Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Vlk asi nedokáže ovlivnit to, co si pro ně bohové připravili. Kolikrát je to nefér, že si vyberou někoho, kdo za nic nemůže a je čistý jako lilie a přesto si nějaké neplechy připraví. Jenže on život fér není a s tím by se všichni měli smířit, bohužel. Také je dobré na všem zlém hledat to dobré. Zůstávat pozitivní.
"Ano, na tebe Ath. V hlavě jsem si přehrával chvilky s tebou a také to, jaké to bude, když se z té nicoty dostanu. A řeknu ti, že je to ještě lepší než v mé hlavě," pousmál jsem se na ni, byl jsem za Ath moc rád. Někdy bylo těžší najít někoho, kdo vám tak moc přiroste k srdci.
Bradu jsem položil na její hlavu a přivřel oči, byl to tak skvělý pocit mít ji tak blízko. "Také jsem moc šťastný a byl bych šťastnější, kdyby ses stala mojí partnerkou," vyhrkl jsem to a nasucho polkl. Jemně jsem Ath olízl ucho a nasával její krásnou vůni.
Zastříhal jsem ušima, když jsem zaslechl vytí. Očividně to byl člen smečky. "Vítězné vytí. Řekl bych, že asi ano," přikývl jsem na její slova a pohodil ohonem.

Tessino zmizení byla jedna velká záhada. Je pryč děsně dlouho a stále je k nedohledání, co se to děje? Proč ji? Toť byly otázky, na které mi neměl kdo odpovědět a to mě lehce tížilo na srdci. A nic nenaznačuje, že by se toulala, to by přeci řekla a ještě takhle na dlouho? To mi k ní ani nesedělo
"Také tomu nerozumím, dle čeho si díra vybírá. Možná je to čistá náhoda. Kdo bude blíž, tak toho vezme. Netuším. Ale ano, souhlasím. Pokud v tom mají prsty bohové, tak mají špatný smysl pro humor," odfrkl jsem si a pohodil ocasem. Jestli se ti bohové natolik nudí, že unáší vlky do děr, kde je to vysává? Špatné to činy.
"Ath, taktéž mi z toho nebylo nejlépe, ale myšlenky na tebe mě udržely při životě. Nebýt toho, kdo ví, jestli bych se vůbec vrátil," pověděl jsem směrem k ní a pousmál se. Další její slova ve mě vyvolala zvláštní pocity. Ne zvláštní myšleno špatně, ba naopak. "Ath, já tebe taky a ani nevíš, jak moc," tlamu jsem zabořil do její srsti na krku a hlasitě oddechoval, mé srdce bušilo tak moc, že jsem měl obavy, aby mi nevystřelilo ven. Takový nával štěstí jsem dlouho nezažil. Momentálně jsem byl opravdu šťastný.

"To mě těší," pousmál jsem se na svou kamarádku Sisi a byl rád, že tu chce už zůstat. Věrní vlci jsou také důležití a především ve smečce, jelikož smečka je taková jedna velká rodina, kde by si měli být všichni věrní, jen nevím, jestli tady se to dá stále nazývat zcela smečkou, jelikož jsem tu moc známých pachů prostě necítil. Očividně všichni odešli, kdo by se také divil, když jsem nedopatřením zmizel.
"Určitě přežila," mrkl jsem na ni. Na slova o Tess jsem jen musel souhlasně přikývnout. Jak mi ta moje malá sestřička chyběla. "Děkuji, ty také vítej, Sis," věnoval jsem jí ještě úsměv, než zmizela.
"V to také moc doufám," nerad bych o ni přišel, vždyť je to má rodina. Vlastně už ani nevím, jak dlouho Tess je pryč. Kdy naposledy jsem ji viděl? Však je to už hodně dlouho a stále není známo, kde je. Bylo to smutné a děsivé zároveň.
"Já jsem také rád, že jsem tu, nerad bych se tam vracel zpět," pronesl jsem a zavrtěl hlavou, už víc slov o tom nechci. "Ani se moc nedivím a těm vlkům to ani nezazlívám," řekl jsem směrem k Ath. "Vůbec mi to nevadí, však já jsem ti moc vděčný, že ty jsi tu zůstala a nenechala smečku zmizet z povrchu zemského. Jsem ti zavázán a jestli pro tebe můžu něco udělat?" byl jsem moc rád, že se k tomu Athai postavila zrovna takhle a neutekla někam pryč, že zůstala také věrná.

