Příspěvky uživatele

< návrat zpět

70 Hnědá vlčice pomalu pokračujíc do jeskyně se podívala po své rodině, která zde stále byla. Její cesta pro Trychtýřek byla opravdu velmi rychlá a mohla jim tak pomoc. „Mám pro vás Trychtýřek, napadl mě prakticky hned, ale... nebyla jsem si jistá, zda ho v horách získáme. Můžete z něj udělat odvar, který vás zahřeje. Nachází se na loukách,“ vyslala ponaučení k vlkům Aileen zatímco jej položila na zem. Neměla však oheň... jen uměla vnímat trochu více vody jako maminka. „Mhm... potřebujeme něco, co udrží vodu na jednom místě a oheň, který jej zahřeje. Vodu můžu získat z venku, spousta kaluží, a tak?“ nabídla skupině, která zde zůstala a následně se podívala po jednotlivých vlcích, kterým chtěla pomoc. Theronek měl nějaký problém na boku, Renbli z toho vyšla asi nejhůř a Alyanna? Ta jí připadala poměrně v pořádku. „Musíme vám ty rány alespoň trochu ošetřit... třeba když to dáme do těch ran, tak by to mohlo pomoc.“ zkoušela své návrhy Aileen, nezkušená v léčení.

→ Kvetoucí louka

Pokračovala i s Trychtýřkem pomalu vpřed. Potřebovala si cestou spoustu věcí promyslet, jelikož se časy změnily a ona nechtěla učinit špatná rozhodnutí. Měla toho spoustu v hlavě a zároveň na sobě Aileen cítila jistou změnu. Šla nyní sama... bez ostatních někam? Do ciziny? Byla lepší? Byla odvážnější? To asi ne... ale začínala uvnitř sebe probouzet jistou neznámou zvědavost, kterou v ní probudil Atrox. Ten ji naučil něčemu, co hnědá vlčice uvnitř sebe hnědá už kdysi měla šanci cítit, ale tu dovednost zkrátka ztratila. Nyní pokračovala v klidném tempu napříč mlžnou plání, která byla už opět skryta pod hustou mlhou, která zahalovala vše, co se na ni skrývalo. Místo tajemné, krásné a plné tajemství, které se skrývalo někde tam v mlze.... Jakési kameny do oblouku, o kterých ještě nikdy neslyšela a ani nyní je neměla šanci vidět. Nebyl čas na toulání. Rodina čekala.

→ Zasněžená skrýš v Sněžných horách

→ Začarovaný les

Pokračovala z lesa. Už šla o něco pomaleji, jelikož se nyní blížila k místu, kde by se teoreticky květina mohla dát vyvolat. Tiara ji o ni poučila u nedalekého jezírka, a tak mohla alespoň získat lepší květ než z hor. Ten by nemusel být tolik vyživený. Hnědka se tedy začala dívat po louce, bylo chladno. Zem sotva vsakovala vodu, nechávala po sobě sklouzávat poslední louže, které se jako na zavolání začínaly dostávat pryč. Podivná potopa. Podivila se nad tím, co se v místech nacházelo a jak ostrovy zatím vypadaly. Hnědá se následně rozhodla vyhledat rostlinu, která by mohla být vhodná na odvar a... nenašla ji, ale vyvolala pomocí magie. Trychtýřek začal ze země růst a hnědá vlčice se vším údivem si květinku prohlédnula. Krásný byl. Moc krásný. Následně jej opatrně odtrhla i s kořeny a odhodlala se s ním vydat zpět do hor. Mohla je zahřát, třeba to pomůže... a zároveň mohla pomoc Atrayovi, který byl... kde?

