Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(6)

Velice nadšeně pozorovala okolní svět. Vypadal přesně tak, jak si představovala. Byla nadšená a nehodlala už ani minutu čekat. Vesele si poskočila a poté se otřela o nohu své máma, tak jakoby ji měla vidět naposled. Poté počkala až k ní máma (little manipulace) skloní hlavu a olízla jí, zavrtěla ocáskem a otřela se svou hlavičkou o tu její. Následně vyskočila z úkrytu jako velmi neohrabaná laň. Dopadla na měkkou trávu, byla to příjemná změna oproti úkrytu. Svým společníkům byla velmi brzy v patách. Taky díky tomu, že kvůli ní zpomalili své tempo. Teď bude tato malá vlčka možná trochu brzda, protože ji bude hodně zajímat okolní svět. Chvíli před tím, než kolem ní začal poskakovat Nax, si kolem ní začala poletovat včelka. Dělala zvuk oproti motýlkovi a to ji fascinovalo snad ještě víc, než hezká barva zmizelého motýla. Včelka se ji usadila na čumáku jakoby tam hledala kytku. Aileen nevěděla co od ní čekat, tak ji chvíli pozorovala a švidrala na ní. Párkrát na to zavrtěla hlavou a včelka ji za to nechala žihadlo. "Auvííí..!" Zakvíkla a začala si čenich tlapkou přejíždět jakoby to mělo bolesti snížit. Venkovní svět je bolestivý. Procházelo jí hlavou a uvažovala i nad tím, zda nebyla chyba vycházet ven.
Její myšlenky odvrátil Naxin, který ji opět vyzýval ke hře. Její pozornost zaujal celou, tudíž se už nesoustředila na bolest. Poskakovala kolem Naxina a pomalu s oběma vlky postupovala vpřed. Vrtěla přitom ocáskem a sem tam se snažila i na Naxe vyskočil, bohužel byl o dost vyšší než její sestra a tudíž se ji to nepodařilo. "K jídlu? Máma je uvnitř.." Upravila velkého vlka jakoby řekl tu největší blbost na světě. Netušila, že by se mohla živit i něčím jiným. Nikdy ani neuvažovala nad tím, co vlastně její máma s tátou jí. Teď ji Navin nahodil brouka do hlavy.

(5)

Při pohledu na venkovní svět měla potrebu se vydal dál a objevit další zajímavé věci, v teto chvili nepocitovala strach, jelikož si dokazala všimnout, že kamkoliv se hne ona, doběhne za ní i buclaty zlaty vlk a za ním doběhne i velký modrý vlk. Z něj už taKový strach neměla, ale sama s nim zustat někde, by se asi zblaznila. Maly vlk nepredstavoval tak velkou hrozbu jako modry.
S vrticim ocaskem radostně Naxovi prikyvovala. Uz se odhodlavala udelat dalsi krucky kupredu, kdyz se ji tlapky zvedly ze země a ona se ocitla ve vzduchu. Někdo ji držel a rozhodně to nebyl ani tatka a dokoncr ani mama. Aileen sebou zacala šít. Nechtěla aby ji Navin držel v tlamě natož ji vedl uplne opacnym smerem. Na nesouhlas se ozvalo z male vlcky zamnourani. "ja chci tam!" Brzy ji vsak doslo, ze to nemá cenu a kam jejich cesta vede. A docela ji prekvapilo, ze ji Nax nepomohl ze sparu toho vlka a nechal ji odnest.
O mamu se ihned zacala otirat, "mamii" byla moc ráda že ji vidí, presto jak zacal odchazet Navin, tak se ohlizela za nim. Šel zrovna tim smerem, kam se chtela vydat ona..tak proc ji odnasel k mame? Začala mluvit o prochazce a Aileen se zacal opet hybat ocasek. Byla tak nadšená, ze zacala kolem mAtky poskakovat. Odhopkala za ni z jejich ukrytu, jeste omrkla Aly, ktera odpadla jako svestka a smele ven.
"Pockejte!" zavolala svym tenounkym hlaskem kdyz vychazela z ukrytu na Naxe a Navina s domnenkou, ze určitě pujdou spolu.

