Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Cítila se s Naxem vážně skvěle, vůbec ji nevadilo, že vyla nějak zvláštně, spíš hodně divně. Nestyděla se ani za svůj kvílející, tenký hlásek. Byla přirozená a přesvědčená v tom, že se její vytí zlepší, určitě v nejbližší době a bude znít alespoň tak, jako on. Taková to byla optimistka. Aileen oproti Naxovi byla ve větším pozoru a nedalekého probuzení cizího tvora netvora zaznamenala. Natočila si uši tím směrem, a když už chtěla něco povědět, káplo ji na hlavičku. Ihned se oklepala a vzhlédla. Téda voda padá z nebe. Pomyslela si pro sebe a dál na to nemyslela. Ani neměla kdy, myšlenky ji roztrhl Nax. Ihned se k němu vrátila do reality s otázkou „Co?“ v obličeji. Potom si ale nějak uvědomila, co mu vyšlo z úst a přikývla. „Sice se nebojím, ale v tomto počasí o nás možná budou mít už i dospělí starosti. Naši neví, kde jsem.“ Přizná Naxovi svojí rebelii, a až potom ji dojde, že to asi nemusel být jeden z nejlepších nápadů. “ Nebo tu najdeme nějaký úkryt, než přestane pršet a můžeme v bezpečí sledovat ty světla.“ Světly myslela samozřejmě blesky a jako špatný nápad ji to moc nepřišlo, trestu se teď už stejně nevyhne.

"Tak jako ty." Souhlasila s Naxovým tvrzením ohledně blesků. Jeho kožich se ji opravdu zamlouval a neměla důvod to zatajovat, nebo chodit okolo horké kaše. Měla z blesků docela vítr, byla z nich cítit velká síla, ale podívaná to byla krásná. Nemohla odtrhnout oči. Chvíli potom co ji osloví, se na něj otočí a vyčkává, co z něj vypadne. Už v polovině věty se její ocásek rozkmital a oči jí zářily. Nemohla ze sebe dostat ani hlásku, ovšem její řeč těla mluvila za vše. Radostně kvíkla a zavrtala se Naxovi hlavou do kožichu, přitulila se nejvíc co to šlo. S touto možností už nepočítala a jak moc ji to potěšilo! Sic měla krapet strach, co k tomu poví její rodiče, viděla to jen růžově. Protože... Nax souhlasil. Nad čím asi uvažuje? Proběhlo myšlenkami malé vlčce, když Nax zaujal pozici. Sledovala ho po celou dobu až z něj vyšlo cosi známého. "Ty si kecka, jde ti to moc dobře Naxi!" Pochválila ho a sama uvažovala jak jen to dělal. Přisedla si k němu, zaujala stejnou pozici a chtěla to zkusit s ním, sama se styděla, aby to nebylo moc špatné. "Zkusíš to ještě jednou a zároveň se mnou?" Otázala se ho, poté se v sedě narovnala, zaklonila hlavu a spolu s Naxem se snažila zavýt, ale co si budeme. Nebylo to nic moc. Spíš to připomínalo slabé zakňourání.

<< Bull meadow

Nesnažila se nějak spěchat na vrchol, byla ráda, že nevidí všude kolem sebe jen samé stromy a proto se i při běhu kochala. Při znění hromu sebou AIleen mírně trhla, jelikož to nečekala a polekalo jí to. Ani ten blesk ji moc pohody nedodával, nechtěla to však dávat nijak najevo a také musela uznat, že jak ta zvláštní věc ozdobí nebe, no prostě.. je to působivé. Jakmile začal Nax projevovat známky slabosti, zastavila a ihned se k němu dostala blíže, aby zjistila, zda to není něco vážného. "Jsi v pořádku?" Zajímala se ihned, snad to byla jen bolest k přirovnání píchání v boku, protože si neuměla představit, jak by Naxe někam sama odtáhla, nebo jak by svým nenaučeným vytím zavolala pomoc? Naštěstí neumíral a to se Aileen moc ulevilo.
Přestože nebyli úplně na vrcholu, byla vlčka celá nadšená. Měla rozhled jako nikdy předtím a aspoň takto se mohla s Naxem podívat po světě. Byl šťastná. Pohazovala ocáskem a sledovala okolí z jedné strany na druhou, jejich domov, úplně jiný les. Tolik míst, tolik možností.. tolik věcí. Poté si přisedla vedle Naxe a sledovala krajinu společně s ním. "Procestujeme spolu svět aspoň očima." Uchechtla se a pohodila ocáskem. Opřela si pohodlně hlavu o Naxe a užívala si kouzlo okamžiku.

