Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Celá šťastná a nadšená vrtěla svým malým ocáskem mladá vlčka a těšila se společně se svým zlatým přítelem. Vděčně se na něj usmála a lehce se o něj otřela, čímž mu dala díky, za jeho pomoc s stylovým doplňkem. Nax poznamenal, že i ostatní vlci, nějaký předmět nosí na svém těle. Ona se zamyslela a zkusila si představit co. Já hlava děravá , tatínek má na krku přece tenký provázek. To bude koukat, že mám větší. Asi možná větší odměna. Promlouvala sama k sobě, při pohledu na šátek.
Po dalších jeho slovech si ho prohlédla a zkusila si ho představit s nějakou podobnou parádou, jakou nyní vlastnila ona. "Kdyby ti dali nějaký dárek jako dali mě, tak by ti určitě slušel." Poté se trochu zamračila a hned nato zavrtěla nesouhlasně hlavičkou. "Ale určitě ne růžový, ten né." Zasmála se nad představou Naxe v růžovém šátku. "Ale jiná barva by byla určitě fajn.. a pak bychom si s tím mohli i třeba hrát. Na bandity, piráty. A a a... něco bychom vymysleli." Rozvášnila se ve vymýšlení různých druhů zábavy, které by jim přinesly ony šátky.
"Mám tebe." Pronesla téměř ihned a vesele se uculila, zavrtěla ocáskem a jeho otření vřele přijala. S Naxem se cítila moc dobře, vlastně si za celou dobu na rodiče vzpomněla jen párkrát, ale něco ji teď i napovídalo v mysli, že by se měli vrátit. "Asi máš pravdu.. Mohli by mít starosti." Řekla, ale nezdálo se, že by byla nějak smutná. "To mám nikdo nebude věřit.. Co se nám stalo viď." Vesele vykročila se svým společníkem směrem zpátky.

Naštěstí pro ně, cesta už dlouho netrvala a mláďata jejich zrzavějších a menších příbuzných poznávala určité body. Z Naxového příběhu přelétl malé vlčce mráz po zádech. Nechtěla si ani představit, jaká to byla asi bolest. Chvíle nepozornosti způsobila, že si Aileen ani nestihla všimnout, co vlastně uchvátilo pozornost lišek na tolik, aby se rozeběhly bez rozloučení. Sledovala s Naxem poboku, jak se jejich zadky vzdalují. "Tak Ahooj prc..." Nestihla doříct. A najednou byly lišky pryč. Co too? Trochu sebou cukla a svým zrakem za Naxovým tělem zkoušela lišky najít, ale marně. Byla stejně překvapená jako její společník a ihned po jeho vyzvání přistoupila k předmětu, který po sobě lišky zanechaly. "To je ale zajímavá věcička, co myslíš." Pomyslela si a neotálela, o svou myšlenku se podělila. "K čemu to asi může být?" Zeptala se. Věnovala hned na to Naxovi úsměv, za milá slova, ohledně záchrany prcků. Pak jen stála jako kůl a nechal Naxe se šátkem čarovat. Jakmile skončil, snažila se z vrchu, šátek si prohlédnout. Ovšem nebylo to tak jednoduché, jak si představovala a vlastně ani nic neobjevila. Naštěstí tu byl Nax, který to ze svého pohledu viděl prvotřídně a díky bohu Aileen zaslechla polichocení. "I ty brebto. Děkuji Naxi." Pohodila ocáskem a div nezrudla jako rajče. "Škoda, že nechali jen tohle.. Bez tebe bychom sem nedošli stejně tak jako beze mě. Není to úplně fér." Dodala mírnou námitku a rozhlédla se pozorně kolem nich, zda tu ještě něco nezůstalo, protože ji to přišlo nefér. Kdyby lišky potkala osamocená, určitě by s nimi nikam nešla. Měla by na to moc velký strach.

// Moc děkuji za Akcičku :).
-Prosím jako Nax rozdělit 10% a zbylé 2% do lovu :).

