Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Podíval se na ní v jeho objetí. Slova, která řekla a její pohled vůbec neladil k sobě. Ještě chvíli se k ní mazlil a když mu čumákem zajela do srsti na krku, polil jej opravdu blažený pocit. Jeho stisk lehce povolil, ale stále ji nechodil z osobního prostoru. Pořád se držel u ní, a nevypadala to, že by to dnes... nebo vůbec někdy... mělo skončit. ''Snad nemá dáma partnera, který by ji hledal. Alduin neovládá své tělo. A má nutkání Dámu pořád objímat a mazlit se k ní.'' Řekl ji do ouška. Nějak nechtěl, aby si to brala zle, nechtěl, aby od něj utekla, měla ho zavést do společenstva. Možná časem... Ne. Alduin tomu nesmí podlehnout úplně!

Pořád se k ní blížil a usmíval se. ''Alduin Šedou dámu musí obejmout! A bude ji objímat pořád a pořád!'' Zahlásil. ''Ne že by chtěl, ale neříká že by nechtěl. Prostě musí! Je to uvnitř něj.'' Snažil se vysvětlit své nutkání i on, ale kdo ví.. Prostě jeho podvědomí využilo chvilky a svých svalnatým tělem lapl Šedou do svého objetí.
Tlapkami ji držel a ačkoliv se ji snažil neudusit, snažil se taky ji držet tak, aby se mu hned nevysmekla, kdyby náhodou chtěla. Dnešek bude zajímavý a on potkal svou Šedou dámu, která mu jen včera zachránila život, minimálně tak si to myslel, protože jak už to bylo ve skutečnosti se už asi nedozví.

Koukal na ni, jak kdyby spadla z višně. Chvíli přemýšlel co má její věta znamenat. Co tím chtěla říct? Potom klackem něco nakreslila na písek a chvíli to zkoumal. ''Peříčník a Šedá dáma skolily hada?'' Zeptal se po chvíli zkoumání obrázku. Teprve až totiž, když škrtla hada, mu to trošku dalo smysl, že prostě had je mrtvý. Najednou byl u ní tak blízko a cítil její pach. Zavrtěl ocasem. Měl takové nutkání.. Nešlo to ovládnout. Tak moc se k ní chtěl přitulit a tak se k ní začal nebezpečně blížit. Ne, že by chtěl, ale na druhou stranu.. Ne že by se tomu až extra bránil. Prostě ho něco uvnitř to nutilo udělat, a jeho střídavá povaha to určitě nebyla. Asi ani on nebyl v pořádku, když ani ona nemohla mluvit normálně. Přece nemohl mít až takovou radost z opětovného shledání, aby ji chtěl tak moc obejmout. Nebo ano? To vědí jen bohové Moiští.

Ještě hodnou chvíli se vyhříval na slunci a koukal směrem k vodě, vítr foukal směrem odkud přišel, takže z druhé strany se musel občas očima pohnout, aby věděl, že tam nebezpečí nehrozilo. Zívl si na asi na minutu zavřel oči. Kdežto uslyšel blížící se kroky. Svýma očkama, modrými jako samotné moře se otočil tím směrem a již se mu rýsovala blížící se postava. Byl v šoku a na jeho jindy nečitelné tváři se objevil usměvavý rohlík od ucha k uchu. Seskočil z kamene a šel vlčici naproti. ''Šedou dámu nesežral had!'' Křikl nadšeně. Až sám sebe udivoval jakou měl radost z vlčice, kterou doposud neznal jménem.

<<- Zlatý les

Úspěšně nechal za sebou ten les. Lesy mi na nějakou dobu určitě stačili. Boule ho ještě pořád boleli. Napil se lehce z vody a poté si šel lehnout na jeden vyšší kámen. Rozhodl se si odpočinout, potom chce najít někoho z Chaosu, chce do bratrstva! Možná bude mít větší štěstí, než se zdálo, když přišel. Možná ještě větší smůlu, než do teď měl. Každopádně. Ležel, odpočíval, ani se nehnul. Ale okolí kolem sebe si prohlížel. Byl neustále ve střehu, protože co když ten had na něj dostal zase chuť a hledá ho? Možné je vše, když hned první den ho tu někdo chtěl sežrat, že jo.

