Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Sledoval jsem okolní krajinu, která vypadala mnohem lépe, než před tím, hlavně už nepršelo a my mohli trávit čas venku. Protáhl jsem se a olízl si čenich. Ale co se mi nelíbilo, byly polámené větve, které přes ty dlouhé dny deště spadly k zemi a les už nevypadal tak krásně, jako předtím, ale tak co se dá dělat. Hlavně už svítí slunce! Pohodil jsem hlavou a lehce zamával oháňkou.
„To ano a tady myslím, že to platí dvojnásob, především, že nás je poměrně málo,“ pousmál jsem se na Ath a naklonil hlavu mírně do strany.
„Tak to je super, ale nedjříve kouknu na toho Zachyho a poté se vrhnu na tebe,“ když jsem se nad tím tak zamyslel, co jsem řekl, přišlo mi to dosti zvláštní, ale raději jsem to neřešil a koukl se na tu vlčici, která sem najednou vlítla a srazila Athai k zemi. Přiskočil jsem k nim a lehce zavrčel. „Co tu běháš? Víš o tom, že jsi na území smečky?“ vyštěkl jsem na bílou vlčici, která se válela po Athai. Ale poté jsem slyšel jeich slova a pochopil, že to jsou sestry. Zastříhal jsem ušima a koukal na tu bílou. Sic to byla sestry, nic to neměnilo na tom, že sem jen tak vlítla a ani na sebe neupozornila.
I Tessa zaujala mírně ochranářský postoj, vůbec se mi to nelíbilo, ale nehodlal jsem ji napadnout, pokud nebude dělat problémy, samozřejmě. Chvíli jsem vyčkával, zda se vlčice ozve či má slova odignoruje.
Otočil jsem se na Zacharyho. „Zřejmě lov, ale možná bych i rád viděl tvou obratnost, když tu máme ty poválené větve,“ odpověděl mu a to jsem už viděl další vlčici, která se sem přiřítila. Sklopil jsem uši, ale vzápětí zavrčel. „Je tu snad nějaký sněm nebo co?“ štěkl jsem nahlas, že to muselo být slyšet alespoň přes území. Švihal jsem ocasem a vůbec se mi to nelíbilo, že tu máme dva tuláky, kteří si sem jen tak napochodovali, aniž by o sobě dali znát, jsou přeci na území smečky a musí počítat s tím, že tu nějací vlci budou.

// Pořadí: Aetas, Athai, Lilith, Zachary, Tessa, Cayden

<<< úkryt

Opravdu bylo krásně. Pohodil jsem spokojeně ocasem a pousmál se. Konečně, po tolika dnech se udělalo pěkně. Bylo pravdou, že jsem si chvilku musel zvykat opět na světlo, kterého tu bylo až až a v úkrytu bylo mírné šero.
„Tak to jo, snad si se dozvěděla od Tess užitečné věci,“ koukl jsem po Ath a poté pohledem zkontroloval Tess, která byla u Zacharyho. Holt si zvykni, že je dospělá a má na to právo. Byla to pravda, taky by mi nebylo asi dvakrát příjemné, kdyby mě hlídala s jakou vlčicí se vlastně bavím, ale tak já bych se jen tak nedal, né že by Tess ano, ale přeci to byla vlčice a především má sestra.
„Ano, je spousty pozitiv a méně negativ, ta jsou spíše, že smečka je zodpovědnost, to je takové hlavní negativum, ale tak to každý může brát jinak, ale jak říkám, má to spousty výhod,“ vysvětlil jsem, i když jsem předpokládal, že když ve smečce byla, tak to věděla, ale nebylo na škodu to zopakovat.
„Tak to je super zpráva, Tess,“ řekl s povzbudivým hlasem a usmál se na ni.Moje „malá“ sestřička. Nad tou myšlenkou jsem se jen pobaveně pousmál a šel zlatým lesem. „Určitě bude, zlepšíš se, uvidíš,“ otřel jsem se hlavou o tu Tessiinu a koukl se mile na Ath, která ji nabízela, že by jí pomohla se zlepšit.
„Jako první? Když už je pěkně, tak bych mohl vyzkoušet Zacharyho dovednosti a pokud by se tady Athai nebránila, chtěl bych vidět i její zkušenosti, především s bojem a ty bys je mohla ohodnotit,“ navrhl jsem a posadil se. Zem nebyla ještě pořádně suchá, to se dalo čekat, ale nebyla ani vyloženě nacucaná vodou, takže to nebylo nepříjemné.

