Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Posadil jsem se a ocasem jsem si přikryl tlapy a jen sledoval dění kolem. Nesmrtelnost všech zvířat tady zarážela všechny. Acci dokonce už měla zkušenost s lovem, kdy nebylo možné zabít zajíce, aby se najedla. To opravdu budeme muset jíst bobule a trávu jak ti zajíci či co? Nezamlouvalo se mi to ani trošku a nelíbila se mi představa toho, jak bychom jedli zajíce zaživa. Nevím, jak dlouho tady všichni bez pořádného příjmu potravy přežijeme a ani nevíme, jak dlouho to bude trvat a zda to vůbec skončí. Ani lov, který Ath chtěla uspořádat, se nedá teď udělat, když bychom zvíře nemohli zabít.
"Doufejme, že tahle situace brzy skončí. Asi takové dva roky nazpět tu bylo něco podobného. Zombie. Netuším, co se to na tomhle ostrově děje. Asi se prostě naši bohové nudí a škodí nám takovým to způsobem," odfrkl jsem si při vzpomínce na ty zombie či co to bylo. Zvláštní věci se tady dějou, to vám povím.

SCHVÁLENO!

Po gramatické stránce to je dobré, jen jsem našla asi dva překlepy a chybu ve shodě - podjeli nohy -> podjely nohy
Každopádně. U popisu se píše, že Mistr nikdy nepromluví a vše se dá vyčíst z výrazu.
"Stačí přijít do druhého sálu, kde je tréninková místnost a ne ledajaká. Dle toho, jakou schopnost chcete vylepšit (a může jich být více), změní se do prostředí odpovídajícímu schopnosti." - nevím tedy, zda jsi to tak myslela, že když se vyjde ze Svatyně, tak se to pozměnilo nebo se na to prostě zapomnělo.
To je asi tak vše.

Tadá! Byla tady skoro celá smečka, jen tedy chyběla Sisi a Barnatt, nemýlím-li se. Bylo to fajn být tu všichni pohromadě. Celá smečka a já jako král a Ath královna. Každopádně jsem se nikdy nepovyšoval, přišlo mi to vždycky takové, jak jen to nazvat, no prostě povýšenecké, asi to jinak nejde.
Marcos byl velice nadšený, když Ath souhlasila s trénováním, rád jsem viděl nadšení tady ve smečce, cítil jsem se děsně uvolněně a měl klidnou hlavu. Skvělý to pocit. Pohled jsem stočil na Acci, která k nám doběhla a vypadala šokovaně. Že by se jí přihodilo něco podobného? První věc, která mě napadla. "Stalo se něco?" optal jsem se starostlivě a prohlížel si ji. Ale pokud se naše rány lečí, tak bych stejně nic nenašel. Athai vše Acci osvětlila a já jen přikývl, že jsem v pořádku.
Brzy k nám přišla i Sisi, která před několika minutami zmizela. "Ahoj, Sisi. Neviděla jsi cestou tam Barnatt? Nebo nepřihodilo se něco tobě? Byly tu nesmrtelné lišky," víceméně jsem řekl to stejné, co Athai. Aby sem nenaběhlo za chvíli milion jiných zvířat, to by nám tak chybělo.

MEZIPOST - nevšímat c:

Sledoval jsem všechny okolo a užíval si chvilky, které jsem opět mohl trávit tady a ne někde v nicotě. Byl jsem velmi rád, že jsem se odtamtud dostal, dá se říci živý a zdravý. Ono se říká, že vlk si všeho váží až poté, co to ztratí a myslím, že na tom něco je. Nepřišel jsem o nic ve výsledku, ale teď jsem si všeho vážil mnohem více. Byl to celkem let, tedy úlet. A nikdy bych se tam upřímně vracet nechtěl. Nic pěkného, hlavně to je těžké po té psychické stránce a já už bych byl moc rád, kdybych na to nemusel myslet. Bohužel se to z hlavy jen tak nesmaže. Když se na tím zamyslím vlastně život je tady skvělý, ačkoli je pravda, že bohové si s námi hrají, ale přesto bychom si toho našeho života vážit.
Asi skáču z jednoho tématu na druhý, ale dlouho jsem neměl příležitost jen tak přemýšlet, v klidu a tady. Nemuselo by být také špatné létat ne? Mít křídla. Nebo co takové blány mezi tlapami? Takoví husovlci? Ne. Jen moc fantazíruji.
Třeba taková Tess. Proč nebylo možné se v té nicotě hýbat natolik, že bych ji našel? Nebo je to tak nekonečné, že hledání je tak moc obtížné? Dosti možní. Ach jo. Mno. Možná bych se zase měl přenést do světa mimo mé myšlenky a věnovat se vlkům, na tohle bude čas třeba později.

