Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zřejmě jej zaujala slova o straších sourozencích, kteří se toulali kdo ví kde. Nic jsem jim samozřejmě nevyčítal, ale jen Azrael věděl, že má mladší sourozence, za to holky byly fuč už docela dlouho. Tedy...Aileen s Alyannou o Athainé březosti věděly, ale od té doby se neozvaly. Hlavně Aileen byla z toho celá vykolejená a moc se jí to nelíbilo. "Víš, jsou ve věku, kdy chtějí zkoumat nová místa, objevovat a poznávat nové vlky. Je to normální. I já sám v jejich věku jsem se toulal a objevoval, ale na rodinu nikdy nezanevřel. Až budeš starší, třeba také budeš mít potřebu jít za dobrodružstvím," pousmál jsem se a drcl do něj čenichem. Věřil jsem, že by je rád poznal, ale to bude chvíli trvat, než se starší ségry dostaví, jestli vůbec...
Zasmál jsem se při popisu zajíce, který mi Deiron dával. Bylo to roztomilé. "Zajíc to je," řekl jsem a rozhlédl se směrem, kudy Deironovi zajíc pláchnul. "Nevadí, najdeme jiného, hm," mrkl jsem na něj. I já sám bych si něco málo k snědku dal. Vysvětlování magií bylo snad úspěšné, hlavně když se před synem objevily jahody, do kterých se pustil. "Jahody. Lesní plody, které můžeš najít v létě po lese. Pak můžeš narazit i na podobné plody, ale modré, to jsou borůvky," pousmál jsem se. "Takové," ukázal jsem tlapkou k dalšímu keříčku, který se před ním opět objevil. "Ano vody. Já sám vodu nemám, ale maminka ti jistě pomůže s jejím ovládáním. Ale co tak vím, můžeš vykouzlit vodu ve chvíli, kdy žádnou kolem nemáš nebo se jí třeba očistit, ale expert přes vodu nejsem," zakončil jsem nakonec. Extra znalý v magií jsem nebyl, znal jsem ty, které jsem sám měl a o ostatních jsem věděl tak zběžně.

Deiron se stále mračil a byl stále naštvaný na mě, že jsem s ním netrávil čas. Samotného mě to mrzelo, ale opravdu jsem nedokázal být na více místech na jednou, což by se kolikrát fakticky hodilo, ale takovou schopnost jsem neměl. Vše jsem vysvětlil, neměl jsem co skrývat a chtěl jsem, aby věděl, proč jsem tu pro něj nebyl. Ten čas šíleně utíkal, že jsem se pomalu nestíhal ani nadechovat. "Ano, Merlin je v pořádku. Naštěstí... Prý se vám ztratil nebo vy jí a zmizela někde. Naštěstí ji pomohli dva vlci," odpověděl jsem a oddechl si, že se jí opravdu nic nestalo a že ti dva cizinci ji pomohli, ač se mi to stejně příčilo. Nelíbilo se mi, že byla ve společnosti vlků, které neznala a klidně ji mohli ublížit.
Má slova se dostala i k Azraelovi, staršímu synovi. Přikývl jsem. Vlastně k tomuto tématu jsme se nikdy nedostali. Předtím byli dost malincí na to, aby jim to něco říkalo a teď? Teď to už měli dávno vědět. "Ano, ty a sourozenci máte dvě starší sestry a jednoho staršího bráchu. Brácha je Azrael a ségry jsou Alyanna a Aileen, ale všichni se teď potulují," zasvětil jsem ho. "Někde by měl pobíhat i váš strýc - Blind, ale já sám jej dlouho neviděl,"" dodal jsem a při vzpomínce na bratra jsem si povzdechl. Ani Tessu jsem šíleně dlouho neviděl, bylo to tak zvláštní...
Slabý... To říkala i Merlin. "Neřekl bych, že je slabý. Naučit se magii trvá, chce to trpělivost. To, že se ti něco vymkne z tlapek, hned neznamená, že je někdo slabý," vysvětlil jsem. V mých očích Rhaaxin rozhodně nebyl slabý, byl mladý a měl se ještě co učit.
Stále byl rozrušený z toho, že jsem se věnoval Sillarei a pobíhal jinde. "Nevyměnil. Deirone, všechny vás mám rád naprosto stejně, nemohl jsem ji nechat pobíhat daleko od nás samotnou, mohlo by se jí něco stát." S Athai jsme měli čtyři vlčata, nebylo možné je uhlídat všechny a ještě abychom se oba věnovali všem, když každý pobíhal jinde. "Hlad? Tak se půjdeme po něčem podívat, co říkáš?" usmál jsem se a následně přemýšlel, jak mu magie vysvětlit. "Magie... To je taková vrozená schopnost, díky které můžeš ovládat různé věci. Já mám třeba jako vrozenou zemi. Díky ní mohu udělat zemětřesení nebo naopak nechat vyrůst lesní plody," jak jsem řekl, tak jsem i udělal. Před Deironem se objevil keříček jahod. "Magií ale existuje mnohem víc, sám nevím kolik. Ty máš po mamince vodu," řekl jsem při pohledu do jeho očí.