>> zlatá

(4)

Odpovědi na své otázky nedostala. Motýlek mlčel, nechtěl s ní hovorit a to ji dost zamrzelo, alespoň že měl chut si.s ní hrát. Vesele poskakovala okolo motýlka a do toho si dávala pozor, aby nenarazila do Naxe. On byl už jednou tak velký jako ona a jeho kumpán ještě jednou velký Nax. Hlavou jí běhaly myšlenky, jak je možné, ze ti vlci maji odlišné zbarvení srsti. Vůbec nevypadají jako rodina. To uz vic patří do rodiny k Navinovi, její novy obětní beránek - modrý motýlek. Vlci se mezi sebou bavili o nějakém výletě, vlčka jejich sloca bedlivě poslouvhala, ale přesto vyhrával motýl, až do doby než se proměnil v prach.a nakonec v nic. Aileen to dost překvapilo. "Coto? Kdepak si? Kam zmizel?" podle jejího výrazu v tváři bylo dost patrné, že tuto okolnost vůbec nechápe a díky jejím přeletacemu pohledu, šlo jasně poznat že modreho motylka hledá. Koukala všude, do vzduchu, hledala po zemi, cupitala okolo Naxe jestli náhodou nebude schovaný za ním. Za Naxem objevila ovšem vchod do úkrytu. Šel z venku čerstvý vzduch a v Aileen se probudila nová touha poznání. Motýlek už ji tolik nezajímal, parkrat si poskočila a vydala se prozkoumat, nebo spíš jen vykouknout ven hlavičkou treba jen z úkrytu, měla za to, že to určitě bude o něčem jiném než zde. Naxina a Navina nechala si povídat a cupitala si dál.

(3)

Na její volání zrovna jako na potvoru nikdo neodpovídal, tekly ji z očí obří hrachové slzy. Až do chvíle, kdy se Naxin rozhodl zakročit a on opravdu zakročil vpřed k ní. V tu chvíli utichla a mlčky jej pozorovala. Modrý vlk byl dál a uz se k nim nepřibližoval což bylo na jednu stranu dobře, kousek ohromného strachu z Aileen opadl. Naxin zaujal podřadnou pozici a ona na něj hleděla ze shora. Takhle vypadal jako kulička. Zvědavě natočila hlavu na stranu a čekala jeho další reakce. Pohl ocáskem, Aileen přenesla váhu z tlapky na tlapku a poté jakoby jej chtěla zrcadlit, zavrtěla tím svým. Bylo to nakažlivé? Možná. Zlatavý vlk dlouho s vystrčenym zadkem nevydržel, a zacal běhat dokola. Aileen si při jeho počínání kecla na zadek. Již byla zcela v klidu. Také možná díky Navinovi, který je sledoval z povzdálí. Zamerovala se na Naxe, podobně ona vyprovokovala svou sestru, proto hned věděla kam svým chovanim vlček míří. Radostně zaštěkla a zaujala stejny postoj. Ne dlouho na to se z znenadání objevil na jejím čumáku modrý motýlek. "Tyyy joo.. Co to je?? Copak si zač?" mluvila na iluzi jakoby ji měla odpovědět a jakmile se motýl vydal ve vzduchu pryc z čumáku snazila se jej tlapkou polapit a dokonce po něm skákat. Toto stvoření ještě neviděla a kupodivu se jej nebala spis ji motyl fascinoval.

