Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Stál jsem vedle své partnerky a po očku sledoval ostatní vlky, zda jsou na svých místech. Měl jsem vážně už hlad a ten náš vybraný jelen vypadal dosti mohutně, byl velký a já se již těšil, až se do něj zakousnu a budu si moci nacpat břich.
Stál jsem poblíž Athai a sledoval stádo, která se začalo hýbat, Sisi vyběhla, což nebylo v naší taktice. Svráštělo se mi čelo a pohlédl jsem na ostatní, které to mohlo vyvést z míry. Sisi. "Souhlasím," kývl jsem na mou partnerku a za několik málo sekund jsem vyběhl společně s Ath a běželi jsme nadběhnout stádu. Doufal jsem, že se nám jej podaří ulovit. Neměl jsem moc čas soustředěně kontrolovat práci ostatních, spíše jsem se koncentroval na to, aby se nám podařilo oddělit jelena od stáda. Díky magii, kterou měla Athai se jí podařilo roztát sníh a tím pádem měla najednou náskok, což se hodilo. Já se snažil běžet co nejrychleji, ale v té ohromné peřině sněhu to nešlo tak dobře, jak jsem si představoval. Přeci jen se mi podařilo doběhnout jelena natolik, aby jsem přiložil tlapku k dílu a pomohl Athai nahnat jelena směrem k Errovi.
Athai skočila na bok jelenovi, totéž jsem udělal také, ale z opačné strany. Doufal jsem, že ho běh ve sněhu vyčerpal tolik, aby ztratil dost své síly. Potom by se nám jej lehce dalo skolit k zemi.

< Zlatá smečka (přes Zlatý les)

Kráčel jsem svižnou chůzí vedle mé partnerky a také se občas ohlédl, zda jdou všichni. Dokonce nás dohnal i Marcos s Acci, spokojeně jsem pohodil ocasem a pokračoval v cestě z lesa na louku, kde se zvěř často vyskytovala, už jsem jeleny cítil a to byly ještě nějaký kus před námi. Díky bohu, že tady jsou a my nemusíme lov rušit nebo jít mnohem dál.
Byl jsem zvědav, jak tohle dopadne. Ath se vzdálila a šla k Errovi a Sisi, nijak jsem se tam nechtěl plést, své jsem řekl, nebylo zatím co víc povědět. Každopádně jsem byl rád, že měl stále chuť tu zůstat a přidat se ke smečce. Láska toho očividně dokáže hodně. A bylo zajímavé, jak se tu skoro každý k někomu měl. Kdo ví, třeba taková Barnatt a Navin si také najdou společnou cestu k sobě.
Více jsem nad tímto nepřemýšlel a stále šel ku předu. Byla sakra velká zima, sněžilo a já cítil, jak mi snad mrznou tlapy. Byl to děsný nečas a já bych nejraději teď zaběhl do doupěte a nevylezl do té doby, než ta ukrutná zima nepoleví. Doufal jsem, že nám tohle nikterak nezabrání v lovu. Každopádně zima nepůsobila jen na nás vlky, ale i na ostatní a takové jelení stádo momentálně nemá moc příležitostí se nakrmit, tudíž jsem očekával, že budou slabí.
Na Athaina slova jsem jen souhlasně kývl a rozhlížel se kolem. "Doufejme, že nám ten lov nezkazí ta příšerná zima," dodal jsem a pohlédl na všechny.

