Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Jestli mi to vyjde, tak se taky hlásím.

POST 10.

To že na ni byl dospělý Navin zlý, spíše naštvaný překousla, co u ní bylo spouštěč slz, byla Naxova slova. Nechápala jeho chování. Co jsem udělala špatně? Teprve až teď se opravdu zlobí, že jsem ho donutila odcestovat mimo území smečky? hrklo v mladé vlčce a objevily se ji slzičky u koutků očí. Stáhla ouška k hlavě a zatvářila se velice provinile, v té chvíli už od Naxe couvala a asi v té chvíli, přiběhli postupně rodiče. A sakra... Všude kolem ní se ozývaly výčitky, zlé slova a ona jen čekala, co přijde od rodičů. Přesto byla moc ráda, že ho vidí a dala to i najevo svým ocáskem. hned se ale přikrčila pod svým otcem, čekala křik. První vyhubování, ale to nepřišlo. Následně přispěchala i máma, s větší starostí než otec. Jakmile se ocitla její matka nad ní, zachumlala se do ní jak jen mohla. Moc ráda je oba viděla, jen nevěděla, jak to dát teď v tuto chvíli najevo. Bála se nejhoršího. Hlava jí zůstala na krku, byla za to ráda. Nechala svou mámu, ošetřit své rány a už chtěla vysvětlovat situaci, to se však do klubu přidala ještě Barnatt a nakonec byl Náva rychlejší. Nevěděla jestli má jeho rychlou a jasnou zpověď doplnit či ne. "Byla to nehoda.. Já chtěla jít jen na procházku. Já k tomu Naxe přemluvila. On se mě snažil chránit, nic neudělal. Nic špatného." špitla schovaná za máminou končetinou, zrakem sledující své tlapky. Neměla odvahu se někomu podívat do očí, ale doufala, že jejích pár slov alespoň Navina přiměje se chovat k Naxovi mileji.

POST 9.

Aileen doufala, že se hrozná situace a rozhovor již nebude dotýkat její osobnosti, ale přesně jako na potvoru se stalo. Zkroušeně pohlédla na modrého vlka a následně na Naxe, kterému se na oku objevila páska. Vypadal podobně jako pirát. “Asi ano,“ přikývla a špitla tiše. V hlavě ji proběhlo, že tu už nemá tu bylinku, kterou chladila Naxovo oko a mohlo by ho to bez ní bolet, rána by nedýchala a to nechtěla. Na druhou stranu nechtěla modrému vlkovi odporovat, problému měli už přeci jen víc než dost, ale než stihla něco vytvořit Nax se rozzlobil a konverzace nabila nový směr. Teď byla opravdu překvapená a vlastně ani nevěděla jak do éteru přispět. Nax odcházel do rohu, koukla na Navina a pak se pomalu rozešla za Naxem a štouchla ho čumákem. “Ty nejsi žádný hnusák, usmála se na něj povzbudivě a pohodila ocáskem. V jejích očích bude Nax hrdina bez ohledu na velikost břicha či délku ocasu nebo počtu očí.

POST 8.

Z Navinových slov Aileen nějak nerozpoznala, jestli se trochu uklidnil, měla dost velké bobky pořád. Nebyla schopná na něho pohledět, protože měla strach. Skoro se i třásla a to ještě nebyla na koberečku u rodičů. Navin nadhodil velkolepý plán a ona jen přikyvovala. "ANo, dobře.. Strýčku." Špitla pouze a na víc se nezmohla. Neodvážila se ze sebe dostat víc než krátká slova. Než se vydali na cestu, vzala si mezi zuby svůj zakrvácený šátek a pak už jen mlčky sklesle následovala Modrého vlka. Opravdu si nemyslela, že nový Naxův přibytek navštíví v této situaci, ale stalo se. Tiše se usadila uprostřed místnosti vedle Naxe, ale nepromluvila. Byl to Naxův otec a tak bylo lepší, když to s ním vyřídí on sám. Ona si to slízne a to pěkně slízne u svých rodičů. Položila šátek na zem před sebe a s ušima u hlavy. Nechtěla do toho ani skákat, atmosféra byla okolo tak hustá, že by se dala krájet a ona svým vstupem do konverzace, by to mohla celé ještě zhoršit.

POST 7.

