Příspěvky uživatele

< návrat zpět

SCHVÁLENO

Jen poznámka, přímou řeč zvýrazňuj hned prvním tlačítkem, označeným "B". :)

SCHVÁLENO

VYHODNOCENÍ PATRONŮ
Opět se omlouvám za prodlevu. Musím vás nejdříve pochválit, že se vás zúčastnilo opravdu hodně, nad moje očekávání, abych pravdu řekla. Přesněji mi přišlo 19 obrázků/textů. Takže všichni u mě máte malé bezvýznamné plus!
Původně jsem chtěla udělat první tři místa, ale v tom množství krásných nápadů to bylo opravdu těžké, proto jsem se nakonec rozhodla vybrat víc výtvorů, které se mi líbily.

Nejdříve vyzdvihnu ty, kteří kreslili. Zaujalo mě hned 8 obrázků a ač jsem se opravdu snažila, je těžké vybrat tři nejhezčí. Jedná se o výtvor Scara, Athai, Ásleif, Black, Atroxe, Lissandry, Loki a Nyctei, vy získáváte 30 kšm, 2 mince a k tom navíc tlapku do libovolné magie a 5 %.
Ostatní měli také moc pěkné obrázky, a proto do svých inventářů získávají 30 kšm a 2 mince.

Co se textů týče, přišly mi pouze dva, ale za to se mi oba líbily tudíž Azrael i Ahvaryan získávají 30 kšm, 2 mince, tlapku do libovolné magie a 5 %.

Se svými díly se samozřejmě můžete podělit v našem kreslícím koutku na discordu. Ještě jednou vám moc děkuji za účast, opravdu mě to potěšilo, že vás akce zaujala! ♥

Aetka

#post2

<<< Zlatý les

Klidnou chůzí jsem přešel na území smečky a spokojeně se usmál. Bylo vždycky příjemné se vrátit domů. "To ano," odvětil jsem Ahvaryanovi. Poté jsem se podíval na Tiaru, která se vyptávala na zdroj vody. "Ano, máme v lese říčku," měli jsme docela zdroje vody blízko. Rameno řeky, která byla odsud nedaleko. Půda tu tudíž byla zavlažená a nebyl tedy problém, aby tady cokoli rostlo. "Vadit mi to určitě nebude, když budete brzy zpět, abyste se setkali i s ostatními," odpověděl jsem k oběma vlkům. Do toho se vložil hned Ahva a sliboval, že budou brzy zpět. Bral jsem jeho slova vážně a doufal, že to dodrží, neudělali by si zrovna moc hezký obrázek, kdyby jejich slib nedodrželi.
"No, tak jsme tady," řekl jsem k vlkům a očima pátravě hledal Zarinu, která byla za námi. "Ukáži vám smečkový úkryt, který je pod zemí," řekl jsem a vydal se k úkrytu, který byl hlouběji v lese. "Tady, je nenápadný a ne každý na něj narazí. V úkrytu máme sklad na potravu, kde teda momentálně asi nic není a pak jsou tam různé jeskyně, místnosti pro vlky. Pro mě, jakožto alfu a mou partnerku, poté pro náš beta pár, pro zbytek smečky a pro matky s vlčaty," vysvětlil jsem.

<<< Zauber přes Tichou

#post1

Na nadšení Tiary jsem se jen pousmál a zamával oháňkou. Bylo moc osvěžující vidět někoho tak pozitivního, který svou energii předával dál, aniž by si to uvědomoval. Někoho takového smečka potřebovala.
"Na území smečky, je hned za zátokou," odpověděl jsem a kráčel si to směrem k Tiché zátoce, kde za ní byl můj oblíbený Zlatý les. Hlavu jsem otočil na Ahvaryana a pyšně se usmál, byl jsem rád, že našel smečku, kterou hledal. Určitě i tento vlk bude nějakým způsobem posilou pro smečku, která novou krve potřebovala. I Zarina vypadala jako sympatická vlčice, která ve smečce jistě zapadne.
Byl jsem z toho nadšený, že jsem šel kousek dál od území a zpět vedu tři vlky, kteří mají zájem být členy Zlaté. Atahi bude mít radost! Třeba také někoho přivede, když byla mimo Zlatou.
Ahvaryan a Tiara obdivovali zlatý les, také jsem byl prvně dosti překvapen, nikdy jsem nic takového neviděl a rozhodně to bylo zajímavé. Jen jsem se usmíval, mimo jiné bylo hezké vidět, jak se ti dva seznamují, určitě to není na škodu.
Koukl jsem na všechny tři. "Tak a tady jsou hranice Zlaté smečky," pronesl jsem hrdě, když jsme se k nim dostali. Přehoupl jsem své tělo za hranice a nasál okolní pachy. Zavyl jsem, abych dal všem vědět, že jsem zpět.

