Příspěvky uživatele

< návrat zpět

2

<< Květoucí louka (přes Pityas)
Když se prostředí hor změnilo v les, kráčel bezeslovně on, na její slova o opakování řekl prosté ''Hm.'' Konečně slyšel její jméno. Inu, nebylo špatné. Šedá dáma ji však už zůstane v jeho hlavě. Švihl ocasem a nechal si píchat jedno jehličí za druhým do tlap. Když se ho zeptala odkud zná fígle, podíval se na ní. ''Přítel.. Diego, učil to Alduina po mnoho měsíců, kdy se o něj staral, protože matka se věnovala spiknutí a válce se svitskými vlky.'' Odpověděl.
A šel dál. ''Ty co vzali Dámě sílu?'' Zeptal se.

Od doby co se Dáma vrátila, není moc upovídaná. A to Alduina uvnitř zžíralo víc, než by přiznal. Podíval se na ni, jak pokračuje v chůzi a dívá se jen vpřed. ''Dámo, Alduin tuší obavy, ale nemusí ho ignorovat.'' Zamručel přece jen nakonec a pozoroval jak se louka postupně mění v les a Alduin zavrčel. Zase další les, proč jich tu je tolik!? Řekl si myšlenkách a se zachmuřeným výrazem pokračoval do hlubin temného lesa za dámou.

>>Temný les (Přes Pytias)

<< Zauberwald

Mlčela a šla dál, rád by asi četl její myšlenky. Co si ve skutečnosti myslela mu bylo stálo záhadou. Strávili spolu za poslední dny tolik času a ve skutečnosti.. Pořád neznal ani její jméno a už ji stihl být vděčný za záchranu života, stihl s ní být čtyřiadvacet hodin v objetí, mezitím co si překládal její opaky.
Přitom co si byly? Pouzí známí. Mezitím se usadila někde u vody a on si sedl k ní. ''Dáma je tady šéf.'' Ušklíbl se s nejasným pohledem, že nemohl snad nikdo poznat jakým tónem to vlastně bylo řečeno.
Z půdy pod sebou pomocí magie udělal bahno, vzal si pár listů jitrocelu a začal je žvýkat. Poté je vyplivl do bahna a zamíchal je dohromady. Kdosi, na koho si matně vzpomínal už ho učil, že některé masti jsou nejlepší z čerstvým bahnem. Bahno taky léčí.
Položil ocas do vody a rozhýbal vodu do menšího proudu., který začal narážet o ocas. Alduin zasyčel bolestí, teda spíš hlavně pro to, že to dost začalo štípat.. Po minutě ocas z vody vytáhl a vyklepal vodu, namočil si i pravou tlapku a tou poté nabral bahno a začal jej po po ocase rozmazávat. Když skončil opět se očima modrýma jako samotná voda vedle které seděli, koukl na Šedou dámu. ''Tak hotovo, jdou Dáma a Alduin hledat?'' Mrkl na ní.

Neurčitě se zaradovala? Z jeho přijetí? Hm, kdo to měl vědět. Švihl ocasem a souhlasil s jejími slovy, ať jdou pryč. "Voda je ten nejmenší problém. Alduin dokáže vytáhnout nejčistší vodu z okolních podmětů. Spíš kdo ví, zda tě nechám na to sáhnout, celkem to bolí." Zašklebil se na ní a kráčel dál. Ven z toho lesa mu to šlo teda rychleji, než zpátky do něj. Teď už doufal aspoň v týden bez tohoto prokletého lesa, aspoň týden..
>> Kvetoucí louka

Když byla venku v bezpečí, ptala se. Zastřihal ušima a prvně se vydal dál od díry, aby se náhodou neobjevil majitel. Mohlo to být třeba ještě větší, než ten had a zase by je to mohlo chtít náhodou sežrat. Poté se na ní podíval. ''Když se Dáma ztratila Alduinovi z dohledu, potkal nějakou vlčici, které se ptal zda Dámu neviděla.. Neviděla, ale vylezlo z ní, že je taky z Chaosu.. Popálila Alduinovi ocas..'' Řekl na oko uraženě a ukázal ožehnutý ocas na kterém už se začal tvořit takový puchýř, takový ten když se prostě spálíte. Nah, Alduin to bude muset pak vyčistit.. Vzdychl si a pak se podíval opět na Dámu. ''Jménem byla Allavanté a poté po chvilce šarvátky řekla, že Alduin je nyní členem Chaosu.''I když to tak v jeho pohledu a hlase nevypadalo, ve skutečnosti se ji nadšeně chlubil, že už je na stejné, minimálně podobné vlně jako ona, ale.. pohled a hlas byl nic neříkající.

