Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zasmál jsem se. "Potřebuješ jíst, aby z tebe vyrostla pořádná vlčice," prohodil jsem, ač jsem tušil, že bude pořád drobná a malá, narodila se jako poslední a chvíli to vypadalo, že to snad ani nepřežije a my o ni přijdeme, což se naštěstí nestalo a byl jsem za to moc vděčný. "Co říkáš na zajíce? Ten je dobrý, pokud to není žádný staříček jako já," zavtipkoval jsem, ač spíše jen sám pro sebe.
Chtěl jsem vyzkoušet, zda nepromluví, ale bylo vidět, že se ocitla ne zrovna v příjemné situaci. Nechtěla mluvit, možná jí to jenom nešlo. Obával jsem se, že mluvit ani nezačne, vzhledem k tomu že jí byly necelé čtyři měsíce. V tu dobu by už měla mluvit, což Sillarei nedělala. Netušil jsem, kde se stala chyba. Nevěnovali jsme se jí tolik? Vždyť zbytek vrhu mluvili, nebo se o to z počátku snažili, ale Sillarei vydávala jen pazvuky, ze který ne vždy bylo jasné, co chce. Lehce jsem sklopil uši, nechtěl jsem opět zklamat sám sebe nebo vlčata. Mluvili jsme s Athai na ně i Ahvaryan s Rýdií. Něco bylo špatně a já nevěděl co a co s tím mám dělat. Povzdechl jsem si a olízl ji za uchem.
Doufal jsem, že bude něco o Athai a zbytku ěnco vědět, ale neviděla je. Zamručel jsem. "Tak víš co? Prospíme se, abychom nabrali energii, ulovíme nějakého ušáka a pak bychom je měli najít, jsou pryč už docela dlouho," navrhl jsem ji a přivřel oči. Po mých slovech usnula a zachumlala se ke mně, usmál jsem se a zavřel oči a nakonec i usnul.

Tiše jsem ležel a užíval si opět klid, který se mi naskytl. Cítil jsem, jak se mi svaly uvolnily. Bylo to opět potřeba. Děsilo mě, kolik času jsem už potřeboval na odpočinek, dřív jsem vydržel mnohem víc než teď. Stáří jsem bohužel ošálit nedokázal a doufal jsem, že si pro mě smrt ještě nepřijde, ne dokud jsou tihle ještě s námi a ještě takhle mladí. Nechtěl jsem, aby přišli o svého tátu, ač jsem Merlin, Deirona a ani Atraye dlouho neviděl a obával jsem se, že ti nebudou tak přívětiví jako Sillarei, která byla u mě zachumlaná.
Byl jsem rád, že vše proběhlo s Ahvaryanem a Rýdiou v pořádku, zdálo se, že si to snad s nimi užila. Návrh o potravě se jí líbil. Zasmál jsem se. "Takový jedlík?" žďuchnul jsem do ní jemně a zamával ocasem. Avšak zarazilo mne, že za tu dobu nevydala ani hlásku. "Řekni Sillarei," naklonil jsem hlavu na stranu a vyčkával, zda z ní něco vypadne. "Nejdřív si ale odpočiň, to je také moc důležité," pověděl jsem a hlavu, kterou jsem měl při slovech zvednutou, jsem opět položil na tlapu.
Bílá se ke mně natáhla a otřela se mi o tvář. Přivřel jsem oči a jemně ji olízl na hlavě. Byla tak roztomilá. "Copak bys chtěla?" otázal jsem se, přesto jsem čekal, že si mi řádné odpovědi moc nedostane. "Viděla jsi své sourozence a maminku, když jsi byla s Ahvaryanem a Rýdií? Měli bychom je najít, je venku zima a to není pro vás ještě bezpečné," pousmál jsem se. Doufal jsem, že jsou všichni v pořádku a nikomu se nic nestalo.

Na Ahvaryana a Rýdii jsem jen kývl a víc nic neříkal. Byl jsem rád, že se mi o Sillarei postarali a že je v pořádku, ač tedy promrzlá a unavená. Měl jsem ji po boku, ale rozhodla se si mi lehnout mezi tlapky. Bylo znát, že už je opravdu větší, tlapky ji čouhaly a já se jen pousmál. Rostli jako z vody.
Jemně jsem ji olízl na tlamě. "Tak jak se ti líbil výlet s Ahvaryanem a Rýdií? Byli na tebe hodní?" optal jsem se a prohlédl si ji. Nezdálo se, že by se jí něco stalo. "Odpočineme si a pak půjdeme sehnat něco k jídlu, hm?" usmál jsem se a čenichem do ní lehce drcnul. Cítil jsem, jak se třese zimou, ale magii ohně jsem bohužel neměl, muselo ji stačit mé teplo, sic to nebyl oheň, ale co se dalo dělat.
Zaslechl jsem, jak do úkrytu vešla Zarina a Mireldis, které si zřejmě odpočinuly a následně se šly podívat sem. Zarina jen koukla na Sillarei a zase odešla, zřejmě se chtěla ujistit, že je vše v pořádku. Doufal jsem, že když je tu, vlčata předala Athai. Zamračil jsem se, ale pak jen zavrtěl hlavou, kterou položil na zem.

