Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Stalo se toho hodně, to se muselo uznat. Ale Amygdala už nebyla to malé vlče, přehlcené z množství informací. Už nemlčela proto, že zpracovávala přehršel vjemů, nikoliv. Nyní mlčela, protože neměla co důležitého říct. Neměla důvod mluvit. Netlachala naprázdno, nemluvila jen proto, že se to očekává, neodpovídala na všechny otázky, které slyšela. Nemluvila skoro nikdy. Nekomunikovala ani výrazy ani řečí těla, zdálo se, že nekomunikuje vůbec. To ale byla velká lež, kterou mohli znát jen někteří. Měla speciální zalesknutí v, jinak mrtvolných a odměřených, očích pokaždé, když se v její složité mysli něco pohnulo. A bylo tomu tak i nyní, když v té velké spoustě různých momentů zahlédla Amona, kterému vytekl z čumáku pramínek krve. Přikrčila se, aby na něj mezi pochodujícíma nohama pořádně viděla. Další pramínek, tentokrát z levého oka. Poté z ucha a nakonec byl zahlcený celý. Nic neřekla. Nikoho neupozornila. Přestala pomáhat na opravě úkrytu a jen sledovala bratra, který se topil ve vlastní krvi. Postupně si toho všimli samozřejmě všichni, tohle nešlo přehlédnout. Pach krve byl tak silný, že se Amygdale lehce zpěnily sliny. Mohutně polkla a udělala pár kroků k Amonovi. Ten zasípal směrem k otci a zřítil se k zemi. Měli bychom ho zabít. Napadlo ji hned. Otočila hlavu směrem ke zbytku rodiny, hlavně k matce a otci. Ale ti malému vlčeti nevěnovali pražádnou pozornost. Amy překvapeně vztyčila uši. Vyhledala pohled sourozenců a jako první její pozornost upoutala Lilith. Měla ve tváři bolest a... hněv? Co je to? Je jí líto bratra? Ne, to není správně... je jí líto, že... ne, to není lítost. Ah, už chápu. To je zklamání. Také má za to, že bychom měli jeho život ukončit my. Většinou moc nesouhlasila s jejím emotivním způsobem přemýšlení, ale tentokrát s ní souhlasila plně. Než však malá bílá vlčice zahájila proces usmrcování, Amon vydechl naposled. Bodlo ji na hrudi. Zradila jsem ho, nepomohla jsem mu. Nesouhlasila s vlastními činy. Byla pomalá, zareagovala pomalu. To se už nesmí stát. Musím být rozhodnější.
Nedá se říct, že by měla pravé pocity, spíš jen takové záchvěvy. Vůči emocím byla silně otupělá, nedalo se s tím nic dělat. Ale rozhodně nebyla spokojená s průběhem situace. Došlo jí, že dospělí také chybují. A že chyby je mohou stát život. Musí chyby eliminovat, i kdyby jednala jen sama za sebe. Musí ochránit Chaos.
Rozhovor mezi ostatními vnímala plně, ale neúčastnila se ho. Rodiče je napomenuli, že takhle slabí být nemohou, jinak nepřežijí. Lilith jako zázrakem otočila a zubila se na všechny strany. Amy ale cítila její frustraci a když zaparkovala mezi sourozence, slabě se na ni natiskla, aby jí vyjádřila podporu. Poslední lekce. Znělo to jako požehnání k životu a výzva, aby se neopovažovali plýtvat svým drahocenným darem. Chápala to. A taky chápala, že už nejsou malí. Rostou, tedy... alespoň většina sourozenců. Amygdala byla stále malé hubené nedochůdče, ale rostla jinak. Vnitřně. Otočila hlavu nalevo, kde stál její mohutný bratr Cain. Poté napravo, kde se těsnala o hodně menší, ale stále dost velká sestra Lilith. Byla mezi nimi jako malá výplň. Nejmenší, ale taky nejnápadnější se svou bílou barvou. V nevýhodě po všech směrech. Takový byl život.