Přestože se Aileen rozhodla ukázal odvahu a všechny ty nepříjemnosti hodit na sebe, nemělo to vůbec žádný význam a ona poprvé pocítila ten strašný pocit. Pocit potupy, smutku, zklamání a mnoho dalších, které se uvnitř malé vlčky křížily. Bylo to poprvé co slyšela jiná slova, než jsou slova chvály a nebylo to vůbec příjemné. Už neměla v plánu ani krapítek otevřít tlamičku, aby jen trochu odporovala, neměla na to odvahu ani sílu, tak se cítila malinká. Přestože většina špatných, ošklivých slov směřovala k Naxovi byla to i její chyba a jí se stejně tak i dotkla. Nasucho polkla, když Navin zavelel Naxovi úkryt. Pohlédla na Zlatavého vlka vedle sebe a věnovala mu velice smutný pohled. To jsem to zpackala. Jakoby mu poslala telepaticky, ale kdo ví, jestli to pochopil. Navin se rozmluvil i k ní a ona nevěděla jestli má vůbec odpovídat, nebo pro vlastní dobro raději ne. "Nevím, kde mám rodiče." Špitne tiše, ale neodváži se na Navina podívat, její pohled opět směřuje na tlapky. Začínala ji docházet vážnost situace. Když se takhto rozčiloval Navin, jak se bude asi zachová táta? Bude mít pochopení? Dovolí mi ještě někdy opustit úkryt? Vidět Naxe?

POST 6.

Pomalu upadala do říše snů, cítila jen Naxuv jazyk za uchem a pak nic. Byla tak unavená, že opravdu okolní svět nevnímala, tedy do doby, kdy se k nim přikradl Navin. Její reakce byly dost podobné Navinovym, tedy alespoň v tom, že hbitě vyskočila na nohy. Nebyla tolik nadšená jako Nax, ale ráda byla. Konečně u nich byl nějaký ten dospělý, věděla že se tato situace neobejde bez dlouhého proslovu, co se smí, nesmí, co se od nich očekává a podobně. Už dopředu se tvarila velmi provinile. "Strýčku Navine." pověděla misto pozdravu a stáhla uši k hlavě a koukne do země. Určitě dostaneme za uši. Proběhlo hnědé vlcce v hlavě a to už se Nax omlouval. "To tak nebylo strycku." Přidala se do konverzace, když Nax skočil, nebo spis tam skočila, bleskově ze sebe dostala. "Byl to můj nápad a Naxe jsem k procházce přemlouvala, přestože mě varoval." Špitla s pohledem zavrtanym na své přední tlapky, opět se cítila tak hrozně, jako když se na Naxe bez oka podívala poprvé.

POST 5.

Jeho úsměv po finálním čištění rány ji dokázal, že to vubec nebylo na škodu a opravdu to pomohlo. Velice ráda mu úsměv opetovala a pohodila ocáskem. Z radosti se otrela dvou hlavou o tu jeho, ale stejně porad přemýšlela co dál. Jamka v oku, ze které ne tak moc, ale tekla krev byla na pohled nepříjemná, ale tovji nevadilo, spis ji vadilo, ze to nedokáže zastavit jako u ocasu. "Odpocineme," Usmála se na něj a pomocí zubů a pak i tlapky si z krku stáhla šátek. Na ránu, jamku mu pak velice pečlivě pomoci pacek a taky šikovně prilozila, kousek rozzvykane chladici byliny a na to položila šátek. "Prosím pridrz si to. Aspon chvili," Pohrosila ho, chtela takto zabranit dalsimu krvaceni a možné infekci. To samé udělala i s jeho ocasem, na nej, potreba ho bylinou, ale už nic nepokladavala. Oko je preci jen horší zranění. Teprve potom se usadila vedle jeho mechu. Následně si k nemu lehla a vklouzla mu i pod packu, olizla ho na krku a zavrela oci. Naxovi to nepřiznala, ale užití magie ji opravdu vycerpalo, noha ji bolela a otekala, ale odpocinout si dovolila až teď.

POST 4.

