Příspěvky uživatele

< návrat zpět

akros - 1, 5, 7, 15, 16
Morpheus - 2, 6, 9, 13, 17

Merlin se vydala ke vzdálenému rohu. Sledoval ji starostlivě. Následoval ji. Když si lehla, tak si lehl k ní. Tak aby na ní mohl položit hlavu v jakémsi objetí. Poslouchal ji. Její slova v něm vyvolávala jakýsi smutek, úlevu, radost. Takovou protichůdnou směsici pocitů. Smutek z toho, že někomu nejspíše ukradl dívku. Úlevu, že si vybrala jeho a radost z její přítomnosti. To, že mohl být zrovna s ní. Odpočinou si. Z toho byl rád. Potřebovala odpočinek. A on jej taky uvítal. ,,Děkuji." řekl jí tichým hlasem. Byl rád z toho, že mu to řekla. Že k němu byla tolik upřímná. ,,Možná... To bude znít sobecky, ale jsem rád že jsi si vybrala mě." zvedl hlavu olízl jí na hlavě mezi ušima. ,,Jsi úžasná vlčice, Merlin."

Věnovala mu svůj pohled. Nejspíše neměla tušení co mu říci n to, že by pro ni bez zaváhání skočil. Skočil by kdykoliv. Promluvila k vlkovi, kterého oslovila jako Zohara. Vyznal jí city. Nejspíše jí stále miloval. A on... Uši lehce otočil dozadu. On jeho nepřítomnosti zneužil. Aspoň tak to vnímal on. Poté mu nabídla procházku. Kývl lehce hlavou. Očividně měla něco, o čem by chtěla přemýšlet. Nebo mu něco říci. Následoval ji. Že by si šla konečně odpočinout? Dohadovat se o tom nemělo smysl. Ovšem její stav mu v tomto dělal starosti. Nechtěl aby někde zkolabovala únavou. Lehce do ní šťouchl čumákem během jejich cesty dál od ostatních. ,,Jsi... V pořádku?" jeho hlas byl starostlivý. Přišla mu mimo. Jako by byla duchem nepřítomná. ,,Nechceš si promluvit?... Nebo si odpočinout?" navrhl ještě pro jistotu s jakýmsi štěněčím kukučem.

Dovedli jej dovnitř. Starostlivě věnoval onomu vlkovi pohled. Hlavně aby byl v pořádku. Po jeho uložení se vydal stranou a sledoval venkovní počasí. Uklidňovalo se. To byla aspoň nějaká úleva. Pohled následně přesunul k Merlin. Občas se objevila neshoda, ale ten čas s ní bylo to krásné. Její úsměvy byly pro něj pokladem. Pousmál se. I když se bavila třeba s někým jiným, tak neměl potřebu zasahovat a omezovat jí prostor. Potřebovala přátelé. Ať už to byli vlci nebo vlčice. Došel k ní. Ani kdyby se topil on nebo Aira, tak by tam neskočila. ,,Já bych skočil." přiznal jí bez přílišného přemýšlení. Skočil by za ní bez přemýšlení. ,,Bez zaváhání." Do vody, nebo ohně. To by udělal. Pohled stočil k vlkovi, se kterým se začala bavit. ,,Akros." představil se mu svým jménem. Lehce se pousmál a párkrát zamával ocasem. Nechtěl mu ublížit a podle všeho byli oba ve stejné smečce.

Nechtěla aby jí nutil. S tím tedy souhlasil. Jen chtěl aby vyslechla jeho obavy a přání. Šla k němu, ale zastavila se. Akros se zvedl aby šel pomocí vlkovi, kterého oslovila. ,,Napřed bychom jej měli dostat dovnitř. Aby ještě více nepromokl." řekl s pohledem k Merlin. Chápal, že v tuhle chvíli ani odpočívat nechtěla. Potřeboval pomoc a ona jej dle všeho moc dobře znala. Na chvíli jej bodl osten jakési žárlivosti a na druhou to bylo pochopení. Takové protichůdné emoce, které by jednomu mohly v hlavě udělat pěkný guláš. Zmást jej a úplně svést na zcestí. Akros odehnal nepříjemné myšlenky zavrtěním hlavy. Připravil se aby pomohl s ním dovnitř. Potřeboval suché místo, aby se léčitelé mohli věnovat své práci. ,,Pomůžeš mi?" zeptal se Merlin, když se ho pokusil zvednout. Pár pacek by se mu jistě hodilo.

