Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<<< Zlatý les

Rocky se mi stále zdál, že je hluboce ponořen do svých myšlenek a nehodlal jsem ho nijak rozptylovat a nechal ho být, zřejmě měl důležité věci, které si musel rozmýšlet, pravděpodobně především o Destiny, ke které jsem řekl své a tak to i zůstalo, určitě to nebyl slaboch a postarala se o sebe, přeci jen, když jsme procházeli přes louky zpět sem, už jsem tam nikoho neviděl, takže asi šla s nimi.
A když jsem tak přemýšlel, linulo se tu hrozné ticho, Rocky zamyšlený a já se soustředil nad magií a Athai byla také zamyšlená, takže to bylo celkem pochopitelné.
Brzy jsme se dostali, kam jsme se dostat měli a to na území smečky. Rozhlédl jsem se a už v dálce viděl Tessu s tím cizincem, který se mi nezamlouval. Koukla jsem na Athai a Rockyho: „Rocky, ukaž Ath úkryt, já tam za vámi přijdu, až vyřeším toho cizince, určitě nechcete dále moknout,“ pousmál jsem se a tlapkou Athai naznačil, kde se úkryt nachází a hrdě s vypnutou hrudí jsem se vydal elegantním krokem za Tess a tím tulákem.
„Tessí rád tě vidím,“ přistoupil jsem k ní a otřel se hlavou o tu její. „Kdesi byla celou tu dobu, víš jak jsem se o tebe bál?“ pousmál jsem se na ni a poté pohled přesunul na toho vlka. „Co tu děláš a ještě s mojí sestrou?“ optal jsem se, né už moc přátelsky, jelikož se mi to nelíbilo, že je na území smečky s MOU sestrou. Možná jsem byl moc vysazený na vlky, kteří se zdržovali v blízkosti Tess.
Čekal jsem, zda se černý vlk ozve, pokud ne, tak by zřejmě letěl.

<<< Mlžné pláně přes Bull M.

Obláček nade mnou, co vytvořil Rocky, se rozpustil a na mě začalo opravdu pršet a že to nebylo vůbec příjemné. Oklepal jsem se, ale to bohužel moc nepomohlo, ale neměl jsem mu to za zlé, přeci je to jen magie a držet něco nad námi je únavné. Takže bys měl taky něco udělat! Zavrčel jsem na sebe v duchu a soustředil se na svůj element. Vůbec jsem netušil, co s ní všechno dokážu, ale měl jsem jasný cíl, vytvořit alespoň menší list - tedy takový, aby nás trochu zakryl - aby nás ochránil před deštěm. Naštěstí jsem neměl element nějak moc nízko, takže jsem list pro vlka a půl vytvořil a jelikož byla Athai vedle mě, tak to zakrývalo společně se mnou jen nás dva, jelikož Rocky byl o něco vepředu. List jsem svou vůlí posunul víc k Athai, přeci to byla vlčí slečna a já se k vlčicím snažil chovat mile.
Taky jsem si vzpomněl, že jsem tenkrát měl pocit, že jsem získal novou magii, ale jestli to byla pravda? Nevím. Snažil jsem se co nejvíce soustředit a z ničeho nic se tu zjevil malinký růžový motýl, kterému jsem rozumněl, dáli se tomu tak říci a něco mi napovídalo, že ho mohu někam poslat, ani jsem si nevšiml, že mi mé oči září růžově. Naštěstí jsme byli kousek od hranic smečky, tak jsem ho poslal tam, ani jsem netušil proč, ale takhle mi napovídaly instinkty. Motýlek se rozletěl směrem ke smečce, a když jsem se soustředil, viděl jsem území smečky a cítil sestru a toho cizince. Páni! Bylo to zajímavé, být zde a vidět na území smečky, což mě přivádělo na myšlenku, že je to velmi výhodná magie.
Tessa tam byla s nějakým černým vlkem, U SEBE a to se mi vůbec nezamlouvalo, ale jaksi jsem už pociťoval úbytek energie, tak jsem motýlka nechal zmizet, aspoň jsem věděl, že je Tessa v pořádku a nemusím se tolik strachovat, jen se mi nelíbilo, že je na území smečky, ale byla tam Beta - Tessa.
Mírně se mi zamotala hlava, zřejmě, že mě ten motýlek vyčerpával a přes list nad námi začínaly pomalinku prosakovat kapky vody.
„Už tam budem,“ ohlásil jsem Athai a koukl se na ni.

