Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Čekal jsem na její odpověď, jen poslední krůček k mému rozhodnutí. Přešlápl jsem si na místě a poté se zvedl ze země, mohli jsme jít dál.
"To je jedině dobře, alespoň máš s tím nějaké zkušenosti," pokýval jsem hlavou a rozešel se směrem ke smečkovému území. "Lovec by se hodil," odvětil jsem Zirael a přenesl se do přemýšlení o jejím případném přijmutí, ale nemusel jsem přemýšlet dlouho, již jsem měl jasno, zda se stane či nestane členkou Zlaté smečky. "Zirael...," začal jsem a poté dodal: "...Vítej ve Zlaté smečce," pousmál jsem se na bílou vlčici a mírně zavrtěl ocasem.
"Tak, můžeme se přesunout na území smečky," promluvil jsem a namířil si to rovnou na území. "Nedavno byli přijati další dva členi, bílá vlčice, Destiny a převážně černý vlk, Rocky....Pokud by jsi někdy náhodou na téměř bílou vlčici, s modrou maskou a dlouhým ocasem, tak to je Shy a poté barevná vlčice s kratinkým ocasem, tak to je Tessa, naše beta, ale ani jednu jsem již dlouho neviděl," obeznámil jsem jí se členy smečky.
"Dále pak máme veliký úkryt, který je v zemi, ukážu ti ho, až tam dojdeme, " řekl přátelsky a zastříhal ušima.

→ Území Zlaté smečky

Párkrát jsem zastříhal ouškama a sledoval mladou vlčici přede mnou. Až to tady vyřídím, měl bych se jít konečně napít, v tom podzemí mi pěkně vyprahlo. Zakroutil jsem nevědomky hlavou a zrak zas přesunul na Zirael.
Nastražil jsem ušiska a poslouchal ji. Tak proto jsem přišla, v Daénské není místo, ale je pěkné od Cinteriona, že ji poslal za mnou. Mírně jsem se pousmál a nadechl se. "U nás je spoustu volného místa, takže se to problém rozhodně není," řekl jsem nejprve a chvíli přemýšlel, jak bych si ji mohl ověřit.
"No, rád bych si tě nějak prověřil, půjdu k potůčku, který tudy protéká, tak pojď se mnou a uvidíme co s tebou," řekl jsem mile a dával ji trochu naděje, že má velkou šanci se sem dostat.
Zvedl jsem se ze země, čenichem naznačil, že můžeme jít a pomalými kroky jsem se vydal k potoku. "Tak Zirael, asi víš, že smečka je velká výhoda, která ti zajistí domov a jídlo, ale také to obnáší nějaké povinnosti, které vlk musí dodržovat, pokud jsi již v minulosti byla ve smečce, předpokládám, že víš, jak to tam chodí," začal jsem jednoduše. "Řekni mi Zirael, jaké jsou tvé přednosti...lov? Obrana? Bystrost?" potřeboval jsem takové věci vědět, abych do budoucna věděl, kam ji když tak zařadit a jakou funkci jí přidělit.
Už jsem slyšel šumící potůček, tak jsem mírně přidal do kroky. "Se napij," pousmál jsem se naň a svoji tlamu ponořil do vody, hltavě jsem začal pít. Když jsem měl dost, počkal jsem na Zirael.

Tiše jsem mlaskl, měl jsem tak trochu žízeň. Měl bych se poohlédnout po nějaké vodě. Ale nechtěl jsem se jen tak zvednou a odejít, nebylo by to rozhodně slušné a přeci je to vlčice a já se takto zásadně k vlčicím nechovám, není to prostě můj styl. Jen se tak zvednout a odkráčet si jen tak pryč.
"Tak to tedy jo," kývl jsem a poslouchal její slova. Cinterion ji poslal do mé smečky? Tato informace mě celkem překvapila, myslel jsem, že by Zirael přijal do své smečky, ale on ji poslal sem, tedy, těšilo mne a to a moc, ale překvapilo mě to. To bych za ním měl někdy zajít.
S informací o mém jménu ji vyvedla z míry. Copak? Zřejmě ji překvapilo, že jsem asi alfa? Možná? Netuším, ale nechtěl jsem se ptát. "Také mě těší, Zirael a ano jsem, copak by sis přála? Místo ve smečce? Či jen nějaká obhlídka smečky?" optal jsem se vlčice a našpicoval uši. Že by se konečně na tuto smečku usmálo štěstí? Byl jsem ale rád, že sem nějací vlci chodí a jaký alfa by nebyl, že.