Amygdala se nesla na mámině hřbetu, zatímco zbytek vlčat tak nějak kroužil kolem. Byl to náročný podzim a nyní bude náročná zima. Pro teď si ale Amy užívala klidu na matčině zádech, zatímco Statim se chumlala na těch jejích. Tvořili dokonalou pyramidku Chaosu.
Konečně dorazili do Tiché zátoky, kde se setkali i se zbytkem sourozenců a otcem. Amygdala, která již odpočinkem nabrala sílu, seskočila z matky a nechala jí konečně trochu prostoru. Bylo taky načase, neboť netrvalo dlouho a zmizela za humny tím nejpodivnějším způsobem. Uhořela. Amy to neřešila tak, jako ostatní, vítala a byla vítána, jen krapet po svém. Zaslechla otázku Ataroth, zda to bude umět také. Pravda že, budeme to umět? Naučíme se ovládat magii ohně tak bravurně, jako to uměla matka? Hodilo by se to, v ohni je síla a v síle je moc. Moc to bylo vskutku něco, co Amygdala považovala za potřebné. S mocí přichází sice i zodpovědnost, ale to nebylo něco, co by ji odradilo.
Mimoděk si všimla, že s Amonem něco není v pořádku. Přišla k němu a očichala ho. Hýbal se minimálně, měl stále zavřené oči a zdálo se, že trochu taky páchne. Umírá. Pomyslela si, ale nic neřekla. Nebyl důvod nic říkat. Amon byl slabý, skoro nevyrostl, byl pořád unavený a ospalý. Mohli od samého začátku tušit, že s ním není něco v pořádku. Slabé kusy musí pryč. Otočila se k ostatním a seznala, že vypadají dobře. Všichni byli silní, dobře rostlí, už se jim tvarovaly svaly a měnily obličeje. Amy přišla k vodě a pohlédla na svůj odraz. Byla také jiná, ale ne tolik. Stále oplývala štěněčí drobností, byla spíš hubenější a jemná. Srst se ještě nevyměnila za tužší, byla jako ptáčátko s prachovým peřím. Obličej se jí skoro nezměnil, stále tvrdý, kamenný, možná čenich se jí trochu prodloužil. Byla malá. Poslední z vrhu, nejmenší a fyzicky nejslabší. Necítila vůči tomuto faktu nic. nikterak ji to netrápilo, nebyla smutná, zahanbená, nebyla... nic. Brala to jako fakt. Otočila se ke své rodině zpět a jen se mezi ně zařadila. Mlčky a tiše jako stín. Jako bílá mlha, která přichází pozvolna a plazivě, aniž by si jí kdokoliv pořádně všiml. Ale je tam. Číhá, poslouchá, zkoumá. A je pořádně vidět až když je úplně všude, pohlcující celé své okolí a cokoliv, kdo do něj vstoupí.

Amygdala - 41 b.
Speciální magie, doplním jaká.

Siivatag- 5 b.
5% do síly.

Amygdala - prožila velké rovrodružství. Byla s matkou a sourozenci svědkem zaplavení Mois. Několikrát se topila, chránila své sourozence i matku a snažila se o pomoc při přežití. Pomohla s lovem kapybar, trénovala magie a poté i nránila své vlastní jídlo před dravcem i před citincem. Ten ale spíš chtěl jejich úkryt. To měl ale pořádnou smůlun obecně se hodně posunula. Získala také zvířátko, bercouna. A navíc navázala jakýsi vztah se sourozenci, ačkoliv to nebylo jednoduché. Nakonec se samou únavou vezla za zádech matky.

Sivatag toho zažil podstatně méně. Pomohl člence smečky při potopě, setial se s členy smečky a přihlížel uplavání bratra své nové kamarádky. Bylo to pro něj psychicky dost náročné.

