Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Písčiny přes Průliv →

Chvíli stála a přemýšlela, zkoumala situaci. Nakonec usoudila, že to zkusí a prostě se vrhla do moře. Zkusí to a když se to nepodaří, tak se vrátí na malý ostrůvek. Plavala v moři a snažila se držet svého kurzu k jednomu místu, avšak proudy ji strhly a ona se sice dostala na velký hlavní ostrov, leč na úplně jiném místě, než původně plánovala. Vylezla na pevninu a otřepala si z kožichu vodu. Slunce nad hlavou pražilo, jako by nebyl podzim a skoro blízká zima, ale jako by byl jeden z letních dnů. Ovšem nejspíš to bylo jen pohlazení před skutečným nástupem zimy, nebo to měla být útěcha za prožité hodiny neustálých dešťů. Rozhlédla se, před sebou měla Mlžné pláně a tak se vydala kupředu skrze ně.

→ Oblouky bohů

Zrcadlové jezero →

Pokračovala tedy dál od jezera. Škoda jen, že neviděla jezero za dob, kdy bylo krásně čisté. To, patrně, ještě nějakou dobu potrvá, než se opět voda vyčistí a bude znovu křišťálově průhledné, jako zrcadlo. A nebo ho vyčistí magie Iris či Nera. Tak či tak, nad tím mohla bílá vlčice s pruhy maximálně tak přemíšlet. Ona sama magii vody neměla, aby ji mohla nějak použít a magie země byla na tohle, možná až moc krátká.
Prošla kolem hor a ocitla se opět na písečné pláži. Zadívala se na vlny na moři. Sledovala je a snažila se z nich vyčíst, jestli už nastala ta chvíle, kdy se může vrhnout do vln, nebo by měla raději ještě vyčkávat? Odpočívat a sledovat pohyby vln? A dokázala by určit správný okamžik? Nebyla přece mořským ani pobřežním vlkem, nejspíš to prostě musela jen risknout a zkusit to.

→ Mlžné pláně přes Průliv

Kočičí luka →

Kráčela po louce a zkoumala stopy. Ovšem mnoho jich nebylo. Veškeré stopy, které tu zde zanechali vlci před ní, byly dokonale zahlazené. Našla jenom čerstvé stopy zvířat, které se vracely z malých hor zpátky do svých domovů. Někde v horách cítila přítomnost vlků, které ale neznala. To bylo všechno, co našla. Nikdo před ní a po potopě zde nebyl.
Došla k jezeru. Pohlédla na klidnou hladinu. Jestli bylo předtím jezero křišťálově čisté, to Alyanna nevěděla, protože nyní bylo zasažené povodněmi a tak o jeho čistotě nemohla být vůbec řeč. To byl také důvod, proč se u z něj ani nenapila. Když už tu ale byla, chvíli se přeci jenom zdržela. Kdyby ostrov nezasáhly povodně, bylo by to nejspíš hezké místo k relaxaci. Po chvíli, kdy jen koukala na jezero nebo do krajiny, se rozešla pryč od jezera. Vracela se na pláž. Chtěla zjistit, jestli se situace s odlivem změnila a ona by se tak mohla dostat domů.

→ Písčiny

Sakura přes Malé hory →

Chtěla se podívat po planině, kterou viděla z vrcholků kopců a tak přesně tím směrem šla. Musela sice překonat část kopců, ale už nešplhala vysoko, jen co bylo potřebné k tomu, aby se ocitla právě na pláni. Cítila zde přítomnost povodní stejně, jako na hlavním ostrově. Věděla, že i zde voda stoupla. Musela, protože byla prakticky všude a i moře se zvedlo. Nyní ale bylo všechno zase dostupné. Našla nějakou mršinu, která byla spíše čerstvější, než stará, no, ono také to bylo jen pár hodin, co voda opadla a vrátila se do míst kam patří. Tu celou sežrala, aby se posilnila a nabrala energii na plavbu zpátky na hlavní ostrov. Musela se dostat k bratrovi a zkontrolovat smečku zda jsou všichni v pořádku.