→ Mlžné pláně

→ Zasněžená skrýš
× Odhal následky potop
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla Pokračovala vpřed. Její maličkost odmítala zastavit, jelikož její rodina mohla být v nepříjemném nebezpečí. Aileen se tak držela v tempu, hlavu přesně namířenou směrem, kterým mířila a hodlajíc najít tu jedinou rostlinu v místech růstu musela vytrvat. Brzy se ze zamlženého místa dostala do podivného lesa. Voda všude jakoby začínala ustávat, a tak byla už možnost se začít pomalu hýbat místy, která doposud byla zaplavena vodou... Vše však mělo své následky. A Aileen si ji bych byla vědoma. Nyní měla čas o tom všem trochu přemýšlet, začínalo jí být zas normálně... Svět už nebyl tak omezený a ona mohla začít nacházet cizá těla. Ležící, bezmocná a bezvládná... Chlupatí jedinci leželi kolem, bez známek života. Zaujal ji jeden... podivný cizák, kterého nikdy neměla šanci poznat a odhodlala se mu udělat památku. Začala hrabat. Tělo hodlala uložit do skrýše, kterou přijme zem a ona mu bude moc ponechat památku, která ho zde nechá v klidu odpočívat. „Odpočívej.“ špitnula k tělu, když bylo skryto pod vrstvou země a následně se usmála. Byl v pokoji... snad neměl nikde rodinu.


→ Kvetoucí louka

66
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění Hnědá naslouchala, měla znalosti o trychtýřku, který by je při nejmenším mohl alespoň zahřát. „Znám Trychtýřek, naučila jsem se ho během cest... můžu se po něm podívat venku a kdyžtak vám ho donesu, hm?“ nadhodila Aileen. Ze všech v místě vyvázla bez škrábance, a tak se musela alespoň postarat., Alyanna se však nabídla, že jej dokáže vyvolat... to by Aileen mohla dokázat též, ale bude růst v nynější půdě? „Trychtýřek je léčivá rostlina, roste na loukách, zajdu pro něj... pokud to počasí dovolí a cestou se podívám po bratru. Hm? Vy buďte tady... ať se vám něco nepřihodí, už takhle máte nepěkná zranění,“ konstatovala Aileen, která si prohlédnula všechny a rozhodně nechtěla, aby se jedinci dostali ještě do větších problémů. „Hned jsem zpět, buďte prosím tady, sestřičko - myslím si, že ten trychtýřek tu nevyroste... nemá na čem. Budu hned zpět.“ usmála se na Alyannu a následně se o svou sestru otřela. „Zatím se mějte, hned budu zpět.“

→ Začarovaný les

65 Veškeré dění se událo tak moc rychle, ale smečka obstála. Cizák nakonec prozradil vlastní slabost a při odchodu měl jakási sladká slova vůči Renbli, která by jí mohla i lichotit, ale... hnědé tohle nepřipadalo vůbec na místě! „Drzý, nechutný a drzý!“ vyjekla naštvaně Aileen, když tmavý vlk odešel a následně se podívala po všech přítomných. „Jste všichni v pořádku? Renbli, vše dobré?“ podívala se směrem na flekatou vlčici, kterou si ustaraně začala prohlížet. Byla ochotná se podělit i o jedinou znalost kytičky, kterou měla z luk. „Je-jestli to pomůže, znám jednu to... e... kytku. Ta tě kdyžtak alespoň zahřeje,“ polknula a následně se podívala i na ostatní, „nikomu se nic nestalo?“ zeptala se, zatímco si jednotlivce prohlížela a se stažením uší si je prohlédnula. Nechtěla aby rodina byla v nepořádku! „A... Atray, Renbli, kde je?“ vyjekla hned a poněkud vystresovaně se podívala na vlčici.. Musel tam být chudáček sám, co.. co když se mu něco...?! Ne!
„Pokud jste všichni v pořádku... musíme za ním, chudáček tam je sám a... mohl by být snadnou potravou.“ tlapičky jí stepovaly na místě jak se snažila držet.

