Příspěvky uživatele

< návrat zpět

× Zamiř do bezpečí

Bugr, co ztropil malý tvoreček byl očividně úspěšní. Některé to mohlo nakopnout, jiné rozčílit. Ať tak či onak, rozhodně si všichni všimli, že se něco děje. Amygdala sebou mrskala a ani si nevšimla, že ji kdosi tahá za kůži. Naštěstí pro sestru nebyla Amy žádným závažím, jak byla mrňavá, tak byla lehká. Až když ji Lilith odtáhla ke břehu, všimla si, že už neodplouvá kamsi do nitra jezera, ale naopak je u břehu. Začala se drát na souš, ale bahno jí klouzalo a tak byla jen malou, spíše žádnou, pomocí. Naštěstí si matka všimla, že její ratolesti se zase snaží zabít, tak rychle přiskočila a vytáhla je. Očividně nejen ona, ale i Alastor se Samaelem měli pletky s rozbouřeným jezerem.
Amygdala vydechla a pořádně se oklepala. Vzhlédla k sestře, která vypadala, že jí to málem vyrazilo duši z těla. A přestože se tvářila stále stejně, Lilith si mohla všimnout, že to Amy není lhostejné. Svou nerozvážností je málem zabila. Matka to brala dost sportovně a spíš se jim smála. Pro dospělého to musela být celkem normální věc, nebo alespoň Amygdale to tak přišlo. Zdálo se, že jsou všichni celí a to je to jediné, na čem záleželo. Otočila se ještě k Lilith, aby se ujistila, že jí nic není. "Nechtěla jsem." ujistila ji a cítila slabý záchvěv provinění. Ona však nebyla schopná to identifikovat. Tak jako všechny ostatní emoce, i tahle byla hodně slabá a Amygdale vzdálená. Neuměla ji pořádně zachytit a pojmenovat. A tak to brala jako nepříjemný neurčitý pocit. Nicméně logiku měla čistou a jasnou, proto moc dobře věděla, jak špatně to celé mohlo kvůli ní skončit.
Malá bércouní samička se k ní spěšně vrátila, vřískla na ni a vyhoupla se jí do promočené srsti. "Budeš mokrá." poznamenala Amygdala směrem ke zvířeti. To se ale uraženě zavrtalo do chlupů a přestalo komunikovat. Všechny zmobilizovala, snažila se mě ochránit. Asi bude dost užitečná. Pomyslela si malá vlčice a až teď jí začínalo docházet, že tenhle nákup u Wua se jí opravdu vyplatil. Dlouhonosá myška do ní vztekle strčila čenichem a Amy pochopila až překvapivě rychle co po ní chce. "Promiň." Chvíli se zamyslela nad tím, jak vlastně bude myšce říkat. Měla dojem, že by bylo vhodné ji pojmenovat dle jejích vlastností. Ale na něco jistě brzy přijde.

>> severní hory (přes luka)

-> Ovocný lesik, přes Luka
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

Amygdala se na malou chvíli rozhodla odvrátit pozornost od všeho kolem a zaměřila ho na svého malého společníka. Bércoun petersův. Vzpomněla si na název, který Wu zběžně pronesl. Zajímavé zvířátko. Takové malé, legrační, s dlouhým čenichem a pěkně zvědavou povahou. Samička bércouna jí lezla všude možně, očichávala jí okolí uší, hrabala v srsti a dělala si na jejích zádech pelech. Nevadilo jí to. Prapodivně se jí zvíře zamlouvalo, i když neměla tušení k čemu jí bude. Asi k ničemu, ale co. Při nejhorším nosatce sežere až bude nouze. Pro teď je to milá společnost. Jak se tak věnovala seznamování s prckem, nezaregistrovala matčino varování a jedním hloupě nevhodným krokem se zřítila do vody. Protože byla nejblíž její sestra, instinktivně ji oslovila. "Lilith." vypadlo z ní těsně před tím, než zahučela pod vodu. Navíc měla tu smůlu, že se opravdu hodně nadechla právě ve chvíli, kdy jí hlava zaplula pod hladinu. Bércoun včas seskočil a spustil neskutečný randál. Běhal okolo všech a pískal co mu plíce stačily. Bylo až překvapivé, jak hlasitě takový tvor může vřískat. Zcela očividně signalizoval nebezpečí, na všechny ječel, že se Amygdala topí.