Vlčice mě snad ani pořádně nevnímala, byla tak unešená, až mi to přišlo dokonce roztomilé, musel jsem se nad tím pousmát, ale poté jsem nahodil zas ten alfácký výraz, ale zároveň vřelý, nechtěl jsem se jevit, jako nějaké roztržité vlče, či tak něco.
Přeci jenom si mě všimla. "Já také ne, co vím, tak na tomto ostrově je to jediný takto zlatý les," pověděl bílé vlčici a znovu si ji prohlédl, popravdě...Měl jsem raději jednoduché zbarvení, než nějaké extra přeplácané různými barvami, dle mého je v jednoduchosti krása, ale každému se líbí něco jiného, hlavně vzhled se ani ovlivnit nedá.
"Hledáš tu něco či někoho? Nebo se jen necháváš unášet tou nádherou," optal jsem se bílé vlčice, přišla mi mírně plachá, ale hlavně jak jsem již několikrát zmínila, tak byla unešená, snad jsem nikdy neviděl vlka, který by byl více unešený, jako právě tato vlčí slečna.
"Copak jsem to za nezdvořáka, mé jméno je Aetas," pokýval jsem hlavou a mírně se pousmál. Posadil jsem se na zem, ocas si omotal kolem tlap a sledoval nadšený výraz oné vlčice.

← Zlatá smečka

Po překročení hranic jsem se na chvíli zastavil a koukal kolem, blízkosti jsem nikoho neviděl, ale vánek mi napověděl, že zde někdo je, rozhodl jsem se zjistit, zda je to pravda, totiž...Cítil jsem pach vlka, přesněji vlčice, tak jsem se vydal za pachem dotyčné.
Nikoho jsem, ale stále neviděl. Tak jsem se pokusil nasát ještě jednou onen pach, tak jsem přidal do kroku a nakonec v tom šeru spatřil bílou vlčici, jevila se jako bílá, jen měla špičky oušek hnědé, skoro zrzavé, jizvu a zelené oči. Kdopak jí ublížil? Snad ne ta Černá vochechule... Zamračil jsem se pro sebe a opatrně šel za vlčicí.
"Zdravím," mírně, ale vyrovnaně jsem se na bílou vlčici pousmál a zastříhal ušima. "Krásné to tu je, že?" nemohl jsem si nevšimnout, že byla tímto lesem unešená, ale kdo by nebyl z této nádhery? Když jsem sem poprvé vkročil, také jsem byl z té nádhery mimo, kde se dá jinde najít, takhle zlatý les? A dokonce i v zimě! To bylo dle mého dosti zajímavé a nemyslel jsem si, že by těchto lesů existovala nějak moc, jako normálních, ale i já se můžu plést.

Když jsem byl konečně vyspalý, zvedla jsem hlavu a zívl. Chvíli jsem ještě ležel na zemi, poté se ale rozhodl jí na obchůzku kolem území. Zvedl jsem své ztuhlé tělo a protáhl se. Vyšel jsem z jeskyňky a ještě jednou se protáhl, cítil jsem že Dest s Rockym tu stále jsou. "Nechci rušit, jen oznámit, že jdu ven, snad se vám soukromý bude hodit," řekl mírně žertovsky, nedalo se nevšimnout, že jsou u sebe celkem dost blízko, jiskřilo to tam, ale tak...Časem, co když tu budou vlčátka, ale to jsem dost přeháněl.
Vyšel jsem z úkrytu, byl večer. To jsem spal celkem dlouho. Znova se protáhl a rozhlédl se kolem, nic nenaznačovalo tomu, že by se zde někdo či něco nacházelo. Shy...Kdepak si... Nechtěl jsem si to připouštět, holt alfácké ego, ale zřejmě jsem ji měl rád, jenže jsem ji dlouho neviděl a moc nedoufal, že by se v blízké době objevila, tak jsem to raději hodil za hlavu, proč být tak naivní? Nemůžu.
Rozešel jsem se k hranicím smečky a nakonec se dostal mimo území smečky.

