Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Shy se tak moc stála, že se chudák ani nemohla nadechnout. Asi to bylo nepříjemné a zažít jsem to tedy moc nechtěl. Pomalu a jistě jsem přestával. Také se dokonce už ozvala. Sice jsem ji už nelechtal, ale stále jsem nad ní stál a koukal na ni. „No, tak povídej, já poslouchám,“ zasmál jsem se a zavrtěl ocasem. Opravdu mě to zajímalo, ale ona ne a ne to říct a to mě svým způsobem trochu děsilo, jen jsem nevěděl proč.
//pardon za krátkost, ale fakt nemám nápady :D

Nemusel jsem ji na to ani odpovídat, jelikož tu odpověď hned dostala. Bylo vidět, že ji to lechtala. Snažila se bránit to ano, ale nedával jsem ji moc šancí na útěk, jelikož jsem si dávala pozor, aby se jen tak nevyvlíkla. Oháněla se po mých tlapkách a po mě, ale nedával jsem ji moc prostor. „Ne? Tak dobře no!“ zasmál jsem se a ještě víc ji lechtal, ať se sebe víc snažila, nechtěl jsem, aby se mi vyvlíkla.
To...Jsme malý vlčata. Zasmál jsem se nad tím a stále Shy lechtal všude možně. „Co jen chci jo?“ zamyslel jsem se a stál nad ní a přemýšlel co vhodného bych mohl říct. „Shy, řekni mi to, honem,“ zasmál jsem se a hlavou do ni drcl a stále ji lechtal.

Shy se ohnala po mé tlapce, líbilo se mi, že si jen tak nic nenechá líbit a jen se usmál. „Už ano,“ zasmál jsem se a zastříhal ušima. „To budu, o to se bát opravdu nemusíš,“ zazubil jsem se na ni a sledoval ji. Všiml jsem si, že je lechtivá, alespoň na tlapkách.
„Dobře, donutím a skončíš tak...Ani sám nevím,“ lišácky jsem se na ni pousmál a začal ji lechtat na hrudi, pod krkem, ocasem jsem ji lechtal po tlapkách a dokonce ji zafuněl do ucha, což ji mohlo šimrat. „Řekni mi to...“ zasmál jsem se a pokračoval s lechtáním.
Muselo to vypadat opravdu komicky, ještě kdyby někdo přišel, to by byla větší sranda, ještě aby sem někdo přišel, hlavně někdo nový, asi by si myslel, že nejsme úplně normální a né všem by to přišlo vtipný.
Byl jsem rád, že se uvolnila a jen se na ni pousmál. „Co by jsi chtěla slyšet?“ pošeptal jsem ji do ucha a zadíval se jí do očí.

„Nějako využít? No toto!“ vykřikl jsem se zasmátím a drcl do ni tlapou. „Mě chceš držet v šachu? No tot je neslýchané,“ zasmál jsem se a ocasem ji pošimral a polštářcích, které měla na tlapkách a pousmál se na ni. Byla to sranda, provokování.
Opět jsem si vzpomněl na Tess se Sisi, které se stále nevracely a to nebylo dobré, jenže jsem stále cítil pachy, které k nám vlály z okolního území a nepřišlo mi, že by nebyly v pořádku.
„Ale já bych to rád chtěl slyšet, poděl se o to se mnou,“ šťouchl do její tváře čenichem a pousmál se. „To vědět určitě nechceš, jak by to s tebou dopadlo, ještě by jsi mi utekla, že jo?“ zasmál jsem se a zdravou přední tlapku položil na její čenich a pousmál se. Nechtěla mi to říct, ráda si hrála a to jsem už vypozoroval, ale zajímalo mě to a ne že ne.
„Nepříjemné?“ zasmál jsem se a pokračoval: „Kdyby mi to bylo nepříjemné, řekl bych to, nerad chodím kolem horké kaše, Shy,“ pousmál jsem se a svou hlavu otřel o tu její a pousmál se na ni. Čím déle jsem s ní byl, tím více jsem k ní něco cítil.

„To je možné,“ zasmál jsem se a pokýval hlavou jako na souhlas. „To ano, chovám, ale Shy to určitě neřekne nebo se snad mýlím?“ pousmál jsem se a hlavu stočil napravo. Bavilo mě to, tohle pošťuchování, ale měla pravdu, že se chovám dětinsky, ale někdy si alfa musí taky odpočinout no ne?
„To je dobře, že souhlasíš,“ zasmál jsem se a zamával ocasem ze strany na stranu. Shy do mě drcla čenichem, jen jsem se hravě pousmál a zavrtal čenich na její srst na hrudi a zasmál se. „Pro sebe a proč mi to neřekneš? Hm...Honem, řekni mi to, jinak to s tebou nedopadne dobře,“ koukl na ni s jiskřičkou hravosti.
Moc jsem tomu nerozuměl a jen na ni tázavě koukal, doufal jsem, že mi to nějak vysvětlí. „Nebylo co?“ optal jsem se ji a koukal do jejích modrých studánek.