Prohlížel jsem si všechny vlky kolem, byli jsme tu všichni, pokud jsem na někoho nedopatřením nezapomněl. Dokonce se zde objevil nový vlk, který stál po boku Sisi, očividně to byl její přítel nebo dokonce partner. Jak moc bych jí to přál, ale teď na tohle není čas, musí se nějak dořešit, jak se tihle dva tupci poprali.
Navin se díkybohu nějak zmohl a z lehu si sedl. Alespoň že tak, naštěstí je naživu, bohužel o zdraví se to říci úplně nedalo, rád bych mu pomohl, ale žádné léčící magie jsem nevlastnil, bohužel, ačkoli by se to rozhodně kolikrát hodilo.
Kývl jsem na Athaina slova. "Rozhodně se ani jeden z vás neobejdete bez trestu, to si pamatujete a prosím vás, aby se to opravdu už nikdy neopakovalo, jasné?" řekl jsem již o něco klidněji, přesto jsem byl naštvaný, nelíbilo se mi to. Tohle má být mírumilovná smečka!
Konečně taky nastal čas na smečkový lov, neočekával jsem, že by jeden z nich se snad chtěl účastnit po té jejich vydařené bitce. Barnatt pronesla cosi ohledně Yaloru, významně jsem se na ni podíval a přikývl na znamení souhlasu.
Také by se někdo měl věnovat nově příchozímu, který se rozhodl promluvit. Otočil jsem se na něj a shlédl jej pohledem. "Zdravím," promluvil jsem: "omlouvám se, že jsi musel být svědkem tohoto dramatu, doufám, že tě to snad neodradilo," pronesl jsem a stále na něj hleděl. "V pořádku, nemám s tím problém, zrovna se chystáme na smečkový lov, asi nejlepší bude, když se k nám přidáš a já budu moci posoudit tvé schopnosti," lehce jsem se pousmál a pohlédl zeleným očkem na Sisi a věnoval jí přátelský úsměv.
Marcos začal svůj proslov ohledně toho všeho. Jen jsem zastříhal ušima, mluvil k Acci a své sestře Sisi. Neměl jsem k tomu úplně co říci, především, když to nebylo mířené na mě. Najednou se rozešel pryč a Acci jej následovala, chápal jsem ji a nazpět na ni pokývl. Navin se zase hrnul do lovu. Bylo obdivuhodné, jak se s tímhle chtěl vypořádat i na lovu. "Jseš si tím jistý?" optal jsem se ho a sledoval modrého vlka. "Samozřejmě ti nic nebudu zakazovat, ale jen aby ses ještě více neporanil," dodal jsem a pohlédl na všechny vlky kolem. "Za chvíli vyrážíme!" oznámil jsem a ohlédl se na Athai.

> Bull meadow (přes Zlatý les)

Na oba dva vlky jsem hrozivě koukal a snažil se uklidnit. Opravdu je v pořádku, že se dva členi smečky spolu poperou? I Athai byla naštvaná, nebylo divu. Konečně máte chvíli pro sebe, ale oni vás vyruší tím, že se tady perou? "Jste oba dva ve smečce a to znamená být si navzájem oporou, rodinou a ne se ty rvát jak dva blbci," nějak jsem počítal s tím, že ani jeden z nich nebude schopný mě pořádně vnímat, ale musel jsem to říci.
Pohlédl jsem na Acci, která se snažila vysvětlit, co se to tady stalo. "Díky ti Acci," s vděčným pohledem jsem se na ni podíval a poté své zraky přesunul na ty dva blbce. Accina slova byla pravdivá, bylo to nesmyslné a mohli opravdu zemřít.
Navin se snažil mluvit. Omluvil jsem, jen jsem jej spražil pohledem. "No, to se rozhodně už opakovat nebude," odpověděl jsem mu.
Mezitím se tu objevil neznámý vlček v doprovodu se Sisi, která byla ráda, že její bratr Marcos žije. Také se sem dostala Barnatt a brzy po ní i Ress, oba se ptali, co se stalo. "Tihle dva," naštvaně jsem se na Navina i Marcose podíval: "se poprali," nechápavě jsem zavrtěl hlavou. Blížil se lov a oni dva se tady snad zničí, to se opravdu hodilo.

"Snad ano, jinak bych byl značně naštvaný," odpověděl jsem a zastříhal ušima. Ono... mi to stále opakujeme dokola, ale opravdu si všichni přejeme chvíli naprostý klid a ne žádné strasti a starosti, teď chvíli ne, opravdu.
"To by bylo jistě skvělé," usmál jsem se, doufejme, že třeba nějaké mít budou a když ne, jistě si kamarády najdou mezi dospělými vlky, v to věřím. Nevěřil jsem, že bych se někdy dočkal dne, kdy budu mít partnerku, se kterou si budeme chtít založit rodinu a ono je to tu. Jedna z nejlepších věcí, kterou jsem mohl dostat a brát to snad i za splněný sen, tedy částečně.
"Všude, Ath, všude," zasmál jsem se a olízl ji na tváři. Byla nádherná, navenek pořádná bojovnice, ale vevnitř byla křehounká jako květinka.

