Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//rychlopost

Stále jsem hleděl na vlčata a nemohl z nich spustit oči. Sem tam jsem se hrdě a šťastně podíval na Athai. "Povedla se nám!" zavtipkoval jsem a natáhl k ní hlavu. "Jsi moje štěstí," pošeptal jsem jí do ouška a poté se vrátil do předchozí pozice.
"Maminka má pravdu, musíte držet při sobě a podporovat se. To je důležité! V jednotě je síla!" otcovsky jsem jim sdělil a na všechny tři se usmál. "Doufejme, že brzy bude teplo a budeme moci jít ven," pronesl jsem a stále je sledoval, jak se snažili chodit, odstrkovali se, provokovali. Takové vlčecí klasické aktivity. "Brzy si budete moci hrát i s dalšími vlčátky," řekl jsem k nim s úsměvem.
Zaslechl jsem kroky a nakoukl k nám Navin. Pousmál jsem se. "Děkujeme, tobě také," chtěl jsem se zeptat, kde se vzala jeho vlčata, ale nechal jsem to být, sám šel za svými syny, tak jsem to nechal prozatím být.

Za několik dní po narození našich potomků, byly vidět změny. Všechna vlčata otevřela očka a začala se učit chodit, největší radost mi ale udělala nejmladší dcera. Ze začátku vypadala, že se jí do života moc nechce, ale nakonec si to asi její malá hlavička rozmyslela a také se začala učit chodit. Jejich pokusy byly legrační, jak se jim ty nožky pletly, párkrát spadly na zem. Usmíval jsem se. Byl jsem šťasten.
Alyanna byla velmi šikovné vlče, roztomilé. Hned si chtěla hrát, lehce jsem ji čenichem pošimral na bříšku, ale to se již hrabala za svým bráškou, aby ho asi vyhnala od struku. Pletly se jí nohy, zasmál jsem se. Dokonce vydala hlásku, která mi toho moc neřekla, ale dle jejího pohledu jsem poznal, co ta maličká asi chce. Zvedl jsem se a čenichem jsem ji několikrát popostrčil. "Jsi šikovná, Alyanno. A maminka má pravdu, jednou si budeš moct díky zemi vykouzlit třeba nějaký kvítek," pousmál jsem se na ni a párkrát ji ještě pošťouchl kupředu.
Azrael se již cpal matčiným mlékem a ne se od ni odtrhnout. "Ty jsi mi ale nenažranec," zasmál jsem se pohlédl na Athai. "Jsou nádherní po tobě a šikovní po mně," zažertoval jsem a olízl mou partnerku. "Ale ten les nezaplavuj, ano?" zazubil jsem se na mého syna. Všechna vlčata byla nádherná a nemohl jsem se jich nabažit, alespoň pro teď.
Mé oči se upnuly na nejmladší vlče. Byl jsem pyšný, že se udržela a začala se hýbat a sát mléko. "Tak tedy Aileen?" pošimral jsem svou malou dcerku po hlavičce a posadil se. Už jsem se těšil, až budou pobíhat po území smečky a hrát si s Navinovými vlčaty.

Hleděl jsem na mou rodinku a usmíval se. Mít vlastní rodinu, je to něco úžasného a skvělého. Dává vám to takový nový pohled na svět řekl bych.
Alyanna se zdála býti ze všech nejsilnější. Hrdě jsem se na ni usmíval. Sála mateřské mléko a snažila se pohybovat, dokonce si stoupat na nožky, ačkoli jí to šlo stále ztěžka. Také jsem nemohl přehlédnout, jak se jí rozlepila očíčka. Krásně zelené. "Je krásná," pronesl jsem ke své partnerce a jemně jsem svou dceru olízl.
Také jsem pohlédl na mého syna. Ze spánku se povaloval a vydával roztomilé zvuky. I jeho jsem olízl a usmál se na něj. Všechny naše tři vlčata byla úžasná, jen mě děsila naše druhá dcera, zdála se být stále slabá. Lehce jsem ji popostrčil ke struku a doufal jsem, že se napije mléka. Velmi slabě se pohybovala a ačkoli se přisála, tak se mi zdála bohužel slabá. Vyděšeně jsem na ni hleděl, ačkoli jsem měl víru v to, že bude v pořádku. Aileen. Měli bychom jí dávat jméno? Co kdyby se něco stalo? Měl jsem obavy. "Nevím, nepočkáme s tím ještě?" nechtěl jsem svou partnerku děsit, ale myslím, že bude lepší ji ještě nechat beze jména.
Mou náladu mi zlepšila Alya, podařilo se jí ke mně přijít a vycenila na mě dásně bez zoubků. "Už ti rostou zoubká, Alyanno. Věřím, že ti to není příjemné, ale až budeš starší, zjistíš, jak moc se ti to bude hodit," něžně jsem ji olízl po její roztomilé tvářičce a usmál se.

