Příspěvky uživatele

< návrat zpět

< Pityas (Přes Květoucí louku)

Horu i louku za ní úspěšně zdolal a tříbarevný kožich mu zcela uschnul. Teď ho čekalo jen se přebrodit na druhý břeh, protože tam byl jeho cíl. Hlavně to bylo minimálně hezké místo a proto tam bylo fajn být sám a odpočívat. Možná, že kdyby prošel si celou zátoku podařilo by se mu najít nějakou hezkou jeskyni ve které by zůstával.
Nakonec došel ke kamenu kde před pár týdny strávil spoustu času s Šedou dámou. Dostal se po chvíli k němu pach a rozhlédl se, znal ho. Hlavně ta ozvěna, kterou spíš přiřadil k nějakému ptáku prvotně... No, každopádně se vydal podle pachu a zrovna spatřit určitou vlčici plnou vzteku jak vychází z vody. ''Nejprve ji Alduin najde vzteklou v lese a teď ji najde vztekat se ve vodě. Kdopak tuto krásnou Princeznu naštval tentokrát?'' Povytáhl obočí a chtě-nechtě... lehce se zasmát nad touto náhodou musel.

< Spáleniště (přes Temný les)
Les nechal nakonec za sebou a ocitl se před další překážkou, ale co ho zaujalo víc, byl malý potůček do kterého bez přemýšlení vlezl. Pomocí magie na sebe nechal víc polít vodou a jeho barvy začali být zase jasné. Po chvíli vyvalování vylezl a otřepal se. Nakonec vyrazil přes volnou cestičku mezi kopci a chůzi opět zrychlil do klusu. Rychleji mu tak usychala srst.
-> Tichá zátoka (přes Květoucí louka)

Protáhl se a rozhlédl. ''Inu, jistě má Wiss spoustu práce s přemýšlením. Třeba někdy mu alespoň vrátíš život za život. Není to věc co se vrací příliš snadno.'' Kývl rameny a otočil se. Prašné místo to bylo a jeho už z toho i dost pálili oči a tak se prostě vydal dál. Z chůze přešel do klusu a popel za nim jenom výřil. Jeho bílou a červenou plně schoval prach pod svou černotu. ''Nah, chtělo by to koupel.'' Zamručel a jakmile se blížil zase k lesu, otřepal se ve snaze alespoň něco ze sebe sundat.
Lesem proběhl celkem rychle, kdo ví proč ho to táhlo na místo kde strávil spoustu času s Šedou dámou, možná že by ji tam zase našel? Nebo možná temnou princeznu, která jej přijala do Společenstva? Kdo ví, možná mu jedna i druhá utkvěly v hlavě.
-> Pytias (Přes Temný les)

Zasmál se nad jeho jasným odmítnutím. "S Wissem musí být občas i zábava." Řekl se smíchem. Pak se najednou zatvářil úplně vážně. "Tuhle službu by Alduin po Wissovi ani nechtěl, je to věc spousty času, ne jedné službičky." Řekl vážným tónem a pohled ani neposunul, spíš jim Wisse úplně propichoval. "Nedůvěřivost ke všem může Wisse však dohnat do hrobu mnohem dřív, než by někdo čekal." Dodal, až nakonec vzdychl, věděl že tyhle řeči jsou jen do vzduchu, neměl žádné právo vnucovat mu svůj názor, měl svůj a i když to tak neznělo, respektoval ho. Pohled tedy zabodl do země. "Vážně Wiss nepotkal jediného komu by projevil trošku důvěry a úcty?" Zeptal se, trošku ho to přeci jen zajímalo. Jestli je to takový vlk samotář jak se tváří, nebo ne.

Alduin se zasmál a posadil se. Nahnul hlavu na stranu a nepříjemně mu v krku luplo, to stejné však udělal na druhou stranu. Když se opět narovnal, zaměřil své mořské oči na vlka stojícího předním. ''Co by tak Alduin mohl chtít?'' Podal řečnickou otázku a obmotal svůj ocas kolem tvých předních tlapek. ''Je ve společenstvu, jenž mu svými podmínkami víc, než vyhovuje. Našel vlčici, kterou by možná mohl nazývat kamarádkou.. Co by Alduinovi schází?'' Nadzvedl tón v otázce a koukl někde za Wisse. ''Možná jen někdo, koho může časem nazývat skutečným přítelem, ale Alduin má víc osobností, musel by poznat a vydržet všechny jeho osobnosti.. To Alduin pochybuje, že se takový 'dobrodějec' najde.'' Uchechtl se a kývl rameny.

