Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jelikož Destiny s Rockym chtěli řešit něco důležitého, nechal jsem všechny kolem být a věnoval se pouze jim. Jen jsem záhlédl, že Tessa se Zacharym někam zmizeli, ale víc jsem je neřešil.
Rocky vypadal opravdu nervózně. Že by chtěli odejít ze smečky? Vyděsil jsem se, ale na povrch jsem měl stále kamennou tvář a nedal nic znát. Z Rockyho tedy nic nevypadlo a koukl sena Destiny, jestli ta mi něco poví. Nakonec Dest začala mluvit, naklonil jsem hlavu mírně doleva a čekal, co mi chtějí. Vysoukala ze sebe, že se mnou chtějí mluvit o něčem důvěrném a osamotě. Kývl jsem a pohlédl na Athai. „Athai, jelikož musím tady s Rockym a Destiny něco probrat, tak máš tedy volno," pousmál jsem se na ni, rozhodně to nemělo znamenat, že pořád něco má dělat a momentálně má volno.
Destiny měla pravdu, pršelo a opravdu silně foukal vítr. Tak jsem tedy kývl a rozešel se směrem k úkrytu. kam se také vklouzl.

>>> Úkryt
//Pardon, dřív jsem s ek tomu nedostala :/

Na Zacharyho jsem kývl a více na jeho slova nereagoval.
Běžel jsem opravdu co nejrychleji, abych také zjistil, jak rychle běhá Zachary a jakou má výdrž (// podle procent.), byl jsem o dost rychlejší, tak ještě aby ne, když je to tulák a já jsem alfa, že ano.
Už jsme se blížili k cíli a já ztrácel Zacharyho z dohledu, prostě jsem byl rychlejší, ale on také nebyl nějak špatný, ale určitě šlo, co zlepšovat. Zastavil jsem se o hloučku vlků a hlasitě vydechoval. Otočil jsem se směrem, kudy jsem přiběhl a čekal na Zacharyho. Když dorazil koukl jsem na něj a poté na Tessu. „No, není to špatné, je co zlepšovat, každopádně jsi zkoušky složil celkem obstojně, každopádně bych určitě rád viděl tvůj lov, ale přijímám tě... Každopádně se budeš chovat tak, jak by se vlk ve smečce měl chovat, žádné drzé chování tu prostě netolerujeme, tady Rocky se o tebe když tak postará,“ řekl mírně výhružně, aby to bral vážně, koukl na Tessu, na kterou jsem se usmál a totéž udělal na Athai.
Jelikož po mně Rocky s Destiny něco naléhavě chtěli, otočil jsem se k nim. „Copak máte na srdci?“ Usmál jsem se na ně a čekal, co mi chtějí sdělit.

Soustředěně jsem čekal na Zacharyho odpovědi. Byl jsem zvědav, co mi na mé otázky odpoví a jestli to bude přijatelné. Poslouchal jsem Zacharyho odpovědi a sem tam přikývl. Nebyly úplně špatné, sice to šlo říci lépe, ale budiž. „Dobrá, tohle by celkem šlo, teď bych se vrhnul na běh. Poběžíme odtud, kolem těch stromů, co vidíš před námi. Do leva, kolem úkrytu a zpátky sem. Není to nic dlouhého, ale sem tam může být větev a tak,“ řekl jsem mu a při vysvětlování jsem naznačoval čenichem, kudy to vlastně je.
Tessa byla tak nějak mimo, zřejmě zamyšlená a přemýšlela nad zkouškami Zacharyho. „Tess? Jsi v pořádku?“ pousmál jsem se na ni a to pohled stočil na Athai. Ta nás jen pozorovala, co by jiného, že?
Po nějaké chvilce se sem přiřítil Rocky s Destiny. Mile jsem se na ně pousmál a oplatil jim pozdrav. „Jistě, jen co tady se Zacharym skončím, hned budu u vás,“ kývl jsem hlavou a koukl na bělostnou srst Destiny.
Poté jsem se opět otočil na Zacharyho. „Připraven?...Teď!“ zavelel jsem a rozeběhl se mezi stromy, kontroloval, kde běží Zachary, přeskakoval různé větvě a kmeny, jež ležely na zemi. Byl jsem rychlejší než on, pochopitelně, ale přesto jsem se snažil vydat ze sebe vše.

