Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Párkrát jsem se otočil k díře, zdali nejde za mnou někdo další, nezdálo se tak, ale nikoho jsem tam nečekal a myslím si, že Cinterion odejde se svou sestrou Attilou, Sisi podle pachu už dávno odešla, Rain, to netuším, Reily taktéž jako u Rain a zbytek jsem nevěděl už vůbec, ale moc jsem se tím nezaobíral, ale kdyby se něco dělo, okamžitě bych tam vběhl, přeci jenom, bylo by to ode mne nehezké si jen tak odkráčet pryč, no řekněte sami?
Tak jsem si to pamatoval správné, je to Rocky. Projelo mi hlavou, když vyslovil své jméno. Kývl jsem hlavou a věnoval mu vřelý úsměv.
Občas jsem se ošil, možná to bylo tím, že tu čas od času zafoukalo a písek se mírně zvedl, ale to už má ouška zbystřila, když zaslechla Rockyho hlas. "Ano, znám. Jednu vedu já...Popravdě nevím, zda se to považuje za smečku, beta, má sestra, je vlk ví kde, členka se taktéž někde toulá a Sisi, ta bílá včice, odešla za láskou, takže se dá říci, že této smečce se hodí vlci, stateční, jako třeba ty. A dále tu je Daénská, kterou vede Cinterion, vím, že tam je více členů, ale kolik? Nevím a ani netuším, zda berou další členy," odmlčel jsem se, nakecal jsem toho víc než dost, ale i přesto jsem pokračoval dále. "Můžeš jít se mnou a porozhlédnout se po okolí smečky a rozhodnout se, pokud na někoho čekáš, nemám problém se zdržet," dodal jsem a pousmál se.

Ta Černá vochechule měla zas přiblbé kecy, ale raději jsem to hodil za hlavu a nijak se k tomu nevyjadřoval. Pohodil jsem ocasem a čekal, zda se něco stane. Voda byla v té velké jeskyni, kde byla Země s Ohněm. Bylo slyšet vrčení, ale najednou kňučení. Zastříhal jsem ušima a viděl, jak k nám jde Strážkyně Země, mírně jsem poklonil hlavou a uznale si jí prohlížel. Vypadal opravdu pěkně.
Také k nám vrzy promluvila. "Moc Vám děkujeme, za Vaši laskavost," řekl Zemi a s jejím pokynem jsem se odebral po schodech, které udělaly chapadla jsem vyšel nahoru, na Poušť.
Nasával jsem čerstvý vzduch a rozhlížel se kolem, bylo zajímavé, že jsem vyšel z tmy a najednou světlo, tak mě to mírně oslepilo, zdali se to tak dá říci. Oklepal jsem se, upravil si srst a rozhodl se, že půjdu zpět do smečky, ale všiml jsem si černého vlka a nakonec se rozešel k němu. "Zdravím tě, jmenuji si Aetas a ty jseš...? Rocky?" nebyl jsem si zcela jist, ale měl jsem pocit, že se tak jmenoval. Poklonil jsem hlavou ještě na pozdrav a sledoval jeho černou srst, měl pěkné zbarvení, bílé nožky, černé tělo, modré oči a bílou skvrnku na čele, co připomínala srdíčko.

Zvědavě jsem sledoval Rain, šedou vlčici, opravdu jsem doufal, že si tu Rain nebude chtít nechat, to by teda nešlo, ale strážkyně Vody to nakonec zavrhla, ale byla ochotna nám pomoci. No hurá! Zastříhal jsem nadšeně ušima a sjel pohledem po všech okolo.
Zvedl jsem svůj alfácký zadek ze země a šel za Rain. "Rain, odvedla jsi skvělou práci a i vy ostatní, co jste byli ochotní jít sem, do podzemí a pomoci nám najít element, jsem za všechny rád," pověděl jsem naprosto upřímně a vyrovnaně, ale nemohl jsem se nevšimnout, že i vlkům s vodou zešedly oči. Snad se nevrátí elementy i jim. Švihl jsem ocasem a koukl na odcházející Vodu, která si to šla vyříkat se Zemí a Ohněm. Musím uznat, že byla celkem pěkná a měla i pěkné ladné kroky, ale byla moc hrdá a moc pohodlná a to se mi nelíbilo, ale oceňoval jsem, že se zvedla a šla nám pomoc. Mírně jsem se pousmál nad její oháňkou a popošel k Sisi.
"Doufám, že jsi v pořádku a oceňuji, že jsi šla s námi nám pomoc, já si toho hodně cením," zašeptal k Sisi a drcl do ní čenichem. "A nebuď smutná," tím jsem se jí snažil zvednou náladu, přeci jenom jsme tu dlouho, bez jídla a odpočinku, tak se vlk nemohl divit, že ztrácí náladu, že?