Řekl, že si jej pamatuje. Musel se usmát.. Kdo by si nepamatoval vlka, který mluví ve třetí osobě a druhému prakticky zachránil život? Jo, asi jen hlupák.
V odpověď Alduin pouze zavrtěl hlavou a byl ještě asi minutu zticha. ''Ne, je to pouhá náhoda, že osud Alduina dostal zpátky k.. Wissfeohovi, pokud se Alduin neplete?'' Povytáhl obočí a tak víc odhalil své modré očko, což byla chyba.. prach se dostal do jeho oka a to ho donutilo víc mrkat, aby to dostal pryč.
Když se to podařilo, opět se na černého vlka podíval. ''Je Wissofi lépe? Už přestal zkoušet žrát jedovaté svin**va?'' Zeptal se prostě a švihl ocasem, ale povedlo se mu to tak, že popel okolo moc nerozvířil.

<- Temný les

Možná kráčel po kostích shořených které už byly jenom prachem, možná tu kdysi byla krásná louka, ale on tomu nevěnoval moc pozornosti. Kráčel dál, hlouběji tohoto místa. Po chvíli měl popel všeho snad úplně všude, slabý vítr jej roznášel všude okolo. Dokonce i v čumáku, což ho donutilo si kýchnout. ''Kam se to Alduin, ten hlupák, zas pro jednou dostal..'' Zamručel si pod čumákem a najednou zacítil pach.. Něco mu říkal, už ho někde asi potkal. Šel za ním, možná bude větší zábava jak s Květinkou a on se tak šíleně nudil.
Po chvíli narazil na černého vlka s bílými ponožkami, tedy.. aspoň je měl když ho viděl naposled.. Nebo snad ho šálí paměť? ''Hm, Alduin si pamatovat tohoto vlka..'' Řekl si víceméně pro sebe, když na něj hleděl. Měl nic neříkající výraz, jen občas střihl ušima, zřejmě aby odehnal prach, která létá okolo nich.

<< Luka (Přes les u Mostu, Most)

Most mu trvalo přejít jen chvíli, už věděl na jaké vrzající prkna si dát víceméně víc pozor. V tomhle lese byla větší tma a u země se snášela mlha, na první pohled.. dost děsivý les. Ne, že by se bál, ale nechtěl tu trávit čas delší, než bylo nutné. Chvíli sice bloudil, ale nakonec se prostředí pomalu měnilo v jakousi vypálenou pustinu..
-> Spáleniště

Takže květinka se rozhodla jít po svém. Tak on se tou cestou, svou, vydal tedy taky. O kus dál potkal dalšího vlka...

*Zápis Rychlohry se Scarem*
Vlk se k němu blížil, byl černobílý a měl pár jizev, díky kterým ho Alduin nazval Pan Jizva, ale to se mu nelíbilo, tak mu začal říkat PanMilost. Jméno se za celou dobu nedozvěděl, ale na druhou stranu.. Mluvil se svým druhým vůdcem Společenstva. Doptal se na některé detaily ohledně chaosu a navrhl, že by se vyšší posty mohli jednou za měsíc někde scházet, kvůli členům.. Ještě chvíli si povídali a pak se každý vydal zase svou cestou.
*Konec Zápisu.*

Šel směrem odkud přišel, mířil k lesu nad kterým jen zamručel, a přes něj se dostal k mostu, za mostem na něj čekal další les..

-> Temný les (Přes Les u Mostu, Most)

11

Rozhlédl se kolem. Stále tu nebyl nikdo jiný, kromě Květinky, ačkoliv se tu mísilo spoustu pachů. ''Neviděl.'' Zamručel ji na odpověď co se týče černého okřídleného vlka. Nudou vzdychl. S tebou je nuda, Květinko. Radši si najdu někoho kdo se nechová tak odměřeně a povýšeně.'' Řekl a pozvedl obočí. Tím, že se stále nehnul z místa dal šanci zda začne být zajímavější téma, nebo zdá se vlčice sama otočí a půjde si po svém.

