Příspěvky uživatele

< návrat zpět

No nebyla ta zima krásná, sníh, led, daňci- daňci? Cukla, hlavu obrátila ve směru kde zrzavá šmouha zmizela z její periferie jako přerostlá sovička. A jako sůva z nudlí na zhmotněnou kumpanii taky výrala. "Ti kdy se tu vzali?" zabručela pod čenichem, jako by to snad nebyla ona, kdo byl přítomností zcela mimo. A ono se bručení se ani nijak neohřálo, sotva jí to všehno prolezlo hlavou, pádila za zrzavým zjevením. Na rozdíl od kterého taky uměla brzdit. Amatéři.
"Servus!" nenechala se opomenout s pozdravem zatím co zelená očka šmejdila po okolí. I když hlavní objekt zájmu byl zcela jasně obyvatel závěje, "Co to tady provádíte, omladino?" Ty samé hovadiny, které sama prováděla chvíli zpět na pláži, ale kdy logika dokázala Ásleif zastavit? Jestli se zrzavá nechala, pak jí packou sklepla sníh z hlavy, "Trochu přerostlá na lumíka, ne?" Ne jen na toho hlodavce tedy, jak konečně řádně koukla i po té bílé, na její omluvu se ve sněhu trochu ztrácela, tak jí byla zdejší společnost poněkud nad hlavu. Ta dnešní mládež, vskutku, co si to dovoluje? Vyrůst?!

<< Tichá zátoka

Čerstvá vrstva sněhu křupala pod tlapkami, ale i pod bílým povlakem poznávala toto místo. Matně, možná, ale i tak. Tři? Čtyři léta? Šedá sova a šílenství. Byl to smutný úsměv, který se odrazil v jejích očích. Jak moc odsud tehdy chtěla najít cestu, rozrýpat zem jen aby pochopila tyhle prokleté ostrovy. Kolik se toho změnilo. Starej parchant Wu měl u ní pořád své dny počítané, ten klid nedostane dokud z něj nevytřepe zrnko pravdy, ale jinak– sakra, je tohle domov. Kam si to dotáhla, stará vojno.
Zima už přestala štípat pod kožichem. To by bylo aby jí skolilo menší ochlazení. Zrak upřen k severu, jako by snad něco vyhlížela, co, samotnou jí nenapadalo, ale taky věděla že odsud nemá šanci to zahlédnout. Ale každý mohl vidět hnědou, rozčepýřenou vlčici veprostřed pláně.

<< Zlatá smečka (Zlatý les)

Mrazivý slaný vzduch, štípal v čenichu a na krátkou chvíli... voněl domovem. Matnou vzpomínkou na jehličnatý les na pobřeží, vlčecí dny, ostýchavé severní léto– Všichni, které tam měla, už byli pryč. Někteří, vzdálení stovky, ne-li tisíce mil, jiní již zcela pryč. Rodiče už určitě běželi na polární záři... pamatovala si vůbec ještě jejich tváře?
Odpověď? Rozplynula se jako vzpomínka sama. Najednou cítila jak chladná je voda omývající její tlapky, klouby ztuhlé. Odskočila dál do tuhého písku. Podklouzla. Vybrala balanc. A najednou byly léta jen iluze a skotačila po mořském břehu jako vlče. Hop, krok, skok, otočka a– zvedla se na zadní. Polárku na jazyk nechytla. Vločku ale ano. Čas se na chvíli zastavil, zuby pomalu zacvakly za zmrzlou hvězdou.
Spadla jako žok. Levý bok směs písku a sněhu, na tváři úsměv. Otřásla se a pokračovala dál.