-VYHODNOCENÍ VALENTÝNEK-
Jak jsem slíbila, je tu vyhodnocení neherní části Valentýna. Dohromady jsem odeslala 21 valentýnek, doufám, že jsem toho nepopletla víc než jednu valentýnku.
Odměny:
- s grafickým zpracováním: Phoenix, Barnatt (2x), Deimos, Scar, Shine (2x), Nyctea, Minkar, Gwyn, Ahvaryan, Xander, Rýdie, Bennedict, Zeiran, Lissandra, Vino, Merlin, Taylor, Noir - 20 KŠM, 1 mince
- bez grafického zpracování: Setekh'oe - 20 KŠM

Odměny jdou na ty charaktery, který vlk valentýnku 'poslal'.
Děkuji za Vaši účast! ♥

Zapsáno

Když jsem k němu přicházel, nevypadal zrovna nadšeně, spíše naopak. Na druhou stranu jsem se mu moc nedivil, dlouho jsme se neviděli a toho mohlo naštvat. Avšak nebylo to, že bych neměl zájem a nechtěl jej vidět, ale řešilo se více věcí a bohužel jsem nedokázal být na více místech najednou, což mě v tuhle chvíli mrzelo. Jediné co jsem teď mohl, tak mu ten ztracený čas vynahradit na maximum, co mi mé stáří dovolí. Kuš! Ještě pár let máš před sebou. To sice byla asi pravda, ale mezi mnou a Deironem byla rozhodně dost velká věková hranice a tak akční a ohebný už jsem dávno nebyl.
Posadil jsem se do sněhu a pousmál se na něj. Jeho další slova mě už tak moc nepřekvapila jako prvně, když jsem je slyšel od Merlin. "Kdeže... Jak tě to vůbec napadlo? To bych nikdy neudělal," odpověděl jsem. "Mám vás všechny moc rád, ale seběhla se spousta věcí. Se Sillarei jsme vás chtěli jít hledat, ale do toho přišel váš starší brácha, objevila se Merlin, se kterou jsme šli pryč a já doufal, že vás cestou najdeme," vysvětlil jsem. Dokonce jsem opomněl zmínit záchranu Rhaaxina, kdy jsem s jim také nemohl věnovat. "Bohužel jsem ještě předtím musel pomáhat jednomu z našich členů smečky, jeho magie se proti němu vzepřela a dost mu ublížila, víš," dodal jsem, aby to bylo kompletní. "Ať tě takové řeči už nenapadají, nikdy bych vás za nic a nikoho nevyměnil, to si pamatuj," usmál jsem se na něj a olízl jej na hlavě.