//Luka

Zlepši své dovednosti nákupem

Amygdala si očichala rýhy v hlíně a vzpomněla si na podivného odměřeného šedého vlka s velkou spoustou věcí. Shromažďovali se kolem něj vlci všeho druhu a původu. Netěšila se na tu vřavu, ale rozhodně se chce podívat, co starý vlk nabízí. Poslouchala konverzaci matky a sourozenců, ale sama se nezapojovala. Proč taky? Vše důležité bylo řečeno a nedůležitými řečmi ztrácet čas ani energii nebude. Matka ji pochválila za používání magie. Amy jen němě přikývla. Samozřejmě. Pomyslela si stroze. Je potřeba trénovat, sílit. Nemůže vše nechat na ostatních a na předpokladu, že její plány vždy vyjdou - hlavně proto, že zcela očividně nevyjdou.
Nákup u Wua tentokrát proběhl velice poklidně a mnohem rychleji než posledně. Potěšilo ji to, nechtěla se vybavovat a upřímně byla uťapkaná a chtěla klid. Prohlédla si vše, co starý vlk nabízel a vskutku jí padlo do oka několik věcí. Měla dojem, že tentokrát by nebylo od věci si také něco málo vybrat. Wu jí dokonce ukázal malého tvorečka, který vypadal, že ho zaujala. Naklonila hlavu na stranu. Mlčela, tvor mlčel, obě mlčely v tichém seznámení a i poté, co se dlouhonosá myška vyhoupla do srsti vlčete, mlčení pokračovalo. Vyhovovalo jí to.
Po nákupu kývla na šedého vlka, který jí kývnutí oplatil. To měla ráda - rychle, efektivně a bez zbytečných řečí. Následovala matku i sourozence.

//Křišťálové jezero

PŘEVOD MĚNY
14 mincí => 560 kšm
3 rubíny => 30 kšm

NÁKUP
4.-6. level magie oheň => 240 kšm
Magie Zvěd => 150 kšm + 2 rubíny
2.-5. level magie Zvěd => 260 kšm
Magie led => 180 kšm

Celkem 830 kšm + 2 rubíny

Stav po nákupu - 1 kšm, 1 rubín, 0 mincí

Plus prosím odměna za hráče - bércoun :3

Schváleno

Prosím převod mezi účty :)

Ze Sivataga na Amygdalu chci převést 175 kšm, 1 rubín a 10 mincí.

585 kšm - 5 % (29) = 146 kšm, 1 rubín a 10 mincí.

Zůstatek na Sivatagovi bude 1 kšm, 11 rubínů, 0 mincí
Zůstatek na Amygdale bude 241 kšm, 7 rubínů, 14 mincí

Zapsáno

-> Rokle, přes Ostříže a Severní hory

Všichni si už plánovali, jak to těm levhartům příště natřou a udělají si z nich rohožky do jeskyně. Inu, Amygdala nemohla odporovat - jí samotné se zářez prohry nelíbil. Navíc měla ta kočka neskutečně pěkný a hřejivý kožíšek. To by byla panečku postel! Kdo mohl říct, že spí na kožešině horského predátora? Jedině vlci z Chaosu. Nicméně i přes naprostý souhlas se všemi přítomnými, nijak se nevyjadřovala. Navíc další kurz plavání v bahnité vodě jí na výřečnosti taky nepřidal. A nebyla jediná, v podstatě všichni sourozenci i matka to nějak nevypočítali a slítli do toho bordelu. Nechala se olíznout Lilith i zkontrolovat Alastorem. Důrazně přikývla na znak, že jí nic není. Všichni se navzájem přesvědčili o tom, že jsou v pořádku a mohli jít nerušeně dál. Amygdala se pořádně oklepala a nechala kolem sebe vzplanout miniaturní plamínky, které jí lehce vysušily srst. Nic převratného, ale aspoň něco. Přicapkala k Lilith a Samaelovi, o kterých věděla, e prozatím ovládají jenom vodu, a mlčky jim nabídla teplo svých plamínků. Už se jí trochu dařilo je udržet konzistentní, takže by neměly hned pohasnout ani znenadání explodovat a podpálit ničí srst.
Matka je poučila i o fyzických schopnostech vlka. Amygdale celkem rychle došlo, že její mrňavý vzrůst bude překážkou. Jestli své sourozence nedoroste, po fyzické stránce bude na obtíž.