*teď se odehrává něco důležitého, co by mělo být skryto a ponecháno v hlavinkách Aetase a Athai :D*

Oddychoval jsem a koukal na Ath a okolí, cítil jsem se zcela skvěle a uspokojeně, jaký to nádherný pocit. Olízl jsem Athaino ucho a zavrtěl ocasem. "Děj se vůle boží," pousmál jsem se pyšně na ni a protáhl se.
"Cítím," odpověděl jsem ustaraně a řádně zpozorněl, nelíbilo se mi, že se po území smečky linula vůně krve. Už jsem si myslel, že je vše v naprostém pořádku, ale očividně nikdy nemůžeme mít chvíli klidu ani na to zadělaní vlčat, ksakru!
Okamžitě jsem se rozeběhl za Athai a přitom lehce vrčel, měl jsem o smečku strach. Kdoví, co se tady zase děje. Snad si s námi zase bozi nehrají, to si ani nemůžeme zasloužit.
Brzy jsme přiběhli k centru všeho. Vše nasvědčovalo tomu, že se vrátil Marcos a z neznámých důvodů se popral s Navinem. Hlasitě a naštvaně jsem zavrčel. Acci se asi snažila ty dva od sebe oddělit, ale nejspíše to nedopadlo nejlépe, když oba dva vlci leželi na zemi. "CO TU PROBŮH VYVÁDÍTE?" zakřičel jsem a viděl na nich krev a rány z boje. Ale momentálně můj nebo Athain křik byly k ničemu, když jeden byl v bezvědomí a druhý usínal. Těžce jsem si povzdechnul a oba dva přejížděl pohledem. Ani jeden se neobejdou bez nějakého postihu.

Přikyvoval jsem. "V to doufám, pokud nás něco nevcucne pryč, ale snad bude chvíli klid," pověděl jsem lehce zamyšleně a sledoval moře a užíval si příjemný zvuk vln. Mlaskl jsem hlasitě a stále sledoval moře. "Je tu krásně, viď?" spíše to byla řečnická otázka, líbilo se mi tu. Myslím, že jsem vybral skvělé místo pro smečku. Byl tu klid - v rámci možností, že ano - asi to bylo tím, že jsme byli tak zapadlí a moc vlků se zde nepohybovalo. Měli jsme tu příjemně, říčku i moře. Fakt se mi tu líbilo.
"S tím souhlasím. Kdo ví, třeba i někdo ze členů se dá dohromady a budou si chtít také založit rodinu," pousmál jsem se. "Nebo se tu čistě náhodu zjeví nával malých vlčat, které se vezmou odnikud," zasmál jsem se, bylo by to dost vtipné, naštěstí se vlčata nezjevují, ale rodí. Díkyvlku.
"Stárneš? A že to není vidět, se podívej na mé šediny," zasmál jsem se a olízl jemně její ucho. Miloval jsem její vůni, také jsem zabořil čenich do její srsti a hravě a nečekaně jsem se s ní převalil a já teď mohl stát nad Ath.

