Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< úkryt (území Z. smečky)

Aileen se nějak přes území nezastavovala. Vnímala pouze pachy jestli neucítí nějaký známý. Tedy jeden konkrétní, ale zklameně zrychlovala, nýbrž její doufání nepřineslo ovoce. Z území se dostala na samotný okraj zlatého lesa. Došla na jeho nejjižnější část k moři. Kde se zastavila a úžívala si klid. Byla trochu v šoku, co se s matkou událo, ale stalo se. Vrátit to nemůže a ani by nechtěla za každým slovem si stojí. Teď by se ji hodila společnost nějakého ze sourozenců. Uvažovala, že by se pokusila najít Aze a všechno mu říct. To by mohlo trvat celou věcnost..bůh ví, kde má jeho smečka úkryt, kde má území? mají vůbec něco takového? A co ty matčiny slova o odchodu? To myslela vážně? jaký by byl asi život mimo zlatou smečku? Své tělo položila na zem a hlavu uložila na přední tlapky. Znuděně a bez jasného cíle co dál se jen tak koukala do modré dálky.

Aileen sledovala svou matku, sledovala jak je jí ze slov její dcery smutno. Aileen ovšem slzy na krajíčku neměla. Tvořila se zvláštně.. někdo by i řekl důležitě, ale necítila se tak. Poslouchala slova matky, která přiznávala své chyby. Tohle ale minulost nezmění a nevrátí ji to do dětství, kde by mohla všechno napravit. "Je těžké být potomek Alf." Prohodila dodatek mezi matčinými slovy. Při zmínění Naxe Aileen stáhla uši k hlavě, nechtěla vůbec slyšet jeho jméno. Zůstala jí po něm jen jizva přes celý bok a šátek, který se rozhodla nosiit na svém krku do konce života. Mlluvila stále o tom, jak její děti vyrostly rychle, ale to přeci rostou všechny vlčata, synové strejda Navina rostli stejně jako oni. Aileen pak překvapila slova o odcházení. Samotnou by ji to nenapadlo, ale že to zmínila její matka? Skoro to znělo jako by chtěla situaci s jejími prvními vlčaty úplně vzdát, ale nakonec obrátila a začala slibovat. Na to se Aileen pousmála a zavrtěla hlavou. "Já už tě nepotřebuji tolik, jako jsem tě potřebovala kdysi. Dnes se dokážu postarat o sebe samotnou. Máš vedle sebe novou šanci.. hned několik, nedělej stejnou chybu jako si udělala u nás. A co se Azraela týče.... " Koukla jinak a pak zpátky na ni. "Je to silný a moc chytrý vlk, jsem pyšná na to, že je to můj bratr.. a stejně by tě neposlechl. " Pověděla ji a pak si uvědomila, že jsou tam s nimi i ti prcci.. "Nechci tě rozrušovat, ale musela jsem ti to říct. Držela jsem to v sobě.. už nějakou dobu.. A už ti nechám chvíli klidu.. " Následně došla k ní, otřela svou hlavu o její a rychle mrkla na své sourozence. Pak se otočila na patě "Buď jim dobrou matkou, uvidíme se." Houkla na ní dozadu a vydala se směreem pryč objevovat svět.

>>Zlatý les (přes smečku)

"Azraela si měla hledat mnohem dřív matko. Toho si ztratila už dávno." Pronesla k ní její dcera. Bylo smutné, že si všechno uvědomovala až teď bohužel jako malé vlče nechápala vážnost situace, ve které se se sourozenci nacházeli. Všichni 3 vyrůstali sami, dalo se říct, že to byli samo-uci. "Tvého téhdá jediného syna si přivlastnila jako hodně malého úplně cizí smečka.. Vy jste neudělali nic pro jeho záchranu, jako by vám byl náš Azrael jedno." Pokračovala v úpřímných slovech ke své matce. Její matka pak pokračovala s tím, že vždycky chtěli velkou rodinu a že chtěli znovu pečovat o své mladé. U toho se Aileen podivila. Ona své rodiče viděla jen málo. Azraela už raději nezmiňuje.. Viděla ho, jak se společně s ním dostala do pekla.. nebo kde to bylo a tam ji to všechno začínalo docházet... a Aly? Ano třeba je s rodiči ve vetším kontaktu.. Je prvorozená, je to právoplatná následující Alfa.. ale co zbylí dva potomci? Na slova o péčí a velkou rodinu mlčela a po další matčině větě ucukla koutky v jakýsi pokus o úsměv. Její nejbližší vlk nebyl k nalezení. Její srdce plakalo a zrovna takové věci teď nechtěla poslouchat.. "Jistě, to jistě ano.." Souhlasila/nesouhlasila s bílou Alfou a nastalo ticho. Aileen už nevěděla co má matce říct. Proto se pomalu zvedala a pořádně si matku prohlédla. "Doufám, že budete sourozencům lepšími rodiči, než jste byli nám.. Nechci, aby trpěli.." V ten moment musela matka poznat, že Aileen už není ta malá naivní vlčanda, ale vlčice s vlastní hlavou. Co měla na srdci, to matce pověděla a byla ráda, že to dostala ven. Přesto všechno dala najevo i emoce.. Nebyla to bezpáteřní mrcha.