>>> Zlatá smečka

Já nevím, možná jsme vypadali s Rockym komicky, když jsme přemýšleli, oba dva nad vlčicemi, já nad sestrou a on nad svou partnerkou a měli na obličeji vyděšený výraz, alespoň já trochu. Uklidňuješ Rockyho, že Dest bude v pořádku a ty se tu div nesesypeš, když s tvou sestrou jde cizinec, co ty seš za vlka. Myšlenky jsem ignoroval, nezajímaly mne, jen jsem se chtěl ujistit, že je všechno v pořádku a nehrozí nebezpečí jak smečce, tak ani mé sestře.
Z mého hlubokého přemýšlení, mě vytrhla Athai. „Možná máš pravdu a já jsem jen paranoidní, ona by s nikým, koho by se bála, nešla,“ snažil jsem se ujistit alespoň v tomhle.
Rocky navrhl, že by klidně šel napřed, byl to celkem dobrý nápad, ale já už byl pomalu na odchodu a jen čekal, jak se bílá vlčice rozhodne, zda půjde s námi do úkrytu či tu zůstane a bude moknout. „Já myslím, že již není třeba, Athai rozhodla,“ pokýval jsem hlavou a poslouchal Athaina slova, rozhodla se, že půjde s námi do úkrytu, myslím, že udělala dobře, nebude moknout. „Dobrá tedy, rozumím a velké společnosti? No, tak toho se nemusíš bát, jelikož smečka je velmi malá a ke všemu jedna vlčice je pryč, druhá je někde, prostě taky pryč a před chvílí tam šla má sestra s cizincem a pak já s Rockym, nic víc,“ když tak nad tím přemýšlím kde je taky Zirael? Na tu jsem taky zapomněl, ale ta jistě bude taky pryč, jak skvělé. Odfrkl jsem si a nelíbilo se mi, že všichni byli pryč.
„Tak asi vyrazíme, pojďme,“ zavelel jsem a rozešel se směrem k území smečky.

>>> Zlatý les přes Bull Meadow

Měl jsem nutkání se rozeběhnout za pachem své sestry, znepokojovalo mě, že s ní někdo šel, mohl by jí ublížit a co hůř, třeba by jí udělal vlčátka a co pak? Uklidni se jo? Zavrtěl jsem hlavou, jenže já měl o ní strach a jestli šli na území smečky, tak je to blbé, jiná alfa tam není. A právě proto bych si měl někoho najít, když já budu pryč, tak aby to tam hlídala a naopak, takhle to nejde. Povzdechl jsem si, když jsem byl sám a měl smečku, bylo to těžší, než by si někdo mohl myslet, ale kde najít vhodnou vlčici pro mě a ještě aby mohla být alfa? To netuším, krom Shy jsem jich moc pořádně nepotkal a když ano, tak jsem je ani nepoznal. Bože, tobě ta samičí společnost vážně chybí, už z toho blázníš! Zakřičel jsem na sebe v duchu a zavrtěl hlavou. Nechal jsem myšlenky myšlenkami a koukl se na vlčici, která se později představila jako Athai.
„Těší mne Athai,“ pousmál jsem se přátelsky a pokýval hlavou. Všiml jsem si, že nad sebou má také řekněme meněí úkryt, aby na ni nepršelo. Každopádně nevypadalo, že by mělo v blízké době přestat a já měl kožich dost promočený, i když jsem nad sebou měl obláček od Rockyho.
Otočil jsem se na Rockyho, když mi odpovídal. „Aha, hmpf, mně se to nelíbí a ještě ke všemu, když to je směrem ke smečce,“ zavrtěl hlavou. Chvíli jsem přemýšlel, jak tohle vyřešit ještě ke všemu, když hledáme Destiny a prší, skvělá kombinace, ale nakonec jsem na něco přišel. „Pokud by ti to Athai nevadilo, tak bys mohla jít s námi na území smečky, máme tam úkryt, do kterého neprší a mohla bys tam chvíli pobýt, než by přestalo,“ odmlčel jsem se a chvíli přemýšlel, zda je to vůbec vhodné, neznám ji a tahat j na území smečky...Ale máme převahu, je to smečka, takže kdyby něco, tak bych to vyřešil. „A než bychom tam došli, tak bychom se poohlédli po jedné vlčici, kterou nemůžeme najít a ani to není daleko, tak šla bys?“ pousmál jsem se a koukl na Rockyho, jestli se třeba neoddělí a nepůjde hledat Destiny, ale já potřeboval vědět, zda je vše ve smečce v pořádku.
„Tak půjdeš, Athai?“ pohled jsem stočil na bílou vlčici a čekal, zda bude vůbec souhlasit.

