Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Koukl jsem se na Sisi. „Dobrá, počkáme, až se tohle vyřeší a ty mi to pak řekneš, domluveno?“ letmo jsem se na Sis podíval a koukl se na medvědy, kteří se na odchod nechystali. Na její další slova jsem jen přikývl a chvíli na ni koukal.
„Když myslíš... Ale i tak si to nech projít hlavou. Určitě se domluvíme na něčem jiném, no ne? A... ne nevešli. Podívej se. Vždyť tu tolik místa úplně není, vždyť jsem navrhoval tu společnou jeskyni, ale to jsi ty nechtěla, tak já zas nechci tohle,“ namítl jsem a přimhouřil oči. Medvědice s nápadem, co se týče medu, souhlasila. Trochu jsem si oddychl, že aspoň s něčím souhlasila, jenže kde ten med sehnat? Vždyť je zima! Mysli Aete, mysli... Že já blbec tohle navrhoval. Iris, pomoz nám vyčarovat med... Opravdu jsem si přál, aby se tu zjevila a pomohla nám, jinak jsem asi ztracen.
Takže moje otázka nebyla tak hrůzná, jak jsem si myslel. Medvědice nad tím začala zjevně přemýšlet, až nakonec vystrčila hlavu k nebi. „To je jisté. Víš, třeba odkud pocházíš nebo kde vlastně jsi a tak? Víš, jestli si totiž nic moc nepamatuješ, jen to, že jsi měla potřebu hledat medvídě, tak tady něco nesedí,“ řekl jsem k medvědici a koukl se na Sisi, jež mi odpovídala. Jen jsem přikývl a otočil se zpět na medvědy. „Dobrá, dobrá...“ souhlasně jsem přikývl, abych ji nenaštval a koukl se na medvídě. „Víš, my ti je ukázat nemůžeme, nevíme, kde se přesně nacházejí, ale třeba se ti někdy poštěstí je potkat,“ mrkl jsem na medvídě nadějně a sledoval jej. „Maličký, já potřebuji ještě něco zařídit a... určitě najdeš také jiná medvíďata, se kterými si zahraješ víc a med? Jo, jistě, budu...“ nebude. Kde bych ho asi tak vzal? Ale to oni snad nezjistí, doufejme.
Nakonec náš úkryt opustilo i medvídě, ale stále byli před úkrytem.

Nemůžou už prostě odejít, když vidí, že je tu nechceme? Já mám i jiné věci na práci, než řešit medvídě jeho matičku. Povzdechl jsem se rozhořčeně a přešlápl si. „To jo, Sisi, co se stalo? Mně to můžeš říct,“ povzbudivě jsem na ni houkl a vyčkával, zda mi to řekne. Nechci, aby kvůli mně byla nějak smutná. Všiml jsem si, že se to snaží zakecat. Hlasitě jsem vyfoukl vzduch z plic a káravě se na ni podíval. „Sisi! No tak, jestli jsem se tě jakýmkoli způsobem dotkl, šup sem s tím,“ šťouchl jsem do ní znovu a lehce zavrtěl ocasem.
Medvědice nevypadala, že by byla nadšená z mého návrh o zimním spánku. „Ale no tak, si rozumná a sama dobře víš, že smečka plus ty a medvídě se sem určitě nevmáčkneme a myslím, že tamto je dobrý návrh, hm? A taky bych mohl navrhnout...řekněme výměnný obchod. Vy odejdete a my vám seženeme med, hm? Nezní to dobře?“ navrhl jsem medvědici, vůbec jsem netušil, kde med vezmeme, ale to bylo vedlejší. „Myslím, že ano,“ odpověděl jsem na oko Sisi. Iris, pomoz nám, prosím! Řekněme, že jsem se pomodlil k bohyni a doufal, že nám nějak pomůže, třeba s tím medem.
Nelíbilo se mi, že se chce dostat do úkrytu, ale stále jsem zachovával chladnou hlavu, co nejvíce to šlo, abych medvědici nevytočil. Ještě by tady někomu něco způsobila a já bych si to akorát vyčítal.