Krev její krve stále jen stála a koukala nevěřícně na tu šou. Matka si ji konečně všimla a promluvila k ní.. Aileen střihla ušima, když ji oslovila a čekala co dojemného z ní vypadně. "Nevíš, jak se můžu cítit.." Odpověděla ji stroze. "Chtěla jsem jen vědět, jestli si to v pořádku zvládla." Vysvětlila ji, proč se k ní přikradla a pak se zatvářila překvapeně. Usadila se teda trochu vzadu a sledovala svou matku upřeným pohledem. "No dobře.. o čem si chceš promluvit?" Aileen sama vůbec neměla zdání o čem by mohly vést konverzaci.. O omlouvání minulosti? To se stalo nic s tím narobit nemůže a prostě se stalo.. o vlčatech? To byla opravdu zvědavá co se může dozvědět a tak vyčkávala co z bílé Alfy vypadne. "Táta zůstal nejspíše s tou cizi vlčicí," Pronesla k její otázce pouze, nebylo stejně co víc k tomu říct.

<< zlatý les (přes území)

Aileen nestihla s matkou promluvit ani jedno jediné slovo a už od vchodu věděla, že porod započal. JEjí matka naříkala bolestí a ona nevěděla jak ji pomoci. Samozřejmě ji to vnitřně moc bolelo, ale přelo se to v ní. Nevěděla, jestli má čekal venku nebo jí být oporou. CHívli netrpělivě přešlapávala na místě a poslouchala ty strašné zvuky, ale pak se odhodlala a vstoupila za mámou dovnitř. Porod už byl v plném proudu a Matka tam už nebyla sama. Nějaké koule už měla u sebe. Aileen se držela zpátky, bylo to strašlivé, divné a vypadalo to i hodně bolestivé. Nezmohla se ani na slovo.. Jen tam stála opodál a koukala.. To už vypadlo další mládě.. Matka je pojmenovávala. Tolik? Proč tolik? Matka si její přítomnosti jistě ani nevšimla neboť měla důležitější věci na práci a v danou chvíli to bylo i pochopitelné. Nikomu nedám? Snad to tentokrát myslí doopravdy. Aileen viděla jen velice špatně jak její sourozenci vypadají. Měla tendenci jít blíž a ze zvědavosti se podíval, ale zároveň nechtěla neboť byla zaražená, smutná a obchvátila ji žárlivost.. Pořád nějak doufala, že by to nemusela být pravda, ale zlej sen.

>> č. louka

Aileen se objevila na vysokém vrcholku. Je to ta hora. na které jsme byli s Naxem? Veškeré vzpomínky a místa se prvně upnuly k němu a ona opět pocítila bolest na hrudníku z pocitu prázdnoty. Tolik trpěla, když u sebe svého nejlepšího kamaráda neměla. Tolik nad ním přemýšlela ale nemohla vykoumat, kde se ztratil. Po čichu sledovala stopu své matky. Samozřejmě už se tolik nehonila neboť nebyla stroj a její síly po bitvě nebyly stoprocetní. Chvílemi dokonce kráčela.. A pocítila štěstí, když její tlapky dopadly na území zlatého lesu. Konečně byla zase doma. Byla ráda i v této situaci nerada. Neví co bude následovat. Co ti malí vetřelci ? Jak to teď bude.. ? Byla jsem poslední kdo o nich věděl? ví to Azrael? Alyanna? Byla celá neštastná a nervozní, že už ani tolik nespěchala.