Rocky se poměrně loudal, ale zřejmě pořád přemýšlel nad Destiny, kde může být, stále mi vrtalo hlavou, proč jsem si toho nevšiml třeba dřív, že by Destiny mohla být u té skupinky vlků. „Můžeme se tam pak podívat, když budeš chtít, třeba budeme mít štěstí a Dest bude tam,“ mrkl jsem na něj přátelsky a všiml s obláčku nad námi, který nás měl chránit před deštěm, jen jsem pokýval na Rockyho a jeho fajn nápad.
Rocky byl o několik kroků dále a já stál před bílou vlčicí, na kterou jsem šlápl, nevypadala, že by mě chtěla sníst za živa, takže jsem si oddychl, ale nebál jsem se, vůbec, nebylo čeho, jellikož by nás nepřemohla, ne že bych ji podceňoval, ale myslím, že já s Rockym máme společně dost sil a samotná vlčice, každopádně já na vlčice neútočil, přišlo mi to vůči nim neslušné, přeci ony jsou ta něžná pohlaví, které bychom měli chránit a né jim ubližovat, ale z mého uvažování, zda vlčicím ubližovat nebo ne, mě vytrhl její hlas.
„To jsem rád,“ pokýval jsem hlavou a chvíli si ji prohlížel. „Ehm, jinak zdravím. Mohu znát tvé jméno? Já jsem Aetas,“ chtěl jsem dodat, že alfa smečky, ale to jsem si nechal když tak napozději.
Hlavu jsem otočil na Rockyho, který mi šeptal něco o Tesse. „Taky ji cítím,“ zbystřil jsem a čenichal okolo, vypadalo, že jsme se minuli, jelikož ona šla na opačnou stranu, směrem ke smečce a ke všemu to vypadalo, že ji někdo doprovázel a ten pach jsem absolutně neznal. Tiše jsem zavrčel a koukl na Rockyho. „Neznáš ten pach? Já jen aby jí nikdo neublížil,“ můj pohled poté spočinul opět na té vlčici.