→ Zlatý les

// Pardón za pozdější odpověď.

Seděl jsem celkem na teplé podlaze, což mě mírně překvapilo, ale nehodlal jsem tu zkoumat, proč tomu tak je a raději se věnoval novým členům smečky.
Zaujala mne Rockyho teorie. "Nad tím jsem po pravdě nepřemýšlel, ale je to možné, muselo by se to tu rozhrabat, abychom se o tom přesvědčili, ale myslím, že to není třeba, úkryt je nejméně pro dvacet vlků, tak není třeba to tu rozšiřovat či tak, ale zajímavá úvaha..." odmlčel jsem se a pohlédl na Destiny a zpět na Rockyho. "Co se týče toho zlata, ani bych se možná nedivil, třeba tu je hromada zlata a stromy se z toho živí, kdo ví," zamyslel jsem se, ale tu sem najednou zafoukal poměrně studený vítr. Zvedl jsem se a vykoukl ven, bylo ráno, ale že by bylo krásné počasí? to se říci opravdu nedalo. Všude samé šedé mraky a studený vítr. "Máme štěstí, že má smečka úkryt," koukla jsem na oba vlky a pokýval hlavou.
"Destiny, Rocky, nemáte vůbec zač, jsem za vás oba rád, že jste se do Zlaté smečky přidali," pousmál jsem se a pomalu jsem šel do své jeskyňky. Neměl jsem jim už co říci, tak jsem se natáhl na kůži z jelena, kterého jsme předtím ulovili a hlavu si položil na přední tlapky, bylo příjemné zas ležet a odpočívat. Sice jsem měl hlad, ale to muselo počkat, venku moc hezky nebylo, takže by se lovilo velmi špatně.
Pomalu jsem zavřel oči a usnul.

Oba vlky jsem si vyslechl a párkrát pokýval hlavou. Chvíli jsem zamyšleně na oba vlky koukal a ještě si to řádně rozmyslel. "Oba jste mě přesvědčili, takže vás oficiálně vítám ve smečce, doufám že se tu budete cítit spokojeně," řekl jsem oběma a pousmál se. Bylo fajn, že se smečka rozšířila o dva vlky.
"Tak...Místní beta se jmenuje Tessa a je to má sestra...Jen jsem ji dlouho neviděl, což mě mrzí, ale...Dále je tu Shy, lovkyně smečky, která se tu někde potuluje," oznámil jsem Rockymu a Dest, aby měli přehled, kdo tu všechno je, i když o nich se to říct nedalo, že by tu byly, vždyť jsem ani jednu vlčici delší dobu neviděl, ale co se dalo dělat, že?
"A tamhle je ten úkryt, rovnou tam můžeme jít, je poměrně chladno a určitě se odpočinek hodí, když jsme byli tak dlouho v podzemí," pohodila jsem ocasem a rozešel se k úkrytu. Vlezl jsem do nory a rozhlédl se kolem. Bylo tu poměrně teplo oproti venku a ani tu nefoukal vítr, což bylo také fajn.
"Jak vidíte, je zde pět tunelů, jeden, ten vzadu je na jídlo a tyto čtyři jsou pro vlky, ten největší je pro mě, jakožto alfu, další je pro betu a ten třetí, veliký je pro vlky, tedy pro vás a ten poslední je pro březí vlčice a malinká vlčata," vysvětlil jsem, jak je úkryt rozdělený a posadil se do "předsíně".