→ Zrcadlové jezero

Malé hory →

Z hor zamířila Alyanna dolů do lesíka tvořeného růžovými stromy. Teprve až do něj vstoupila, uvědomila si, že se jedná o květy. To bylo zvláštní, protože na podzim třešně nekvetou. Ale příliš dlouho zmateně nevypadala. Bylo jí jasné, že v tom hraje roli magie zdejších ostrovů, která tyto pěkné stromy nutí kvést, zřejmě kromě zimy, po celý rok. Procházela se mezi nimi a prohlížela si je. I teď voněly. Vlastně i Zlaté stromy neopadávaly. To muselo být také kvůli magii. Alyanna si řekla, že by se o těch stromech mohla dozvědět víc. Měla by je znát, že? Byly součástí lesa v němž žila a bylo by moudré je znát. Bude muset najít někoho, kdo stromům rozumí. Léčitelkou sice nebude, jen v nouzi, když nebude zbytí, ale vědomosti by mít mohla. To by jí neublížilo, spíš naopak.
Kromě toho, že tohle bylo moc hezké místo, tu však nenašla stopy po někom ze Zlaté smečky. Na chvíli se posadila, jen aby si trochu odpočinula a možná jen tak pro rozptýlení, vyzkoušela nové zkušenosti s motýlem. Nepřeháněla to, prostě jen trénovala vcítění se do toho malého tvora vytvořeného magií. Chtěla si prohloubit spojení s ním. A tak se soustředila na to, co motýl vidí, co slyší, jak vnímá svět kolem sebe a hledala kvalitnější propojení s ním. Mohla se tak podívat nad koruny stromů, všude tam, kde motýl doletěl. Snažila se ho přimět aby létal tam, kam chtěla ona. Soustředila se hlavně na přesnost letu a na souznění s motýlem.
Když už toho měla dost, tedy, byla spíše spokojená než nespokojená, pokusila se motýla odvolat. To jí trochu nešlo, ale po určitém boji, se jí to nakonec povedlo. Cítila trochu únavu. Možná si bude muset někde chvíli odpočinout. Dobré ale bylo, že si uvědomovala, že trénink byl vlastně výborný.
Když už seděla, tak bylo snadné si lehnout a na krátko si zdřímnout. Prospěje to jak jejímu tělu, tak i vnitřní síle. Zdálo se jí, že tady na tomhle místě je klid a hodlala ho využít.

Po té, co si odpočinula a trochu se prospala, načerpala energii, zamířila na další průzkum.

→ Kočičí luka přes hory

Písčiny →

(IV)× Zlepši své dovednosti (1b)

Uvažovala nad touhle situací logicky. Když jí proud zanesl k malému ostrůvku, nemá smysl teď lézt zpátky do vln a snažit se plavat na hlavní ostrov. To totiž dělala než jí to vyplavilo právě zde. Trochu se tady porozhlédnu, pomyslela si a pohlédla na menší kopce. Chtěla-li mít rozhled, bylo to nejlepší místo. A tak zamířila právě do kopců. Doufala, že z nich získá jasnější pohled, ne jen na celý malý ostrov, což bylo pravděpodobné, ale třeba zjistí něco více i o hlavním ostrově. Kdy se jednomu poštěstí pohled od moře na ostrov z této strany? Spíš moc ne. Jen málo vlků se odvážilo plavat přes průliv. Vody byly zrádné a mohly vás jednoduše strhnout do moře, daleko od ostrovů.
Alyanna si vychutnávala stoupání po pěšině, která byla, jako připravená pro její tlapky. Jako by to byla stezka přímo pro vlky. To bylo zajímavé. Prohlížela si krajinu i zkoumala rostlinstvo a zvířectvo, když tu narazila na obchodníka Wua. Co? On se dostane s tím vozíkem i sem? To jsem nečekala. Musí na to mít nějaký teleportační kouzlo. Určitě má v kožichu schovaný nějaký předmět se kterým se přemisťuje. Lišák jeden. Musela se pousmát. Zamířila k němu a podívala se na jeho nabídku. Měl zajímavé předměty. Dokonce pocítila i touhu koupit od něj další magii. Nakonec se však rozhodla, že když jí byl motýlek tak užitečný, že se v jeho ovládání zdokonalí ještě více. Proto příliš nad tím nepřemýšlela a rozhodně si vybrala. Koupila tři tlapky, zaplatila drahocennou šumu a pak se vydala dál svou cestou.

převod měny
stav účtu Alyanny po převodu | kšm: 64 | rubíny: 0 | mince: 7
NÁKUP
• do Zvěda
6. level - 90 KŠM
7. level - 100 KŠM
8. level - 110 KŠM