<<< Zlatý les přes Bull Meadow

Snad jsem ho tím neunavil. Ušklíbl jsem se pobaveně, když jsem na Rockyho koukal, ale musel jsem přiznat, že jsem se rozkecal, možná až moc, ale mě to chybělo, vždyť já si taky musím někdy s někým popovídat a né mít jen zavřenou tlamu. Ale snad mu to pomohlo. „No a nemáš zač,“ vesele jsem máchl ocasem a pokračoval v chůzi.
Společně jsme kráčeli přes Bull Meadow, byla tam skupinka vlků, ale nehodlal jsem se přibližovat, přeci jen jsme hledali Destiny.
Brzy jsme se dostali na nějaké pláně, kde byla mlha, všude samá mlha, ale najednou jsem se zarazil a plácl se tlapkou do hlavy. „Vždyť Destiny může být s tou skupinkou vlků, co byli na louce,“ koukl jsem se na Rockyho a kroutil hlavou, vždyť jsem trubka, mohlo mě to napadnout hned, jak jsme tam procházeli.
Té mlhy tu bylo opravdu dost, až mě to začalo štvát, ke všemu když pršelo, foukal vítr a celkově bylo hnusně a my dva blázínci chodili po pláních, kde nebylo vidět ani na krok a to se projevilo, že jsem na něco šlápl, na něco měkkého. Když jsem si všiml ležící vlčice, okamžitě jsem couvl. „Moc se omlouvám, nestalo se ti něco? Já, prostě jsem trdlo a ke všemu ta mlha, omlouvám se,“ prohlížel jsem si bílou vlčici a doufal, že po mě neskočí a nezakousne se mi do krku, ale je tu Rocky, takže máme převahu.

Vypadalo to, že to Rockyho opravdu vzalo, ale tak nemohl jsem se ničemu divit a soucítil jsem s ním a rozhodně mu chtěl pomoc, přeci jen je to také vlk a za druhé je to můj člen Zlaté smečky, která je dosti poloprázdná, takže když se vykopu jít i někam jinam, než být pořád zde, potkáme někoho, kdo se bude chtít přidat do smečky a bude to!
„Aha, Destiny tu opravdu nebyla, ale jsem si jist, že je to silná vlčice a určitě se z toho dostala, věř jí a uvidíš, že se setkáte. Vždyť Tessu jsem dlouho neviděl a po opravdu dlouhé době sem zavítala a byla v pořádku, logicky jsem měl strach, ale byla dá se říci v pořádku, teď je zase pryč a věřím jí, že se o sebe umí postarat a to musím říci, že ona nemá dobré zkušenosti,“ odmlčel jsem se a pokračoval: „A také Shy, vždyť ona už dvakrát či třikrát byla mimo a jak to mám brát? Taky jsem měl strach a dokázala se postarat a věřím i Destiny, ona bude v pořádku, přeci jen tu je více vlků a pokud by jí něco bylo, jistě jí pomohou, ale dost kecání,“ pousmál jsem a máchl ocasem.
„Nemáš zač,“ kývl jsem hlavou a posadil se. Ocas jsem si omotal kolem tlap a chvíli Rockyho pozoroval.
„Heleď, mně to vůbec, ale vůbec nevadí, stejně nemám pořádně co na práci a když mohu pomoc a ještě členovi smečky? Proč ne, přeci jen bych rád prošel i jiná místa, takže neděkuj a pojďme, třeba na ty pláně?“ čenichem jsem poukázal na směr a jím jsem se rozešel.

>>> Mlžné pláně přes Bull Meadow (// tam Destinka je, ale herní akce :c :D)