Ještě hodnou chvíli čekal, než se tou cestou dolů opatrně vydal dál, ale nakonec ji uslyšel a po chvíli dokonce z díry spatřil její tlapy. ''Dámu baví pořád někde padat do dír?'' Povytáhl obočí. Teď už mu to vlastně vtipné na jednu stranu přišlo. Když pohlédl na situaci ve které byla a jak se držela, bylo jednoduché.. celkem.. ji pomoci. Pomalu se postavil na kraj díry, ale nejdřív vyzkoušel, zda se díra nezvětší a když ji začne tahat a nezhučí dolů i on a když zjistil, že ho to asi udrží, chytil ji za zátylek a začal ji pomáhat nahoru.

<< Tichá Zátoka

Čím blíž les byl, tím jeho tlapy byly těžší. Vzdychl si. Když Dáma už kráčela mezi stromy, zatnul zuby a šel za ní dál. Místy se zastavil a nasál pach, jakoby se ujišťoval, že had tu nikde není. Rozhlížel se kolem a když pohlédl dopředu... Dámu zase nikde neviděl. Kde zase zmizela? Už to Alduinovi nepřijde k smíchu! Zanadával si a kráčel dál. Tentokrát se neujišťoval kde je had, ale hledal mezi stromy Dámu...

Zápis Rychlohry s Allavanté
Pořád kráčel dál, kdežto narazil na další vlčici, která tu zvesela nechat hořet jednu větev. Zeptal se ji, jestli neviděl projít Šedou vlčici s ocasem kolem krku. Řekla, že neviděla a ona na něj najednou byla.. hravě příjemnější. Chodila kolem něj jako kolem kořisti a shodila jej k zemi, přičemž se culila. Zeptal se na Chaos a ona se medovým hláskem zeptala proč si myslí, že by byl dobrým členem chaosu. Hm, že by další chaosanka? Byla jeho myšlenka a přistoupil na její hru.
Měl ukázat co v sobě má, ale byl opatrný, neútočil první a když ona zaútočila, vrátil ji to. Ukousl ji kousek kůže a srsti na krku, kdežto on poté skončil s ožehnutým ocáskem... A ji věnoval 'příjemnou' koupel.
Ještě chvíli spolu laškovali, a ona mu řekla, že je nyní členem Společenstva chaosu a představila se jako Allavanté.
''Ještě se Princezna s Alduinem brzy potká.'' Řekl i on na rozloučenou a ušklíbl se, přičemž si vzpomněl na svůj druhý úkol..
Konec zápisu Rychlohry

Když Allavanté odešla, pokračoval v hledání Šedé dámy, nyní jako její.. 'hrdý bratr ve Společenstvu?'. Hm, na oslovení bude muset ještě přijít, aby to znělo víc.. Alduinovsky.
Vrátil se na místo kde ji ztratil a začal větřit její pach. Šel podle něj, a k ulomeným větvím keře. ''Dámo? Už to mizení není vtipný!'' Zvolal u těch keříků, že snad se ozve.

Jednoduchým slovem 'ano' reagovala na jeho slova a postavila se. Nechal ji v klidu protáhnout své tělo a potom tak učinit také. Ne že by to potřeboval, ale rád držel své tělo ve formě, přece takový fešný vlk se tak často nevidí! (Zvednuté ego). Když kývla směrem k fialovým stromům na prázdno polkl a stáhlo se mu v hrudi. Snad nenarazí zase na Peřičníčka, který na ně přilákal toho obřího hada, který jej zase chtěl sežrat. Nic však nedal znát a s ledovým pohledem vyrazil za Dámou, kterou doběhl a poté vyrovnal svůj krok s jejím. Jeden by možná řekl, jaký jsou krásný pár, takhle na jaře, ale nebylo tomu tak. Rozhodl se ji jenom pomoci ostatní buď varovat, nebo najít toho druhého vlka. A možná využít toho se přidal konečně k tomu Společenstvu.

>> Zauberwald

Poslouchal její roztřesený hlas ze kterého vycházeli dlouhé věty o tom co prožila. Byl tu s jejím spícím tělem hodinu a popsala co se událo za několik dní. Neskákal ji do slov, jen ji poslouchal, plno věcí mu nedávalo smysl, ale dokázal si z toho asi odvodit, že oni jsou původci náhle mizení zvěře, kterou zaregistroval už po příchodu.
Když domluvila, byl ještě nějakou chvíli zticha a koukl se směrem k moři. ''To by měla dáma říct i svým bratrům a sestrám ve společenstvu. Že se blíží nebezpečí.'' Řekl nakonec a zastřihal ušima. ''Nemá Alduin pomoci dámě najít toho Lokiho? Možná ho to vyplivlo někde na Ostrově stejně jako Dámu zpátky tady.'' Uvažoval a pak se na ní podíval. Ještě ležel, čekal zda se Dáma rozhodne jít. Ale snad ano, on se totiž konečně zase projde po dvou dnech strávených na jednom místě a ona možná najde toho Lokiho, který měl asi stejné zážitky jako ona.

