědém vlkovi. Možná je na čase v krátkém vlčím životě posunout dál.

->Poušť přes Zlatý les

<- Tichá zátoka přes zlatý les

Když ji Wuwi už po asi tisíceré shodí na zem, hraje, že na něj vrčí, ale brzy se mu zželí a jen mu jemně chňapne po oušku. Já a bílá vločka? Začervená se? Bohužel to pod bílým kožíškem není vidět, ale opět ji až nebezpečně lichotí. Asi se ho brzy zeptá. Toulají se spolu už několik měsíců. Sami. Nikým nerušeni. „Aaa, ale nechytnul jsi mě na čumák!“ pousměje se a pomalu se postaví opět na nohy.
Jdou okolo zátoky, Aerrav si pamatuje, že už tu kdysi byla. Teď si ale nevzpomíná, s kým. Rozesměje se, když se Wuwi pokusí vlézt do jistojistě ledového jezera, rychle přispěchá, aby ho mohla zahrát. „Jsi čistý dost, nepotřebuješ vyčistit od tepla, věř mi!“Teda, půlnoční sprška, krásné, ale já bych se raději šla koupat někdy, kdy nebude tma atak velká zima. Jakmile se odsud dostanou, jdou lesem. Je tma a Aerrav přijde trochu povědomý, přesto zlaté lístky nepozná. „Tady mi to fakt něco připomíná. A tady by určitě žil původně i Wuwerrav se svou smečkou. Jen tu nevidím dost zlých strom-“ než to dořekne, zakopne o jakýsi bludný kořen.
Byli už u východu, když Aerrav zahlédne tajemného kupce. To je přeci Wu! Už u něj byla a dal jí náramek na nohu. „A hele, tenhle ti za pár kamínku něco prodá, chceš se podívat? Já teda jo,“ kývne směrem k obchůdku a vykluše tím směrem.

Zdvořile pozdraví a zkoumá, co nového s sebou táhne. Než se pořádně rozkouká, ukáže na jakousi tlapku a nabídne kamínky. Wu malou tlapičku uvaří a předloží před bílou vlčici, aby ji vypila. S tím se ale vlčice nespokojí. Obchází obchůdek, dokud se nezastaví u drobných zvířátek. Optá se, proč je prodává a Wu vše vysvětlí. Aerrav zamává ocasem a vybere si malou sovičku. Spokojena popřeje dobré prodávání a vrátí se k Wuwimu.

Stav účtu: 344 kšm, 11 rubínů a 6 mincí
Nákup: Kulíšek Nejmenší za přivedení hráče Wuwiho (už jsem psala Barnatt), magie světla za 170 kšm + 3 rubíny (prosím na pozici, kde mám už tlapky)
Celková cena nákupu: 170 kšm + 3 rubíny
Stav účtu po nákupu 174 kšm, 8 rubínů a 6 mincí

Schváleno