Příspěvky uživatele

< návrat zpět

P9
Black

Aileen i přes snahu cizí vlčice věděla, že ji poraněná noha musí bolet. přeci není z kamene, aby necítila bolest to není normální.. pomyslela si pro sebe. Dál i tekla krev z ucha a držela si odstup. Nezdálo se, že by se cizí vlčice i s dost poraněnou nohou, chtěla nějak vzdávat.. Bez ucha se bojuje snadno, ale s nohou, na kterou by nemohla mít spolehnutí ? To by se ji asi bojovalo jen hodně špatně. Do toho si při bojové pozici uvědomila, že cizinka na ní ani jednou nevyslala žádnou magii. Nezdála se jí ani o moc silnější než je Aileen sama a proto se divila, kolik asi zkušeností za ty roky mohla pobrat. Nechtěla „stařenku“ víc unavit a poškodit, však to by nebyla Aileen. Proto se přikrčila a hlasitě na vlčici zavrčela, aby ji dala najevo, že se ji nebojí. „Nech si uzdravit končetinu a třeba se ještě setkáme.“ Houkla na ni, sjela ji nehezkým pohledem a rozeběhla se co nejrychleji pryč od místa činu,.

P8
Black

Vlčice byl těžší než Aileen, ale to byla jedna z věcí, která se dala čekat. Přeci jen Aileen je stále ještě ve vývinu a je "křehká" no jak se to vezme. Teď ležela pod vlčicí, skřípnutá a její slova ji postupně roztrhávaly ušní bubínek. Slova cizí vlčice ji velmi štvala, proto jí na ně taky odpověděla zavrčením. Věděla, že se svým tělem nemohla nic moc dělat a tak i přes riziko natržení ucha prudce škubla s hlavou a s uchem připraveným na náušníci se vyprostila aspoň částečně z úplného sevření, hlasitě zakňučela, čekala bolest, ale ne tak velikou. Z ucha se ji okamžite spustila krev a do toho ji Aileen ještě velkou silou vpálila ránu ze spoda svou lebkou do její, což bolelo velice obě vlčice. Aileen už docházely síly, ale dokázala najít energii, na jednu trnovitou liánu, kterou ji vyslala na poraněnou nohu, jakmile se ji liána zabodla do nohy a rány, zatáhla směrem od vlčice pod Black a tím ji vyvedla z koncentrace. Vyplazila se z pod vlčice do bezpečné vzdálenosti, krev ji stéká kolem oka směrem dolů. Už toho měla dost a hodně ji to bolelo, ona nebyla stvořená pro válčení. Přesto se kvůlli domovu do toho boje pustila, zranění si z toho odnesla. Je vyčerpaná a doufala, že její protivnice už toho bude mít taky dost nebo, že její protivnice bude mít natolik bolavou tu nohu, aby Aileen například nepřišla o ucho úplně. Sledovala svou soupeřku a soustředila se jen na její pohyby, nechtěla ji nechat už Aileen nějak ublížit.Přemýšlela nad tím, kde je asi její sestra, která slibovala, že ji vždycky bude krýt zadek, zablesklo se jí v mysli i na Naxe, kdy s ním zažila první souboj o přežití, jenže s medvědem. Teď tu ale stála sama, sama samotinká samička.. a věděla jedno i kdyby u toho měla vypustit duši, tak v případě nouze uteče.

P7
Black

„Bráním svůj domov před takovými jako si ty, před vlky, kteří chtějí ubližovat.“ Štěkla mladá vlčka na vlčici a zakroutila hlavou. „To se ještě uvidí, kdo z nás dvou odejde vzpřímeně po všech čtyřech.“ Zavrčela na ní, když si uvědomila, že s ní nebude rozumná řeč. Věděla, že tu půjde o život a sebrala všechnu odvahu, jako dcera Alf si nemohla dovolit jen tak utéct. Ve chvíli kdy začala překousávat liány, přemýšlela, jak nejlépe ji unavit, zničit, aby ji ale nezabila. Vlčice se na ní vrhla a možná byla starší a zkušenější, silnější, ale obratnější nebyla. Mladší vlčice se jejímu napadení šikovně vyhnula a hned ji obratně čapla silným stiskem za zadní nohu. Její mladé ostré zoubky jako jehličky se zaryly do její kůže a Aileen pocítila na jazyku pachuť krve. Vlčici to jistě muselo bolet a jak byla ochromená stiskem vrhla se na ní a šla ji po krku, dokud ji svou silnou druhá vlčice nesvalila svou silou na stranu.