Zastříhal jsem ouškama a koukl se na Ath, novou členku a posilu smečky. „A mohu vědět o čem ste se bavily bez mé maličkostí?“ ušklíbl jsem se a koukl na Tess, od které bych také věděl odpověď a věnoval ji milý úsměv. „Ano, jak říkám, příjemná,“ pousmál jsem se a pokračoval: „Tak to jsem velice potěšen, že si se k nám přidala,“ vypnul jsem hrdě hruď a zamával ocasem.
„Můžeš klidně zůstat, nebráním se tomu,“ řekl neutrálně a koukl po něm, byl takový přešlý, předpokládal jsem, že to bylo díky mým slovům, ale kdo ví, co se mu honí hlavou.
„Neumíš? Umíš a jinak s tebou rozhodně souhlasím,“ koukl jsem se s úsměvem na Tess a klidně ji pozoroval. „Ven? Nemám problém, vypadá to, že je již pěkně, tak pojďmě,“ zvedl jsem se a vydal se k východu. Sluneční paprsky! Konečně už se oteplilo, pousmál jsem se a koukl na ostatní.

>>> území smečky

Stále jsem jemně mával oháňkou a s vřelým úsměvem koukal na vlčice. Si tu připadám jak v ráji. Zazubil jsem se a zastříhal ouškama. Olízl jsem si tlamu a koukl po Athai. „A jak bys tomu řekla,“ řekl jsem v úšklebku a zasmál se. Napodobil jsem Ath a taktéž se protáhl, už bych šel ven, ale bohužel tam stále pršelo. Kdyby už přestalo a já si mohl Zacharyho ozkoušet. Zavrtěl jsem lehce hlavou.
„Ale nestěžuji si, ale občas by nebylo na škodu, probrat takové vlčí věci,“ mrkl jsem na ni a zazubil jsem se. „Podívej,“ zašklebil jsem se na Ath a chvíli přemýšlel, zda nejsem v té společnosti vlčic trošku moc rozjařený. Zatřepal jsem nad sebou hlavou a zastříhal ouškama při Athainých slovech. Zvedl jsem se a pousmál se. „Taková příjemná posila se hodí,“ řekl nevědomky menší kompliment a opět se posadil. „Vítej ve smečce, určitě se nám tu budeš hodit s tou tvou bojovnou povahou, nás všechny ochráníš,“ zasmál jsem se a zavrtěl ocasem. Byl jsem rád, že se přidala, aspoň posílila naši smečku.
Když jsem zaslechl Zacharyho, otočil jsem se a jen pokýval hlavou s menším pousmátím, kvůli Tess, především.
Tess se optala na Shy. „Nevím,“ odpověděl jsem jednoduše, o Shy jsem mluvit nechtěl, už ne. Jen jsem se rozhlédl kolem a sledoval ostatní.

„Chápeš to správně, se snaž,“ pobídl jsem ho a dodal špetku povzbuzení, poté jsem koukl na vlčice a nechal Zacharyho být.

