Příspěvky uživatele

< návrat zpět

<< Němé údolí (Severní hory)

Slaný vzduch od moře a poslední zbytky chladu kousaly v čenichu. Možná to nebylo tak dlouho. Něco bylo furt stejný, i když to začínalo smrdět jarem. Že by ale měla nějaký šance svou šedivku tu najít, no– esli tu byla, tak byla taky dávno fuč. Oceán hučel, vodopád hučel – jo ten dokázal vykouzlit jiskřičky v zelených očkách, zatím co mžourala večerem. Stejnak se jí chmůry chtěly držet jak blechy v kožichu. Neprospíval jí ten křížek na krku, vůbec!
Ale když nebylo jedné společnosti, najde se jiná a hned není pod psa a ten tmavý vlk támhle, ten se přímo vybízel k tomu, aby si to přiklusala blíž. "Nazdar, simtě, Ásleif," to si mohla formality odškrtnout ze seznamu, který nikdy neexistoval, "takovou šedivou vlčici, modrá očka, modrý šáteček, tu si tady náhodou neviděl? Nebo takovýho malýho protivnýho prcka s černou nohou?" poslední výstřel do tmy, že. A začátek dobrý jako každý. Ale ani náhodou to nevypadalo že půjde hledat někam dál, když si před něj kecla na zadek, hlava nakloněná. No?

<< Furijské hory

Jak dlouho to vůbec bylo? Snad dost na to říct, že jí čas utek jak voda mezi packama, bez toho aby to bylo faux pas. Protože přesně to jí udělal, smrad jeden, a co jí po něm vůbec zbylo, co. Vůbec nic, přesně tak! Dupla (či spíš čvachtla) packou,do rozbředlýho sněhu. Protože lítost, že nešla s Nycteou tahat Zinka z louže, ta byla její vlastní. Kde vůbec teď tak Šedivka mohla být co. Ještě jí vzala voda, nebo odešla s tím druhým šedivým za západem sluncem a už by to bylo, utrum pro Sléfu! Konec velkýho přátelství a kde by umřelo... tady! V zapadlým oudolíčku, no prosím!
K obecnýmu prospěchu jí ale katastrofizování dlouho nevydrželo. Sedět jak hřib a občas se podrbat za uchem, jak to by jí mohlo bavit. Ještě jí očka docela slzela, beztak od tý nudy. Takže vztyk, protáhnout a prokřupat ty starý klouby, z kožichu vymést prach a marš, tetka! A že si to tlapkala k tomu kopečku nad tou louží jak nechali Zinka, co to by komu jako musela vysvětlovat. Bylo to na sever.

>> Na Vyhlídce (Severní hory)

Paletka 2.
lady of the lake? b, more like lady of the whole sea.

Vyhodnocení Vánočních přáníček!
Po důkladném zvážení a prodiskutování všech vašich přáníček v naší elfí dílně, jsme se shodli splnit přání následujícím osobám:

Merlin - 18% na rozělená Naxinovi
Sachi - 25% na rozdělení Sachi
Cyra - 3 tlapky do ohně
Rodion - 3 tlapky do ohně
Barnatt - speciální magie Nyctee
Ellie - magie Proměna Faustovi
Lissandra - magie Mysl Arrynovi
Stina - magie Zvěd Aiře
Ásleif - mazlíček
Enzou - mazlíček
Hanka - mazlíček
Ořešák - mazlíček
Stray - mazlíček
Vino - mazlíček
Vesna - volný slot
Alduin - přívěsek Ushari
Morpheus - přívěsek Akrosovi
Yaro - přívěsek

Užívejte svých darů moudře, snad jsme vám udělali radost~
O tom jak chcete rozdělit procenta si napište do komentáře a Ježíšek už to zařídí. Se specifiky vašich přívěsků se obraťte na Barnatt a mazlíčků ku Strayovi. Vše ostatní se v nejbližší době objeví na vašich profilech.