>>>Ovocný lesík

- Zahuč do vody při špatném zhodnocení hloubky
- Ujisti se, že je člen tvé smečky v pořádku
- Pokus se plavat (tohle už asi mám, ale pro jistotu)

-> Sněžné tesaky přes červenou a nejvyšší

Vylezla z portálu a ocitla se v rokli. Sourozenci také vyskákali a jako poslední matka. Byla nepříčetná, bylo to na ní vidět. Nadávala, mračila se, vrčela do vzduchu. Nedivila se jí, i když tyto emoce nesdílela. Momentálně nesdílela ničí emoce, intenzivně přemýšlela nad tím, co mohli udělat jinak. Matka je poučila, že je někdy lepší se vzdát. Vzdát se? Není účel každého boje vyhrát? Nicméně vysvětlení dospělé zkušené vlčice nakonec zapadlo kam mělo a dávalo to perfektní smysl. Vzdát se by mohla být součást jednoho ze záložních plánů. Ne vždy jde se vzdát očividně. Kdyby matka neměla možnost portálu, nevyvázli bychom z toho zrovna nejlépe. Možná bychom to ani nepřežili. Dává smysl počítat i se záložním plánem, který obsahuje úspěšný útěk. Tento výsledek Amygdalu uspokojil. Bylo více než zjevné, že se toho má ještě hodně co učit a ani tak nebude vědět všechno. Možná je načase se už ptát? Ale teď nebyla vhodná chvíle. Matka potřebovala vychladnout. Otočila na ni hlavu a chtěla říct něco jako "příště budeme připravenější", ale místo toho ztratila pevnou půdu pod nohama a malá bílá vlčice zahučela do vody. Zase. Vynořila se nad hladinu a zalapala po dechu. Sakra, i tady je to zatopené. Pokusila se co nejsilněji hrabat packama a docela se to dařilo. Připlavala k místu, kde se prolínala pevnina s vodou a vylezla ven. Dalo jí to práci. Pořádně se oklepala a ohlédla se na matku, která se zajímala, zda jsou všichni ok. Přikývla. "Ano matko. Není ti nic?" zeptala se na oplátku, neboť i ona slítla a mohla se nepěkně nalokat či udeřit. Zkontrolovala také sourozence, zda je vše v pořádku a každého šťouchla do náprsenky pro jakési označení živého kusu.
Poté bez okolků a beze slov následovala Allavanté, která určila další směr.

-> Luka, přes Ostříže a Severní hory

Křik matky byl pronikavý a donutil všechna vlčata okamžitě reagovat. Amygdala uskočila a očividně právě včas. Kočka sebrala poslední zbytky sil a rozhodla se bojovat. Rozhodila packy s pekelně ostrými drápky. Seběhlo se to tak šíleně rychle! Zápasící tvor, další její kumpáni venku číhající jak na zbytky kapybar tak na bezbranná vlčata. křičící matka a portál. Ten portál! Amygdala se rozeběhla směrem k němu a jen letmo se ohlédla, zda za ní někdo nezůstal. Viděla pouze matku, která zažehla tak obří oheň, že to malé vlčici málem vypálilo sítnice. Zavřela oči, otočila hlavu směrem k díře v prostoru a proletěla skrz něj. Bylo to... opravdu něco. Tohle nečekala a nevěděla jak by se měla jindy zachovat lépe a naplánovat situaci pečlivěji. Prozatím.

