Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Když si vlčice všimla Alduina, vítr přestál. Jak si mohl Alduin myslet. Prolétlo jeho myšlenkovými pochody. Když on může být schizofrenik, co by nemohl potkat vlčici, která neumí ovládat svou magii?
Zdálo se, že jen tak stojí,kouká a bojuje sama ze sebou. Uměl to taky, koukat, tvář nečitelná, ale uvnitř sebe měl nehoráznou bouři.
''Řekne mi, alespoň šedá vlčice, co je tohle za místo? Najednou se tu vlk-- já, uhm.. objevil a neví kde je!'' Řekl, nějak ho nezajímalo její vnitřní boje. Proč by mělo? Každý měl své období. Že vnitřně bojovala sama ze sebou, mu potvrdilo, když se zase o něco zvedl vítr a ustálo to tím, že její pohled utekl od Alduina, k něčemu jinému. Tiše se nad tím uchechtl.

Podařilo se mu se uklidnit, zahnat tu bouři v sobě zase do sebe. Zvedl se a pokračoval dál. Našel malé jezírko ze kterého se pár malými doušky napil. Rozhodl se pokračovat dál. Na tak krásném lese mu něco prostě smrdělo. Nic nemohlo být tak nádherné! Ne v jeho světě.
Začal najednou cítit silný poryv větru a musel začít drápy zarývat do země, proti silnému větru se šlo blbě. Už se pomalu chystal to otočit a vrátit se do toho lesa, a jít jinudy, protože tohle bylo zvláštní, ale už viděl ledacos. Jeho vlastní matka dokázala zmizet ve stínech a to měla modrou, dost výraznou srst, ale že by stoupl vítr hned na to, aby se i vlk, mohutný celkem těžký vlk, téměř bez pocitů začal bát, že ho vítr odfoukne? To ještě nezažil.
Když už se pomalu otáčel, spatřil u prostřed toho vše běžela šedá vlčice. Že by to způsobovala ta šedá? Pomyslel, ve světě magie ve kterém žil a žije, už by se tomu ani nedivil. Utíká před něčím, co to způsobuje? Možná. Stál, drápy pevně stisknutými k zemi. ''Hey, šedá!'' Zvýšil hlas, aby jej slyšela. Určitě mu řekne něco ve stylu uteč, nebo tak. Dřív se nehnul ani i píď. Teda aspoň se proti tomu větru o to snažil.

< Common forest

Vlk odešel od vlka, nechal ho napospas jeho osudu, už mu pomohl a teď se snažil uklidnit svou vnitřní bouři. Měl by provést teď něco zlého? Normálně ano, ale Diego ho to učil. Učil ho, jak se uklidnit a jak to dostat pod kontrolu. Měl ho nechat tak, měl ho nechat si myslet, že je jen schránkou boha a ďábla. Nikdy ho z toho nebolela hlava, když se jednoho, nebo druhého snažil dostat pod kontrolu. Z hlub lesa vystoupil a nejednou byl v dalším, ale barevném a na první pohled až příliš krásném.
Sedl si pod jedním ze stromů, na kterém už pomalu pukali listy, které se chystali na jaro. Zhluboka začal dýchat a zavřel oči. Jen poslouchal okolí, zároveň tak vnímal, jestli se k němu někdo bude blížit nebo ne. Musel být připraven na vše. Musel. Už jednu válku prožil a nevěděl jestli by měl další štěstí, aby ji opět přežil. A měl ještě život před sebou.
Zhluboka dýchal, jeho lehce usměvavý výraz se pomalu opět měnil do nečitelného a kamenného. ''Alduin je.., ne. Já js-em Alduin. Já..'' Říkal si téměř neslyšně. Musel občas, když byl sám zkusit mluvu první osobou, třeba se ji jednou naučí a nebude muset v budoucnu mluvit a některým vysvětlovat, že je jiný tím, že mluví ve třetí osobě..

Zdálo se, že se černému ulevilo. Aspoň, že tak. ''Vlk by měl věřit Alduinovi, když říká, že kdyby ti chtěl přitížit, nebojí se to udělat. Někdy pomůže, někdy uškodí. Takový on je.'' Řekl na jeho větu o tom, že měl asi štěstí, že narazil zrovna na něj. Na jeho nadávky přinejmenším nereagoval. Olízl si čumák. Začínal mít žízeň, jakoby mu začala v ústech sahara. ''Alduin odchází najít vodu, má žízeň a cestu ven z lesa. Jde Wissfeoh také svou cestou, nebo zůstává a bude odpočívat?'' Řekl, zvedl se a chystal se k odchodu. Protáhl své tělo z ležení a po chvíli zmizel v hloubce lesa.

