Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Mokoš a ostatní u pomoci s úkrytem
Úkryt se plnil a hnědá se hodlala držet stranou u toho, co měla udělat. Upravit úkryt. Ať už někdo pomůže nebo ne, rozhodně chtěla udělat poslední přání jejího otce. Myšlenku měla, rozhodně ji chtěla tudíž vyplnit a pokud se k ní nějaký vlk přidal, možná chvíli nereagovala, ale brzy se k Mokoš obrátila. Měla spoustu otázek! Což bylo příjemné, jelikož o změnu i jiní jevili zájem.
„Ahoj,“ usmála se směrem na Mokoš, „ráda tě poznávám.“ přidala následně vyslechla její slova, otázky, které vlčice chrlila.
„Čím víc tlapek, tím lepší. Potřebujeme silnější jedince, kteří dokáží ovládat magii země a s ní i pohnout místy... Uděláme průchody v místech, která jsem vyznačila křížky. Tam chodby propojíme, aby vlci měli více prostoru a pohybu. Můžou se tak dostat hlouběji... Všechno listí tu teď hnije. Musíme ho vyměnit za nové, tudíž by bylo fajn, až to tu doděláme, uklidíme, donést nové. Dokážeš s tím pomoc?“ zeptala se Mokoš a následně se podívala směrem ke stěnám a začala pomocí své, o něco slabší, magie pomaličku bourat kus stěny, prohlubovat jej a tvarovat.

→ Území

Alyanna a ostatní, kdo se chtějí účastnit

Dorazila do nory, které pro ni byla tak moc plná veškerých vzpomínek a čehokoliv, co se týkalo její minulosti. Ty chvíle s rodiči... Musela zatlačit slzu a následně se podívala směrem ke své sestře, která se vyjádřila k jejím úvahám a otázkám. Souhlasil a pokývnula na její slova hlavou.
„Porozhlédnu se jak budu hotova, tak ti řeknu... kdyby se našel ještě jeden, dva vlci co by pomohli, bylo by to super.“ a následně se hnědá vlčice rozešla po místnosti, která doposud měla šišatý tvar s výstupky. Místnost byla vysloveně „co chceš, to máš“, což bylo příjemné, ale.... byla zde nutnost udělat úkryt i funkční, aby získala Zlatá smečka případně i výhodu při katastrofických jevech jako byla právě potopa.
Trvalo to, ale po nějaké chvíli začala Aileen drápem naznačovat stěny, které by se dokázaly prodloužit, následně propojit. Nebyla tak znalý architekt, ale rozhodně mohla alespoň intuitivně zjistit, zda jsou stěny podpůrné či nikoliv.

Zúčastnila se celého ceremoniálu. Bylo to pro hnědou poměrně dost náročné, ale byl fakt, že už se měli posunout někam tam vpřed. Její maličkost musela jít vpřed. Ona sama. Byla stále tou malou vlčicí, která svému tatínkovi s maminkou uměla dělat radost, ale... tohle vše se začínalo vytrácet, když tělo hnědého Alfy zmizelo. Aileen donesla lístky, květy a tvarované přírodní kousky, kterými ozdobila, nyní, rozkvetlý strom, který bude doposud připomínat kdysi žijící symboliku zlatého lesa. Začala nová doba. Nové časy Zlaté smečky, které bude vést jen a pouze bílá vlčice s hnědými pruhy. Alyanna, sestra, kterou Aileen brala jako jí nejbližší.
„Je čas začít.“ kývnula směrem k Alyanně a následně se podívala na tmavou vlčici, která přivedla na svět další sourozence dvojice vlčic. Aileen se očima sklouzla i k vlčatům, která si prohlédnula a stáhnula nad nimi ušima. Nemohla nyní říct, co si o tom myslí... možná, že i to byla součást dospělosti?
Ostatní vlci, kteří mají zájem o úpravu úkrytu
„Kdo může, budeme potřebovat vaši pomoc abychom dokázali opravit náš smečkový úkryt.“ podívala se po vlcích se skleněnýma očima a následně se vydala klidně za její sestrou. Musela s tímto úklidem zmizet i část vzpomínek, minulosti a nabrat nový směr, který by Alyanně ráda dopřála. Musela být v náročnější pozici než kdokoliv jiný v této smečce nyní.
„Sestři,“ a tu klidně doklusala, „jaké bys měla přání aby v úkrytu bylo? Ráda bych v něm udělala památné sochy.. napadlo mě propojit více chodby, aby se vlci lépe pohybovali a zároveň byl větší prostor pro distribuci jídla po úkrytu. Staré listí nahradíme za nové a využijeme i horniny, tam bys mohla mít své místo ty?“ a s tím si ji prohlédnula a olíznula si čumák.