<<- Mělká pláž
Vkročil zase do lesa. ''Proč je to tu samí les!'' Křikl si jen tak pro sebe. Neměl v plánu se tu zdržovat. Přidal do kroku a rychle pelášil pryč přes les plný stromů se zlatými listy. Nechtěl ani uvažovat nad tím, jaká další potvora, by si na něm mohla chtít zase smlnout. No, nemohl při koukání na svůj odraz říct, že byl neodolatelnej.. Ale ne jako jídlo. (//hehe) Už před ním se začal vynořovat obraz nějaké zátoky. Zrychlil krok, až do běhu a jen prach se zatím vířil jak chtěl z lesa pryč.
->> Tichá zátoka

<<- Bull Meadow (Přes Baštu)

Postupně se jeho cesta měnila na písčitou pláž. Jak mu to říkali? Dostal se sem přes moře? Dostal by se přes něj i zpátky? Možná...
Každopádně šel po břehu pláže a koukal směrem do moře.
Když hlavu vyrovnal před sebe, byl před ním nějaký vlk. Zdál se býti starým. Možná mu on řekne kde najde ono bratrstvo?
Šel k němu blíže a spatřil různé předměty. Dokonce mu řekl o svém daru měnit barvu srsti. Popsal jen ty, které chtěl. Rudé klikyháky, začali pomalu zdobit jeho tělo a on se spokojeně prohlídl. Ještě si prohlížel jeho předměty a uvažovat, nakonec zvolil ještě druhou možnost jeho sil. Dal mu spoustu cenných rad k jeho magii a ukázal mu jak se ovládá. Vodu neměl daleko a proto to šlo jednodušeji. Chvíli mu ještě zvláštní obchodník vysvětlovat, čím musí zaplatit. Nakonec u sebe zázračně našel tu měnu, kterou vyžadoval, zaplatil mu a spokojený odešel.
Určitě těch kamínků bude muset najít mnohem víc a opět toho starého vlka vyhledat.
>> Zlatý les

1) Stav účtu 114 KŠM / 7 rubínů / 3 mince
2) Převádím 7 rubínů a 3 mince
3) Stav po převodu - 304 KŠM
4) Nákup - Klikyháky 70 KŠM (234 KŠM)
2, 3 a 4 úroveň magie - 50, 60 a 70 KŠM (54 KŠM)
5) Celkem za nákup - 250 KŠM
6) Stav po nákupu - 54 KŠM / 0 rubínů / 0 mincí

Radši překontrolujte mé počty, ale snad jsem se nepopletla.

SCHVÁLENO (a zapsáno)

<< Zauberwald (Přes Mlžné pláně)

Ještě chvíli kráčel tím pohádkově nebezpečným lesem a pak se prostředí hned za posledním stromem změnilo mlhu. Dlouho kráčel tím místem, než se vymotal a dostalo se mu výhledu na hory. Nevěděl kam kráčí, nevěděl kam míří, prostě šel na čumákem. Bylo to.. zvláštní. Cítil se divně. Chtěl tak najít to bratrstvo, navnadila jej ta Šedá. Možná, kdyby našel někoho jiného, dovedl by jej tam. Ani se nedozvěděl její jméno. Společenstvo chaosu, jeho jediná stopa.
Dál kráčel krajem, zachmuřen ve svých myšlenkách.

->> Mělká pláž (Přes Baštu)

Had ho ještě chvíli svíral a pak ho najednou pustil.. Ne, odhodil jej. Sykl bolestí a upadl do bezvědomí a tak si nevšiml, že jej had i Šedá dáma opustili.
***
Probral se po pár hodinách, děsně jej bolela hlava a ještě se rozhodl nehýbat, aby znovu neupadl do mdlob. Měl namožené celé tělo z toho škrcení od hada. Ležel ještě minimálně půl hodiny, než se pomalu začal stavět na nohy. ''Alduin.. Já... už se k tomuhle lesu nikdy nepřiblíží...m.'' Mluvil na střídačku. Zase byl sám, tak zase se snažil mluvit v první osobě. Rozhlédl se. Chtěl zachytit stopu Šedé dámy, chtěl zase ji najít, aby ho zavedla do toho Chaosu. Chtěl poznat to bratrstvo víc...
Udělal pár kroků a musel se zase zastavit. Nakonec zatnul zuby a rozhodl se, že je nevyšší čas z tohohle zatraceného lesa vypadnout, protože znovu tu na nějaké překvápko čekat nehodlal.
->> Bull Meadow (přes Mlžné pláně)

Ačkoliv se držel až mu síly stačili. Nepomohlo to a šedá dáma ho také nestihla zachytit. Obří tvor jej měl před sebou a začal otvírat tlamu. Čím dál víc. Alduinovi se zježili chlupy a začal mít fakt strach. Strach o svůj holý život. Sakra, vždyť ho to chtělo sežrat a neměl se z toho sevření, které ho pomalu začínalo dusit, jak dostat. ''PuusŤ!'' Trhl sebou a v moment, kdy větrná koule, kterou zřejmě vytvořila Šedá dáma, a vletěla mu do tlamy, se jej snažil kousnout do části těla, které ho svíralo.
Začínal lapat po dechu. Chtěl použít svůj element, ale věděl, že to ještě nedokáže. Toho malého co na něj nechal svoje fialové sliny by to asi smetlo, ale tohoto obra ne a to jej štvalo čím dál víc. Měl tichou radost, že mu Šedá dáma pomáhá, že ho nenechává napospas osudu, a on si tiše přísahal, že pokud tohle přežije, k tomuto lesu už se nepřiblíží.. Začal sebou trhat, snažil se vysvobodit ze svého škrtivého vězení.