2// chytit do tlamy vločku

>> Kvetoucí louka

Zima kousala pod kožich. A Ásleifa prskala. Tetce už přeci jen táhlo na křížek a to bylo dostatečné povolení. Kdyby se vůbec o takové formality starala. Ať se tím mrazem bohové třeba zalknou. Nebo olíznou led, si tak akorát zaslouží, svině. To budiž hudrování, které spolu s ní opouštělo zlatý les. A Zlatou smečku, pěkně pěkně daleko. Měla dost času nechat si to vše rozležet v hlavě a na jejím názoru se vůbec nic nezměnilo. Kašlat na všecky ty smečky. Hepčí! Je to pravda! Krom Renbli, ta šprota byla výjimka, a její máti... a možná Rhaax, ale ten by si musel dolézt s prosíkem a zapřemýšlet nad sebou–
Stromy prořídly, slaný vzduch protáhnul čenich. A taky těžké myšlenky. Byl nový den– noc, dobrá, a možná jí přes vločky nemohla vést severní hvězda, ale směr, ten dobře znala. Kompas na pacce jen přitakával.

>> Tichá zátoka (Zlatý les)

Predátoři 7. - konec

Rendlik, Aetas

O medvědech si toho mohla vědět kolik jen chtěla, všecko bylo jen spekulace, dokud se konečně někdo nevrátil a nevysvětlil jí proč se se to uctila tu, sedící jako tuřín nad jámou. Jedno ucho trhlo k šedivo-hnědému vlčkovi, vyslechlo a pak celou hlavou pohodila k Renbli, s výrazem heč, jsem se trefila. Drobnější oslazení, protože tu stále bylo to proč medvěda někdo ranil a– všechno ostatní. "Geniální plán," špitla nazpět k Renbli, "já bych jí toho měla co říct až moc." A možná by jedno to slovo bylo rafanec do ksichtu a z toho by byly problémy. Víc než na kolik měla chuť.
Nemohla se na tu potvůrku v jámě ani kabonit, spíš by jí měla poděkovat. Ukázala jí až příliš o vlcích okolo. A o kouzlu smeček. Což potřebovala dostat z hrudníku, hned co se medvěd vydal na svou šťastnou cestu. "Co se mého zájmu týče– " obrátila se na Aetase a upřímně zvažovala další slova, "nemůžu říci že by úplně vyprchal, ale budu si to muset nechat mnohem více projít hlavou." Důvod, inu věřila, že si jednoduše domyslí. Teď by jí tady udržela jen Renbli, aby se tu s tím škvrně nemuselo potýkat samo. A oč si žádala, kdyby to nebyl ten alfa, asi by jí žduchla do boku a řekla: Dobrá volba.

P6
Renbli + Aetas

Tvář jí nadále čeřilo rozhořčení, z vlčice co dle ní nevěděla co chtěla, ale o to více z Rhaaxe. Stará vojno. Tak mu řekla když jsem přišla, kdy ještě měla nějaké mínění o tomto místě, teď jí to hořklo na jazyku. Ne, kdyby to byl vlk, jednám jako ty. Nechala si myšlenku pro sebe, chtěla to s ním vyřešit ale pak. Až- nebude stát nad jámou s medvědem, připravená mu v případě nouze přitáhnout šlahouny k tělu. A možná až nebude cítit zklamáním a zmatením až někde k louce.
Teď se sotva zbavovalo pocitu, že se s tímhle místem nějak přepočítala. Točila se vždy okolo, když byla na estě s Renbli a Barnatt, vlastně ještě když prohazovala první slova k Aetasovi, tak to chtěla zkusit. Celý ten smečkový byznys. Ale pokud bylo tohle, k čemu by se hlásila... Probůh! Teď házela i znechucený pohled k Aetasovi, třeba že krátce, když zjistila že to byla jeho dcerka.Úžasné dítko- ah, bylo těžké neignorovat další autoritu. Renbli. ta byla jediným důvodem proč nepakovala z téhle estrády.
Mohla alespoň vydechnout a odpovědět- "Hele, o medvědech toho zas tolik nevím, ale pokud nemá mladé, pak bych čekala že se smečce vyhne," bylo to jen opakování faktů, ale cokoliv co byly myšlenky na něco jiného než smečkové příšernosti bylo teď vítáno. "Takže tady, buď nějaká magická šilenost, je nemocnej, nebo ho někdo, nebo něco, muselo vyprovokovat," smečková politika jí byla někde do ocasu, takže proč by někdo něco takového dělal, jí bylo docela eh, nejisté. Ale nic moc víc jí do hlavy nešlo.

a)