// Pořadí: Aetas, Zachary, Tessa, Athai, Rocky, Destiny
a pardno, že mi to trvá, ale musím si navyknout na školu a ten čas :D

Byl jsem rád, že Athai přijala můj návrh, že by byla bojovnicí smečky. „To jsem rád, tím se tedy oficiálně stáváš bojovnicí smečky,“ pousmál jsem se na ni a lehce zavrtěl ocasem. „Teď se smečka nemusí ničeho obávat,“ řekl lehce hrdě a zasmál se.
Athai se rozešla za mnou, zřejmě byla zvědavá na Zacharyho zkoušky a chtěla se na ně podívat. Také jsem byl zvědavý, jak je zvládne.
„Tak to rád slyším,“ pokynul jsem hlavou a koukl na Tess, která byla zřejmě zamyšlená, kdo by ne, když její vyvolený má dělat zkoušky o přijetí do smečky, že ano. „Rád bych tě chtěl vidět, jak lovíš, ale to bych nechal pokud bychom měli společný lov, stejně jsem si všiml, že si s Tess lovil a poměrně se ti dařilo, to neznamená, že bych tě nechtěl vidět i ve společném lovu,“ odmlčel jsem se a poté pokračoval: „Zeptám se tě na pár otázek... Co bys dělal, kdyby sem přišel někdo cizí? ... Jak by ses zachoval, kdyby někdo zaútočil na smečku? ... A kdyby se sem zatoulalo vlče?“ chtěl jsem vědět, co by on sám udělal. To byla jedna část zkoušek, spíše teoretická. Nad praktickou jsem přemýšlel. Jo, to je dobrý nápad. „Co se týče praktických zkoušek, dáme si závod v lese, chtěl bych vidět tvou rychlost a obratnost, pokud to splníš tak, aby sis nezpřelámal nohy, budeš asi přijat,“ dodal jsem a čekal na jeho reakci a poočku sledoval Ath.

// Zachary neví, jak se daná území jmenují a taky koukej na pravopis :)

Očekával jsem, že po mě Athai skočí a povalí mne, aby vyhrála, ale jen uskočila. Vlastně jsem byl i rád, jelikož jsem chtěl vědět, co ještě umí, abych z ní mohl - pokud by chtěla -udělat právoplatného bojovníka smečky, jelikož ona na to měla.
Má nepozornost nebyla zrovna vhodná, když jsem momentálně bojoval a Athai toho využila a skočila po mně a já nestihl uhnout nebo ji to překazit a povalila mne na zem a ona hned spadla také. Remíza? Dobrá. „Souhlasím, každopádně si dobrá a byla bys o to lepší bojovnice smečky, co na to říkáš?“ navrhl jsem jí nabídku na bojovnici smečky a lehce pokynul hlavou. Zvedl jsem se ze země, oklepal ze sebe bordel a koukl na Athai. „Byl bych opravdu rád,“ dodal jsem a pousmál se na ni. Byl jsem s jejím výkonem moc spokojen.
„Dej si pauzu, klidně se jdi projít, cokoli jen chceš, stejně ještě musím dořešit ty Zacharyho zkoušky, když už je poblíž,“ řekl jsem a pomalu se rozešel směrem, kde by Zachary s Tessou mohli být. „Ale můžeš jít se mnou!“ oznámil jsem ještě rychle Athai a to jsem již viděl ta dva.
„Tak tady tě mám, jsi připravený na zkoušky?“ optal jsem se Zacharyho a pousmál se na Tessu. „Pokud bude Athai souhlasit, bude bojovnice smečky,“ oznámil jsem Tess a pohled jsem stočil na Zacharyho a čekal jeho odpověď.

Ani jsem pomalu nepostřehl, že již svítalo. Divné. Problesklo mi hlavou, ale raději se v tom více nepitval a věnoval se Athai, se kterou jsem bojoval, samozřejmě to byl přátelský boj, především, abych zjistil, co umí.
Sledoval jsem Athai a její poměrně ladné a promyšlené pohyby. Lehce jsem se pousmál a několikrát přešlápl a občas se i o kousek posunul. Bylo to dosti zábavné a dlouho jsem přátelsky nebojoval, takže mi to přišlo i vhod. Athai se přikrčila více k zemi a sledovala mne a já zas ji, aby mi neunikl jakýkoli náznak útoku. Byl jsem již připravený, že zaútočí a lehce se přikrčil, více mi to vyhovovalo. Poté opravdu zaútočila, vyskočila a mířila si to rovnou na můj bok. Mohl jsem uhnout nebo ji skok překazit. Byla by nuda, kdybych jen uskakoval, ale zas jsem ji nechtěl ihned převalit na zem. Taktéž jsem vyskočil a skočil opačným směrem co ona, tudíž se naše hlavy mohly pomalu o sebe otřít. Chtěl jsem ji přesvědčit, že jdu přímo na ni, ale na poslední chvíli jsem změnil směr a dopadl asi půl metru od Ath a byl jsem u jejího boku, takže stačilo ji převalit, ale ještě jsem chtěl vidět, co umí. Dopadl jsem na zem a v mžiku se otočil. Rozeběhl jsem se k jejímu boku a dával si na čas a jí také, kdyby mi to chtěla překazit, či povalit na zem.
Ucítil jsem Zacharyho a Tessu a byl lehce nepozorný, jelikož se mi nelíbilo, že se přiblížili, takže Athai měla dobrou příležitost vyhrát. Ano, kdyby to byl opravdový boj a já být na zlomek vteřiny nepozorný, nemuselo by to dopadnout dobře, ale tohle bylo trošku něco jiného, tudíž to tolik nevadilo.