→ Úkryt

Všichni přítomní u Alyanny
Věnovala všem vlkům smutný pohled. Ty slzy, velkou bolest uvnitř sebe zkoušela tak moc dusit, že stejně nakonec byla upřímnost hnědé vlčice silnější a slzičky se začaly kutálet po jejích tvářích. Hnědá se podívala směrem k Barnatt, která musela pociťovat velmi podobnou bolest jako ona. Alyanna se k situaci stavěla rovně, nedávala nic víc znát, ale kdo ji znal tušil, co uvnitř sebe její sestra musí skrývat.
Podívala se brzy i na nové tváře, které ve smečce ještě neměla šanci vidět. Dvě vlčice, které už mířily společně s Alyannou za novými přírůstky ve smečce. Aileen nad tím stáhnula uši. Uvnitř ní bojovalo cosi, co neuměla zatím
pojmenovat.
Alyanna, Dakomn
Nová emoce, kterou nedokázala zatím zcela uchopit a přijmout.
„Dakomne, půjdeme zatím nasbírat nějaké listy a případně i nějaké jiné věci, pakliže v tomto počasí něco najdeme.“ a pokusila se lehce usmát, s tím se podívala směrem ke Zlatému lesu, kde hodlala vše nezbytné najít. Měla možná už i nápad... něco, co by jistě jejímu otci mohlo udělat radost.
Hnědá se proto vydala směrem k hranicím, které však nepřekročila a začala zde sbírat.

Celá ta situace byla hrozně náhlá, nečekaná... Ještě pár dnů zpět s otcem mluvili a nyní? Jeho duše byla na druhé straně. S maminkou. Stáhnula nad tím uši, následně i ocas, ale začala zadržovat tu vnitřní bolest, kterou uvnitř sebe hnědá vlčice začínala silně pociťovat.
„Sourozenci?“ a to bylo pro hnědou taktéž trochu ránou, kterou však nyní zkoušela přejít, jestli bylo třeba se nyní chovat dospěle.. tak musela pro Alyannu, které zůstala jako jediná. Byli zde mladší sourozenci, ale s nimi neměla zas tak silné pouto jako se svou sestrou. „Kde jsou ta vlčata?“ optala se ji s trochou opovržením v hlase, ale nakonec tón přenesla do klidného hlasu, který se však stále třepal.
„Pomohu s výzdobou... a ostatní členové smečky jsou kde?“ podívala se kolem, kdy očima přejela víceméně jen po nových vlcích a příchozím Rhaaxinovi. „Sestřičko moje... je to rána.“ špitnula k ní tiše a nakonec se podívala po ostatních členech smečky.