Všiml jsem si, že medvědici za uchem přistála nějaká věcička. Hm...Není to divný? Něco přistane na krku mně, jako vlkovi a ona je medvědice a jí taky něco přistane? Chvíli jsem dumal, až jsem se rozhoupal k větě. „Jsi ty vůbec opravdová medvědice? Nejsi nějaký vtípek božstva?“ zachvěl jsem se nervozitou. Bál jsem se, že jsem vyslovil něco, co nebylo na místě, ale prostě mi to nedalo.
Své zraky jsem stočil na medvídě a přimhouřil oči. „A co ty? Nejsi ty taky vtípek našeho vlčího božstva?“ pokroutil jsem nevěřícně hlavou. „Sis, co myslíš?“ zašeptal jsem k Sisi tak, aby to slyšela jen ona.
Po chvíli ticha jsem měl nutkání olíznout vlčici tvář, ale v tom mi zabránil její pofidérní potomek, který se přisál na můj krk a já div nespadl. Žužlal ho a jeho matka chtěla to, co co mám na krku. „Rád vám dám tohle, jen co opustíte náš úkryt a území smečky,“ opáčil jsem a koukl se na hnědé medvídě.

Rychle jsem přemýšlel, jak tuto zapeklitou situaci mám vyřešit. Medvíděti se moc nechtělo, a že by jeho matka taky chtěla, tak to se říci nedalo. Hlasitě jsem vydechl a koukl se na medvídě. „Vypadá to tak, ale zůstat tu nemůže, vždyť je to smečkový úkryt a sem mají chodit vlci a ještě ke všemu někdy na podzim jsem povolil vlčata Rockymu a Dest, tudíž tady budou potřebovat prostor a medvídě tu prostě zůstat nemůže,“ řekl jsem směrem k Sisi a pohodil ocasem.
„Sisi? Děje se něco?“ optal jsem se, když jsem si všiml, že je jaksi mimo. Řekl jsem snad něco špatně? Zastříhal jsem ušima a přišel k ní blíže. Čenichem jsem do ní lehce strčil a pousmál se. „Řekl jsem něco blbě?“ optal jsem se a čekal, co z ní vyleze, jestli vůbec něco.
Pokud jsem rozuměl dobře, říkala medvědice něco ve smyslu, že vlci med nejedí. Rychle jsem přikývl. „My med nejíme,“ přitakal jsem a koukl se tázavě na medvídě, zda to pochopí a půjde pěkně za mamčou. Také byla řeč o jídlu. „Jídlo...maso...med není,“ snažil jsem se vysvětlit. „Ale med je venku a maminka ti určitě pomůže a hlavně. Neměli byste se uložit k zimnímu spánku?“ optal jsem se plný očekávání, že mi bude rozumět a půjdou pryč. Medvědi mají snad zimní spánek, ne?
Medvídě se na mě tak roztomile podívalo, až jsem se málem rozpustil, ale musel jsem opět nahodit tvář „nic se neděje“. Všechno se obratem změnilo, když matka povolila medvíděti tu zůstat, nehodlal jsem ani jednomu ubližovat, to jsem neměl v povaze, ale rád bych, aby odešli. „Co takhle si najít jiný úkryt, kde bychom se vešli všichni a mohli by tam chodit vlci i medvědi, no?“ navrhl jsem a čekal, zda mi vůbec jeden z nich bude rozumět, doufal jsem v to, jak moc.
Z ničeho nic na mě přistálo něco sladkého, na můj krk přistály nějaká cukrátka. Vyjevěně jsem se na něj podíval a nechápavě zamrkal. Co to je? Chtěl jsem si to sundat, ale nešlo to, jako by to na mě bylo přidělané. Vonělo to tedy pěkně, to jsem musel nechat. Jemně jsem to olízl. Dokonce to dobře i chutnalo a v tom mě něco napadlo...Medvídě.

Na její slova jsem pouze kývl a pousmál se.
„Jak? Asi ne moc dobře, každopádně bych byl rád, kdyby alespoň odešlo z úkrytu,“ kývl jsem hlavou a koukl se na malé hnědé a roztomilé medvídě a lehce se na něj usmál. Medvídě se také usmálo, což bylo vtipné, přesto opět roztomilé. „Přesně tak, ale pokud tam venku máš maminku, jistě ti mile ráda pomůže med najít, jen jdi a uvidíš,“ mrkl jsem na něj a přešlápl si.