Začalo se stmívat, ale přesto bylo pořád horku, spíše dusno a nejraději bych se svlažil ve vodě a lehl si někam do stínu, třeba do úkrytu, kde je poměrně chladno, ale popravdě se to dalo přežít, stejně se za chvíli bude asi ochlazovat a s tím přijde podzim a pořádné deště.
Zavál mírný větřík a ucítil jsem pachy, které se nesly ze Zlatého lesa, naštěstí to nebylo na území smečky a mezi nimi jsem cítil Rockyho a Destiny a další dva pachy. Ty to určitě vyřídí, mám jiné věci na práci. Naštěstí nenarušovali území smečky, takže mi to ani tolik nevadilo, že tam jsou.
Ohlédl jsem se zpět na Athai. Sledoval jsem její pohyby, které vypadaly dobře, zřejmě je to opravdu výborná bojovnice, ale ještě se uvidí. „Ten kdo první položí toho druhého na zem,“ odpověděl jsem ji a mávnul ocasem. Zajímalo mě, jak na toto zareaguje a jemně se pousmál, ale poté nasadil kamennou tvář a byl připravený na cokoliv, co by Athai mohla udělat, nechal jsem zas další krok na ni. „Jsem připraven, Athai,“ mrkl jsem na ni a postavil se do obranného postoje a jen vyčkával.

„No, co se dá dělat,“ zazubil jsem a zastříhal ušima. „Já nějakou dobu byl tulákem, ale to není nic moc pro mě. Od mala jsem zvyklí žít ve smečce a vyhovuje mi to daleko lépe, než být tulákem, ale jak jsem řekl, každý má jiný styl života a každému vyhovuje něco jiného,“ přešlápl jsem si a lehce se pousmál.
Taktéž jsem vzhlédl k nebi. „Nějaké teplo, ale každopádně se blíží konec léta, když nad tím tak přemýšlím, jsem tu již přes rok, toto utíká,“ zakroutil jsem nevěřícně hlavou a věnoval se Athai.
„No jo, ale řekl bych, že je to užitečné a...,“ popravdě jsem se zarazil nad mou myšlenkou, která mě samotného překvapila, takže jsem to raději nedořekl. „Měli bychom začít,“ pokoušel jsem se to nějak zamluvit, aby to nevyznělo blbě.
To se proti mě Athai rozeběhla a vrhla se na mě. Když jsem ucítil její tlapy ne mém těle, rychle jsem uskočil a mrkl na ni. Mohl bych ji i srazit k zemi, ale to jsem nehodlal dělat, ještě když byla rozeběhnutá a tohle měl být jen přátelský souboj.

Sice bylo řádné teplo, ale zkoušky jsem už odkládat nechtěl, hlavně ty Zacharyho, ale ještě ho nechám s Tess, nechtěl jsem jim to kazit, i když bych ho nejraději vytáhl a bylo by, ale po něm jsem hlavně chtěl lov a v tomhle horku by to nebylo zrovna příjemné, ale ani ten boj, který jsem měl v plánu s Athai, přátelský boj.
„Ah tak, ale vím, o čem mluvíš, tohle se jedné člence taky čas od času stávalo,“ kývl jsem hlavou a přejel Lilith pohledem. „Ano, pro někoho je to zajímavé, každý máme jiný styl života,“ pousmál jsem se a protáhl se.
„Tak to tu máme výhodu, bojovou vlčici, která umí lovit, komu se tohle poštěstí,“ zasmál jsem se a zamával svou hnědou oháňkou. „Mohl bych něco vymyslet, ale rád bych to vyzkoušel na vlastní kůži, koho to tu máme,“ odpověděl jsem ji s mírným zájmem a šel k místu, kde bylo o něco míň stromů, takže to tam bylo bezpečnější.
„Tak tady to je, je tu nejméně stromů, tak se snad někdo z nás nezraní,“ podotkl jsem a koukl kolem sebe. Šel jsme dál od Athai a postavil se čelem k ní. „Pokud nemáš nějaké dotazy, můžeme začít,“ pokýval jsem hlavou a postavil se do bojového postoje, ale rozhodně jsem neměl v úmyslu jí nějak kousnout či tak, šlo čistě o zjištění jejích zkušeností.