→ Zubří pláň
Alyanna, Barnatt a jejich okolí?
Dorazila brzy na území zlaté smečky. Bohužel to však byla chvíle, na kterou nebyla tak úplně hnědá vlčice připravená. Území jakoby náhle utichlo... jako kdyby to vše začínalo hnít. Jakoby Zlatý les právě ztratil to, co ho dělávalo zlatým lesem. Aileen si takřka hned začínala zjišťovat co se děje. Místem navíc procházel podivný pach, který tak trochu napovídal... Ihned se začala klepat. Ouška stahujíc k hlavě, kterou začínala snižovat k zemi plnou slziček.
„Sestřičko,“ přišla jako choulící se klubíčko, kdy ocásek začínala stahovat pod sebe, „sestřičko..“ opatrně se na rameno své sestry přitiskla ať chtěla nebo ne. Nikdy jiný Alyanně nyní být blíž nemůže. Jen ona. Aileen. Bratr Azrael, kam jeho toulavé tlapičky zavedly?.. Aileen sic byla mnohokrát slabší, ale rozhodně hodlala svou sestru držet a dodávat jí potřebnou sílu, kterou nemohla Alyanna jen tak ztrácet. „Sestřičko..“ špitnula znovu a vyhledávajíc oči ostatních vlků se ohlédnula i po ostatních sourozencích, kteří se tu zatím příliš nemotali, ale to se jistě po dlouhém vytí její sestry změní. Doufala v to, minimálně.
„Omlouvám se, že jsem nedorazila dřív,“ se staženýma ušima a očíčky plných slz se podívala po ostatních příchozích, kteří se v místě nacházeli. Cizinci, nové tváře.. „A vás zdravím, já-... tohle jsem nečekala. Kdy se to... jak?“ podívala se na Barnatt i Alyannu o snaze zjistit víc informací, které by jí dokázaly vysvětlit tuto šílenou ztrátu.

→ Zasněžená skrýš

Nesla se se vší opatrností, a taky už byla opravdu dlouho mimo území smečky. Co se to stalo? lehce si na sebe zanadávala, zatímco se hodlala vydat k místům, které jí vždy plnilo příjemným pocitem a vším... ale něco začínalo být divné. To ji však nezastavovalo, ikdyž... pochybnosti uvnitř sebe tak trochu začínala mít. Hlavu nesla nahoře, odhodlaně. Tělo si klidně vyklusávalo zimní krajinou, která se začínala kolem nic tak krásně cukrovat... Bylo to krásné, možná na jednu stranu i poměrně zajímavé procházet místy, která ještě před nějakým čáskem byla tak moc zaplavena a ničena nárazovou vodou, která jakoby nikdy nebyla. Podivné.
Někdy se hnedá i zastavila, zda náhodou neuvidí některého z členů rodiny, ale bohužel... to už začínala být pomalu u lesa, když jí do čumáčku udeřily pachy sourozenců a ostatních vlků. A taky něco, co...

→ Území Zlaté

72

Zaznamenala jenom jeho odchod. Možná, že ta sladká slova, která jí hnědý přítelíček řekl, slyšela taktéž, ale nechtěla si to hezké tak úplně připouštět. Jejich cesta se v jeskyni rozdělila, když bylo po dlouhém spánku. A ona se tak rozhodla nakonec odejít též... jeskyni by časem měla dát i nějaký ten hezký a útulný vzhled! A rozhodně jej brzy ukáže rodině, tatínkovi... zkrátka všem, kteří budou nést hrdě název Zlaté smečky.
Chyběly jí už její sourozenci a ostatní členové, se kterými by se mohla hnědá poznat. Zároveň toho bylo tolik, co mohla ostatním vlkům povyprávět, a tak se nakonec rozhodla vyběhnout vpřed! Za rodinou. Opatrně se tedy začala prodírat na sluneční světlo, no... začínaly se tvořit různé mráčky, které přinesly brzy i první sníh. Konečně. Zima. Ta pravá a krásná zima se začínala klubat konečně ven. Vlčice z toho mohla mít zároveň radost, že přicházel čas pořádného odpočinku... a taky společné chvilky s rodinou. No, tak šup za nimi.