// Rokle (přes Červenou louku a Nejvyšší horu)

x Ochraň úlovek před predátorem 2/3

Sourozenci se ihned chytli a začali spolupracovat. Trochu chaoticky, ale přece. Amygdala se soustředila hlavně na udržení formace a aby matce nijak nepřekáželi. To ona je tou, kdo je musí ochránit a oni by se jí akorát pletli pod nohy. Kočka však byla mrštná a dostala se až k nim. Nevíš s čím si zahráváš. Pomyslela si Amygdala a otevřela tlamu. Vyšel jí z hrdla pronikavý štěkavý zvuk a spolu s ním i ohnivý kotouč, který se zvířeti omotal kolem tlamy a nepěkně ji popálil. Šplíchnutí od Lilith šelmu značně rozhodilo, ale než se stihla pořádně zorientovat, matka už zapracovala na její likvidaci.
Vypadalo to, že je skoro po ní, ale Amy nehodlala polevovat na ostražitosti. Tím spíš zažila skoro infarktový stav když Alastor bezmyšlenkovitě vyrazil k matce a bílé kočce. To ne! Porušil ochrannou hradbu! Není čas nadávat, rychle jiný plán. Pomyslela si a rozeběhla se za bratrem. Nemohla vědět, kam se Alastor zakousne, proto volila nejbezpečnější, ale taky nejvíc paralyzující místo. Zahryzla se do citlivé kůže v podpaždí zvířete. Trefila se přesně do uzlin, které začaly ihned masivně krvácet. Tlamou se tam ohnat pořádně nemohla, končetinu měla paralyzovanou hryzancem do slabého místa a navíc ji matka špendlila pěkně k zemi. Doufala, že sourozenci také vyberou bezpečné místo k týrání zvířete. Zároveň jí došla zásadní věc. Tohle už nikdy nechci zažít. Potřebujeme vždy víc plánů a možností. A když všechny selžou, musím vymyslet pohotový záchranný plán. Neexistuje abych tak lehkomyslně věřila v perfektní provedení jednoho plánu, je to nesmysl. Pomyslela si nespokojeně. Musí se naučit pohotovosti. Musí se naučit měnit své plány lusknutím prstů. Musí být vždy připravená.

(II)× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3

Debata se rozvířila a každý přispěl svým dílkem. Návrh Lilith byl dozajista šílený, ale... vlastně proč ne? Ne že by to šlo, ale ta představa byla geniální. Pod vodou by jim sice také hrozila různá nebezpečí, ale dozajista by měli mnohem větší možnosti úkrytu a únikových chodeb. Ta myšlenka Amygdalu nadchla. Škoda že byla nezrealizovatelná. Vyhledala sestřin pohled a přikývla. Fascinovalo ji, jakou má představivost. S tím ještě půjde hodně pracovat. Malá Amy pomalu zjišťuje, že fakta bez představivosti jsou jen informace uzavřené v kleci. A že není nad to uvažovat taky o úplných blbostech, neboť i ty dokážou podnítit opravdu dobrou strategii.
Lekce magie byly něco, co Amygdala vyhlížena snad od narození. Byla tu jediná s vrozenou magií ohně, ale naštěstí matka byla také rodilou uživatelkou, takže nikterak netápala. Zatímco sourozenci se soustředili na vodu a manipulaci s ní, bílé vlče si zaměřilo matčin plamínek. Byl lákavý. Zírala na něj a on zíral zpátky na ni. Pocítila touhu ho sníst. Představila si, jak mizí v jejích útrobách a... plamínek zeslábl. Hned se vzpamatovala a naopak si představila jeho sílu. Moc. Žár. Chtěla ho vidět velký, rozpínat se, plápolat. Zuřit. Blafnutí ohně bylo nečekané, ale žádoucí. Už se soustředila. A konečně věděla jak na to.