-> Území -> smečkový ukryt

<< Les alf (přes území, která prostě běžela)

Řítila se, co ji síly stačily. Matka teda uháněla větší rychlostí až se zdálo, že prostě má v zadku nějaké pomocníkky, kteří ji tu rychlost umožnují. Mlaqdá vlčice přebíhala z území na území bez zastavení. Moc dobře věděla, že je daleko od domova. Byla zmatená.. Tam je přeci moře.. tam se na území nedostaneme.. Zapomněla, že je tam portál, který ji dostane na místo, odkud to už do své domoviny bude mít přeci jen bllíž. Portál byl viděn už z dálky. Nebyla si jistá kde se objeví, věděla že důvěřuje své matka a pokud ta do portálu bez váhání skočila, proč by nemohla ona? Ani na sekundu se nezastavila a velkým rozběhnutím se vydala do neznáma.

>> -> Zlatý les (přes Bull a sněžné)

Chvíli koukala zmateně a jen tak nečině přihlížela. Matka pronesla nějaká slova k vlčici. Proč se baví o tom břichu ? Spasí snad ti vetřelci svět? Proč je vůbec maj? nikdo je tu nechce.. Matka začne mluvit o zlaté smečce v dobrým. "Jo jsme jedna velká štastná rodina. Po přijetí nikdy nebudeš litovat." Dodala ke slovům své matky, ale neznělo to nějak moc mile ani přívětivě, tak jak matka pravila. Bylo to spíš tónem sakrastickým a nepříjemným. Mladá vlčka nebyla dobře naladěna a šlo to moc hezky na jejím chování poznat. "Jo to jsem já.. Aileen jedna z mnoha vlčat." Koukla k cizí vlčici. První dojem musela v tuto chvíli zanechat úplně úžasnej, ale ji to moc netrápilo. Bylo ji jedno co si o ní teď kdo myslí. Vlčí puberta je opravdu hrozná věc. Když se její pohled střetl s pohledem od matky, mírně cukla, ale i tak se za ní rozběhla.. Přeci jen.. je to její matka.. ta co ji přivedla na svět.
>> červená louka ( zkrácení hned za matkou)

<< Ostříží zrak

Běžela v těsném závěsu za matkou, nebylo to hned za prdelí neboť měla stále hlavu plnou otázek ohledně toho, proč si její rodiče zadělali na další potomky, když nebyli schopní se ani pořádně postarat o první 3. Jako vlče to nevnímala, ale už nějakou dobu vlče nebyla a svět už neviděla těmi nevinnými očičkami.. Viděla pravdu a tvrdou realitu. Z dálky viděla otce a nějakou vlčici.. Další díky. že nemůže být chvíle klidu.. Už toho měla všeho pokrk.. přála si zmizet někam daleko utéct před vším co by se ji mohlo týkat. Zastavila se u vlků v dostatečné vzdálenosti od vlčice kterou nezná a mlčky si ji prohlédla. Divná.. Chudák vypadá jako papoušek.. nebo jsou to šediny? možná to udělala nějaká špatná magie.. nepůsobí staře.. je docela vtipná.. ale ta vizáž.. chudák holka.. Politovala vlčici v myšlení a zůstala mlčet. Neměla chuť se nějak zapojovat do konverzace. Vlčice ještě něco dodala o vlčatech.. To Aileen škubla hlavou. Ne protože by ji snad bolelo zraněné ucho, ale to ty vlčata... Nesouhlasila s tím.. a nechtěla o tom vůbec nic slyšel.

Její otec byl raněn.. Matka taky utržela pár pěkných ran a ona byla v šoku z toho co.. z té novinky.. Vzdálila se od vlčice, která se postavila mezi ně a cizího vlka.. už nechtěla bojovat. .Byla ráda, že se za ně, někdo jiný více schopný boje postavil. Její matka se rozběhla za otcem od Aileen, ale ten se zdál, že byl v nějakém transu neboť po probuzení ze šlupku se sebral a bez strarosti o svou družku s dcerou a dokonce i nenarozené děti odešel pryč. Jasněže se bez velkého rozmýšlení rozběhla za matkou, nemusela ji dávat ani povel a Aileen už za ní letěla a jak běžela nějakou vzdálenost za ní. Stačila si ji pořádně prohlédnout. Bože ona je jako balvan.. to jsem si toho opravdu nevšimla? No jasně hned začala s válkou a když jsem k ní došla, měla jsem moc velkou radost, že ji vidím, než abych zkoumala.. co je na ní nového.. to snad ne.. co to pro mě znamená ? Novinky vlčici k smrti děsily.. Nevěděla co má dělat.. V tuto chvíli by si moc přála mít své sourozence u sebe.