Oznámení
Jelikož Shy se Zirael nejsou aktivní, tak je (bohužel) nemohu považovat za členky smeček, tímto jsou tu další volná místa pro nové vlčky. :)

Ale k vyhodnocení. Účastnili se všichni ze smečky a všichni to měli správně, takže získávají 10 KŠM a bonus pro DESTINY 1 rubín za spracování :)



Děkuji za účast ^^
Pac a pusu,
Aetas

Máchl jsem ocasem a koukl se na bílou vlčici, který neodpovídala, buď byla ze všeho v šoku, nebo přemýšlela, ať či tak nebo onak jsem ji nechal přemýšlet. Rozhodně nepředstavovala pro smečku hrozbu, když jsem viděl, že na tom psychicky není moc dobře.
Koukl jsem se směrem, kudy odešel Zachary s Tessou a tiše zavrčel, mírně mě to zneklidňovalo, ale nechtěl jsem je momentálně otravovat, každopádně by tu Zachary ani neměl být, když nebyl přijatý do smečky a ani nesložil mé zkoušky. Co s ním? Povzdechl jsem si a přemýšlel.
Z mého přemýšlení mě vytrhl hlásek Ath. Zvedl jsem hlavu a pousmál se na ni. „Copak dělá sestra?“ optal jsem se a rozhlédl se kolem, její sestra byla opodál, zřejmě probraly, co chtěly. „Bude se přidávat do smečky nebo bude tulákem?“ optal jsem se a v tom mi Athai položil otázku ohledně zkoušek. „Cayden se jen rozhodne zda tu zůstat nebo ne a nevidím v ní hrozbu, takže zkoušky můžeme podniknout hned,“ řekl jsem a ohlédl se na bílou vlčici, který stála jako tvrdé y.
„Říkala jsi, že vynikáš v boji, že? Rád by to omrknul,“ řekl jsem Ath a zastříhal oušky. V dálce jsem zaslechl vytí Destiny. Tak se nakonec vrátila. Lehce jsem se pousmál a koukl na Atahi. „A určitě bych tě rád viděl i v lovu,“ dodal jsem, ale popravdě to nebyla nutnost, avšak bylo by dobré vědět, kdo co umí, abych poté mohl rozdávat funkce. „Půjdeme kousek dál od úkrytu, je tam více prostoru,“ ohlédl jsem se na Athai a vyrazil vpřed.

Po delší době je tu menší akcička pro vlčky, kteří nemají co na práci.
Mám pro vás dva obrázky a v nich budete hledat rozdíly. Poté mi to budete posílat do vzkazu, buď jako popis nebo screen se zakroužkovanými rozdíly.
1.

2.


Čas máte do půlnoci, 27. 8. 2016

Pac a pusu,
Aetas <)

Tessa se Zacharym byli pryč, celkem mě zajímalo, co ti dva dělají, jelikož jsem Zacharymu nevěřil ani čenich mezi očima, ale zas jsem věřil, že pokud má Tessu rád, tak jí neublíží.
Bílá vlčice měla očividně strach, ani jsem se nedivil, když si jen tak vlezla na smečkové území, jak kdo ví co. „Když si je cítila, muselo ti být jasné, že tu je nějaká smečka, ne?“ Zakroutil jsem nad ní nechápavě hlavou a sledoval ji, jak se div nesype na zem. „Můžeš mi tykat, to za prvé a místo ve smečce? Místa tu je dost, ale jestli se takhle bojíš všech, tak nevím, k čemu bys nám byla užitečná,“ odmlčel jsem se a pokračoval: „byla si již v nějaké smečce?“ optal jsem se a zastříhal ušima. „Název této smečky jest Zlatá smečka, podle lesa, který je zlatý pořád,“ podotkl jsem a rozhlédl se kolem sebe. „Dobře Cayden, já jsem tedy Aetas a alfa této smečky,“ máchnul jsem ocasem a rozhlédl se po okolí. Tessa se Zacharym byli někde pryč, Athai s její sestrou byly nedaleko nás a Sisi?
Sisi přišla, pozdravila, ale najednou zas odešla. Co to? „Sisi! Neboj, můžeš sem jít!“ křikl jsem na odcházející vlčici a povzdechl jsem si, mrzelo mne, že odešla, vždyť tu byla vždy vítána a momentálně jsem odejít nemohl, když tu byli dva vetřelci.