Sledoval jsem dění okolo. Sledoval jsem Sis a spol, kteří se snažili přemluvit vodu, věnoval jsem všem třem milý a vřelý úsměv, i když byli otočeni zády, ale musel jsem to udělat. Mezitím Cinterion si povídal se svou sestrou Attilou. No? Kdepak mám mou zlatou sestřičku já? Kde je moje sestřička Tess? Povzdechl jsem si, od té doby, co se objevily ty příšery jsem ji neviděl a docela jsem se bál o její zdraví, ale Sisi mi před tím říkala, že je v pořádku, věřím tomu, Tess je silná vlčice...Třeba se už vrátila na území smečky, Zlaté smečky, ale co já vím.
Pohlédl jsem na šedou vlčici, tedy Rain a jen se mírně pousmál. "Ah ták, je pravda, že je nás tu hodně a každý se angažovat nemůže, ale..." než jsem to stačil dopovědět, Rain se zvedla a namířila si to přímo ke strážkyni Vody. Naklonil jsem hlavu mírně na stranu a čekal co má ta vlčka v plánu.
Co jsem tak slyšel, snažila se ji přemluvit, šla na to dobře, to se muselo nechat, ale to když bude Voda chtít si ji tu nechá? To snad ne, byla by to škoda, odnesla by to za všechny jen Rain.
Černá vochechule zdejchla, ani jsem se nedivil, dělala tu bůh ví koho a jak dopadla, nemá se had dráždit bosou nohou, ale to přeci ona neví, že ano?

Jaksi jsme se dostali k fázi, kdy Sisi a další dva vlci s vodou, byli zřejmě rozhodnutí pomoci přemluvit tu strážkyni Vody, která se jmenovala Aquanea, jak jsem později zaslechl. Ať to prosím vyjde, rád bych už byl nahoře. Tajně jsem doufal, že se Aquanea nechá lehce přemluvit a půjde to tam zastavit, jinak by to byl asi konec, my bychom se nedostali nahoru a tito vládci by ještě bojovali a my nedostali zpět svůj element, jaká pohroma by to byla, ani bychom se zde neuživili, jedině by strážkyně Země vykouzlila pořádného jelena...
Černý vlk asi moc nevěděl, že má element, nechal jsem to na Cinterionovi, který mu to řekl a jen pokýval hlavou, že je to tak.
Ani ta černá mrcha tu nesměla chybět, nakráčela si to k vodě, chápete? K VODĚ! vždyť je to protiklad a ona si tam v klídku nakráčí a začne na ní vyřvávat? To by mohlo napadnout jen tupce, také ji to strážkyně Vody oplatila, černá vochechule vyletěla ke stropu, díky gejzíru od Vody a spadla o kus dál, musel jsem se pousmát, bylo to velmi vtipné a ona směšná.
Také jsem si všiml, že se Rain stranila, nechal jsem je chvíli osamotě a vypravil se k Rain, která se moc nezapojovala, bylo nás tam moc a nějak rychle se dohodnout? To trvá věčně, takže jsem se jí svým způsobem ani nedivil. "Zdravím Rain, sice není na to vhodná doba se tu vybavovat, ale tak přeci...Copak, že se tak straníš?" věnoval jí vlídný úsměv a posadil se, přičemž jsem sledoval vlky - Sisi a ty dva s vodou plus Cinteriona, kteří se to tam snažili vyřešit, teď stačilo jen čekat, jak to ti tři s Vodou vyřeší.
Zastříhal jsem ušima a pohlédl na druhou šedou vlčici, která měla černou srst v okolí krku. "Taktéž tě zdravím, jen tak mimochodem, jsem Aetas," pokýval jsem mile hlavou a obrátil se na skupinku vlků s vodou, kteří se k tomu moc neměli, ani jsem se moc nedivil, kdo by chtěl přemlouvat pohodlnou Vodu? Ale jak jsem říkal, teď to záleželo na nic a já k tomu neměl co dodat, tak jsem se trochu stranil.