<--- Sněžné Tesáky přes Zubří pláň

Netrvalo dlouho a z hor jsem se dostal na pláň, kde jsem si nezdržoval a mířil rovnou do lesa, který byl už odsud kousek. Doufal jsem, že jsou všichni v pořádku. Po cestě jsem ani nezaznamenal pach Renbli se Sillarei, tak jsem doufal, že ty dvě jsou na území, jak jsem jim řekl. Nerad bych zase šel hledat ztracená vlčata a teď nejen má, ale i Barnina s Navinem. Odfrkl jsem si a vkročil přímo do lesa, mezi zlaté stromy, které zářily již z dálky. Pousmál jsem a se mávl ocasem.
Propletl jsem se mezi stromy, přičemž jsem jaksi minul Athai s Atryem a šel přímo na místo, kde jsem viděl Deirona, který se zřejmě pokoušel najít něco k snědku. Ulevilo se mi, když jsem ho z dálky viděl a byl v pořádku. Usmál jsem se a zastavil se až před ním. "Deirone, ahoj," vydechl jsem a pousmál se na něj. Byl už veliký, bylo až hrozné, jak ta vlčata rostla rychle. Bylo to pěkné a děsivé zároveň. Jediná Sillarei byla menší, než by měla ve skutečnosti měla být, zřejmě to bylo tím, že vrh byl poměrně velký a ona se narodila jako poslední. Přeci jsme se s Athai i obávali, zda vůbec přežije.
Už jsem se chtěl ptát, kde nechal matku s bráškou, ale to ke mě zavál vánek, který mi přivál i pachy těch dvou, kteří se nacházeli také někde v lese. Ulevilo se mi. "Tady jste. Bál jsem se, že jste se maminkou někde ztratili, když jste byli tak dlouho pryč," pověděl jsem k němu mile a s úlevou, že jsou zpět a snad i v pořádku.

<--- Ostříž přes Nejvyšší horu a Červenou louku

Doufal jsem, že se Merlin nic nestane a bude v bezpečí a v pořádku se vrátí domů. Bylo zvláštní, jak vyspělejší byla, než její sourozenci, kteří byli ještě hraví. Merlin zato chtěla objevovat magie, připadal si odtržená od sourozenců kvůli její nadprůměrné inteligenci. Ač jsem to nechtěl vyslovit, věřil jsem jí, že to zvládne, že se dokáže o sebe postarat... Tedy alespoň když měla po boku toho béžového, který vypadal koneckonců docela sympaticky, ale to neznamenalo, že bych mu snad věřil po pár minutách, co jsem jej viděl.
Kolem hory jsem se dostal na zasněženou louku a přes portál jsem se dostal opět do hor, kde už to bylo do lesa kousek. Chvátal jsem, aby se Deironovi nic nestalo a zároveň zjistil, kde nechal Athai s Atrayem, které jsem přes motýla nezahlédl. Nelíbilo se mi, že se vlčata domů slejzají jak šváby na pivo. Zamručel jsem a přidal do kroku a zároveň sledoval okolí, kdyby se objevil ptáček, který má Merlin hlídat. Těžko říct, jak 'poslušný' byl. Případně mohu opět využít přítele motýla, avšak ten se nedostane příliš daleko, aby se spojení nepřerušilo.