P6
Black

Koukala na vlčici nechápavým pohledem. Znamenalo to, že nepatří ani na žádnou stranu?- Proc se teda do války poustela?? To ji za boj i s třebas takovou mladou vlcici jako jsem já zaplatili?? Uvazovala, ale nemela na to moc velký prostor, nebot se vlcice rozhodla zaútočit. Aileen to čekala, proto ji vlcice nebyla schopna zakousnout se do krku, taky diky satku, ale diky tomu, ze se vyhla. Bylo to předvídatelné, ona Aileen věděla, že proti starší a zkušenější vlcici nemá v silovem boji silu a tak, nez se ji stacila zakousnout do boku, poslala na ni 4 lijany a ty obvazaly jednotlive kazdou jeji koncetinu a stahly ji od mladé vlcky a drzely ji při zemi. Vlcice stihla jeste pred lijanami Aileen kousnout a tak v bolesti zaknucela. V zivote se ji nestalo, aby ji vlk ublizil. Nikdo ji na to nepřipravil. "Ja ti nechci smrtelně ublížit." Rekla ležící vlcici pod sebou.

P5
Black

Zdálo se, že má každý už něco na práci a pak se přes portál dostavila nějaká nové tmavý vlčice. Aileen si ji okamžitě všimla a hned si ji začala přeměřovat. Bude to protivník pro mě? Okolo byl všude takový chaos, že si ale sama nebyla jistá, zda je černá vlčice od těch co si říkají, že jsou z Chaosu, nebo zda je jedna z těch, kteří tvoří alianci s její smečkou. Pomalu se teda přibližovala k vlčici, připravena na cokoliv. Opatrně obezřetně, připravená na její okamžitý, nečekaný útok. "Ty?!" Vystěkla na ní, aby se k ní otočila a zaujala bojovou pozici.. "Jsi na straně dobra nebo zla?" Hned co to dořekla si uvědomila, že to asi nebyla otázka na místě.. Protože obě strany se můžou cítit jako dobré a tak svou otázku hned doplnila. "Bojuješ za Alianci, nebo za vlky... kteří je chtějí zničit?!" Vlčice nevypadala nějak zvlášť nebezpečně, ale matka jí říkala, že nemá věřit na první dojem a že ti druzí nejsou zrovna vypočitatelní a tak se nechtěla nechat zmást.

P4

<< Ostříží zrak

Doběhla na místo a to už vlci našli sobě protivníka. Aileen se držela stranou a zatím se nějak nezapojovala. Ano, měla strach. Měl to být její první boj a opravdu měla nahnáno. Sledovala vlky a nějak doufala, že si ji žádný z těch zlých cizích vlků nevšimne. Měla velkou chuť si stáhnout šátek přes hlavu a dělat, že je okrasná květina. Vůbec si nevěřila. Bylo by to lepší, kdyby tu měla po svém boku matku, nebo alespoň sestru.. Aly, proboha kde jsi?? Říkala si, že mi budeš vždycky chránit zadek.. Posmutnila si v hlavě a koukala okolo, zde se její straší sestřička někde objeví.. Ale ono nic.. Po její rodině ani stopy jen spousta cizích vlků. Pak si uvědomila, že by neměla dělat rodině ostudu a že by se měla zapojit, proto obhlížela situaci a zvažovala ke komu by se mohla přidat.

P3

Alfa samice došla i s ostatními a Aileen si jednotlivé každého prohlédla. Kývla na ně a následně pečlivě poslouchala slova, která se jim dostala od Alfy Daenu. Každý dostal nějakou část, nejake území a zdálo se, ze to má Dorya dobře promyšlené. Strategicky to není vůbec špatné.. Vlků došlo dost, snad to bude stačit.. Pak na chvíli promluvila její matka k ní. "Cože?? Já chtěla bojovat s tebou..." Skoro matce odsekla, nelíbilo se jí, ze by tu mela byt sama s cizími a ona sama někde o kus dál s cizími, stále to byli cizí vlci.. Povzdychla si.. "Dobře mami, bud opatrná.. " Otrela se o svou matku s posledními slovy, následně ji věnovala poslední zklamaný pohled a se společně s vlky, kteří měli stejné stanoviště rozeběhla pryč... Snad to brzy skončí...