Jménem AT Vám všem ještě jednou (a opožděně) přeju krásný nový rok.
Váš Ježíšek

“Jinak?” naklonila se jí hlavička, “Jako tak nějak v přirozených mezích jinak, nebo pohoří narostly tlapičky a šlo do háje jinak? Ne že bych se divila, tak jako jako tak–” no, o čem to vypovídalo, že se vůbec musela ptát! “A jesli se to přibližuje, ať si to dá pauzu než umřu, takhle mi to docela vyhovuje.” Ještě to musela všecko obejít, sakra!
O Yaloru, to poslouchala jako nejvzornější školáček, být jen v její brašničce sešit a v hlavě koncept písma. Neměla ani jedno, ale s jen jedním uchem to nemohlo zas hned druhým ven. Zas na něm nemohla mít cool cingrlátko jako Nyctea. Něco za něco. “Balrog, to mi nic neříká,” jestli to měla být nějaká zdejší celebrita, pak teda mizerná, “ a beztak na tom štítu teď sedí nějaký zajíc a bere ho voda.” Škoda toho ale, to by byla ráda viděla. “Ale je to hustý! Celý, štít a schopnosti a– ty umíš hýbat věcma?” Byla to maličkost na zdejší kraje, asi, ale! To o šedivce nevěděla! “Nyctea, ještě abych ti začla závidět! Nemůžu zezelenat, to by mi neseklo!” A co že měla za sebou vlastní vojnu, víc je víc.
“Budu tě držet za slovu, druhu v rozbité hubě!” ve zbrani být nemohly. Štít už byl přeci pryč.
“Jsem nečekala že mě na stará kolena zradí i pampelišky!” moc co dalšího jí teda nezradilo, ale, pampelišky–! “Co bude dál? Sedmikrásky?!” a pak třeba celá ta Zinkova kytkovatá famílie. “Jdem! Tohle stálo za prd!”

>> Němé údolí

<< Severní hory (němé údolí)

"Taky bych to umírání nejraději nechala na jindy," zazubila se Sléfka. Příliš se bavila na to, aby teď měla zaklepat bačkorama. Nebo spíš sandálkama v ponožkách. Ty jí ale byly koncept tak vzdálený, jako systém zdejšího zeměpisu No, možná ne celý, ale tu jsou docela normální hory a tam někde je poušť," mávala hlavou kajsi ku severu, "támhle džungle ale zas na severu bude zima až praští–" jak by to někdo prostě rozházel, jak se mu hodilo, "a... buď se zvětšuju jak stárnu, nebo to předtím, než jsem se tu ocitla, bylo od sebe trochu... dál?" Ale třeba jí fakt jen tížil ten křížek na krku a nastupující senilita, co mohla vědět.
Něco mezi těma ušima však ještě bylo, "Yalor, Yalor,... kámoš o tom něco mluvil. A něco o své mámě," tehdy na krku měla vojnu, no, si nepamatovala vše! "Ale, ty. Ty si mi snad nic neříkala–!" Div neměla v očkách hvězdičky, slyšet chtěla!
"Já věděla že je na tebe spoleh!" drcla do Nyctey bokem. "Dáme jim do zubů!" Pokud to bude třeba, samozřejmě, ale i tahle potopa mohla být boží nadělení, to by jako důvod ušlo...
Protější kopec byl prostě vždy zelenější. Nebo strmější. Občas oboje a ještě k tomu to tu muselo být jak na václaváku. A z nějakého důvodu v tom byly zas kytky, už by měla dva nikláky! Ale když už tu byly, "Hele, Nyctea! Pampelišky!" a ještě neodkvetlé! Třeba by si je mohly strčit za uši ať se mezi tou šedohnědou docela nezratí. Kdyby to teda pampelišky byly že, "a nebo taky ne," budiž zastavena před velmi špatným rozhodnutím. "fajn že si tu, někdo by se mohl otrávit!" Pokusila se pochvalně plácnout Azumu zablácenou tlapkou. Neúspěšně.

<< Dračí průsmyk

Nakrčila čumáček, no co že nechtěla mít z šedivky koření na guláš! "To jó, teď vsázím na to že se utopíme jak dvě krysy! Ale aspoň ať ze mě něco zbude, ať maj broučci co žrát." A třeba ať jednou někdo zakopne o její kostřičku a pomyslí si: 'to jaký hňup tu chcíp?' To by s lávou asi nešlo... "Beztak. Celej svět na třech kusech šutru–" Jak to fungovalo, co ona mohla vědět, asi choroba z pobytu zde, nepozastavovat se nad těmi drobnými zvláštnostmi.
Byly tu větší ryby, "Ať to zkusí. Kousnu je," spiklenecké mrknutí a ani ždibec pokory před svátostí. "Na to kolik jsem slyšela, ještě jsem tu čest neměla." Takže to všechno mohlo být jen komplikovaný podvod a za nitky mohl tahat všeho všudy třeba Wu. Parchant jeden.
"Nedávej té vodě nápady, ještě to zkusí a co pak s náma!" pak jim ani tenhle grandiózní kopec nepomůže. Úkryt? Takový luxus a ještě sdílený bydlení!" Ale tak, Nyctea vypadala že má záležitosti možná trochu víc pohromadě a tak nestačila jen kupa listí a na noc vystěhovat jezevce z nory.
Roztržitě si tlapkala a tu očka zřela cosi dál, "Nešoupnem se o jeden kopec dáál? Tam jsem ještě nebyla." Vlčecí kukuč už jí moc nešel, tak snad jí za ocas neodtáhne šedivka zpět do sucha...