Ve snaze sundat hnus a lehkým pozorováním toho tvorečka co se mu Alduin teda asi nelíbil, který se lísal k šedé dámě. Najednou zacítil jak se na něj něco koukalo. Otočil se a.. ''Co to sa--'' Ani nestihl nic říct. Vzalo mu to tlapu do do svého sevření a on se zmohl jen na bolestné vyštěknutí z toho jak spadl na čumák. Najednou byl táhnut směrem ke stromům. Zavrčel a zarazil drápy do země, přičemž začal dělat dlouhé rýhy a stopy po svých drápech. ''Pusť Alduina, potvoro!'' Procedil mezi stisknutými zuby. Nehodlal by sežrat a pomocí všechny své síly se snažil do protisměru. Zachytil se o jeden větší kámen co byl v zemi a zaryl do něj své drápy.

''Citlivka.'' Procedil jenom skrz zuby a opět se narovnal. Najednou skončil celej odslizlej! ''Co to je za fialový hnus!!?'' Zamračil se a zavrčel. ''To snad nemyslí vážně!'' Zamračil se na tvorečka, který se ze šedou dámou právě očichával. ''Asi se tomu šedá dáma líbí.'' Odfrkl zachmuřeně. Proč k ní se to chová zatím mile, a jeho to hned odsoudilo? Nojo, asi poznal, že ho chtěl Alduin sežrat. ''Jestli je Peříčník..'' První název se mu líbil víc a proto druhému nevěnoval pozornost.. ..mládě, tak rodiče nebude mít daleko.'' Zamyslel se. Třeba mohl sežrat celou tuto rodinku! Tlapou se mezitím snažil ze sebe sundat ten fialový hnus a divte se, ani ho z toho nenatáhlo. ''Hnus.'' Zamumlal si.

Slova ho ještě víc zaujala a v něm se zase rozvířila ta bouře pocitů. Tentokrát ta zlá. Potvůrka z křoví vylezla a šedá začala mít pochybnosti. Alduin si to prohlédl. Zdá se, že mluvila pravdu. Udělal krok dozadu. ''Takové zvíře js-em v životě neviděl.'' Zkusil to říct i v první osobě, ale to bylo spíš jen štěstí. ''Co to je, má to jméno?'' Zeptal se šedé a tesáky zase rychle schoval. Asi to nebylo dobré zabít a sežrat. Ne když to neznal. Nebo se ho ta vlčice snažila jen zastavit a vzít mu tu radost za zabití nevinného tvora? Měl pochybnosti. Dupl do země. ''Šedá dáma to chce zabít sama?'' Zeptal se na rovinu a zamračil se.

Na slova vlčice Alduin jenom přikyvoval, nezaujalo ho to. Proč by taky mělo? Smečka by ho vázala k jednomu území. Avšak slova o jejím bratrstvu ho zaujala a nastražil uši. ''Žádné spoutání vlků k jednomu území? Žádný vlk, který vrazí kudlu do zad a vznikla by z toho mezi kmeny válka?'' Začal zaujatě. Poté otočil uchem směrem ke křoví, které zašustilo. Povytáhl obočí a olízl si čumák. ''Nemá drsná, nezávislá a svobodná dáma hlad?'' Usmál se zlověstně. Potvůrka ho začala zajímat mnohem víc, zdá se, že se snažila na sebe upozornit. Šel pomalu ke křoví blíže a chystal se to chytit, ať už to bylo cokoliv. Zabít malého tvora, by mohlo vyvážit jeho poslední pár hodinové mozkové nevyvážení.

Modré oči do ní měl zabodnuté, snad jakoby chtěl vidět skrz ní. Vlčice mu odpověděla. ''Zajímavé.'' Řekl. Poté otočil uchem k zvláštnímu zvuku. Zdálo se to jako chrápání malého zvířátka. Když se za tím zvukem otočil a zároveň tím směrem ukázala i šedá. Malá potvůrka, bez srsti. ''Divné.'' Popsal to jedním slovem. Udělal k tomu nedůvěřivé tři kroky. Mohlo se to probudit. Mohlo to být hodné, mohlo to být zákeřné. Nevěřil ničemu novému. Zvedl hlavu. ''Jsou zde nějaké smečky?'' Otočil se zpět k šedé vlčici a začal tu spící věc ignorovat, ale kdo ví jestli to byl dobrý nápad.