Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Neznala jeho otce. Přesto si ona sama kladla stejnou otázku. - Byl by její otec rád že je dědečkem? Ucítil její drknutí, které ho přimělo věnovat jí více své pozornosti. Její slova ho přiměla se pousmát. Ano... Jednou možná bude mít sourozence. Možná budou větší rodina. Věnoval pozornost na chvíli Aiře. Jejím otázkám, které Merlin odpovídala. Otázkám, které vedly k dalším otázkám. ,,Ano, mají. Ale jestli někdy neochutnaly pro nás normální vodu... S tím ti já těžko poradím. Na takové věci si nepamatuji ,že bych se ptal, takže ti na ně těžko odpovím." Následoval Merlinino vedení. Stejně jako u toho sledoval Airu s jistou hrdostí, že ona je součástí jejich, zatím, malé rodiny. Sám našlapoval opatrně a s jistou starostlivostí. Hlavně pro případ kdyby se něco dělo, aby mohl přiskočit jako princ na bílém koni. Jenže on nebyl princem... a ani toho koně neměl.

-> doupě ztracených duší

Poprosím pro Akrose dvě mince

Myslela si to? Byl podle jejích slov pěkný? I Aira zmínila, že byl krásný. Pousmál se. ,,Děkuji." Bylo v něčem příjemné že pro změnu uklidňovala ona jeho. Jako by skutečně byli partnery. Sledoval je. Ocasem lehce mával ze strany na stranu. Bylo to skutečně hezké vidět takhle jejich rodinku.
Aira si zatím hrála v moři, když k němu Merlin přiblížila. Prý vypadal že jej něco trápilo. Možná byl před ní jako Otevřená kniha. ,,Říkám si... Jestli můj otec by byl rád, že je děda. Nebo jestli by byl nevrlý z toho, že by to nebyla jeho krev..." tiše si povzdechl. Aira se zeptala k čemu byla ta slaná voda dobrá. ,,Těžko říci... Ale žijí v ní jiné druhy tvorů než ve sladké vodě. Někteří jsou i mnohem nebezpečnější." Co všechno tam žilo ovšem nevěděl ani on.

<- les u mostu

Chtěla se s ním dohadovat? Věděl, že měl pravdu. Nakonec to vzdala a spolu s ním Aiře vysvětlovala co je to magie a moře. ,,Já zase ovládám oheň, jak koneckonců řekla mamka." Pousmál se tak, jak mu to vlčí podoba dovolovala. Merlin se zatím zmínila o svém otci. Zlatý les... Akros by mohl svého otce navštívit. Zjistit jak se mu vede. A zda vlastně ještě žije. Aira jeho nabídku odmítla. Nechal ji tedy ťapkat po svých nožkách. ,,Airo... Chci ti říci jen... Že některé věci nejsou tak, jak si je představujeme a proto by ses neměla tolik držet představ, o kterých ti nikdo neřekl jak to vypadá. Tvé představy by tě pak mohly zklamat." Varoval mladou vlčici na to, že chtěla iluzi jak vypadali. Raději to, než aby pak byla zklamaná.
Došli až k moři, kde i on smočil své packy. Nechal je natažené, ve vodě, aby mu případně rybky mohly vyčistit místa mezi polštářky. Na reakci Airy na slanou vodu se tiše zasmál. ,,To, co cítíš je sůl. Ta může za to, že se tahle voda nedá pít." osvětlil jí s lehkým úsměvem. Po chvíli odpočívání se přiblížil k Merlin aby jí byl po boku. Přitom dával pozor i na Airu. Jejich netradiční vlče, na kterém mu záleželo. Byl byl otec z něčeho takového šťastný? Nebo by byl zklamaný? Těžko říci. Sám si nechtěl dělat falešné představy.