„No, jelikož hledá med, tak si nejsem jist,“ řekl jsem po pravdě a koukal se na medvídě, kterému se očividně z úkrytu nechtělo. Tiše jsem si povzdechl a přemýšlel, jak ho dostat ven.
Medvědí mamča, která byla venku a snažila se přivolat medvídě, sem přidrzle vrazila medvědí hlavu, spíše se o to pokoušela. Zřejmě se sem snažila dostat, ale nešlo to. Z ničeho nic udeřil blesk a my jsme v úkrytu mohli vidět pouhou medvědí siluetu. Zavrtěl jsem hlavou a koukal směrem k východu. Medvědí mamča se sem chtěla za každou cenu dostat. Pocítil jsem záchvěvy, takže se nám úkryt snažila rozbourat.
Stále jsem stál před Sisi a mé zraky dopadaly na východ úkrytu. Nakonec sem tu hlavu procpala. Zamračil jsem se, ale snažil se být klidný. Medvědí mamča byla rozzuřená. „Medvíděti nechceme ublížit, ale zavolej si ho,“ snažil jsem se s matkou domluvit, ale moc to nešlo, jelikož jsme si navzájem moc nerozuměli.
Málem jsem padl, když ke mně dolehl pach ryb, které medvědice zpořádala a odkašlal jsem si. Vždyť jsem tu málem vyvrhl svůj oběd! Medvědice opět zařvala, až jsem zavrčel. Tohle mě nebavilo.
Medvídě na matčino řvaní a mumlání hned odpovídalo. Malá koule chlupů do mě strčila a nevinně se pousmála. Lehkým dotykem jsem se snažil medvídě popostrčit blíže k východu, abych dal najevo, že nechceme problémy, a že tu rukojmí nemáme.

„No ták,“ šťouchl jsem ji a pousmál se. „Hele, ne každý má pořád náladu, takže se na tebe nezlobím, každopádně Tess by měla být někde blízko,“ řekl jsem a koukl směrem k východu.„Není zač,“ dodal jsem se pousmál se.
~~~
„Sám, zatím...Popravdě doufám, že brzy ho dostaneme ven, jinak to bude poměrně problém,“ řekl mírně nespokojeně a koukal se na malé medvídě, které hledalo med, škdoa jen, že tu není.
Moc jsem mu nerozumněl, ale dalo se to jakž takž pochopit. „Tady je úkryt, tady med není. Včelám by se tu nelíbilo...Med je venku,“ opět jsem nazačil a lehce se pousmál a přiblížil se asi o dva kroky k medvíděti. Sisi k němu také mluvila a já jsem jen souhlasně přikývl. „To ano, ale na co?“ optal jsem se spíše sám sebe a začal přemýšlet.
Moc dlouho jsem ale nepřemýšlel. Zaslechl jsem řev a hrom a brzy si všiml siluety. Naježila se mi srst na zátylku a já tušil, kdo to asi bude. Zavrčel jsem a postavil se do bojového postoje, nepředpokládal jsem, že mi bude rozumět, ale posnažil jsem se: „Tvé medvídě si odveď, hledá med a tady nen,í“ možná to bylo zcela zbytečné, ale vlk nikdy neví. Postavil jsem se před Sisi, abych ji když tak ochránil. Naštěstí byla malá pravděpodobnost, že by se sem medvěd - dospělý - dostal.

Akce se zúčastnil pouze Rocky, což mě mrzí, ale co. Získává tedy 15KŠM a jako bonus 2 rubíny.
Děkuji za účast :)

„Odvděčit? Prosím tě Sisi, nijak... Já jsem rád, že ti mohu pomoci, to mi stačí,“ mrkl jsem na ni a pohodil ocasem. Nijak se mi odvděčovat nemusela, vždyť je to kamarádka a to pro ni udělám rád, takže se mi nijak odvděčovat nemusí.
„Dobrá,“ zasmál jsem se a koukl po Sisi. „Proč bych tohle dělal? Já jsem rád, že tu jsi a Tess, až to zjistí, bude také ráda, uvidíš. A co ostatní? O ty se neboj, když tak to vysvětlím,“ mrkl jsem na ni. Proč měla tak nízké sebevědomí? Měla by si ho nějak zvýšit, takhle se celý život bude bát a tak celkově. Svou hlavou jsem zvedl tu její a hravě do ní šťouchl.