---> Zlatý les přes Zubří

Z povzdálí jsem sledovat Merlin a béžového mladého vlčka, který se tu zjevil. Nezasahoval jsem a ani jsem jim nekazil jejich seznamování. Jen bych nerad, aby ji onen vlček ublížil. Prostě jsem dával jen mlčky pozor a v případě jakéhokoli nebezpečí jsem byl rozhodnutý zasáhnout. Avšak po chvíli jsem vycítil, že by ji snad onen cizinec nemusel ublížit, ale i tak jsem mu nevěřil, přeci jen to byla moje dcera a rozhodně jsem nechtěl, aby ji kdokoli ublížil. Přesto všechno mi ale Merlin přišla více vyspělá, než by na svůj věk vůbec měla být. Cítil jsem, že z ní vyroste silná a soběstačná vlčice a doufal jsem, že můj otcovský instinkt se neplete.
Vydechl jsem, měl jsem nutkání se podívat po okolí, zda nenarazím na Athai se syny, ale nechtěl jsem zároveň tady nechávat Merlin samotnou s tím vlkem. Rozhodl jsem se tu chvíli posečkat. Přesto jsem chtěl vědět, zda tu někde není Atray s Deironem, proto jsem vyvolal malého motýlka, přes kterého jsem mohl vidět a slyšet, jak jsem říkal Merlin. Poslal jsem jej přes moře do Zlatého lesa, kde jsem viděl Deirona, ale bez Athai. Nastražil jsem uši a sledoval jej. Nelíbilo se mi, že je mimo území a sám. Zároveň jsem nechtěl opustit Merlin. Vydechl jsem. Nelíbil se mi tento rozkol, nemohl jsem se rozhodnout. Můj pohled spočinul na ptáčkovi, který se mě držel už dlouho a nehodlal mě pustit. Zamyslel jsem se a přitom pohlédl na ty dva. "Budeš ji hlídat, ano? Kdyby něco, víš kde mě hledat!" promluvil jsem k němu. Zdálo se, že mi rozumí a ví, co po něm chci.
Přistoupil jsem k těm dvěma. "Nerad vás ruším," pohlédl jsem na oba a béžového sjel pohledem. "Zdravím," řekl jsem s kamennou tváří. "Půjdu se podívat po Deironovi, který se toulá po lese sám. Nechám tady toho červeného ptáčka, kdyby něco. Přesto věřím, že se o ni postaráš," změřil jsem jej ještě jednou pohledem. "Prosím Merlin, potom se vrať, i kdyby s tvým novým kamarádem, jo?" usmál jsem se a otřel se jí o hlavu. Následně jsem se rozešel pryč a ptáček se usadil kousek od nich na zem a sledoval je.

---> Sněžné Tesáky přes Nejvyšší horu, Červenou louku

<--- Červená louka

S radostí jsem jí ukázal mou magii země, díky ní jsem nechal vyrůst lesní plody, které byly moc dobré. To, že měla Merlin magii vody mě nepřekvapilo, bylo mi to jasné z jejích očí. "Magii vody máš po své matce, která by tě jistě naučila pěkným kouskům," pousmál jsem se. "Každopádně magii můžeš ovládat, pokud se hodně soustředíš a trénuješ, nebo k tomu potřebuješ silnou emoci, která sama projeví tvou magii," vysvětlil jsem. Stačilo naštvaní, velká radost, vlastně cokoli, co mohla intenzivně procítit. Já sám si už moc nevzpomínal, zda jsem magii objevil čirou náhodou nebo jsem se o to pokoušel. Bylo to již dávno, kdy jsem magii objevil. Určitě mi bylo méně než rok... "Ano. Rhaaxinovi se jeho magie vymkla z tlapek. Byl jsem u jeho záchrany. Vypadalo to dost bídně, že zemře, ale naštěstí se nám ho podařilo stabilizovat tak, aby přežil," vydechl jsem s úlevou. Byl jsem rád, že se Rhaaxin zachránil, ač jsem nevěděl, jak je na tom teď, ale důležité bylo, že nezemřel. "Nesmíš se přeceňovat," dodal jsem ještě.
Zavrtěl jsem hlavou. "To nevadí," pousmál jsem se. byl to sice nezvyk, že mi někdo tak blízký nemá rád kontakt, ale respektoval jsem to. Bylo spousta vlků, kteří do své osobní zóny neradi někoho pouštěli a bylo to v pořádku, jen jsem to od Merlin spíše nečekal. "Určitě se najde někdo, kdo ti bude tak blízký, že nad tímhle ani nebudeš přemýšlet," ujistil jsem ji. Sice to může trvat, než najde někoho s kým si bude doopravdy rozumět, ale věděl jsem, že jednou jej najde.