<< Zlatá s.

Odpověď ohledně černé vlčice mladou vlčku trochu zaskočila, díky ní nějak vydedukovala, že by s ní Nax neměl moc dobrý vztah, ale nehodlala se vyptávat co se stalo, nebo proč tomu tak je a prostě to nechala být, podobně jako on. "Spolu přece zvládneme všechno." Snaží se jej přesvědčit o tom, že on jako učitel bude jistě skvělý kandidát. Naštěstí pro ni, Nax svá slova přehodnotil a svolil o zkoušku. Nadšeně si povyskočila a těšila se z toho, že bude vědět o další super novince, která ji bude do života užitečná. Sledovala po očku Naxe a opravdu si ho představovala jako supervlka. Přestože nebyl postavou stejný jako většina ostatních vlků, měla jej snad nejradši ze všech a moc ráda s ním trávila chvíle.
V okamžení, kdy se začaly ze zraku vytrácet stromy Aileen mírně zpomalila a jakmile došlápla na volné prostranství, chvíli se i zastavila a kochala se. Na obzoru byly vidět zvláštní výstupky směřující k nebi. Moc stromů tu nebylo a všude byla tráva. Byl to krásný pohled. Vlčka se malinko zasnila a byla moc ráda za to, že takto s Naxem riskovali. "Takhle krásné jsem si to nepředstavovala." ˇ'Spitla a opět se rozešla užívala si pohled na otevřené nebe. Skrze slunce v lese, přeci jen není tak, tak krásný výhled. Potěšeně vrtěla ocáskem a kochala se. Ve vteřinu přesně Aileen napadla stejná věc, ovšem Nax ji vypustil z tlamky dřív. Souhlasně přikývla, chtěla vidět svět z větší perspektivy. "Jsem moc ráda, že ses rozhodl se vydat dál." Promluvila k němu mile při klusu a taky se malinko divila, že si ani nestěžuje na dlouho trvající běh, ale to byla jen a jen ráda!

>> Sněžné tesáky

Podobně jako Nax si uvědomila teplo ve svých tvářích, když ji pověděl, že ji prostě někdo chránit musí. Ve chvíli nejistoty dostal Nax docela dobrý nápad. "Výt? Ne. To mě naši ještě neučili. No většinu věcí se vlastně stejně dozvídám od tebe." Pronesla jakoby to nebylo nic zvláštního, jakoby to tak normálně chodilo, aby vlče učilo vlče vhodnému způsobu života. "Barnatt už znám taky, zpočátku jsem se ji trochu bála, ale prý to je mámina nejlepší přítelkyně." Pronesla do svého okolí myšlenku, ne nijak důležitou, ale možná jen.. aby řeč nestála, jak se říká. "Pokud mi ukážeš jak na to, ráda si s tebou zavyju pro případnou pomoc." Souhlasila s dalším jeho návrhem. Byla ráda, že měla staršího Naxe za kamaráda, dost se od něj mohla naučit a pokaždé přišel s nějakou vychytávkou. S tím vytím ji dost pomohl svalit kámen ze srdce a tak trochu ji i uklidnil. Radostně nad Naxovou nabídkou snad i poskočila zavrtěla ocáskem. Když už s ní nechtěl procestovat ostrovy, tedy svět, tak byla ráda aspoň za menší ochutnávku sousedního území. V hlavě si přemítala různé představy, jak to tam asi vypadá, tak ale, že i stíhala dávat pozor na cestu, aby ji nemusel opět Nax zachraňovat kek. Teď už ji nebránilo nic, vydat se směle do neznámých končin a klusala po Naxově boku.

>> Za Naxem!

