Příspěvky uživatele

< návrat zpět

S tím jak si tlapkala přes kamení, šutroví a další šedivé a neživé útvary, byla její hlavy docela soustředěná na cestu, protože zlomit si packu? Však Ásleif byla prostě Sleifa, jak by mohla existovat s pochroumanou končetinou? Velmi, velmi špatně by byla odpověď za plné body. A docela si i tuhle hru na kamzíka užívala, když postupovala horami severněji. Problém - na svou šedivou společnost Neishu docela a naprosto v tomhle zapomněla a nechala ji... kdes za sebou. A když jí to došlo, bylo už docela pozdě. Protože už jí nikde neviděla a vracet se přesně kudy přišla byl přes ty balvany docela těžké. Takže v klasickém Ásleifovském stylu jednoduše šla dál, však ona se šedivá odsud nějak dostane a jestli je to osud, tak se jejich cesty zase sejdou, ale její ji volala dál.
A jak by jí mohla s klidným svědomím zanechat nevyslyšenou. Pokračovala dál, užívala si náročnější terén, trochu toho dobrodružství a okouněla po okolí. Což bylo velmi dobré rozhodnutí, vzhledem k tomu, že v těhle horách nebyla zdaleka sama. Černá splývala, ale trocha zrzavé na kameni šla vidět. Ah, tohle smrdělo společností! Takže šup dolů, seskakovala zjizvená po šutroví. "Zdravíčko!" ozvala se už v trochu bližší vzdálenosti, aby nemusela úplně halekat. V horách se přece nemá křičet, to jí někdo kdysi říkal... nebo to platilo jen v zimě?

Děkuji <3
Odměny poprosím na Vidara s tím že tlapičku do ohně


Zapsáno

Hlásím se! ;3

Její sanita zůstávala nezodpovězenou záležitostí a tedy i čistě její. Ticho na oné frontě možná bylo lepší než nějaká jiná odpověď. Takhle mohla na své pochyby znovu lehce pozapomenout a pak i spadnout do věčné propadliny zapomnění, pokud by se jí mělo poštestit. Neměla to ráda, podobné myšlenky, šly proti všem za čím si chtěla stát a dle toho i konat. Být prostě taková jak se jí jen chce a nestarat se co si myslí ostatní, jen se občasné starat o ně.
Jistější než vlastní názory na sebe, teď byla odpověď k otázce Neishi. Genetickou... to slovo neslo jen lehkou známku povědomosti věci, které jednou zaslechla od nějakého tuláka a pak jí zase pustila z hlavy. Ať si to znamenalo co jen chtělo, slovo porucha jí bylo dobře známé, stejně jako kontext. "Eh, nenazvala bych to tak místem jako osůbkou," věděla odkud vítr vane. Její kožich už také změnil barvu, třeba že zůstával hnědým jako dříve. "Takovou pofidérní vlčí osůbkou s šedivým kožichem, vozíkem a divnými způsoby, co si říká Wu." slova takhle obchodníčkovi zrovna nelichotila, i když dle ní byla pravdivá. Stejně jako to, že ho osobně měla ráda, jaké hezké věci měl!

Že toho možná na šedou vlčici bombardovala příliš, co se nového poznání týče? Možná by polevila, kdyby nebyla sociální dřeva, možná i k vlastnímu neštěstí, však naprostý kus kořenu byla a že by si možná s tím měla dát oddych jí na mysl nepřišlo. Údiv u portálu ale přeci jen chápala, to bylo kapku divnější než to, že jsou tady ostrovy a všechno jiné. Jenže jí to připadalo spíše vzrušující, než cokoliv jiného, i když už se to postupně potápělo i mezi docela běžné věci. A k dalšímu neštěstí jí navíc Neisha dala munici pro další poznatky, "Tak žádnýho lítajícího jsem tu ještě neviděla," tohle jí vlastně jen dávalo dobrý nápad po čem by tu ještě mohla koukat, "Ale barevný? Je libo modrá, červená? O co že toho tu bude ještě víc," pronesla s absolutní nonšalantností. Než se konečně na chvíli zastavila, jak v kroku a myšlenkách, "Zním jako absolutní cvok, co?" optala se docela vážně, ale s úsměvem na tváři, pobavena sama sebou, když jí ta myšlenka konečně probleskla hlavou. "Jestli jo, tak nejsem... myslím. Tohle je zas situace," nedala Neishi hned po otázce ani prostoru pro odpověď, až po těchto dalších slovech se konečně odmlčela. Tohle nebyla hezká myšlenka, co jí teď okupovala hlavu.