~~~
Opravdu mě zajímalo, co tu dělalo medvídě a ještě ve vlčím úkrytu. To nedávalo smysl a musel jsem přemýšlet, jak ho odtud vyprovodit tak, aby se tu neobjevila jeho matka a nás nerozkouskovala.
„To tedy je a doufám, že není v úkrytu, jinak bychom měli problém,“ poznamenal jsem tiše a sledoval medvídě, přičemž jsem vymýšlel plán, jak ho odtud dostat.
Medvídě si nás všimlo a sledovalo nás. Poté vylezlo ze skladu a trošku se k nám přiblížilo. Já jsem jej jen sledoval, co bude dělat dál. Něco z něj vyšlo. Přišlo mi, že hledá něco k snědku. Možná med. Chce vážně med? Vždyť v blízkosti med není. „Med tu nenajdeš, tady je jen maso... Možná bude med venku,“ odmlčel jsem se. Netušil jsem, zda mi medvídě rozumí, ale snažil jsem se mluvit, co nejvíce zřetelně. „Možná med bude venku,“ tlapou jsem naznačil k východu a pohledem sjel k Sisi.
„Jak ho odtud dostaneme?“ byla to spíše řečnická otázka a směřována k mé maličkosti, ale Sisi odpovědět mohla.

Po 2 měsícíh tu mám pro Vás akci. Akce nebude nijak náročná a nezabere Vám tolik času. Ano, akcička se týká přesmyček.
Mám tu pro Vás přesmyček, Vy je vyřešíte a zašlete do vzkazů (na profil Aetase).
Čas máte do nedělní půlnoci! :)
1. setaa
2. emčkas
3. gaome
4. íúmez
5. ýlatz sel
6. vocel
7. mamag
8. sseta
9. iodnar
10. trúky

INFORMACE
Také by se hodilo pár informací.
Vítám tu nového člena ( i když nějakou dobu tu je) Zacharyho!
Smečka má stále několik volných míst, tak pokud by někdo měl zájem, nechť se dostaví na území smečky! :)
V blízké době by také mohlo dojít k povyšování, tak se snažte ^^
Dále pak uvažuji konečně nad tím smečkovým lovem. Tak sem pište data, kdy budete mít čas, ale vidím to spíš až po té Tessiné akci, když Rocky s Dest se n ani chystají :)

Toť vše,
pac a pusu,
Aetas ^^

<<< Zlatá smečka

Sledoval jsem Sisi a přikývl. "Přesně tak, osud nám může připravit cokoliv. I to, co bychom nečekali," (to mi něco připomíná, Feli xD) souhlasně jsem přikývl a olízl si tlamu. Byl opět večer a mně přišlo, že to všechno ubíhá moc rychle, že si toho vlk ani pořádně nevšimne.
Má odpověď Sisi překvapilo, což zas překvapilo mě, že byla překvapená. "Půjdu, neboj se. Si má kamarádka a tu nenechám na holičká, přeci, pousmál jsem se přátelsky a zavrtěl ocasem. Sisi jsem měl rád, byla to má dobrá kamarádka, tak proč bych jí nepomohl? CO bych to byl za přítele?
"Ale ano, musím, pousmál jsem se děkovně a zastříhal ouškama. Na její další odpověď jsem nikterak nereagoval, jelikož jsem to nechtěl dále rozebírat. Kapitola Shy uzavřena.
"Pročpak? Vždyť si tu kdykoli vítaná! pověděl jsem a posadil se na zem. "To ano," pousmál jsem se a stále hleděl na bělostnou Sisi.
"Dobře, ale dávej pozor," uporoznil jsem a vešel do úkrytu.
~~~
Začal jsem čenichat a cítil divný pach, který rozhodně nepatřil vlkovi. Naježila se mi srst na zátylku a vycenil tesáky. Kdo se tu ve smečkovém úkrytu potuluje?
Popravdě? Čekal jsem třeba lišku či kunu, ale medvídě? To opravdu ne. "Sis, vidíš to medvídě?" optal jsem se, ale věděl jsem, že jej vidí. Vypadalo hladově, zmateně a ztraceně. Ačkoli to bylo pouhé medvídě, přeci jen by mohlo ublížit. A co s ním teď? Pomalu jsem se k němu přibližoval, ale snažil se udržet bezpečnou vzdálenost. Bylo logické, že se bude pohybovat v okolí našeho skladu, kde je jídlo.