>> Furijské hory (Němé údolí)

<< Křišťálové jezero (Luka)

"Tak prosím! Příště se starám jen u vyšších," dloub packa Nycteu nazpět, "nebo u tý lávy. Ale to ti nevím jestli by z tebe nebyl hned popýlek, bych tě leda tak mohla nasypat do brašničky," i když to teda nebyl její preferovaný způsob 'mít někoho po boku'. Tu naráz se zadumala, "Ale jak jako lávu, tu mají lávu?" očka jí svítila jak dva vánoční stromečky, však sopku ještě v cestovním deníčku neměla. To by vůbec nemuselo být špatný průkopnictví.
"Jo, jako by nám je někdo musel podstrkovat, my jich máme sami dost!" demonstrativní vypláznutí jazyka k nebesům. "To se ale taky hned cítím líp! Že tu nejsem za blba co se vykašlal na lekci jak přežít potopu." Obvykle přeci jen kašlala na smečkové móresy a slušné vychování, tohle jí nešlo do stylu.
Ale už aby se bála, však ji šedivka prostě zahučela do vody, jestli i ona tam chtěla prosedět celej konec světa, to aby si vor stavěla sama. Když to ale bylo jen docela vobyčejný nevychytání hloubky, "Kdyby nebyla, tak furt máme sucho v krku! To by bylo hrozný!" Chtěla bys tak žít, Nyctea, no, "Ani ten čaj by nebyl fajný. Což teď bude, sakra bude, jdem než nás to rozmočí!" Někam nahóru nejlíp, jak příhodný že teď měla i na výběr. A protože vždy chodila na sever, by pohroma věděla kaj jí čekat. Takže na jih!

>> Severní hory

× Zamiř do bezpečí

Ásleif
× Projdi se po zatopeném území 1b
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí 1b
× Pokus se plavat 1b
3 body

Hvozdík
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí 1b
1 bod

Nerys
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí 1b
× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci 2b
3 body

"Žijéš! Ty žijéš!" to jedno zbývající ouško cuklo za Nycteou a pak se k němu přidala i očka, když už nich vodu docela vymžourala a z šedého fleku nejistých tvarů se stal tvar jistý. A ten správnej k tomu! Zinek... asi dělal buližník na dně a obrůstal chaluhama, ale tak, jestli ho to v životě naplňovalo, mu to i přála. "Paráda? Nic lepšího jsem nezažila!" No vážně! Teď si na nic lepšího nevzpomínala. Pro jistotu se i za uchem podrbala, jestli z něj třeba nějaká vzpomínka nevypadne. Ale ne, jenom voda, tohle byl zcela jistě vrchol jejího života, a nebyla v něm ani řádná odpověď Šedivce, "Ty jo, já ani nevím," takhle legendární nápad a nikdo se k němu nehlásil, "nebude to třeba boží osvícení nebo tak?"
Mrkla k nebesům, kdyby něco. Dostala jen kapku. "Chčije teda solidně, ale," ona i ta hladina se teď tak nějak pošoupla a– co v ní zas byla Nyctea! Ale hups hned za ní, udělat kolečko a dojít ke stejným závěrům. Tohle stále za hovno. "Souhlas. Víš jak, nechcu plašit, ale nemyslím si, že jsem stihla pochytit celé to dýchání pod vodou," čvachtla si tlapkou, na podtržení zjevu vytopeného ščura. Sjela vodopád, to by bylo ale už trapný aby se utopila v přelité kaluži! No rychle pryč, čvacht a čvacht.

>> Dračí průsmyk (př. Luka)

× Projdi se po zatopeném území
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí
× Pokus se plavat

Ťep, 13 žetonů na pult
- 3 za slevu na tlapky do obchodu pro Hvozdíka.
- 10 za mušli.