Ležel jsem kousek od Athai a sledoval ji a narozená vlčata, byla nádherná. Potom všem jsem se k mé partnerce přitulil a něžně a hrdě ji olízl na tváři. Byl jsem šťastný a těšil se na všechna nová dobrodružství s těmito drobečky. Zelenýma očkama jsem je s něžností sledoval a přitom se nadšeně usmíval.
Přišla řada na jména, museli jsme je nějak pojmenovat. Alyanna se líbila Athai. Myslím, že to bylo nádherné a vznešené jméno, takové princeznovské a k ní se to ještě ke všemu hodilo, když se narodila první. Naše princezna Alyanna. Znělo to překrásně. Atray. Jméno, které vyřkla má družka. Usmál jsem se. "Hezké jméno," pronesl jsem a pohlédl na jediného samečka ve vrhu. Byl krásně hnědobílý. Poté zbývalo pojmenovat třetí vlče, byla to vlčice a vypadala nejslabší, což mě děsilo, ale věřil jsem tomu, že všichni získají sílu z mateřského mléka a za pár týdnů se tady budou prohánět. Dle pohledu Athai jsem usoudil, že také z té naší třetí holčičky není nadšená. "Bude v pořádku," zašeptal jsem jí do ouška.
Aly se lehce pohybovala a očividně se chtěla dostat ke mléku. Usmál jsem se a zvedl se z podlahy. Obešel jsem Athai a lehl si z druhé strany tak, aby naše těla vytvořila dost tepla na to, aby vlčata byla v teple. Jemně jsem Alyannu olízl a pohlédl na další dvě vlčata. Byl jsem fakt nadšený.

Jelikož se zúčastnila pouze Stray a Samantha, tak hlasování se neuskuteční. Co se odměn týká, obě získávají 2 mince a 20 KŠM a u mě mají malé bezvýznamné plus za jejich účast, děkuji vám.

Já také tedy v uschovaných nechávám Near i Enzoua.

Jak jsem tak sledoval Athai, přišla mi nesvá. Že by to tady už bylo? Zastříhal jsem ušima a s ustaraným pohledem jsem sledoval svou družku. Ačkoli se snažila bolest zakrýt, tak jsem to nějak tušil, přeci jenom ji nějakou dobu znám. Rád bych jí pomohl, ale netušil jsem, co taková vlčice může prožívat a jak bych jí vůbec mohl pomoci, přeci jenom s tím zkušenosti nemám a ani nikdy mít nebudu - pokud mě neunesou mimozemští vlci, kteří by se mě třeba nějakým způsobem snažili oplodnit.
Tak jsem měl pravdu Athai mi potvrdila, že to nebude dlouho trvat. Opravdu jsem z toho byl celý nesvůj a lehce se k ní přitulil, chtěl jsem, aby měla pocit toho, že tady jsem teď jen a pouze pro ni. A jak se zvedla a za mířila do naší místnosti, tak jsem ji ihned následoval a s omluvným pohledem jsem koukl na Resse, který se teď měl postarat o ty malé divochy.
Vyděšeně a beze slov jsem sledoval partnerku, která teď zažívala bolesti a já jsem jí chtěl strašně moc pomoci, ale s tímhle jsem neměl jak. Bohužel to bude muset zvládnout sama. Jen jsem si lehl kousek od ní, aby měla dostatečný prostor a já vlčici nemusel překážet.
Najednou se u Athai objevilo první vlče, které si automaticky dala k břichu a po prvním přišlo druhé. Vůbec jsem si nedokázal představit, jak strašné to musí být. A do třetice všeho dobrého se tady objevilo třetí vlče. Očividně porod byl u konce a já si oddechl, že již nemusí být v bolestích. Prohlédl jsem si všechny vlčata a najednou mě polilo neskutečné štěstí a hrdost. Byla nádherná. "Jsou překrásná," vydechl jsem unešeně a stále sledoval své potomky, kteří se tiskli k Athai. "Jak se cítíš?" zeptal jsem se a opět se podíval na vlčata. "Jak jim budeme říkat?" zamyslel jsem se. Něco jsem si začal mrmlat pod vousy. "Alyanna," řekl jsem prostě a pohlédl na Athai.