Srnu jsem měl téměř snědenou, ale to jsem již cítil silnější pach Rockyho. Že bych se přeci jenom nemýlil? Prolétla mi otázka hlavou a já jen máchl ocasem. Konečně někdo! Mírně jsem se pousmál a zvedl hlavu od srny a to mezi houštinami už vyšel černý vlček, který mi přišel zklamaný či smutný, taky mě napadl i důvod, když odešel s Destiny a vrátil se sám. Zřejmě se chtěl tvářit, že se nic neděje, ale já to vycítil a chvíli přemýšlel, co by se mohl stát, jenže mě napadaly takové blbé myšlenky, tak jsem toho přemýšlení raději nechal.
„Zdravím Rocky, děje se něco a kde máš Destiny?“ optal jsem se ho mile a chvíli si ho prohlížel, že by měl nějaké známky po boji? Vůbec. Moc jsem tomu nerozuměl.
Ohlédl jsem se na ležící srnu a poté se otočil na Rockyho. „Jestli máš hlad, klidně si dej, já mám dost,“ pokýval jsem hlavou a tlapkou ukázal na mrtvou srnu, která byla poměrně velká. Pokud bych ji neulovil, stejně by zemřela, jelikož byla zraněná, takže se dá říci, že jsem jí pomohl od trápení.
„Jestli se jí něco stalo, pomohu ti,“ nabídl jsem se a lehce se pousmál, přeci jen to byla jeho partnerka a má členka smečky. Ne že by to byla nutnost, ale pociťoval jsem potřebu mít po svém boku nějakou vlčici, jenže kde ji vzít? Shy. Dobrá partie, jenže když ona je často mimo, jak by pak mohla vést smečku? Takhle asi těžko, to bylo jedno z mých trápení, které bych chtěl vyřešit. Najít si nějakou vlčí slečnu a také najít mou sestřičku Tessu, u které jsem doufal, že si musela něco zařídit.

<<< Zlatá smečka

Došel jsem až sem, ale Rockyho jsem tu neviděl. Ještě jednou jsem začenichal a jeho pach byl opravdu blízko, buď se jen mihl anebo je tu někde v okolí. Hlasitě jsem zavyl a čekal, zda uslyším odpověď a třeba to uslyší i ostatní ze smečky.
Hlavně, že měl být smečkový lov, že? Tiše jsem zavrčel, všechny mé plány si trošku hatily a to se mi opravdu nelíbilo. Maximálně si mohu zalovit sám. Odfrkl jsem si a pomalu začal pociťovat hlad, nebylo se čemu divit, když jsem pořádně nejedl a něco k jídlu by se rozhodně šiklo, né že ne.
Ještě chvilku jsem čekal, zda uslyším odpověď, ale nic. Jen jsem lehce pokrčil rameny a rozešel se si něco ulovit. Moc dobře jsem věděl, že tady se často zdržují stáda srn a laní, sem tam se mihne i zajíc.
Začal jsem nasávat a poté jsem chytil stopu, po které jsem se vydal. Nedaleko louky, která byla hned vedle Zlatého lesa se páslo malinké stádo srn, nemohl jsem si nevšimnout té srny stranou, neměla mladé, asi bych jen tak nemohl připravit mládě o matku či naopak. Srna měla nějakou ránu na noze, asi se jí pokoušel ulovit někdo jiný. To byla velká šance si ji ulovit a toho jsem samozřejmě musel využít.
Přilepil jsem se k zemi a velmi tiše se k ní plížil. Má taktika spočívala v tom, že ji oddělím od ostatních a pak si jí pěkně ulovím.
Byl jsem blíž a blíž, než jsem se dostal do takové vzdálenosti, abych srnu mohl chytit. Rozeběhl jsem se a vyskočil jí na hřbet s tím, že jsem se jí zakousl do krku a nepustil, takhle jsem srnu držel, než padla k zemi a vykrvácela. Potom jsem se pustil do jídla. Stále jsem byl na kraji lesa a v dálce viděla asi dvě siluety vlků, ale nehodlal jsem se k nim teď momentálně připojovat.

Zase, už zase Shy byla mimo. „Co se Shy děje, takhle to dál nejde,“ špitl jsem jí do ouška a skleslým pohledem jsem si ji prohlédl, mrzelo mě to a to nevíte jak moc, konečně vlčice, která byla něčím výjímečná a velmi mě její osůbka zajímala, ale jak tohle má fungovat? To nikdy tímhle stylem fungovat nemůže. Olízl jsem ji na tvář a rozešel se...Prostě někam jsem se rozešel, musel jsem si prohlédnout území a ták celkově, povinnosti alfy.
Taky by ses mohl vypravit i jinam, než trčet jen tady. To byl celkem dobrý nápad a měl bych ho uskutečnit. A kde je vlastně Rocky s Destiny? Dlouho jsem je neviděl, hmf. A Zirael? Ta je taky fuč. Tess jsem neviděl zase ták dlouho a Sis mě nepřišla navštívit. Tahle smečka brzy nebude smečkou a já se snažím. Tiše jsem nabručeně zavrčel a rozklusal se k hranicím smečky.
Vánek zavál a já ucítil pach. Rocky? Zavrtěl jsem hlavou a elegantně jsem se tím směrem odebral.