Cena nákupu: 300 KŠM

Zaplatím:
7 mincí (hodnota 280 kšm)
20 kšm

zůstatek na účtu Alyanny po nákupu: | kšm: 44 | rubíny: 0 | mince: 0

Schváleno

→ Sakura

Alyanna
• 300 postů +30kšm
• Sportovec - Prozkoumat celý Mois Gris (65 míst - bez území smeček a Svatyně) → Sportovec 20% proměnit na kšm
• Mistr 1 magie - 10 kšm - Světlo
• Silák, Vytrvalec, Rychlík, Gymnasta, (po zapsání chladivého hrobu i Lovec)
• Kreslíř (Tvorba 31.10.2024 14:30)

Zapsáno.

Začarovaný les (přes Průliv) →

(IV)× Pokus se plavat (1b)

Hledala, zda tady nenarazí na stopy člena smečky, ale jediné stopy, které našla, byly ty od její sestry, když hledala Trychtýřek. Došla až do Průlivu. Voda tady působila pořád ještě divoce, ale už to nebylo tak, jako při povodni. Žel, Alyanne uklouzla tlapa a sjela po blátě přímo do řečiště vody. Musela tak plavat, aby se dostala na břeh. Avšak s čím tak úplně nepočítala, že ji vezme proud a odnese ji mezi ostrovy. Alyanna plavala a snažila se udržet se na hladině. Nebylo by zrovna dobré, kdyby ji strhl nějaký proud zespodu, který byl v průlivu. Ona nepochybovala, že tohle je jedno z méně bezpečných míst. Byla to ale jediná cesta mezi ostrovy. Tedy přesněji mezi hlavním a maličkým ostrovem.
Doplavala na písčitou pláž malého ostrova. Vylezla na břeh a otřepala ze sebe vodu. "Safra. Doufám, že se dostanu zase zpátky. No, ale je možné, že k tomu je třeba jiná denní doba. Existuje tu příliv a odliv?" Bylo to možné. Alyanna se rozhlédla a vyrazila nějakým směrem.

→ Malé hory

Mlžné pláně →

(IV)× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla (3b)

Už jenom pár kroků a bude v Začarovaném lese. Zastříhala ušima do nosu nasála zdejší pachy. Všude bylo cítit to, co povodně způsobily. Vlhkost, bahno, míza stromů a zápach mrtvých těl. Přesto Alyanna vešla do lesa s hlavou vztyčenou i když byla na pozoru. Hledala přece bratra. Ale vůbec neměla ponětí, kde ho hledat a tak se rozhodla zase o něco posunout dovednosti v ovládání magie zvěda a vyvolal motýla, který v její blízkosti změnil barvu na jadeitově zelenou. Motýla se pokusila vyslat kupředu. Poprvé to nebylo nic moc, ale teď to šlo o něco snadněji. Motýl sice letěl třepotavě cikcak, ale ve výsledku mířil směrem, kterým chtěla. Viděla skrze motýla a pátrala po bratrovi. Někde tady měl být, protože někde tady ho Renbli ztratila. Jak dlouho to trvalo, si moc dobře neuměla spočítat. Vnímala to, co motýl vidí a i slyší, takže se soustředila na to proto se vnímání času zkreslilo. Nakonec však bratra našla ležet v lese. Porozhlédla se skrze motýla, avšak tenhle les byl docela složitý na orientaci podle zraku. I tak se vydala směrem, kterým předtím letěl motýl. Motýla nechala nakonec zmizet, protože potřebovala zase plnou pozornost u svého těla. Rozklusala se lesem. Musela se vyhýbat kořenům. Občas některý přeskočila.
Oddechla si, když se jí podařilo bratra najít. Ale nebyl úplně v přímém směru, kterým motýla předtím vyslala. Takže musel letět ne úplně rovně. Nevadilo to, protože bratra našla i tak. "Atrayi? Jsi v pořádku? Nejsi zraněný?" Dloubla do něj lehce a snažila se zjistit, jestli je živý. Byl. Zvedal se mu hrudník. Vypadalo to, jako by spal. Možná se uhodil a ztratil vědomí, tomu nerozuměla. Ale teď vypadal jako když spí. Prohlédla si ho. Vytrhla Liščí ocas namočený v odvaru z Trychtýřku a potřela mu jím rány, které našla na jeho těle. "Bráško, odpočívej, podívám se okolo jestli tu nění někdo ze Zlaté smečky, ano?" Olízla mu čelo a pak se vydala, teď už bez magie, do průzkumu okolí.
Chvíli jen tak bloudila lesem, když narazila na mrtvé tělo, které vypadalo, že ho sem vyplavilo moře. Moře, nebo povodeň. Něco ho sem dopravilo. Byl však již mrtvý, ne, jako její bratr, za což byla vděčná, klidně i bohům, že žil. Ale co s tímhle? Nebyl to nikdo, koho by znala. Nechat ho tady? To by bylo nevhodné. A tak se rozhodla pomocí magie země mrtvé tělo pohřbít. Nechala ho propadnout se do jámy, tak akorát na velikost těla mrtvého vlka. Utrhla něco, co rostlo poblíž a vypadalo to, navzdory povodni, dobře, možná to byl dřišťál, nebo mahouní, hodila to na tělo vlka. "Vůbec netuším, kdo jsi byl, ale tohle ti alespoň zaručí, že tě nesežere nějaký mrchožrout." O červech tu řeč nebyla.