Na jeho slova ohledně ukončení činnosti, která mu měla pomoci vubec nebrala ohled a tvrdohlavě pokračovala. Byl v teple a z toho měla radost, vnitřně ji to hrálo, přinášelo potěšení a další energii pokračovat. Jakmile se ocas dostal do fáze, kdy určitě nezpůsobí jeho smrt, zahledela se mu do oci, do oka. Tedy na misto kde oko bylo. V hlavě ji přeskakovaly myšlenky, jak to jen udělat, aby ho to tolik nebolelo. Usmála se na něj, kdyz ji ujistil, že ji věří, ale doufala, ze to i vydrží. "Semkni zuby a vydrž." Připravila ho a pak se svou hlavou naklonil k ocni zraněné jamce a ránu mu pomalu, jemně, s citem ocistila jazykem, v jejich slinách byla i částečně stává z drapovniku. Doufala, že mu tím zmírní palivou bolest a pocítí chlad. Pokud tohle zabere, mela v planu mu na rány prilozit i celý rozzvykany kousek stonku. Jakmile od nej odtáhla svuj jazyk i hlavu do vzdálenosti takové, aby nan videla. Natočila hlavu na stranu a cekala reakce, doufala, ze se hokusppkus zdari a ne ze mu ještě vic treba zavarila.

POST 3.

Vůbec v té chvíli nemyslela na sebe, seč noha bolela a také z ní tekla krev, došlápnout na to mohla, přestože kulhala. Nax to měl opravdu horší. Přemýšlela jak jen nejlépe mu pomoci, ale co malá vlčka zmůže? Kde jsou dospělí když je děti volají a potřebují? Jeho slova o zimě u ní zafungovala jako spínač, začalo ji to šrotovat v hlavě a tu si vzpomněla, že ji maminka vyprávěla o magiích a také o tom, která magie by měla připadnout právě Aileen. Nu což, zkusit se má všechno a tak se zaměřila na Naxovo tělo a to začalo postupně obrůstat mechem."Hlavně nesmíš usnout," upozornila jej a její slova zněla šťastně, ne protože je její přítel na sklonku života a smrti, ale protože se její pokus vydařil. Sledovala jeho hlavu a ocas, které pod mechem nebyli a uvažovala co s tím. Nakonec opět zkusila sílu země a okolo zbylého kousku ocasu se mu začala stahovat liána, tak aby zmírnila silné krvácení. Nato chtěla ještě něco položit. Nejlépe listy nebo něco podobného. Rozhlédla se zpoza Naxova těla okolo nich. Zahlédla zvláštní květinu. Byl to drápovník. Neváhala hned se k němu vypadala. Uškubla zuby nějaký ten stonek a začala ho v tlamě kousatk. Nechutnalo to moc špatně a docela to chladilo a tak si nabrala do pusy kolik zvládla a žvýkala. Hned v cukuletu byla zpátky u Naxe. "Věříš mi? Něco bych zkusila." Pronesla ve chvíli, kdy dostala z tlamy obsah na zem.

POST 2.

Nax se nenechal dlouho přemlouvat a padl na zem. Vypadal opravdu zle, ale Aileen mu to nechtěla davat najevo. "Nemusíš se bát, nic to není.. jen malé skrabnuti," ihned sve zranění od bricha po stehno obhájila. Ve srovnání s nim to opravdu nebylo nic. Snazila se Naxe udržovat v klidu. Další rozčilení mu vubec neprospěje. Aileen přistoupí k němu a sedne si hned vedle něj, kdyz se nakloní, muze se o něj otrit. Tolik touzila mu zabehnout pro pomoc, ale tušila, ze nechat ho tu samotného by mohlo být to nejhorší, co by mohla pro něj udělat. "Naxi, musíš se mnou mluvit.. " Řekla ihned, jakmile zacal Nax upadat ke spanku. Opět zavyla. Nyní se snazila vyt co nejdéle a opravdu hlasitě. "Notak. Mami, Tati.. kde jste??"-Řekla nahlas, ale spíše pro sebe. Přestože byla dcera Alf a na území smečky se nyní cítila být k ničemu, ppravdu k ničemu.

POST 1.

<< zlatý les

Nax se strachoval zda je hlavně hnědá vlčka v pořádku. No ve srovnání s ním, byla čilá jako rybička. Opravdu nechápala, jak se v takovém stavu dokáže udržet na nohou. "Za chvíli už tam budeme Naxi, výdrž najdeme ti pomoc .. Neboj," ujistovala jej, no hlavně v první řadě sebe. Stále si to v hlavě vyčítala a ještě dlouho vycitat bude. Najednou začal Nax blouznit a vyrazil vpřed. Na jednu stranu byla rada, že je při vědomí a ze míří správným směrem a ona samozřejmě valila za nim.