Ásleifina nálada byla prostě jako jasný den jara, které více než cokoliv působí spíše jako léto. Slunečná, i když možná až přehnaně, příliš aby to asi působilo jen jako optimistický nadhled nad životem. Ale jí samotné jí bylo vskutku jedno jak možná působí či ne, hlavně že sama byla šťastná. Pořádně si protáhnout tlapky, zdolat nějaké ty hory a třeba pak mířit i dál. Trocha dobrodružství, i když se zdálo že nad tímhle krajem teď vládne spíše klid a nic se neplíží ve stínech.
"Dalo by se říct, když je vlastně na jiném ostrově, zas to ale móžná trochu přeháním. Divnosti tu nekončí, někde odsud západně je portál. Puf a je to pak už jen kousek k hoře," oznámení stále neslo tón něčeho co už hnědá brala jako součást tohohle místa, i když s relativně větším množstvím vysvětlení. Jak to ale vůbec fungovala netušila, prostě kouzla a čáry. Co za tím jen bylo? Idea že by to tady vše bylo jen tak, byla prostě... příliš nudná. Zpět však k horám, "Je to krásný výhled," vyřkla s trochou zasnění, téměř vidící to zase znovu, i když to tehdy snad nebyl úplně nejkrásnější den, "Mi snad právě tam řádně došlo, že to tu jsou ostrovy-" zarazila se na chvíli v chůzi a i slovu, pohled směřující do okolí, "nějak to snad půjde vidět i odsud." Západem zbarvená krajina tomu možná mohla nasvědčovat výhledem už trochu líp.

V jeím vskutku tradičním stylu jí přeletěla otrávená poznámka zcela přes hlavu a bylo by jí jedno i kdyby se jí očka protáčela jako víry. Řekla si co chtěla a ještě aby tak přemýšlela jestli to náhodou nebylo nevhodný. Zbytečný trápení s něčím co jí bylo ukradené jak lososi. Hlavně že to zkusí, ještě aby jí společnost pomřela žízní či vyčerpáním. Však hory mohly být zrádné, potvůrky jedny nemalé, zvláště pokud musely ještě výše, jak tedy ona zatím plánovala.
Otázka Neishi jí ale hned a opět připomněla místo kde byla již dříve, s jinou podobně šedivou vlčicí, s tou ale taky bylo taky více zábavy. Jak se asi pak má teď, třeba nějak pokročila v tom o čem se tehdy bavily, narozdíl od její vlastní osoby. "Jo, jedna zaručeně je, snad i to nejvyšší tady," pohled jí zamířil někam kde by měl být nejjižnější ostrov, i když výhled na něj zrovna moc nepředpokládala, s tím kde teď byly... "je to nějaká ta procházka a pak slušný krpál nahoru." A když to bylo o výšlapech, teď zamířila dále, nahoru a jak nejvýš to jen šlo s nějakou schůdností. Kdyby to tam chtěla ukázat, tak by stejně nebylo špatné přejít to severně a portálem, to rovnou mohly po hřebenech.

Svým způsobem zastávka na jejích cestě, byla kapku jiná, než druhá hnědá čekala. Přesněji v tom stylu že se na tenhle hezký potůček nebude její společnost dívat spíš skeptický. Co nejhoršího se vůbec mohlo stát? Že to taky bude slaný a pak tu bude prskat jak naprdlý rys? Nebo že to bude otrávené a pojde? To by asi tedy nebylo tak hezké, ale zas, jestli je nějaké podsvětí, to by byly historky. A tak narozdíl od Neishi už po menším vydechnutí k němu přiskočil a, že tu vodu tady nenechá téct jen tak, nazdařbůh. "Ale když nic nezkusíš tak nic nezjistíš," zaculila se než se vody lokla, "třeba to, že je to pitný úplně normálně," snad i víc než jen tak, nebyla žádná křehulka, ale to nebránilo tomu, aby to po výšlapu nebylo fajn.
Ha, zase by se jí z hlavy odešel cíl téhle výpravy a šel by někde sbírat borůvky, jestli by tedy nějaké vůbec našel. "Jestli chceš vidět, že je tohle skutečně parta krtinců v oceánu, tak budem muset ještě výš," ozvala se mezi doušky vody, než už pak konečně zvedla hlavu. Čekala jestli si to třeba ještě nerozmýšlela a nemá jí nechat v prachu cesty, třeba že by to byla škoda společnosti.