→ Písčiny (přes Průliv)

Zasněžená skrýš přes Sněžné tesáky →

(IV)× Odhal následky potop (2b)
(IV)× Ulov si na horší časy (2b)

A tak zamířila z úkrytu ven, aby se poohlédla po těch dvou. Nahlodala tu béžovou? Možná trochu, možná vůbec. Ať už by se ta rozhodla jakkoliv, bylo to rozhodnutí oné vlčice a záleželo jen na ní.

Venku byl již den. Dokonce déšť skoro ustal i když ještě v lehkém mrholení dopadal na zem stále, už ztratil na síle. Dokonce, kdyby nebyla Alyanna z předešlých hodin tak promáčená, připadal by ji takový deštík i příjemný. Pozvedla hlavu k nebi, které hrálo barvami duhy. Duha byla skutečně jasná a celistvá. Chvíli si ten úkaz prohlížela. Jistě, copak jí takový jev mohl říkat? Zajímalo by mě, zda je tahle duha čistě přírodního charakteru, nebo zda-li je to znamení nečeho? Minulé dny, nebyly nejlepší, ale ani nejhorší, vlastně by se dalo říci, smečka, se probudila. Ano? Znamená tahle duha, že smečka bude živější? Co by ji udělalo živější? Vlci nebudou chtít, ale měli by si osvojit všechny možné činnosti, které by smečku udržely. Vetřelci na hranicích nejsou dobří. Možná, možná takoví narušili i hranice zrzavého. Kdo ví. Musím být opatrná. Musím vymyslet, jak nenásilně přimět členy Zlaté smečky, aby svůj domov chránili. Co nám ta duha a potopa přinese v dalších dnech? Zanechala v nás něco dobrého? Snad. Snad nás to trochu stmelilo. Přemýšlela nad tím Alyanna. Doufala, že vlci neputovali na vlastní pěst sami a že opravdu procházeli po ostrovech, alespoň ve dvojicích.

Potopa ustupovala. Pevnina byla opět většinovou stránkou ostrovů. Voda ustupovala poměrně rychle. Možná to bylo i nepřirozené, jak rychle opadla. Alyanně se tak naskytl pohled na mnohé, co voda přinesla, odnesla, strhla nebo podemlela. Na pláních to bylo především to, co odněkud připlavila sem. Mohla si povšimnout stromu, který sem voda přinesla, možná ze Začarovaného lesa. Mohla vidět dokonce i nějaké mrtvé živočichy. Mezi mrtvými, objevila i živého. Toho prvního nechala v úkrytu ve Sněžných horách, tady tohohle by si mohla sníst a něco vzít s sebou. Proto zareagovala rychle a paprskem silného světla, kdy soustředila veškerou intenzitu do tenkého paprsku, zamířila a zasáhla ušáka. Doslova ho propálila, takže nyní padl mezi mrtvá těla. Alyanna k němu došla. Liščí ocas si položila na sebe a pomocí tenké liány jej k sobě připoutala, aby ji nespadl. Pak se pustila do ušáka. Trochu z něj snědla a zbytek vzala do tlamy a pokračovala dál.