Co se týče chvály a kritiky. Je to mega pěkná akce. Fakt dobrý nápad, mega super zpracování, skvělý námět, fskt boží. Co me štvalo, byl stereotyp. Když jsem se po třetí topila se stejnou postavou, už mě to nudilo a říkala jsem si, že moje postava (ani já, a to je co říct) tak dementní fakt není. Chaotický zápis úkolů byla taky šíla. Hrozná blbost, jde to udělat mnohem líp. Úkoly byly nudné, stereotypní, tupé a bez možnosti rozbíjení postavy. Děs. Škoda a velká.
A navrch mě žere, že u všech skcí se mnohokrát posouvá deadline, ale tady, i když někoho ( mě) trápí fskt závažný důvod, to najednou nejde. A to mám twl splněno, jen jde o dementní vybrání si odměny. Mám takové, které dost možná ani nevyužiju, protože nemám prostor. Aneb proč hodně lidí kašle na Mois. Díky za nic.
Suma sumárum, byla by to sivělá akce, kdyby to nebyla taková nuda. Třeba příště. Veselé Vánoce.

Špatně sečtené body. Amygdala má pouze 38 bodů, Sivatag naopak 12 (body počítány přímo z postů). edit: dodatečně uznáno neoznačené bránění kořisti, i když ubráněna nebyla.

//OMLOUVÁM SE ZA CHAOS, JSEM TEĎ MIMODĚK ZJISTILA, ŽE TO ZAPISUJU CELOU DOBU BLBĚ. PARDON PARDON.//

Amygdala - celkem 15 bodů
1 BOD
× Zamiř do bezpečí
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Zlepši své dovednosti (nákupem u Wua či návštěvou mistra - včetně obchůdků a svatyně z první fáze)

2 BODY
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit
× Ulov si na horší časy
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

3 BODY
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem (5 postů o samotě, 3 ve dvojici)
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích)

Sivatag - nic

Amygdala - celkem 15 b
1 BOD
× Setkej se tváří tvář s predátorem

3 BODY
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem (včetně predátorů)

4 BODY
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní
× Servi se s cizím vlkem (nesmí se jednat o NPC, ve dvou lidech 5 postů každý, ve čtyřech a více každý 3)

Sivatag - celkem 5 bodů
1 BOD
× Setkej se tváří tvář s predátorem

4 BODY
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní

Servi se s vlkem 3/3

Amygdala stála opodál, proto ji největší vřava minula. Neměla v plánu se svým drobným tělem zasahovat, útočila pouze na dálku. Zato sourozenci byli jako tank. Malý, kousavý a pěkně protivný tank, který se přiřítil z čista jasna a zablokoval cizinci skoro všechny nohy. Matka útočníka sejmula a bylo vymalováno. Amy uvolnila svou magii a oddechla si. Tohle bylo náročné, nejspíš proto, že led použila poprvé. Byl to ale šikovný pomocník, to musela uznat.
Stejně bokem se držela i v případě druhé nájezdnice. Vypadá to, že úkrytů ubývá. Je rvačka i o ty nejmenší pukliny. Pomyslela si a prohlédla si okolí. Jeskyně, ve které se zabydleli, byla prostorná. S přehledem by se tam vešli všichni přítomní, ale matka se nehodlala o pohodlí dělit. Bylo to odůvodněno nervozitou a stresovou agresí. S tím souhlasila. Jistě by to šlo byřešit i jinak, ale ctila matčino přání mít soukromí. Přeci jen bránila svá vlčata, bylo by to o dost těžší, kdyby se o prostor dělila s cizinci.
Jen co vlčice se staženým ohonem utekla, matka se vrátila k prvnímu poraženému. Sledovala jejich počínání. Gesta a způsoby dospělých jsou tak rozmáchlé a prudké. A chaotické.