10

Střihl ušima a v duchu protočil očima. ''Nějaká chytrá.'' Řekl a protáhl své tělo. Byla s ní nuda, hrála si na chytrou a vševědoucí, což ho začínalo celkem rozčilovat. Nikdo nemůže vědět všechno a tahle se o to snažila. Začínal uvažovat o tom, že zase půjde najít Šedou dámu. ''Nejsem nudný jako jsi ty, Kvěťule. Nehraju si na chytrého, abych všechny od sebe odlákal.'' Odfrkl na její slova a přimhouřil znuděně oči. Když ho nazvala slabým vlkem, lehce zavrčel, leč dost uraženě. ''Znáš mě dost na to, abys posoudila, že jsem slabý? Jsem mladý, má síla teprve roste chytrolínko. Každý dobrý vůdce vidí ve svých následujících i něco jiného, než sílu. Ještě, abys nebyla překvapená co tenhle vlk může v budoucnu dokázat.'' Řekl a zavrtěl hlavou. ''Ale co se snažím. Vlci co vidí všude jen sílu jsou největší hlupáci.'' Odpověděl, opět ohnul hlavu k vodě, aby se napil. Vysvětlovat nudným vlkům je tak vyčerpávající, že ani nevěděl, proč se o to snažil.

9

Povytáhl obočí a sledoval každý její sebemenší pohyb těla, aby si odtušil co od ní může očekávat. Svým způsobem byla zajímavá, tahle Květinka. Když odtušila, že se přidal do smečky už, opět obočí povytáhl a naklonil hlavu na stranu. Vždyť ještě nechytil pořádně pach Společenstva, aby to šlo poznat takhle z pachu.. Jedině, že... Ne to nemůže být možné... Přimhouřil na ní oči. ''Květinka zní nějak chytře. Jsem ve 'smečce' sotva pár dní, dost krátkou dobu na to, aby již šlo poznat že někam patřím.'' Zamručel. Prostě ne, nemohla to poznat z pachu a nějaké smečkové znaky, nebo něco prostě taky nemá. ''Co mě vedlo k čemu? Jsem vlk, netoužím skončit někde na skále sám až budu chcí*at.'' Protočil očima. Co to vůbec bylo za vlčici? Stray a Allavanté.. Jo z těmi byla teda větší zábava. Zafuněl.

8

Pouze jej tiše sledovala. Už si začal myslet, že nebude zábava, že teda půjde o místo dál, ale nakonec se odhodlala také představit. A ptát se co tu dělá vlk jako on. Teď byl chvíli ticho on. "To kdyby Ald... Kdybych věděl." Zakoktal se, když jej to lákalo k třetí osobě, ale opravil se opět na první. Střihl ušima a podíval se na vodu. "Moře mě tu vyplavilo. Poměrně nedávno." Kývl rameny, což mohlo Květince teda dojít, že vlastně ani sám nevěděl co tu dělá vlk jako byl on. Ale. Přidal se do Společenstva, zároveň se mohl toulat jako Svobodný vlk. Mohlo to být nakonec přece jen zajímavé místo.

7

Překvapivě se ani nehnul, když se kolem něj objevil oheň, trošku nakrčil čumák, když jeho srst trošku chytla a rozhostil se kolem pach spáleného kožichu. Nebylo to nic oproti tomu co mu provedla Allavanté s ocasem. posadil se a tlapou si začal prohrabovat srst. ''Má-m ten kožich celkem rád.'' Zamručel, když dokončil úpravu své srsti a pohlédl na květinku. Švihl ocasem postavil se. ''No jistě, kde jsou mé způsoby, omluv mou hrubost.'' Povytáhl obočí a mrkl, sám byl dokonce i překvapen. Rozhodl se teda soustředit pro jednou na mluvení v první osobě, protože proč ne? ''Alduin Gorthaur, jméno mé. Kdopak si ty, květinko?

6

Když zaslechl šplouchání vody otevřel oči a pohlédl tím směrem. Hnědá vlčice se čistila o kousek dál a on zafuněl. ''Tu jsou snad jen vlčice. Neodneslo Alduina moře ke špatnému ostrovu? Pomyslel si a protočil očima. Necítil z ní známý pach, ten který měli společný Šedá dáma Stray, ani princezna Allavanté. Nejdřív uvažoval jak říkat téhle, jestli mu bude stát za to ji oslovit. Ještě chvíli na ní jen modrýma očima hleděl, jak se neustále očisťovala a na obličeji se mu roztáhl úsměv. Všiml si květiny za uchem. Pomocí magie začal zvedat vlnu a... nechal ji spadnout na ni. ''Květinka chtěla zalít.'' Zabručel zvesela a ani se nehnul, jen se k ní šklebil.