Naštěstí pro oba nebyli daleko od území smečky a vraceli se stejnou cestou. Ano, díky bohu.. Ted jen najít někoho dospělého. Doufala, ze brzy objeví někoho ze smečky, pro jistotu si chtela pomoci na sebe upozornit a proto využila znalostí, které ji Nax ohledně vyti ukázal a svým tenkým hlaskem začala, jak to jen šlo. Prosím buďte tu někdo poblíž.. "Naxi, už jsme na území smečky. Ztrácís moc krve." Zavolala za nim, kdyz spatřila cestičku z krve.

<< sněžné tesáky ( přes Bull)

Díky tření jeho hlavy o hlavu Aileen se na ni dostala i jeho krev. Teď mohli oba vlci připomínat zvláštní vlčí šamany, podivné krvavé znaky na hlave i na konci těla. Zranění Aileen byla podstatně mensi než Naxova, prohlédla si jej pořádně, aby zjistila příčinu a místo krvácení. No zhrozila se hned jak to uviděla. Krev proudila rychlým tempem z jeho oční jamky. Jaktoze ještě stojis na nohou? Proběhlo vlcce v hlavě a odpověď se ji velice rychle dostavila. Dostala malou, možná trochu větší ránu, ale byla příliš zaneprázdněná než, aby tomu věnovala větší pozornost. "Kdybych neměla tak blbe nápady, tak by se nic z toho nestalo. Nepřišel bys o oko a .. A o ocas." Ona sama vyvázne jen s možná viditelnou bitvou na boku, ale Naxovi se už oko nevrátí zpět. Citila se velmi provinilé a pak se rozbehla s Naxem s velkými obavami.. Co bude doma...
A jak se víc a víc vzdalovali od velkých vysokých pahorku a blížili se k Území smečky, bála se i čím dál víc Aileen. Na velké volné travnaté ploše šly hezky vidět zlatavé stromy, do kterých s Našem vklouzli. "Naxi.. Rodicove se určitě budou vyptavat.. Řeknu, že to byl můj nápad a ze ses mě snažil zastavit." vypustila z kordy, když se její krok v lese začal zpomalovat a bolest v noze sílit. " Mohli by nám kvůli tomu zakázat se stýkat? Klidně ano, ale to nechci připustit." Pohlédla sklesle na svou nohu a Naxovu tvář, kde drápy nechaly dost podobnou stopu.

Sledovala tu podívanou s velmi, velmi vystrašeným pohledem. Celé to bylo velmi nebezpečné a hrůzubudící. Veliká, ne.. největší rána pro ni byla asi ta, když se Naxovi nevydařil plán a medvěd získal část Naxova těla. Hrůzou kvíkla a ještě se víc schovala do svého "bezpečného" místečka. Oči z tohoto boje však pustit nemohla a nadále souboj na život a na smrt sledovala, aby toho nebylo málo dostal další ránu. "Naxi! To ne!!" Vyjekla, jakmile dostal Nax ránu přes oblíčej, to si jí všiml medvěd a horlivě k ní spěchal. Nad nimi bylo hotové peklo a Aileen sama nevěděla z čeho měla mít větší strach. V životě ji tak neděsily živly. Síla blesků se zdála nepřekonatelná, ohromující. Medvěd neměl šanci a Nax se jako superhero, objevil a přispěchal na pomoc. Aileen sledovala svého hrdinu s velkými starostmi, medvěd byl obrovský a přesto Nax bojoval, aby jejich životy zachránil. Za malou chvíli už se objevuje ohromný blesk a ten znamená Medvědův konec. Jakmile je tento tvor uškvařen na uhel a je opravdu jisté, že nehrozí žádné nebezpečí, tak se Aileen neohroženě rozeběhne ke zlatavému vlkovi. "Nebohý Naxi, tolik mě to mrzí. Promiň mi to, celé je to moje chyba." Začala se omlouvat a svalovat vinu na svou hlavu. Do toho si stoupla pod něj, aby jej mohla alespoň trochu podpírat a Nax se nemusel toliko dřít. Znovu a znovu jen kontrolovala pohledem, jakoby snad doufala, že by mu to mohlo pomoci. Nevypadalo to vůbec dobře. Ne on, ale jeho zranění. On v jejích očích po tomto činu bude největší vlk planety. Musíme sehnat pomoc, jak sehnat pomoc?... Její myšlenky pobíhaly, ale nic kladného nepřinesly. "Neboj Naxi, to zvládneme, nedovolím.. nedovolím aby si mě opustil." Pronesla dosti přesvědčeně, přestože si tak jistá nebyla a následně dlouze a táhle zavyla. Musela uznat, že se ji to v této krajní situaci dost povedlo, jenomže... v tomto kraji, v bouři.. kdo ji uslyší?.. Budou se muset pomalu vydat cestou k smečce a pomaličku to zkoušet znovu a znovu.