→ Zubří pláň

71 Hnědka se držela poblíž jejího kamaráda. Byla to dlouhá doba, co jí Theronek přišel do cesty a Aileen mu mohla být nyní poblíž... většina z přítomných už odešla, asi směrem ke smečce, Atrayovi? Kdoví. Doufala, že vlci byli v pořádku a i přes nezbytné nabrání sil se brzy budou muset s Theronkem vydat ke smečce... a i najít otce, který by mohl potřebovat pomoc. Byl přec jen starší. „Nenechám tě tu,“ podívala se na Theronka a nakonec se usmála, „jsi pomalu jak můj bratr a ještě, abych tě tu nechala, že?“ zavrtěla nad tím hlavou a nakonec se podívala směrem k východu jeskyně. Vše tam začalo být poměrně jiné... takové přijatelnější.
Vlčice odložila svou hlavu na zem a nakonec zavřela klidně i oči. Pokud měli být nyní spolu, tak hodlala nechat odpočinout i své tělo, které ptořebovalo nabrat chybějící síly. Udělala spoustu činů, které byly proti její podstatě, a to bylo vysilující. „Kvůli rodině bych šla i sama přes sebe,“ špitnula tichým tónem k ležícímu Theronovi, zatímco se mu pokusila svěřit s něčím, co pro ni... bylo nové a cizí.

71
× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami Hnědá pomohla i sestře, pakliže si nechala ošetřit rány a následně se podívala na Theronka, který v místě zůstal jako jediný. Byl pochroumaný a ona doufala, že mu dokáže zkrátka pomoc.. „Ukaž ty rány,“ špitnula nakonec k Theronkovi, který se předtím zmínil o bolavém boku, opatrně si přitáhnula odvar, který vytvořily vlčice a následně se pokusila ošetřit jeho rány. „Neboj,“ podívala se na něj, zelenýma očima si ho prohlédnula a usmála se na něj. Chtěla mu pomoc, tudíž, pokud měl bolest na boku, případné ohýbání mohlo pro hnědého vlka být poměrně nepříjemným. Samotné Aileen nic moc nebylo... už vzhledem k tomu, že proběhla až na louku pro nový trychtýřek, který jim mohl pomoc. „Odpočiň si. Pak se můžeme zkusit vrátit ke smečce.“ drcnula do něj hlavou a následně se i sama odložila na zem.

70 Hnědá vlčice pomalu pokračujíc do jeskyně se podívala po své rodině, která zde stále byla. Její cesta pro Trychtýřek byla opravdu velmi rychlá a mohla jim tak pomoc. „Mám pro vás Trychtýřek, napadl mě prakticky hned, ale... nebyla jsem si jistá, zda ho v horách získáme. Můžete z něj udělat odvar, který vás zahřeje. Nachází se na loukách,“ vyslala ponaučení k vlkům Aileen zatímco jej položila na zem. Neměla však oheň... jen uměla vnímat trochu více vody jako maminka. „Mhm... potřebujeme něco, co udrží vodu na jednom místě a oheň, který jej zahřeje. Vodu můžu získat z venku, spousta kaluží, a tak?“ nabídla skupině, která zde zůstala a následně se podívala po jednotlivých vlcích, kterým chtěla pomoc. Theronek měl nějaký problém na boku, Renbli z toho vyšla asi nejhůř a Alyanna? Ta jí připadala poměrně v pořádku. „Musíme vám ty rány alespoň trochu ošetřit... třeba když to dáme do těch ran, tak by to mohlo pomoc.“ zkoušela své návrhy Aileen, nezkušená v léčení.

→ Kvetoucí louka

Pokračovala i s Trychtýřkem pomalu vpřed. Potřebovala si cestou spoustu věcí promyslet, jelikož se časy změnily a ona nechtěla učinit špatná rozhodnutí. Měla toho spoustu v hlavě a zároveň na sobě Aileen cítila jistou změnu. Šla nyní sama... bez ostatních někam? Do ciziny? Byla lepší? Byla odvážnější? To asi ne... ale začínala uvnitř sebe probouzet jistou neznámou zvědavost, kterou v ní probudil Atrox. Ten ji naučil něčemu, co hnědá vlčice uvnitř sebe hnědá už kdysi měla šanci cítit, ale tu dovednost zkrátka ztratila. Nyní pokračovala v klidném tempu napříč mlžnou plání, která byla už opět skryta pod hustou mlhou, která zahalovala vše, co se na ni skrývalo. Místo tajemné, krásné a plné tajemství, které se skrývalo někde tam v mlze.... Jakési kameny do oblouku, o kterých ještě nikdy neslyšela a ani nyní je neměla šanci vidět. Nebyl čas na toulání. Rodina čekala.