- ochraň úkryt pred najezdníkem
Servi se s vlkem 2/3

Rosalt přikývl a zdálo se, že sám je poněkud zmatený tím, jak uvnitř jejich těla všechno funguje. Poznamenal, že odpadl podobně, jako tehdy odpadla ona. Přikývla. Odpočinek byl důležitý, jistě i tělo si potřebovalo dáchnout. Nebo možná má mysl každého z nich mnohem menší výdrž, protože tam jsou tři? Kdo ví. Zatím kupa otázek jen visela ve vzduchu.
Matka chladně odpověděla, že pokud Amon nežije, byl k ničemu a umřít měl. Amygdala nenamítala. Souhlasila s postradatelností života, který vyhasl. Nicméně i v počtu je síla a tudíž preferuje přežití všech sourozenců. Za předpokladu, že budu pro život dost silní. Co však nechápala, bylo nadšení Lilith z možnosti, že by mohl být Amon aspoň tak velký, jako ona. Věnovala jí pohled, zatímco přemýšlela. "To by byla hrůza." odpověděla rozvážně. "Jestli je velký jako já, nepřežije." oponovala. Byla mrňavá a hubená, Amon se narodil o dost větší, navíc byl samec. Šklebení sestry bylo celkem běžné, tak tomu nevěnovala pozornost. Nepochopila, že se jedná o vtip, ještě na to neměla buňky.

Celá situace se seběhla neskutečně rychle. Matka neomylně zkonstatovala přítomnost vlka a neohroženě prošla skrz iluzi. Amygdalu to uchvátilo. Věděla že je to iluze dávno před tím, než Amy zahlédla cizince. Tenhle typ znalostí, předvídavosti a moci chce mít. Jedině tak na ni budou moci ostatní spoléhat. Nechala motýla zmizet a zastala své místo záložního útočníka po boku sourozenců. Matka vyslala ohnivý bič proti neznámému, zatímco vlčata se hnala útočit ze všech stran. Amygdala nebyla rychlá. Nebyla ani silná a ani odolná. Nicméně byla vychytralá. Zaměřila svou pozornost na plochu pod zadníma nohama vlka a zacílila na ono místo svou magii. Měla v plánu mu zapálit nohy, ale nějak zatoužila, aby ztratil rovnováhu. A tak se stalo, že mu zmrazila půdu pod nohama, která najednou na tom malém plácku začala šíleně klouzat. Jeho otázka Amygdale nedávala smysl. I když... bordel to asi byl, dělali pořádný bengál.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4
- ochraň úkryt pred najezdníkem
Servi se s vlkem 1/3