64
× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt Hnědka se držela v pozadí, stála proti vlku, který ohrožoval nejen ji, ale i ostatní členy skupiny. Bylo to nepříjemné, dost možná pro Aileen i vyčerpávající. „Myslím, že už máte dost důvodů na to se otočit a opustit úkryt.“ Zavrčela na ně nakonec i Aileen, která překvapila sebe samu. Slova určitě mohla zapadnout prachem, co se její výraznosti v aktuálním dění týče. Hnědka se nechtěla dostat do sporu - no už v něm byla... Nakonec se však rozhodla vyslechnout slova Renbli. Atray. Byl na tom špatně a byl to jejich bratr... zatímco tu oni ztráceli čas nějakým podivínem, který se tak zvláštně choval. Aileen se přesvědčila, že jí tohle opravdu nestojí za to, a tak se podívala kolem sebe po úkrytu. Byl v pořádku. To bylo jedno z mála pozitiv, které shledávala, ale.. musela se nyní vydat za jejím bratrem. „Atray, Alyanno, je tu něco důležitějšího než tenhle vlk... bratr.“ zamračila se a otočila na sestru. Všichni se nechávali strhnout někým cizím. Ta zranění mohla být vážná, zvlášť, když to Renbli říkala... Bylo však moudré prvně zastrašit hrozbu a až potom jít za bratrem, ale... když tu byli už čtyři zlatí... Hnědka se tedy odhodlala vyslat silnější útok. Pod Electrou a Ilyrianem se začala hýbat půda, nebylo to zrovna velké zemětřesení, ale Aileen jej dokázala držet už o něco déle, a tak mohli cítit jak jejich stabilita mohla klesat. Mohli tak být snadnější terč. „A ven.“ stáhnula uši, uvnitř hnědé to bublalo. Bratr byl v nepořádku a někdo ji tu zdržoval.

63
× Servi se s cizím vlkem 3/3 (Natáhnu to navíc, cuz jsme zatím že nebojovali) Chtěla stát po boku své sestry, řídit se jejími pokyny a zároveň se pokusit ubránit místo, které jim nyní mohlo patřit. Černobílý* byl pro Aileen velice nesympatickým. Hnědka neměla v povaze se prát, útočit, být někým, kdo jiným ubližuje... Ale musela se to naučit, pakliže chtěla, aby její smečka a případné budoucí potomstvo, přežilo. Samotná proto začala ježit srst. Dost možná to žádný strach nevyvolávalo, ale... ona tu snahu měla. Chtěla, aby se bál. Měl proč! Byli tu tři. Nyní i s Theronkem, který se postavil za Alyannu, taktéž jako ona. Nohy lehce rozestoupila a odhodlala se cizinci ublížit jako první. Nabrala veškerou odvahu, síly... a... pak po něm hodila se vší silou kamínek. Mhm... suše polknula, když kámen dopadajíc na cizince, udělal zvuk dopadu na zem, kdy se jen slabě kutálel. Doufala, že si toho dost možná ani nevšiml. Bylo jí trapně!

62
× Servi se s cizím vlkem 2/3 Hnědka se dostala do situace, jí zcela neznámé, kterou musela řešit. Byla před nimi hrozba, která jí dělala problém a ona musela rozhodně pomoc své sestře ochránit potencionální půdu Zlaté smečky. Netušila zatím, co má říct, udělat... nechala tak veškeré jednání na Alyanně. Hodlala ji následovat, jít jejím směrem a rozhodně si dát pozor, pakliže jí případná hrozba bude chtít ublížit. Theronek se stále v úkrytu neukázal, a tak musela počkat... třeba brzy dorazí... třeba... „Není nutnost sporů a ani případného boje,“ vyslala klidným tónem k vlkovi, který už svým zbarvením dával vlčicím jasně najevo, že s ním budou problémy, „Mů- Jo, není váš! Nyní jsme sem dorazily. Jsme zde první, a tak se otočte.“ zavrčela, ač trochu falešně. Její tělo nebylo na fyzické spory, raději vše řešila diplomacií. Ta šla však stranou... hnědá se tak postavila do útočného postoje, aby své sestře udělala oporu a zároveň obě vlčice cizinci mohly nahnat, třeba i, strach?

61
× Pokus se ubránit své bezpečné místo
× Servi se s cizím vlkem → Sněžné tesáky

Hnědá vlčice pokračovala dále do úkrytu. Jeho východ zatím kryly kořeny Alyanny, která dokázala odehnat predátora, který se v místě zjevil. Brzy se podívala do prostoru, ve kterém zatím byli skryti ti, kterých si zatím hnědá nevšimla. Podívala se kolem a usmála směrem na Alyannu, která tu už dost možná byla vedle ní. „Připadá mi to ideální,“ usmála se směrem na sestřičku a následně se snažila vyhledat Theronka, který tu dost možná už někde byl. „Zůstaneme tu dokud bude nutné... doufám, že už se nic horšího nestane...“ špitnula k Alyanně a usmála se na svou sestru. Brzy se hnědá vydala dále do vnitra jeskyně, kde ji zaujal výhled na jezero, který se mlátil hned pod srázem, na kterém právě stála. Bylo to místo něčím kouzelné? Rozhodně! Musela tu sama několik minut stát... jenže... něco... nějaký zvuk? Otočila se směrem ke vchodu...