> Zauberwald

Kývl, když řekl, že ho to přechází. A v sobě cítil malé změny. Švihnul ocasem a svůj pohled náhle povolil. Netvářil se tak vzdáleně, nečitelně jako před tím. Dokonce se zdálo, že se jeho koutky lehce otáčí do malého, byť nepatrného úsměvu. Byl najednou rád, že někomu pomohl. "Alduina těší, Wissfeohu." Řekl, když se představil.
Když se zeptal zda se vyzná v léčení, nevěděl jak odpovědět. "Alduin by neřekl, že přímo léčení. Diego jej učil různým mastím a tím ho učil účinky nejrůznějších rostlin." Odpověděl mu po chvíli na jeho dotaz.

Sledoval jej, nic neříkal. Z rostlin si něco vzal. Mělo by mu to pomoct. A jestli ne? To už není problém Alduina. Chvíli ještě mlčel a díval se na svíjející se tělo. Vypadal jak kdyby jo kousla kobra a ne že by sežral list.
"Je vlku lépe?" Zeptal se po dalších pěti minutách, kdy už dávno vyměnil polohu a nestál, nýbrž ležel. Na jednu stranu mu nemusí mluvit ani hlasy v hlavě, aby mu bylo, či nebylo blbé odejít od takového případu. Bylo.
"Má černý vlk nějaké jméno, aby Alduin o něm nemusel mluvit jen jako o vlku?" Řekl po další chvíli ticha. Zároveň tím záměrně prozradil i své jméno.

Čekal než se vyjádří, sám od sebe se nehnul ani o píď. Zdálo se, že Kozlík tu vidět. Chtěl se vydat pro něj sám, ale po pár kocích začal zvracet. Neříkám, že Alduina trošku nenatáhlo, ale nepřidal se k němu. Otočil se směrem k dubům. Zmizel za křovím z vlkova dohledu. Mohl v klidu odejít, mohl ho tam nechat se trápit, mohl dojít pro rostlinku a pomoct mu. V jeho nitru to zase začalo bojovat. Jako by mu čísi hlasy říkali jednu možnost, či tu druhou. Přímo se o tom hádali. Odejde po nabídnutí pomoci a probudí svou zlou stránku? Zůstane, donese rostlinku a probudí svou dobrou stránku? Začínala ho bolet hlava a obočí svraštil k sobě. Zatřásl hlavou, ale nepomáhalo to. ''Dost!'' Štěkl tiše, aby ho druhý neslyšel. Překonal se a udělal těch pár dalších kroků k dubu. Ovšem pár se jich tu našlo.
Vzal dva větší a rozkvetlejší Kozlíky Lékařské a vrátil se zpět k vlku a položil je před něj. Možná taky nebudou chutnat úplně nejlépe a mají svůj specifický zápach, ale měli by ulevit. Na venek nedával nic najevo, ale uvnitř sebe po dlouhé době bojoval sám ze sebou a začínalo mu docházet, proč se z většiny času z vlky moc nebaví, ale musel se už naučit své povahové rysy ovládat, i když to někdy bylo zhola nemožné.

Vlk začal chápat, jakým způsobem Alduin mluví. To bylo dobře, aspoň se už nemusel tolik namáhat k tomu, aby ho černý pochopil. Jeho odpověď o ostrově skončila jen lehkým náznakem pokývnutí hlavy. ''Vlk rozumí první osobě, jen ji sám neumí používat, černý se nemusí snažit k tomu přeříct.'' Protočil očima, ať už to ten vlk udělal schválně a nebo ne.
Už se chystal vlka nechat jen tak, ať se vypořádá se svými bolestmi sám, ale ještě Alduina zastavil. Podíval se na jeho tělo opřené o kmen. Požádal ho o pomoc. Prolezl spoustu zemí a potkal spoustu vlků, naučil se o rostlinách hodně. Záleží co jej trápilo, na první pohled křeče.
''Možná.'' Řekl po chvíli ticha, které rušilo jen zoufalé kňučení černého.
Začal se rozhlížet v tomto místě. V jeho hledáčku teď byla celkem vysoká rostlina s bílými květy. ''Neviděl tu černý někde kolem Kozlík, když tak pochutnává rostliny? Není špatný proti křečím. Jaro už přichází a pár z těch prvních, už by mohlo kvésti.'' Otočil se zpátky k němu. ''Nebo fenykl, také je dobrý proti křečovým záchvatům.'' Vzpomněl si vzápětí na další rostlinku, tu mu ukázal jeho poslední učitel.

Alduin nedostal teda moc zřetelnou odpověď. Poprvé za celou dobu co tu jen nehybně stál se uchechtl. ''Vlk dostal na blbou otázku, blbou odpověď, co?'' Řekl a poté se jeho úšklebek změnil opět do neutrálního výrazu. Vlk očividně neměl náladu nějak vybavovat se. Že by se přiotrávil? Pomyslel si. ''Vlk je jiný. Vlk o sobě neumí mluvit jinak, když je sám učí se to, když je s někým je pro něj toto jednodušší. A jen chce znát místo na které se dostal.'' Rozvinul svou větu mnohem víc. Teď už černému mohlo být snad i jasné co po něm vlk může chtít. I když ani sám to asi nevěděl. Proč černý vlk žere rostliny a listy? Nechutná mu maso?'' Zeptal se nakonec, sic ho to nezajímalo. Ale proč by nemohl poznat zdejší vlky? Cestování ho začalo nudit. Chtěl změnu a třeba toto bude to pravé místo.