Sledoval jsem Sisi a přikývl na její slova. "To jsem rád, že jsi tedy zpátky a doufám, že tu taky už zůstaneš," pousmál jsem se na ni mile a posadil se, stále jsem byl celkově vysílený a poměrně i unavený, ale spát jsem momentálně nechtěl. Byl jsem rád, že čas teď mohu strávit se Sisi a Athai. "No, doufám, že už se tady žádná jiná díra neobjeví, nikomu bych nepřál, aby ho vcucla. Ani nevíte jak je to psychicky vyčerpávající. Myslím, že někdo, kdo není úplně psychicky stabilní, tak by to nemuselo dopadnout úplně nejlépe," pověděl jsem a snažil se na to už nemyslet, nic než bolest mi to nepřinášelo a již jsem o tom nechtěl mluvit. Ne v nejbližší době, pro mě to nebyl krásný zážitek a ještě si jej připomínat povídáním? O to jsem zájem rozhodně neměl, teď jsem se chtěl soustředit na pozitivnější věci.
V tomhle objetí bych momentálně setrval hodiny, zrovna tohle mi dobíjelo mou ztracenou energii. "Také jsem se bál, ale naštěstí je to vše zase v pořádku, už nemusíš mít strach. Jsem tu s tebou," pousmál jsem se a poté přišlo od Ath olíznutí. Byl bych se snad i začervenal, nu naštěstí to nemohlo být vidět.
Přišla také řeč na Tessu, mou milovanou sestřičku. "Bohužel ne, jen doufám, že je v pořádku. Nehodlám ztrácet naději a věřím, že jednoho dne se objeví. A jestliže je tam, kde jsem byl já... Nejsem si jist, zda se odtamtud dá dostat jinak, než když sama nicota chce..." povzdechl jsem si.

Momentálně jsem svou pozornost cizím vlkům nedával a jen jsem se díval na dvě vlčice, které již dlouho znám a neskutečně rád jsem je viděl. Bylo to pro mě opravdu úžasný pocit za tu dlouhou dobu v nicotě. Tohle bylo takové světlo ve tmě. Pořádně jsem nevěděl, co mám dělat, aby se mi nohy štěstím nepodlomily.
Sisi vykřikla mé jméno a rozběhla se ke mně a až se štěstím dojala. "Sis, strašně moc rád tě tady vidím!" objal jsem bílou vlčici a usmál se. "Mrzí mě to, ale nějaká díra mě vcucla a nemohl jsem se odtamtud dostat až doteď, kdy mě zas vyplivla," vysvětlil jsem mé kamarádce a moc mě těšilo to její nadšení. Na nic jiného jsem nemyslel, než na to že jsem zpět a jsem tu s těmi nejbližšími, které prostě znám.
Poté se ke mně dobelhala Athai. Oči se mi zavalily dvojitým štěstím. Nasál jsem její pach, když mi zabořila čenich do srsti. "Já taky, Ath. Moc jsi mi chyběla, ale v té díře mé myšlenky na tebe... držely mě při životě! Ath, jsi můj strážný anděl," zašeptal jsem jí do ucha a jemně ji olízl. Moc mi chyběla.
Sledoval jsem obě vlčice s nadšeným výrazem. Teď jsem měl klid na duši, když jsem byl opět tady a s nima. Při těhlech chvílích si vlk uvědomil, že zdraví, rodina a přátelé jsou to nejdůležitější v životě.