<--- smečka

Zapul jsem do smečkového úkrytu a hned vyhledal Ahvaryana a Rýdii, kteří by měli mít Sillarei u sebe. Její pach mě zavedl do naší jeskyňky, kde jsem spatřil Rýdii s Ahvaryanem. "Zdravím vás," pokynul jsem hlavou k oběma a pak přiskočil k bílé vlčce, která vypadal fakt dost vyčerpaně. Připlácl jsem uši jemně k hlavě a olízl ji. "Sillarei, jsi v pořádku?" optal jsem se s rodičovským strachem v hlase a otočil se na ty dva. "Je všechno v pořádku? Byli jste asi na delším výletě, hádám?" optal jsem se a rovnou si lehl k bílé kuličce chlupů, která tedy již nebyla tak maličkatá jako když se narodila. "Táta je tu, nic se neboj," ujistil jsem ji tiše a přehodil přes ní ocas. Byla mokrá, musela být i dost promrzlá.
Nemohl jsem si nevšimnout ptáčka, který tu byl. Pohlédl jsem jak na Ahvaryana, tak i na Rýdii a poté pohlédl na drovného červeného ptáčka, který se mě už taky delší dobu držel. "Koukám, že ti ptáci mají potřebu se u nás držet," prohodil jsem a koukl na toho svého, který se usadil Sillarei na hlavě a jemně do ní dloubl, nijak bolestivě, spíše přátelsky. Pousmál jsem se, přesto jsem dával pozor, aby se nestal její svačinkou. Vlastně... Proč ho vůbec tak bráním? Zatřepal jsem hlavou a opět pohlédl na vlky. "Děkuji vám za hlídání... s Rhaaxinem to bylo náročnější než se čekalo a pak se tu zjevila cizinka, která se stalo členkou smečky, Akiko, taková rezavohnědá," sdělil jsem novinky a hlavu následně položil na tlapky.

Tak se taky zapojím!

Na její nadšení jsem se jen mile pousmál. Vždycky jsem byl rád za nadšení ostatních, bylo to osvěžující a i motivující. A Akiko se zdála být opravdu nadšená, že tu může být, vlastně i Rýdie byla z toho celá nadšená. Ty dvě by si snad i mohly rozumět, když jsem se nad tím zamyslel. A co teprve s Tiarou? Ty tři vlčice? To by bylo nadšení a hluko po celém lese, by vydaly za celou armádu vlčat. Avšak zahnal jsem tyto myšlenky a otočil se na Akiko, které jsem ve zkratce představil celou naší smečku. "Určitě naučíš a ano, je nás poměrně dost, ale většina se často potuluje po okolí a moc času tu netráví, avšak mají se kdykoli kam vrátit," pousmál jsem se. Jasně že bych raději byl, kdyby většinu času trávili tady, ale bránit jsem jim nemohl, i já jsem si sem tam zašel mimo smečku urovnat myšlenky a porozhlédnout se po nových místech.
Akiko mě hned mile překvapila, když chtěla práci. Zamyslel jsem se, ale teď mě nic nenapadlo, co bych ji mohl zadat. "Teď asi nic, možná by ses mohla seznámit s dalšími členy nebo se porozhlédnout, abys měla přehled o území?" tohle bylo to jediné, co bych někomu novému mohl zadat. Blízko nás jsem cítil Ahvaryana, který se vrátil zpět se Sillarei. Zastříhal jsem ušima. "Pokud mě omluvíš, musím zkontrolovat dceru, zda je v pořádku. Jdu do úkrytu a citím, že v blízkosti je tu i Navin s Rhaaxinem," pověděl jsem Akiko a rozešel se do úkrytu, kam měli zřejmě namířeno. Pokud vlčice chtěla, mohla mě následovat.