Jen jsem se na ni pousmál a mile se na ni koukl. Asi to nebylo správné, ale také jsem si o sobě nemyslel, že jsem nějaký egoistický vlk, já se snažím být...Být normální a...Dobře, teď to bude znít egoisticky, ale myslím si, že mi to jde.
„Možná trošičku,“ zakřenil jsem se na ní a mírně vyplázl jazyk. „No, zajímavé by to mohlo být, ale raději budu živý, než mrtvý,“ zasmál jsem se a foukl na ni. „Áno? Poslouchám,“ nebyla si jistá, jestli to říct, asi, ale já jsem to slyšet chtěl a zajímalo mě to.
„Za co se prosim tě omlouváš? Já se na tebe nezlobím, Shy...“ upřímně jsem se pousmál. Kdyby mi něco vadilo, dal bych to najevo hned, jenže mě nic momentálně nevadilo.

„Možná,“ zasmál jsem se a pohodil hlavou. „Ne, já nejsem egoistický vlk nebo si myslíš něco jiného?“ zeptal jsem se a koukl na ni vážně, ale myslel jsem to z legrace. Stále jsem nad ní stál a koukal se jí do očí, do těch studánek.
„To je dobře, jedině dobře,“ pousmál jsem se a naklonil jsem nad ní ještě víc. „Ano, vážně. Určitě bych si poradil,“ zasmál jsem se a poté se uklidnil. „Ale není snad lepší být normální vlk než mrtvola, hm? Nebo by jsi chtěla, abych byl zombie?“ zas jsem se rozesmál a ocasem zavrtěl a možná pošimral Shy.
Shy se mi zdála šťastná, možná až moc. Já...No. Byla něčím výjmečná, ale já jsem raději, když se na takové věci chodí pomalu a po lehoučku, podle mě je to lepší, než se unáhlit, no ne? Ale Shy byla prostě jiná než ostatní vlčice a netušil jsem proč.
„Snad ano,“ pousmál jsem se, stále stojící nad Shy. Shy se mi otřela hlavou o hruď, mírně mě to vyvedlo z míry, ale nakonec jsem se jen pousmál. „Co to Shyík dělá?“ zasmál jsem se a naklonil jsem ještě víc nad ní.

„No jo, no jo,“ pousmál jsem se a zakroutil hlavou. Věřil jsem ji, ale stejně jsem se chtěl přesvědčit na vlastní oči. Posadil jsem se, abych tlapě uvolnil a koukal na Shy, která mi koukala na ránu. „Dobře Shy, ale buď ráda, že už tu nějakou dobu jsi, jelikož kdyby mi to řekl někdo nový, ne, nepřijal bych to pravděpodobně v pohodě,“ pousmál jsem se a zvedl se. Aby Shy měla klid na duši, tak jsem šel k vodě, která tu protékala a smočil si tam tlapy, bylo to příjemné.
„Spokojená?“ zasmál jsem se a zakroutil hlavou. „Jo, to jsem rád,“ taktéž jsem se zasmál a pohodil ocasem, usadil jsem se zpět na místo a koukal na Shy. „No, to by bylo, za chvíli by tu byli všichni zombie,“ znova jsem se zasmál a zastříhal ušima. „Pak by jsi byla také zombie, jelikož bych tě pokousal,“ rozesmál jsem se a povalil ji na zem a oplatil ji pročechrání srstí.
„Dobře tedy, ale třeba u nich žádné potvory nebyli,“ pousmál jsem se a stál nad Shy.

Shy, když si uvědomila, že na ni volám, tak se ke mě rozeběhla. Pousmál jsem se na ni a mírně zavrtěl ocasem. „To je dobře,“ řekl o něco spokojeně a řádně si ji prohlédl, jestli v pořádku doopravdy je. Nezdálo se, že by ji mladá zombie ublížila, takže mi spadl kámen ze srdce, ale stále jsem měl obavy o Tess a Sis, opravdu jsem doufal, že budou v pohodě. Sisin pach směřoval pryč ze smečky a o to víc jsem se bál, že se ji něco stalo, přece jenom to byla mladá vlčice.
„Já? Ne, to je v pořádku Shy,“ snažil jsem se ji uklidnit, když si všimla mé tlapy. Dobře, bolelo to, ale opravdu se to dalo přežít a hlavně - jsem alfa a musím taky něco vydržet, no nemám pravdu?
„Neviděla jsi v tom zmatku Tess a Sis? Sisiin pach směřuje pryč ze smečky a Tessin pach také, doufám, že se jim nic nestalo,“ povzdechl jsem si a rozhodl se zavýt, že je vše v pohodě. Doufal jsem, že to zaslechnou.