Děkuji za hlasy jak pro Aeta, tak i pro Noell.
13 KŠM k Aetovi
13 KŠM k Noell + 13 KŠM za hlasování také k Noell.

přidáno

Navinova vlčata byla zvláštní, vlčice se jich vzdala a hodila je na krk Navinovi, ale třeba měla vážný důvod, kdo ví. Již jsem to nechtěl moc rozebírat, stejně Ress a ani Athai toho moc netušili dle mého názoru a vlčata nevypadala, že by se s námi chtěla podělit o jejich původ. Jen jsem nad tím pokrčil rameny a více to neřešil. Navin to třeba lépe vysvětlí, až se vrátí sem zpátky. Ten jistě bude vědět nejlépe, proč se mu tady zjevila vlčata z Yaloru.
Ress vypadal, že mu spadl kámen ze srdce, když jsem já i Athai neměli výrazný problém s tím, že se neúčastnil lovu. Neměl jsem důvody k tomu jej trestat, přeci jen byla zima a pokud se zde zdržel, nemusel nás najít.
Pohlédl jsem na vlčata a přitom se přátelsky usmíval. Byla divoká, přesto roztomilá. Byl jsem zvědav, co z nich vyroste a zda si je Navin bude umět srovnat. Vlčata si s Ressem zahrávala, ale Ress očividně byl na vlčecí zoubky zvyklí, což se mu jistě bude hodit, když jsem se podíval na zakulacené bříško mé partnerky. Již jsem se na maličké těšil. Jeden byl nějaký nabručený a raději si s vrčením - což bylo mimochodem roztomilé, než děsivé - lehl pod dečku, kterou tady měli a druhé vlče po mých slovech ztichlo. Nebyl jsem si zcela jist, zda to jen předváděl nebo doopravdy plakal, ale spíše jsem se přikláněl k tomu divadýlku, které bylo tak či ona vtipné. Poté se zvedl a posadil se před Athai. Pohlédl jsem na ni s úsměvem a olízl si tlamu. Chtěl se kamarádit. Byli vážně rozkošní.
Poté, co se vlče šlo najíst, jsem pohlédl na Ath. "Jak se cítíš?" optal jsem se ustaraně a sledoval ji. Měl jsem jisté tušení, že to nebude mít dlouhého trvání a už tady budou pobíhat mí potomci.

Poté, co jsem došel do úkrytu a ptal se na vlčata, Ress ke mně popošel a snažil se mi vysvětlit mou otázku. Poslouchal jsem jej a nestačil se divit, co se to tu za tu chvíli stalo. "Navinova?" vykulil jsem na Resse oči a pohlédl na Athai. On se nechtěně dostane do jiného světa, tam si zadělá na vlčata a pak mu je sem pošle jejich matka? Divné. "Jak je to vůbec možný?" spíše otázka na mě samotného, než na Resse a Athai. Pohlédl jsem na malá vlčata a zakroutil nad tím hlavou. Rozhodně nemám v plánu je ze smečky vyhostit, určitě ne. Místa je tu dost a smečka je schopna se o ty drobky postarat, jen je to neobvyklé. Když nad tím tak přemýšlím, tak naše vlčata si alespoň budou moci s kým hrát, což je plus.
Ress se začal omlouvat ohledně lovu, na který se nedostavil. Neřeklo se, že je to nutně povinné, ale mohlo to být plus pro něj. Jeho chyba. "Jak říká Athai, v pořádku, ale mohl si nám ukázat, jak na tom jsi s lovem. Tak příště třeba," mávl jsem oháňkou a pohlédl na mou partnerku, která se pomalu, ale jistě zakulacovala. Usmál jsem se a zaplavil mě pocit velkého štěstí, už jsem se nemohl dočkat, až se ti maličcí narodí.
Jak jsme se tak vybavovali, tak jedno z vanilkových vlčat, kterého jsem si prvně nevšiml, že se vůbec dostal do blízkosti Resse, tak jej kousl. Musel jsem se zasmát. Očividně to nebyla milá vlčátka, která by si hrála, asi budou zákeřnější, než se zdají. Uvidíme, snad to tady nezničí. No a netrvalo dlouho a další vlče vzalo Ressův ocas a vytrhlo mu několik chlupů. To bude ještě zábava. Vlče se skutálelo a spadlo na zem, načež začalo kňučet. Zastříhal jsem ušima. "Neplač, to bude dobré. Jsi přece velký kluk," povzbudil jsem jej a pousmál se a to i na jeho brášku, kterému zřejmě vypadl zub.