Aira jej poslouchala jako by vyprávěl snad nějaký příběh. Hřálo jej go svým způsobem u srdce, že měl takovou pozornost. Sám si něco vzal, ale chtěl hlavně aby se najedla Merlin s Aurou. ,,Pořád to není něco, co bys měla používat tak často až tě to vyčerpá." káral jí? Mohlo to tak znít, ale měl o ní jen starosti. Aira se zeptala na magii. ,,Na těchto ostrovech mají vlci speciální schopnosti. Například manipulace s vodou jako má Merlin." pousmál se na Airu. Úkryt... Něco takového by se jim rozhodně hodilo. Místo ke klidnému a nerušenému odpočinku. Jak Aira šla, tak to vypadalo že za chvíli za chůze usne. Nebo jemu to tak aspoň přišlo. ,,Nechceš vzít?" zeptal se jí starostlivě. Jako by byl skutečně jejím otcem. Zda to vnímal? Těžko říci. Společnost malé vlčice měl ale skutečně rád.
Kráčel nedaleko své společnosti. Na její otázku ohledně moře se tiše uchechtl. ,,Velké množství slané vody. Tolik, že nejde dohlédnout kde až má konec."
-> tajné ostrovy

<- temný les (přes most)
Nebylo to první zranění... A ani poslední. Podíval se na Airu, když poskakovala. Tiše se zasmál na její úsměv. Nebylo by dobré něco tak čistého jako byla ona zadržovat nevhodnými myšlenkami. ,,Pojďme ještě o kousek dál. Abys nám pak během hry nespadla ze srázu." lehkým šťouchnutím svého čumáku jí navedl dál od srazu. Merlin se vydala zatím lovit a on tah byl chvíli jen s Aurou, která se mu opírala o nohu. ,,Ne, nevypadá v pořádku. Nevím jestli za to mohou má slova že nám chci dát čas... Nebo něco jiného... V temném lese jsi se ptala na partnerství." Lehl si k ní na zem. ,,Partnerství je vztah mezi dvěma vlky, kterým na sobě záleží. A mezi partnerstvím a přátelstvím je rozdíl... I když mezi samcem a samicí to může být hodně tenká hranice." Kývl lehce hlavou zranění si udělala sama. ,,A ano... O svých pocitech je lepší mluvit, ale ne všichni to dokáží. Proto dělají jiné věci. Aby se jim ulevilo." pousmál se na Airu a podíval se směrem, kterým šla Merlin. Ta se po nějaké době vrátila s tím, že jim dvěma by to mělo stačit. Uši dál lehce do stran. ,,Ty by ses taky měla najíst. Je na ni dost pro nás tři.." zvedl se ze země. Nechal Airu se najíst. ,,Měla by sis odpočinout. Používáš své schopnosti až příliš." došel k Merlin a lehce jí svým čumákem podepřel hlavu.

Sledoval Merlin když se rozhodla vzdálit se a zabalit do kokonu z vody kolem sebe. Byla jeho slovy zklamaná? Čekala snad, že jí na něco takového hned řekne ano? Ne... Takový blázen nebyl. I když byla nádherná a chytrá, ale pořád ji neznal tolik kolik by bylo potřeba. Podíval se na Airu. Potřebovala aby se o ní postarali. Lehce se na ni pousmál. Lehce jí čumákem podepřel pokud by snad její nožky tělo neudrželo, než si byl její stabilitou jíst. Podíval se na Merlin, která se vrátila. Srst měla od krve. Ubližovala si. Bylo to snad kvůli němu? Byl on ten důvod proč si takhle zbytečně ubližovala? Uši měl dozadu. Mohl to říci jinak. Lépe. Tak, aby to nevzala tolik osobně. Vydal se za nimi. Hlavu měl při chůzi lehce skloněnou a přemýšlel nad tím jak vypadala když se vrátila ze svého vodního kokonu. Usmívala se, ale viděl na ní to, jak vlastně nebyla šťastná. Neměla radost. Jako by byla smířená s tím, že jí odmítne. Že odmítne jejich partnerství. Odhodlal by se skutečně k něčemu takovému když k ní cítil náklonnost? Chtěl jí jen více poznat. Ujistit se, že to, co k ní cítí není jen... Přátelství.

-> les u mostu (přes most)

I Merlin jí hezký voněla. Nakonec se ptala na spoustu věcí, na které jí Merlin odpověděla. Na slova máma a táta se zatvářil překvapeně. Skutečně je tak bude považovat? Merlin řekla, že by se hodilo kvůli Aiře uzavřít partnerství. ,,Merlin... Příliš dlouho se neznámé a skákat do partnerství by v tuto chvíli nemuselo být ani pro jednoho z nás dobré. Napřed bychom se měli lépe poznat..." uši lehce otočil dozadu. Jejich špičky začaly rudnout. Merlin byla nádherná vlčice, ale vztah chtěl čas. ,, Napřed se seznámíme blíže, dobře?" Netvrdil že ne. Stejně jako netvrdil ano. Sledovala jej uslzenýma očima, které se rozhodl lehce olíznout od slz. Pohled přesunul zpět na vlče. Zatím jeho žaludek ještě několikrát zakručel při slově hlad. ,,Tak půjdeme něco sehnat, co říkáte?" zvedl své tělo ze země a malou vlčku ještě olízl. ,,Protože ještě párkrát tohle slovo a sní mě můj vlastní žaludek." pokusil se tak o vtip na zpříjemnění atmosféry.