Mrtvola po mě skočilo a zahryzla se mi do krku, ale nestiskla na tolik, aby se mi něco stalo, jelikož se rozplynula. Co to? Podivil jsem se a koukal kolem sebe, bylo to zvláštní. Pravděpodobně to bylo tím počasím a měsícem rudý, jak já nevím co. Tak protože už bylo celkem pěkně a to, že bylo ošklivě a teď je noc, tak to bylo pěkné.
Zvedl jsem se a klopýtl - zombie vlčice mě kousla do nohy a tesáky se dostaly asi hodně hluboko, jelikož jsem nemohl na tlapu došlápnout. „Mrcha mrtvá,“ procedil jsem mezi zuby a porozhlédl se kolem sebe. Po Sisi tu zbyl jen pouho pouhý pach, který také nebyl nejčerstvější a ani Tess jsem necítil, což bylo zvláštní, výt jsem pro jistotu nechtěl, nevěděl jsem, jestli ty potvory tu ještě nejsou.
Budu doufat, že se zachránily... Možná jsem se blbě rozhodl, ale Tess se myslím ukryla hned, jak byl vidět krvavý měsíc a Sisi? Ta byla přeci s Tess, takže se asi schovaly spolu.
Jen jsem cítil pach Shy a rozhodl se jít za ní. Sice jsem stále pajdal a mírně mi stékala krev po noze, ale dalo se to přežít. V dálce jsem zahlédl její ocas a pousmál jsem se, vypadala, že ji nic není, což jsem byl rád. „Shyii! Jsi v pořádku?“ křikl jsem pro jistotu a přidal do kroku.

//Mezery za interpukčními znaménky ;) Nezapomínej.

Shyina slova jsem už přeslechl a raději se věnoval té mrtvole, ze které spadlo pár kusů kůže a masa. Bylo to celkem nechutné, ale teď bylo důležitější se chránit a dávat bacha na ostatní...Bohužel se Shy vzdálila z mého dohledu, takže jsem nevěděl co s ní je, doufal jsem, že bude natolik schopná se ochránit sama, jelikož jsem tu práci měl taky.
Vlčí mrtvola se po mě ohnala, po mém huňatém krku, ale minula, jenže to odnesla má levá přední tlapa, do které se mi zakousla. „Co tu sakra chceš?!“křikl jsem na ni a ocasem ji švihl a trefil se do jejích očí, což ji mohlo něco způsobit. Když měla ocas u vlčiných očí, tak jsem se ji zakousl do krku, nebylo to vůbec lehké se tam dostat, ale podařilo se.
Cítil jsem, jak uvolnila stisk, čehož jsem využil a tlapu jaksi vyndal, ale krvácela, sice mírně, ale ano.
Mrskl jsem ocasem a zakousl se ji jako srně do boku, jako kdybych ji chtěl sníst, myslel jsem, že bude jen krvácet, pustil jsem a v tlamě jsem měl kus masa, který jsem ihned vyplivl. Tfůj! zašklebil jsem se a postavil se do bojového postoje, kam se hla, hnul jsem se taky a dával si pořádný pozor, aby nebyla tak blízko mě.

„Ano, to bych vědět měl,“ zasmál jsem se a stále sledoval tu hnousnou mrtvou vlčici. „To by jsi asi měla, co kdyby přišla jiná vlčice, také dceruška alf, hm?“ řekl vyzývavým hlasem a zamával ocasem, bavilo mě to ji takhle provokovat. Její čenich byl na tom mém, hned ucukla. „No, říkám, může sem přijít jiná vlčice,“ zasmál jsem se a zastříhal ušima, ty dvě mrtvoly se nedaly říct, mrchy smradlavý.
Mrtvolka, která pobíhala kolem Shy, nakonec obě utekly, doufal jsem, že se Shy nic nestane. Pak mi to docvaklo. Sakra. Co Tess? A Sisi? Pomyslel jsem si, zorničky se mi roztáhly, strašně jsem se o ně bál. Natáhl jsem krk ke krvavému měsíci a velmi hlasitě zavyl, aby věděly o případném nebezpečí, doufal jsem, že se ukryjí a nevylezou do té doby, než ty potvory zmizí, jestli vůbec, třeba to je konec světa...
Mrtvá vlčice kolem mě stále chodila, aniž bych to čekal, skočila po mě a její drápy jsem cítil v mém boku. Instinktivně jsem zadníma nohama zaryl do ní drápy já a sekl je přes plec, přes obličej by to nemělo cenu, je tam jen lebka. Jaksi jsem se vyvlíkl a když jsem byl za ní, skočil jsem ji na záda a drápy na všech čtyřech nohách jsem ji zaryl takovou silou, že kdybych to udělal mladé a utrmácené srně, nejspíš by padla k zemi, jenže tohle nyla mrtvola a to byl problém....