>>> Zlatý les

Zastříhal jsem ušima a pousmál se. "Tak to jsem rád," zasmál jsem se a hravě šťouchl do boku. "Jeho nebudeme řešit, hm?" zasmál jsem se a zamávala svou hnědou oháňkou a mile se na ni podíval. "Co prosím? Tím mi chceš říci, že jsem starý děděk?" pohodil jsem hlavou a zakroutil. "No dovol, já jsem stále mladičký, ti dám," zasmál jsem se a popoběhl.
"Ne to rozhodně netrpím, alespoň prozatím, Shyinku," znovu jsem se zasmál a pobaveně přivřel oči, byla to opravdu sranda, která mi dlouhou dobu opravdu scházela. Když se Shy vytratila, neměl jsem si s kým takhle pohrávat, jediná možná oběť byla Shy, která je konečně tu a u mě.
"Co ty víš, třeba jo," broukl jsem jí do ouška a pousmál se. Vlk nikdy neví, že třeba bych mohl něco říct a alfováčkování by fungovalo, ale nad tím jsem jen zakroutil hlavou a dál to neřešil. Někdy jsem se divil nad mými myšlenkovými pochody, které čas od času byly dost divné.
"No..." odmlčel jsem se a na chvilku se zamyslel. "Tak tady Velectěný alfa tě nechá, možná," zasmál jsem se nemohl odolat tomu jejímu úsměvu a musel jí něžně olíznout tvář.
Stál jsem nad Shy a jen se šťastně a zároveň spokojeně usmíval, a jak jsem se na ni tak upřeně díval, tak jsem ji zas musel olíznout tvář. Čenich jsem přiblížil k jejímu oušku. "Shy? Chceš něco říct?" broukl jsem a zastříhal ušima.

Vypnul jsem hruď a zamával ocasem. "Na tebe bych určitě nikdy nezapomněl, to se nemusíš bát," pokýval jsem sebevědomě hlavou a trošku tázavě na ni pohlédl. "Ty si na někoho zapomněla? Doufám, že ne na mě a dej pokoj, že stárnu, já jsem stále mlaďoch, ne?" ušklíbl jsem se a zakroutil hlavou.
Pořád dokola, pořád, pořád...Ale dle mých smyslů a já nevím už ani nevím podle všeho, ale Shy se mi zdála být úplně jiná a to se mi velmi líbilo, taková super a ty naše hry mě velmi bavily a myslím, že i Shy, jinak by to vypadalo asi jinak. A říkal jsem už, že se mi děsně líbí ten její ocas? Asi ano, ale je děsně krásný. Kroť se trošku!
"Ti dám sklerózu," zavrtěl jsem vesele hlavou a jemně do ní strčil tlapkou. Já už dokázal odhadnout, zda to myslí jen ze srandy nebo vážně, to jsem již poznal, ale nebránil jsem se hlubšímu poznání, ale uvidíme, co vlastně z toho všeho vznikne.
"Ano zkouším," zajiskřilo mi v zelených očích a pohodil hlavou na znak, že já jsem tu ten "důležitý" a přitom se musel zasmát.
"Velectěné veličenstvo si tě dá k snídani," zasmál jsem se a hravě do ni strčil čenichem. A když už jsem byl přitom, tak jsem ji alfáckým čumáčkem začal rejdit po srsti na krku, až jsem se dostal k její tlamičce, kterou jemně olízl. "Hm, určitě mi budeš chutnat," broukl jsem k ní a znovu ji olízl. "Snad naší rozmilé Shyince vadit nebude, když se tady velectěný alfa dá svačinku, že ne?" zablikal jsem na ni očkama a zasmál se, jak mě to bavilo.