Malý lišák polichotil Aileen a tím ji zlepšil náladu. "Taky se mi Libiš maličký. " Usmala se a pohlédla na Naxe a mladou lišku. Nax nevypadal ani nezněl vůbec spokojeně. Udivene na něj hleděla, zatímco ji vysvětloval možná rizika a to, že i ona může mít maler. " Tatínek je hrdina jako ty Naxi, větší zachrání nás oba." Pohodila vesele ocáskem a netrapila se podobně jako on. Svého otce viděla podobně jako boha, tudíž musí být on ten nejmocnější, takže...nemůže být žádný větší predátor...Musím se ho zeptat.. co to znamená být Alfa.. Probíhalo malé vlcce v hlavě. Tatka ji to jistě vysvětlí. "Naxi , ty už si viděl něco strašidelného?" optala se ho se staženyma usima. Lišky v teto chvíli vypustila a začala si brát k srdci Naxovo strašení a vůbec se ji to nelíbilo. Její krok znejistil a dost zpomalila. Ale pak se zamracila a naoko se zatvarila statečně. "Nebojím se!." řekla sebejistě a kurazne změnila krok. Nevěděla ale, kde končí území, proto nechtěla jít moc samostatně a držela se u ostatních.

Informace, které se k vlčatům dostaly opravdu byly spíš houby, než něco platné. Hub a trávy tu bylo opravdu dosti. Takže to pomoc a hledání neusnadnilo. Aileen se po tomto zjištění nervózně pousmála a pohlédla na Naxe, který ač nerad svolil a nabízel možnosti. Hranice.. juu to už je potom mimo náš domov. Pomyslela si a zkusila si představit, jak asi vypadá svět mimo zlatavé stromy. Ostatně skoro vše tu bylo zlaté i vlci, příkladem byl Nax. Pohlédla na Naxe a hned na malé lišky. Nechtěla jít mezi prvními, i když se do toho tolik angažovala. Přeci jen s Naxem vepředu je to větší jistota. Navíc ona sama nevěděla o území své smečky mnoho, takže co kdyby zabloudili i díky ní? To už by měli asi potom oba moc veliký problém. Malá vlčka si ale nechtěla plnil hlavu zápornými myšlenkami. Proč si přidělávat zbytečné stresy. Proto pohodila ocasem, vydala ze sebe ten nejpřívětivější úsměv, jaký dokázala na tváři vykouzlit a poté tedy vykročila pravou packou směrem, tedy hned za Naxem :D, kterým lišky ukazovali. "Tak to jdeme omrknout, třeba se rodiče potulují okolo hranic a taky vás hledají jen mají strach z nás vlků? Může se to vůbec stát?" Vychrlila svou myšlenku do éteru a s otázkou pohlédla na Naxe, zda by mohla být teorie pravdivá, také sledovala lišky jestli ťapkají s nimi.

Slova mladých lišek mladou vlčku opravdu bolela na srdíčku a zlá slova od zlatého společníka vedle ní zrovna tak. Házela smutný pohled z lišek na Naxe, jakoby to byla jediná zbraň, kterou měla. A taky byla, byla sama prťavá, čím by mohla tak pomoci? Ještěže měla sebou Naxe. Ale nootak Naxi.. Skoro až slzička ukápla a to už se nadechoval a znělo to tak, že se otočí na patě a nechají lišky daleko za sebou. Svou řeč dokončil, ale zcela jinak než Aileen očekávala. Hned v ten moment se její grimasy v obličeji změnily. Radostně vyjekla a poskočila si, také zavrtěla ohonem a následně ukázala i Naxovi svou radost tím, že se o něj několikrát otřela hlavičkou. "Děkuji Naxi. Jsi hrdina." Hned se ji zlepšila nálada a nehodlala lichotkami na jeho hlavu šetřit. Měla opravdu radost, ale další Naxova slova ji zase zasáhla. Má pravdu, jak? Zeptala se sama sebe a pak se rozhlédla po okolí. Nax má lepší výhled, ale i tak to udělala. Pak sklonila hlavu k liškám. "Směr určitě nevíte že? A nějakou věc u vašeho domova, která by nám napověděla si nepamatujete? Třeba nějak zvláštně rostoucí strom, nebo říčka." Chrlila ze sebe nápady a pomalu ji začalo docáházet, že měl Nax pravdu. Jaká je pravděpodobnost, že jejich rodiče najdeme? Nechtěla to dávat znát, proto si udržovala úsměv.