Dáma spala zničeně u jeho mohutného těla, už skoro při pohledu na ní usínal, ale v tom se probudila a on opět plně věnoval jen ji. "Když dáma zmizela, nebo teď?" Ušklíbl se a švihl ocasem. "Asi pět minut Alduin hledal a teď dáma asi hodinu spí." Odpověděl ji nakonec a položil hlavu na své tlapy. Už ho tohle místo nebavilo, chtěl se posunout dál, ale věděl, že by si jeho dobré já neodpustilo, kdyby jí tu nechal. Pokud měla být v budoucnu jeho sestra ve společenstvu až ho dovede k nějakému vlkovi co je mezi sebe přijímá, nemohl ji tu nechat jen tak, když se zatím nemohla bránit.

Snažila se mu to zmizení vysvětlit, ale znělo to jako by tam byla snad celé dny, ale byla pryč sotva pár minut a mu to nedávalo smysl. Prostě ne. Šťouchl do ní čumákem. ''Alduin tě pohlídá, než se dáma vyspí.'' Zašeptal a lehl si vedle jejího znaveného těla. Byla teď tak zranitelná, až mu ji bylo líto. Švihl ocasem a koukal se kolem. Přemýšlel nad jejími slovy a snažil se je spojit a představit si co se asi mohlo stát, ale prostě mu to nešlo.. Bylo to zvláštní a i po všem co už tu stihl prožít, byla to překvapivá situace. Zvlášť, když zmizela, objevila se o několik minut později a zmožená jak kdyby byla pryč celé dny...

Dáma jeho rad zkoušela, ale bez efektu a najednou puf! Byla pryč! I v jeho jindy 'neřeším nic' postoji, se najednou objevilo zděšení. Kde sakra mohla asi zmizet? Dokonce se snažil i na místě zmizení hrabat.
Koukal všude kolem, ale nemohl ji najít. Po minutách hledání se opět objevila u moře, úplně vyčerpaná a unavená. ''Dámo!'' Křikl a přiběhl k jejímu tělu. Vzdal ji za srst na krku a odtáhl ji dál od vody. ''Dámo. Neu..mírej..'' Řekl i ve snaze první osoby.

Zdálo se, že nad jeho slovy přemýšlela, až nakonec uznala že má Alduin pravdu. A zauvažovala jak se to naučit ovládat. ''Jako vlče co se učí teprve chodit a mluvit.'' Řekl jednoduše. ''Je to lehčí, než se zdá. Jen musí Dáma zahodit tu bariéru nenávisti k tomu. Alespoň prozatím.'' Švihl ocasem a zauvažoval. Trošku si popošel opět k moři a vzpomínal na své základy. ''Alduin a dáma mají rozdílné elementy, Alduin má v sobě sílu moře a vody, Dáma má vzduch. Vykládal. ''Alduin vytvořil prvně malinkou vlnku, která sotva by se dal počítat jako vlna. Takovou vlnku slabší větřík vytvoří i přirozeně sám, když je na pláži. Dáma se teď zkusí soustředit, ovládne malý větřík směrem od moře na pláž a zkusí tak vyvolat.. pět vln velkých maximálně pět centimetrů, což znamená, že vlna hned po půl metru se zlomí a padne ještě, než se dotkne břehu pláže..'' Zkusil ji vymyslet lehčí úkol, který by podle něj skutečně zvládlo i vlče.

Pěkně do kasičky, mám chudé postavy.
Od Alduina k Alduinovi. A až dopíšeš moje hlasování tak to na Solf :D

Zapsáno

V klidu dojedl svou svačinku a poslouchal její slova. "Ale přesto ten dar, či prokletí dáma má." Mlaskl a olízl si tlamu od ryby. "Dáma Alduina asi nepochopila. Nevadí, tak jinak- Když se Dáma naučí element ovládat, nemusel by ji už trápit. Nezpůsobilo to samovolné ovládání a dáma ho sice bude mít, ale nebude se ho muset bát, protože by věděla, že má ho uzamčené v sobě pod kontrolovatelným zámkem." Řekl opět své. Mu bylo fuk jak to dáma brala, jestli prokletí, nebo projev čarodějnictví. "Dáma se tomu nesmí vyhýbat a bránit se. Pokud se ho dáma naučí ovládat, už ho nemusí nikdy použít." řekl ještě jednou.