<< Jezero Smrti

Tak voda jezera prý byla slaná, o to lepší si to uchovat v paměti, ať to nedopadne jak tehdy na pobřeží, třeba že tehdy byla situace poněkud opačná, "Nechtěla bych si zvykat, vody je tu i bez ochucení, ale pokud by ti tahle přišla na chuť-" ušklíbla se k Neishi, než pořádně začala se stoupáním do nějaké té slušné výšky pro vyhlídku. Ono slovíčko kopec stále notně podceňovalo to, co jím nazvala. Stále to byly hory, třeba že ne ty nejvyšší. Trávu jí pod tlapkami střídal kámen a měla i to nutkání alespoň tady kontrolovat, jestli jí šedivá stále dělá ocásek. Ta měla možná ještě to štěstí, že se Ásleif pokoušela táhnout vepředu, i když pomalejším tempem, téměř vycházkovým. a tak mohla následovat i relativně bezpečnou stezku - pokud přeci jen chtěla.
Už s stoupající výškou však začínalo být něco málo vidět do okolí, i když tedy neměla pocit, že to zatím působí tolik jako ostrov, možná spíš po hřebenu. To byl přeci jen vůbec důvod, proč jí sem táhla - ne jen na, ne zas tolik komentovanou prohlídku. Tedy , jen do chvíle než se jí na poněkud rovnější plošce připomněla slova šedivé, "Ha, potůček," zahlásila a zastavila se, "jaro tady je nějak pěkný."

<< Poušť

Bylo vskutku těžké dostat jí z veselého rozpoložení, jakmile v něm zrovna zjizvená byla, jak se momentálně Neisha mohla přesvědčit, když i poznámka o, jak se dalo pochopit, ne zrovna příjemných zážitcích, jí nevymetla nadšení ze tváře. Možná jen na chvíli stáhla obočí aby se pokusila vydolovat z paměti, jestli jí to něco neříká. Poušť tedy ano, na té se pohybovala nějak divně často, na to jam jí byla poměrně proti srsti. Sníh byl pořád lepší. Spáleniště bylo mihotavější... možná to viděla, ale to bylo tak vše. Prošla snad okolo? Bylo to jedno, najde to pak, jindy, jestli tam vůbec něco zajímavé bude.
"Tak děje se příjemný, děje se... míň příjemný, ale tak už to prostě je, nic kvůli čemu sny zahazovat" vyjádřila se k tomu co šedivá předtím řekla, než jí pohled padnul na něco co ještě tady neznala, tohle místo, "Třeba tohle bych zařadila do škatulky méně příjemných, tákže-" protáhla slovo, zatím co kurz otočila tak aby se nedostala tak blízko jezeru, "tohle obejdeme a vylezem si na kopec." Být sama, asi by nebylo tady chvíli ztrácet čas zas tak špatný, ale tak asi by to zrovna nezabralo její společnost a upřímně jí rozhled zajímal taky. Pohoří ke kterému jí táhla sice nebylo tak vysoké aby to asi bylo nejlepší vyhlídkou, ale průměrný rozhled taky nebylo nic špatného. Však i počasí se na to teď zdálo nádherné.

>> Hraniční pohoří

Odznáčky jsou odznáčky takže odměny jdou sím na Ásleif
- prachy jsou jasné - 147 kšm
- 30% do PO
- tlapka do vzduchu

Děkuju <3

Jak snadno šlo vždy zapomenout, jakou radost jí dělalo prostě mlít o zdejších krajích, říkat co jí zrovna přišlo na mysl, i když to tak asi nebylo zrovna ohleduplné k její společnosti. Tohle ale taky dělala spíše sama pro sebe, než pro kohokoliv jiného, i když to, že s tímhle taky nemohla být nějaký odporný parchant a možná i nějak nápomocná, novým duším v těchto fantastických krajích, které jí už svou podstatou ani tak netrápily a vůbec... přeci jen nebyla vůbec tak špatná vlčice, he? Mohla by si říkat madam vzhled klame? Vypadající jako věšáček na jizvy, kterému už jen chybělo vydloubnout oko, pro dokonalý efekt absolutního drsňáka a přitom taková milostivá osoba, která by pomáhala stařenkám, kdyby na nějakou přeci jen natrefila. Ale dost toho, fantazírovat mohla vždy, teď aby to mělo i nějaký ten podklad.
"Jestli je tohle sen, pak je to nejlepší sen mýho života, takže tak či tak doporučuju užívat a nebudit." usmála se a nenechala si do hlavy nasadit brouka o tom, jestli je to všechno vůbec reálné. Co by ten fakt vůbec změnil? Přesně tak, naprosto nic. Návrh s horou evidentně nebyl špatný a tak se hnědá rozhlédla po okolí aby alespoň nějak chytila přehled, kde že to vůbec jsou a kudy kam. Věděla že severněji ony hory nějaké byly, i když ne absolutně nejvyšší, stále by mohly stačit pro základní rozhled. "Táák třebá... tudy-!" zahlásila rázně a vykročila směrem, který doufala že vede k louce, třeba že netušila, že se tak trochu přepočítala, mířící spíše v lehké neznámo.