Posadil jsem se a sledoval jsem obě vlčice s vlídným pohledem a ocasem "zametal" zem. „Koukám, že mě tu před Athai pomlouváš,“ zamlaskl jsem pobaveně a koukl se na Tess. „Doufám tedy, že o mě říkáš jen ty dobré věci,“ zazubil jsem se na obě vlčice a zastříhal ušima.
Na pochvalu od Tess jsem se pousmál a olíznutí jí oplatil. „A ty ta nejlepší sestřička,“ podíval jsem se na ni s klidným a rozvážným pohledem. Jiný vztah s Tess bych si ani nedokázal představit, tohle byl ten nejlepší.
Zachary se rozhodl odejít ven na vzduch, nic jsem mu na to neřekl a věnoval se dvěma vlčicím.„Zdá se mi to nebo je tu převaha vlčic?“ zasmál jsem se a pohlédl na Ath, zda nepozoruje zas strop. „Až se ti tenhle strop okouká, tak můžeš juknout do třetí jeskyňky, kde zas můžeš koukat,“ zazubil jsem se na ni a pohodil ocasem. Athai mi byla sympatická, vlastně většina vlčic mi tu byla sympatická, holt na takový typ vlčic jsem měl štěstí a vůbec jsem si nestěžoval.

„To rozhodně a určitě taková bojovná vlčice by se určitě hodila i mě a smečce,“ mrkl jsem na ni s úsměvem. Holt jsem mou myšlenku vypustil z tlamy. „No jo, každý má něco, někdo rád kouká na západ nebo východ slunce někdo zas na měsíc a někdo na stropy, nu,“ zazubil jsem se na Athai a zakroutil hlavou, ale na jednu stranu mi to přišlo celkem roztomilé.
„Ah, tak to je mi líto, bohužel někteří takov jsou, tady na Moisu je taky jedna vlčice, která velice ráda ubližuje, jedné vlčici - určitě jich bylo víc - také ublížila, mám pocit že Near se jmenuje, tak si na ni dávej, když tak bacha,“ pousmál jsem se na ni. Near toť jméno sestry Shy. Shy... No tak Aete, vždyť víš, co se sní pořád děje, je tu a najednou zmizí a pak se zas objeví, to nemá pořádnou budoucnost. Bohužel to budoucnost nemělo a mrzelo mě to. Určitě se objeví i jiná vlčice, která nebude mizet. Zavrtěl jsem hlavou, abych takové myšlenky zahnal a vůbec, nelíbily se mi.

Stál jsem před Zacharym a čekal co z něj vyleze. „Neřekl bych, že je to problém, ale prostě a jednoduše se mi to nelíbí,“ vysvětlil jsem mu to a máchl ocasem. „To mi z tvého chování došlo na jednu stranu ti rozumím, co je to mít rád, vždyť Tesse mám taky sám rád, ale prostě je to moje sestra a nechci pro ní hned prvního vlka, co o ní projeví zájem,“ řekl jsem mu a otočil se na vlčí slečny, které si tam spolu povídaly a pousmál se, zrak jsem poté stočil na Zacharyho. „Ano, právo mám, mohu vyhodit kohokoli, ale nechci Tess ublížit, vidím, že s tebou je šťastná a to se jen tak nevidí, že by si našla tak rychle kamaráda,“ odmlčel jsem se a pokračoval: „Pokud o Tess stojíš, nebudeš to mít jednoduché, holt mi budeš muset ukázat, že máš na to, aby tě beta mohla udělat šťastnou,“ řekl jsem mu s mírnou přísností a zastříhal ušima, jelikož jsem zaslechl Tess mluvit o mě.
„Být tebou, snažil bych se, jak jsem již několikrát řekl, jen tak ji někdo nedostane, ale ber to jako výzvu, hm?“ pověděl jsem mu již s milejším hlasem a pokýval hlavou. Otočil jsem se a vydal se opět k vlčicím. Koukl jsem na Tess a pousmál se na ni. „Máme to dořešené, neboj, nevyhazuji ho, jen jsem mu s důrazem řekl, že tebe nikomu jen tak nedám,“ s těmi to slovy jsem se jí otřel o krk a posadil se k Tess a Athai.