(2)

Její útěk do bezpečí, nebo jak ona sama se domnívala, že to byl útěk do bezpečí a rozhodně ne, někam do neznáma, se nezdařil. Do cesty ji vpadl Naxin. Její "hysterii" to moc nepomohlo. On je s ním.. Co se mnou teď jenom bude ? Chtějí mě snad sníst? celá rozklepaná stála kousek od vchodu do úkrytu. Dost vystrašeně sledovala Naxina a to se u něj už objevil u velký modrý vlk. Příčina celé paniky. Aileen by se strachy možná i počůrala, kdyby se jí chtělo. Prozatím ale jen mlčky koukala a pomalu zase od nich couvala do úkrytu. Velký vlk, kterého máma nazvala Navin si Naxina přitáhl k tělu. Úsměv ji ke klidu moc nedodal, jeho vzhled ji opravdu zděsil. "Nebudu, nebudu.." Opakovala vlkovi potichu a nespouštěla ani jednoho z oka, co kdyby náhodou. Byla v prekérní situaci a její sestra tu nebyla. Byla tu jen ona a tito dva větší a cizí vlci. Její strach se stupňoval až začala naříkat a volat o záchranu. "Aly! Mami! Tati! Pomoc!" vzlykala a rozhlížela se kolem sebe, kdyby je nahodou mohla zahlédnout, protože si přesně nepamatovala jak se za sestrou dostala od rodiny tak daleko.

(1)

Mladý vlk zvláštní barvy se rozhodl spolupracovat a obdaroval Aileen a její setru svým hlasem. Jakmile začal mluvit natočila Aileen hlavu na stranu. Snažila se hlas co nejvíce vnímat, aby si ho zapamatovala. Nezněl tak hezky jako hlas jejích rodičů, ani tak upištěně jako hlasky její a jejích sourozenců. Byl něco mezi. Aileen se stále držela v blízkosti své velké sestry už jen pro jistotu. "Ja Aileen" rekla mu ve zkratce a polkla, protože se mladý vlk odhodlal k dalším slovům a k nim dodal i pár kroků k nim. To už se nejmenší vlcce nezamlouvalo a trochu si couvla. Ovšem se nehodlala vratit k rodičům jak to mladý Nax pověděl, chtěla poznat nové a nepoznané a co by se ji mohlo stát, kdyz byla s Aly? Určitě nic, tolik ji věřila. "ne, nikam k rodičům." pověděla docela rozhodně, přestože to její řeč těla netvrdila. Pomalu se začala uklidňovat, kdyz se velky modrý vlk zavrtěl, vydal nějaké zvuky a ji došlo, ze ten velky strasidelny vlk je taky stále tady. V té chvilce nevěděla zda brát nohy na ramena či ne. A přestože se snažila vyhrál strach a ona se s kviknutim rozutekla. Chtěla.mířit k rodičům, ale v tom šoku ze strašidla se vydala špatným směrem a to ven z úkrytu.

// opět se omlouvám, píšu na mobilu. K tomu chci dodat, že už budou mít vlčata 2 měsíce, tak už nějaké to slovíčko zvládne. Snad to nebude problém :D

Velký modrý vlk nebyl sám jak se ukázalo. Aileen sledovala celé dění za zády své sestry. Malý vlk opět zvláštního zbarvení na malou vlčku házel pohledy, doslova na ni civěl. To ji rozhodlo. Proč tak kouká ten zářící vlk? Jeho srst ji fascinovala, ale ne dostatečně natolik, aby si ho prohlédla. Zvítězil u ní strach, proto se většinu jejich přítomnosti schovávala. Jen občas vykoukla, aby se uklidnila v tom, zda už jsou pryč. Aileen by je ráda nechala být, ale její sestřička to viděla jinak. Rozešla se pryč a to Aileen nemohla nechat samotnou..proto se ihned vydala za ní. Přeci jen byla taky zvědavá a koneckonců si byla jistá, že ji sestra ochrání. "Aly" Vypustila z tlamky na sestru, aby ji nenechavala daleko za sebou. Její zvědavost ji neumožňovala se ohlížet za bratrem nebo rodiči, držela se zadku své sestry.
Za chvíli se její sestra zastavila a kecla si na zadek, ona Aileen i sama hrdinsky nebo troufale popošla o pár kroku blíž, aby si zjistila zda se ji to nezdá a těch zlatých je tam opravdu vic než jeden. Modrý vlk ležel, až po chvíli si uvědomila, že je tam taky, ale hned jak k tomu přišlo, ze sebe vydala zvláštní vyštěknutí úžasu. Vrátila se do blízkosti sestřičky a hned u ní zavrtěla ocáskem. Očichala svou sestru, jakoby se chtěla se ujistit zda je ro stále ona a uvažovala nad třemi spicimi koulemi. Měla hravou, ale zároveň se bála neznámého. "Ty" oslovila vlka, který se byl na ni a její sourozence podívat a čekala, kdo se ozve.