>> Les Alf

Aileen se zdálo, že její matka vypadá nějak přežraně, ale při vším tom zmatku neměla moc možností si ji prohlížet. Když si však matka stoupla před ní a opravdu nebylo přes ní skoro vidět.. pak její tušení ještě matka potvrdila byla v šoku. Čekají další vlčata? Byla chvíli jako v transu. Tahle novinka se jí vůbec nelíbila už z několika důvodů. Její matka byla bojovnice a bylo jasné, že se jen tak nevzdá, ale s plným břichem malých vetřelců její boj nebude úplně nejlepší. Proto byla její dcera moc ráda, když se do jejich boje dostala cizí vlčici a rozdělila je. Na její slova jí Aileen souhlasně přikývla. Sama byla vyčerpaná a její matka by přeci nechtěla přijít o život, když jim nyní okolnosti dovolují zachránit si kožich. Lehce strčila svou matku z boku směrem od cizích vlků.. "Mami, pojďme raději.. poslechni ji.. vrátíme se za nimi příště.. " Pronesla k ní prosebně a ohlédla se za svým otcem a doufala, že i on ji pomůže její matku v očekávání přesvědčit. Ano, novinky ji štvaly a hodně, ale stále tu nechtěla matku nechat zemřít.

Uhuuu tady jsem :D...
Takže všichni mě tu znáte.. všichni víte co jsem zač a jak to mám v životě.. jsem tu přes rok a půl ... a ano jsem zlobidlo a nejakou dobu jsem vypla a starala se o svuj reálný život,.. Ale chybělo mi to tu natolik ze pres vsechno jsem se vratila a jsem aktivní se vsemi chary, jak to jde.. akci se účastním jak to jen jde.. pocet postů i přes přerušení aktivity mam splněno... tak ted k věci.. chci pozadat o mladší char. Ale! Vezmu i starší:)). a ted budu cekat na rozsudek.
Děkuji

S láskou Bal

Aileen byla v šoku, když si uvědomila kam se vlastně dostala.. A ano.. byla moc ráda, že viděla své rodiče, ale v jaké situaci? Doufala, že válka je už u konce, neměla ani tušení, že tohle nejsou vlci ze smečky, která měla původně napadnout smečku, se kterou byli v alianci. "Mami, Tati!" Vyštěkla si spíš pod fousky, cítila strach, byla zraněná a dost oslabená z bitvy se starší vlčici a nyní se ocitá v této nepřijemné, tíživé situaci. Její otec byl v boji s nějakým vlkem, svého otce viděla jako nejsilnějšího vlka planety, to přeci tak dcery u svých otcůů mají, tak věřila že si s ním poradí, taky si všimla, že se k její matce nehezky měl jiný cizí vlk. To se mladé vlčce nelíbilo a hnula svým zadkem směrem k ní, nechtěla dopustit, aby se jí něco stalo. Vrčela po cestě, ve snaze vlka odlákat, když už neměla tolik síly doufala, že aspoň tato snaha se ji vyplatí. Kráčela opatrně, připravená na jakýkoliv jeho krok. "Nikam s cizími vlky neodejde." Vyštěkla Aileen nesouhlasně, když už byla v dobré vzdálenosti, stále sledovala cizího vlka. Rozhodně ji nikdo nebude odvádět její matku!

Děkuji za akci a prosím 3% do síly a tlapku do země :)
Každé kolo jsem se bála, že budu vyřazena a byla jsem opravdu vděčná za to, že jsme nemuseli vymýšlet básničky, tvořit divadelní hry.. úkoly super.. Akce super.. super super.! Děkuji ještě jednou ! :)

<< Rest (bývalé území Daénu)

Z místa činu a všeho toho zmatku se dostala mladá vlčice na snad bezpečné místo. Krvácelo ji stále ucho a ona pocítila slabost. Krk si zachránila, ale zasteskl se jí a to pořádně. Její první velký žážitek a neměla nikoho poblíž.. kde byla Aly? .. kde .. kde byl Nax?? Sklopila uši k hlavě a smutně pokračovala v cestě Kam bys chtěl.. kam si mohl jít?.. Jak moc chceš svůj život riskovat?.. Já nehledám někoho... S nějakými nadvlčími schopnostmi ...Žádného superhrdinu... Žádné štěstí jako z pohádky... Pouze někoho, na koho se můžu obrátit... Někoho, kdo mi bude chybět. Fňukla si a ukápla ji slza.. "Chybíš mi Naxi.. Moc.." Bolest uvnitř byly horší jako rány na jejím těle. Chvíli se ještě litovala a pak se probrala.. Vrátila se do reality azkoušela vstřebal to co cítí za známé pachy, co se vůbec kolem ní děje..