Jdu za svou partnerkou k moři, kde bylo poměrně chladno. Měl jsem pocit, že se ta zima snad žene od jihu, ačkoli bych spíše předpokládal, že půjde ze severu, kdo ví. Bál jsem se, kdy to vůbec přijde, vlk nikdy neví. Každopádně snad ne tak moc brzy. Sic se blížilo zimní období, tak jsme s tím asi prostě museli počítat.Slanost byla cítit již několik desítek metrů, než jsme sem vůbec došli. Bylo to tu ale pěkné, hezčí to tu ale určitě bylo při východu či západu, což jsme nestihli.
"To já rozhodně také ne, beta je pro smečku důležitá. Dobrá, uvidíme a případně někoho zvolíme. Přesto to asi nemusí být hned po lovu, ale dali bychom tomu trošku času, abychom to neuspěchali," řekl jsem rozhodně a prohlížel si pláž a moře. Vlny narážely na břeh, byl to příjemný zvuk, který mi lahodil.
"To neříkej, určitě bys byla pořád skvělá, tak jako jsi," pousmál jsem se na ni a zavrtěl ocasem.
"Ano, my dva," pousmál jsem se. "Rozhodně ano a jak říkáš, smečka potřebuje nástupce," souhlasně jsem pověděl s úsměvem. "Vlčata jsou i pro smečku důležitá si myslím," pronesl lehce zamyšleně a pak se Ath podíval do očí, těch nádherně modrých očí. "A jistě. Už také nejsem nejmladší a kdo ví, jak bych byl použitelný za nějakou delší dobu, z toho by už nic být nemuselo," zažertoval jsem na vlastní účet a zasmál se.

"Určitě to zvládnem," pokýval jsem sebevědomě hlavou. Jsem dosti zvědavý, jak lov dopadne a jak se naši členi ukážou, jaké mají schopnosti. Bude to pro ně dost důležité, abychom do budoucna věděli, jaké funkce jim přidělíme a koho třeba i povýšit. Každopádně věřím, že všichni jsou v něčem nadaní, čímž mohou přispět smečce.
Přestože jsem měl takový pocit, že se něco blíží, stále tu byla ta krásná podzimní atmosféra a lampionky stále držely na stromech, tam kde pořád. Což bylo jedině dobře a částečně mě to uklidňovalo, přesto se sem určitě něco blížilo, doufejme, že nás to nezastihne na smečkovém lovu, bylo by to nepříjemné.
"Barnatt, uhm. Uvidíme, jak se prokáže. Rozhodně tohle nechci uspěchat, je důležité vybírat pečlivě," pověděl jsem Ath a zastříhal ušima. "Víš Athai, já jsem rád, že jsme se poznali, myslím, že to byla jedna z těch nejlepších chvil, které jsem mohl za život zažít," olízl jsem ji a usmál se. "A jsem si jistý, že tohle, naše partnerství, byla ta nejlepší volba, kterou jsme mohli udělat," nadechl jsem se a pokračoval: "A rozhodně bych si dokázal nás dva představit jako rodiče," pousmál jsem se na ni. Myslel jsem to vážně, žádné srandy. Věděl jsem, že tohle byla vlčice dělaná pro mě.

Seděl jsem mezi stromy a koukal střídavě na Ath a okolí. Byl konečně klid, který si všichni zasloužíme, alespoň na chvíli. Je třeba, aby si všichni odpočinuli a posíbírali své síly na brzký lov, který se blíží. "To rozhodně ano a jsem za to velmi rád, konečně se smečka rozšířila a snad si i dokonce vlci rozumí, což je skvělé!" pronesl jsem nadšeně a zavrtěl svou oháňkou. Cítil jsem se nadšeně, takový klid na duši, jen mi scházela Tessa, ale bohužel jsem netušil, kde začít, nic.
"Přesně tak, beta je pro smečku důležitá a rozhodně by to měl být i někdo spolehlivý, kdo by se o smečku kdyžtak postaral. Momentálně ale nemám návrh, kdo by to mohl být, jelikož nikoho z vlků neznám natolik, abych mu mohl svěřit něco tak důležitého. Ty máš nějaký tip?" optal jsem se své partnerky a otřel jí svou tvář o tu její.
Nechtěl jsem nějak plašit, ale nějak jsem cítil, že se blíží sakra krutá zima. Netušil jsem, zda jde jen o intuici nebo se fakt něco takového blíží a to se mi rozhodně nelíbilo. Vzhlédl jsem k nebi - přes ty stromy nebylo tak dobře vidět - a snad se i zatahovalo. To snad ne. Bohužel, zima je také součástí našich životů, ještě že máme ten úkryt.