Naxova slova nebyla pro uši Aileen tak příjemná, jak si představovala. Mohla takovou odpověď čekat. Nax byl línější než jiní vlci, takže ji to mohlo docvaknout. Trochu sklopila uši a nad jeho otázkou zauvažovala, ale nemusela přemýšlet moc dlouho. Zavrtěla nesouhlasně hlavou. "Ne to asi taková bábovka jako já, nezvládne sama." Uchechtne se a zahledí se do dálky. Zabraná do myšlenek, co se asi v tom dalekém světě děje a jak to tam vypadá a přesně v tu chvíli, ji Nax zachránil před hrozným neštěstím. Cukla sebou, ale okamžitě zastavila. "Cože?" Optala se hned k tomu a vrátila se do reality. No teda, dávej pozor na cestu blbko. Řekla si pro sebe v hlavě a sama na sebe se zamračila. Hned na to koukla na Navina, ale na něj se přívětivě usmála. "Naxi, ty si opravdu můj hrdina." Pohodila ocáskem a jakmile vyšli znovu dál, lehce jej olízla. Nyní už se nezabírala myšlenkami a dávala si raději dobrý pozor pod nohy. "Museli jsme někde nastavit špatný směr." Prohlásila potichu a svěsila uši, rozhlížela se dokola, zda neuvidí něco povědomého, ale jediné co ji dělal starosti, byl strach, který ji pomalu obklopoval. "Snad dorazíme i v pořádku domů. Necítím se tu moc dobře." Oproti minulé vycházce s Naxem, byla dost nejistá, možná i tím, že tam nikdo krom Naxe a jí nebyl a taky, kdyby se něco stalo, jak rychle by se k nim dospěláci dostali? A do toho, nikdo ani neví, že Aileen odešla a nebudou vědět, kde ji pořádně hledat.

Nax projevil obavy a byly možná na místě, možná nebyly. Aileen zatím ještě nenarazila na nic, co by pro ni mohlo být hrozbou. "Ne nikdy, nejdál jsem se dostala až s tebou." Společně s ním se zamyslela, co tam jen může být. "Třeba tam stromy nejsou vůbec zlaté a třeba tam i živou živočichové, jaké si neumíme ani přestavit.... Samozřejmě i nějaké ty strašlivé zvířata, ale ty nevím, jak si mám představit. Možná i existuje místo, kde je pořád jen zima, ale tam bych asi moc nechtěla žít. A co ty? Chtěl bys vědět jestli takové věci jsou možné? " Dostala ze sebe postupně vše, co si leželo na srdci a zakončila to otázkou. Dlouhou dobu mu na odpověď nedala, protože její mysl stále pracovala. "Za chvíli, možná delší chvíli už budeme velcí vlci a domů bychom už i trefili, chtěl bys se mnou projít svět? Jen my dva spolu, pak bychom o tom mohli mluvit ve smečce, jak bychom se vrátili." Padla na jeho hlavu další otázka. Aileen si nemohla pomoci. Čím byla starší byla zvědavější a nedokázala to nějak ovládat, také si byla jistá, že to s Naxem určitě zvládnou.

Pozorně Naxe sledovala a poslouchala, když mluvil o tom, kudy k vodě je vhodné se vydat. Při jeho dalších slovech se mírně zašťuřila, lichotka ji potěšila a snažila se to na sobě nenechat znát a pochodovala si to vedle něj. "No tak to je smůla. Aspoň, že nezmizela všechna voda. Umíš si představit, že bychom neměli vůbec co pít?"Pronesla své emoce napovrch a zauvažovala malinko. "Moc navybranou stejně nemáme že?"Odpověděla mu na jeho otázku s procházkou. "To už zní líp." Pronesla nadšeně a pohodila ocáskem. "Myslíš, že se zase odněkud objeví, stejně jak minule zmizela?"Prohodila k Naxovi když už si to bok po boku kráčeli ke kraji území.

Byla ráda, že byl stejně nadšený jako ona. Jen problém bylo, vymyslet nějakou tu činnost. Kecla si na zadek a uvažovala. Pak Nax přišel s něčím zajímavým. "Plavání? Je tu někde poblíž vodní nádrž nebo něco podobného?" Optala se a zatvářila se zmateně. Nevěděla, že by tu někde poblíž mohlo být dost vody na to, aby se tam dalo plavat. "Když mi ukážeš jak na to." Natočila hlavu na stranu a učinila mu nabídku. Docela ji ta aktivita zajímala, proto doufala, že Nax neodmítne a ukáže ji postup. "Myslím, že bez tvého taťky bychom toho moc neulovili." Sdělila mu své pocity, ale byla to pravda. poté se vyšvihla na nohy a udělala pár kroků na místě, poté do něj jemně dloubla čenichem. "Tak kudy se vydáme?"