<<< zlatá smečka

Následoval jsem partnerku do úkrytu,kde se schovávali vlčci, které jsem cítil, když jsme sem přicházeli. Byla to vlčata. Udiveně jsem se díval, kde se tady vzala? Rozhodně nebyla Athaina, to by bylo moc brzy a rozhodně bych si toho všiml, že má partnerka rodí, když jsem byl hned za ní.
Byl tu ještě náš člen, Ress, který očividně o vlčata pečoval. "Co se tu děje?" zeptal jsem se až moc klidně a pohlédl na Athai a Resse. Všechna vlčata byla stejně barevná, jedno z nich spalo a ta další se moc nadšeně netvářila. Posadil jsem se vedle mé družky, která pronesla, že se necítí dobře. S významným pohledem jsem se na ni podíval. Nemohl jsem uvěřit tomu, že za nedlouho budu otec. A při pohledu na vlčata jsem se musel pousmát. Už jsem se na ty malé chlupaté kuličky těšil. Ačkoli to tady bude velmi zábavné, když si uvědomím, že již tady tři vlčata máme a kdoví, kolik se jich narodí nám.
Také jsem cítil pach Navina a Barnatt, které jsem nějakým způsobem asi minul. "Čí pak jsou ti maličcí?" optal jsem se se zájmem. Pořád mi ale přišlo divné, co tu dělají ta vlčata. Když jsme šli lovit, žádná tu nebyla, tak kde se tady najednou vzala? A kde mají matku a otce? Tolik otázek jsem měl. Doufal jsem. že mi to někdo tady vysvětlí.

Aetas (11) - tlapka do iluzí + 5 KŠM
Noelle (11) - tlapa do vzduchu + 5 KŠM

< Bull Meadow

Pomáhal jsem s táhnutím jelena a těšil se, až se konečně rozvalím v úkrytu a budu mít chvíli klidu a odpočinu si. Chtělo by to rozhodně nabrat energii a trochu se prospat po tomto náročném lovu.
Zastříhal jsem ušiskama a pohlédl na Athai. Po jejích slovech se mi rozzářily oči a polilo mě štěstí. "To není možné," pustil jsem jelena a svou partnerku jsem olízl na tvář. "Jsem šťastný, Athai," pronesl jsem nadšeně a poté opět vzal jelena a pokračoval dál v cestě do úkrytu, kam jelena uschováme. "Už se těším, až se konečně natáhnu," pronesl jsem jen tak a už jsme se dostávali na území naší smečky. Avšak jsem cítil pachy, jiné pachy než obvykle a zbystřil jsem. Očividně se linuly z úkrytu, kam jsme měli právě namířeno.

> úkryt

Bedlivě jsem se soustředil na lov jelena, který pomalu ale jistě slábl. Všichni se dostali k jelenovi. Acci na něj taktéž vyskočila a za pár chvil byl jelen již skolen a ležel mrtvý na zemi, rudá krev se řinula a sníh se obarvil do ruda. Vítězoslavně jsem se podíval na smečku a pokýval spokojeně hlavou. Díkybohu se nám jej podařilo ulovit a lov byl konečně u konce.
Teď přišla ta nejlepší část a to se pořádně nacpat. Pustil jsem se do jídla, podařilo se nám najít výtečného jelena. Nasyceně jsem se podíval opět na všechny okolo. "Odvedli jsme skvělou práci," pochválil jsem je a poté se podíval na mou partnerku. Pousmál jsem se a spokojeně jsem si olizoval tlamu. Určitě něco zbyde a to budeme moci dotáhnout na území smečky.
Poté, co jsme se nasytili, jsem se rozešel na území a pomáhal odtáhnout jelena.

> Zlatá smečka (přes Zlatý les)

za Aeta 300 postů

PŘIDÁNO