Příspěvky uživatele

< návrat zpět

„Jo kamarád, jo?“ zasmála jsem se, ale věděl jsem, že to Tessa pochopí, jako srandu. „Aha, tak to je velice zajímavá magie, ale je škoda, že můžeš léčit jen ty druhý, co když bude něco tobě? Tak se nemůžeš vyléčit,“ řekl Tess a jemně do ni drcl čenichem. Tessa pro mě znamenala hodně a nechtěl bych o ni přijít, vždyť je to má jediná rodina tady. Celkem mě mrzelo, že tu není Blind, ale s tím bohužel nic nenadělám.„Opravdu? Já z těch elementů tedy znám všechny, ale co se týče magií. Nikdy jsem o magii neslyšel, zajímavé, snad někdy budu mít,“ řekla jsem celkem zamyšleně a koukl se po lese, který se mi opravdu líbil a pak mi docvaklo. „Tess, ty jsi taková světlá, béžová a ten les je zlatý, takže ty se hezky ztratíš, máš maskování,“ pousmál jsem se a podíval se na její kožíšek a poté na zlaté stromy.
Tess řekla ať se podívám, podíval jsem se pod nás a tam ležel ostrý kamínek, chtěl jsem pokrčit rameny, ale ona mě jím škrábla do nohy a začala mi téci krev. Co to dělá?...Ahá ona mi nejspíš chce ukázat tu magii. Popřemýšlel jsem a koukal co se bude dít dál, zajímalo mě to. Její tlapa se dotkla té mé a čumák dala k mini ráně, kterou jsem ani necítil a bedlivě ji sledoval. Po chvilince se její přívěšek rozzářil a já jen vykulil oči, bylo to velice zvláštní, ale zároveň zajímavé. Ale nejvíce mě zaujaly zářivé pramínky, které se dostávaly do mé ranky a já jen s vykulenýma očima to sledoval. I Tessina tlapky zářila a já jen jak přikovaný vše sledoval a jen hlasitě polkl. Zlaté pramínky se mi pnuly po tlapě a pár pramínků se dostalo do rány. Nebolelo to, spíš jako kdyby to lechtalo a zároveň mi to bylo příjemné. Rána se zacelila a jen jsem cítil teplo. Jen jsem spokojeně zavrněl a podíval se na Tessu. „Vynikající,“ řekl jsem a usmál se na ni. Pramínky se zas schovaly v srdci a vše bylo zas, jako předtím. „Jak se cítíš?“ optal jsem se, nechtěl jsem, aby jí kvůli tomu nebylo dobře, celkem jsem se i bál a možná mi to bylo vidět na očích.

Byla to taková nostalgie, Tessa mi připomněla, když jsme byli ještě malí a já si hrával s ostatními na smečku, já byl Alfa...„Jo, to bylo moc pěkné, ale doopravdické alfování není jednoduché, jako když jsme si hrávali,“ zasmál jsem se a drcl čenichem do Tessy. „Taktéž si myslím, pokud dorazí, představím ti ji a můžete se tu spolu zatím seznamovat a já bych šel hledat úkryt,“ pousmál jsem se a kecl si na zadek a pozoroval můj, tedy náš domov, bylo to moc pěkné místo, jak už řekla Tessa. „No, možná trochu ano, ale neboj, jsi v bezpečí,“ pousmál jsem se na Tessu a koukl na ni.
Celkem se ochladilo a bylo pěkné dusno, což se mi moc nelíbilo, ale co se dalo dělat, že...„Tak dárek? Jakýpak vlk ti ho dla, no, přiznej se,“ zavtipkoval jsem a zasmál se. Ale další její slova mě velmi zaujaly. „Aha. Takže můžeš léčit různá zranění i ta svá?“ optal jsem se a čenich dál těsně k přívěšku, který lehce vyzařoval, byl pěkný. „Velmi zajímavé, o takovéhle magii jsem nikdy neslyšel, jen o vodě, vzduchu, zemi a ohni...,“ pověděl celkem unešeně a na přívěšek stále koukal. Zaklepal jsem hlavou, když se mě zas zeptala. „Nocovat? No...Zatím jen takhle venku, úkryt jsem ještě nestihl najít,“ obeznámil jsem ji a koukl jí do očí.