→ Zasněžená skrýš v Sněžných horách

→ Začarovaný les

Pokračovala z lesa. Už šla o něco pomaleji, jelikož se nyní blížila k místu, kde by se teoreticky květina mohla dát vyvolat. Tiara ji o ni poučila u nedalekého jezírka, a tak mohla alespoň získat lepší květ než z hor. Ten by nemusel být tolik vyživený. Hnědka se tedy začala dívat po louce, bylo chladno. Zem sotva vsakovala vodu, nechávala po sobě sklouzávat poslední louže, které se jako na zavolání začínaly dostávat pryč. Podivná potopa. Podivila se nad tím, co se v místech nacházelo a jak ostrovy zatím vypadaly. Hnědá se následně rozhodla vyhledat rostlinu, která by mohla být vhodná na odvar a... nenašla ji, ale vyvolala pomocí magie. Trychtýřek začal ze země růst a hnědá vlčice se vším údivem si květinku prohlédnula. Krásný byl. Moc krásný. Následně jej opatrně odtrhla i s kořeny a odhodlala se s ním vydat zpět do hor. Mohla je zahřát, třeba to pomůže... a zároveň mohla pomoc Atrayovi, který byl... kde?

→ Mlžné pláně

→ Zasněžená skrýš
× Odhal následky potop
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla Pokračovala vpřed. Její maličkost odmítala zastavit, jelikož její rodina mohla být v nepříjemném nebezpečí. Aileen se tak držela v tempu, hlavu přesně namířenou směrem, kterým mířila a hodlajíc najít tu jedinou rostlinu v místech růstu musela vytrvat. Brzy se ze zamlženého místa dostala do podivného lesa. Voda všude jakoby začínala ustávat, a tak byla už možnost se začít pomalu hýbat místy, která doposud byla zaplavena vodou... Vše však mělo své následky. A Aileen si ji bych byla vědoma. Nyní měla čas o tom všem trochu přemýšlet, začínalo jí být zas normálně... Svět už nebyl tak omezený a ona mohla začít nacházet cizá těla. Ležící, bezmocná a bezvládná... Chlupatí jedinci leželi kolem, bez známek života. Zaujal ji jeden... podivný cizák, kterého nikdy neměla šanci poznat a odhodlala se mu udělat památku. Začala hrabat. Tělo hodlala uložit do skrýše, kterou přijme zem a ona mu bude moc ponechat památku, která ho zde nechá v klidu odpočívat. „Odpočívej.“ špitnula k tělu, když bylo skryto pod vrstvou země a následně se usmála. Byl v pokoji... snad neměl nikde rodinu.


→ Kvetoucí louka

66
× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění Hnědá naslouchala, měla znalosti o trychtýřku, který by je při nejmenším mohl alespoň zahřát. „Znám Trychtýřek, naučila jsem se ho během cest... můžu se po něm podívat venku a kdyžtak vám ho donesu, hm?“ nadhodila Aileen. Ze všech v místě vyvázla bez škrábance, a tak se musela alespoň postarat., Alyanna se však nabídla, že jej dokáže vyvolat... to by Aileen mohla dokázat též, ale bude růst v nynější půdě? „Trychtýřek je léčivá rostlina, roste na loukách, zajdu pro něj... pokud to počasí dovolí a cestou se podívám po bratru. Hm? Vy buďte tady... ať se vám něco nepřihodí, už takhle máte nepěkná zranění,“ konstatovala Aileen, která si prohlédnula všechny a rozhodně nechtěla, aby se jedinci dostali ještě do větších problémů. „Hned jsem zpět, buďte prosím tady, sestřičko - myslím si, že ten trychtýřek tu nevyroste... nemá na čem. Budu hned zpět.“ usmála se na Alyannu a následně se o svou sestru otřela. „Zatím se mějte, hned budu zpět.“

→ Začarovaný les