>> Jezero smrti

Nepotřebovala být géniem, aby z tváře vlčice mohla dobře vyčíst odpověď na svou otázku, bez potřeb slov, onen výraz bohatě stačil a jen vedl k jejímu tichému pobavení, zatím co se snažila jakž takž skrývat úsměv, dokud sama Neisha nepromluví k tomuhle dál, zatím co v její vlastní, hnědou srstí zdobené, hlavě běželo to, jaká ta reakce asi bude. A jestli náhodou nedostane jednu po tlamě, možná by se pro tu srandu hned ani nebránila, i když pak... jo, měla pocit, že by šedivá nebyla žádný velký protivník. Ale tak, rvát se jako tak nechtěla, spíše ta idea toho, jak po tom tupém zírání dostane jednu do čumáku... kdyby jen měly společnost, muselo by to být k nezaplacení.
Reakce však nebyla tak dramatická, jako v říši její fantazie, i když konečně dala plný průchod svému úsměvu, "Nemožný? dobře jsem viděla těch pár hroudiček v nekonečným šedomodrým rybníčku jménem oceán. Žádný pevninský spoj, i když... Ale tak, si zvykej, kolik věcí tu jen nedává smysl," zasmála, se připomínce věcí co zažila, "Klidně tu může někde sedět kouzelný portál na pevninu a jen jsem o něj ještě nezakopla a ani nikdo sdílný." Slova o portálech tak plná údivu, jako by jen sdělovala jaké je počasí, tedy žádný. Tohle jí začínalo celkem bavit, "Klidně si můžem jako najít nějakou horu s rozhledem, že jo?" pohodila rameny, než zas dala prostor šedivce.

Když stála blíže, konečně mohla pořádně vidět podobu oné šedivé vlčice, kterou teď pasovala svou společností. A tak i fakt že mezi nimi momentálně byl jen jeden pár kompletních uší a to jen kdyby se od každé vzalo jedno. Pobavila jí ona představa že by to šlo nějak prohodit, i když by pak měla obě uši levé. No, nebyla by to ale skvělá výmluva, kdyby něco přeslechla? Těm myšlenkám chvíli patřil její úsměv, než se ozvala odpověď Neishi, o délce jejího pobytu tady.
"Já už tady nějakou chvíli budu, rok určitě," odpověděla jí jen po krátké chvilce přemýšlení o tom, jak dlouho už tady strávila. Nejdéle snad ze všech míst, pokud nepočítala své rodiště. Ne že by bylo moc možností vyrazit někam dál, "Tak co, už víš že jsou to tady ostrovy?" optala se tónem, jako by se ptala na absolutní maličkost. "Se mnou to snad málem seklo když jsem to zjistila po nějaké době, co už jsem tu bylo, tak víš jak, zajímá mě, jestli jsem na to jen nebyla pomalá," možná i trocha slušnosti informovat. "Taky absolutně nevím jak tomu tady domorodci nadávají, ale tak nuda tu nebývá," mlela si chvíli jako kafemlejnek, těžko říct jestli to už pak bylo jen pro šedivou vlčic a jestli si prostě jen nemrmlala pro sebe, když měla šanci to do někoho hustit.

V tu chvíli ještě na tolik daleko, že jí cokoliv co si šedivá vlčice mohla mumlat, zcela uteklo jejím uším, nebo možná spíše jen uchu v jejím případě. Slyšela na něj to žádná, ale vůbec připadalo jí to takhle prostě vtipnější. Však kdyby ho slyšela, ono by se moc nezměnilo, možná jen další podobná poznámka, úsměv, nebo třeba i vlastní mrmlání o těhle krajích, zase jako kafemlejnek. A nebo něco jiného, nekonečno možností!
Stejně už byla za chvilku blízko své nové společnosti, jejíž jméno už slyšela zcela jasně. Neisha, to si zapamatuje, stejně jako vlastně většinu jmen tady bez problému, snad ani nepoznala někoho na kom by si zlomila krk ve snaze vyslovit jeho jméno. "Tak co, nováček zdejších krajin, nebo si tady už nějakou chvíli?" optala se usměvavě. Od toho závisel plán útoky, jak moc to tedy vůbec byl plán... prostě jestli z ní bude tahat jestli viděla něco zajímavého nebo ne.