"Kde má asi matku?" to bych asi nerad věděl, doufal jsme, že tu není, ještě by nás tu rozcupovala. Holt medvědi dokáží vlkům dost ublížit a ještě, když se jedná o jejich mládě.
Vyčkával jsem, jak mládě zareaguje.

Zastříhal jsem ouškama a hleděl na bělostnou srst Sisi. „No, to je pravda, nevypadalo by to zrovna dvakrát nejlépe, ale co víš, třeba se opět někdy...někdy časem dáte dohromady, třeba vám bude osud přát,“ snažil jsem se jí trochu povzbudit, aby nebyla tak smutná. „Ale no ták Sisi, to zvládneš. Ale pokud bys chtěla, mohl bych tam jít s tebou,“ lehce jsem se pousmál a zavrtěl ocasem.
„Ó, to mě těší Sisi, děkuji,“ zajiskřilo mi v očích. Aspoň jsem se nemusel cítit nějak špatně, že dělám ve vedení nějaké chyby, ale už odmala jsem se věnoval vedení smečky a zřejmě se to vyplatilo. „Hledal? Že se ptáš, ale bohužel jsem ji nenašel, její pach nebyl ani cítit, holt se rozhodla smečku opustit, možná i celý tento ostrov,“ řekl mírně smutně, vždyť jsem ji měl tak rád, možná i víc než rád, ale už je fuč a já se nehodlám složit kvůli tomuhle, určitě na ostrově běhá spousta vlčic, které jsou fajn a třeba se mi i nějaká zalíbí, kdo ví.
Sisi se zdála být neklidná a čekal jsem, co mi řekne. „Tak povídej, určitě tě nevyženu,“ mrkl jsem na ni a pousmál se. „To jsem sice nebyl, ale rozhodně budu moc rád, když se sem vrátíš. Kdo by tu nechtěl svoji kamarádku, že?“ zavrtěl jsem ocasem a posadil se. „Ale nejprve by bylo fajn to dořešit s Cinterionem, aby smečky neměly spory, každopádně sem můžeš kdykoli zajít, být tu, jako člen, ale oficiálně tě přijmu, až se to dořeší, doufám, že se nezlobíš,“ zastříhal jsem ušima a nasával okolní pachy. Nic moc se to nezměnilo, až na to, že jsem z úkrytu slyšel podivné zvuky. Srst na zátylku se mi najeřila a postavil se do obranného postoje. „Taky to slyšíš?“ optal jsem se Sisi a podíval se na ni. „Jdu to omrknout,“ oznámil jsem Sisi a vešel do úkrytu.

>>> úkryt
// předpokládám, že Sisi půjde také, ne? :D

Zastříhal jsem ouškama a poslouchal Sisi. „To mě mrzí, ale třeba ti chtěl říci něco jiného a špatně jste se pochopili,“ snažil jsem se ji aspoň trochu uklidnit. „Neví? Neměla by si tam dojít a raději mu to říci, aby neměl strach či nebyl naštvaný?“ optal jsem se a stále na Sisi kkoukal. Být v jeho kůžu a vidět, že tu někdo chybí, zřejmě bych měl obavy, zda se tomu dotyčnému něco nestalo. Lepší by bylo, kdyby mu to pro jistotu oznámila.
„To bylo, doufám, že to tu jen pokvete,“ usmál jsem se a zavrtěl ocasem. „Ano, mě to také mrzí, ale co se dá dělat. Holt nic. Shy má zřejmě jiné věci na práci, než být ve smečce,“ vydechl jsem mírně rozhořčeně. Svým způsobem mě štvalo, že si jen tak znovu zmizela a nic neřekla, jak jí mám pak věřit? Ale jak jsem říkal, asi má něco lepšího na práci, než smečku.
Zdálo se mi, že Sisi má něco na srdci. Lehce jsem naklonil hlavu na stranu a zeptal se: „Nechceš mi něco říci?“ lehce jsem ji pobídl a pousmál se.