Aileen nějak neuvažovala, zaměřovala se na tvory, kteří byli o dost menší než ona a Nax. Že nejsou? cože? Jsou na vlky podobní. Proběhlo ji hlavou hned potom, co na ni promluvil Nax. O to víc chtěla malá vlčka zjistit, co jsou ti tvorečkové zač. Cupitala si do s houpajícím ocáskem k nim, dokud ji nezastavil Nax svým tělem. Díky tomu ji i znemožnil pohled na prcky. "Takoví drobečkové? Ty mě přece ochráníš Naxi,, jsi veliký." Nechala jeho obavy daleko a snažila se skrz jeho tělo kouknout na tvory. To bylo obtížné jelikož byl objemný, jak do výšky, tak šířky. Nax konečně Aileen dopřál pohled na malé šelmičky. Ta si je se zájmem a vrtěním ocásku prohlížela. A jakmile na ni lišák promluvil. Nadechovala se k odpovědi, ale marně. Nax byl rychlejší a ne moc milej. tohle bych zvládla taky. Proběhlo Aileen v hlase, ale nezůstávala pozadu. "Ahoj, vy jste se ztratili? Chudinky malé.. Nemáte na ně čekat v úkrytu a bezpečí?" Narozdíl od Naxe s nimi Aileen soucítila a chtěla jim pomoci. I přestože jim Nax pověděl co pověděl, otočila se na něj s velmi smutným pohledem. Ona sama by se nechtěla takto ocitnout bez rodičů. Teď také bloudí bez nich, ale má tu Naxe a v něm má důvěru, tak velikou, že by ji určitě zvládl ochránit před každým špatným tvorem nebo čímkoliv, co by ji chtělo snad ublížit. Ale oni? jsou prťavoučcí, jako broučci. "Naxi, oni jsou vyděšení a zoufalí a hlavně mrňaví" Pronesla soucitně, potom co pověděl se smečkou. Aileen byla dcera Alf, ale pořádně ještě ani nevěděla co vůbec smečka obnáší, jestli to třeba není zakázané a jestli nebude mít problém u mámy a táty, ale věděla, že ty tvorečky nechce nechat na pospas osudu. Přestože by to mohla být pro ni svačinka, jídlo v nich neviděla.

S velkou pomocí modrého vlka a povolením zabít si prvního ušáka od Naxe, si malá vlčka úspěšně zakončila svůj první lov. Svůj světlý čumák si zbarvila do červena, ale vůbec ji to netrápilo. Šťastně si jej olízla a vychutnávala si chuť krve. Byla v šoku jak ji to dokázalo změnit pohled na ostatní tvory. Jakmile se ušák přestal hýbat, pohlédla na Naxe a i Navina s velkou hrdostí a zavrtěla ocáskem. To šlo hladce. Proběhlo ji hlavou a omrkla svou kořist. Hned nato se ohlédla za Navinem, který je tu nechal o samotě. Aileen si z toho vůbec těžkou hlavu nedělala. Však ještě nevěděla, co všechno zlé by se jim mohlo přihodit. Nelámala si hlavu s nějakou opatrností. Naproti Naxovi, Aileen jemu věnovala úsměv, který byl nenucený, byl upřímný. Sledovala Naxovi pohyby a pečlivě ho poslouchala ve vysvětlování. A podobně jako on si odtrhla z ušáka kus masa a pustím se do něj. Měl pravdu, chuť byla výborná a malá vlčka doslova žrala. Sem tam u jídla koukla jedním očkem po Naxovi, jakoby se chtěla ujistil, jestli snad jí správně. K jídlu si dokonce i lehla. A Naxovi na potvoru si Aileen jeho nervozity všimla. "Jsi v pořádku? Ujíždí ti oči. Co tam je?"Úplně zahnala jeho otázku do kouta a natočila svůj krk dozadu, tak jak to jen šlo. "Juva. To jsou divní vlci." Otočila se celým tělem a nechala jídlo tam, kde bylo. Najednou měla jiný střed zájmů. Co si budeme.. Je to vlče.. jak dlouho u něčeho dokáže takové vlče vydržet.? "Pojď se s nimi seznámit." pobídla svého společníka a vesele si vyšla s krvavým čenichem k mladým liškám. Neviděla v nich hrozbu, nijak jim nechtěla ublížit byla jen zvědavá.

