Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Angee udělala za Barnatt pár skoků vpřed, a to sotva ji černá vlčice postrčila, aby to udělala. Jenže po slípce cvakla naprázdno, ta se otočila a vletěla přímo za Barnatt, která už na ni čekala s otevřenou náručí... nebo spíš otevřenou čelistí. A cvak! Munchnula ptáka místo Angee. Angee se oklepala, jelikož to už jí do kožichu padala další voda a vycenila zuby směrem, ze kterého přišel zvuk.
"Jo, vidím," oznámila Barnatt a nějak tak úplně nevěřila, že... se před touhle kočkou dokáže ubránit. "Ale moc nevěřím, že nás nechá na pokoji, beťačko." Jo, nějaká slušnost teď letěla oknem, byl čas mlátit chlupatou, světle šedou kočku. A nebo se od ní naopak nechat zmlátit, kdo ví, žejo?
A tak tu stáli, zírali na sebe, Angee možná trošičku mimo ale pořád docela dobře směrem k obličeji šelmy. A Barnatt... no, ta držela slípku, takže nemohla úplně dobře cenit zuby a vrčet a cvakat tesáky. Takže to Angee vehementně dělala za ni.

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Ulov si na horší časy
× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem 1/3
× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem

Barnatt se pustila do vysvětlování toho, co tu je za bohy... nebo spíš není. Kromě toho, že tu panteon s Angeeinou patronkou nebyl, Barnatt mluvila o zdejší bohyni a netušila, zda je tu bohů víc.
"Můžu to zkusit, ale upřímně mi přišlo, že ani Minkar moc netušil, co se tu děje," povzdechla si nad tím. Jo, bratříček byl občas trochu moc zasněný, hlava v oblacích a pak? Pak se jednoduše nedíval pod nohy. Netušil, kde je a co dělá, nezajímalo ho nic okolo... a možná se pletla a jen neměl čas jí předat lepší informace. Měl přeci jen na spěch když odcházel.
"Rozumím," odpověděla a pak se uvelebila vedle ohýnku, spokojená nad teplíčkem. No jo, nebyla tu voda a najednou se žilo mnohem lépe. Dlouze si oddechla. Kdyby tak přiletělo pečené kuře a... nastražila uši a směřovala zraky směrem, ze kterého přišlo šustění.
A stál tam. Pták. Doslova na ně čučel jako vypečené kuře než se dal na rychlý útěk. Zatracený bělokur!

Vlčice se přiblížily k místečku, které se zdálo být docela dobré k odpočinutí a Barnatt už nějakou chvilku zpátky i navrhla ohýnek, takže se Angee poměrně těšila, až si ohřeje kosti. Kdy k sakru tak zestárla? Vlastně ani nebyla tak stará, ale všechen ten stres a všechno v jejím životě ji nutilo se tak chovat. Jakoby byla bábinka a ne ženská v nejlepších letech. Hmpf. To k setsakru byla. Ještě si byla schopná najít muže a založit s ním rodinu!
"Vážně? To zní... příjemně. Co jsou vaši zdejší bozi vůbec zač? My doma měli Diův panteon, ale předpokládám, že tady budou zase jiná božstva?" střihla ušima zaujatě a pak už i její oči padly na přístřešek, který Barnatt našla. Rychle do něj zaplula a dlouze vydechla. Tohle bylo hned příjemnější. Posadila se a snažila se v okolí rozeznat něco jiného než šeď noci a deště, ale nedařilo se jí.
"Obávám se Barnatt, že i kdybych chtěla tak ti v tomto počasí potravu najít nepomůžu... až moc mi všechno splývá."

× Vydej se hledat bezpečné místo 5/5

Pokládala tlapku za tlapkou a když ji Barnatt upozornila, že je před ní nestabilní půda, opatrně to nahmatávala tlapkou než pokračovala dál. Zdála se z toho být mírně nesvá. Už byla tma a tmavo a Angee si v takovém počasí nevěřila ani za světla. Zoufale se rozhlédla kolem, znovu, jakoby čekala že něco uvidí. Neviděla nic.
"Blížíme se k něčemu, kde se budeme moct na večer schovat?" optala se Barnatt mimoděk, protože jinak moc neviděla šanci něco, cokoliv, najít. Ach...
"Upřímně, nemám na to moc dobrý názor. Tenhle svět ještě neznám, takže ani nevím jestli by se tu po okolí cestovat dalo. Určitě se to zdá být velkým místem, ale nevím jestli dost velkým na to, aby ho jeden za celý život neprochodil a nepoznal," vysvětlila Barnatt. "Doma byla pevnina kam jen oko dohlédlo a jeden mohl jít rovně celé dny. Přijde mi, že tady to tak není. Je tu moře, všude jen moře. Je to trochu... jako vězení."