Po lekci magií musela Amygdala uznat, že se cítí unaveně. Tréning jí dal zabrat, navíc měla tendenci to přehánět. Pokud nebudu šetřit energií, bude se mi stávat to co včera. Nemohu odpadnout vždy, když mi dojdou síly. Na bojišti bych už byla mrtvá. Pokárala sebe samu. Měla naštěstí nadhled nad svou pracovitostí a potřebou dřít do úmoru. Příliš práce nedává smysl, když ji to odrovná.
Konečně popadla trochu dechu a dala si na posilněnou maso z kapybary. V tu chvíli ale zaslechla táhlé nepřátelské syčení. Bylo tak intenzivní, až země trochu zavibrovala. Amygdala okamžitě vztyčila uši v pozoru a zacouvala k matce a sourozencům. Nasála vzduch do čumáku. Šelma. Takovou ještě nezná.
Matka je ihned stáhla za sebe a poručila jim bránit se magií. Za stěnu vykoukla hlava velké bílé kočky, která jim už z dálky vyhrožovala a plašila je. Amygdala pocítila silné ohrožení. Tvář se jí nezměnila, ale z hrdla se jí vydralo temné zavrčení. Nacouvala k sourozencům a zaujala místo tak, aby tvořila jakousi bariéru v levé části jejich obranného půlkruhu. Nesmí se jim dostat za záda. "Držme se u sebe, bok po boku. Couvejme naráz, nikdy po jednom." zavelela tvrdým hlasem. Dokonce se zdálo, že je v něm i nějaký ten odraz emoce. Odhodlání? Hněv? Asi spíš ne. Ale rozhodně to bylo výraznější, než její obvyklý prázdný hlas.
Alastor si zapálil tlapky ve snaze zapudit kočkovitou šelmu. Amy pootevřela tlamu a byla připravená kdykoliv na nepřítele vypustit salvu jisker, aby ji držela dál od nich. Pokud by se přiblížila moc, vznítila by jí u tváře prskající ohnivý kotouč.

Amygdala

I. fáze (10b)
× Projdi se po zatopeném území (1b)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1b)
× Pokus se plavat (1b)
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci (2b)
× Ulov si na horší časy (2b)
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3b)

Sivatag - nic

(II)× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích - Sam, Alastor, Lilith, Allavanté) (3b)

Amygdala spala tak tvrdě, jako snad žádný živý vlk se kdy odvážil spát. Měla opravdu hodně divné sny ale vlivem silného vyčerpání a nutnosti opravdu hodně vyfiltrovat nežádané vjemy si Amygdala nepamatovala žádný z nich. Z polospánku slyšela hlasy. Zamžourala do světla a snažila se rozlepit oči. Šlo to těžce, světlo bylo nepříjemné a řezavé. I když byla obloha venku zatažená a mračna černá a těžká, byl den a pro její citlivá ospalá očka to bylo trochu moc. Slyšela řešit matku a Alastora jejich budoucnost a kam se schovat před potopou. Trvalo jí poměrně dlouho, než se dokázala zmátořit a konečně vstát. Byla malátná, neobratná. Jen velmi opatrně se zvedla a pohlédla směrem k diskutující dvojici.
"Hory jsou obydlené zvěří s tuhým kořínkem." poznamenala mimoděk. Otec již o tom mluvil a dávalo to smysl. Těžký terén zvládají jen silní jedinci. "Je vhodné nalézt vyvýšené místo nad listnatými lesy. Ty odvrátí prudké stoupání vody." protáhla se a schoulila se k bratrovi. Byla jí trochu zima. "Stačí když se vyhneme nížinám. Okolí bažin by mohlo být málo oblíbené predátory. Pochybuji, že každý ví, že mokřady jsou schopné pojmout obrovské množství vody. Jen je těžké kolem nich našlapovat a přežít." široce si zívla a na moment nic neříkala. Kupila informace, které kdy nasbírala a nechystala se mluvit dříve, než její slova budou k užitku.Navíc ji to unavilo. Mluvení je otravná součást jejich života a ona nyní vypustila ze sebe tolik slov, jjako za celý svůj dosavadní život ne. Otrava.
Nakonec však doplnila svou myšlenku, která úzce souvisela i s tou Alastorovou. "Do hor se bude snažit dostat mnoho vlků a jiných šelem. Bude tam ale také více možností na dočasný úkryt pro přečkání nejhorších chvil." Bylo potřeba, aby zvážili všechna pro a proti. I když byl Alastorův plán rozumný a zdaleka nejpohodlnější, byl nebezpečný. Protože přesně tohle si jistě řeklo již mnoho vlků před nimi. Neznevažovala však bratrovu úvahu. Byla totiž velmi dobrá.