Rozešel jsem se za zadnicí mé partnerky a rozhlížel se po okolí. Momentálně zavládl klid a já si mohl taky chvíli oddechnout. Chtělo to ten klid a nutně jsem už potřeboval sebou někam švihnout a jen odpočívat. Občas jsem se ještě zamotal, snad jako bych byl opilý, ale nevzpomínal jsem si, že by mi někdo něco v té nicotě dělal, abych se takhle vlnil. Opravdu to chce odpočinek, ne ani spánek spíš se jen vyvalovat.
"To souhlasím, nikdo neví, co by to ještě mohlo přinést za katastrofy, ale nechci malovat démona na strom," zavrtěl jsem hlavou a u úkrytu, kam jsme došli, jsem si lehl. Hlavu položil na tlapičky a sledoval přítomné.
Marcos chtěl po Athai, aby jej naučila bojovat. Pohlédl jsem na ni a čekal na její odpověď. Neměla s tím problém a určitě se na ně rád podívám, mohlo by to být fajn.
Brzy se objevila členka smečky, Acci. "Zdravím," pousmál jsem se na vlčici a sledoval, zda nemá také nějaké známky boje, škrábance či krev, naštěstí ne. A doufejme, že se jí něco takového, jako lišky vyhlo.

Nebudu to vůbec okecávat a rovnou to vyhodnotím.
Za účast děkuji Francesce, Navinovi, Darkey, Dorye, Taiyovi (?), Errovi, Sisi, Zessovi, Sarah a Zaniahovi. Vy mi dáváte s tím skloňováním u některých jmen :D).

Správné odpovědi:
1. Kift
2. Ciraell
3. Nyctea
4. Caerax
5. Zess
6. Safyra
7. Perla

10 KŠM za 100% úspěšnost získává: Francesca, Dorya, Erro, Sisi, Zess, Sarah
9 KŠM za 1 chybu: Navin, Darkey, Taiyi
8 KŠM za 2 chyby: Zaniah

Pokud máte nějaké námitky, směřujte dolů nebo mně do vzkazů.
Také napište, k jakému vlkovi KŠM chcete připsat pokud jich máte víc.



pozn. Sarah

Oddechoval jsem a posadil se na zem, posledních několik dní bylo dosti náročných. Návrat z nicoty, po které jsem nevypadl nejlépe a nejreprezantativně a teď tyhle protivné lišky. Co přijde dalšího? Snad horda poblázněných kanců? Zakroutil jsem nad tím znepokojivě hlavou a pohlédl na mou partnerku a Marcose.
"To tě cením tedy, málokterých vlků by položilo život za jiné, než aby zachránili sebe," pronesl jsem s obdivem k vlkovi. Já bych taktéž udělal to samé, ale přesto se najde mnoho takových, kteří mají tak silný pud sebezáchovy, že radši nechají někoho zemřít na úkor sebe.
Oba dva byli v pořádku, kývl jsem a pousmál se. Athai jsem olíznutí oplatil a zamával ocasem. "Už je to tak, bohové se asi zřejmě stále nudí," zašklebil jsem se a povzdechl jsem si. "To rozhodně ano, taktéž jsem si toho povšiml, že se rány hojí a lišky nechtějí umírat," pronesl jsem k oběma vlkům a pohlédl za odcházející Sisi, netušil jsem kam jde a proč, ale snad se jí nic nestalo, nevšiml jsem si, že by se kolem motalo další nesmrtelné zvířátko.

Taktéž zvedám tlapu.

Láska pro Aetase.