Lilith a Alastor se ňuňali a povykovali mezi sebou. Zjevně si báječně rozuměli. Ne že by to jindy bylo jiné, ale rozhodně byla jejich vzájemná náklonnost na jiné bázi. Ne tak vřelé, neboť... no... Alastor vřelý nebyl. Proto Amygdalu změna vyvedla z míry. Ale ne tak, jak by kde kdo mohl předpokládat. S bratrem strávila dost času na to, aby už věděla, že bratr nebyl jen jeden. Tuto teorii jí mnohokrát potvrdil. Hned jí věnoval pozornost a naštěstí neměl problém s přímou odpovědí. Přikývla. Takže Rosalt, hm? Má i své vlastní jméno. Takže to není Alastor ani kouskem svého bytí. Sdílí tělo nebo i mysl? A co vzpomínky? Zdálo se, že vidí to co Alastor, neboť ji dobře zná a ví, že mohl být u kormidla, ale neměl na to sílu. Tudíž pozoroval. Možná byl slyšet v myšlenkách? To ví ale jen bratr sám. Poznamenal, že pravý vlastník těla možná spí. Takže nemusí být přítomni celou dobu, občas někdo z nich neví co se děje. To zní otravně a neužitečně. Spíš jako problém než cokoliv jiného a to v mnoha směrech. Změřila si rozdováděného bratra zkoumavým pohledem a sledovala jeho prudké radostné pohyby. "Pokud mysl spí, činí tak z dobrého důvodu. Aby si odpočinula. Tělo potřebuje odpočinek a ty mu ho rušíš." upozornila ho na problém, který nyní jejich tělo ohrožuje nejvíce. Nechala ho, aby do ni láskyplně strčil čenichem a hlavou. Pohyb neopětovala, ale přijala jej bez námitek. Byl to jejich způsob komunikace, vyjádření náklonnosti a pouta, který měli. A to i přes fakt, že tyhle věci Amygdala nebrala tak emotivně, jako většina jiných.
Matka pronesla zádumčivou otázku ohledně ostatních sourozenců a otce. Amy se zamyslela nad tím, co řekla. "Amon se zdál být slabý. Možná už je po něm." prohlásila bez mrknutí oka. Nu což, byla to pravda. Za celou dobu nejevil známky zlepšení. Ona byla malá a slabá, ale živoucí. Amon by fyzicky přežít mohl, ale osud tomu chtěl jinak. Měl opravdu těžký start.
Jejich rozjímání rozseklo matčino vrčení, ke kterému se Alastor vzápětí přidal. Tohle už není Rosalt. Pomyslela si Amy. Tenhle výraz už viděla, určitě nepatřil stejnému alteregu, které se s láskou mazlilo s rodinou. Do jeskyně jako velká voda vrazil medvěd. Byl... obrovský! Na tak velkého predátora možná nebudou stačit. Musí na to chytře. Najednou, bůh ví odkud, se přímo před soustředěnou bílou vlčicí objevil motýlek. Nevěděla jak k němu přišla, ale rozhodně věděla, že ho stvořila ona. Navíc se zdálo, že ho plně ovládá a dokonce skrz něj dokáže cítit. Rozptýlím ho. Pomyslela si a přesně jak kázala mysl, motýl se vydal k medvědově hlavě. Lítal kolem něj a narážel do něj, ale zdálo se, že ho zvíře nevidí. Zato si Amy všimla skrze motýla, že opodál postává cizí vlk.
"Matko, někdo tu je. Několik metrů od jeskyně číhá cizinec." nahlásila ihned své zjištění. A skutečně, medvěd se vzápětí rozplynul nad matčiným ohněm a jí došlo, že to byl jenom prašivý trik vlka, který je až moc velká třasořitka na to, aby jim čelil rovnou.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

Veselé švitoření vlčat bylo pochopitelné, ale Amygdala se na to zrovna teď necítila. Taky bodejť, málem se utopila a její malé, hubené tělo nyní prokázalo svou křehkost. Totálně ji to odrovnalo. Ne že by se na sebe za to zlobila, ale až nyní pocítila skutečnou váhu této skutečnosti. Byla zranitelná. Sourozenci ji ohledali, stejně jako matka, zda je v pořádku. I mezi sebou se šťouchali a kontrolovali. Pravda, obvykle by byla Amy o něco aktivnější ohledně kontroly ostatních, ale nyní se musela soustředit jen sama na sebe. I Statim se o sebe musela postarat sama. Neměla sílu. U ohně v klubíčku se jí pomalu ale jistě vracela síla, nicméně nebyl to žádný zázrak. Konečně však začala zase vnímat své okolí. Především bratra Alastora, který se nechoval jako obvykle. Zvedla k němu pohled, když na ni promluvil. Chvíli jí trvalo, než přikývla. Ano, předvídavost. Ale... tohle neznalo jako bratrovo obvyklé rozumování a úvahy. Tohle znělo vesele, rozverně a skoro až lehkovážně. Takové roztomilé tlachání mláděte. "Který jsi?" zeptala se narovinu Amygdala a zvědavě si bratra prohlédla. I jeho výraz byl jiný, všimla si změny. Jen je neuměla zatím popsat. Začmuchala u jeho obličeje a zkontrolovala, že se opravdu jedná o něj. A zdálo se, že ano. Pach byl v pořádku, vzhled taky a proměnlivý pohled v očích taky. Jen všechno ostatní bylo takové nějaké... jiné. Zaujalo ji to do té míry, že se zvedla a obešla Alastora kolem dokola. "Chováš se divně." přiznala mu. Neměla v plánu svá slova jakkoliv obalovat. Zatím jí to procházelo bezpodmínečně, byla ještě malá.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 3/3