Stav nyní
Hvozdík: 165kšm - 10r -5m
Ásleif: 293kšm - 17r - 3m
Vidar: 505kšm - 12r - 3m
Ithial: 165kšm - 7r - 3m

Provádím:
Z Ásleif - 285kšm 3 mince na Hvozdíka
Z Vidara - 200kšm 3 mince na Hvozdíka
Z Ithial - 3 mince na Hvozdíka
Poplatek 845 kšm je převáděno 5% je: 43kšm - strhnout 4 rubíny a 3kšm z Ásleif

Stav poté:
Hvozdík: 650kšm- 10r -14m
Ásleif: 5kšm - 13r - 0m
Vidar: 305kšm - 12r - 0m
Ithial: 165kšm - 7r - 0m

Převedeno

Predátoři 5 Renbli, Alyanna, Rhaaxin

Neútočila. Tolik bylo jasné po odpovědi bílo-zelené vlčice, na kterou ale teď koukala poněkud nemile. Byli to tady pitomci? Jak může utéct medvěd svázaný a drážděný... Proboha, jak tyhle smečky přežívaly? "Nevím kdo tu řval něco o nedráždit," odfrkla, sotva ale byla sama nad věcí. Měla starost, být tohle někdo cizí- ale tady vlky znala, záleželo jí na nich a takovéhle pošetilosti je, a především Renbli, ohrožovaly. Podělané škvrně, co jí jen dělalo?
Šoupnout medvěda alespoň na chvíli do klidu, alespoň to trochu ocenila. Alespoň že ten alfa se uměl o něco postarat a ona měla hned víc času se kabonit. Vlčice jejíž jméno ani neznala jí byla přívětivá jako bodláčí, které šlo proti věcem, které jí dávaly logiku. A proti Renbli. Protože možná sama medvídě necítila, ale něco za tím útokem být muselo. "Neurážej se hned nad tím, že někdo nemá v hlavě mech jak ty." Bylo jí jedno kdo to je, ale poslední část by jindy možná i vypustila, ale med, vážně?
Kéž by se jen nad tím mohla zamyslet, ale pronikavá zelená hned švihla k Rhaaxovi. To vážně chtěl udělat? Měla ho od cizáckých příhod docela ráda, ale byla v rauši- "A ty co seš? Sprostý hovado?" Byl to medvěd, ne vlk co útočil z vlastní škodolibosti. Zvíře, které sem dovedlo, inu, bohové ví co. Kdyby na někoho skočil a tekla by krev, prorvala by mu led přes tepnu bez jediného mrknutí, ale v jámě, pohřbít. Nesouhlasila a nehodlala jen stát okolo, vázaná hierarchii, jejíž součástí nebyla a nebrala na ní ohled.

Za pokus nedám nic krom soudnosti a tu postrádám i tak.
Tudíž, formální žádost o 5. Charakter (dospjelý)
Nechť velicí zváží mé činy a jejich hodnotu. Byla jsem mrtva a ožila. Nemohu dát pevné sliby, pouze snahu.

Na MG - dva a půl roka
Sleifa: 200/250
Vidar: 111/150
Ithial: 40/50
Hvozdík: 19/30

Postů od 14.8.2022 : cca. 90?

Podmínka do konce září.
EDIT 30. 9. - Zamítnuto.

Predátoři 4

Nemyslela si že jí to nějak nedopaluje, lehce cvoklá, to by možná uznala, ale za pitomce se označit nenechá. Ne že by to teď napadalo kohokoliv krom ní. Protože do půlkruhu se zařadit, prosím, klidně. Co bylo potíž byly body následující. Na medvěda byly v její hlavě vryty jen dva plány, ověřené milémi a životem, který stále měla. Uteč, nebo se to, sebevrahu, pokus zastrašit. Pak tedy možnost třetí, nechat se rozcupovat na nudličky, ale ta nepřipadala v úvahu. Tohle vypadalo na pro ni novinku. Čtvrtá možnost... alespoň že už nikdo neplánoval praskat.
Krom její hlavy a trpělivosti, "Chceš to pobít, nebo zahnat!?" nechala hlas protnout vzduch. Patřila bledé vlčici, ale upřímně, akceptovala by všechny odpovědi. Byly tohle nějaké smečkové záležitosti, které nepobrala? Opravdu? Plánovala před půlkruhem stvořit... no, něco co by tu mrchu odradilo, ale eh, padalo jí vše jako domeček z karet, její čestná neteř vypadala poněkud zaraženě a ona sama. Inu, stále držela půlkruh, čekala na objasnění postupu a jen se chystala něco nebo někoho tahat medvědovi z tlap.