PŘIDÁNO

Liška mě stále držela a moc se jí mě pouštět nechtělo, bránil jsem se, jak jen to bylo možné, bohužel proud nebyl nejslabší, tudíž mi to stěžoval. Brzy přiběhl Marcos se svou liškou, udělal šikovný manévr a liška odplouvala pryč. Alespoň už jedna zmizela, stále jedna byla u Athai, která s ní také zápolila a druhá byla stále u mě. Marcos se mi snažil pomoc a skočil do vody. Vykulil jsem oči, ne z překvapení, ale ze strachu, že se mu může něco stát a nemohu nechat našeho člena, aby ho odnesl proud vody. Lišku vzal s sebou a brzy hned byla pryč. Marcose voda táhla také, naštěstí se zachytil o kořen a jakžtakž se držel. Já se mezitím snažil dostat z vody, abych mu mohl pomoci.
Athai, co jsem zahlédl díky své magii nechala také lišku odplout a vrhla se na pomoc Marcosovi. Díkyvlku se jí to se vší silou podařilo a já se také konečně dostal z vody. Oddechl jsem si, jelikož už byly všechny potvory mrňavé pryč. "Marcosi, mockrát ti děkuji za záchranu, doufám, že jsi v pořádku," optal jsem se a pořádně ho zkontroloval, zda není nikterak poraněn. To jsem si vzpomněl na rány, které jsem utržil díky lišce. Očkem jsem sjel na mé nohy, kam se mi několikrát zakousla, ale po ránách nebylo ani památky. Zvláštní. Co jiného k tomu dodat, pohlédl jsem i na Athai, zda je taktéž v pořádku. "Jsi také v pořádku?" pokud jsem si to spojil správně, tak lišky byly nesmrtelné a naše rány se zahojily? Nebo se mýlím?

Každý bojoval s jednou liškou které byly neoblomné a nešly zabít pouhým prokousnutím tepny. Hádám, že v tom bude nějaký háček. Nechce se mi věřit tomu, že by byly až tak moc nesmrtelné. Vlk tu lišku shodil a hned byla na nohách. Stále mi chňapala po krku nebo nohách a já se snažil uskakovat, jak nejlépe to šlo, ale liška mi přišla moc agresivní. Napadlo mě, zda nemá třeba vzteklinu nebo tak něco.
Ucítil jsem její zuby v mé noze, ohnal jsem se po lišce a zavrčel. Krev mi stékala po noze, moc jsem tomu nevěnoval pozornost, pač jsem si musel hlídat lišku, kde je a kam se zas chce zakousnout. Přimhouřil jsem oči a po lišce skočil. Drápy jsem zaryl do jejích zad a tesáky se zabořil do jejího krčku. Opět byla na chvíli mrtvá, dokud neožila. Tohle byl nekonečný boj a rozhodně se mi to nezamlouvalo.
I Athai a Marcos měli co dělat s dalšími liškami. Do toho jsem zahlédl bílou skvrnu, poznal jsem, že je to Sisi, která nešla na pomoc, ale naopak se vzdalovala. Nebudu lhát, teď by se hodila každá tlapa, ještě ke všemu, když nevíme, jak tyhle zrzavé potvory vypnout. Chce to vyndat asi baterky.
Řeka. Proud. Lišky. Skvělý nápad. Rozeběhl jsem se za mou partnerkou a liška běžela za mnou. Očividně jí bylo jedno, kam běžím, hlavně mě chtěla dopadnout. Neohlížel jsem se moc za sebe, ale hádal jsem, že i Marcos poběží za námi se svojí liškou k řece.
Řeka nebyla zas tak moc daleko, ale proud nebyl nejslabší. Zastavil jsem se u samotné řeky. Liška očividně nestihla zabrzdit a narvala to přímo do mě. Cukl jsem sebou, naštěstí jsem se udržel. Ihned se mi zase zakousla do nohy a třásla hlavou ze strany na stranu. Cítil jsem bolest, ale nehodlal jsem se vzdát, v žádném případě mě neporazí taková mrcha. Čapnul jsem ji za krk, jako vlče a snažil se ji pevně držet, ale nejlehčí nebyla. Vyklouzla mi ze sevření, v tlamě jsem měl srst a snad i nějakou kůži, ale v tu chvíli mi to nepřišlo podstatné. Liška neodhadla dopad na zem a sjela do řeky. Nechtěla se také vzdát a opět jsem cítil její zuby v mé noze a snažila se mě do té řeky také strhnout. Bránil jsem se a zarýval drápy do země.