→ Začarovaný les

(297)

(IV)× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt (1b)
(IV)× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami** (3b)

Vyslechla si odpověď Therona. Byl potlučený a bolelo ho v boku. Přikývla. "Dobrá, klidně si odpočiň. Myslím, že Aileen se o tebe ráda postará." Usmála se lehce na Therona i na Aileen. Přišlo jí, že se k sobě v poslední době mají. Ale kdo ví. Každopádně věřila, že ten vlk se se nevrátí, alespoň ne teď. A hodlala si ověřit, že skutečně odešel. "Spánek je nejlepší léčitel." Samozřejmě byly výjimky, ale tohle pravidlo platilo výborně. Tělo se tak mohlo lépe regenerovat. Aileen se snažila přesvědčit Alyannu, že nemá smysl se snažit vyčarovat Trychtýřek tady, avšak sestra nevěděla, že Alyanna zesílila v magických dovednostech natolik, že byla schopná vyvolat tuto luční rostlinu i tady. Hnědá vlčice zmizela se slovy, že se poohlédne po rostlině.
Alyanna si jen vyměnila s Renbli, lehce znepokojivý a zmatený výraz. Dělo se snad s její sestrou něco o čem Alyanna nevěděla? Zamrkala a věnovala se potom dál Renbli a Theronovi. "To je dobře, že ti neublížil." Přikývla, ale stejně si ji ohlížela, zda skutečně nemá někde ještě nějaké zranění, o kterém třeba nevěděla, protože začne bolet později? Jistota je jistota. "Asi v tom hraje roli jejich mohutné tělo. Pak si myslí, že jsou silnější. Mají instinkt, který jim velí, soupeřit a neustále se předhánět. Zatím co my, máme spíše tendence pečovat o ostatní." Asi. Ale možná to byla právě ta samčí nadřazenost, co ji nutilo k tomu dokazovat, že ona umí být stejně tak silná. Snad proto byla bojovníkem? Možná. Nyní se ale cítila více součástí pečovaní, než boje.
"Vše se časem naučíš, Renbli. Já ti v tomhle moc neporadím, protože ačkoliv je Země můj element, nikdy mě léčitelství netáhlo. Avšak když se něco zajímavého dozvím, určitě ti moc ráda získané znalosti předám." Slíbila vlčici. Alyanna si vyslechla plán i popis rostliny. Tohle bylo snazší, protože tuhle rostlinku určitě už někdy viděla, ačkoliv o ní neslyšela, jak že se jmenuje nebo k čemu, že by sloužila, protože byla tak specifického vzhledu, že si ji snadno zapamatoval každý, kdo na ni někdy na louce narazil. Takže se jí rostlina vybavila hned jak její jméno uslyšela z úst Renbli. Liščí ocas, to dávalo smysl. Vybavila si jak rostlina vypadá a tudíž její vyvolání bylo o něco jednodušší než u Trychtýřku.
"Děkuji, Renbli" Nechala si ošetřit nějaké ty oděrky, které, zkrátka ignorovala, protože jako bojovník nemohla skuhrat při každé bolístce.
Pohlédla na Aileen, Therona a pak Renbli: "Dobrá, dávej na sebe pozor, já se také zkusím poohlédnout po dalších vlcích ze Zlaté." S tím vyvolala ještě dva liščí ocasy. Jeden nechala u kotlíku s odvarem z Trychtýřku, kdyby ho potřebovali Aileen nebo Theron použít a druhý si v něm namočila a s ním vyrazila ven.

→ Mlžné pláně přes Sněžné tesáky

(296)

(IV)× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění (1b)
(IV)× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí (2b)