Byl jsem rád, že sem zas Sisi přišla. Tessa by ji také určitě ráda viděla, ale momentálně je někde pryč a nechtěl jsem ji nějak rušit, třeba ucítí Sisi sama a přijde sem.
„Ty mně taky!“ pousmál jsem se a zavrtěl ocasem. Zajímalo mě, co se jí všechno přihodilo za tu dobu, co jsem ji neviděl, určitě toho bylo hodně.
Asi jsem se neměl úplně ptát na smečku a Caspera, jelikož z té otázky nebyla dvakrát nadšená. „Aha, tak to mi je líto. Copak se stalo? A v Daénské smečce také už nejsi?“ nechtěl jsem se moc vyptávat, ale třeba jí to pomůže, když se z toho vypovídá, aspoň mně to pomáhá, třeba to Sisi pomůže také.
„Já? Já se mám dobře, smečka se rozrostla o dva členy - Athai a Zacharyho a také dva členy ztratila - Shy a Zirael,“ řekl mírně smutně, ale snažil jsem se to na sobě nedat znát. Shy mi chyběla, né že ne, ale přesto jsem věděl, že by to nemělo smysl a měl bych se poohlédnout někde jinde. „Ale věřím, že se smečka časem ještě rozšíří,“ dodal jsem povzbudivě a mírně se pousmál.

<<< Úkryt

Destiny s Rockym byli fuč, Athai se zřejmě šla projít a Tess by měla být se Zacharym. Takové ticho najednou.
Vyšel jsem z úkrytu a spatřil bílý kožíšek, patřící Sisi. Zavrtěl jsem hlavou a pousmál se na ni. „Sisi, jak moc rát tě vidím,“ řekl šťatsně a „objal ji“. Byl jsem moc potěšen její navštěvou. Když tu byla naposledy, stála opodál a poté se vytratila.
„Tak si konečně přišla,“ zasmál jsem se a zavrtěl hnědou oháňkou. „Jak pak se máš, Sisi?“ olízl jsem si čenich a posadil se. „Jak se ti daří s Casperem a co Daénská smečka?“ optal jsem se se zájmem a zavrtěl ocasem. Přeci kvůli němu odešla, tak jsem předpokládal, že je s ním šťastná a v Daénské smečce se jí žije dobře.

Byl jsem velice mile překvapen a rozhodně jsem se na jejich vlčata těšil. Opravdu, konečně to tu někdo oživí. Prolétlo mi hlavou a máchl jsem ocasem. „Nemáta zač,“ jemně jsem kývl hlavou a na oba se pousmál.
„Jistě,“ odpověděl jsem a oba brzy zmizeli ven. Rozhlédl jsem se kolem sebe, nikdo další v úkrytu nebyl. Došel jsem k podzemnímu jezírku a napil se vody. Bylo to osvěžující. Měl jsem popravdě dost vyschlo a tohle mi přišlo vhod.
Zavál jsem mírný větřík a ucítil jsem známý pach. „Sisi,“ špitl jsem pro sebe, zastříhal ušima a rozešel se směrem k východu.

>>> Zlatá smečka

<<< Zlatá smečka

Byli jsme tu všichni tři a já je pouze sledoval a vyčkával, co mi sdělí. Stále jsem měl kamennou tvář, ale uvnitř jsem se toho dosti obával, když se mnou chtěli mluvit v soukromí. Tázavě jsem se na oba podíval a předpokládal jsem, že bude mluvit Dest, jelikož Rocky se do toho zrovna dvakrát neměl.
Nastražil jsem ušiska, když se mi Dest koukla do očí. Když ji vyšla z tlamy věta, že chtějí založit rodinu, čekal jsem, že dořekne: "Odcházíme ze smečky," to se naštěstí nestalo, páč pokračovala. Vlčata? Opravdu jsem slyšel dobře? Zastříhal jsem ušiskama a koukal se po obou vlcích. „Popravdě jsi mě tím dosti zaskočila, každopádně máte mé svolení,“ pousmál jsem se a začal vrtět ocasem, miloval jsem vlčata a určitě bych chtěl svá, ale bohužel to není v dohlednu, což mě bodalo u srdce. „Budu rozhodně rád, když se tu budou prohánět málé chlupaté koule, aspoň tu bude živo!“ zasmál jsem se na Rockyho i Destiny.