Ta hloupá černá potvora za bojujícími strážci vběhla, ani jí nezajímalo, že by ji mohli ublížit, zřejmě jí to bylo jedno. Protočil jsem panenkami a koukl znovu po Sisi, která se bavila se strážcem Vzduchu. "Sisi, doopravdy umíš pomoc, teď rozhodně a věřím, že jsi šikovná, vždyť jsem si to i sám ověřil, věřím ti," mrkl jsem po bílé vlčici, Sisi jse, věřil, že to dokáže, jen musí chtít a když bude chtít, dokáže to a třeba nás i odsud dostane, kdo ví, jen musí chtít.
Najedou se všichni slezli k místu, kde se mluvilo, ale kdo se divil? Každého zajímá, co se ukrývá za chapadly. Objevil se tam mohutný bílo-modrý vlk s křídly. Strážce Vzduchu. Problesklo mi hlavou, když jsem spatřil světle bílo-modrého vlka, který něco povídal Sisi, poté i nám. Takže je Vodička rozmazlená? Áha, tak to by ji někdo měl dokopat k tomu, aby šla za Ohněm a vyříkali si to. Zastříhal jsem ušima a podíval se za mříže, kde se měla ukrývat Voda. "Sisi, dokážeš to," mrkl jsem na ni a doufal, že ji tím dodám, alespoň špetku sebevědomí, kterého moc nepozbyla, ale každý je holt jiný, i přes to jsem ji měl ráda, samozřejmě, že za kamarádku.
"Tak to můžete zkusit spolu, obě máte živel vody, tak ji můžete přemluvit obě, počkat..." zamyslela jsem se a pohledem hledal toho černého vlka. "Netuším jak se jmenuješ, ale mohl by ses přidat tady k vlčicím a zkusit nějak dostat Vodu za Ohněm," mile jsem se pousmál na černého vlka, který měl podle všeho také vodu.
Nejraději bych znal jména všech, ale na tohle bohužel nebyl čas, třeba se seznámím s někým až tohle skončí, což by bylo dobré, chci zpět svůj živel a kouknout se po území smečky, ale budu si holt muset ještě počkat, důležité je vyřešit tento spor.

Netrpělivě jsem postával, čekal na ostatní a koukal na bojující strážce, bylo to docela kruté a bylo vidět, že jsou trošku i vysíleni. Aniž bych stačil jakkoliv zareagovat, Cinterion mezi ně vběhl. "Co děláš?! křikl jsem po něm a koukal na blázna. On se snad pomátl, ne? Zatím nikdo další nešel. "Cinterione, vrať se!" ohnivý mu sežehl srst. Zakroutil jsem hlavou a koukal na dva strážce, kteří ne a ne přestat.
A ještě k tomu, že tam vběhl, jim začal říkat, ať toho nechají. Jen jsem zavrtěl hlavou a otočil se, zda už jdou. Ale nic moc.
Pokud jsem měl dobře našpicované uši, pochopil jsem, že to chce strážce Vody. "Cinterione pojď dokud máš čas!" znova jsem na něj křikl a všiml si bílé vlčice, Sisi, která stála před mřížemi. "Sisi potřebujeme tvoji pomoc, pokus se přemluvit strážkyni Vody, aby zastavila Oheň," zašeptal jsem ji do ucha, aby to slyšela jen ona a koukl zas, zda jde Cinterion. Nešel. Hmf! Rozeběhl jsem se nazpět a doufal, že Sisi to udělá.
Vběhl jsem za Cinterionem a koukl po obou strážcích. "Tím, že tady budeš stát, nic nevyřešíš, jen to, že tě maximálně zabijí, tak neváhej a pojď," řekl mu tiše a odběhl do bezpečí, nechtěl jsem ho nějak rvát, byl to dospělý vlk, měl svoji hlavu, ale bylo to mé rady a doufal, že je i uskuteční, chceme zpět elementy a ne si odnést mrtvého vlka, přeci!