>> Daen

>> Zlatá smečka
P2

Uháněla za matkou jak jí to tělo dovolilo a všimla si, že se vrací vlastně tam, odkud se hnala domů.. To byla skoro až zbytečná cesta.. Pomyslela si, ale bez ní, by nevěděla, že ji matka a ostatní vlci potřebují. Nejspíše dorazily na smluvené místo. Takto usoudila, když se matka zastavila. Počasí bylo opravdu pod vlka. Byly zde s matkou samotné a čekaly. Aileen hleděla ze strany na strany a vyhlížela nějakou skupinku vlků, které by měly s matkou pomoci. Začala být netrpělivá, nervózní. Nikdy v bitvě nebyla a bála se jak to bude probíhat. V hlavě se ji měnily různé myšlenky, nic hezkého popravdě. Pak k ní promluvila matka. Otočila k ní svou hlavu a věnovala ji nejistý pohled, tiše ji přikývla. A to už se k nim blížila vlčice.. Aileen se samosebou držela za matkou..

P1

Tolik ji trápilo to, v jakém stavu viděla svou matku. Prvně se domnívala, že se snad stalo něco jejím sourozencům nebo otci.. Skutečnost byla ještě horší. ."Válka?" Zopakovala po své matce vystrašeně.. Nikdy si nemyslela, že by se její domov mohl připlést do něčeho tak strašného, byla ještě mladá a žila ve svém krásném, růžovém, kouzelném světě. Tato informace všechno změnila a přestože měla obrovský strach nemohla v tom nechat matku samotnou. "Nenechám tě tam jít samotnou, potřebuješ někoho, kdo ti bude krýt záda." Řekla pevně rozhodnutá. Matka měla jít sama za zlatou smečku a přestože byla v alianci s druhou smečkou, musí mít někoho od sebe.
Pak koukala jak její matka odchází.. Sama zkusila ještě zavýt, kdyby ji náhodou teď někdo uslyšel. A pak se vydala rychle za níí.

>> Rychlocestování

<< Tichá (přes zlatý les)

Už z dálky, kdy vklouzla mezi zlatá stromy jako nůž do másla, slyšela známý hlas. "To je Matka." Sama nevěděla, jestli to řekla nahlas nebo jen pro sebe v mysli, ale věděla, že ji potřebuje a tak zase letěla co nejrychleji uměla. Při běhu zvedla hlavu a zavyla své matce odpověd, aby věděla, že už je na cestě. Naštěstí zlatý les znala moc dobře a tak cesta přes něj nebyla pro ni žádná dlouhodobá záležitost. Po chvíli už kráčela na území svého milovaného domova a zrakem hledala v dáli velkou bílou skvrnu, svou matku. Spatřila ji a za chvíli byla u níí. "Maminečko moje!" Celá roztěkaná radostí jí olízla tvář a otřela svou hlavu o její. "Co se děje? Tvé volání neznělo moc hezky." Dostala ze sebe a pak se zase dostala dál, aby měla každý svůj osobní prostor, pak si ji prohlédla. Její matka nevypadala ani na pohled vůbec spokojeně. Vypadala, že měla plno starostí a mladá vlčka se strachovala, co z její matky nakonec vypadne.

<< Pityas (přes kv. louku)

Byla ráda i dokonce zpomalila své zaběhlé tempo, když se její tlapky opět dotkly travnatého měkkého povrchu, bylo to opravdu o moc příjemnější a i okolo to vypadalo moc hezky.. Měla nutkání se vyvalit na bok a jen tak si nechat vyhřívat sluníčkem kožich, ale neudělala to. Věděla, že je už blízko domova, své rodiny a tak nezastavovala...
Dostala se k zátoce. už tam budu.. Těšila se v hlavě a šla si za svým cílem, když ji oslovil cizí vlk. NEbyl tak úplně cizí, už ho potkala kdysi s mámou. Sama by si ho teď vůbec nevšimla, protože měla v hlavě pouze vidinu sebe se svou rodinou., ale nakonec se rozhodla, že by jeho služby mohla využít, že by se to přeci jen mohlo hodit.