Nechtěla tomu napřed věřit. To bylo dobré. Každý by tomu zpočátku nemohl uvěřit. Časem si ale možná zvykne. Merlin jej olízla a následně se zakřenila. Co si z toho měl odvodit? Brala to jako žert, přátelské gesto nebo něco víc? ,,Nemyslím si, že tě bude on, nebo kdokoliv ze smečky hledat." Možná to bylo kruté, tahle pravda, ale slyšet to musela. Musela vědět, že se nevrátí. Když se k němu přítula, tak jí lehce schoval ve své srsti. ,,Děkuji." pousmál se nad tím co mu řekla. Být starší mohla by to mít jako dobrou balící hlášku. Podíval se na Merlin. ,,A Merlin je dobrá učitelka." potichu se zasmál. Jen on byl mizerný student. ,,Ať už rodinou, nebo přáteli, tak budeme rádi když tu pro tebe budeme moci být." Doplnil a párkrát mávl ocasem. I s tím co si zažila vypadalo mladé vlče plné optimismu a naděje. Ve chvíli, kdy Merlin zmínila hlad se ozval jeho žaludek. ,,To slovo by se mělo zakázat." otočil uši dozadu a zamručel. Říci ještě párkrát slovo hlad jeho žaludek by se znovu ozval.

Bolelo jej ji takto vidět... To, jak volala po otci, který zde nikde nebyl. Odložil vlastní vlče. Kdo by něco takového byl schopen udělat? Došel blíž k nim. ,,Ahoj, maličká." řekl jí mírným tónem v hlase. Lehl si k ní. ,,Bude to dobré, opravdu." pousmál se na drobnou dívku, než jí stejně jako Merlin olízl. Pohled poté zaměřil na Merlin. ,,Myslím, že bychom tě měli vzít k nám do smečky. Znám je teprve chvíli, ale jsem si jist, že by takové vlče jako jsi ty jistě přijali." Lehce mával ocasem ze strany na stranu. Musel uznat, že byla rozkošná a kdyby mohl nejspíše by jí umačkal jak byla její srst příjemná. To by si ale k takovému drobnému stvoření nemohl dovolit. Ne, když by jí tím mohl ublížit. ,,Pro začátek bychom ale měli jít odsud. Abych byl upřímný vůbec se mi tu nelíbí..." s tím se rozhlédl po okolí. Ten nepříjemný pocit jako by je někdo sledoval jej honil jako noční můra.

<- jezero smrti
Jeho slova jí očividně přiměla přemýšlet. Nechal ji tedy. Bude lepší, když si srovná v hlavě co chce a jaké mohou být následky. Nakonec řekla, že by mu měla dát prostor. Se Zoharem si nejspíše bude muset promluvit. Co jeden k druhému skutečně cítili. Na slova, že by se nedotkl jezera mu odpověděla že by jej nenechala. Něco na tom příjemně zahřálo jeho srdce. Pak však zamrzla. Slyšela něco, co on ne? Zvedl hlavu aby se také zaposlouchal. On nic neslyšel. Na její pobídku se ale kývl hlavou a vydal se za ní. Běžel jak mu síly stačily, ale ona byla ve všech aspektech lepší... Zřejmě jí její těžká minulost přiměla vypilovat své schopnosti na maximum. Když mu pak naznačila aby zpomalil, tak zpomalil. Měl rád běh, ale kdyby běžela plnou rychlostí, tak by jí ani v nejmenším nebyl schopen dohonit. Bylo tam vlče... Kdo by tu mohl nechat vlče? Pohledem hledal jestli nikdo nebyl poblíž. Kde mělo rodiče? Nevypadalo to ovšem, že v okolí někdo bude, kdo by k vlčeti patřil. Pohled zaměřil zpět na vlče. ,,Bude to dobré... Nás se bát nemusíš." popošel pár kroků, než si lehl břichem na zem. Nechtěl vypadat jako někdo, kdo by mohl tomuhle drobečkovi ublížit.