Schváleno

Div jí nervózitou to její zaječí srdéčko z hrudi nevyletělo. Nač se zaobírat vyhynutím jejího rodu, teď– teď! Na hraně největšího počinu historie od objevení jedlosti králíka! A vůbec, měla cérky, adoptovaný a to muselo stačit, kdo by vůbec chtěl sdílet její buňky mozkový.
Káždou chvílí, kááždou chvílí– a!
"VÍÍÍÍÍ!!" a hlasivky div že neměla nadranc. Ať svět o nich ví! Že kdy pochybovala o bárce jeho zinkočenstva, tohle byl nepotopitelný koráb. Vodou, vzduchem, volným pádem– Sléfka zvedla pacičky do vzduchu, vysmátá jak měsíček na hnoji. Strach je pro sraby, padavky a pochcánky! "NIKDÝÝýýý!!" přeřvala Zinka v poslední chvíli, dokud se vzpomíná, ještě se neúmřelo! A pak se již plavidlo setkalo s osudem všech nepotopitelných lodí.
Z vodního, nakonec ne, hrobu, se vyhrabla ani nevěděla jak. Co jí byla země platná v ledové díře, tohle bylo staré dobré máchání, zmítání a sípání. Mokrá, zimná a první slova dobyvatele nových hranic možností byla "Pffffrhhrf–!" Tedy, flusanec vody a sopel z nosa. Zelená očka docela rozostřená a v systému stále dávka adrenalinu, že by si nevšimla, ani kdyby jí chyběla noha, na tož jestli má něco pohmožděné. A stejně prvně koukala, jestli se z vody vyhrabal i šedomodrý flek (ten druhý měl topení jako koníček, to už věděla). "Šedivko?" vysypalo se z Sléfy mezi kašlíčkem, "žiješ ještě?" Mžourala okolo, nervy teď zcela na druhé straně spektra příjemnosti.

"No jo už, no joó..." mrmlala na stížnosti zezadu. Co ona jako mohla za to, že ze zásady, když je potřeba někde se vměstnat, nožek je naráz příliš a místa málo. A přitom ani nebyla brouk! A vůbec, svou hrdost měla, hrdobec byla! Nesletí z téhle bárky (ano bárky!) dřive než vůbec vypluje na svou panenskou plavbu.
A jen si, výsosti, seďte hezky veprostřed, přesně tak. Ať si nezlomíte drápek. Nebyla už taková pozice vládnoucích tříd, sedět hezky v bezpečí, jen ať si proletariát rozbije tlamu první, no? Sám sis to na sebe přines, tak vládni!
„Jasný kapitán!“ Co by nebylo jasný, projedou se přes led, po vodě a přímo do dějin! Každý vlče bude znát jejich jména a její první bo seděla vepředu a abecedně to tak vychází, trpte, spolujezdci. „Vzhůru dolů!“

"Asi se topí," pokrčila rameny, "to on tak dělává," stejně jasné, jako že Slunce vychází na východě. Zvedla packu, jako by na ní měla najít hodinky a odměřit si jak dlouho tam je tentokrát. Našla jen kompas a čas byl pořád stejný – sever, celá.
Přesný čas kdy se monarcha vynořil z vln. Co? Protože máš kytku na hlavě? Výkonná moc pochází z mandátu vodního tvorstva, ne z– tohohle!" ječela na něj zpět, chaluha stále na tlapě jako ne zrovna rudý prapor a v jejím srdci horoucí plamen revoluce! Za demokracii! Za práva proletariátu a padavek! Dolů s buržoazií ať už ta je cokoliv, dolů s nimi z vodopádu!
"Však už jdu, vaše velkorybosti!" to jako dělal že ona se nějak fláká? No prosím! "A proti kaprovi se vyhrazuji!" ať jí najde nějakou lepší rybu než usadí svou sednici do jejich korábu. "JÁ!!" a než to dopištěla už měla půl zadku vepředu, "První kdo si natluče hubu, je ten koho si svět bude pamatovat!" Malej krok pro vlctvo, velkej sešup pro Sléfu! Nebo něco takovýho.

<< Severní hory

"PADAVKA?! Já ti dám takou padavko, ty rybí hlavo!" ještě aby na tohly byla zticha! Se přeřvat nenechá a žádná padavka taky nebude! Tedy zda nohy a procenta dají, dovolovat, to si dovolovala, ale co kdyby si někdo dovoloval víc, že jo.
O život! O čest! Běžela jako splašené stádo, jako vítr jako– "Momééent–!" Žbluňk jak koule od kanónu. Brzdy nefungovaly a hladina se nad ní zavřela. Načež jí hned zase rozrazila protože voda jí říkala zhruba absolutní nic.
Nebyla nějakej hastrman Zinek co si mokrej hned začne o kytičkách! Musela se zorientovat safrapes! "Ale, ale, kdo je nakonec padavka, to jsou ty důležité věci!" Dupla si mokrou pacičkou. Na jeho hadí tělo, neúmyslně tedy, ale teď ho na té pacce měla a nechtělo pryč a co teď s tím. Nejlépe se to pokusit přilepit na toho co to vytáhl, "názorná ukázka?" Její nejlepší andílkovský úsměv byl poněkud křivý.
"Vzhůru ať můžeme dolů, braši!" logistika se domyslí!