Příspěvky uživatele

< návrat zpět

,,Smečka neví příliš o Společenstvu Chaosu? Mě o něm vlastně prvně řekla Solari... uhn, kamarádka, dodala jen zběžně, věděla že zrovna Keiji se nebude příliš vyptávat na její znamosti. ,,No, dluží mi večeři," uchechtla se na Rhaaxův účet. ,,Třeba by mi řekl více. Nebo nám. Má docela o cizácích přehled," uchechtla se Althyra, ale neb,l to veselý smích. Očima sjela kočku, která utekla do houští. ,,Nebyla hloupá. Do křízku s dvěmi vlky... to by bylo o život, chtěla nejspíše jen najít úkryt.
Zamířili směrem k Tajze. Keiji se rozhodl jít podívat má výhled a Thyra ho následovala. ,,Katastrofa, viď? Voda je všude," hlesla vlčice. Stromy byly do půli pod vodou a smrtonosná divoká voda se valila úplně po celém ostrově. ,,No, do hor se to... neeostane, doufám. " Bylo to jistě dosti zbožné přání.
Skočila ze skály za Keijim. Jenže tomu se podryla půda pod nohami a jeho tělo klouzalo dolů do nebezpečné vody. ,,Keiji!" dřív než ji přikázal aby zůstala, už její tlapy sjížděly po kluzkém bahně dolů. Chytila přítele lehce za krk ale... no, plán měl trochu díru. Chytila se drápy o půdu, ale ta byla tak vláčná, že se podlomila pod tíhou dvou vlků. ,,Promiň," šeptla, ale to už si je vzala voda.

Tajga ->

-> Úkryt

Tváři v tvář predatorovi.

Pomalým krokem bez většího spěchu vylezla z úkrytu. Do nosu jí udřela vláha a čerstvý vzduch. Spokojeně se protáhla a ladně pokračovala tichou chůzi za Keijim. Už byla suchá, no jakmile vlezla opět do lijáku, srst jí skropil déšť. Vytvořila si nad sebou opět malý deštník a spokojeně ťapala vedle svého přítele. Očima sledovala okolí, zda se neobjeví nic, co by bylo potřeba prozkoumat. ,,No, všichni zmiňovali ty jiné, když jsem přišla. Zda nepatřím k nim. Nevím zda mysleli cizáky, nebo... Společenstvo?" Zvedla obočí a povzdechla si. ,,O cizácích mi říkal Rhaaxin. Jsou prý hodně nebezpeční. Kradou magie a rozhodně nejsou milí," mlaskla Althyra a zadívala se do dálky. ,,A o Společenstvu jsem slyšela od vlka jménem Osten. Byl prý také členem, ale zdál se mi... no, normální?" Bylo to jen zkvašeným ovocem, nebo Thyra měla chybu v úsudku? Kdo ví.
Jejich vycházka neměla dlouhého trvání. Brzy jejich zraky usedly na kočce, která spíše vypadala, že prochází kolem, než že by reálné měla chuť na vlky zaútočit. Althyra se jí zadivala do lesklých žlutých očí. Kočka prskala. Thyra naježila srst, vydala hrdelní zavrčení a po kočce hlasitě vyštěkla. Kočka se lekla, zaprakala a zdrhla. ,,Netřeba násilí, nejspíše jen hledá úkrytm.. jako všichni v okolí," konstatovala bílá.