---> Ostříží zrak

<--- Zubří pláň přes Sněžné Tesáky

Zdálo se, že Merlin magie hodně zajímaly. Nedivil jsem se, byla to pěkná a užitečná věc, ač z druhé strany dokáže být velmi nebezpečná. "Přesně tak, to má pravdu," pokýval jsem a zastavil se. Nemusel jsem se příliš soustředit, abych právě keříček jahod a borůvek nechal vyrůst. Sám jsem magie nepoužíval, většinou nebyl důvod, ale jak jsem zjistil, tak iluze byly opravdu užitečné. "Vezmi si," pousmál jsem se a sám si pár bobulí do tlamy vzal. Byly dobré, ani bych nepoznal, že nevyrostly přirozeně, ale díky magii. "Také mám magii, kdy dokážu přivolat motýlka, přes kterého mohu vidět a slyšet věci, které jsou mi vzdálené na více území," toho jsem čas od času využíval, ale nešlo jej poslat příliš daleko, aby se kontakt nepřerušil. Za svůj život tady jsem získal poměrně dost magií a dokonce jsem je dokázal ovládat za ta léta už dost dobře.
"Tomu rozumím. Já také rád trávím chvíle jen sám, mimo smečku, abych si urovnal myšlenky. Rozhodně to není špatně, naopak. Ovšem je dobré být i s někým v kontaktu," pohlédl jsem na svou dcerku a jemně se pousmál. Vydechl jsem a hlavou se otřel o tu její. "Merlin... Pokud by někdo měl někdy problém s inteligencí, tak s takovými se nezahazuj, nestojí ti za to, pokud tě nepřijmou taková, jaká jsi," na co s takovými trávit čas? Bylo to zbytečné, já sám jsem si neponechával v okolí někoho, kdo mě nebral takového, jaký jsem. Nestálo mi to za to.

---> Rokle přes Nejvyšší horu

Dohráli jste? Tak se sem prosím zapište.

Jako odpověď na tento komentář budu chtít, počet postů, které jste během Amorka zahráli a i místo(a), kde jste hráli. Budu ráda, když sdělíte svůj názor, jak jste si akci užili a případně, že z toho vzniklo případné partnerství.
Vyhodnocení celé akce proběhne tehdy, až dohrají všichni zúčastnění, tj. na začátku března. Pakliže by všichni skončili dříve, tak ano, odměny budou také dříve, ale rozhodně nechvátejte a hrajte svým tempem.
♥

<--- Zlatá smečka přes les

Přikyvoval jsem na její slova ohledně nových věcí, co ji ti dva cizinci naučili. "Ano, dají se jíst bobule různé," dodal jsem. Já sice měl raději maso, ale rozhodně i borůvky, jahody byly také moc dobré čas od času. Určitě bylo spousta vlků, kteří upřednostňovali ovoce, ale v zimě měli docela smůlu, pokud neovládali třeba zemi, kdy by si mohli vyčarovat jídlo. "Každopádně v zimě nic takového nenajdeš, pakliže neovládáš nějakou magii, která by ti s tím pomohla." Bylo zvláštní, jak Merlin byla tak klidná oproti Sillarei, která by si jen hrála. Přemýšlela o věcech, které spíše zajímají starší vlky, každopádně nemohu říci, že to nebyla příjemná změna. Já už nebyl rozhodně nejmladší a klidnější zacházení se mi hodilo.
Pokusil jsem se jí navrhnout jako kamarády vlčata od Barnatt a Navina, ale to se jí moc také nezdálo. "Takže někoho tichého povídáš, jo?" uchechtnul jsem se. V tomhle jsem ji rozuměl, poslední dobou jsem také spíše oceňoval ne tak ukecanou společnost, ač to tedy někdy přijde vhod a rád si popovídám více.
Vydechl jsem a pohlédl na ni. "Neboj se... Časem se ta mezera zúží, ač vyrostete. Budete dospělí, chytřejší, zkušenější a vyblblejší," aspoň jsem si to myslel. Vlčata se časem měnila a přeměňovala v dospělé jedince, ač ne všem se to tedy povede a zaseknou se ve vlčecím věku, ač jsou dospělí. Avšak to se nestává zas tak často.