Tak rychle jak jen to šlo, se malá Aileen otočila a snažila se svými nožkami dostat co nejrychleji do bezpečí. Byl by to zázrak, kdyby se něco podobného stalo, ona jako nejmenší tvor, v této zvláštní skupince. Do toho všeho bylo dost těžké se soustředit na koordinování noh, když se vlk bojí. Teď měla poprvé v životě možnost si okusit pocit strachu. Nebyl to vůbec příjemný pocit a samým zděšením vlastně ani nevěděla co má dělat první, chtěla vřeštět jako o život, ale ten šok ji to nedovolil a ona zůstala potichu. Snažila se uhánět co nejrychleji, když se Nax předvedl a snažil se udělat ohromný gesto. Aileen se ohlédla po Naxovi a ten už letěl vzduchem. Aileen teprve teď silně zapištěla a znovu na sebe přilákala Madvědovu pozornost. Nechtěla, ale neovládla se. V tu chvíli co viděla se ji jakoby zastavil svět a krve by se v ní nedořezalo, zůstala jakoby v šoku, až do chvíle než se opět ozval medvěd a ona si všimla, že se k ní blíží. Hbitě, no jak jen to u ni šlo se dala na úprk, ale pozdě. Medvěd po ní máchl tlapou a trefil se přímo do zadního stehna. Zanechal ji tam drápem pěknou rýhu.. Aileen zaplakala a to už tam byl Nax a znovu zachraňoval situaci, to už mu Aileen nepřispěchala na pomoc, stáhla se do bezpečí a sledovala boj v bouři. Blesky.... "Naxi, Blesky!" Vykřikla na něj hned, jen co se na obloze ukázal další z nich, Nax si s nimi dokáže přeci hrát, ale Medvěd určitě ne.

Ani ne chvilku a až tu měli první kapky. Zahleděla se do nebe, odkud kapky padaly. Soustředila se na hrůzu nahánějící zvuky v poměrné blízkosti od nich. Ustaly, ale proč? Jde si snad ten zvuk, nebo tvor, který je vydává pro ně? Její myšlenky neměli její pozornost moc dlouho, Nax už uháněl směrem úkryt, Aileen se bez váhání rozběhla za ním. Při jeho dalších slovech ji zamrazilo v zádech. Tímto směrem přeci zněly ty divné zvuky. Co když tam spí nějaká příšera a čeká zrovna na takové dva mladé vlky k svačince? Opět ji z myšlenek dostal Nax, ale teď za pomocí blesků. Celá sebou trhla a i dokonce mírně naskočila, když do něj uhodil blesk. Vypadalo to dost nebezpečně, ale Nax si stál a ještě se dokonce vesele usmíval. Úsměv mu samozřejmě oplatila a dodala k tomu i pohození ocáskem, ale koukala na něj jako na tvora z jiné galaxiie. On vlastně něco podobného je.. Připomněla si v kebuli, aby ji vše pořád dokola nepřekvapovalo. Stála tam v klidu, kousek od vchodu do podivné jeskyně a sledovala zářícího Naxe. "Moc ti to sluší." Pousmála se na něj, jakmile k ní zpátky doběhl a pohodila ocáskem. V Tom se z tiché jeskyně znovu ozval strašlivý zvuk. Rána, která následovala po světelné show, nejspíše probudila příšeru, které se Aileen tolik strachovala. Podle pachu to bylo jasné, vlk to není, ale je bezpečné tam zůstávat? "Naxi, mám strach.. pojď rychle odsud." Mručení bylo čím dál hlasitější a bližší. Aileen začala pomalu couvat, teď ji přišly blesky a voda jako brnkačka.