Prosím si přívěsek.. ještě se nad ním uvažuje.. vše dodám.. :) a děkuji! :))

12 postů

(12)

Ušák se řítil směrem k nim a malá vlčka vlastně ani nevěděla jak se má zachovat. Sledovala tedy Naxe, který jí byl velkým příkladem. Na prvním lovu, koho by taky měla sledovat, když tu nikdo jiný nebyl? Moc dobrý vzor to nebyl. Spíš vůbec. K lovu se moc neměl. Nakonec zajíce rafl. Aileen z toho byla celá překvapená. Kousat ušáka? Cože? To není kámoš? To je žrádlo? V hlavě se ji honily různé myšlenky. Lov si představovala spíš asi jako honěnou, ne jako zubatou. Asi si spíš myslela, že společně s ušákem budou jíst, ne že budou jíst ušáka. Zmatení v hlavě pominulo ve chvíli, kdy ani ne uviděla krev, ale ucítila. Začaly se jí sbíhat sliny a jakmile Nax neuspěl, opakovala jeho pohyby. Vyskočila na ušáka a vlastně ho zalehla. Skousla svýma zoubkama zajíce za uši. Neměla to sice v plánu, ale její první lov že? Její kožíšek se zbarvil do ruda a ona se snažila ušáka udržet u sebe. Respektive pod sebou. Vrčela u toho a škubala hlavou, alespoň prvních pár vteřin to zvládala, ale pak nebyla na ten všechen shon připravená a tak doufala, že ji jeden z vlků pomůže toho lotra skolit.

(11)

Cupitala si to spokojeně, nadšeně vedle Naxe za Navinem. Dost ji překvapila slova, která Nax z tlamky vypustil. Stáhla na jeho slova ouška k hlavě a i ocas svěsila. Copak je na tom něco špatného? Ptala se sama sebe a Naxe si prohlédla. Svůj zrak pak prohodila na Navina. Chtěla si prohlédnout i sebe, ale to už nebylo tak jednoduché při chůzi. Z toho celého pozorování přišla k rozhodnutí, že Nax nebude moc dobrý v lovu, protože vypadá jako kulička, zato Navin je hubenější a proto se mu určitě lépe loví. Nakonec se i Nax Aileen zeptal proč a ona vrátila ouška i ocas na původní místo. "Určitě to musí být zábava.!" Řekla Naxovi bez přemýšlení snad okamžitě. Nevěděla co lov obnáší, proto viděla zábavu snad ve všem. "Hrát si na hoňku se zajíčkem tě nebaví? Čím se teda bavíš?" Zajímala se malá vlčka, aby sama věděla co ji čeká za zábavu až bude velikostně stejně jako on. Konečně se dostali na místo a Navin k ní promluvil. Konečně se cítila důležitá i když byla vlastně úplně k ničemu. Možná bude i vlkům dokonce při lovu toho ušáka zavázet, ale cítila se hodně potřebně a byla šťastná. Souhlasně Navinovi přikyvovala a sledovala jej, jak odchází pryč. Na jeho instrukcích nebylo nic moc těžkého, proto doufala, že se jim jejich společný lov zadaří a ona se bude moci pochlubit doma.
Netrvalo to dlouho a už k nim pelášil ušák. Mohl být tak stejně veliký možná menší krapet jako Aileen. A ta náhle znejistila. Nevěděla co dělat. "Naxi, už se blíží.." Promluvila k němu a trochu se i za něj schovala, všechna její odvaha a nadšení se najednou vytrácí a nahrazuje je strach.

(10)

Lov v Naxově podobě nebyl tak zábavný ani účinný, jak si sama vlčka představovala. Nax do toho nedal všechno a bylo to dost jasně vidět. Zůstala sedět na místě, kde celou dobu byla a zmateně věnovala pohled Navinovi. Nax byl rozlobený a rozhodnutý nehnout ani packou. Vydal se směrem k domovu, ale vlčce se ještě nechtělo. Proto byla moc ráda, když to celé vzal do svých pacek Navin. Stále se ještě nehnula. "Já chci taky pomoct.." Řekla docela rozhodně a nadšeně. "Já chci taky lovit!" Dodala ještě víc jistě a zaujala číhající pózu a pak si i dokonce povyskočila, aby dala najevo svou chuť zapojit se a být užitečná. Ovšem nezdálo se, že by o její pomoc někdo stál. Hoši se bavili mezi sebou a jí jen zbývalo celou situaci sledovat a učit se. Moc ji to nenaplňovalo, ale což, nechtěla být hned přítěž proto mlčela a držela krok. Byla moc zvědavá, jestli se jim společnými silami nakonec podaří něco ulovit.