Stále jen hleděl nic neříkajícím pohledem. Koukali na sebe navzájem tím stejným pohledem. Hrobové ticho přerušil až jeho odměřený hlas a když se najednou lehce začal svíjet, Alduin se stále ani nehl. "Kde se vlk nachází?" Zeptal se. Na mluvě v první osobě ještě pracuje, ani si neuvědomí, když nepoužije slovo "já". Avšak uvědomuje si, že vlk asi nerozumí, pravděpodobně se zeptá kdo, ale Alduin nechce se opravovat. Holt, ale tuší, že svou větu bude muset rozvinout. "Co je tohle za místo, kde se nachází?" Rozvinul ji stále neutrálním hlasem a pohledem. Jeho křečím a tomu, že jedl listy nevěnoval nejmenší pozornost. I kdyby tu jedl vlastní výkal.. Bylo mu to jednoduše fuk. Nesměl se rozrušit, věděl to. Nesměl zrovna tento moment pustit ze sebe své druhé já.

Kdo ví odkud

Mohutný vlk vstoupil na území Ostrovů a vlastně mu ani nešlo do hlavy jak se tu dostal, ale jak u něj bylo známo, příliš si s tím hlavu nelámal. Možná tu zůstane, možná půjde po nějaké době zase jinam. Pokud teda přijde na to jak se dostal na ostrov, jen tak, pro nic za nic.
Cesta před ním se měnila v tmavoučký lesík a pod tlapami cítil staré popadané listí, které se zimou nerozložily.
Šel hloub a hlouběji a cítil nový pach... možná zábava, možná nebezpečí, kdo ví. Proplulo jeho myslí a šel z neutrální a nečitelnou tváří za pachem. Nikdo nedokázal v jeho obličeji přečíst jeho pocity, či snad tušit co by jsi mohl myslet. Po chvíli vlastníka pachu spatřil. Pásl se tam jak jelen na listí. Jiní by se snad začali smát, ale on ne. On jen na něj prostě hleděl bez jakékoli možné myšlenky, či projevené emoce.

Síla 83%
Spoustu prvních měsíců klamal díky svému těžkému narození a svému zdraví. Ovšem dokázal se proti všemu obrnit. V době války a poté svého cestování trávil dost času tréninky, nebo když bylo na povrchu jeho druhé já, bitkami s provokatéry. I jeho tělo se pokrylo svaly, které tréninkem vypěstoval, spousty věcí kdysi řešil silou a proto je síla jeho nejsilnější součástí, dost na ní spoléhá, protože komunikace je naopak jeho nejslabší část.

Vytrvalost 56%
Ačkoliv by to nikdo neřekl, že větší vlk pokrytý spousty svalů, dlouho vydrží. Naučila jej to válka, pokud chtěl přežít, musel být vytrvalý. Nesměl zůstat příliš dlouho na jednom místě. I když už byl na konci svých sil, vždy našel zbytku, aby se přesunul jinam. Cestování a jeho zásadovost se nikde dlouho nezdržet mu také k odpočinku nikdy moc nepřidalo a posupem času dokázal snést víc a víc, vydržet na nohou dýl.

Rychlost 45%
Rychlost už není úplná jeho silná stránka. Vzhledem k tomu, že se zaměřoval hodně na trénink síly a cestování mu pomáhalo na vydrži, rychlost šla do ústraní. Je to vlk mohutné postavy a tak logicky jeho tělo ze sebe nedostane požadovanou rychlost. Nikdy mu to příliš nevadilo.

Obratnost 35%
Stejně tak jako rychlost, ani obratnost není jeho silná stránka. Vzhledem k tomu, že vše vždy řešil silou, útokům se moc nevyhýbal, snažil se je dokázat snést. Při lovu mu to občas však dělá problémy a třeba nestihne se včas otočit za náhlou změnou směru a dokáže tak nabrat to do stromu, či balvanu.

Schopnost lovu 50%
Protože jeho hodné já rádo pomáhalo lovit těm slabším, či nemocným naučil se spoustu taktik jak svou kořist co nejlépe uštvat. Jeho nejlepší taktikou bylo nahnat kořist někam do pasti, protože rychlostí, ani obratností moc nevynikal. Dva z pěti lovů bývají úspěšné, ale není to pravidlem. Někdy totiž nemá nikde tu možnost zahnat někde do kouta a tak ho zrazují ostatní schopnosti.
Ale o hladu většinou není. Jako cestovatel samotář se o sebe musel naučit nějak postarat, aby neumřel někde v koutě hlady.