//Chceš slézt rychle na to topení k tajze nebo někam po území? :>

Post v horách 4/4

Rozhodně nechtěla zasahovat do výměny názoru mezi Keijim a Hankou. Ona byla zatím na spodním žebříčku hierarchie, možná i ta novorozená vlčata která v dálce cítila, měla větší hodnost než ona. A tak se dle toho chovala. Prostě byla poslušná a čekala na rozkazy. Hanka se vyjádřila k hranicím jasně a pravděpodobně by byla nejradši, kdyby Keiji zůstal v úkrytu. Ukázat levnou zvěř měla v plánu Thyře až posléze, takže jí bílá vlčice jen pokývala a Hanka nakonec zmizela za matkou vlčat, Stinou.
,,Záleží z jakého úhlu to bereš, určitě. Být upřímný je důležité, nelhat také. Ale někdy je lepší milosrdná lež. To moc neumím. A prořízlá tlama je někdy horší, zvĺášt v tomhle postavení," ušklíbla se na něj. V dálce byl stále slyšet hukot deště, ještě počasí nepřestalo. Bylo fajn na chvíli ležet v teple. ,,To určitě. Zvlášť když... no, se po ostrovech pohybují... jak jim říkáte, jiní?" Zvedla obočí a podívala se hluboko do Keijiho očí. ,,Podobné? Jsem ráda, že nejsem sama," uchechtla se. ,,Půjdu s tebou. V tomhle počasí bude venku nebezpečno, někdo by na tebe měl dohlédnout," řekla s vtipem a úsměvem na tváři. Následovala černého vlka zpět do nelibého počasí.

-> hranice

Post v horách 3/4

Podběl jak se zdálo více konverzaci rozvíjet nechtěl a ztratil se v útrobách úkrytu. Jen mu kývla když odcházel a znovu se otočila na Keijiho. ,,Každý máme něco, řekla bych. Velká starostlivost je dobrá v tom, že tě udrží v produktivitě, hm? Na všem se dá najít nějaké pozitivum," pousmála se na něj, rozhodně to neviděla tak černé. Byla to jeho vlastnost a ... každý měl nějakou, ne? Špatné i dobré - nemohli být všichni jak přes kopírák. ,,Mám i špatné vlastnosti, třeba upřímnost, přílišnou hrdost a taky... no, možná jsem občas až moc naivní. Tak trochu hledám dobro v každém." Zapřemýšlela spíš nahlas. Rozhodně viděla dobro v mnohých. I Osten, ač byl dle všeho člen Společenstva, jí nepřišel zlý. Nechtěl jí zabít. A byla s ním zábava. Nebo to byl klam?
,,To je docela dlouho... já tady taky jsem možná už rok? Ani nevím, jak říkáš, čas tady je nějaký rychlý. Ale spíše jsem objevovala, potkávala vlky, zjišťovala informace - to víš, chtěla jsem vědět, jaké smečky tu jsou a tak," vlastně díky Solari věděla o smečce v horách a Rhaaxin upřesnil polohu. Za což mu byla vděčná. A taky mu dlužila večeři.
,,Divnou zkušenost? No, divný dlouhý spánek... a teď tady tuhle potopu. Jo, jednou jsem vlastně snědla nějaké ovoce a byla jsem úplně mimo. Teda, sjela jsem vodopád a dèlala... bláznivé věci," Trochu se styděla, ale... upřímnost a pravda, to bylo její. Přeci jen, věřila, že Keiji si to rozhodně nechá pro sebe.

Post v horách 2/4

Althyra si lehla poblíž Keijiho, aby si mohli povídat normálně a zároveň nebyla tak daleko Hanky, od které ještě čekala na svolení případné obhlídky okolí. Zdálo se, že do úkrytu vlezli další vlci, bílá nastražila uši, slyšela hlasy vlčat a také nejspíše jejich matky. Thyra otočila levé ouško směrem k východu, neslyšela toho moc, ale zdálo se, že matka svá vlcata o něčem poučovala. Koutky jí cukly v úsměv, vzpomněla si na svou mámu a vlastně i na tety a starší sestru, jak domlouvaly svým dětem. Bylo to poměrně zábavné.
Otočila uši zpět a podívala se na Keijiho. ,,Speciální talent? Mmm.. Zvedla oči ke stropu a se zamyšleným výrazem chvíli přemýšlela. ,,No, kromě toho že ti umím přidělávat stres a problémy, odmlčela se s uchechtnutí, samosebou to myslela jako vtip ,,tak nejspíše můj klidný přístup ke všemu, by se dal považovat za speciální," dokončila větu a Zvedla obočí. Byla pyšná na svou asertivitu, kdo ví, zda to však zbytek ocení. ,,Jsi vlastně na ostrovech a ve smečce dlouho?" Nevěděla ani jaké má postavení, každopádně doufala že to by j jejich přátelství nebyla překážka.