„Ale jak koukám, tak ty jsi byla jedna z těch silnějších, která přežila, jelikož jsi průbojná, což?“ zamával jsem ocasem a pousmál se. Jestli měla takové podmínky ve staré smečce, tak by se hodila i zde, by tu všechny pomlátila. Mou představu jsem musel ihned vytratit, jelikož to by jen moje představa. Ještě jednou jsem si lokl vody a koukl se na Athai.
„A co je na nich tak skvělého? Pavučiny a brouci?“ zasmál jsem se a lehce zavrtěl ocasem, opět po delší době společnost sympatické vlčice, se kterou se dá povídat, pokud nepočítám Tess. „Opravdu to chceš slyšet? Nu dobrá,“ odmlčel jsem se a pokračoval: „Byl jsem ještě s jednou členkou smečky v lese a povídali jsme si, z ničeho nic se tu objevila nějaká zombie vlčice, která mě v boji jaksi kousla a tohle mi po ní zbylo, nic příjemného vidět oživlou mrtvolu a upřímně? Nepřál bych ti to,“ řekl jsem a na svou jizvu jsem se podíval, byla vlastně už zahojená, ještě aby ne, když je to delší dobu. „A co jsi zažila ty, smím-li se optat?“ pousmál jsem se a oklepal se.
Poté jsem se otočil na Zacharyho, který před pár chvilkami přišel. „Až na to bude počasí, půjdeme, ale jelikož prší, tak budeme v úkrytu,“ odpověděl jsem mu. Jak on jevil o ní zájem a mně se to táák nelíbilo. No jo, Tess už není malé vlčátko, ale krásná vlčice, o kterou holt bude zájem, když je v dobrém věku a na vysokém postavení. Projelo mi hlavou a hlasitě vydechl. „Ne, stačí Aetasi,“ kývl jsem hlavou a koukl se na Tessu.
„Promiň Tess, ale jen tak tě nikomu nedám,“ řekl jsem ji a olízl ji ouško. Zachary mě vyzval, že si se mnou chce promluvit, o samotě. Neměl jsem problém, zvedl jsem se a koukl na obě vlčice. „Omluvte mne dámy,“ zazubil jsem se na ně a pomalu se vydal za černým vlkem. „Pokud nebudu mít důvod, nestane se, ale neměj strach, neublížím mu Tessí,“ řekl jsem se a pousmál jsem se. Tess mě moc dobře znala, vždy jsem ji ochraňoval a nikomu bych nedovolil, aby mi jí kdokoliv vzal, tak jsem byl holt přehnaně ochranářský.
Došel jsem za Zacharym. „Co potřebuješ?“ optal jsem se ho s důrazem a prohlížel jsem si ho, pokud má zájem jak o místo ve smečce, tak o Tess musí se prostě snažit.

// Pořadí? :) - Aetas, Athai, Zach a Tess

Se zájmem jsem poslouchal Athaina slova. „Áha, popravdě jsem se s tímhle ještě nesetkal a přijde mi to dosti zvláštní, ale tak každý má jiné „zvyky a tradice“ že. Ale je opravdu divné, tím tě samozřejmě nechtěl urazit, to vůbec,“ pousmál jsem se na Ath a olízl si opět čenich. „Jo tak Athai má ráda stropy?“ ušklíbl jsem se na ni a máchl ocasem.
Nemohl jsem si nevšimnout jejího pohledu na mou tlapku, kde byla jizva po kousnutí. „Ti to řeknu a nebudeš mi to věřit,“ zazubil jsem se na ni a protáhl se.
Chvíli jsem koukal na svůj odraz na hladině jezírka a lehce si povzdechl. Po chvíli jsem zavrtěl hlavou a tlapkou rozčeřil hladinu.
„Tak to tedy jo, ale jedno je pravda, smečka je domov, rodina a máš zázemí a i vlky, na které se můžeš obrátit a hlavně se můžeš kam vrátit, život tuláka není k zahození, i když já jsem smečkový typ, pochopitelně,“ odmlčel jsem se a pousmál se. „No jo... Ale opravdu na vlčí slečny normálně nešlapu,“ zasmál jsem se a v tom jsem uslyšel kroky. Rychle jsem se otočil a k nám šel Zachary. Celkem se mi nelíbilo, že sem k nám přišel ani na sebe pořádně neupozornil, třeba že by se zeptal, zda neruší nebo tak něco? Ještě, když se tu bavím s vlčí slečnou. „To se ještě uvidí, musím si to promyslet, ale momentálně není počasí na zkoušky,“ odpověděl jsem mu a máchl ocasem. „A taky myslím, že by se vlk měl představit slečnám první,“ podotkl jsem a zastříhal ušima, potom jsem pohled stočil na Athai stojící vedle mne.
Brzy se tu objevila i Tessa. Pousmál jsem se a na pozdrav jí kývl. „Myslím, že o nic a jistě, měla si toho dost,“ pohodil ocasem a koukl po všech. Tess se poté Athai představila. „To nevím, to zálěží tady na Athai, každopádně jsem ji sem vzal, aby nemokla na tom dešti,“ pousmál jsem se a Tess opětoval otření.