>>> smečka

Zarina měla zřejmě zájem o smečku. Usmál jsem se. Těšilo mě, že to byl další vlk, který se o smečku zajímal. Bylo nutné naše řady rozšířit. "Mě taktéž," pokynul jsem lehce hlavou a pohlédl přátelsky Zarině do očí. "Rozhodně ne, právě naopak, budu moc rád, když půjdeš s námi," zavrtěl jsem ocasem. Bylo fajn, že vlčice měla se smečkou bohaté zkušenosti, což se rozhodně hodilo a já i Athai to jistě oceníme.
Druhou vlčici zaujal spíše můj přívěsek na krku. Ušklíbl jsem se a pokusil se na můj přívěsek podívat. Měl jsem ho několik let a už si má hlava ani nevzpomíná, kde jsem jej vzal. Ach to stáří. Zakroutil jsem lehce hlavou a pohlédl na šedou. "Nevím, už si nepamatuji, ale někde jsem ho určitě našel," odpověděl jsem ji mile. "těší mě Tiaro, já jsem Aetas," pousmál jsem se a zamával lehce oháňkou.
Ohlédl jsem se na Ahvaryana a přikývl. "Určitě," odvětil jsem klidně a opět jsem musel otočit hlavu na Tiaru, která se rozpovídala. "Ano, vím ještě o jedné a tahle země se nazývá Mois Gris," vysvětlil jsem vlčici a rozhlédl se kolem sebe. Strašil jsem tady už opravdu dlouho, až mě to začínalo lehce děsit. Už jsem měl svá nejlepší léta za sebou a to jsem ještě chtěl další vrh vlčat.
Černý vlk se nevyjadřoval, byl to zřejmě introvert, který neměl potřebu se připojovat do naší konverzace o smečce. Jen jsem mu věnoval přátelský pohled a to zas moje oči byly upnuté na Tiaře, která posmutněla. Přistoupil jsem k ní a jemně do ni strčil čenichem. "Určitě. Za takové sluníčko, jako jsi ty, budeme jedině rádi," pověděl jsem povzbudivě a přejel přítomné pohledem. "Tak můžeme jít. Jdeš s námi?" optal jsem se černého a poté se rozešel směrem do Zlatého lesa.

>>> Zlatý les přes Tichou zátoku

Těšilo mě, že vlk měl zájem se na území smečky podívat. Jemně jsem zavrtěl ocasem a zastříhal ušima. Uvědomil jsem si, že by bylo asi dobré se představit. "Omlouvám se. Jsem Aetas," řekl jsem a pokynul hlavou. Vlkovo jméno jsem zaslechl, ale bude asi lepší, když mi ho řekne on sám. "Daleko? Ani ne. Přejdeme kolem zátoky a jsme tam," naznačil jsem naši cestu a také se pomalu připravil na cestu. "No, docela málo. Několik vlků se tam dlouho neobjevilo a ani jsem je nikde nepotkal, ale během jara by se měla narodit vlčata," odpověděl jsem mu na otázku.
Býval bych se rozešel pryč z lesa, ale to stejným směrem přišli k nám dva vlci. Respektive vlk a vlčice. Vlk byl téměř celočerný s rudýma očima a vlčice byla, no zvláštně zbarvená. Černá, bílá a šedá? Sjel jsem je pohledem a odpověděl na pozdrav: "Zdravím." Netrvalo moc dlouho a brzy se tady objevila další vlčice, tentokrát šedá. Objevila. Spíše přiřítila a sejmula druhou vlčici na zem. Tiše jsem to sledoval. Vlčice byla velmi energická a rozhodně neměla strach z cizinců a ani ze skupinky tří vlků, které neznala.
Stále jsem nic neříkal, nějak jsem ani neměl co přihodit do konverzace o obětování a posledních přání. Spíše jsem si v hlavě do notýsku se jmény poznamenal Zarina - divně černošedá vlčice, Diesel - černý vlk a Tiara - energická vlčice. Jediné, co zaujalo má ouška byla otázka Zariny. "Zrovna tady s Ahvaryanem jsme chtěli jít do blízké smečky," odpověděl jsem. "Jsem Aetas," představil jsem se i pro zbytek osazenstva.