<~ nějaká díra, která ho vcucla

Neměl jsem nejmenší tušení, jak jsem se tam dostal. Poslední, co jsi pamatuji byla Athai. Pak vím, že jsem byl v nějaké tmě a ani ne fyzicky, ale psychicky mě to děsně ubíjelo. Nevím, co to je a proč se to dělo, každopádně bych tohle nikomu nepřál.
Díra se asi rozhodla, že mě tam už nechce a vyplivla mě opět tam, kde mě prvně vcucla. Nehnutě jsem ležel na zlatavé zemi a tiše oddechoval. Neměl jsem ani pořádně sílu vstát a ani nemám ponětí, jak dlouho jsem tam byl. Měl jsem pocit, že jsem tam asi strávil věčnost a v těch chvílích jsem si pomalu přál zemřít. Tu psychickou slabost jsem pomalu nemohl unést, ale vlk si musel najít nějaký záchytný bod, který ho udrží při životě.
Očima jsem sledoval okolí, jak mi to tady chybělo. Do toho jsem cítil cizí pachy, přesto jsem byl rád, že nejsou úplně všechny cizí. Athai! Sisi! Jediní dva vlci, které jsem znal. Zvláštní, že tady se někdo stále zdržuje, že by se smečka nerozpadla? Že by to tady Ath zachránila?
Zvedl jsem hlavu ze země a ještě oddechoval. Pomalu jsem zapřel tlapky do země a pokoušel se zvednout mé hnědé tělo. Zvedl jsem se, přestože to trvalo.
První kroky také nebyly kdo ví jak ukázkové, ale tak nějak jsem se rozchodil a pomalu kráčel za pachy. Snažil jsem se působit, že je vše v pořádku, přece jenom by to bylo vhodné, když jsou tu tedy asi nějací zájemci či členi smečky, nebo to tak alespoň vypadalo.
Už jsem vlky viděl, opravdu jsme žádného neznal až na Ath a Sisi. Asi jsem nevypadal nádherně a vyživeně, ale s tím se muselo počítat po takové době v nicotě. "Athai!" vyřkl jsem její jméno, byl jsem tak šťastný, že ji opět vidím. "Sisi!" usmál jsem se na ně a blížil se k nim. Na ostatní vlky jsem pokýval hlavou. Moc jsem si přál, aby tohle nebyl žádný sen, ale realita, pač bych to už asi dál nezvládl.

// mobilní příspěvek

Za akce tuším, že asi nic.
Pisálek 200
Element
Vytrvalec, Rychlík, Gymnasta
Tříroček (?)
Smečka, povýšení si nejsem jistá, jak to je, když začínal na nejvyšším postu.

Déšť mi pomalu a jistě promáčel můj hnědý kožich. Já nebyl zrovna ten typ vlka, který by miloval déšť, ne že bych jej nesnášel, spíš mi nebyl dvakrát příjemný, ale to se o Athai říci zcela nedalo. Nevypadala, že by jí to také vadilo. Především jsem doufal, že déšť nebude trvat moc dlouho, chtělo by to totiž se taky už najíst a v dešti se lovit skvěle rozhodně nebude.
Úsměv jsem jí opětoval a zastříhal ušima. "Oh, sám nevím, ale mám stejný pocit. Smečka už je tu celkem také dlouho. ten čas děsně letí a pořádně si to ani neuvědomuji. A pro mě sem patříš odjakživa," pousmál jsem se na Ath a škubl hlavou, když mi pár kapek stékalo přes oči.
Přikývl jsem a šel za Athai do úkrytu, kde se aspoň před tím deštěm ukryjeme.

> Úkryt

Protáhl jsem se a pohlédla na mou kamarádku. Jen jsem přikývl a doufal v to, že Tessa je v pořádku. Více jsem to již rozebírat nechtěl.
Z mého rozjímání mě vytrhl déšť, který se hezky nesl z nebe. Vydechl jsem , a ačkoli již se ochlazovalo a můj letní kožíšek se začal měnit na zimní, pára od tlamy mi zatím nešla. "To moc rád slyším. Ono je pěkné, když tohle někdo řekne. Příjemně to zahřeje u srdce," pousmál jsem se a máchnul ocasem.
"A ještě se tomu směje, Athí," zakroutil jsem pobaveně hlavou a zvedl se. "Myslím, že bychom se měli jít schovat do úkrytu, když se nám tu rozpršelo, co říkáš?" pobídl jsem ji a podíval se přes území. Taková náhlé ticho a jen je slyšet déšť, který dopadá na zlaté listí lesa. Podzim. Už je tady a brzy bude opět zima. Podzim jsem měl nejraději pokud takhle nepršelo celé dny, to už je potom dosti otravné a vlk má akorát depresivní náladu.

Hleděl jsem na rozbouřené moře, které se uklidňovalo, nejspíše to bylo tím, že i vítr ustal. Alespoň byla chladno. Hlavu jsem pozvedl k obloze a spatřil několik hvězd, které mraky odkryly. Pěkné. Cukly mi koutky a chvíli se díval na noční oblohu. Zastříhal jsem ušima, když Athai promluvila.
"Tak tak, pokud vůbec nějaká byla..." hlasitě jsem vydechl a protáhl se. Měl jsem své tělo jaksi ztuhlé, holt jsem strnul, mno. Když jsem tak nad tím přemýšlel, tak jsem si ani neuvědomoval, kolik mi pořádně je. Ale nad tím jsem jen lehce zavrtěl hlavou a víc se tím nezaobíral.
Položil jsem se na zem vedle Athai a své zraky také upíral na moře. "Určitě to zvládneme," pousmál jsem se a párkrát "zametl" zem oháňkou. "Oh, dokonce z toho tady Ath omdlela, mno, mno," zasmál jsem se a pobaveně zavrtěl hlavou.