Najdi úkryt 5/5

Ještě chvíli a zřítí se. Cítí to. Cítí, jak se jí podlamujou kolena a každý krok je nekonečné utrpení. Až konečně přišla obrovská úleva. matka zahlásila příchod. Amygdala ještě silněji skousla kůžu kapybary a z posledních sil, a s návalem adrenalinu, odtáhla s ostatními menší kus do suché jeskyně. Vyplivla zvíře se sotva slyšitelným "Aaahhh." a svalila se vedle ní. Ztěžka oddechovala a tiše sípala. Únava ji přemohla, viděla dvojmo a oči jí šly šejdrem. Dech měla rychlý a hlučný. Její stav byl o to děsivější, neboť ve tváři se jí nezměnila ani vráska. Žádný zkroušený vyčerpaný výraz, žádná bolest ve tváři, žádné krabatění čela v úlevě a únavě zároveň. Tvrdý pohled do prázdna a neměnná tvář. Pokud měl někdo do teď pochyby, tak už je mít nemohl - tahle vlčice doslova nedokáže ovládat mimické svaly. Její mimika byla jako mimika medvědů - tuhá a nečitelná. Ale vše ostatní nasvědčovalo ukrutnému vyčerpání. Cítila matčinu magii na těle, ale už moc okolí nevnímala. Zavřela oči a upadla do soporu. Tělo jelo na minimálku a snažilo se načerpat alespoň trochu síly. Aspoň maličko. Aby přežilo.

Najdi úkryt 4/5

//Zubří pláň

Kapybara zavřela tlamičky vlčat na značnou dobu, což se Amygdale celkem zamlouvalo. Odpověď Lilith přešla jako normální věc, ale tiše s ní souhlasila. Kázeň musí být. Vláčeli hlodavce a že měli co dělat! Matka táhla tu druhou zcela sama a nutno poznamenat, že to zvládala mnohem lépe, než škvrňata. Ta potvora se táhla vážně blbě. Několikrát se Amy povedlo upustit zvíře a vytrhnout mu chomáč chlupů. S každým krokem a každým vyrváním srsti byl úkol složitější a náročnější. Tělo kapybary po několika hodinách ztuhlo pro rigor mortis a táhlo se vážně blbě. Navíc jak přicházela únava, tělo zvířete se zdálo být těžší a těžší. Lilith zafuněla do chlupů potravy zda tam už budou. Amygdala neměla ani sílu k ní otočit zraky, všechnu svou pozornost a energii vložila do táhnutí zvířete. Ještě k tomu byla ze všech nejmenší, takže občas musela zacupitat, jak se s tím táhli o mnoho větší sourozenci. Měla toho nad hlavu.
Snad otec našel vhodné místo pro úkryt. Pomyslela si unaveně. Právě teď netoužila po ničem jiném, než se svalit na suché místo, kde jim nic nehrozí. Do nory, jeskyně, klidně pod kořeny stromu, to je jedno. Prostě někam. Dělaly se jí mžitky před očima, ale nedávala na sobě nic znát. Makala ze všech sil bez sebemenší pauzy, ale cítila, že už brzy nebude moct pokračovat. Právě teď její velikost nebyla výhodou, nýbrž přítěží.