<<< Zlatý les

Cítil jsem, jak Tessa jde za mnou, nedivil bych se, jelikož ona nebyla moc ráda sama a hlavně by se nejspíš chtěla ke mě přitulit. Pousmál jsem se a otočil se na ni. „Tak, zde se nachází smečka, jak se ti to tady líbí?“ optal jsem se Tessy a rozhlédl se po území, líbilo se mi a pro smečku bylo jako stvořené.
„No, ano Sisi, první a dosud jediná členka,“ pousmál jsem se a pomalými kroky šel po území smečky. Kde vlastně Sisi je? Pomyslel jsem si a rozhlédl se, jestli ji náhodou neuvidím. Na to, že už byla noc, bylo pěkně a příjemně. „Sice toho moc neuvidíš, ale můžeš si to prohlédnout ráno,“ zakřenil jsem se na ni a mrskl ocasem. „Jo, pokud se tu objeví, klidně se můžete seznámit, je to milá vlčice a pokud bychom nebyli spolu, tak je to bílá vlčice s modrýma očima, vzduch bych řekl,“ pousmál jsem se a ulehl kousek od stromu.
Koukl jsem se na Tessu. „Počkat, počkat...Toho jsem si všiml až teď? Co to máš vlastně na krku?“ zeptal se udiveně a koukal na přívěšek, který měla Tess na své krku, líbil se mi.

„To teda je bylo by fajn se zase zavzpomínat na vlčí věk,“ pousmál jsem se na Tessu a chíli ji pozoroval. „Žádný vlk si v tvém srdci nenašel místo, co?“ zažertoval jsem a zasmál se. Věděl jsem jaká Tessa je, ale tak co není, může být. „Nemáš zač, vždyť víš, že tebe si vemu kamkoli, hlavně aby jsi byla spokojená,“ usmál jsem se na ni a olízl ji ucho.
„Znám no a jsem za to rád, že mám tak skvělou sestru jako jsi ty,“ pousmál jsem se a koukal po okolí a rozmýšlel jsem se, jestli nemám najít nějaký úkryt, přece jenom Tessa a možná i Sisi, nejsou zrovna povahy, které by rády spaly venku a bály se, že na ně něco skočí. „Ano je, jedna milá vlčice, Sisi se jmenuje, určitě by z vás byly skvělé kamarádky, jste si povahou trochu podobné,“ pousmál jsem se. „Nepůjdeme na smečkové území? Aby jsi se pokochala?“ zasmál jsem se a zvedl se ze země a čekal na Tessu, jestli půjde.

>>> Zlatá smečka

//Omlouvám se za zdržení.
„Aha, no...S Blindem? To netuším, jen doufám, že je v pořádku, bylo by fajn, kdyby se tu objevil,“ řekl a otřel se hlavou o Tessu.„To teda vím a jsem rád, že bude ve smečce někdo, koho znám, tak tedy vítej ve Zlaté smečce.“ usmál jsem se na ni a zakmytal ocasem. Ták, druhý člen ve smečce, dobrý začátek. Pousmála jsem se a koukla na Tessu, která mi nabízela jídlo. „Jen kousek, děkuju,“ usmál jsem se na ni a kus masa si odtrhl, které v mžiku snědl, mládě srny bylo dobré. Olízl jsem se a začal si olizovat tlapy.
„V klidu sestřičko, nic ti tu nehrozí,“ snažil jsem se ji uklidnit, bylo vidět, že má nervy v kýbli. Ocasem sem ji omotal zadní část těla a jen přikývl. Taktéž jsem se k ní přitulil a no, chtělo se mi cellkem spát, ale nechtěl jsem usnout, aby se Tess nebála.

//Odepíšu později.

„Nemáš vůbec zač, jsem rád, že ti můžu pomoci,“ řekl jsem a jemně do ní čenichem drcl. Vzájemně jsme se zahřívali a mně to vyhovovalo. Všiml jsem si, že Tess pořád jí, jako vždy, vrtá se v tom. Ona takhle jedla pořád, musel jsem se nad tím pousmát. „Copak se vlastně stalo, že vypadáš takhle?“ zeptal jsem se a hlavu položil na své tlapy. Zajímalo mě, co se vlastně vůbec stalo, také jsem se o ni bál, trochu mě uklidňovalo to, že jedla, kdyby nejdela, bylo by to špatný. Abych řekl pravdu, také se mi nelíbila ta její žebra. „Tess, nějakou dobu zůstaneš u mě, aby si zas vypadala dobře a byla hlavně v pořádku, ano?“ řekl a hlavu zvedl.
„Já? Já přišel před pár dny, před týdnem? Nejsem tu dlouho, ale už jsem založil smečku a potkal dvě vlčice, vcelku milé, copak ty tu děláš? ALe jsem rád, že jsi tu,“ usmál jsem se a zavrtěl ocasem. „Pokud by si chtěla, rád tě ve své smečce uvítám,“ šťouchl do ní čenichem a pousmál se. Byl jsem rád, že ji zas vidím. Ale kdepak je Blind...? Zamyslel jsem se, ale on byl silný a nemyslel jsem si, že se mu stalo něco strašného, spíš jsem měl strach o Tessu.