Napíš v horách jeden post aspoň po dobu štyroch dní 1/4

Hanka, Keiji, Podběl, zpětně Enigma a Xander

Xander jí popsal co dokáže trychtýřek. Kývla. ,,To zní zajímavě," pousmála se a zapamatovala si to. Vzjled květiny i její účinky. ,,Ruměnka, na Červené louce, vypadá jak vlčí máky... vyléčí zranění... užitečná rostlina," zapamatovala si, než ji Xander odnesl pryč.
Althyra Zvedla oči k hnědé vlčici, která už byla přítomna v úkrytu, když vešli. Představila se jako Hanka, beta Alateyské smečky. Althyra lehce pokývla podřízeně hlavou na znak respektu a věnovala vlčici lehký úsměv. ,,Hanka... těší mne," pronesla klidným hlasem a zase se narovnala. ,,Jistě, tykejme si," přitakala vlčici a mávla ocasem. Byla přeci jen už členem rodiny, ne? Alespoň částečně. Než se prokáže. ,,Ještě mi náš alfa nepřidělil přesně funkci, ale zdálo se, že se mu zalíbila idea lovce, tudíž jí ráda budu vykonávat... a samozřejmě s tebou ráda projdu hory a naučím se místní fauně a lovné zvěři," přikývla jí z úsměvem. ,,Tuším, že velký rozdíl oproti mé domovině v tom nebude. Žila jsem prakticky v podobných horách, tedy, více zasněžených," řekla jako dodatek k předchozí větě a lehce se odmlčela, ,,tuším, že budeš chtít nejspíše počkat, až opadnou vody a... ubyde vlků v horách? Nyní by to asi nebylo k věci?" Naklonila hlavu a Ledové oči měla zabořeny do Hančiných. Tušila že nejspíše nemyslela danou věc dělat hned teď, ale pro jistotu se zeptala.
Když se na ní Keiji otočil, taky se na něj zadívala. Cítila se trochu provinile, že kvůli ní bude mít nejspíše Rhaaxin problémy. Tohle nechtěla, určitě ne. Jenže, mohla to tušit? Bylo správné si dávat vinu na svá bedra? Bylo to hořké a bylo jí to proti srsti. Ale mlčela. ,,Odpočineme si, jak si přeješ. Ale ráda bych, pokud dovolíš, poté doprovodila Keijiho na obchůzku kolem úkrytu, pro jistotu," podívala se prvně na tmavého přítele a posléze na Hanku.
Vlka, kterého nazvali Podběl, jak se zdálo, nemluvil. Komunikoval dle iluzí a její domněnku potvrdil i Xander. ,,Puma, to muselo být náročné..." řekla s jistou dávkou respektu k šedému vlkovi a pousmála se.
Xander s jeho synem posléze zmizeli. Doprovodila je očima ven z úkrytu. Když k ní Keiji promluvil, lehce se uchechtla. ,,Mám pocit, že jsi z toho měl větší stres než já, " řekla škádlivě a potichu, aby jí slyšel jen on. ,,Neboj, nebudu ti dělat ostudu," mrkla na něj.