Lov 3/3
Najdi úkryt 3/5

Tiše poslouchala a nesnažila se do konverzace příliš zasahovat. Sama měla jinou představu o dokonalém úkrytu. Vlastně spíš než velkou viditelnou noru, měla v hlavě stovky malinkatých, kam dokáže ulehnout jeden, maximálně dva vlci. Spousta jich je samozřejmě prázdná, sloužila by čistě jako past pro nezvané hosty. Zatímco by očmuchávali falešné úkryty, Chaos by si na ně počíhal na jejich druhé straně. Taktika. To bylo to slovo, to důležité slovo. Vše, nad čím přemýšlela, bylo součástí taktiky. Chtěla vše využít tak, aby to z toho měli všichni prospěch a aby mělo konečné řešení daleko větší přesah, než jen mít jeden prostý účel. Nicméně i přes možnost přidat svůj díl do debaty, neudělala to. Úkryt byl plně v tlapkách rodičů, kteří měli velké znalosti a zkušenosti. Věřila, že by její návrh byl bezpředmětný a sloužil by jen jako zdroj teoritizování. A o to nestála.
Lilith pronesla velmi smysluplnou větu. Všichni musí dělat svou část, jinak se na ně alfy budou zlobit. Loupla po ní okem a její pohled, ač prázdný a bez významu, prozrazoval jakési pobavení. Jen Lilith si mohla všimnout skryté zprávy, která v tom pohledu byla. Vyhrožuješ? říkala ta zpráva. Sestra se jí zamlouvala, bude to vlčice činu. Navíc byla i výrazně všímavá, stejně jako Amygdala. S tím rozdílem, že Lilith si spíš všímala vnitřních pochodů ostatních vlků, zatímco Amy se spíš zaměřovala na prosté učení a všímavost směřovala na efektivitu činů jako takových. Alastor měl zjevně opravdu dobré oko pro detail a vynikající prostorovou orientaci. Cain se Samaelem dobře předvídali a věděli přesně, na co se ptát a Astaroth? S tou Amy sdílela tendenci k efektivnímu jednání. Zdálo se, že všichni sourozenci spolu tvořili harmonicky chaotický tým.
Alastorův projev náklonnosti Amy přijala bez jakýchkoliv negací. S bratrem měla dobrý vztah, obecně se sourozenci snažili navzájem ve všem podporovat. V užitečných věcech i v naprostých kravinách. Lilith si všimla, že Amygdala není dvakrát nadšená z pochval jako takových. Neviděla v nich význam, takže je vesměs přešla bez povšimnutí. Na sestru se ale otočila. Užitečnost. Zmínila užitečnost špeha a jeho důležitost pro smečku. Amy pohla ocasem zleva doprava a měla ho posazený relativně nízko. Dlouze přikývla. "Udělám vše, abych vám byla užitečným špehem." odpověděla už mnohem zúčastněněji. Na tohle slyšela. Užitek. Cíl. Zachování moci pro Chaos. Sestra našla správnou notu. Má silnou empatii, je nebezpečná. Perfektní. Napadlo bílou vlčici.