Slyšet to bylo moc pěkné, žít věčně. A to ještě netuší, že momentálně nějakou chvíli žít věčně budou. Jak příhodné. "V to doufám také, byla by to nejlepší věčnost, kterou bych mohl mít," jemně jsem čenichem dloubl do partnerky a zamával ocasem. Byl jsem šťasten.
Nastražil jsem uši a čekal, až Ath začne mluvit. Opravdu mě zajímalo, jak dlouho jsem byl pryč, ač jsem se té odpovědi lehce bál, vědět jsem to prostě chtěl. "Tak to je safra dlouho, dost mě to štve, že jsem tebe a smečku tady nechal samotnou. V nejistotě, zda se vůbec někdy ještě vrátím. A opravdu jsem ti vděčný, že's to tady nenechala zemřít. Tohle místo je moje srdeční záležitost a nerad bych, aby se se smečkou někdy něco stalo. Ovšem že nechci, aby se stalo něco tobě," pousmál jsem se a oddechl. Bylo to asi hodně dlouho, což se mi nelíbilo, ale co jsem zmohl. Nic.
Uslyšel jsem dupot a brzy z křoví vyběhl Marcos, dle Athiného vyprávění jsem to odhadoval. A za ním? Tři zrzavé potvory. Nechápal jsem, proč se vrhly po vlkovi, tohle nikdy nedělaly přeci. Hned jsem se rozběhl na pomoc, stejně tak jako Ath.
Jedna liška bojovala s Ath, chtěl jsem pomoci, ale druhá se vrhla po mně. Zakousla se mi do mé oháňky. Já jen vyštěkl a obratně se otočil a lišku jsem chytl také za ocas. Škubl jsem hlavou, liška pustila můj ocas, ačkoli vytrhla několik chlupů. Chňapala a snažila se do mě zakousnout a jelikož jsem ji blbě držel, tak se jí to povedlo. Zavrčel jsem, lišku pustil na zem a rychle se zakousl do jejího krku, ještě jsem nestiskl zuby tak silně, že bych ji usmrtil, ale neměla k tomu daleko. Svíjela se a chtěla se dostat z mého sevření, pro mě nebylo nic jednoduššího, než stisknout. Lišku jsem odhodil na zem a chtěl se vrhnout po další, ale ta zrzavá potvora se zvedla a zakousla se mi do hřbetu. "Co to je?" vyštěkl jsem a opět mohl začít boj s liškou. Nerozuměl jsem tomu, však jsem prokousl její tepnu, není možné, aby žila!
Liška pěkně stiskla svou čelist a já cítil dosti nepříjemnou bolest na mých zádech. Vrtěl jsem sebou a jediné, co mě v této chvíli napadlo, bylo sebou praštit o zem s pokusit se svou vahou lišku více zneškodnit. Udělal jsem a doufal, že bude teď natolik pohmožděná, že bude již snadné ji zabít. Bohužel. Liška byla stále živá a zdravá. Můj hřbet se začal hojit, aniž bych si toho teď povšiml. "Bacha, jsou asi nesmrtelné," upozornil jsem Athai a Marcose. Vymýšlel jsem dál, co provést, abych se lišky zbavil.

Ačkoli to říkám stále dokola a dokola, tak mé štěstí bylo naplněno na maximum a konečně jsem nalezl tu pravou lásku, kterou jsem vždy chtěl. Opravdu za tu dobu, co se zde nacházím, tak jsem nepotkal lepší vlčici, než je právě Athai. Byl jsem moc rád, že se stala mou partnerkou a můžeme spolu sdílet všechno, co se v našich životech odehrává. Skvělý pocit.
"Také tě nikdy nechci ztratit. Chci s tebou být do konce našich životů," pronesl jsem a usmál se. Zbytek života strávit s někým, jako je Ath bylo neskutečné štěstí. Užíval jsem si tuto přenádhernou chvíli a jen poslouchal okolní zvuky ptactva a srdce Ath. Nádhera.
V této poloze jsem setrval několik desítek minut a chtěl jsem, aby to takhle bylo pořád, bez přestání. "Vůbec, jak dlouho jsem vlastně byl pryč? Neměl jsem žádné ponětí o čase," ticho jsem rozrazil touto větou a pohlédl na mou partnerku. Celkem mě to zajímalo.

Myslím, že teď jsem byl ten nejšťastnější vlk na celém ostrově. Získat tak někoho báječného jako je právě Athai. "Milé a pravdivé," dodal jsem s úsměvem. Její nadšení bylo i mým nadšením. Byl jsem moc rád, že jsem ji mohl vidět takhle šťastnou, byl to opravdu skvělý pocit. Skvělý den. Bylo to víc, než cokoli jiného a tuším, že tohle nějakým způsobem všechno změní. Byl jsem z toho celý rozjařený, mé srdce hlasitě bilo a mé pocity se ani slovy nedaly popsat, jak byly úžasné.
Neskutečná radost, když Athai odpověděla, že se stane mou partnerkou. Přejel mi mráz po zádech štěstím, nadšením. Láskyplně jsem ji olízl a čenich jí zabořil do srsti. "Jsem ten nejšťastnější vlk a lepší vlčici jsem si nemohl vybrat, Ath," pronesl jsem k ní a zamával ocasem. "Nemohu být šťastnější, když tě mohu mít po svém boku," pronesl se vší upřímností a zavřel oči, jen si užíval tuhle úžasnou chvíli.