- Udělej si odvar z trychtýřku
- Zauvažuj nad přežitím potopy

Xander, Enigma, Keiji, Podběl, zbytek

Uslyšela kroky a z chodby za ní se objevil další vlk. Měl krásný kožíšek, hrál šedými barvami. Vlk však nemluvil, jen Thyře kývnul na pozdrav. Keiji ho nazval Podbělem. Thyra mu oplatila kývnutím a úsměvem. Po Podbělovi přišli další dva vlci. Větší s hřívou se představil jako Xander a druhý Enigma. ,,Také zdravím. Těší mne, jsem Thyra. A ano, nová," kývla Xanderovi, její hlas byl příjemný a klidný.
,,Ráda pomohu s čímkoliv bude třeba, v téhle krizové situaci bude jistě potřeba více tlap," řekla směrem ke Xanderovi a posadila se někde bokem, aby nezavázela. ,,S Keijim jsme také prošli okolí, Tichá zátoka je celá pod vodou. Myslím že smečka je teď ve výhodné pozici, úkryt je vysoko v horách a tady pochybuji, že by nás voda zatopila. Určitě ale ráda obstarám nějaké zásoby, pokud bude někdo z lovců potřebovat pomoci?" Nevěděla kdo z nich má jakou funkci, znala pořádně jen Keijiho, každopádně Alatey se jistě nemusela potopy obávat tolik, jako smečky v nížině. ,,Na hranicích smečky nás přepadla liška, takže co říkáš je pravda, predátoři už se stahují do hor. A lovné zvěře taky ubylo... s Keijim jsme ulovili zajíce, takže pokud si chcete nabídnout? Nebo... matka vlčat?" Podívala se spíše na Keijiho, to byl nyní její záchytný bod, musela se ještě ve smečce naučit jejich zvykům. Rozhodně nechtěla být přechytralá, nebo někomu překážet. Cítila však že zde jsou nové přírůstky a tak tušila, že by se jim možná jejich úlovek mohl hodit. Nechala to však na Keijim, rozhodně nechtěla vtrhnout do hnízdečka lásky, když tu byla sotva dvacet minut.
Po vzoru Keijiho si nabídla odvar z Trychtýřku. ,,Děkujeme," hlesla spokojeně a napila se, teď se opravdu ten odvar hodil, příjemně zahřál. ,,Má ten Trychtýřek i jiné využití, než odvar?" Zajímala se. Pořádně si tu květinu prohlédla.
Pak se otočila na Keijiho a kývla mu. Pelech si najde, ale tušila že se dlouho neohřeje, zvlášť když bylo potřeba projít hranice a něco ulovit. Počká si na rozkazy.

-> Území

Keiji, Hanka a Vidar?

Althyra se společně s Keijim zastavila před vstupem do úkrytu. Byl to jakýsi kamenný průchod, vypadalo to tady velice malebně. Čekala pravděpodobně něco méně a tak ji to překvapilo, každopádně nedávala najevo cokoliv. Vysušila se kožich. Keiji jí pověděl, že jí představí. Jen mu přikývla, bylo jí jasné, že to teď nebude žádný med, když se přidala do smečky v nejméně vhodnou chvíli. Vydechla studený vzduch. ,,Nebudu si to brát osobnè, v pořádku. Věřím že nejsou všichni stejní a neodsuzují na pohled," pronesla klidným tónem, přičemž se snažila trochu uklidnit i Keijiho, zdálo se, že mu tahle situace připadá víc stresující, než připadala jí. Věnovala mu milý úsměv a společně vlezli do úkrytu.
V přední chodbě bylo poměrně chladno, ale když se dostali dál, pocítila teplo. V nose cítila bylinky a také nějaký teplý odvar, který se nedávno vařil. Očima sjela k tomu neznámému líbeznému pachu, pak se otočila zase na Keijiho. Ten se jal jí představit.
,,Zdravím vás," kývla jen s lehkým úsměvem, v její tváři nebylo moc co vyčíst, rozhodně ne nervozita. Prohlédla si krátce všechny co zde byli a jen jim přikývla na pozdrav. Keiji pokračoval a jí úsměv z tváře zmizel. Měla by se omluvit, že se přidala v tak nevhodnou chvíli? Ona nemohla za to, co se stalo. Ač chápala podezdření. Jistě si zde všichni byli blízcí. Nadechla se. ,,Mohu vás ubezpečit že mé úmysly jsou čisté a do smečky jsem přišla hledat domov. Alatey svým usazením mi připomíná rodnou smečku, proto jsem tady. Chápu důvody mého střežení, avšak doufám že si k sobě navzájem najdeme cestu," snažila se působit mile, ale zároveň zůstala svá. Byla to vlčice která měla svou hrdost, rozhodně neměla v plánu se někomu cpát, pokud o to nestál. O zajíce se postaral Keiji. Ona jen čekala na nějaké pokynutí, aby se případně mohla uvelebit někde v rohu.