//Předem se omlouvám za možná kratší text a chybnou diakritiku. Tabletu občas vypadne háček, čárka.

Její o něco málo větší a schopnější sestra pochopila její náznaky a ihned se s ní pustila do hry. Aileen to velice těšilo, sestřička se k ní zachovala pozitivně a v tu chvíli se rozhodla, že od ní jistě, stejně jako u rodičů nehrozí žádné nebezpečí. Alyanna se ji líbila, vypadala hodně podobně jako jejich zásoba potravy - matka. Spojila si jedna a jedna a dospěla k názoru, že nemůže být zlá. Ano, nemůže být zlá, i přestože se díky ní znovu ocitla na zemi. Necítila se vůbec v nebezpečí, ale opravdu spokojená. Její sestra měla ideální velikost na hru. S mamčou a taťkou by to tak úžasné nebylo, protože by měli rozhodně navrh.
Ležela pod svou sestrou a ocásek ji jenom kmital. Svou pozicí měla Aly velkou převahu, ale Aileen to nevadilo. Hodně se ji zamlouval tento typ komunikace. Dokázaly si vyhrát i bez řečí. Zatímco ji bylo ozuzlavano ouško, ona stále ležela na zádech a zespodu se o sestru jemně zapírala. Chtěla ji prokázat stejnou službu, ale ze své pozice k tomu neměla možnost, dosáhla maximálně na její krk zespodu. To ji omrzelo a přesunula se k její tlapce. U té dlouho nezůstala díky dalším krokům blížící se k nim. Jejich bratr se snažil dopotacet. Jejich hra byla u konce a Aileen chvíli bojovala v poloze želva na krunýři a jak dostala své poslední mini rafnuti, dokázala se i prevalit. Její sourozenci měli taky potíže, její sestra zaútočila sama na sebe a zdálo se, že to nečekala. Aileen ihned svou pozornost obrátila k ní, nevěděla kam se dívat první jestli na ni, nebo bratr, kterého snad prvně viděla ve větší vzdálenosti od mléka.
Její klid zmizel ve chvíli, kdy se k jejich blízkosti přiblížil cizí vlk. Aileen ještě tolik nevnimala svůj čich, proto byla tak v šoku, kdyz uslyšela někoho cizího. "Vyletěla" do vzduchu a snažila se na nožky a do bezpečí.. Jako na potvoru ji zrovna v teto chvíli nožky nechtěly sloužit. Zakvikne v důsledku uleku, strachu a nejistoty. Aly se snažila upozorňovat na nebezpečí, ale dva vlky, kteří je doposud chránili, to vůbec nebrali vážně. "Ejyyy!" snažila se opicit po své starší sestře s tím, že možná její varovani přijmou víc než od Aly. Nepomohlo to a když se už konečně Aileen dostala na nohy, nejistým krkem se dostala za Aly tak, aby ji vytvářela vlčí štít.