Překvapivě se mnou Cinterion souhlasil, pokýval jsem na něj hlavou a čekal na ostatní, jak se k tomu postaví, celkem mě zajímaly jejich odpovědi, zda půjdou tam, tam či onam. Poté se ohlásil i černý vlk, který souhlasil s prostřední cestou, chvíli jsem koukal po ostatních vlcích a stále vyčkával, až se dočkám jejich odpovědi.
Nikdo se moc k odpovědi nechtěl, ta černá se vydala sama do té střední cesty, což mi napovědělo, že v podstatě souhlasí, ale najednou padl návrh, zda ta zrzavá půjde k těm mřížím, kde je vzduch a ať Sisi jde na druhou stranu. "Myslím, že tohle je riskantní, aby jste každá šla sama k jedněm mřížím, já bych šel tou prostřední," s tím jsem moc nesouhlasil, jak bychom je případně zachraňovali? ještě by se jim něco stalo a já to na svědomí mít rozhodně nechtěl. Já byl plně rozhodnut, tou prostřední cestou.
Bylo to celkem strašidelné, bylo slyšet kňučení, vrčení a vytí a nevypadalo to moc pěkně. "Měli bychom opravdu pohnout, slyšíte to ne?" bystře jsem koukl a otočil hlavu ke střední cestě. Už jsem nečekal na ostatní, jak se rozhodnou, jelikož to v té jeskyni nevypadalo opravdu dobře. Na úplném konci všiml jsem si dvou vlků. Ohnivého a červeného vlka měl představovat strážce ohně a té zelené a celkem pěkné vlčici, která měla představovat strážce země. Vycenil jsem zuby, nelíbilo se mi, jak vlci bojovali a nejraději bych to hned zatrhl, ale ještě by se stalo něco horšího, a tak čekal na ostatní, až dojdou, poté se domluvíme.

Zdravím smečko, pokud se tomu stále dá říkat..eh
jelikož zítra je Štědrý den, dovolil bych se menší maličkost pro Vás dvě, každá dostává 5 KŠM, sice to není moc, ale snad to i potěší. :)

No a stále nabíráme členy do Zlaté smečky, jistě budeme rádi za každé nové vlčky, kteří se rozhodnou žít zde :)

Aetas

Dle mého tu panovala zvláštní atmosféra, ale nechtěl jsem nad tímto polemizovat, a tak jsem se podíval po ostatních, zřejmě jsme tu byli všichni, což mě celkem uklidnilo. Pohodil jsem ocasem a pomalými kroky jsem se vydal směrem dál. Hm...Nikdo se tu pomalu nezná, ale všichni jdou za elementem. Blesklo mi hlavou a otočil se na ostatní. Cinterion, Sisi, Černá mrcha, Rocky, Rain a jména ostatních neznám, hmf.
I ostatní se vydali tunelem dál, došli jsme na místo, kde bylo pět tunelů, u dvou byly vytvořené mříže chapadly a byly tam barvy, tmavě modrá a tyrkysová - elementy, voda a vzduch.No jasně a ty dva tunely, kde nic není, tam by měly být naše ztracené elementy, které tam nejsou! Obezřetně jsem šel dál, přemýšlel jsem zda jít do těch postranních tunelů, anebo tím prostředním, kde tepala barva červená a zelená, naše elementy! Koukl jsem na ostatní. "Půjdeme zlatou střední cestou...tedy momentálně zlatá není, no. Nebo půjdeme do postranních tunelů? V těch postranních nic moc zřejmě není, když tam nepulsují barvy elementů a jsou v té prostřední cestě, pokud tedy chceme zpět naše elementy, měli bychom jít za nimi, tím vám tedy dávám prostor na vyjádření se," řekl jsem, ona byla vlastně riskantní každá volba, takže jsem to nechal na vlcích, kam chtějí, já bych ale volil střední cestu, kde by se měly naše elementy nacházet.

Nechal jsem Sisi s Cinterionem o samotě a čekal, zda sem k nám ještě někdo nepropadne, zatím tomu nic nenasvědčovalo. Když Cinterion dohovřil soukromý rozhovor se Sisi, tak jsem se na něj jen obrátil a řekl: „Fajn,“ a odstoupil, jelikož se sem nakonec přece jenom chtěl propadnout, couvl jsem dál od místa, kam se "padalo" a čekal, kdo všechno to bude. Propadly se k nám, ta zrzavá, ta mrcha a další šedá vlčice. Měl jsem štěstí, že na mne nikdo nespadl, jako na Rockyho a Cinteriona. Ustoupil jsem o kus dál a čekal, až se ty vlčice sesbírají ze země. „Dobrá tedy, jsme všichni nebo je ještě někdo nahoře?“ optal jsem se vlčic, které se k nám propadly.
Zaslechl jsem zemětřesení, málem se nad námi zbortil strop, ale ta chapadla to zastavila, oddechl jsem si a ani nepřemýšlel, proč se to tak stalo, hlavně, že se nikomu nic nestalo. „Dobře, až všichni budete připraveni, měli bychom se odbrat hlouběji do podzemí,“ řekl jsem a čekal na ostatní.