---> úkryt

<--- Zlatý les

Zdálo se, že vlčice je o něco uvolněnější než před pár chvílemi. Nepřekvapovalo mě to, byl jsem zvyklý, že zájemci o smečku byli vždycky nervózní. Výjimkou snad byli vlci jako je Tieara, kterou jsem tedy dlouho neviděl. Brzy jsme překročili hranice a mířili do středu území.
Zajímalo mě, v čem vlčice vyniká a co by naší smečce mohla nabídnout. Rozmluvila se dost, což byla docela dobrá zpráva. Na její slova jsem tiše přikyvoval. Diplomatka. To by se rozhodně hodili, vlk nikdy neví, kdo sem kdy přijde a někdo, kdo umí řešit spory se hodí, ač i já sám sebe pokládal poměrně za diplomata. A bylinky? To po incidentu Rhaaxina se bude určitě hodit taky. Měl jsem už jasno. Akiko přijmu, nebyl jediný důvod ji nepřijmout. Přestože lov nebyl její silná stránka, lovce jsme měli. "No je vidět, že o chodu smečky víš, zkušená jsi, máš vlastnosti, které se smečce budou jistě hodit," řekl jsem prvně a vážně se na hnědou podíval. "Jsem rád, že tě mohu přijmout mezi nás, Akiko. V případě, že máš nějaké nejasnosti, neboj se zeptat," lehce jsem se pousmál a mířil ke vchodu úkrytu. Poblíž jsem cítil i Rhaaxina a Navina. "Tak. Zde je náš smečkový úkryt. Je tam víc menších otvorů... Největší je pro vás členy. Máme tam i jezírko a i spižírnu," poznamenal jsem. "Naše bety - Barnatt, černá vlčice s modrými znaky a Navin, modrý vlk. Pak máme pečovatelku Zarinu, šedočerná vlčice, nová členka, Rýdie, hnědá vlčice. Bratři Rhaaxin a Atrox, béžoví, jsou to synové Navina," odmlčel jsem se, aby to Akiko stihla pobrat. "Barnatt a Navin mají také vlčat - Ingrid, hnědá vlčice a Renbli, černobílá vlčice. Béžová členka, Mireldis. Ryšavý koulatější vlk Ahvaryan, šedobílá Tiara, bílá vlčice Sisi a následně má partnerka Athai a naše vlčata - tmavá Alyanna, hnědá se šátkem Aileen, ty jsou starší a nové přírustky - Deiron, Atray, SIllarei a Merlin," představil jsem celou smečku, ač mi bylo jasné, že to bylo takhle moc jmen a ne všechna si zapamatuje.

VYHODNOCENÍ
Velmi očekávané vyhodnocení Adventního kalendáře je tady. Kdyby bylo později, jistě byste mě sežrali! 29 z vás poslalo alespoň ten jeden jediný úkol, což jsem moc ráda, že letos o kalendář byl takový zájem a někteří z vás se do toho odhodlaně pustili. Dokonce tu máme pět jedinců, kteří se nevzdali a splnili celý kalendář. Ti dostanou bonusovou odměnu, ale hezky popořádku.
Níže naleznete odměny a za kolik bodů ji můžete vyměnit. Co si vyberete je samozřejmě čistě na vás, ale pochopitelně na ně musíte mít body. Moc ocením, když to do komentářů napíšete nějak přehledně, nerada bych někoho ošidila. Také přikládám celou tabulku se jmény a body. Prosím i o kontrolu, mohla jsem se splést. V případě chyby mě kontaktujte.

odměny
1 bod... 3 KŠM
3 body... 1 rubín
5 bodů... 1 mince
10 bodů... 1 tlapka
10 bodů... 10 % do vlastností
10 bodů... 50% sleva na odznaky
10 bodů... 30% sleva do Obchůdku NEBO Svatyně
15 bodů... 50% sleva do Obchůdku NEBO Svatyně
25 bodů... magie z Obchůdku

Veškeré odměny jdou na ten charakter, za který jste se účastnili!

>>>Tabulka bodového ohodnocení<<<

A kdo vlastně splnil celý kalendář? Alduin, Orion, Rhaaxin, Scar a Vino! Gratuluji vám! Vaší bonusová odměna... Máte na výběr speciální magii NEBO vzácnou magii - Mysl.

Ještě jednou děkuji za tak hojnou účast a úžasné výtvory. Kolikrát jsem se fakt zasmála. Doufám, že tak hojná účast bude i příští rok, pokud se kalendář bude konat.