// obě získáváte 10 kšm do inventáře za aktivitu a kvalitu postů :)

Tak a je tu náš verditk. Ti, co jej již získali, gratulujeme. U většiny z vás jsme si byli jistí, že další charakter zvládnete a splňujete nějakým způsobem podmínky. To, co to ještě nevědí, vás jsme si chtěli ještě prověřit a pak se teprve rozhodnout. A komu že jsme to nakonec povolili? Jedná se o Hranina, Doryi a Nusu. S tím, že by se Hranin měl polepšit, co se postů týče. Zeinab dáváme ještě další tři týdny, aby nás ujistila. A zbytku přejeme hodně štěstí do příštího konkurzu.

Pac a pusu,
Váš milovaný AT

Stále jsem vlky sledoval. Když jsem zmínil smečku, nejvíce to zajímalo barevného vlka. Oči jsem upnul na něj a vyslechl si jeho otázku. "Poměrně malá, kousek odsud. Máme velkou část lesa jako území a jelikož se nedávno nastaly divné změny, všiml jsem si i jakési louky, kde by mohl být dostatek potravy a máme i vlastní úkryt," ve zkratce jsem mu popsal Zlatou smečku
Druhý hnědý vlk, byl... Mít jinou povahu, asi bych se neudržel, ale měl jsem už něco za sebou a rýpavé poznámky se mnou ani nehly. Minimálně ne ty, co vlk vypustil z tlamy. Jen jsem protočil očima. A jak jsem tušil, byli si ti dva blízcí, dokonce sourozenci, kteří tady nechali tohoto vlka, kterého vlčice nazvala Ahvaryanem. "Mějte se," řekl jsem k nim a nechal je jít. "Měl bych se tam vrátit, chceš jít se mnou?" optal jsem se vlka a pomalu se vydal zase zpátky.

Je to tady. Po dvou týdnech jsme si vybrali posilu do naše admin teamu. Mezi nás chceme s radostí přivítat Stray! Gratulujeme a snad toho nebudeš litovat.
Také máme jisté změny. Barnatt je povýšena na administrátora a Navin na správce akcí, které prý bude mít napůl se Zinkem, který se také dostává mezi nás do adminu!

Charakter povolen.

Povoleno!

K vlkům jsem došel již poměrně pomalu, mou šouravou chůzí. Nebyl jsem nejmladší, dokonce jsem nemohl přehlédnout mé šediny. Toto utíká. Odfrkl jsem si tiše a pohlédl na hnědou skupinku vlků. Všichni mě pozdravili, načež jsem jim jen pokýval hlavou. Nevypadali nijak nesympaticky, dokud nepromluvil jeden z hubenější vlků. "Jistě. Zaslechl jsem to, tak jsem se stavil," odpověděl jsem pobaveně a poté se pousmál na poznámku, kterou utrousila vlčice. Už z toho jsem odhadl, že mezi sebou nemají, kdo ví jak pozitivní vztah.
Mezitím mi hnědý vlk koukal na hruď, respektive na přívěsek, který se mi dlouhá léta houpal na krku. "Nevím, kde konkrétně, ale když budeš bystře koukat, třeba něco podobného někde najdeš," odpověděl jsem neutrálně a hlavu stočil na vlčici. "Není třeba. Jsem řekněme místní. Kousek odtud je smečka. Šel jsem se jen projít," vysvětlil jsem vlčici.

<<< Tichá zátoka

Svižným tempem jsem se od zátoky dostal do tohohle zvláštního lesa. Nikdy jsem moc nechápal, proč je docela dost fialový, převážně. Ale nad tím jsem již dávno zakroutil hlavou, moc mě už nemohlo co překvapit.
Následoval jsem ony pachy, které sílily a sílily. Věděl jsem, že vlci jsou tři a přeci jen asi není moc bezpečné jít za třemi vlky, které ani neznám, ale strach jsem neměl. Buď to byli vlci, co na sebe čistě náhodou narazili nebo nějací přátelé, ale nezaznamenal jsem pozůstatky rvačky, což bylo asi dobré znamení.
Už jsem je viděl. Všichni měli odstíny hnědé. Hned mě napadlo, zda nejsou sourozenci, ale brzy jsem tuto myšlenky vypustil. Prohlédl jsem si je. Vlčice, hnědočerná s hustým ocasem, hnědý vlk a hnědý vlk s černou na zádech a bílou na břiše. Hm. "Zdravím," pozdravil jsem vlky. Udržoval jsem si bezpečný odstup, kdyby po mně někdo chtěl vyjet, měl jsem dost prostoru uskočit.