Nic neviděla. Matku, sourozence, bércouna, nic. Jen spoustu vody. Už jí pomalu docházely síly, když v tu zaslechla volání Alastora, jak pokřikuje na Lilith. Chytla druhý dech a zamířila všechnu svou energii do kopání směrem k hlasům. Netrvalo dlouho a proud ji zanesl skoro k nim. Hlasitě štěkla, neboť je míjela a už jí opravdu nezbylo moc sil. Naštěstí ucítila matčiny tesáky, jak ji tahají za volnou kůži za krkem. Jako na povel celá zhadrovatěla a vyčerpaně zamžourala kolem sebe. Jak opouštělo její tělo rozbouřenou vodu a těžklo, všimla si, že ji cosi tahá za chlupy na zádech. Otočila hlavu a setkala se s dlouhým zvědavým čumákem promočeného bércouna. "Statim, zvládla jsi to." zamumlala unaveně a nechala se oblíznout.
Chvíli odpočívala, než se postavila na vratké nohy a pořádně se oklepala. Neměla ani sílu pořádně interagovat, slova ji vyčerpávala a to si teď nemohla dovolit. Následovala rodinu aniž by pořádně vnímala, kam že to jdou. V jeskyni si lehla co nejblíž k plamínku a nechala sebou hýbat a posouvat dle libosti všech.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 2/3

Voda byla prudší a stoupala víc a víc. Zaslechla už jenom jak si Lilith fňukla že nestačí a byli v trapu. Amygdala už dávno neměla pevnou půdu pod nohama. Vlastně ani tu pohyblivou, rozblemcanou ani bahnitou. Matka na ně křikla ať kopou nohama a všichni bohové jí byli svědky, že ona panečku kopala. Kopala jako šílená, ale měla pramalou možnost ovlivnit cokoliv z toho, co se jí právě dělo. Větší a Silnější Alastor a Samuel měli lepší možnost se dostat z problému, stejně jako Lilith, která sebou mrskala co se dalo. Opět jednou Amy pocítila svůj vzrůstový handykep. A jako bonus neměla nejmenší ponětí, zda se jí Statim stále drží, nebo ji to spláchlo kamsi pryč. Ale rozhodně teď neměla čas nad tím byť jen uvažovat, natož se skutečně ujistit o její přítomnosti. Teď bojovala o holý život.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4
× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty 1/3

//Most přes Temný les

Držela se matky jako klíště a dávala pozor na sourozence. Překvapilo ji, že dělat obě činnosti naráz bylo opravdu hodně náročné. Trochu ji uklidňovala přítomnost Statim na jejím hřbetě. Byla klidná a spokojená, takže i oni byli v bezpečí, že? Cítila, jak se jí Lilith chytla za ocas. Potlačila potřebu s ním škubnout - to by nemuselo dopadnout dobře. Naopak se pokusila jít co nejpravidelněji a nejjistěji to šlo, aby sestru zbytečně nevyvedla z míry. I když, asi to nebylo úplně možné, jak si tak vzpomněla na její bezstarostné jednání se Statim. Přestože se Lilith zdála být maniakální a neudržitelnou, věděla že schválně by je do nebezpečí nedostala. Nojo, ale co takhle nevědomky?
Most byl kluzký a nepříjemný. Už se nemohla dočkat, až se dostanou na druhou stranu. Jakmile se dostali mimo dřevěné desky, měla by přijít úleva, ale... upřímně nic takového nepřišlo. Les byl promáčený, cesta nepříjemná a čím déle šli, tím nebezpečnější se jí to celé zdálo. Dokonce jí přišlo, že ty šílené umělé mokřady se začínají chovat jako řeka. A tak u samé hranice s dalším územím to vlčata z ničeho nic vzalo proudem a začalo odnášet.