Rychlohra s Barnatt

Sotva vykoukla z úkrytu a rozběhla se do lesa, vyhledávala známé tváře. Doufala, že potká Naxe. Místo toho se k ní dostala černá vlčice jménem Barnatt. Chvílemi k ní neměla moc velkou důvěru, ale po chvilce si spolu zahráli na schovávanou a poté ji také opustila.
Další čas strávila touláním ve velké blízkosti úkrytu, jelikož se velmi bála, někam odejít bez společnosti.

A pak uslyšela známý hlas. Naxi?. Optala se sama sebe v mysli a za hlasem se otočila. Skutečně to byl její kamarád. Ihned začala z radosti vrtět ocáskem. "Ahoj Naxi, hledala jsem tě." Radostně ho uvítala. Ihned ji zasypal velkou vlnou otázek a po nich se začala cítit mírně provinile. "Rodiče jsou .. tedy mamka je v úkrytu se sestrou a taťka prý někde pobíhá po území." Poví mu, ale už nedodá, že mamči vlastně utekla. Že by u Aileen začala prepuberta a začala trochu divočit? "Jasně.." Bez váhání souhlasila k nějakému podnikání. "Společně zažijeme zase určitě něco suprového,." Řekla nadšeně a ohlédla se kolem sebe. "Máš nějaký návrh, kam se vydáme? Přeci jen, toho znáš trochu víc než já.. Veď mě k dobrodružství." Zasmála se a zavrtěla ocáskem.

Sledovala dění okolo vlčice, vlka a mámy. Najednou se všechno zdálo být ne moc super. Vlčice začala divně funět, hekat a skučet. Snad není nějak nemocná. Napadlo mladou vlčku hned. Byla zvědavá a chtěla vědět, co to všechno znamená. Ovšem její matka nebyla stejného názoru a rozhodla se vlčici nechat v bolestech. Aileen na to nechápavě koukala, měla za to, že vlčici pomohou, ale vypadalo to, že ji vlk bude dostatečnou oporou. Vydala se tedy se sestrou za matkou pryč od vlčice a vlka. Cestou mrkla očkem ven z úkrytu. A tuze se ji zachtělo opět objevovat svět. Proto se trochu za rodinkou loudala a poté úplně zpomalila krok. Následně vyčkala, zda se máma se sestrou neotočí a poté se otočila na patě a cupitala si to vesele ke vchodu do úkrytu. Určitě nebude vadit, když se budu toulat jen po území smečky. Měla poprvé za svou existenci zaječí úmysly, pořád se ji v hlavě linula myšlenka nazlobených rodičů, ale touha objevovat neznámé ji prostě přebila a tak si to vesele šinula ven z úkrytu.

>> Území zlaté smečky

Aileen měla velikou radost z toho jak je její matka pyšná a obdarovává ji pochvalami. Byla přinucena pohodit ocáskem ve chvíli, kdy se dozvěděla, že její sourozenci jsou poblíž a trochu ji zamrzelo, že jejich otec se toulá někde venku. Chtěla se pochlubit všem co se ji přihodilo.
Chvíli se zabírala myšlenkami o dalších členech rodiny, když se k ní a mámě dostala nějaká další vlčici. Nedělá se to, ale poslouchala cizí rozhovor. Taky si tímto způsobem, chtěla osvojit pravidla smečky, to že jsou rodiče Alfy neznamená, že pravidla dodržovat nebude, že ano. Vlčice něco řešila s Mámou a Aileen jen tiše ze svého místečka pozorovala.
Do té doby než se k ní přiřítila vlna Aly. Hbitě se vyšvihla do stoje a začala zběsile pohazovat ocáskem. Dlouho svou sestru neviděla a bylo to znát. Pod váhou jejího těla se samozřejmě jako kdyby skácela k zemi, ale vůbec ji to netrápilo. "Aly ty si ale ochrapa, přišla si o tolik dobrodružství.!" Zasmála se. "Bylo toho hodně, ale už jsem zvládla ulovit ušáka." Pyšně se ukázala před svou sestrou. Samozřejmě nebýt Naxe a Navina, tak by se tak nechvástala, ale zvládla to a právo na to měla.