Na Tesse bylo vidět, že je hrozně vyčerpaná a není jí vůbec dobře. Bál jsem se o ni, kdybych na ni nezavolal, možná by mě ani nepoznala. Měl jsem chuť ji vzít na záda a běžet někam, kde by si pořádně odpočinula, ale neznal jsem to tu moc, takže jsem ji starostlivě pozoroval. Když se ke mně dostala, opřela se o mě. Rád jsem ji udělal nějakou tu opěru. „Strašně rád tě vidím, Tess,“ zašeptal jsem jí do ouška a olízl ji.
„Aha, ale teď zůstaneš tady, se mnou, aspoň dokud ti nebude dobře, si strašně vyčerpaná a nechci tě takhle vidět a neplakej,“ řekl jsem tiše a koukal na ni. „Určitě máš hlad, něco ti ulovím, ale ty si lehni a odpočívej, hned budu zpět, neboj se,“ uklidňoval jsem ji a koukl na ni pohledem: „Bojím se o tebe!“ Byla hrozně vyčerpaná, muselo ji všechno bolet, musela mít hlad, doufal jsem, že jí nebudeš ještě hůř.
Otočil jsem se a šel něco najít k jídlu. Sice jsem nevěděl, jestli tu něco žije, ale při mém štěstí jsem ucítil pach srn. Zajásal jsem a přidal do krku. Brzy jsem si všiml toho, že tu leží jen malá srnče, které tu matka zanechala. Věděl jsem, že se matka brzy vrátí, a tak jsem na nic nečekal a skočil po mláděti, které to vůbec nečekalo. V mžiku bylo mrtvé a já se snažil co nejrychleji dostat k Tesse.
Už jsem ji viděl. „Tess, tady, doufám že ti to bude stačit, pokud ne, posnažím se ulovit něco většího,“ řekl jsem a koloucha přisunul k Tessiným tlapám. Lehl jsem si vedle ní a snažil jsem se, aby se cítila v bezpečí.

„Pokud hledáš nový domov a jak jsem už říkal, že hledám členy, tak bych tě tu oficiálně uvítal. Takže teď je tvůj nový domov tato nová smečka a teď budeš pod mou ochranou, takže se sem žádná mrcha nedostane...doufám,“ pousmál jsem se na ni. První člen smečky, super. Pousmál jsem se pro sebe a koukl se na Rain. „Toulky? Tak to jo,...no, pokud by si hledala smečku, víš kde ji najít,“ koukl na šedou vlčici a otočil se na Sisi. „JO...Jizvy nejsou moc pěkné a rozumím ti, já na štěstí žádnou nemám a doufám, že ani mít nebudu,“ řekl zamyšleně a kecl si na zadek.
Po chvíli jsem ucítil nějaký pach. Někoho mi ten pach připomíná, ale koho? No? Zamyslel jsem se a koukal směrem, odkud přicházel pach. Zajímalo mě čí je, věděl sem, že ho znám, ale netušil čí je. Kdopak jsi? Mrskl ocasem a zvedl se ze země. „Omluvte mě,“ řekl vlčicím a rozklusal se tím směrem odkud jsem cítil přítomnost vlka.
Brzy se začal rýsovat obrys vlka, tedy vlčice a po pozdějším pozorováním jsem zjistil...Tessa?! Vzpomněl jsem si na svou milovanou sestru. „Tesso, sestřičko moje! Kdepak si celou dobu byla?“ začal jsem se zajímat, ale nepostřehl jsem, že ji není úplně dobře. „Copak se děje?“ zeptal jsem se ustaraně a koukal na ni vyděšeně.

Vítejte ve Zlaté smečce!
Tato smečka je oficiálně otevřená od 2. 7. 2015.
Pokud máte zájem se k nám přidat, tak neváhejte a napište mně nebo rovnou přijďte na území.
Jak jistě víte, alfa jsem já (Aetas), který Vás jentak nepřijme, ale pokud ukážete, že na to máte, tak Vás s pnou náručí rád přijme.
To by asi bylo vše, budu ráda, když se připojíte ke smečce :)

Aetas

//Pokračuji ve hře z fóra.

Obě vlčice se mi zdály milé, ale ta šedá méně společenská, možná to byl jen můj dojem, nevím. „Tak tedy, co vás sem přivadí?“ zeptal se vlčic a koukal na ně, ale pak mě zaujme toco říkala Sisi. „Aha, takto ubližovat ostatním, oak si to s ní budu muset vyřídit,“ zavrčel pro sebe a koukl se na hruď Sisi. „ALe dobře se to hojí, možná ani nebudeš mít jizvy a pokud jo, schovají se v srsti,“ usmál jsem se na ni a znova se koukl na Šedou. Jakpak se asi jmenuje? Přemýšlel jsem jelikož se Šedá nepředstavila.