Cesta nám celkem ubíhala a já mezitím stihl obhlédnout hranice smečky a označit je, jelikož na některých místech můj pach byl slabý a nechtěl jsem, aby si někdo myslel, že tohle smečky není. Po Tesse žádné památky, bohužel. Zastavil jsem se u jednoho ze zlatých stromů, který byl poměrně veliký a takový mohutný a pohlédl na mou společnici. "Myslím, že tady už nic nenajdeme, aspoň se tady můžeme na chvíli zastavit, co myslíš?" Odtud byl i krásný výhled na moře. Nikde jsem pořádně tuhle část smečky neprozkoumal, ne že bych tady nebyl, jen jsem tomu moc nedával svou pozornost a ani si neuvědomil, že je to škoda. Pokud jsem šel blíže, mohl jsem vidět na vlny, které narážely na pevninu. Myslím, že kdyby se tady prohnalo velice špatné počasí, mohlo by nám to tady pěkně zaplavit, ale tahle představa se mi rozhodně nelíbila.
"Pokud je Khitam opravdu dobrý lovec, jak tvrdí, tak by se lov mohl zadařit.
Já i ty lov také zvládáme a jak říkáš, Khaefa je odhodlaná," souhlasil jsem a olízl si čenich.
"Mno, jen aby, co ty víš, mohlo to mít i nějaké vedlejší účinky," zalaškoval jsem a zamával ocasem.

Konečně bylo po dešti, ale to neměnilo nic na tom, že jsem byl mokrý a zrovna tomu studený vítr moc nepřidával. Jen jsem nad tím mlaskl a dále pokračoval po území smečky. Lepší místo pro smečku jsem si nemohl vybrat, bylo to tu krásné. Tedy ne teď. Foukal vítr, šero a mokro, ale když je krásně, tak je to tu úžasné!
"Ano, to si také myslím, ale to asi slovy nevyřešíme a činy také ne, když nemáme vůbec tušení, kam zmizela, když stála u Khitama a v tu ránu byla, kdo ví kde," pověděl jsem lehce zachmuřeně a koukl na Athai.
"Právě, tak já tomu dám ještě chvíli času, zda se někdo nepřidá a Khit s Khae se neusadí a nebudou se cítit jako doma. Když tak to uděláme v menším počtu, třeba se nám podaří i tak něco ulovit," pokýval jsem hlavou a zamyslel se nad tím, kolik tady může kolem pobíhat vlků, já jich popravdě moc neviděl, bylo jich jen pár. Ale kdo ví, třeba jsou někde dál, kde jsem ani nebyl. Třeba je tu i nějaká další smečka, kromě Zlaté a té Daénské nebo jaký název měla.
"Zajímavé," pronesl jsem a poté se ušklíbl. "Tak ochromí, jo?" tlapkou jsem do Ath strčil a zasmál se.

Bouře pomalu ustávala a jen pršelo. Bylo potřeba, aby taky zapršelo a celkově vypadalo, když jsem se tak zamyslel, že brzy bude opět podzim. Ono se to na jednu stranu blbě rozeznávalo, když tady byl celoročně les zlatý, ale nějak jsem to cítil, ačkoli věřím, že nějaké to teplo jistě bude.
"Zvládne, tím jsem si jist," pousmál jsem se a vzpomněl si na Tess, co ona všechno už zvládla. Byla to opravdu silná vlčice a myslím, že když odešla, nemusí to hned znamenat něco špatného, ne? Každopádně to neznamenalo, že jsem o svou jedinou sestřičku neměl strach. To víte, že měl. "Myslím, že už po stopách není ani památky. Déšť je dle mého úsudku jistě smyl," zakroutila jsem hlavou a pokračoval dál v cestě. Sem tam jsem označkoval území, aby se nezapomínalo, že tady je pořád smečka.
"To ano, je to potřeba. Tak snad jsem zase brzy někdo zavítá. Každopádně... Už děsně dlouho mám v plánu ten smečkový lov, tak bych ho taky rád uspořádal. Ale nevím, zda je to úplně dobré, když je nás tu tři a půl. Rád bych ještě chvilku počkal a potom bych šel na ten lov," meziřečí jsem si olízl tlamu a při té příležitosti se i napil vody, která tu protékala.
Hlavu jsem otočil na Athai a poslouchal její slova. "Felicio. To mi nic neříká. A jak tě málem zabil očima, prosím tě?" to mě trochu zarazila,, zda to byla nějaká metafora nebo měl nějakou superschopnost? "To je tedy divné místo, když ta ti vlci mizí a poté se zas vrací," zakroutil jsem nad tím nechápavě hlavou.