-> Severní Hory přes Vyhlídku a Les

Alastor se podivil nad jménem malého bércouna. Statim mu věnovala ošklivý pohled a dál se schovávala před nenechavou tlapičkou Lilith. Nic mu na to neřekla, vesměs šlo jen o názor, který nemění skutečnost. Navíc Statim většinu času mlčela jako pěna. Byla neskutečně tichá a nenápadná, rozpištěla se pouze ve chvíli nebezpečí. Pohotovost bylo slovo, které ji vystihovalo snad nejvíce. Když už se zdálo, že ji Lilith dopadne, Statim se dopálila, natáhla se a kousla sestru do pysku. Nebylo to silné, spíš takové štípnutí. Ale oprsklé to bylo až až. Došlo jí, že udělala něco, co bude mít následky, a tak se raději schovala na hřbetě Amygdaly. Takže ty provedeš nekalost a já tě pak mám bránit? Pomyslela si nespokojeně. Bude jí muset co nejdřív vysvětlit, jak se věci mají. Loupla po Lilith pohledem a lehce stáhla uši. To dělají vlci když se omlouvají, ne? Nebo tak něco. Měla by se naučit kopírovat aspoň řeč těla, když jí nešlo ovládat mimiku a hlas.

Kráčeli promočenou krajinou až se ocitli u mostu. Matka jim věnovala opět pláštěnky z pavučinových vláken, což ocenila nejen Amy, ale i Statim. Té bylo ze všech nejlíp - vozila se na hřbetě Amy v suchu a teple. Alastor z ničeho nic vyjekl. Přestože Amygdala ví, že její bratr jsou tři bratři naráz, přesto se na něj otočila, aby zkontrolovala dění. Samozřejmě že nemluvil s nimi. "Nehádejte se." pověděla mu ostře. Hádky nebyly dobré. Hlavně byly naprosto zbytečné a nesly s sebou jen potíže. Zvlášť když se blížili k nebezpečné lokalitě. Zařadila se za matku a zběžně zkontrolovala sourozence. Postupně si začala pěstovat jakýsi ochranitelský pud. Měla potřebu je kontrolovat a ujistit se, že nedělají žádné hovadiny. Byli totiž většinu času dost impulzivní.

-> Prokleté jezero přes Temný les

- Setkej se tváří v tvář s predátorem

Jak se tak zahřívali, Lilith a matka si všimly Statim, jak jí leží mezi předníma packama. Němě přikývla na dotaz matky. Ano, vskutku zajímavý. Líbí se jí, jak hloupě vypadá. Dlouhý čenich, vtipný přechod černé a zrzavé v polovině těla jako kdyby každá půlka patřila někomu úplně jinému. A myší dlouhý ocásek - ten ocásek! Mrskala s ním jako divá, když se k ní přiblížila Lilith a pokusila se jí dotknout. Statim okamžitě pískla na obranu a schovala se za Amygdalinu tlapičku. Zajímalo by mě, kde vzala tu jistotu že jí zrovna já neublížím. Pomyslela si nechápavě. Faktem ale skutečně je, že se jí ublížit nechystá. Jistě, stále uvažuje nad možností záložní svačiny kdyby nebylo zbytí, ale tahle možnost začínala překvapivě rychle blednout. Statim se stala její novou stálou společnicí, která jí přijde vhod. A přesně jak poznamenala matka, malý špeh je vynikající využití. Nicméně otočila hlavu k sestře, aby jí odpověděla.
"Bércoun petersův." odpověděla prostě informací od starého Wua. "Ještě nevím co umí. Ale je malá a odvážná." koukla na savce, který jí pohled opětoval. "Zdá se, že je věrná." dodala nevýrazně. Lilith však sestru dobře znala, jistě si všimla, že má ve skutečnosti ze Statim velkou radost.
Zaregistrovala vyprávění matky ohledně nemoci, která kdysi postihla Mois Gris a ani Chaos jí nebyl ušetřen. Ruměnka... to je ta květina, o které mluvil Milost. Bratři a Astaroth tyhle znalosti jistě budou využívat. Napadlo ji. A jak matka poručila, Amygdala si lehla u ohně a usnula. Cítila se s rodinou v bezpečí. Navíc ji Statim opět hlídala, cítila její malé tlapičky, jak přešlapují na její pacce a hlídá, zda je vše v pořádku.