Kývl jsem na Athai s úsměvem a nechal ji, ať se o svou sestru postará, přeci jen se dlouho neviděly, tak jsem jim chtěl dopřát chvíli soukromý, aby si popovídaly, věděl jsem, jaké to je, opět potkat svého sourozence, přičemž jsem pohlédl na Tess s milým úsměvem. Při Lilithiných slovech jsem jen pokýval hlavou a víc se věnoval vlčici, Tess a tak.
„Zachary! Nestarej se o to, nejsi ani ve smečce, tohle si vyřeším sám a jdi se postarat o tu Tessu,“ řekl rázně a naštvaně na něj pohlédl, pletl se do věcí, do kterých neměl. Máchl jsem ocasem a zakroutil nad ním hlavou. Jestli tohle budu mít ve smečce... Povzdychl jsem si a koukl na Tessu.
„Dobře, ale když by něco, řekni mi,“ pousmál jsem se na svou sestřičku a chvíli si ji prohlížel, zda opravdu nemá nějaké viditelné rány, ale nic jsem neviděl, tak zřejmě měla pravdu. Poté jsem nechal Tessu se Zacharym a začal řešit tu bílou vlčici.
„To doufám, že jsi to neměla v úmyslu,“ zabručel jsem a sledoval ji. „Nevěděla o smečce? Promiň zlato, ale necítíš pachy? Hodně pachů? To je snad jasné nebo snad ne?“ možná jsem byl přespříliš krutý, ale jak Lilith, tak i tahle mi překazily plány, tak jsem byl holt nevrlý. „Jelikož to tedy beru za věc vyřízenou, tak odejdi, jestli nemáš zájem o místo ve smečce,“ řekl ji a poté ucítil pach, známý pach. Sisi?! Rozhlížel jsem se kolem a poté spatřil bílou vlčici se znaky. „Sisi, ahoj!“ křikl jsem na ni s úsměvem a zavrtěl ocasem. „Neboj, pojď sem,“ dodal jsem a poté hodil pohled na bílou vlčici přede mnou.

Bylo nás tu nějak moc a to se mi nelíbilo, jelikož mi to kazilo plány. To vyřeš a můžeš pokračovat v tvých plánech. Říkalo mi podvědomí a já se po všem koukl.
Podle reakcí Ath a tak celkově z jejich konverzace mi došlo, že se jedná o sestry a lehce se uklidnil, věřil jsem, že by Ath jí nedovolila, aby zde něco udělala, ale přeci jen to byl pořád vetřelec na území smečky. „Rád tě poznávám Lilith, jsi na území smečky a jen tak si sem nemůžeš přijít, i když je zde tvá sestra,“ upozornil jsem bílou vlčici a kývl na ni. „Ath, doufám, že ji nedovolíš tady něco dělat, já bych potřeboval vyřešit tu druhou vlčici,“ odmlčel jsem se a koukl se na Lilith. „A ty se tu chovej slušně, Potvoro. Já jsem Aetas, alfa této smečky,“ představil jsem se, švihl jsem ocasem a koukl se na Zacharyho, Tess a tu bílou vlčici, která do Tess vrazila.
„Pravděpodobně budu chtít vidět tvou obratnost a poté bych chtěl vidět, jak dobře umíš lovit,“ řekl mu a koukl se po lese.
Tess na tom nevypadala úplně dobře. Zavrčel jsem na vlčici a pohotově přiskočil k Tesse. „Tess? Kde tě to bolí? Zvládneš to? Nechceš jít do úkrytu? Bolí tě to hodně?“ vyptával jsem se své sestřičky a vyděšeně ji pozoroval, bylo vidět, že jí to dost bolelo. „Zachary, postarej se o ni, nejlépe můžete jít do úkrytu a pomoz ji,“ nakázal jsem mu a koukl se na bílou vlčici, která to způsobila. „Víš o tom, že si srazila místní betu?“ zavrčel jsem na bílou vlčici a sledoval ji. „Zachu, ty se do toho nemotej,“ napomenul jsem ho a poté koukl na vlčici, která měla ocas mezi nohama a uši připlácnuté k hlavě. Vypadalo to, že to opravdu schválně neudělala, ale v tu chvíli mě to naštvalo. „Příště si dávej pozor a co tu vůbec děláš? Nevíš, že pokud jdeš na území smečky, se máš ohlásit?“ olízl jsem si čenich a pozoroval ji.