Už víc jsem se k ničemu nevyjadřoval a jen hleděl na mou smečku, která se rozrostla a to mě těšilo. Každý se stejně rozutekl, hádám, že posílit před smečkovým a já si konečně mohl odpočinout po tom všem, co se tu stalo a tak celkově, chvíle klidu by se rozhodně hodila, ne že ne.
"Určitě, Ath," pousmál jsem se na mou partnerku a jemně drcl do jejího boku. Pomalými kroky jsem vyrazil dále na jih smečky a prohlížel si nádherně zářící lampiony, které tu tvořily příjemnou podzimní i romantickou náladu. Možná i uklidňující, na mě to tak působilo.
"Smečka se nám krásně rozrostla, že ano? Je skvělé, že zase zkveta potom, co to vypadalo špatně a potom, co já byl mimo," řekl jsem spokojeným hlasem a hleděl na bílou vlčici, která mi s touto smečkou velmi pomohla a stala se ještě ke všemu mou partnerkou.
" Rozhodně časem budeme z těch vlků vybrat i betu, rozhodně by se to hodilo," řekl jsem lehce zamyšleně a stále pokračoval v chůzi.
Zastavil jsem se až tehdy, když jsme dorazili mezi stromy, které zde byly mnohem blíže u sebe, než ve středu smečky a posadil se. Lampionu tu bylo také více.

Sledoval jsem mlčky všechny přítomné a užíval si příjemnou podzimní atmosféru, kterou dozdobily všudypřítomné lampiony, které tady ten náš domov dělaly útulnějším. Ještě se tu bavili stále o tom Yaloru a mně to snad i lákalo, kdo ví, třeba jednou...
Zastříhal jsem ušima a pohlédl na Navina, který mluvil o svých schopnostech. Rychlý, obratný, magie. Hm, neznělo to špatně, určitě se nějaká funkce pro modrého vlčka jistojistě najde. Také se řešil smečkový lov. "Ano, ano, bude brzy, tak se musíme všichni přeci jen posilnit. Přichází zima, takže si musíme udělat pořádné zásoby!" promluvil jsem k vlčkům, hlavně k Acci a Navinovi, kteří se na to děsně těšili.
"V to věřím, Ressi," přikývl jsem a pokynul hlavou. A co teď? "Teď si asi můžete jít klidně po svých, prohlédnout si les, úkryt, seznámit se, cokoli budete chtít. Nebo se taky najíst, jako tady Acci," zasmál jsem se a zvedl se ze země, abych dal najevo, že mohou klidně už jít tam, kam se jim zlíbí.

Barnatt vyprávěla zážitky z Yaloru, znělo to velmi zajímavě, ačkoli lehce nebezpečně, když vás to může vyplivnout bůhví kde. Každopádně by mi možná snad ani nevadilo tam zavítat také, ale zas nechat smečku bez dozoru? Mohla by tu být samozřejmě Athai, ale vlk nikdy neví, koho tam si vezmou. A smečka bez ani jedné alfy? Když nemáme ani betu? Mno... Někoho bychom asi měli sehnat, od věci by to rozhodně nebylo. Smečka už tady je nějaké tři roky a za tu dobu měla jen jednu betu a to Tess, která je už děsně dlouho pryč. Zvykl jsem si na to, přesto to neznamenalo, že bych nechtěl, aby se vrátila a já mohl být v klidu, že je v pořádku.
Navin také přihodil pár slov k Yaloru a zmínil, že dříve byl zrzavý. Tím mi chcete říci, že kdybych se tam čistě náhodou objevil, tak bych se mohl třeba zpátky vrátit růžový? Uh, ne děkuji, o takovou změnu rozhodně nestojím. Zavrtěl jsem hlavou při představě, že tu po Zlatém lese pobíhá růžový vlk a má to být ještě ke všemu alfa. Směšné.
Modrovlček se nesmírně rozzářil, když jsme mu nabídli místo ve smečce, najednou takové energie a radosti. Pousmál jsem se na Athai a poté koukl na Navina. "Určitě ano, takže tě tedy můžeme přivítat ve smečce, Navine," kývl jsem hlavou na něj a pohlédl na mou partnerku. "Ano, ano. Smečkový lov, tam se můžeš ukázat!" zopakoval jsem.
Bylo pěkné, jak všichni byli rozzáření, Acci se již očividně těšila na lov, Navin se určitě bude těšit taky. Mno a Ress? Pomohl smečce s monstry. Což je rozhodně plus. Pak také bude ten lov a tam se může ukázat také, že? A přeci jen je vždy možnost jej "propustit". Rozhodně jsem nebyl ten typ vlka, který hned někoho zavrhne jen dle prvního dojmu. "Myslím, že Resse taktéž můžeme vzít mezisebe a všichni nováčci se jistě jakkoli prokážou při lovu," řekl jsem nakonec a posadil se.