Já sledoval Athai a ona mě, ale lepší než sledovat nějaké brouky na zemi, že. Vážně mi tu vlčici připomíná. Toho pocitu jsem se prostě nemohl zbavit, byla jí až moc podobná, až jsem chvíli uvažoval, zda to není ona, přeci jen jsem si její pach nepamatoval a jméno? To si klidně mohla změnit. „Ano, připomínáš ona vlčice ti je velice podobná,“ pokrčil jsem mírně „rameny“ a přešlápl si. „Áha, no tak to asi ze stejné smečky nebudeme, ale to nemění to, že si jí velmi podobná, nemáš třeba nějaké dvojče?“ zeptal jsem se s mírnou zvědavostí a naklonil hlavu na stranu.
„Mohu se tě zeptat, co je na tom stropu tak zajímavé, že jej pořád sleduješ?“ zavtipkoval jsem a zasmál se, pořád tam nahoru koukala, nic zvláštního jsem tam neviděl, ale kdoví, co ji tam tak zajímavého zaujalo.
„To odpovídá,“ pousmál jsem se a máchl ocasem. Když souhlasila, že půjdeme k jezírku, pomalu jsem se rozešel k malému vchodu, kde se ukládá potrava a dále bylo malé, průzračné jezírko. „Voda je tu moc dobrá,“ poznamenal jsem a tlamu ponořil do vody a začal pít. „Možná to bude znít, že jsem tě zavedl jsem schválně, ale není to tak... uvažovala jsi někdy o smečce?“ optal jsem se Athai se vřelým hlasem a posadil se.

V jeskyňce u Tess bylo moc nápadné ticho, opatrně jsem se rozešel k nim a náhlédl dovnitř. Zamračil jsem se, když jsem spatřil Tessu a Zacharyho, kteří u sebe sapali namáčknutí, až se mi to příčilo a měl jsem chuť ho vyrazit na déšť, ale snažil jsem se krotit, což nebyl až takový problém. „Jestli si někdy Tess někoho najde, jen tak to přes srdce asi nepřenesu,“ špitl jsem k sobě, holt bude muset ten vlk prokázat, že je pro Tess opravdu ten správný vlk a ne nějaký padavka, který by ji ani nedokázal ochránit.
Otočil jsem se a opět přisedl k Athai, která si to tu prohlížela. Někoho mi silně připomínala, ale nedokázal jsem si vzpomenout koho. Podobnou vlčici jsem již v minulosti viděl, jen co to bylo za vlčici. Pořád jsem jen tak přemýšlel a sledoval ji. Né, počkat, že by to byla ta malá roztomilá vlčice, se kterou jsem si hrával jako vlče? Problesklo mi hlavou a jen jsem se lehce pousmál. Ano, už jsem si vzpomněl, byla to ta vlčice z mé staré smečky, o které momentálně nevím vůbec nic. „Promiň, že jsem na tebe tak civěl, ale připomněla jsi mi jednu vlčici, která je podobná tobě,“ lehce jsem se pousmál, ale snažil jsem si udržet kamenný výraz.
„To souhlasím, měl toho plné tlapky,“ pokýval jsem souhlasně hlavou a olízl si čenich. „Jistě, v pořádku... Mně déšť sám o sobě nevadí, jen někdy prší až moc, tak to potom není úplně příjemné,“ řekl mírně zamyšleně a rozlédl se okolo, bylo tu poměrně ticho, až na Rockyho oddychování a sem tam se i něco ozvalo z jeskyňky Tess a ještě naše hlasy. „Není zač,“ odpověděl jsem jednoduše a pohledem jsem zabloudil k jeskyňce, která sloužila na potravu, kde bylo i jezírko. „Půjdu se napít, slečna půjde také?“ optal jsem se mile a zvedl se ze země.