Děkuji, užijte si odměny,
pac a pusu,
Aetka ♥

Vlčici jsem si ještě jednou a pořádně prohlédl. Představila se jako Akiko. Pokýval jsem hlavou. "Těší mě, Akiko," pronesl jsem neutrálně. Zastříhal jsem ušima a poslechl si, co má hnědá vlčice na srdci. Dle jejích slov jí o smečce řekla Zarina, usmál jsem se a kýval při jejích slovech hlavou. Také se chtěla k nám přidat. Vlčice se nezdála, že by snad měla být slabý článek pro naši smečku a vypadala i odhodlaně, že opravdu o Zlatou smečku stojí. "Co bys nám mohla nabídnout? V čem jsi dobrá?" optal jsem se na obvyklé otázky, na které se ptám všech, co mají o smečku zájem. Nikdy jsem zájemce o smečku moc neselektoval. Většinu z nich jsem snad vždycky přijal, snad si ani nevzpomínám, že bych někoho odmítl. Pakliže jsem neměl vážný důvod, vlky jsem přijímal vždy. Avšak bylo dobré již dopředu vědět, v čem vlci vynikají, případně v čem mají slabiny.
Otočil jsem se směrem ke Zlatému lesu. "Půjdeme na území a uvidíme, co s tebou," jemně jsem nadzvedl koutky a pomalými kroky jsem se rozešel na území smečky. Cítil jsem v okolí cizí pachy a i Mireldis, přesto jsem se tu zdržovat moc nechtěl.

---> území

Poslední úkol bude zpětná vazba ohledně Adventního kalendáře. Co se vám líbilo, nelíbilo, co byste zlepšili atd. Ráda bych se pak na to příští rok zaměřila, pokud by se kalendář konal. I za tento úkol je bodové hodnocení a abyste splnili všechny úkoly, je nutné splnit i tento.

čas: co nejdříve, avšak chápu, že jsou svátky atd., dejme tomu maximálně do 27. 12.

Trošku se zpožděním vám přináším vyhodnocení hádanek. Zúčastnila se Alyanna, Sillarei, Barnatt a Deiron. Děkuji vám za účast. Tím získáváte 2 lístky do smečkové hry a k tomu do inventáře 1 minci!
Vše zapíšu automaticky, o nic si nemusíte psát :)

Pac a pusu,
Alfák Aet

Předposlední okénko je tu. Jak jsem psala včera, nic náročného to už nebude. Vaším dnešním úkolem je vyfotit vás vánoční stromeček. Na fotce opět musí být papírek se jménem, abych věděla, že je to vaše fotka.

čas: 24. 12., 10:32

<--- smečka

Netrvalo dlouho a doklusal jsem k hranicím smečky, kde stála hnědá vlčice, kterou jsem neznal. Mile mě překvapilo, že vlčice poznala hranice smečky a přes ty nešla a vyčkala před nimi. Hned měla z tohle plus, které se vždycky hodí.
Přeměřil jsem si ji pohledem, nevypadal nijak nebezpečně, vlastně mi byla docela sympatická. Avšak nedal jsem na sobě nic znát, ponechával jsem si kamennou tvář. "Zdravím, vidím, že jsi narazila na hranice Zlaté smečky," začal jsem a zastavil se dostatečně daleko od vlčice tak, aby to vyhovovalo nám oběma. "Jsem Aetas, alfa Zlaté smečky. Potřebuješ něco?" optal jsem se a posadil se. Vzhledem k tomu, že se zastavila před hranicemi jsem odhadoval, že se buď chce přidat, nebo tu na někoho čeká od nás ze smečky. Avšak třeba to bylo zcela jinak a já se pletl.

Probudil jsem se po tak vysilujícím zážitku, jako byla záchrana Rhaaxina. Musel jsem spát docela dlouho, nebo mě to tak připadalo. Nebylo ale divu, nebyl jsem nejmladší, využil jsem magii na maximum, která mi za to sežrala veškerou energii, kterou jsem měl. Prostě jsem únavou odpadl ani jsem si nepamatoval jak.
Rozhlédl jsem se a vyškrábal jsem se na nohy. Uvědomil jsem si, že by tu někde měla být Mireldis a i Rýdie, která byla novou členkou. Věřil jsem, že béžová se o ní dobře postarat. V dálce jsem cítil Atroxe a Rhaaxina, hádal jsem, že se jim ho podařilo dát dohromady. Mimo jiné jsem cítil i cizí pach na hranicích smečky a to odtud nebylo zrovna moc daleko. Rozklusal jsem se pryč, bylo třeba zjistit, kdo to je. Nerad bych, aby se tu ještě něco stalo. Dramat tu bylo teď dost, momentálně to chtělo chvíli klidu a míru.

---> Zlatý les

Vánoce už jsou skoro tu, tak si dáme ke konci už oddechové úkoly. U 22. okénka po vás chci prvních pět slov, které vás napadnou při slově Vánoce. Nepřemýšlejte nad tím, prostě co se vám první vybaví.

čas: 23. 12., 16:14