× Vydej se hledat bezpečné místo 4/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

Angee si zaujatě vyslechla názory Barnatt a nakonec jen přikývla. Takže Aetas byl klidný a rozvážný vůdce, zatímco Alyanna byla radikál. No... tak to se tedy uvidí jestli se ve smečce zdrží dlouho, občas uměla sama být pěkně jedovatá a taková alfa ji mohla docela jednoduše vyhodit bez dalšího slovíčka. Doslova vynést v zubech. Povzdechla si nad tím.
"Takže velká změna, to rozumím..." převalovala na jazyku další slova, ale nedostala se k nim. Spíše následovala Barnatt a doufala, že černá vlčice ví kam jdou. Minimálně tak aspoň vypadala, šla docela na jistotu. Brzy budou v suchu... snad!!
"Moje... rodná smečka byla plná nomádů, kteří pořádali nájezdy na ostatní smečky v jejich cestě. Něco jako tady zlatá smečka pro mě není tak úplně nové, ale možná mi na tom nomádství pořád cosi chybí," přiznala a mávla ocasem.

× Vydej se hledat bezpečné místo 3/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

Angee mávla ocasem a přikývla. Dobře, takže za celou tu dobu tady nebylo nic... a teď najednou přišla potopa. Povzdechla si nad tím. Že zrovna když sem dorazila ona! Nemohla dojít po potopě? Hrozné... vážně jí Artemis nepřála, co?
"Doufejme že budeme mít štěstí. Myslím, že je v okolí dost hor a skulin na to, aby se někdo mohl zpakovat a schovat se i někam jinam," podotkla a přivřela oči, jak se snažila ostřit na okolí. Ne, bylo to nesmyslné, všechno splývalo. Dlouze si povzdechla. No, bude se snažit nadále, ale asi s mizivým úspěchem. Tohle bude muset zařídit Barnatt.
"Když už jsme spolu ale uvězněné... povíte mi něco málo o té vaší smečce?" optala se. Přeci jen o zlaté skoro nic nevěděla. Bylo to špatně? Jo. Měla by se co nejdřív něco dozvědět? Ano. A snad taky i dozví. Když už tu byla s paní beťačkou, žejo. Něco už slyšela o tom jejím synkovi, něco slyšela na srazu a...
"Docela by mě zajímalo, co jsou zač vaše... naše alfy. Proč vůbec byl na srazu takový rozruch?"

× Vydej se hledat bezpečné místo 2/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4

>> Furijské hory

"Můžu se pokusit po něčem podívat, ale nic neslibuju," zavtipkovala směrem k Barnatt a mávla ocasem. Určitě se mohou po něčem porozhlédnout, nějaká kořist jistě i vylezla teď sem nahoru. Vlčice se zlehka rozhlédla, ale všechno bylo víceméně rozmazané a moc toho tedy o okolí říct nemohla. Jen to, že pořád prší.
"Všude cítím vodu, Barnatt. Tahle situace je vážně špatná... snad je Minkar a ostatní v pořádku," povzdechla si. Přála si vědět, kde se teď její bratr nachází. Kdyby tak měla nějako
u magii nebo cokoliv co by ji k tomu dovedlo... povzdechla si a zaklonila hlavu, stojíc a chvíli si v ní smáčejíc tvář. "Bývá tu počasí takto špatné? Přišlo mi, že když jsem přišla, nebyl na obzoru ani mráček."
"Můžeme se pokusit o to, co se nám zrovna dostane pod tlapky, ale zkusme se mezitím i rozhlédnout po nějakém místě, kam se budeme moct schovat," navrhla, protože by se raději někde dobře vyspala než aby naháněla Barnatt a kořist všude po horách. "Pro tentokrát se ale budu muset spolehnout na váš zrak."

× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci
× Vydej se hledat bezpečné místo 1/5
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

>> Rokle

"Nevidím v tom problém," mávla ocasem v reakci na nabídku tykání. Proč by ne? Vlčice se zdála být docela ohleduplná a milá, Angee nebyla proti tomu si udělat kamarádku v podobném věku. Alespoň tedy doufala, že je Barnatt v podobném věku? Neměla to však jak zjistit. Šediny by už asi horko těžko na jejím čumáčku rozeznala.
To už však dvojice došla k pampeliškám, jenže to vlastně pampelišky nebyly. Angee stáhla ouška a rostlinu si pořádně očichala. Hlavně kvůli tomu, aby si ji s pampeliškou nespletla v budoucnu ona. Nebo nějaké z těch vlčat co měla hlídat. To by byl problém, velký. Ach, bude o tom muset udělat všem mladým potom přednášku. Vlčata ráda konzumovala kde co a ani by ji nepřekvapilo, kdyby některé zkoušely i jedovaté pampelišky.