Ještě jednou jsem se po všech koukl a kývl na ně, předpokládal jsem, že už nikdo nic potřebovat nebude a je všem jasné, co a jak.
"Prostě boží a nadpozemská Shy, která mé maličkosti chyběla ani si nedokáže představit, jak moc," šťouchl jsem do ní tlapkou a zamrkal očkama. Mně to děsně bavilo takové popichování a hraní si a celkem mě zajímalo, jak daleko se tyto naše hry dostanou.
"Přece sis nemyslela, že bych na tebe zapomenul, nebo snad ano?" odtáhl jsem se a koukl na ni s předstíraným údivem, ale určitě mě má prokouklého, takže mi to bylo celkem prd platné.
Když jsem naši "poradu" rozpustil, chtěl jsem se již věnovat jen a pouze Shy. "Protože jsem alfa a toho by si měla poslouchat," řekl provokativně a rozešel se za jejím dlouhým ocasem, který se mi na ní děsně líbil, byl tak svůdný a krásně barevný a...Dost o jejím ocase, ještě bychom se dostali někam, kam určitě nechceme.
Ztratili jsme se mezi zlatými stromy, takřka si nás už nikdo nemohl všimnout. "Jsme zase sami," broukl nenápadně ke Shy a olízl si čenich. Šel jsem po jejím boku a rozhlížel se po okolí, čekal jsem na vhodnou příležitost ji svalit k zemi.
Konečně byla vhodná chvíli a Shy se válela na zemi. Šibalsky jsem se na ni pousmál a olízl jí ten její roztomilý čumáček.

Na Shy jsem se podíval šibalským pohledem a mávl ocasem. "Určitě to bude nádherná vlčice," pohodil jsem hlavou a olízl si čenich. Ani nevíte, jak tohle mě bavilo.
"Shy, to si děláš legraci? Na tvou dokonalou maličkost nejde zapomenout, to mi věř...vlastní zkušenost," drcl jsem do ní bokem a čenichem jí projel srstí na krku, takové laškování mě velmi bavilo, ještě se Shy, to nejde jinak.
Zajímala mě Rockyho reakce, popravdě zprvu mi asi nevěřil ani slovo nebo se divil, ale tak či tak, myslím, že jsem se rozhodl správně. "Nemáš zač," kývl jsem na něj hlavou a koukl po našich vlčicích.
Kývl jsem na Destiny, opravdu to byl dobrý nápad, jenže...Kdy ho uskutečnit, že? Toť otázka. "Rozhodně bych ho chtěl uspořádat, co nejdříve, ale musím si to ještě pořádně nechat projít hlavou, poté bych vás svolal a šlo by se na to," promluvil ke všem a zamyslel se, kdyby se tak lov mohl uskutečnit, vybrat vhodný den, počasí a tak, uvidíme, jak se to vyvrbí.
"Tak to všechno nejlepší Destiny," pousmál jsem se a poočku koukl na Shy. "No...Doufám, že jsem vás nevyrušil, ale když jsme byli všichni tak poblíž, tak jsem vás musel svolat, takže to je vše, můžete si jít zase po svých," pousmál jsem se na všechny a děkovně pokýval hlavou.
Koukl jsem na Shy a potichu na ní zašeptal - samozřejmě aby to nikdo neslyšel -: "Nechceš se projít?" mrkl jsem na ni a čekal na její odpověď.

//Líné a nemocné Nearčí nebylo do psaní, ale už tu máte post! ^^

Jelikož lov, který měl být 19. 3. se neuskutečnil, tak bych ho ráda přesunula na jindy, zase bych ráda věděla, kdy kdo máte čas a pokud by bylo možné to dát ne tento víkend. :)

Aetas