Celá štěstím bez sebe vrtěla ohonem z pohledu na matku. "Ne maminko, byla jsem hodná." Ujistila jsou mámu a stále se usmívala. Věděla, že si oba barevní vlci dělali starosti s tím, aby se vrátila domů v pořádku, proto i kdyby byla zlobivá, tak by ji asi neprozradili, také ji hlídali jako oko v hlavě, protože se báli následných důsledků, které by od strany Alf jistě byly.
Na její otázku ohledně lišek souhlasně přitakala. "Byly takhle prťavé. Hledali jsme jejich rodiče s Naxem, ale našli jen domov a pak se vypařily." Názorně ukázala velikost malých lišek tlapkou a uchechtla se. Pyšně se pak před svou matkou ukazovala, hodně ji k tomu dopomohlo to, že ji ho pochválila a proto se cítila ještě víc zajímavá. Zahrála si na modelku, ale dlouho ji to nevydrželo. Svou změnu velikosti si také moc dobře uvědomovala. Už ji Athai nepřišla tak obrovská. Lépe na ni viděla a mohla ji s větším úsilím i olíznout čumák ze země bez toho, aby ji Athai pomáhala. Nijak ji dospívání ale netrápilo. Nevnímala to tolik jako její máma. Byla ráda, že je doma. "Maminko, kde je tatínek? a Aly? Azrael? Jsou doma nebo se také toulají?" Optala se bílé vlčice, když se ji zastesklo a zatoužilo opět spatřil zbytek své rodinky.

>> Území Z.S.

Čím víc se blížila k úkrytu, tím víc se soustředila na svůj čich a doufala, že ji do čumáčku padne známý pach. Nemusela ani moc doufat a opravdu se k ní jeden moc dobře ji povědomý s větrem dostal. Byl to matčin pach, proto není vůbec překvapení, že své tempo ještě zrychlila a už už se zrakem zaměřovala na úkryt. Poté už ve vchodu do úkrytu viděla velký bílý flek. "Mamíííí" Zavyla radostí a hnala se tryskem vpřed, až do té doby než se objevila u noh vlčice. Jakmile byla u ní, začala se k ní zběsile třít, natahovat se k její hlavě a olizovat ji po čumáku. "Tak ráda tě vidím Maminko!" Pověděla ji radostně a vesele pohazovala ocáskem. "Maminko, to bys nevěřila co jsem všechno zvládla.. Navin a Nax mi pomohli ulovit zajíce.. Mami.. ulovila jsem zajíce." Vyhoukla na ni hned i když její role spočívala jen v tom, že jej zakousla. "Pak jsme s Naxem narazili na takové divné vlky.. emm prý lišky to byly..Byly prťaví a my jim pomohli a za to nám dali tohle.." Ukázala na šátek na svém krku. "Naxova barva to prý není, tak to přenechal jen mě.. je hodný že?" Byla celá nadšená, poskakovala a vykládala svá dobrodružství. Nevěděla co dřív.."Tak ráda tě vidím Mamii." Zopakovala ji společně s objetím.

Aileen vůbec neměla nějaké pomyšlení na odpočinek. Jako vlče měla mnoho energie a hodlala ji využít. Proto na Naxovu otázku jen nesouhlasně zavrtěla hlavou. "Je nás celkem 3, sestřičku si viděl a ještě bráška Azrael, ale ten je takový spíš nehodný." Uvedla Naxe do obrazu a hledala vhodná slova k jeho popisu, nic lepšího jak nehodný nenašla, ale moc se tím netrápila. Hodného měla vedle sebe Naxe a jeho společnost si užívala. Kdyby malá vlčka mohla, tak by se začervenala. Nejde to, ale nahodila milounkou grimasu po jeho slovech. Cítila dojetí, ale dřív než stačila odpovědět, se ze vzdálenosti ozvalo zavytí. Aileen ihned nastražila uši, ale zdálo se, že vytí nezdá. Proto se nějak nehodlala zdržovat a Naxovu tempu ještě přidala. Měla docela strach, kdo to může být a proto chtěla být co nejdříve poblíž úkrytu. V tom spěchu si ani nevšimla, že ji po boku zmizel Naxin. Už pomalinku běžela, když si uvědomila. Proto se zastavila a ohlédla. Nax mířil pryč. Tak příště Naxi. Pousmála se a pohodila ocáskem. Už se moc těšila, jak se před svou rodinou předvede a utíkala směr úkryt.

>> Úkryt Z. S.