Lov se stal ráz naráz zábavným. Amygdale se zrychlil tep, vylítnul adrenalin a pocítila, jak se jí svaly zachvěly. Cítila potřebu po zvířeti vystartovat. Počkala však na znamení, které přišlo v podobě matčina pokynutí. Vylítla jako neřízená střela. Přiběhla k zraněné kapybaře, kterou matka sejmula tím nejskvělejším způsobem. Magií. Ohnivá show se jí vepsala do paměti a měla ji pořád před očima. Skoro se zdálo, že jí plamínky hoří v očích. Zatímco Lilith se zakousla do měkkého břicha, Amy zaujala hlava. Zvíře dýchalo, tiše sípalo a bylo očividně ve velkých bolestech. Sklonila se k čenichu velkého hlodavce a nasála pach. Byl kyselý, železitý, páchl zvláštní tíživou zatuchlinou, ale zároveň svěží vůní chladného deště. Smrt. Takhle voněl ucházející život. A Amygdala si nemohla pomoct, uchvátilo ji to. Posunula se k očím a zadívala se hlodavci hluboko do nitra. Předávala mu vzkaz. Jsi naše kořist a tvůj život i smrt patří nám. S touhle myšlenkou otevřela tlamu a zakousla se zvířeti do lebky. Byla tvrdá, málo osvalená, ale oči měla měkoučké a slizké. Jedno oko trefila špičákem rozprsklo se jí v tlamě. Netrvalo dlouho a i tvrdá lebka pod tíhou čelistí malé vlčice povolila. Ozvalo se lupnutí kosti.

Matka se vrátila a zkontrolovala situaci. Nebohého hlodavce zardousila a ukončila tak jeho trápení. Krk, jistě. Musí jít po krku, aby to zabila. Pomyslela si, ale nelitovala. Seznámení se smrtí bylo přesně to, co potřebovala, aniž by to věděla. Svědomitě čapla mladé tělo kapybary a pomohla ostatním ji odtáhnout pryč.

//Sněžné tesáky

//Tichá (vylitá) zátoka

Ulov něco do zásoby 2/3
Najdi úkryt 2/5

Že budou všichni alfy, to Amygdalu nějak moc nebralo. Udělá, to bude muset. Ale informace o slovech, které jsou bolestivější než činy... to už ji zajímalo! Takže když budu správně volit slova, budu smět udělat s ostatními cokoliv bude potřeba? Perfektní. Jen musím zjistit jak to funguje. Otec se zdál být v tomhle skvělý, úplně ty vlčice obalamutil. Ano, skutečně. Pokud bude smět manipulovat ostatními skrze slova, vše bude mnohem, jednodušší.
Debata o smrti byla absurdní. Jistě že matka jednou zemře. všichni jednou zemřou, sama jim to potvrdila. Nebylo nutné pro nikoho truchlit, důležité je se správně chovat za života. Dělat správná rozhodnutí. Potřebná rozhodnutí. Matka jim dávala dobrý příklad správného vůdce, který dělá to, co musí. I ona půjde v jejích šlépějích. Zaujala ji definice špeha. Tohle v ní matka vidí? Je tedy možné, že na tohle se hodí? Nemohla říct, že by nebyla dobrý pozorovatel. všímala si věcí a přišlo jí jako samozřejmost vidět a pamatovat si všechno. Vše je důležité, nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit i ta nejnepatrnější drobnost. Ostatní byli zjevně překvapení tím, že toho vidí a pamatuje tolik. Pomalu tedy přikývla, že rozumí. Tyhle informace jsou cennější než zlato.
Ale už se raději věnovala lovu. Matka jim pečlivě vysvětlila rozdíly a funkci stop, jak je rozlišit a jak stopovat jejich majitele. Kapybary... takové zvíře ještě neznám. Kopírovala matku a držela se za ní. Nehodlala nic pokazit, chtěla se naučit tyhle dovednosti co nejdřív. Plížila se, měkce našlapovala a i když měla méně vyvinuté svaly než matka, a tím pádem byla vratčejší, ale byla lehká. Hodně lehká. Její drobnost se možná jednou ukáže jako velká výhoda. Našlapovala velmi rozvážně a intenzivně nasávala pachy. Matka měla pravdu. Cítila hlavně strašnou vlhkost a bahno. Ale taky pár dalších pachů, které ji ale spíš mátly. Konečně měli dobrý výhled. Kapybary. U řeky. Líně si tam hověli, zatímco oni je sledovali a těšili se na jejich lahodné maso. Amygdala se zařadila, aby matce nepřekážela, a snažila se dělat vše tak, jako ona. Když dva dělají totéž, není to totéž, zvlášť když jeden z nich je vlče. Ale snažila se a kopírovala co se dalo.