Byl vděčný za tu chvíli, kdy si mohl aspoň trochu utřídit myšlenky. Na její slova se tiše zasmál. ,,Mohl bych." pousmál se na ni. Na její povzdech jí lehce podepřel hlavu svým čumákem. Mírně jí zvedl hlavu vzhůru aby naznačil že by měla zvednout hlavu vzhůru. ,,Dobře, ale... Chtěl bych abys zvažovala i mé obavy. Záleží mi na tobě, Merlin, a nechci tě ztratit." Zmínil to pro změnu on. Odpočinout si a pak vyjít ven. ,,Ano. Hlavně ten odpočinek. To teď potřebujeme." zvedl se a udělal pár kroků k oné jeskyni. Na pláž souhlasila. To zahřálo jeho srdce více než kterákoliv magie. Zastavil se aby se na ni podíval. Na tváři mu hrál úsměv. Merlin byla v jeho očích to nejdokonalejší stvoření. Kouzelná stejně jako její jméno.
Pokud jej následovala, tak šel dovnitř a lehl si na volné místo u zdi. Tak, aby si Merlin mohla lehnout k němu. Jeho kožíšek by jí tak hřál a bylo by u Merlin i místo pro Airu.

Jak šel ven, tak její pohled neviděl. Nechal svou mysl jen tak plynout spolu s kapkami vody. Otočil na ni hlavu až ve chvíli, kdy promluvila. ,,Možná... Ale stojí to za utřídění myšlenek." přiznal tichým hlasem. Stejně jako ona se podíval na nebe a poté na ni. ,,Nechci se s tebou hádat a nechci abys... Toho na sebe nakládala příliš. Proto jsem chtěl aby sis odpočinula." pohled přesunul na vodní hladinu. Na jejich odrazy. ,,Promiň za to... Co jsem řekl." vydechl tiše. To od něj bylo příliš. Byla silnější, větší a rychlejší než on. Proti ní vypadal... Jako párátko. Jako by byla vysoce mimo jeho ligu. Uši otočil dozadu. Měl jeho otec stejný pocit s matkou? Akros si Merlin oblíbil. Opravdu moc. Tak, že s ní chtěl strávit zbytek svých dní, ale... Nechtěl jí to říci zrovna v tomto počasí a na tomto místě. ,,Až... Tohle skončí.... Tak bych tě chtěl vzít na pláž. Jen ty a já. Při západu slunce." podíval se na ni a lehce se pousmál. Tam by jí mohl požádat o to jestli by se stala jeho družkou. Zda by mu vůbec řekla své ano.

Uvidí. To jistě ano. Její slova k Aiře... Byla jako by jí nechtěla ani pustit. Jeho slova... Reagovala na ně úšklebkem. Vždyť nic tak špatného neřekl. Nebyla slabá. Skutečně tak jeho starost o ní zněla? To, že ji viděl oklepat ze sebe únavu byl jen přelud? Věděl že byla silnější než on. A cítil se za to hrozně. Do jejích slov se nevtíral. Jen se stejně jako ona naježil. Nenechával si to líbit, ale ta atmosféra... Nechtěl aby jim něco takového zničilo celý vztah. Možná že jeho dobré úmysly byly ve skutečnosti ty špatné. Když pak promluvila klidnějším hlasem, tak se přestal tolik ježit. ,,Mhm..." kývl lehce hlavou. ,,Jdu zatím ven..." možná mu ten déšť pomůže svlažit mysl a uklidnit myšlenky. S tím se odebral k východu aby prošel k jezeru. Podíval se na svůj odraz na vodě, než si tiše povzdechl. Sedl si a následně nastavil tvář kapkám. Své oči zavřel. Jako by déšť smyl z jeho srsti, i duše, to špatné. Celkem ironie, že vlk se schopností ohně měl rád vodu.