„To ano, ale už na to nemysli,“ pousmál jsem se na ní, stála nademnou a její maska na obličeji se čas od času zaleskla, bylo to pěkné. „Neboj, neuděláš,“ šťouchl ji přátelsky do "ramene" a pousmál se. Věřil jsem, že se už bude rozhodovat mnohem lépe, že už chybu neudělá.
„Možná Shy, možná,“ hravě jsem na ni mrkl a stále ležel na zemi, líbilo se i to. Větřík si pohrával s naší srstí, i když se trochu začalo zatahovat, nebylo to tak strašné a kdyby se rozpršelo, můžeme jít do úkrytu, že.
„No já nevím, mohla by si mít svojí vlastní smečku... nebo...Nebo by jsi mohla najít nějakého alfu, který by neměl partnerku, prý tu jeden je,“ zasmál jsem se a mírně zavrtěl ocasem, zajímala mě její reakce. Její čenich byl tak blízko toho mého, dokonce jsem i cítil její dech, ale nedotkly se. „Ale já vím,“ zasmál jsem se a přitom zastříhal ušima. Něco se změnilo. Počasí. obloha byla celá rudá, měl jsem takový divný pocit, že je něco špatně. „Nevím co se děje, ale rozhodně se mi to nelíbí,“ řekl jsem a ostražitě se koukl po lese. Shy slezla a já vyskočil na nohy, zježila se mi srst a v dáli zahlédl siluety vlků. Nechtěl jsem věřit tomu, že by to byli noví členové, zapáchali divně, jako by už nepařili do světa živých.
Nakonec to byly vlčice, divné vlčice, mrtvé vlčice. Jedna mi přišla mladší, ta šla k Shy, ta druhá, ošklivá, byla vidět její lebka, červené oči, jak malé dvě sopky, co brzy vybuchnou. Zavrčel jsem na ni. Kroužila kolem mě, vrčela na mě. Prohlížela si mě, jako by měla hlad, chtěla by ochutnat svůj druh. Zavrčel jsem a couvl dozadu. Všiml jsem si Shy a té druhé vlčice, která byla rozvernější, ale podle mého neměla dobré plány ani jako tato.
„Co tu chceš?“ vycenil jsem na ni své tesáky a zamračil se. Co ty potvory tu chtějí? Důvod? Chtěl bych vědět důvod jejich příchodu! „Proč tu jste“ chňapl jsem, ale nechtěl se zakousnout, přeci byly divné a nechtěl jsem hned do někoho kousat.

„To ano,“ pousmál jsem se na ni a zívl. Bylo fajn si po delší době lehnout a jen si s někým povídat a probírat různé věci a pro alfu to bylo ještě dvakrát lepší.
„Aha...Na jednu stranu se ti nedivím, taky bych nechtěl někoho, koho bych neměl rád, akorát je ten problém, že by se stalo co tobě - bitka. Ale...je to minulost, na to zapomeň, je mi to líto, ale už to nenapravíš,“ pousmál jsem se na ni a zastříhal ušima. Možná udělala blbost, ale být s někým, aniž bych ho nemiloval? To prostě nejde...Nutit se, abych někoho miloval? Ne! Nucená láska je na nic, jen se vlk akorát trápí.
„Ano, malý Aetas jako veliký alfa,“ zasmál jsem se, poté se ke mě Shy přiblížila a pošeptala mi, že byla také dcera alf. „No vidíš, já bych byl také alfa, kdyby se nestalo to, co se stalo,“ pošeptal jí, jen jsem nečekal to co udělala. Olízla mi tvář. Překvapeně jsem se na ni podíval a poté ji zas převalil na zem, tentokrát jsem neuskočil, stál jsem nad ní. „Ale, ale...To, že jsi měla být alfa a už se to nestalo...Měla by jsi to napravit,“ zasmál jsem se jí do ucha a nakonec z ní slezl.
Na konverzaci o Near jsem už nereagoval a nechal to být, nebudeme si kazit příjemnou chvilku, no ne? „Opravdu ne, slečno Shy,“ ušklíbl jsem se na ni hravě a v ten moment jsem ležel na zemi a nad sebou jsem měl Shy, jen jsem se na ni hravě usmál a nehnutě ležel. Doufám, že sem nikdo nepřijde. Přeci jenom jsem alfa a někdo by mě takhle našel? To by bylo... Pomyslel jsem si a pousmál se.