Na slova onoho vloudila, nijak extra nereagovala. Snažil se jen hrát na city a tím ji nemohl ublížit. Oni si nezačali, tudíž nemělo nic co dělat s tím, že byli v přesile. Byla to jen jeho blbost, že vlezl do úkrytu smečky a myslel si, že se na něj nevrhnou. Navíc, kdyby Alyanna skutečně chtěla se do něj pustit, udělala by to a nedávala by mu vůbec šanci odejít. Ale ona mu velkoryse dovolila opustit jejich skrýš, aniž by mu natrhla kožich.
Žlutavá vlčice měla zvláštní slova. No, ano, Alyanna tohle možná neznala. Ale pravda bylo, že se naučila spoléhat sama na sebe už brzy a tak jí ani nepřišlo, že by tohle mohl být pro někoho problém. Nic méně, nebyl to její problém a pokud vlčice do smečky nechtěla, ona ji nehodlala nutit. "Nevím, jak to chodí v jiných smečkách, ale naše smečka své členy neopouští." Ještě za ní zvolala. Zda její slova vlčice slyšela nebo ne, to už bylo, nejspíš vedlejší.
Nyní měla Alyanninu pozornost bílá vlčice se skrnami na těle. Přistoupila k Renbli a starostlivě si ji prohlížela. "Nepochroumal tě moc, Renbli? Pořád mě udivuje, jak někteří vlcí dokáží být hulváti." Zamračila se na ta slova. Renbli ji přišla trochu zaskočená, možná naštvaná, ale Alyanna se jí nedivila. I její sestře se nelíbilo chování toho vlka. Po pravdě, Alyanna si nedovedla představit, jak by tohle zvládla Aileen, kdyby se vrhl na ni. Dopadla by stejně jako Renbli? Nebo hůř? "Byl nechutný, ale někteří samci taková jsou. Myslí si, že jim to dává moc nad námi, vlčicemi." Znechuceně pomlaskla. Sestra měla strach o bratra. I Alyanna měla, ale teď bylo nutné pomoci zdejším, než se vydají hledat Atraye.
Nebyla si jistá, jestli tam vnímala všechno, ale nechala si oživit, případně se nechala poučit Renbli se slovy: "Já ti vyvolám co mi popíšeš. Není to pro mě problém." A tak poslouchala dobře popisu Trychtýřku, pokusila se si ho představit a za krátko se rostlinka skutečně objevila ze země, odkud vyrostla. Renbli zatím odpovídala Aileen ohledně našeho bratra. Přikývla, že naslouchá. "Je mi líto, Renbli, ale tvého bratra jsem naposledy viděla na předešlém srazu. Od té doby jsem ho nepotkala a ani teď nejspíš nebyl poblíž smečky, aby slyšel vytí." Dokonce ho nepřilákalo ani světlo. "Ale podíváme se po něm i po ostatních. Snad se stihli uchýlit do vyšších míst."
Ani nevěděla, jestli měla na sobě nějaká zranění, všechno se dělo tak rychle, že tomu nevěnovala ani příliš pozornosti. "Jakmile budete moci, můžeme se po zbytku smečky poohlédnout. Doufám, že se nám podaří najít naše bratry i zbytek smečky." Podívala se na všechny, jestli jsou v pohodě. "A tobě nic neudělal, Therone?" ujistila se Aly, že jsou všichni v bezpečí. Dokonce přešla i k východu z úkrytu a pohlédla do nového dne, jestli se jejich návštěvníci opravdu vydali o dům dál. Protože tenhle "dům" patřil jejich smečce.

(295)

To, co Electra řekla předtím, s úmyslem ponížit jejich smečku, Alyanna jednoduše ignorovala. Byla to pro ní jen slovní snaha do nich žduchnout. O nic víc nešlo. Cítila, že vlčice pro ně není hrozbou, tak jako vlk a tak se zaměřovala primárně na něj.
Do úkrytu přišel někdo další. Renbli. Alyanna jí sjela rychlým pohledem, jestli je v pořádku. Vlčice přinesla zprávu, že Atraye strhl proud a ona ho tak ztratila. Kývla Renbli, že rozumí a rozhodně byla připravená vydat se bratrovi na pomoc, hned jak bude hrozba v podobě (vyčůraného) vlka vysmíčena z úkrytu, který měl smečce poskytnout dočasné útočiště. Něco podobného se stalo i Alyanně, že ji strhl proud na Zubří pláni, proto chápala, co vše bylo v sázce. Aly jí stihla jen odpovědět velice zkráceně: "Chtějí náš úkryt." Tahle věta měla vystihnout všechno co se tady dělo.
Neměla moc času si Renbli důkladně prohlížet a zkoumat, jestli není někde zraněná, neboť vlk se rozhodl, sekat kolem sebe zuby, aby si tak napravil pošramocenou reputaci u svého vlastního ega. Využil příležitosti a skočil po Renbli. Aileen se zapojila, teď už o něco efektivněji, pomocí svého elementu a ani Theron nezůstával opodál a vrhl se hned za útočníkem. Alyanna doufala, že se Theronovi podaří vlka z Renbli strhnout. Mělo by to vyjít, protože malá vlčice se snažila úpěnlivě do černého kopat, což mohlo pomoci Theronovi k tomu, aby vlka od Renbli serval.
Jestliže by to nestačilo, Alyanna nechala vyrůst kořeny kolem Riana, které se mu omotaly okolo tlap a od Renbli ho odtáhly. Jelikož ho měl už v zubech Theron, nechtěla se mu do toho plést. Jen se snažila, aby cizinec nemohl dál útočit na Renbli.