// Úkryt sice ještě není hotový, ale pro představu: http://i.nahraj.to/f/1kBR.png :)

Ještě chvíli jsem se unášel nad západem slunce, než zapadlo za vrcholky Sněžných tesáků a poté tu bylo šero, ale co se dalo dělat, už se chýlilo k večeru a k tomu pěkně fučel vítr, což nebylo moc příjemné, ale musel jsem dořešit Rockyho a Destiny.
Oba se chtěli přidat do smečky, což mě velice těšilo, ale i tak jsem si to musel pořádně v hlavě srovnat, o obou jsem si udělal obrázek již v podzemí. "Tak...oba jste stateční, když jste šli do toho podzemí, kde se vám něco mohlo stát, což je velké plus, ale musí přijít otázka a upozornění...Snad víte, že smečka je domov, jídlo a ochrana, ale jsou tu i povinnosti, které musíte dodržovat, pokud jste byli někdy v minulosti ve smečce, tak víte, jak to chodí...Je to veliká výhoda žít ve smečce, ale vážou se i k tomu povinnosti, takže souhlasíte, že budete mít někdy nějaké povinnosti?" rozvedl jsem to a čekal na jejich reakce, tohle by měl vědět každý vlk, který se chce do smečky přidat, není to, že bude jen ležet a jíst, pořád se k tomuto životu vážou nějaké povinnosti.
"Co se týče jiných faktorů, tak ty si také někdy ověřím, ale v tomhle počasí to moc nepůjde," dodal jsem mírným a snad i příjemným hlasem a posadil se.

<<< Zlatý les

Byl jsem až poctěn, že se jim to tu tak líbilo. "Děkuji, hned jak jsem sem vkročil, místo se mi opravdu zalíbilo, ale netušil jsem, že stromy vůbec neopadávají a je tu stále zlato, ale i přes to se sem sníh i déšť dostanou, ale stromy zůstanou zlaté, opravdu kouzelné," pousmál jsem se a zastříhal ušima.
Procházel jsem po lese a nasával čerstvý vzduch, už se stmívalo, ale ještě málo bylo vidět, což bylo fajn. "Pohleďte na ten krásný západ slunce a ještě k tomu ten zlatý les," řekl mírně zasněně, ale rychle jsem se srovnal, přeci jsem alfa a teď bych měl vyřídit tyhle dva vlky, než se budu moci rozplývat.
"Tak se vás zeptám, máte zájem se stát členy smečky?" zeptal jsem se jak Rockyho, tak Destiny, chtěl jsem mít jasno, pokud by chtěli, měl bych další otázky, ale už jsem si na ně názor udělal, takže by jich tolik rozhodně nebylo.

<<< Poušť (přes Tichou zátoku, kolem Bull Meadow)

Sice ta cesta sem byla delší, ale i tak mi to nevadilo, hlavně, že jsem se dostal zpět. Cítil jsem tu starší pachy, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by se tu stalo něco hrozného, tak jsem si mohl oddychnout.
"Tak, zde se nachází Zlatá smečka, je tu mnoho zvěře, takže o jídlo nouze opravdu není, jen má tento les zajímavost, Zlatý je po celý rok, dokonce i v zimě, jak můžete vidět, moc mi to nejde na hlavu, ale zřejmě v tom má tlapky magie," řekl zamyšleně, třeba to udělala Strážkyně Země, přece jenom...Ovládá zemi, tak proč by to tak nemohla udělat, že?
"No a teď se můžeme přemístit přímo na území smečky, jen dopředu mohu říci, že máme velmi útulný úkryt a nachází se v zemi, sice to může být někdy nepraktické, ale uzpůsobili jsme to i pro vlčata a březí vlčice," řekl cestou Destiny a Rockymu a vydal se na území Zlaté smečky.

>>> Zlatá smečka

Brzy po Cinterionovi vyšla jeho sestra, mírně jsem na ni pokýval hlavou a poté se obrátil ke dvou mým společníkům. "Jak na to koukám, nevypadá to, že by tam byla nějaká lest, chodí ven, tak si myslím, že je to v pořádku," promluvil jsem spíše pro sebe, ale trochu i k nim.
"Jak říká Rocky, vadit mi to rozhodně nebude, ba naopak, budu rád, kdyby se tam objevil někdo nový," řekl vřelým hlasem k Destiny a zastříhal ušima. Když se oba pustili do Podzemí, tak jsem si nemyslel, že by nebyli pro smečku žádnou přítěží, ale jasno jsem v tom ještě neměl, ale takové ty otázky přijdou až poté, co budou mít opravdu zájem.
"Jak jsem již řekl, mně milá společnost rozhodně vadit nebude, bylo by fajn si pořádně a v klidu s někým popovídat, to Podzemí nebylo moc klidné, takže jsem rád, že se můžu vrátit zpět do smečky," kývl jsem hlavou k Destiny a oba vlky sjel pohledem, nejevili se jako nějací slaboši, vždyť se vypravili i do Podzemí a přemlouvali Vodu, no ne?
"Myslím si, že všichni vyjdou zdraví, takže se můžeme vydat do smečky," zastříhal jsem ušima, pousmál se a hlavou kývl na znak, že můžeme vyrazit.