Ještě s úsměvem jsem sledoval Khaefu, která lezla na strom a Khitama, který o ni měl strach. Opravdu, pokud by tady byla vlčata, on by se jistě hodil na pečovatele, zvládl by to levou zadní, jak tak na něj koukám. Ale to jsem již zmizel mezi stromy, pozorujíc území smečky. Nikde nikdo a Tessin pach byl slabší a slabší. "Doufám, že bude Tess v pořádku," pověděl jsem a snažil se najít jakoukoli stopu, která by mne dovedla k Tesse, ale bohužel jsem zatím nikde nic nepostřehl.
Otočil jsem se na Athai a poslouchal její otázku. "Popravdě? Ani vlastně ne, dokonce jsem nikoho nepotkal, nebudu-li počítat onu šedou vlčici se ztraceným a poté nalezeným vlčetem," řekl jsem lehce zamyšleně a dále pokračoval v cestě. "Přesto asi nemám teď v plánu se nějak vzdalovat od smečky. Rád bych zase byl tady," pokýval jsem jemně hlavou a olízl si čenich. Na obloze se několikrát blýsklo. "Vypadá to na bouřku," pronesl jsem a zastříhal ušiskama. "A co ty? Měla jsi ty nějaké zajímavé příhody?" otázal jsem se také Athai a se zájmem na ni pohlédl.
Ale jistě bych se někdy mohl vydat za Rockym a zjistit, jak mu je. Napadlo mě. A ačkoli bych se s ním rád setkal, teď, když z důvodu nějaké magie musel někam odejít, za tím bych jej nehledal, stejně netuším, kde teď mohou být.

Sledoval jsem Khaefu, která byla vlastně roztomilá jejím vlastním způsobem a myslím, že ona to tady rozproudí a dodá tady všemu šťávu, alespoň na to tak vypadá. Ač dva ocasy, když jsem se nad tím tak zamyslel, nijak mě to netížilo na mysli a po pár chvilkách mi to nepřišlo ani až tak divné. Třeba to bude lákadlo do smečky? Ne, to ne. To by nebylo pěkné si dělat lákadlo z někoho, kde se vymyká a zřejmě se za to i stydí? Po mých slovech nechápala jejich význam, ale to se již Khitam ochotně chytl slova a snažil se to vlčici vysvětlit. "Ano, ano. Khitam má pravdu. Já se postarám, aby ti nikdo neublížil a chovej se jako doma... však je to tvůj domov," mrkl jsem na Khaefu a pohodil ocasem. Na Khitama jsem jen pokýval hlavou, že to chápe správně.
"Také doufám, že tu budeš spokojený a smečka ti přinese radost," přikývnul jsem souhlasně a pohlédl na Khaefu a následně na Athai, na kterou jsem kývl souhlasně nad slovy ohledně Rockyho a Destiny.
To už od nás Khae odběhla a škrábala se na strom. Musel jsem se nad tím pousmát, zajímalo mě, co si ta veverka asi tak může myslet. Ale začaly mi víc cukat koutky, když obejmula tu větev a snažila se dostat k veverce blíže. Následně jsem hlavu opět otočil na Khitama, který se strachoval o Khaefu na stromě, bylo to pěkné. Na jeho poslední slova ke mně jsem kývl a pousmál se. Myslím, že si s Khae poradí, jeho otcovský instinkt se nezapře.
To jsem očima spočinul na Athai, která navrhovala se porozhlédnout po území smečky, zda nenajdeme stopu ohledně Tessy. "Myslím, že se můžeme vydat na obhlídku," jemně jsem do ni strčil čenichem a pomalými kroky jsem se vzdaloval. "Budu na území, jen se půjdeme podívat, zda nenajdeme něco o Tess," ještě jsem houkl na ty dva.