Merlin by se ujala role učitelky. Jistě by se na něco takového hodila. ,,Já bych, s prominutím, chtěl vyzkoušet různé věci, než se rozhodnu pro svou roli ve smečce." zmínil on při pohledu Merlin. Déšť prý povoloval. Podíval se ven. Stejně měl obavy že by to bylo... Stále hodně riskantní. Při slovech Merlin k Aiře se na Merlin podíval. ,,Měla by se seznámit i s jinými členy smečky. Nejen být pořád s námi." I pro něj Aira byla jako jako malá holčička, ale museli jí nechat prostor se rozvíjet. Určit si svůj vlastní směr. Na jeho slova Merlin protočila očima jako by to bylo to nejkousavější co kdy řekl. A přitom to myslel tak moc dobře. Lehce zavrtěl hlavou. ,,Ne... Děláš všechno pro ostatní, ale když se jedná o tebe pomoc odmítáš. Chci abys měla dost energie. Aby se ti nic nestalo." držel se aby nezvyšoval hlas. ,,Myslíš že na všechno stačíš, ale nestačíš, Merlin." Vypustil ta slova bez přemýšlení. Myšlenku, která šla z jeho úst jako střela ze zbraně. Až když mu to došlo, tak se zarazil. Nechtěl se jí tolik dotknout, ale... Nemohl jí dovolit aby se přepínala. Viděl jak moc unavená byla. Jak se tu únavu ze sebe snažila oklepat. A to, co říkal myslel skutečně dobře...

Vydat se na cestu za jejím otcem. ,,Můžeme... Se pak zkusit podívat po mém otci?" Pokud ne, tak by byl smutný... Ale akceptoval by to. Vypadala u toho všeho hodně vyčerpaně. -Pro všechny by se roztrhala a na sebe nemyslí.- prolétlo mu starostlivě hlavou. ,,Měla by sis odpočinout. Vypadáš vyčerpaně." svěřil se jí s tou myšlenkou. Změny postavení ve smečce... On sám si nebyl jist co to mělo znamenat. Byl ve smečce teprve krátce a ještě se s tím vším seznamoval. Počkal na místě když se Marlin vydala povzbudit vlčici.
Chvíli tak čekal než se vydal k Merlin. Airu nechal seznamovat se se členy smečky. ,,Kdybys cokoliv potřebovala stačí jen říct. Hned přijdu." řekl jí ještě a pak už si to k Merlin docupital. ,,Merlin... Skutečně by sis měla odpočinout. Vidím to na tobě." Uši dal lehce do stran. Chtěl pro ni to nejlepší, ale jestli bude dál takhle tvrdohlavě odolávat, tak jí to může jen ublížit.

<- hraniční pohoří
Airu úspěšně dovedl až na místo, kde bylo plno vlků. Úspěšně splnil svůj cíl. Pousmál se nad tím, že byli v bezpečí? Byla tam i Merlin? Aira se představila a na to u nich byla hned Merlin. Akrosův ocas se lehce rozvířil v pohybu ze strany na stranu. Byla sice pravda, že Merlin běžela napřed za Airou, ale to jí nemohl vyčítat. Byla to jejich drahá, nevlastní dceruška. Jejich poklad. Její dloubnutí jej přimělo podívat se na ni. Nemohl být více pyšný. Pohled přesunul k Merlin. Na její otázku lehce přikývl. ,,Ano, jsem. A ty?" potvrdil a zároveň jí onu otázku vrátit. Podíval se okolo. Pohledem někoho hledal. I jeho pach se snažil zaregistrovat. Část jeho dušičky doufala v to, že tam byl. Že se dokázal dostat se do bezpečí. Nakonec se podíval k Merlin. ,,Neviděla... Jsi mého otce?" Na jednu stranu chtěl odpověď znát a na druhou měl z oné odpovědi strach.