NÁKUP
Aileen má:
KŠM: 127||Rubíny: 7||Mince: 6
MĚNÍ:
5 mincÍ = 200 KŠM
7 rubínů = 70 KŠM
127+200+70= 397 KŠM
AILEEN KOUPÍ:
Level 5-8 ZEMĚ (80+90+100+110=380 KŠM)
KOUPĚ:
397-380=17KŠM
AILEEN ZBYDE:
17 KŠM 0 RUBÍNŮ 1 MINCE

Aileen byla ráda, že s panem vlkem mohla obchodovat slušně poděkovala, tak jak byla hezky, slušně vychovaná, pak se mi mile rozloučila a uháněla směr zlatý les, přímo na území zlaté smečky.

>> Zlatá smečka (zlatý les)

SCHVÁLENO

<< Most (přes temný les)

Z mostu se dostala na nehezké místo, les do kterého poté vstoupila se jí vůbec nelíbil. působil na ní hrozně zlým dojmem, měla strach. NEcítila se vůbec dobře a prosila vlčího boha, aby les nebyl velký. Neohlížela se tam kolem sebe, viděla jen cestu před sebou a skoro až se jí v té rychlosti kouřilo za patami.
Dorazila na nějaké pahorky. Ihned si v té příležitosti opět vzpomněla na Naxe. Spolu na takový pahorek lezli a ona na to má dokonce i památku na celý život. posmutněla si a pohlédla na svou jizvu, která ji zdobila bok. Poté zdolala pahorky.. Nebylo to tak rychlé jako dostat se, přes celkem snadný terén v lese, ale snažila se co mohla.

>> Tichá zátoka (přes kv. louku)

<< Luka (přes Les u mostu)

Vlčice se dostala z volného prostředí mezi stromy. V lese docela kličkovala hledala tu nejsnadnější cestu, jak se dostat z lesa opět ven a dopravit se na místo, které by ji mohlo být povědomé a to zatím žádné z těch, přes které běžela nebylo. Po cestě mezi stromy potkala několik zvířat, no spíš je svým tempem i vystrašila, ale moc se o to nezajímala, prostě spěchala a nehleděla okolo. Konečně viděla konec lesa a objevila se snad na konci světa. Kde to sakra jsem?? Pomyslela si, když viděla konec cesty před sebou, musela se koukat ze strany na stranu, co asi podnikne dál. Tu není žádná cesta? Šla po okraji dál, až narazila na dřevěný most.. Moc se jí nelíbil, ale usoudila, že tu asi žádná lepší cesta na druhou stranu propasti nebude a tak se přes něj vydala.

>> Pityas (Přes Temný les)

<< Vodopády (přes Jezero)

Aileen běžela svižným tempem,.. Byla udivená kolik cizích vlků potkala u jezera a to ji donutilo ještě víc zrychlit, byla z toho nejistá a měla i tak docela strach, ale aspoň díky tomu se brzy objevila na luce. Při změně prostředí se ani tak nezastavovala, až pak ve chívli, kdy v dálce zahlédla dupíka. Pomocí magie si jej chytila, byla to opravdu rychlá pomoc a tak si snadno přichystala svačinhu. Jak pohodlně mlaskala a následně si skoro do syta naplnila svůj žaludek, nespočinula ani chvíli a znovu se rozeběhla směrem na sever, směrem domů.

>> Most (les u Mostu)

"Děkuji." Řekla mile vlčice a ta po chvíli odešla. Aileen zase zůstala sama, ale nezdržovala se dlouho. Vydala se stejný směrem, jak se rozešla ona. Neohlížela se, nezastavovala. Měla divný pocit, že si musí pospíšit, že ji někdo potřebuje a hlavně měla už velké nutkání jít domů. Proběhla kolem malé vlčky, chvíli uvažovala, zda s ní nemá zůstat. Byla tak prťavá a nechali ji tu samotnou. To se přeci nedělá. Dlouho se rozhodovala, ale nakonec se otočila směrem od ní a uháněla směrem k luce, kterou viděla v dálce.

>> Luka (přes jezero)