(III)× Pokus se ubránit své bezpečné místo před nájezdníkem (včetně predátorů) (3b) Hnědá naslouchala se vší empatií sestře. Ten dotek, který jí sestra během slov věnovala... byl k nezaplacení. Sestřičko-, pookřála a jakoby se doposud kamenné tělo lehce uvolnilo, otevřelo. „Znamení musela dát nám všem,“ usmála se a hlavou jemně projela přes krk Alyanny, „ráda tě vidím... ani nevíš jak moc...“ špitnula a pokračujíc do úkrytu začala se sem tam ohlížet... jakoby něco podivného cítila, jakési tušení, ale... „Alfa Alatey? A... proč šla Alfa Alatey za Rhaaxinem?“ ušklíbnula se nad tím, přišlo jí to trochu podivné, ale... asi důvod měl? Nebyla nikdy moc znalá ve vztazích s ostatními smečkami, nemohla tudíž soudit. „Co? Aa!“ uhnula jen tak tak, když se po ní cizinec vrhnul. Chtěla se bránit, ale... nikdy to nebyla nejsilnější vlčice.
Cosi se je snažilo dostat od místa, ke kterému měla skupina namířeno, ale... byli v přesile. Cizí predátor se mohl zdát jako velká hrozba. Alyanna dvojici vlků chránila kořeny, které nemohly jen tak vydržet všechno skrz příchozí déšť. „Myslím si, že už je pryč?“

→ Zasněžená skrýš

× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci → Vlčí jezero
Otočila se během pár vteřin na hnědého vlka, tedy, dříve tak hnědého jako tmavá čokoláda. Jeho charakteristická srst byla nyní odcizena něčím novým, co hnědé vlčici do očí přinášelo jistý zájem, se kterým si jej měla šanci i sem tam pohlédnout... „Theronku,“ začala zvedat koutek, zatímco si vlka prohlédla a následně během vteřiny stáhnula uši, snad jakoby si něco uvědomila, „Theronku... já- moc se omlouvám... Má-mám nápad. Viděla jsem jeskyni... někde tady se tam dostaneme!“ vyslala k němu ta slova, která barvil chlad a příchozí nejistota, se kterou si tvář hnědého vlka prohlédla. Opatrně jej opět obejmula, ač by se jindy styděla, ale... měla takovou radost. To-tolik emocí, které hnědá uvnitř sebe za ta léta nechala, že už musely ven. Snad se jí i ulevilo. Theronku... zavřela oči, zatímco jeho jméno v hlavě naprosto medovým tónem, který během chvíle hnědou uklidnil... Brzy se místem ozývalo však cosi... někdo známý, někdo... „Aly? To je sestřička!“ opatrně se od vlka odtáhnula a následně na tvář posadila milý úsměv, otáčejíc se ke světlé vlčici stáhnula promáčené uši k hlavě, celá mokrá, zimou klepajíc pokračovala s hlavou lehce sníženou k její sestřičce... „Alyannko,“ vyslovila k ní a sestru by hned obejmula, ale... musela se chvíli držet, „sestřičko... kraje jsou plné vody... Našla jsem ale něco- myslím si, že se tam můžeme ukrýt... S Theronkem jsme byli unášeni vodou a... a já vím, to... znám pomoc, která nás zahřeje. Necháme cestou stopy pro naše... určitě nás najdou.“ špitala k ní, zatímco ji obeznamovala ve všem tom adreanalinu co vše se děje.
„Sestřičko, pojď.“