<- temný les

Vedl Airu pečlivě. Dával důraz na každý krok. Byl jejíma očima. Její oporou. Nemohl jí, ani Merlin, zklamat. Zkrátka nemohl. Otočil jejich směr k hraničnímu pohoří. Podle všeho to vypadalo, že Merlin změnila směr. Byli všichni ze smečky v pořádku? Uši otočil dozadu. Museli být. A hlavně Merlin. Tolik doufal, že byla v pořádku. ,,Opatrně." řekl Aiře ve chvíli, kdy v pohoří měl i on sám problém se na kluzkém povrchu udržet. Kdyby se cokoliv stalo chytil by jí pohotově za srst aby nespadla z pohoří až úplně dolů. Oceňoval že neprotestovala. Nechala se jim vést s bezmeznou důvěrou, kterou nechtěl zklamat. Na chvíli jej přepadl i jiný osten. Bude tam i jeho otec? Sourozenci? Jsou i oni v pořádku?

-> slané jezero

<- les u mostu (přes most)

,,Oba jsme na tebe pyšní." Přidal se on s pochvalou směřovanou Aiřiným směrem. Rostla tak rychle. Tak až to bylo k neuvěření. Za chvíli bude dospělá a bude moci žít na vlastní pěst. I když v jeho očích, a jistě i v Merliných, byla Aira pořád tím malým vlčetem, které spolu adoptovali. Kývl hlavou na slova Merlin. Ohřeje je pak. Když zmizela napřed Aira se na něj více natiskla. Pousmál se a olízl jí mokrou srst na hlavě. ,,Pomalu půjdeme. Aby nás ta voda nedostihla." Vypadala promrzle, a tak lehce ohřál vzduch kolem ní. Nechtěl aby jim nastydla. Do toho se pak spolu s ní vydal na kvetoucí louku. Jejich cesta nebude nijak snadná se vší tou promočenou hlínou a deštěm nad jejich hlavami. Od Airy se nevzdaloval. Přizpůsoboval se její chůzí.

-> hraniční pohoří

<- tajné ostrovy
Merlin Airu uklidňovala. Byl rád, že se holky držely u sebe. Aspoň tak byly jedna druhé poblíž. ,,Nedovolíme aby se cokoliv stalo. Potvrdil tím slova Merlin. Merlin mu věnovala pohled, během kterého se jí lehce dotkl svým čumákem. Aby jí dal najevo že je stále zde. Že je tu s ní. Aira Merlin věřila, což bylo uklidňující. Byla to úžasná, mladá vlčice.
Přecházel s nimi most. Dával pozor na každou plaňku jak byly mokré. Nerad by skončil dole pod nimi v rozbouřené vodě. Za mostem mu spadl neuvěřitelný kámen ze srdce. Tuhle překážku přešli a čekal je temný les. Ten v tomto počasí vypadal ještě více strašidelně. ,, Držme se při sobě. Nevíme které tvory tohle počasí zbláznilo." Jeho hlas byl dost hlasitý aby jej Merlin s Airou slyšely, ale tichý aby je neslyšel někdo další.
-> temný les (přes most)

<- doupě ztracených duší

Otázky nechával chvíli na Merlin. Její zkušenosti z ostrovů byly jistě vyšší než ty jeho. A než se nadal, tak měl pocit jako by se Aura topila. To bylo něco nemyslitelného. ,,Airo!" Jeho hlas byl více než starostlivý. Merlin kouzlila s vodou a oni se tak vydali pryč. Voda na jeho vkus nepříjemně stoupala. Aira se držela, jak se zdálo, u Merlin a on šel za nimi. Chtěl se ujistit, že holky budou v bezpečí. Podíval se na nebe. Déšť neustával. ,,Měli bychom si pospíšit." Aira vypadala že je promočená až na kost. Až někde zastaví, tak bude na něm, aby je ohřál aby ani jedna z nich nepeochladla. ,,Měli bychom najít nějaký úkryt a ohřát se." vyslovil nahlas svou myšlenku doufajíc, že by v tuto chvíli mohly být jeho schopnosti k užitku. Nerad by si vedle ní přišel neužitečný.

-> les u mostu