Když jsem se tak kolem sebe rozhlédl, musel jsem uznat, že nás tu bylo dost. Bylo fajn, když tu byli vlci, kteří měli zájem o smečku nebo už do ní i patřili. Byl jsem opravdu hrdý na to, že jsem něco takového mohl založit. Mírumilovné místo pro vlky, kteří hledají domov a přátele, kteří si navzájem budou krýt záda a pomáhat si. Zatím to tak fungovalo a věřil jsem, že tomu bude i nadále.
Acci také očividně nevěděla, co ten Yalor je vůbec zač a upřímně? Nebyl jsem si jistý, zda bych tam chtěl, ale kdo ví. Třeba by tam mohla být má sestřička Tessa, když jen tak beze stop zmizela. Barnatt nám nějak vysvětlila, co to je, ačkoli jsem si to stejně nedokázal pořádně představit, jistě to bylo ale něco úplně odlišného, jako je Mois Gris. A rozhodně si ten Yalor dělal, co chtěl, když tady modrosrstého Navina vyplivl někde, kde nikdy ještě nebyl, Barnatt měla tedy štěstí, že ji to vrátilo tam, kde byla předtím.
"Tak též mne těší," odpověděl jsem Navinovi a zastříhal ušiskama. "Myslím si, že pokud má zájem, místa ve smečce je ještě spoustu," přikývl jsem na Athai a rozhlédl se po území, abych tomu dodal jakýsi důraz, že místa je dost.
Pohlédl jsem na vlka, který měl ohnuté ucho a nějak jsem si ho ani nestihl všimnout, ačkoli on byl asi taky mimo. Z ničeho nic začal mluvit na mou partnerku, že by se nakonec rád přidal ke smečce. Mno. Dojem na mě úplně neudělal, když byl vlastně celou dobu mimo já ho neznal a ani se úplně neobtěžoval představit. Přimhouřil jsem zelená očka a změřil si jej pohledem.

Prosím o element a mistr 1 magie.

PŘIDÁNO

Přikývl jsem. "To by bylo rozhodně skvělé," již jsem nechtěl, aby zde vznikali nějaké nekalosti na základě našich vlčích bohů, myslím, že smečka toho trpěla dost a rozhodně by si zasloužila chvíli klidu a odpočinku a to opravdu dlouhou chvíli.
Acci, která se stala naší lovkyní, byla velmi šťastná, sršilo to z ní a i já se díky tomu cítil dobře. Doufejme, že smečka bude jen vzkvétat a rozrůstat se, rozhodně by to prospělo. Chtělo by to už taky nějaké pěkné věci tady. A tím, že naše vlky uděláme šťastnými, i kdyby maličkostmi, tak to jedině pro nás a smečku a můžeme si být jisti, že ji jen tak nebudou chtít odpustit, samozřejmě, že by to nefungovalo na bázi podplácení.
Konečně se nám vrátila Barnatt, která byla v jakémsi Yaloru, netušil jsem, co to bylo, ale neznělo to nejvíc nejbezpečněji. "Cože je ten Yalor?" musel jsem se optat, docela mě to zajímalo.
Otočil jsem se na modrého vlka, který se zřejmě - jak zmínila Barnatt - jmenoval Navin. "Vítám tě na území Zlaté smečky. Smečka se nachází ve stejnojmeném Zlatém lese. Já jsem Aetas, alfa toto je má partnerka," vysvětlil jsem mu a tlapkou ukázal na Athai.