<<< Zlatý les

Pomalými a jistými kroky jsem mířil k úkrytu smečky, který byl opravdu příjemný a mně se líbil, ještě aby ne, když jsem ho sám schválil. Než jsem do úkrytu ještě vstoupil, otočil jsem se na ty dva, kteří se také už blížili do úkrytu, lépe pro mě, aspoň jsem ho měl na ráně a mohl ho hlídat. Pěkně zalezli dovnitř a já se otočil ještě ven, nikdo tam nebyl, přeci jen pršelo a když byla možnost úkrytu, tak proč sem nejít.
Tessa se Zacharym si zalezli k Tesse, to se mi moc nelíbilo, ale vypadalo to, že to sama Tess chtěla, tak jsem jí v tom nebránil, kdyby se samozřejmě něco dělo, hned bych tam přiběhl.
Protáhl jsem se a rozhlédl se po úkrytu. Všiml jsem si stojící Athai, zřejmě moc netušila kam jít, nebo se nikam nechtěla cpát, každopádně mě zajímalo, kde byl Rocky, který sem s ní měl jít. Ale vypadalo to, že už někde spí, jelikož jsem slyšel jeho dýchání. Zakroutil jsem nad ním hlavou a doplnil úšklebkem, byl zřejmě unavený, nebylo se čemu divit, když chudák pořád myslel na Dest a tak celkově.
„No jo, Rocky byl asi moc unavený, tak tu slečnu nechal,“ přistoupil jsem k Athai s úsměvem a máchl ocasem. „Ještě prší, takže tu asi ještě zůstaneš, že? “ optal jsem se s mírnou zvědavostí a zastříhal ouškama. „Klidně si někam lehni a udělej si pohodlí, tam vzadu je jezírko, tak kdybys měla žízeň,“ ukázal jsem tlapkou směr a posadil se kousek od vlčice.

Chtěl jsem vidět jeho reakci a stále nevěděl, jestli ho mám vzít do smečky ne, pokud ano, třeba brzy poletí a když ne? Tak...Koukl jsem se na Tessu, která protestovala. „Většina vlků co sem přišla, byli tuláci,“ podotkl jsem a máchl ocasem. Nemůžeš ji zklamat, jen se na ni podívej. Já nemůžu, vždyť je drzý, prostě ho nevezmu a Tess to vysvětlím. Ne to nemůžeš udělat. Přiznej si to, jsi vysazený na vlky, kteří se kolem ní motají. V hlavě jsem měl spoustu myšlenek, ale nevěděl jsem, jaká je momentálně ta správná.
Nemohl jsem odolat proti jejím očkám a kvůli ní celé, byla to moje sestra a zklamat jsem ji nechtěl. „Jistě, máš to právo, ale to poslední slovo je na mě,“ pousmál jsem se na ni, měla v jednom pravdu, každý by měl dostat šanci.
„To máš pravdu, že tu rozhoduji,“ souhlasně jsem pokýval hlavou a sledoval ho, zřejmě tu chtěl vážně zůstat a jeden důvod byla určitě Tessa. „Doporučoval bych, abys takhle drzý nebyl, jinak to s tebou nemusí dopadnout úplně dobře,“ odkašlal jsem si a ještě koukl na Tess, z jejích očí bylo jasné, co chce. „Buď rád, že je tu Tess,“ odmlčel jsem se a pokračoval: „Neříkám, že tě přijímám, si tu na zkoušku, aby věděl, jestli má cenu tě tu vůbec mít, až bude lépe, určitě půjdeš se mnou, abys mi ukázal, co umíš, takže zu zůstaň, ale něco zkus a letíš,“ toto byla má poslední slova k Zacharymu, poté jsem se otočil na Tessu a otřel se jí o krk, přičemž jsem zašeptal: „Může ti poděkovat,“ a lehce Tess olízl tvář, poté jsem se vydal směrem k úkrytu, jelikož pršelo.