(9)

Velký vlk malému vlkovi kazal, ze by se mel naučit lovit. Aileen ještě vůbec netušila co všechno lov obnáší, proto se Maxovi i divila, že byl tak proti. Ona sama byla v klidu a potichu jako myška, přesně tak, jak ji Navin řekl a těšila se z tohoto dobrodružství. Oni dva to určitě tak neprožívali, ale i ní první lov byl velkým zážitkem. už se nemůžu dočkat až to povim Aly a Azraelovi a hlavně rodičům ti na mě budou určitě pyšní.. Honilo se malé vlcce hlavou, přestože se lovu neúčastnila aktivně, tak si zásluhy chtěla trochu přivlastnit. Nad do Aileen strčil a ona si musela znovu hledat rovnováhu. On ji ujišťoval, že ji určitě bude maso chutnat, chteli lovit zajíce. Ona sama si to moc nedokázala představit. "Dobře Naxi.." pověděla mile směrem k němu a usmala se. Pak už byl celkový klid, jak měl být.
Čekání se vyplatilo a zdálo se, že Navin obslouží vlky potravou, ale neudělal to. Místo toho si lehl a hodil to na Naxe. Překvapeně se podívala jak na velkého, tak i na malého vlka. To asi v plánu nebylo což.. věnovala Maxovi smutný zmatený pohled, ale pak se zahubila a pohodila ocáskem v poze číhání. "To zvladneš Naxi." Vložila do něj veškeré své naděje a chtěla ho podpořit, když mu jeho táta moc podpory nedal.

(8)

Velký strejda Navin malé vlčce vysvětloval magie a ona ho oproti Naxovi se zájmem poslouchala. Jen se za ním ohledla, když sel po nějaké stopě. Magie země, stejně jako Aly. Pomyslela si spokojeně pro sebe. Čím vic se ke své sestře podobala, tím byla radši. Aly byla její vzor dá.se říct, proto byla i velmi rada, za toto zjištění. To budeme moct trenovat a ovladat magie spolu.. Procházela si myšlenky.v hlavě a měla radost. Oproti Naxovi ji magie zajimaly o dost vic. Magické představení, které.Navin predvedl ji taky hodně fascinovalo a při sledování jeho triků vesele vrtela ocaskem. "Ty si silný." Zasla v úžasu.
Její rozjímání přerušil až Naxuv pád, stejně jako velky modrý vlk se i malá vlčka okamžitě zvedla a vydala k němu zjistit, co ho.složilo. Nešla klidně spíš si k němu hopkala, pak ho ocichala, zdálo se ze je zcela v pořádku. Za což byla ráda, protože se tak muzou společně vrhnout na jídlo, ne to od maminky, ale na to o kterém se bavil Navin. Dal jasné instrukce, že mají byt potichu. Aileen nastražila ouska a trpělivě držela svou papulu na uzdě, byla potichu, i kdyz nevěděla co bude pokracovat. Usadila se a trpělivě čekala na dalsi pokyny k lovu.

(7)

Jak ji Naxin svalil, tak ležela. Vlci si mezi sebou povídali ohledně jejímu zranění na čumáku. Žihadlo zabodnuté na špičce už dávno nebolel a tak to nějak neřešila. Kluci se pak začali bavit o nějakých magiích. Máma Aileen o nějakých těch magiích mluvila, sice malá Aileen spíš u jejích slov podřimovala, ale něco si pamatuje. "Alyanna má magii země, říkala to naše máma. Tak mi to třeba dokáže vyndat. Azrael má prý magii vody. Co je to vůbec magie? a proč oni mají a já ne? Mě máma nic neřekla." Rozmluvila se u tohoto tématu malá vlčka a chtěla vědět víc. Otočila se ze zad na břicho, ale v leže zůstala. Sledovala oba vlky, kmitala očima a čekala, kdo ji a co víc k tomu tedy poví. Nějaký lov a další potrava ji zatím moc nechyběla, stejně ani neví co si má pod tím pojmem představit.