Liška se zanedlouho uvolnila z Ledových spárů, Thyřina magie ledu přeci jen ještě nebyla tak silná, aby udržela obratnou zrzavou predátorku na místě přikovanou. A tak jakmile ledy povolily a zrzka se jala běžet pro kořist, už na ní čekal Keiji, který vzal lišku mezi zuby a začal s ní nemilosrdně třepat, až z nebohého zvířete málem udělal mrtvolu. Althyra to sledovala bez nějaké špetky soucitu, přeci jen, Liška napadla je, musela tušit, že to nebyl nejmoudřejší nápad, každopádně Thyra chápala že to spíše bylo z čirého zoufalství. Její oči však zůstaly Ledové a sledovaly, jak černý vlk zrzavou potvoru vyhodil do vzduchu a ona dopadla dal mezi křoví. Chvíli se nic nedělo, no nakonec Thyra viděla lisci ocas, jak v dáli mizí. Thyra si vydechla. ,,Nebýt tebe, tak nejapíše získá co chtěla," kývla mu a ještě stále koukala do dálky, jako by se snad měla brzy vrátit. ,,Zvláštní, jak ta příroda blouzní. Povodně nejspíše dosti sníží lovnou zvěř a boje s predátory nejspíse budou trochu častější, než by se nám líbilo," mlaskla bílá nespokojeně. ,,Díky, ale zase je to hlavně tvá zásluha," uchechtla se směrem k němu a ladným krokem jej sledovala do úkrytu. Nyní snad už nic nehrozilo.
-> Úkryt.

Ubraň úlovek 3/3

Rána na tlamě štípala jako čert, bílá si olízla krev, která jí tekla po čumáku a pyscích. To už byla Liška u Keijiho, snažíc se okrást jej o pracně uloženého zajíce. Keiji se dal do souboje, kdy se po lišce ohnal, ten mi však sjel po zádech níže a Liška tak kořist uzmula do tesáků. Černý vlk naštěstí lišku sevřel tesáky. Rvali se v divném chomoutu a bílá vlčice nechtěla jen přihlížet, Keiji do ní s Liškou vrazil a ona se snažila lišku chytit za končetiny, aby ji znemožnila pohyb. Byli taková stonožka, až na to že teda nohou měli dohromady jen dvanáct. Liška nakonec zajíce pustila, byla sevřena ze dvou stran. Thyra zrzavou potvoru jala pustit a zajíce odkopla bokem, přičemž se snažila ovládnout led. Liška pro její plus byla mokrá, tak ji vlčice zmrazila přední tlapy, aby ji zabránila ve skoku pro zajíce, ke kterému se očividně chystala. Liška byla přikovaná k zemi, ale led nebyl tak silný a jistě brzy povolí. Každopádně splnil účel a alespoň na chvíli pomohl s tím aby získali čas k ochraně kořistí.

-> Hraniční pohoří

Ubraň úlovek 2/3

Thyta vlastně ani nestihla poděkovat. Přítomnost lišky vyžadovala plně soustředění a ona doufala, že si s ní s Keijim lehce poradí. Liška syčela,.prskala, její pohled byl ale lehce vystrašený. Musela být opravdu zoufalá, když se rozhodla napadnout dva vlky, jen kvůli hloupému zajíci. Kdyby to alespoň byla pořádná kořist, ale takovou si mohla ulovit I ona sama ne? Záplavy opravdu zahrály s kartami všech na ostrově a každý živočich byl ovlivněn stejně tak jako vlci. Thyra nechtěla ani přemýšlet nad tím, kolik nebohých zvířat se muselo utopit a hlavně na toy jak katastrofální dopad tahle věc bude mít. Úbytek potravy, hodně hladových krku. Z tlamy jí vyšlo hrdelní vrčení, pohled byl ledový.
Liška vyběhla po Keijim, s tím že se rozhodla nejspíše pro obratné získání potravy a nejspíše útěk. Ani jedno se nepovedlo, Keiji jí do tváře chrstnul vodu, Liška zapištěla, stáhla se a poté zaútočila znovu, to jí do tváře skočila Althyta, zatínajíc tesáky do jejího boku. Strhla lišku na zem, kde jí zalehla a držela jí zuby u země, snažíc se nadělat co nejvíce škod, no ta však byla obratnejsi než bílá vlčice a rychle se vysmekla, přičemž nezapomněla uštědřit bílé ránu přes čumák. Thyra se nakrčila, znovu zavrčela. Liška tentokrát zase mířila po zajíci.