>>> Zlatý les (přes Tichou zátoku, kolem Bull Meadowu)

//Á, tak to potom jo :D

Stále jsem nervózně čekal, zda se někdo konečně už vynoří, ale ne, nikdo nešel, odfrkl jsem si a pohled stočil na Rockyho, který byl jaksi zamyšlený, ale nakonec mi odpověděl. Pozorně jsem poslouchal, ale prý si to nepamatoval, ale není se čemu divit, pokud vím, tak tohle je ostrov, tak ono se sem blbě dostává, že? "Áha, a ano zbytek vím, tak jedině ti popřát hodně štěstí," kývl jsem mile hlavou a zašvihal ocasem.
To už jsem slyšel kroky, uši našponované a jen čekal, kdo se objeví. Vyšla bílá vlčice, která měla taktéž vodu. "Mně to nevadí," řekl jsem vlčici a kývl na pozdrav. "Zdravím, já jsem Aetas a tady s Rockym tu čekáme na Destiny...nejsi to ty?" zeptal jsem se mile a pohlédl na Rockyho, který byl nedaleko mě. Byla to velká pravděpodobnost, ale přesto jsem se optal, mohla se jmenovat třeba jinak a jméno Destiny mohlo patřit jiné vlčici, ale po pravdě se mi to jméno líbilo.
Za nedlouho se objevil i Cinterion. "Není zač, Cinterione, taktéž děkuji a doufám, že se někdy potkáme za lepší situace," pokýval jsem hlavou a věnoval mu vstřícný úsměv, to už se rozešel za svou smečkou, pravděpodobně.
Obrátil jsem se k Rockymu a bílé vlčici. "No, tady Rocky se jde podívat do smečky, jen jsme tu čekali na tebe, půjdeš s námi či si půjdeš svou cestou?" optal jsem se pro jistotu a zvedl se ze země, byla jsem již připraven vyrazit na cestu.

Nervózně jsem si přešlápl a už to nevydržel. Zvedl jsem se ze země a šlápl na první dva schody. "Jste tam?" optal jsem se jednoduše a našponoval uši, zda mi někdo neodpoví. Čekal jsem chvíli, ticho. Nakonec jsem se vrátil k Rockymu a posadil se na zem a nohy si omotal huňatým ocasem. Tak co se děje? Mírně mě to děsilo, vlk ani neví, zda se zas Oheň nenaštval a nemá chuť to tam podpálit, tak snad jsou všichni v pořádku, aspoň v to budu doufat.
Bylo vidět, že Rockyho téma smečka velmi zajímá a to mne těšilo, bylo by dobré Zlatou naplnit nějakými vlky a za čas sledovat huňaté a malé kouličky, které se prohání mezi zlatými stromy, jak krásná představa, ale raději jsem zavrtěl hlavou a nechal představu představou.
"To mne velice těší a bude mi ctí, tě tam zavést a není vůbec zač, když vím, s radostí i poradím," řekl vlídným a vyrovnaným hlasem. "V pořádku, naprosto to chápu a nebude problém tu počkat, hlavní je, že je vstup do Podzemí stále otevřený, takže mi to vadit rozhodně nebude," pokýval jsem hlavou a sledoval okolí.
"A aby tu nevládlo takové ticho, jakpak si se sem dostal?" optal jsem se ho, nebyl špatný nápad si o něm udělat obrázek, třeba se bude chtít přidat, tak abych věděl co je zač a měl tak trochu jasno, zda bych ho byl ochoten přijmout či ne, ale jevil se v dobrém světle, což bylo plus, dokonce měl i odvahu být v Podzemí a to je co říci.