---> Červená louka přes Tesáky

Zdravím smečko!
Ještě jednou dnes píšu na nástěnku. Proč? Protože pro vás mám akci, kdy zase můžete získat lístečky do naší smečkové hry!
Všichni víme, že nás opustil Navin, což je velmi smutná zpráva a teď je vedle Barnatt prázdné místo. Mimo jiné probíhají i Hvězdy od Zí a já si dala 1 a 1 dohromady. Budete skládat puzzle, díky Zí za inspiraci! Obrázek, který budete skládat, souvisí právě s odchodem Navina. Na jeho počest! Přikládám odkaz na puzzle, které složité, uděláte screen a zašlete nejlépe do vzkazů s předmětem 'Puzzle'
Odkaz: https://www.jigsawplanet.com/?rc=play&pid=2710c4845e50

Když už jsme u toho, rovnou sem hodím změny v hierarchii . Na příčku kappy se nám dostává Rýdie! Bohužel máme i sesazení Alyanny a Aileen z delt opět na kappy, zároveň se oficiálně loučíme s Gwynem. Také chci upozornit Sisi, chceš tu s námi zůstat ještě? Celkově Sisi moc aktivní na území není, proto bych ráda tuto informaci měla.

To je vše od mé maličkosti!
Mějte krásný zbytek dne, Aetka

Vydechl jsem a pohlédl na ni. "Ač myslíš že ne, tak opak je pravdou, Merlin. Rozumím ti, já sám také objevoval, když jsem byl o dost mladší, než jsem teď," teď jsem skoro patřil už do šrotu. Nevěděl jsem, jak jinak ji vysvětlit, že tomu rozumím, že chce objevovat a zkoušet nové věci. Nechápala, že na to má ještě čas, nechtěla si to připustit, možná tohle zjistí až jednou bude mít své potomky, kteří jí budou chtít odejít na výlety v dost mladé věku a jednou si na mě vzpomene.
Po naší diskusi padl návrh na společný výlet, mohla jít pryč, ale zároveň měla dozor a ochranu nad její maličkostí. Ohlédl jsem si na místo, kam zmizela Renbli se Sillarei, věděl jsem, že tu někde poblíž je Barnatt, která se o ně případně postará, ale Renbli byla už poměrně stará na to, aby věděla co smí a nesmí, kam může a nemůže. Otočil jsem se na Merlin a nadzvedl obočí. "Nu dobrá," odpověděl jsem. Neměl jsem tušení, kam vlastně chce jít, ale rozhodl jsem se, že půjdu s ní. Její další slova mě zarazila o něco více, než ta předchozí a netušil jsem, kde se to bere. Zdálo se, že byla vyspělejší než by být měla v jejím věku. Což o to ale kde to všechno brala? "Tady u nás je Renbli s Ingrid, které by mohly být tvé kamarádky," pronesl jsem. Obě byly starší než Merlin, třeba by se jí líbily, ač Renbli asi ne, když jsem si vzpomněl na výraz Merlin, který hovořil za vše.