(294)

(III)× Servi se s cizím vlkem (4b) 4/3

Alyanna udělala něco, co ještě nikdy, ale chtěla si to vyzkoušet. Zdálo se jí, že světlo je docela fascinující magie a ačkoliv zrzek jím nevládl, bylo světlo v tomhle směru podobné. Jen nemusela mít obavy, že se jí vymkne z tlap. Soustředila se tedy na magii světla, když si uvědomila, že béžová vlčice se nechce přidat, protože prostě nechce poslouchat nikoho. Alyanna se usmála. Líbila se jí. Tahle vlčice byla rozhodně zajímavější, než floutek, který se jí snažil hryznout do tlapy. "Nenutím tě, jen jsem ti učinila nabídku. Líbí se mi, že nechceš poslouchat, máš svou hlavu, to je skvělé, tak se nenech strhnout do potíží. On rozhodně není hoden někoho, jako jsi ty." Nebo se mýlila? Tak či tak, bylo to jedno.
Pomocí světla vytvořila na svém těle štít, který pohltil útok béžové. Ozářil černého vlka a dost možná mu znepříjemňoval život tím, jak oslnivě útočil do jeho zorniček. Muselo ho to řezat v očích, prostě nepříjemné ostré světlo. Nepodařilo se jí vlka strhnout, ale to nevadilo. Začala zářit ještě víc, takže štít kolem jejího těla byl jasnější a jasnější, že veškerý stín, který v jeskyni ještě před malou chvílí byl, byl pohlcen světlem. Odskočila od černého vlka: "Opusť náš úkryt!" Rozkázala mu a vlastně dala možnost odejít bez dalších vážnějších škod. "Ty," promluvila nyní k Elektře, "prozradím ti tajemství, být součástí smečky neznamená ztratit svobodu, a dokonce nemusíš poslouchat slepě a hluše. Naopak. Být ve smečce znamená získat si respekt, uznání a mít možnost se vrátit, když jsi unavená z cest. Jistě, každý pro smečku něco dělá, ale neznamená to, že je otrokem. Popřemýšlej o tom a rozhodně se řiď srdcem." Mrkla na ni, než se opět zaměřila na tmavého. Nehodlala brát vlčici svobodu, ale vypakovat drzouna, to ano.

(293)

(III)× Servi se s cizím vlkem (4b) 3/3

Alyanna se docela bavila. A tak ráda by se do něj pustila slovy, ale nejspíš se nebude moci zcela uvolnit. No, popustit uzdu ale může. Nasadila na vlka úsměv. "Vypadáš přesně jako někdo, kdo bude dělat problémy, ale víš ty co? Narazil jsi totiž na dámičku, která rozhodně neposlouchá nikoho a je úplně jedno, jestli je to samice nebo samec." Vycenila na něj zuby v zářivém potutelném úsměvu.
Ještě se ale otočila na krémovou vlčici. "Za to, se zdáš být rozumná, jestli tady chceš zůstat, zvaž, zda mě přijmeš jako alfu a moc ráda tě zbavím tohohle lůzra." Kdyby se ale nechtěla přidat do smečky, nejspíš by i tak dovolila vlčici zůstat, když nebude dělat problémy.
Vlk se pohnul. Alynanna čekala, dokud nebyl dostatečně blízko, aby se mohla vyhnout jeho nárazu. Nehodlala se nechat srazit na zem jako kuželka, nýbrž se elegantně vyhnula případnému pokusu o sražení a okamžitě stočila hlavu, aby se zakousla vlkovi do krku. Přední tlapou si ho přidržela za hřbet a jakmile již nebyl v pohybu, zapřela se zadníma nohama a trhla s ním tak, že jeho tělo se muselo stočit do strany, čímž mohl a nemusel ztratit rovnováhu.