>>> Úkryt

Byl jsem rád, že Tess nic nebylo, a že jí nijak neublížil, měl jediné štěstí, jinak by dopadl špatně. „To jsem rád,“ pousmál jsem se na ni a máchl ocasem. Svůj zrak jsem opět stočil na vlka stále se na něj díval se zamračeným pohledem. „Aha, je to od tebe hezké, ale přijde mi celkem... drzý,“ řekl jsem a zastříhal ušima. „Sisi? Jé, tak to jsme rád, doufám, že někdy zaskočí, už dlouho jsem ji neviděl a zajímalo by mě, jak se jí daří s tím vlkem a ve smečce,“ pousmál jsem se a byl rád, mohla by sem Sisi někdy zaskočit, rád bych ji viděl.
„To doufám, jinak bych ti vyprášil kožich,“ lehce jsem odkryl své tesáky, nenapadl bych ho, pokud by to bylo nutné, ale měl by trošku respektovat, že se baví s alfou a ještě na území smečky. „To drzý rozhodně jsi,“ opět jsem máchl ocasem, byl drzý pěkně, takhle drzého vlka jsem dlouhou dobu neviděl.
„Jakpak mohu mít ve smečce někoho, kdo se chová takhle Tess?“ koukl jsem na svou sestřičku a chvíli přemýšlel, zda ho do smečky vůbec brát. Jeho slova, že na ni nesahal, jsem ignoroval. Ale další otázka? Ta byla pro mě vážně drzá. Lehce jsem cvakl zubama u jeho tlamy a tiše zavrčel. „Tady se ptám já a ne TY!“ kdyby to nebyl Tessiin kamarád, už by tu nebyl, ale nechtěl jsem, aby Tessa byla zklamaná, ale to vůbec něměnilo názor na tohoto drzouna, neměl jsem chuť ho brát do smečky, když se chová takhle, ještě by se mi motal kolem Tess.

Na slova Rockyho jsem jen kývl hlavou a koukl směrem, kudy odcházeli, což byl směr k úkrytu.
Tessa byla zřejmě ráda, že jsem přišel a já byl rád, že ji opět vidím. „V pořádku Tess, jen jsem se o tebe bál,“ opět jsem hlavu otřel o tu její a nasál její vůni, kterou jsem znal už několik let a nemohl jsem si nevzpomenout na naše dětství a pousmál se, ale hned jsem se musel tvářit, jako správný alfa. Otočil jsem se na vlka a prohlížel si ho, kdybych chtěl, pěkně bych ho srovnal, jelikož byl s velkou pravděpodobností slabší než já, ale nejdříve jsem chtěl vědět, co tu vlastně dělá.
„Kamarád? A neublížil ti Tess? Jsi v pořádku?“ vyptával jsem se ji a přitom sledoval vlka, který se ani nepředstavil a rovnou začal říkat, jak se vlastně s Tess poznal. „Ano, to jsem,“ jistě, slova o statném alfovi mě potěšila, ale pořád jsem musel na tvářit udržovat kamenný výraz. „Takže ty máš zájem se přidat do smečky?“ optal jsem se ho a zastříhal ušima, když se zmínil o Tess, přiblížil jsem se k němu a přivřel oči. „Na ni jen tak šahat nebudeš, je ti to jasný? Nikomu Tess jen tak nesvěřím, to si pamatuj,“ nakonec jsem se od něj odtáhl a koukl se s lehkým pousmátím na Tess. Si vážně vysazený na vlky v její přítomností a ani se nedivím, taková pěkná vlčice bude mít jistě mnoho nápadníků, tak si ji hlídej! Moje myšlenky mě vážně překvapovaly, ale jen jsem zavrtěl hlavou a koukla na vlka.