>> Severní hory

Angee žbluňkla a chudák Barnatt ji musela zachraňovat. Pro jednou se jako to vlče cítila světlá vlčice. Barnatt ji chňapla a odtáhla ji na břeh na druhé straně, což vyústilo v její neutuchající kašlání. Vypadala, že asi brzy lekne. Kde byly žábry když je jeden potřeboval, co?? Barnatt se však činila a zachraňovala levá zadní. Angee se ještě chvíli dávila, načež zvedla hlavu a vděčně Barnatt kývla.
"Ta voda... nebyla vidět," poznamenala přiškrceným hlasem, uši stažené k hlavě. Na to, jak Barnatt tvrdila, že jí vydrží suchý kožíšek dlouho, teď se skutečně zdál být... nesuchý. Ale fér, nebylo to deštěm. Vlčice se zašklebila. Asi po tomhle bude veškeré procházky vodou nesnášet. Byla sice dobrá plavkyně, ale když prostě po tlamě napřed zahučíte do bazénku... no, velkou radost to neudělá ani tomu nejlepšímu.
"Vy jste v pořádku? Nepoškrábala jsem vás, že...?"

>> Furijské hory

× Zamiř do bezpečí
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

>> Červená louka

Vlčice kráčela sebejistým krokem, což docela dobře napovídalo o její schopnosti fungovat s jejím zrakem. Zdála se však být docela nešťastná z té vší vody pod svýma tlapkama. Všechno to čvachtalo a zavazelo a klouzalo...
"Hory by mohly být dobrý nápad," uznala Angee a pak se opatrně sklouzla níž po cestičce. Dobře, teď už to bude lepší. Začala tak opatrně kráčet vpřed a najednou...
ŽBLUŇK!
Vlčice místo na cestičku našlápla na místo, které už bylo plné vody a které její oči registrovaly jako pevnou plochu. A Angee? Ta vyjekla, čenichem napřed do vody zajela a na chvíli úplně zmizela pod vodou, než se z ní začala hrabat, lapat po dechu a taky i trochu panikařit, protože netušila kterým směrem je souš.

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat

Zasmála se nad tím. Ano, pokrytectví stáří. Kázat tak mladým pro jejich vlastní dobro a přitom... Angee rozuměla, velmi dobře. Ach, Barnatt, skutečně z vás určitě budou kamarádky! A třeba si pak i někdy postěžuje na toho marnotratného syna. Adoptivního, podle všeho.
Jenže to už Barnatt Angeeinu otázku změnila v otázku na tělo a Angee jí jen věnovala krátký pohled, než znovu shlédla k rumněnce. No... to bylo těžké. Záleželo na tom, jaký měl den světlo a...
"Převážně vidím obrysy. Drobné detaily a nebo barvu očí často nerozeznám. Ty vaše vidím, ale to jen protože září. Oči vašeho alfy mi například zcela splynuly se zbytkem tváře. Tma taky dělá svoje, hlavně když vlci stojí ve stínu." Na její popisek ale pokývla. Dobře. Takže nevypadala úplně jako Jih. To bylo jaksi uspokojující, uklidňující.
Atreas jim samozřejmě vypovídal všechno, co vlčice potřebovaly o rostlině vědět a tak Angee nakonec jednu květin vzala a mírně nešikovně se ji pokusila uschovat od Barnattina kožichu na krku - a místo toho ji málem stonkem píchla do ucha než chytila správný úhel, kde stonek netrčel do všech stran.
"Vezměme si je na cestu a až najdeme nějaké sucho, pořešíme jak je usušit," rozhodla a vzala si pár kvítků i pro sebe. Zamrkala a pokusila se zaostřit, ale po chvíli to vzdala.
"Půjdeme?" optala se Barnatt a sama zamířila směrem dál z červené louky. Na portál se už upřímně vůbec necítila.

>> Rokle

Barnatt byla chytrá a inteligentní vlčice. Angee z toho tak nějak sesumírovala, že nejspíše bude starší než ona a nejspíš si svou pozici vysloužila právě svou houževnatostí a příznivým temperamentem. Budou si rozumět, alespoň tomu věřila. Matky si měly vždycky o čem povídat, i kdyby to byly jen jejich neposedné ratolesti.
"Pokud se vám bude chtít mi vysušit kožich, rozhodně bych nebyla proti. Ale nebudu lhát, nevidím v tom pointu - tento nečas mi brzy kožich zase celý promočí," mávla ocasem a na černou vlčici se usmála. "Povězte mi, pokud bych vás někdy potřebovala popsat, máte nějaké specifické znaky, které vás řadí od ostatních vlků?" Zmínila před celou smečkou, že už tak dobře nevidí a její zrak se zhoršoval s každým rokem za ní. Nepřekvapivé. Na blízko to bylo mnohem lepší, ale nehodlala do Barnatt prakticky dloubat čumákem jen proto, aby si ji dobře prohlédla.
"Souhlasím," povzdechla si a zase si vzpomněla na poznámku Barnattina syna. Na imaginárního Rhaaxina se ve své mysli zamračila a jala se trhání rumněnek jakoby se nechumelilo. Přeci si na něj nebude aktivně stěžovat před jeho matkou, sebemilejší Barnatt byla!