Asi 3.? Predátoři

Pokud nic jiného, neplánoval již nikdo praskat. Nebo vytahovat neexistující špunty z- ani nechtěla vědět odkud. Dobře, chtěla, ale jen aby viděla s čím přišla jejich prokletá fantazie, než by to z nich pak měl někdo vymluvit. Nebo rovnou zabalit a poslat tomu chaosu, jó, s nějakými těmi parchanty se snad setkala, ale proti Renbli jí upřímně přišli jako slabý čaj. Mít takovou úroveň, už je z toho tady pustina a vzhledem k množství stromů okolo... Žabaři
Dloubat do někoho, komu asi v hlavě straší víc arogance než mozku, ale může, i s menším množstvím medvědů. Co si ta huňatá potvora myslela, se tady rvát? Přišel o oči i čich? Ptej se pak! Ještě chvíli postávala před mládeží, než se posunula tak, aby doplňovala půlkruh. Naježila se, průměrná postava trochu větší, a doplňovala vrčící snahy. Že zraněný znamená zuřivý, jaký to um pro konstatování jasných faktů, uculila by se i jindy. Ale už teď jedno oko hlídalo bestii, druhé cukalo k Renbli. Se o to dřív starala, nervy si ničit nechávala, jen aby to bylo k ničemu? Taková urážka? Ještě když její máma byla kdoví kde, nevěděla jestli ona, ale někdo by to vysvětloval.

Predátoři 2? ig? Rhaax a účastníci sexuální výchovy

Rhaaxovi bylo odpovědí její vyprsknutí, Renbli, ten absolutní postrach, to tornádo o čtyřech tlapkách, "Neviděla jsem kdy větší zdroj chaosu, než je ona," drckla do něj nazpět. Představa nějaké další drobotiny, jí ale nyní spíše ničila. Jestli si někdy něco takového dobrovolně pořídí, pak to naučí mluvit s nějakou mírou. Nevěděla do tohoto osudného dne, že je něco takové potřeba...
Medvěd za rohem a teď se ta černo-bílo-rezatá střela vrátí? Odvolává se nějaký talent pro načasování. Absolutně ho postrádala. A za ní se táhla další hnědá postavička, ani nevěděla kdo to je, natož aby se stihla zeptat. Byla přehlušena něčím co si musela v hlavě třikrát zopakovat, než jí došlo odkud vítr vane a ještě dvakrát navíc aby si byla jistá. Přeběhla rychle před ty dva, živý štít před medvědy dalo by se říci.
A pak, inu nádech, výdech, potlačit migrénku, ujistit se že tohle se jí jen nezdá, bohužel ne, a provést něco s tou panikou. "Renbli! Poslouchej!" dobře, to byl základ. "Není žádný uzávěr, tvůj– ani nevím kdo to je, praskat nebude. Opakuji, není co vytahovat bo tam nic není." Nevěděla se jestli se smát nebo brečet. Být tohle někdo jiný, možná je bude vodit za čumák, ale Renbli, měla ten nepříjemný pocit že to brala smrtelně vážně. "Já- ani nevím kdes to k sakru vzala, ale věz že je to jinak." Tohle byl asi ten nejhorší čas na ten rozhovor, ale tady je. Možná že se tím medvědem sežrat nechá...