---> Zubří pláň přes Zlatý les

Sledoval jsem Merlin, která neměla zrovna v plánu si tady hrát se Sillarei jako ostatní vlčata, chtěla objevovat a jít někam pryč a to se mi nelíbilo. Ne v tomhle věku, bylo příliš brzy..."Hel Merlin, já ti rozumím. Je normální objevovat, opravdu, ale je na tebe brzo ještě.Jsi pořád docela malá a nemáš skoro žádné zkušenosti a na takové výpravy jsou opravdu potřebné, vím, co říkám," odpověděl jsem o něco klidněji než předtím.
Do našeho rozhovoru vrhla Renbli, dcera Barnatt a Navina. Přátelsky jsem se na ni usmál a prohlédl si ji. Tak moc vyrostla, co jsem se ale divil, vždyť někdy z jara by jí měl být už rok. Tak moc to všechno utíkalo. "Ahoj Renbli a ano, jsou moje," pousmál jsem se, přičemž jsem koukl na Sillarei i Merlin. "Můžeš a tohle je Merlin a tohle Sillarei," představil jsem je a koukl po Sillarei, která vypadala, že si s Renbli chce hrát. Jen jsem ji přikývl. "Ale zůstaňte tady na území," upozornil jsem je a koukal, kam běží. Nikam neodcházely, držely se na území smečky, za což jsem byl rád. Nerad bych šel pátrat ještě po Sillarei a Renbli.
To jsem se zase otočil na Merlin. "Já s tebou půjdu rád, každopádně tě nenechám s cizí vlčicí," upozornil jsem, věděl jsem, že tohle by nedovolila ani Athai, by reagovala mnohem impulzivněji než já bych řekl. "Takže. Jestli někam chceš, můžeme jít," usmál jsem se.

Chtěl jsem vědět, co se stalo, že byla najednou sama bez matky a sourozenců. Posadil jsem se a zastříhal ušima. Začala mluvit a to poměrně rozsáhle. Já ji jen nejdříve tiše poslouchal. Zarina je prvotně hlídala, ale pak odešla a zase se vrátila. Zavrtěl jsem hlavou. Nakonec z ní vypadlo, že se jim asi vytratila, když šli na lov. "Merlin, na to musíš dávat pozor. Venku je mnoho nebezpečí a ještě ke všemu v zimě. Může se ti cokoli stát. Aileen - vaše starší sestra se jednou vydala do hor a napadl je medvěd. Musíte být moc opatrní," upozornil jsem na nebezpečí obě své dcery. Nechtěl jsem, aby se jim něco stalo. Aileen měla sakra velké štěstí, že ji a Naxina ten medvěd nezabil. Byli mladí a nezkušení. Naštěstí se o Merlin postaral nějaký Setek a Zei, ale na další slova jsem se zamračil. "Nebudeš se vracet, my se o tebe báli a až maminka zjistí, že nebyla ani se mnou... Víš jaký já měl strach a co teprve maminka," zavrtěl jsem hlavou. Bylo moc pěkné, že se o ní ti vlci postarali, ale nelíbil se mi fakt, že by měla ujišťovat cizince o jejím bezpečném návratu. "Sillarei, taky dávej pozor ať se nevytratíš někam do neznáma. Někteří vlci dokáží být opravdu zlí a mohou vám ublížit, nejen divá zvěř a srázy..." povzdechl jsem si.
Chtěl jsem se vydat hledat Athai se syny, ale ani jedné se moc nechtělo. Avšak ulevilo se mi, že by s nimi měla být Athai, ale nelíbilo se mi, že v horách. Doufal jsem, že se odtamtud vydali pryč do smečky. "Jak vlastní cestu? Merlin... Jsi ještě dost malá na nějaké tvé vlastní cesty. Rozumím, že se pak budeš chtít vydat do světa, nabrat zkušenosti a prozkoumat zdejší ostrovy, jako vaši starší sourozenci, ale na to je příliš brzy," zakroutil jsem hlavou, rozuměl jsem tomu, já sám se vydal pryč, objevovat, stejně tak jako Azrael, Aileen a Alyanna, ale vždyť ji bylo teprve pár měsíců, to bylo opravdu brzo.