Vypadalo to, že sama Barnatt měla problém s vychovávání mladých nedorostů. To dávalo smysl. Povzdechla si nad tím. Takže asi otěhotněla jako mladá. Ne, počkat. Co to řekla? Zvedla na Barn pomyslné obočí a pak nad tím zavrtěla hlavou.
"Nebudu ani soudit, jak šíleně to zní," podotkla, "protože celé tohle místo mi zatím přijde poměrně šílené." Vlk, co umí probudit magie, matka bohyně, to všechno... eh.
"U nás magií taky nikdy nebylo moc. Jen ti nejsilnějších jich měli několik. Většinou však nebyly úplně vypilované. Můj otec se například narodil s magií času jako většina jeho rodiny, ale pokud vím, ovládal i další. Já se nikdy pořádně neodpoutala od ledu," mávla chvostíkem zamyšleně. Že už led neovládá, to zatím netušila. Podívejme, vždyť byla její magie tak slabá!
"Vážně? To je zajímavé. A jak že se jmenuje?" pronesla nahlas a ten vlk, který rostlinky sbíral, odpověděl a dal se i do nějakého toho povídání. Zdálo se, že zdejší sdíleli vědomosti docela volně. Angee si nemohla pomoci, udělalo jí to radost. Vlci, kteří aktivně předstírali, jak neumí odpovídat na otázky, byli pěkně otravní.
"Takže vyléčí každý nezmar, hm? To bychom jich měly natrhat hodně a usušit, pro budou drobné tlapky Zlaté smečky, nemyslíte, Barnatt?"

Angee přitakala a pobaveně si přejela vlčici pohledem. Neznala Minkara? Žádné překvapení. Minkar byl prostě... Minkar. Tu a tam, s nikým moc nemluvil, radši si trhal kytičky a nebo vyprávěl poezii. Byl z nich jeden z nejklidnějších, i když zdaleka ne jediný introvert. Povzdechla si.
"A taky je pěkně drzí," mávla Angee ocasem, "ale to jsou všichni v jejich věku." Na chvíli se odmlčela a zamyšleně se na Barnatt zahleděla. "U vás některé magie vůbec neexistují? Zatím jsem neviděla kdo se tu s čím pohybuje, ale u nás jich bylo poměrně mnoho a s věkem vlka se vyvíjely. Oheň v blesky, země v přírodu, voda v led... funguje to tu stejně?" Alespoň tak nějak odhadovala z toho, co viděla, slyšela, cítila a co jí teď Barnatt vysvětlovala.
Ale to už se vlci přiblížili k červené rostlince a Angee se k ní sklonila a pořádně si ji očichala. Ten vlk, který je zjevně sbíral, o nich vesele cosi povídal a Angee to moc nešlo na mozek. Tak speciální, že roste jednou do roka? Stočila pohled k Barnatt, jakoby u ní čekala nějaké ujištění, že si to vlk nevytahuje z drápku.

>> Sněžné tesáky

Barnatt se chtěla seznamovat. Z nějakého důvodu to Angee překvapovalo. Hm. Možná kvůli tomu, že vlčice nevypadala jako někdo, kdo by běhal za níže postavenými členy a... aha. Tady to bylo. Hledala si dvojičku. Angee se nad tím uculila, ale rychle to před černou betou schovala.
"Nemám s tím problém, jen se všichni rozdělili a rozprchli - a já bohužel nikoho neznám dost dobře na to, abych je chytila za srst na krku a donutila je zůstat," mávla ocasem a v očích jí zajiskřil humor. "Máte pravdu, jsem Angee. Povězte mi, byl můj bratr přínosem pro smečku? Mluvil o vás moc pěkně, hlavně o své Zarině..." povzdechla si a raději se soustředila na cestu. Její chudák bratr musel být pěkně v šoku že jeho družka zmizela. Potřebovala si s ním později promluvit, ale podle toho jak vypálil...
"A také se zjevně bojí vašeho syna. Je to u něj obvyklé?" optala se, ale spíš ze slušnosti, protože slyšela jeho kousavé poznámky a moc dobře tušila, kde asi bude pravda. Jenže to už ji do čenichu udeřila vůně květů. Musela být hodně blízko, když vzala déšť v potaz. A taky tu byl nějaký vlk, který zrovna kvítky sbíral.
"Chcete se zajít optat proč v takovém nečase opečovává zahrádku?"