<- oáza (přes poušť)
S jeho tichým smíchem se zasmála i ona. Byl rád, že jej v klidu nechala napít a mohli se tak vydat na cestu. ,,Někteří si prožili něco těžkého a proto si drží od jiných odstup. Pokud s někým nevyrůstáš, tak nevíš jeho minulost. Jen to, co ti dotyčný sám řekne a co ne..." řekl v souvislosti na její tichý hlas. ,,Zkus na to tolik nemyslet. Když na to nemyslíš, vypadáš lépe." Myšlenky jednoho chvílemi doženou, ale pokud zaměstná svou mysl něčím jiným, tak to nebude tolik bolestivé. O jezeru řekla, že bylo slané. ,,Nedotkl bych se jej i kdybych měl zemřít." lehce se oklepal. Ne, ani náhodou. Pokračoval pod jejím vedením dal do temného lesa. Tam doufal, že už nikdy nevkročí. No, osud s ním měl očividně jiné plány...
-> temný les

Omluvila se mu. ,, Nemusíš se omlouvat. Každý má občas ne zrovna dobrý den." pousmál se na ni. Wua označila za poslední záchranu. Potichu se zasmál. V jejím domově byl vítaný. Spokojeně dál pil než do něj šťouchla čumákem. Zvedl hlavu a podíval se na ni. Zavede jej tam rovnou. Vypadala, že už měla lepší náladu. Byl za to rád. Kývl tedy souhlasně hlavou a pokračoval za ní. Následoval její vedení a držel se nedaleko. Merlin byla skutečně nádherná vlčice, ale než by si byl jist, že o ní může jevit zájem, tak se chtěl ujistit, že daný vlk, kterému se líbila bude smířen, nebo si to vyjasní. Byl by rád i kdyby byla jeho přítelkyně. Občas při pohledu na ni lehce mávl ocasem. ,,Vypadáš mnohem lépe, než předtím." řekl s úsměvem téhle trojbarevné vlčici. Procházeli pouští. Díky její instruktáži se snažil našlapovat tak, aby se neprobořil do pisku. Z pouště přešli k jezeru smrti. Stačil pohled a věděl, že z tohoto místa nikdy pít nebude. I kdyby jej od smrti dělil jen vlásek.

-> jezero smrti (přes poušť)

<- poušť

Jestli přišel před výkladem nebo až potom. ,,Myslím že až později..." Zmínil že to byl vlk v mlžné džungli. Napjatě ji poslouchal. ,,Ne, toho jsem ještě nepotkal. Slyšel jsem ale, že cestuje po ostrovech a vozí s sebou různé tajemné předměty." O něm jistě musel někde slyšet. I kdyby to mělo být už hodně dávno. Vydala se za ním. Svěřila se s tím, že ostrovy měla celkem prošlé. Pousmál se. ,,Někdy bych se tedy stavil." řekl ohledně slov o jejím úkrytu. Sám si pak někdy udělá svůj. Časem. Musel uznat, že chvíle s ní byly příjemné. I kdyby zůstali jen přáteli byl by za ni jako za přítelkyni skutečně rád. Došel k oáze aby se mohl napít. Nečekal, že by voda mohla být tak osvěžující. Přišlo mu tak jako by nepil celé dlouhé dny.

Pletl jí svými gesty hlavou? Nejspíše. Nesnažil se o to ale úmyslně. Nebo aspoň si myslel že to dělal neúmyslně. Že to bylo jen přátelské gesto. Její tichý smích bylo něco, co v tu chvíli nečekal, že uslyší. Ovšem musel uznat že pro uši to byl jistě příjemný zvuk. Došla k němu a on se s její pomocí zvedl. Oklepal se od písku. ,,Mistra v džungli?" Na chvíli se jeho oklepávání zastavilo. Mohla s ním projít i třetí ostrov. Pousmál se. ,,To zní jako plán." tiše se uchechtl. Měli by jít k té oáze. Proto se tedy rozhodl pokračovat. ,,Ty už jsi na třetím ostrově byla?" v jeho hlase byl slyšet zájem. Jaké to tam mohlo být? Bylo to jiné než další dva ostrovy? Jací tam mohli žít tvorové?
-> oáza