Chvíli jsem se dostával z toho mírného překvapení a pádu vlčic, ale nakonec jsem se rozhlédl. Sisi? Sisi! Koukl jsem na něžnou bílou vlčici a přistoupil k ní. „Sisi, jsi v pořádku? Stalo se ti něco?“ optal jsem se a snažil se jí kouknout do očí, ale měla skloněnou hlavu, buď se ji při pádu něco stalo a nebo se možná také pohádala s Casperem, kvůli tomu odchodu.
„Dobře, jsou všichni v pořádku? Je ještě někdo nahoře? Ale jak tak koukám, ještě tam někdo je, buď se rozdělíme, půlka tu počká a druhá půjde dál, já bych tedy šel dál, kdo by se ke mne přidal?“ zeptal jsem se vlků a chvíli se je všechny prohlížel. Hm...Není tu ta rezavá, šedá a ta mrcha... Zkontroloval jsem si a poté se pomalu brodil chapadly směrem hlouběji do podzemí, ale stále ještě čekal, zda půjde někdo se mnou, bylo by to fajn a ještě lepší by bylo, kdybychom se rozdělili na tři a tři.

Byl jsem už pevně na nohách, jenže bylo tu dost mlhy. Povzdechl jsem si a koukla na oba vlky. „Nemáš zač,“ kývl jsem na Cinteriona a věnoval mu mírný úsměv. Rozhlížel jsem se po stěnách a všude kolem. Hm...Abychom se pak nepřerazili. Usoudil jsem ze tmy, která tu byla, škoda, že někdo nemá oheň, že by to tu nějak rozsvítil, ale co se dalo dělat.
„Souhlasím, chvíli počkám, zda se k nám ještě někdo nepropadne a když tak půjdeme napřed, podle pachu nás najdou,“ souhlasně jsem pokýval na Cinterionův návrh a posadil se. „To ano, musíme si dávat bacha, i zakopnout a dát si přes tlamu,“ řekl jsem a raději se ze země zvedl, jelikož jsem slyšel hrabání. Že by se sem brzy také dostaly, možná. Pomyslel jsem si, ale už k nám padaly tři vlčice, dopadly k nám a já zas ležel na zemi. „Jste v pořádku?“ ozval jsem se a snažil se vymanit z té kupy vlků. Konečně jsem byl na svobodě. Leželi jsme tu jako hromádka neštěstí, což bylo tak trochu pravda. „Jste všichni v pořádku a je ještě někdo nahoře?“ optal jsem se znovu a oklepal se, měl jsem zas v kožichu písek a čekal, až se zbytek dá dohromady.

Hrabal jsem, ale netušil, že se brzy pode mnou a Rockym propadne podloží, jako pod Cinterionem. Pořádně jsem to ani nezaregistroval a už ležel na zemi. Všude byl prach, který mi nelítal do očí, takže jsem čekal, až prach ustane. To se k nám přiřítil i Cinterion. „Já ano, jsem v pohodě a jak je tobě?“ optal jsem se a vstal ze země a oklepal se.
„My tři jsme tu, ale zbytek je stále nahoře a nevím zda budou hrabat taky, myslím, pokud to udělají, také je možnost, že se propadnou za námi,“ usoudil jsem a koukl se na oba vlky. Celkem prekérní situace. Jak se odtud dostaneme, hm? „Nevíš kam to vede? Buď můžeme jít dál anebo počkat na zbytek vlků,“ řekl jsem svůj návrh a pohodil ocasem.

Aniž bych stihl se pořádně zastavit, Cinterion se propadl. Vykuleně jsem se díval na písčitou zem a sledoval zda tady není něco ukrytého, něco, jako nášlapná deska, na kterou když se postavíte, tak se propadnete. Chodil jsem po místě zda tu něco takového není a nezdálo se mi, že by to tady bylo. „Cinterion, jsi v pořádku a nevíš, kde to jsi?“ zeptala jsem se ho a čenichal po písku, jeho pach byl cítit a i ty chapadla jsem cítil.
„Měli bychom mu pomoci, netuším, jak se tam propadl, ale když spojíme všechny síly a začneme hrabat, tak ho třeba vysvobodíme,“ snažil jsem se na to jít s chladnou hlavou. Stále jsem čenichal na místě, kde se propadl, párkrát hrábl packou, ale byl tady jen a jen písek, nic co by naznačovalo, že by se cokoliv mohlo propadnout, ale kdo ví, co tohle je za tajemství.
Rocky mi snad četl myšlenky, také chtěl Cinterionovi pomoci a také začal hrabat jako já. Vděčně jsem se na nej pousmál a koukl po sotatních, kteří přemýšleli, jak Cinteriona dostaneme ven.