Ochraň kořist 1/3

Pousmál se. ,,Věřím, že většina není špatná. Chápu pozici našeho alfy, snaží se koneckonců chránit všechny. A to, aby o smečce věděl každý, to není vždy ideální, " přikývla, neměla Keijimu za zlé, že se o smečce nezmínil, ačkoliv ani ona nebyla příliš férová a obešla ho, přičemž mu vysloužila pozici jejího hlídače.
Když začal mluvit o tragédii, Thyru to nechávalo chladnou. Trochu se jí svěsily koutky a byla chvíli zticha. Musela tu informaci trochu zpracovat. Jistojistě nemohla za to, že zemřela členka jejich smečky a podezřívavost byla jistě na místě, zvlášť pokud to bylo nedávno. Neměla to nikomu za zlé, byla to normální reakce. ,,To je mi líto. Chápu ten skepticismus, každopádně to není má vina, snad to pochopí i ostatní. " Vydechla, nakonec stejně překážky zvládla obstát svou pílí. ,,Budu pracovat tak jako bych to udělala i normálně a důvěru si holt vybuduju, reapekt není zadarmo," kývla na Keijiho. Jeho respektovala, přeci jen byli... těžko říct, přátelé? Strávili už spolu nějaký čas a pro Thyru to byl příjemný čas, když se teda zrovna netopili ve vodě.

Sotva došli na území, cestu jim překřížila zrzavá potvora. Odhalila lesklé tesáky a zasyčela, hlavou těkala mezi dvěma vlky a její oči ustaly na pracně ulovené kořisti dvou vlků. Měla jistojistě hlad, pravděpodobně nebyla ani na hory zvyklá, ale voda vyhnala všechna zvířata z domovu, ne jen vlky. A potravy bylo nyní žalostně málo. Althyra se nakrčila a zavrčela. Rozhodně neměla v plánu dát to zrzavce zadarmo.
-> Alatey

Jen mu přikývla, když řekl, že ten dluh někdy splatí. Samozřejmě to měla v plánu, ona byla žena činu. ,,Jo, území bych viděla ráda.... abych třeba případně trefila domů," pousmála se... domov, ten neměla opravdu dlouho. Přesto se, jak se zdálo, Alatey od její rodné smečky moc nelišila. Alfa byl podobný, vlci stejně tvrdí a - kdyby jen tušila, že smečka vedla podobnou politiku jako v její domovině... Ironicky tak trochu utekla aby se vyhnula dědictví a svatbě, no měla v plánu se vrátit, bohužel či bohudík jí to vzalo na Mois. ,,Náš alfa mi trochu připomíná mého otce. Ten sice byl gamma, ale víš jak to je, hrdí samci ze severu, pevná ruka a železné zákony," uchechtla se. ,,Ty jsi příjemná změna, oproti domovu. Tam většina byla zapšklá, teda až na moji širokou rodinu, ale to bylo možná tím, že jsme byli mladí," ráda by viděla svoje sourozence... nebo sestřenice. Zajímalo jí, jak se má její starší bratr a jeho děti v Kvítkově.
,,Hranice po dešti... úkryt zní jako fajn plán, tak veď," řekla mu poté co si nakoupil. ,,Jo, na to si taky nikdy nezvyknu. Každopádně doufám, že nás už čeká jen teplo a chvíle klidu" Och, jak se jen mýlila... Po cestě na území je něco sledovalo... a mělo to chuť na jejich zajíce.