Predátoři 1 hlavně Aet

Nemohla zůstat nepovšimnuta, tak už to bývá, když jeden vyřvává na lesy a adoptované vlče do nich mizí. Alespoň že velevážený pan alfa Aetas se nezdál jako absolutní suchar. Budiž mu uděleno malé, avšak ne zcela bezvýznamné plus. Takové by mohla přežít, hele! "Ásleif jméno mé, zatím tulačka z povolání, ale jeden by měl občas zkusit zapustit kořeny," neodolala se odrazit od odpovědi pro Renbli, se to přímo vybízelo! Teď se teprve ukáže jestli je to tady pro mě. Úsměv teď patřil jen a jen jí.
Škoda že dlouhému trvání neměl mít. Medvěd, ze všeho na světě zrovna medvěd. Jestli jí život na cestě něčemu naučil, pak to bylo poznat medvěda. Odkud se asi taky vzaly některé z jizev na jejím těle? Z těch mrch měla docela zdravý respekt a Renbli měla talent úchvatného načasování kdy vyklidit pole. "To asi nebude uvítací výbor co?" Napnula se jako struna, připravena k akci. Být sama, zdrhá, teď ale poprvé takové hrozbě nečelila v čisté nevýhodě.

Sotva hodila pár, a dle vlastního úsudku i normálních, slov Rhaaxovo směrem, už byl přerušena jistým Rendlíkem a slova a rozum zůstal stát. Koukala na ni, na něj, na ni, na něj, natočila hlavu, provedla cosi, co by se dalo nazvat jako nadzvednutí obočí a vypadlo z ní lehce poražené, "My se máme brát?" k Rhaaxovi. Malé vlky... probůh, to byla najednou nejděsivější představa ze všech, gang takových kapesních rendlíků, to by se ze začátku možná dalo, ale ve chvíli kdy to začne komunikovat.
Měla do této chvíle za to, že sama zvládne mluvit jako kolovrátek, Renbli jí však právě ukázala zcela novou úroveň chaosu. Ji někdo naučil o včelkách a motýlcích? Co měla s těmi dětmi, proč tu všecky párovala a proč- "RENBLI!" zakřičela za tou šmouhou mizíc v dál. K jezeru, probůh k jezeru, sama byla špinavá, ale jí to bylo tři, co ale bylo naráz s touhle mladou dámou? "A sakra, ne každí dva vlci co stojí vedle sebe jsou pár!" Za tím... se nemělo cenu hnát, jenom zařvat. Opatrně se otočila na smečku, které teď byla poněkud na pospas, nyní bez živého štítu, "Kdo ji naučil mluvit?" Pokud jí teď jedna věc zajímala, o ano, byla to tato. Jen aby oné osobě mohla říct, že je to sice zezačátku pěkně, ale teď jí tahle tryskomyš nahnala víc strachu jak celá invaze z jiných světů.

<< Zlatý les

Jo, tak ho brzy potká. Co nejhoršího by se mohlo stát. Čekala že to bude trvat, než se dotáhne za alfou, troška zdržování tam, kapka rozmýšlení sem, než se k něčemu rozhoupe, třeba by si sehnala i komentovanou prohlídku území, koukla kdo další tu straší a... ne, odkdy něco takové šlo s vlčetem o energii tří a půl přírodních katastrof po boku. Jak se vůbec tak rychle přesunula z její strany před Aeta. Který tedy neseděl na pařezu, k velkému zklamání. A pak tedy div nevyprskla smíchy z jejího prohlášení a že zrovna ve chvíli kdy byla její přítomnost velkolepě ohlášena. Alespoň že teď měla ještě trochu své čestné gardy. Jejíž jedna polovina vypadala na to že se odebere a ta druhé komentovala vše okolo co mělo uši na to aby to slyšelo. Tohle je úžasné.
Jen tedy ona byla v privátním klubu, kde jí nikdo nečekal a dělala kdovíjaký dojem. Míň úžasný. "Zdravíčko, zdravíčko, nic zvláštního k vidění jen potenciální zájemce." sama sobě je přeci jen nejlepší propagací. Vůbec, ty tváře tady nebyly zas tak cizí. Na té namodralé vlčici bylo něco povědomého a ten se znaky, se srstí jak pochcaná sláma- "Rhaaxi, stará vojno, to seš ty! A živej!" zahulákala na něj po Renbli. Vypadal jinak, mládenec, ale byl to sténak on!