Zápasila se svými končetinami a hlavně ocáskem. Bylo ji velkou záhadou, proč má jednu tu věc kratší a ne tak silnou, aby ji udržela, nebo ji vůbec dokázala položit na zem jako rovnocennou nožkám. Velký hnědý vlk stále vypouštěl nějaká slova z tlamy stejně tak jako velká vlčice. Aileen přestože nerozuměla významu slov jim pozorně naslouchala. Nebo jak se jen dalo.Co to asi znamená? Proběhlo Aileen v hlavě, když se tón hlasu velké vlčice změnil a nebyl to vůbec příjemný pocit. Možná si i malá hnědá vlčka lehce nadskočila, v překvapení a nečekání tohoto momentu. Nicméně její cíl se neměnil, jen co zjistila, že se hlas nesměroval k ní, dál se začala snažit o první kroky. Stála na všech čtyřech, již docela jistě a měla se k prvním dvěma povedeným krůčkům, když to ji bílá vlčice pošťouchla a ona překvapivě neztratila rovnováhu a nespadla zase na papulu. V poloze na rozplácnou žábu se Aileen dostala, ale hned chvíli potom, díky menší pomoci své sestřičky. Druhý drkanec malá vlčka nečekala a když se rozhodla pohnout dopředu, svalily se jako domino. Stejně jako její sestra zakňučela, možná i zakvičela. Ne bolestí, ale překvapením, že se na ní dostalo další tělo. "Rawr" Snažila se slovně vyjádřit nesouhlas se situací, která právě nastala a pohlédla na tvůrce tohoto problémů. Pohlédla na svou sestru a převalila se na záda. "Ga". Dostala ze sebe slabiku a přitom se své sestry lehce dotkla tlapkou. Těžko říct, jestli vyjádřením Ga myslela oslovení své sestry nebo ji tím vyzvala ke hře, protože hned poté se opět snažila na všechny 4. A svou sestru objímala přední tlapkou za krkem.

>> Lůno

Po velice výrazné změně prostředí se zdál nejmenší přírůstek do rodiny jako bez života. Drobná hnědá vlčice v prvních chvílích sotva hlasitěji vydechla, natož aby se nějak víc zahýbala. Možná se jen snažila vstřebat ten velký skok z maminčina krásně pohodlného těla do tohoto chladného zvláštního prostředí. S pomocí maminky se dostala k blízkosti struků, ale prvně se k nim vůbec neměla. Nehnutě ležela. Slabě dýchala a až po dlouhé době kdy ji asi možná došlo, že už to lepší nebude a do pohodlí svého tehdejšího prostředí se nedostane, se rozhodla, že nakonec projeví svůj nesouhlas s touto změnou dost tlumeným zakňučením. Poté se rozhodla vyhledat struk s obživou a již bylo jasné, že se bude mít do života.
Následující dny se dost táhly, jelikož se nedělo nic moc zajímavého. Malá vlčice, kterou oslovila její chlupatá zásoba mléka a obživy Aileen. To budu asi já.. Ale jak mám říkat tobě? Proběhlo ji hlavou, zatím nevěděla jak její zásoba potravy vypadá, ale byla chlupatá, přinášela teplo, hlavně taky tedy to mlíčko. Mluvila příjemným hlasem a zdálo se, že malé Aileen s ní nehrozí nebezpečí. Byl tam i další hlas, ale z větší dálky. Kolem malé vlčky se vrtěla ještě další těla, ale s těmi si zatím nelámala hlavu, zatím je neviděla.
Trvalo pár dní než se ji podařilo otevřít zelená očka a poprvé spatřit stvoření, která ji opatrovávala po celou dobu a také stvoření, která se s ní dělila o potravu. Prozkoumávala různé tváře a snažila si je zapamatovat. Její zájem směřoval pouze k potravě a velkého bílého stvoření.
Trvalo opravdu dlouhou dobu, kdy se tato princezna přiměla změnit z plazivého stvoření na chodícího jedince, jak to viděla u své rodiny. Z počátku ji to šlo hodně špatně, často si do kroku pletla i ocásek a tím se stalo, že její pokus zůstal na zemi. Neměla s tím moc trpělivost a dávala proto přednost poloze na lachtana. Avšak nedalo ji to a pokoušela se dál. S každým neúspěšným pokusem se ohlédla na svou matku s opravdu smutným pohledem a otazníkem v něm. Proč mi to nejde.. Probíhalo ji hlavou. Ostatním se to zdálo jednoduché a ovládali si to s přehledem, tak proč ji to nejde?