-> Tichá zátoka přes Kvetoucí
Zamiř do bezpečí
Zlepši své dovednosti.

Když do ní šťouchl, pousmála se. Bylo to přátelské gesto a ona si toho opravdu vážila. Keiji byl jeden z těch dobrosrdečných, nebo z něj měla takový pocit. A to bylo fajn. Kývla mu a potom už pokračovali směrem k horám, do bezpečí. Oh, jak ona opravdu chtěla najít nějakou jeskyni, kde si odpočine a uschne. ,,Jen díky tobě, teď ti teda dlužím ještě navrch," uchechtla se jako by nestačilo, že za ní ručil svým jménem. ,,Myslím že do téhle zátoky se jen tak brzy nevrátíme. Za chvíli bude úplně celá pod vodou," prorokovala vlčice, vzhledem k dešťům by se tomu nedivila. Snažila se tentokrát dávat opravdu pozor na každou kaluž. Brzy už byli v horách. ,,Povíš mi něco více o smečce? Tedy něco, za co ti náš alfa neutrhne hlavu," zazubila se. Einar se jí zatím jevil jako typický samec na vyšší pozici, ale necítila k němu zášť a respektovala ho, byl přeci jen alfa. Neměla v plánu podrývat jeho autoritu.
Po cestě horami narazila na Wua, jala se nakoupit, stejně už byla zmoklá jak slepice, tak chvíle na dešti jí nezabije.

Nákup -
2,3 level magie ledu - 110 kšm
Zůstalo 6? Kšm

Schváleno

Vypila zvláštní tekutinu a poté zase odstoupila od obchodníka. Měli by najít úkryt.

Reakce na Einara a pohledy zbytku smečky:

Althyra si všimla pohledů hned několika vlčic a necítila se moc vítána. Něco se muselo stát, že jsou tak paranoidní, nepřátelští, brala to však s jistou grácií, neměla potřebu soudit z pohledu či pár slov. Vzhlédla znovu k Einarovi. ,,Nebudu," odpověděla normálním tónem, chápala, že si smečka své hranice a soukromí střeží, neměla jim to za zlé. Když se zeptal na funkci, zadívala se mu do očí. ,,V rodné smečce jsem byla hraničářkou a průzkumnicí... každopádně umím i dobře lovit, nebo spíš, ukončovat lov. Stopařka jsem průměrná," vyřkla své dovednosti. Bylo jí prakticky jedno, co bude ve smečce zastávat, ač hranice střežila ráda a průzkumnická práce jí taky bavila dost. ,,Rozdíl? Zajíc je větší a má protáhlejší tělo," nechápala moc princip otázky, ale nějak to neřešila.
Poté už s Keijim odešli.

-
Nech si pomoci při topení.

Zdálo se, že Keiji si nebral svůj trest tolik k srdci, nebo spíše, neobviňoval asi Thyru tolik jak si myslela. Jeho úsměv jí potěšil.
No a když se pod ní propadla zem, cítila divný tlak, vodu v hrdle a proud s ní točil jak ve víru. Bylo to zvláštní. Snažila se vyplavat nahoru, ale nešlo to. Pak ucítila zuby na svém krku a tahání, pomohla tlapami jak mohla a snažila se i ovládnout element, moc to nešlo. Nakonec ji Keiji vytáhl. Vydrápala se na pevninu a začala vykašlávat vodu. Když ji olizl krk, možná by I zčervenala, kdyby to šlo. ,,C-co d-" pak si všimla krve. ,,Uh,oh... děkuji a... promiň. Teď se cítím jak malé vlče, přidělávám ti práci," povzdechla si a snažila se trochu oklepat od přebytku vody. ,,Jako by mě pohltil nějaký vír... nešlo... nešlo plavat. Ještě jednou promiň," omlouvala se. Nakonec je možná i nevole osudu trochu sblížila?

-> Hraniční pohoří přes Kvetoucí