Uprostřed noci se Amygdala vzbudila kvůli vyvádění Statim, která jí strkala čenich do očí. Bylo to krajně nepříjemné, ale nakonec jí byla vděčná, protože vzápětí je pořádně probudila matka. Amy byla hned na nohou a zacouvala k Allavanté, která vrčela na temný stín. Ostré syčení bylo tentokrát opravdu zlověstné. Puma. Tenhle predátor byl opravdu děsivý. Matčin oheň ozářil celou jeskyni a vlkům se naskytl pohled na obrovskou štíhlou kočku, která se chystala na ně zaútočit. Naštěstí ji oheň řádně poškodil a odehnal. Na nic nečekala a vydala se za matkou. Statim se jí zavěsila za krk. 700 gramů živé váhy se sice proneslo, ale nebyla to žádná katastrofa.

-> Most (přes Vyhlídku a Les)

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

<< křišťálové jezero (přes luka)

Celí promočení se prošourali přes rozbahněná Luka a došli do hor. Amygdala už byla pozorností raději plně přítomna, aby zas nezpůsobila nějakou šlamastyku. Matka a sourozenci řešili otce a ostatní. Jsme dlouho od sebe, zajímalo by mě, jestli našli vhodný úkryt. Pomyslela si. Neměla žádné obavy o jejich bezpečí. Otec byl někdo, s kým se rozhodně bát nemuseli. Přestože neviděla čeho je otec schopný, bylo ji jasné, že vlk, který dokáže zvrátit smrt, není žádné slabé tintítko.
Měli překvapivě rychle štěstí. Prázdná jeskyně přímo vybízela k odpočinku. Matka zkontrolovala vnitřek i okolí jeskyně a usoudila, že jim zde nic nehrozí. Amy vděčně využila jejího ohně, který zapálila, a spokojeně si u něj lehla. Bércoun jí stále ležel na zádech. "Statim, ohřej se." oslovila tvorečka. Statim se chvíli zdráhala, ale nakonec bezpečí její srsti opustila. Nedůvěřivě očichala sálající teplo a lehla si mezi Amygdaliiny přední tlapky. Bylo vidět, že se jí to líbí. Narozdíl od Amy totiž své emoce ukazovala velmi ochotně a bujaře.
Když trochu proschli, matka rozdala příkazy a jala se připravovat odvar z trychtýřku. Amygdala bez zbytečných řečí posílila matčin oheň. Celkem překvapeně zjistila, že tentokrát jí manipulace s ohněm sebrala výrazně méně energie. Navíc to bylo o mnoho jednodušší. Sílí snad? Doufala že ano. I bratři a sestra byli úspěšní a nezdálo se ani, že by jim to dělalo problémy. Do radostného švitoření se však nepřidala, pouze kývla na šťouchnutí Alastora.

Jakmile byl trychtýřek připraven, poslechla příkaz matky a odvaru se napila. Bylo to překvapivě příjemné. Cítila, jak se jí teplo rozlilo po celém těle. Pořádně odvar očichala, aby si zapamatovala jak voní. Poměr trychtýřku s vodou je jistě důležitý. Prohlubeň v kameni vystačí na deset doušků, to je docela hodně. Trychtýřek pojal asi dvě pětiny nálevu, ale taky jsme ho s matkou poměrně dlouho zahřívaly, takže se z něj uvolnila velká spousta esence. Někdy to zkusím s jiným poměrem. Hlava jí jela o sto šest, tahle informace jí přišla nejen důležitá, ale taky nadmíru zajímavá. Statim se na ni podívala s otázkou v očích. Pohlédla na matku a vyhledala její pohled. Byla to jasná otázka. Smí se napít i její nová společnice? S kladnou odpovědí pokynula zvířeti. "Napij se." A ona poslechla. Doušky bércouna byly o hodně menší, než ty vlčí, takže z odvaru prakticky nic neubylo. Statim spokojeně zapískala a vylezla po Amygdale zpět na záda, kde se zachumlala do bílých chlupů.