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3/3 postu Silný proud plný hmatavých rukou, zvědavě zajíždějících do srsti, stahujících za končetiny vlčice, která už neměla příliš sil. Její tělo ovládal živel, kterému hnědá chtěla umět rozumět... neměli však společné téma, které by jejich životy zatím propojily a ona tak získala nezbytné motivace vodu překonat. Na chvíli se dostala jen pod hladinu. Oči měla otevřené a hledíc vpřed cosi zahlédla. Silueta... tajemná energie, která hnědce cosi zobrazovala... Světlá vlčice? chvíli se na podivnou věc dívala, tedy, na někoho. Hlavu se pokoušela zároveň dostat i ven, a tak tlapami nepřestala hýbat. Sem ta, nahoru a dolu. Tlapy roztahujíc se nabíraly vodu jako hrsti, začaly se jí bránit až úspěšně... vynořila se s hlubokým nádechem na hladinu: „Ah.“ nadechujíc se, stahujíc uši k hlavě začala okamžitě vyhledávat Theronka. Čokoládová srst se ztrácela, ale... nemohla ho ztratit. „Theronku!“ vykřikla, když spatřila tmavý kožich, který jí samce připomínal. Byl to on? Byl to Theronek?
Se vší radostí a slabostí pokračovala vpřed, tělo bylo prochladlé. Nohy byly tak těžké, necítila je, ale tušila podvědomě, že tam někde musí být. „Thero-Theronku...“ tiše špitala, když doplavala k hnědému kožichu, kterému chtěla pomoc ven. Hlavu možná i na chvíli položila na jeho krk a jen se s naprostým tichem přitulila, ač stále musela hýbat nohama. Byl tu. Byl v pořádku?
„Honem... he-hele, tam... támhle!“ tmavý čumák projel srstí Therona, připomínajíc drcnutí a s ním se hnědka vydala za pomoci končetin ke břehu, na který se následně vyhoupla. Prvně přední, a pak... hop zadní. Na všech čtyřech stojíc otřepala se. Zelené oči ihned směřujíc k hnědému doufala, že se z vody vlk dostane, a pokud potřeboval pomoc - pomohla.
„Pojď,“ pobídla ho klepajíc se, „ho-honem.“

→ Sněžné tesáky

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Vydej se hledat bezpečné místo 6/5
× Nech se strhnout proudem alespoň na 2/3 postu Přemýšlela by nad tím sama, ale... už ji nesl proud, a tak konverzaci ohledně všeho musela zůstat v ústranní. Její maličkost se nyní prala s ledovými doteky, jenž začaly zajíždět do její srsti, nepříjemně si točit jednotlivými chumáči na prstech a postupně se dostávat až na kůži. „Theronku, Theronku!“ volala s vyděšením v očích po hnědém vlku, kterého se snažila chytit a zároveň.. nechtěla aby hnědému udělala větší problém, ale... asi ho nyní měli oba, když proud vítězil. Hladina se bránila, zatímco hlavu stále dokázala držet alespoň nad ní. Stahující vlny začaly natahovat své chtivé ruce po její hlavě, kterou sem tam hnědé potopily, samozřejmě jí i ochotně pár panáků strčily do tlamy, čímž vlčici začaly dusit. „The-o--ku!“ vydávala tóny, zatímco se začínala snažit dostat nad hladinu, tlapy zabíraly, ale voda silnější jak dvojice, začínala hnědku odnášet o něco dál. Pustila tak hnědého samce, aby neohrozila i jeho. Cítila jak ji voda ovládá, topí a sem tam i nelítostivě dáví.

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5
× Nech se strhnout proudem alespoň na 1/3 postu Pokračovala horami dál. Nechtěla se příliš dlouho zastavovat někde, kde cítila vícero pachů, které by nemusely být zrovna nejvíc příjemné na setkání. „Až něco najdeme, necháme k místu nějaké stopy... možnost jak ho najít, aby to pochopili jen naši.“ pokračovala ve vysvětlování jejího plánu, když tu se očima zastavila na kožichu, který právě procházel kolem nich. Šelma. stáhnula okamžitě uši a podívala se za Theronkem, který byl poblíž vlčice... „Nejsem si moc jistá, že by někdo takový byl.“ popotáhnula a podívala se očima kolem, byli konečně u jezera, zatímco kolem nich procházela pohublá šelma, která si dál ladně kráčela do hor. Očima se střetly a zatímco ji Aileen sledovala, udělala slepý krok a sklouzla do jezera, které mělo zvedlou hladinu, voda zde byla a musela být divoká. Začala ji unášet, avšak hnědka se chytila kraje a snažila se držet co to jde. „Theronku!“ zavolala k hnědému vlku, zatímco se snažila dostat z vody, která stále tělo nesla.