Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Slané jezero

Netrvalo dlouho a z jezera, kde se nezastavila na takovou dobu, aby si mohla prohlédnout pro ni ještě nepoznané území, se dostala na zasněženou louku doprovázenou mlhou. V nohách si ponechávala rychlé tempo, svá kukadla ale nenechala připravit o žádný detail, co by se jí v cestě naskytl. Hlavně, pokud se jednalo o nějaké bylinky, s níž by konečně mohla doplnit léčitelské zásoby! Když tak nad tím léčitelstvím přemýšlela, jak na tom vlastně byly ostatní alateyské léčitelky, kde ty se nyní toulaly? Tak třeba Sierra, u níž si ani nevzpomínala na to, kdy naposledy s ní pořádně promluvila mezi čtyřma očima. A co pak taková Šalvěj, snad ta se nevystrašila z toho, když její první učednické lekce ukázala jako záchrana života její matky. Možná by nebylo na škodu s ní hodit řeč a zase jí něco nového naučit. Nebo si získala další znalosti během svých cest? To už netušila.
Zpozornila však, když si na vrcholkách hor povšimla magického portálu. Nebyla tam ale sama, nemohla si totiž nevšimnout, že se před tímto zvláštním úkazem ukázala rezavá srst dalšího vlka. Zdálo se jí to snad, nebo to byl Einar?

//Červená louka

//Alatey

Čím více se Astrid vzdalovala od hranic a byla tak jediným sledovatelem veškeré přírodní scenérie kolem ní, tím více si začala uvědomovat, jak rychle se počasí kolem ní změnilo. Vždyť jako kdyby to bylo včera, co hřály sluneční paprsky její krémový huňatý kožíšek, náhle celé ostrovy pokryl mrazivý sníh a neskutečný chlad, který asi jen tak lehce nezmizí. Tedy, aspoň to tak vypadalo podle okolí. To však nezastavilo Astrid od toho se zase projít a zjistit, jak na tom vlastně byl svět tam venku. Najde snad nějaké nové místo, které jí svojí atmosférou i přes nepříznivé počasí uchvátí natolik? Třeba by mohla jít delší obhlídku území jen co se na ostrovy vrátí jarní období. Nyní se ale nemohla nikde dlouze zdržovat, musela se brzy vrátit ke smečce.

//Mlžné pláně

//Úkryt Alatey

Ani se nenadála, její touha nalézt svojí dceru, která se už dlouho neukázala doma (jak ten čas jen utíkal, vždyť venku se to jen hemžilo sněhovou nadílkou!) se po nějaké době přeci jen vyplnila. Tedy, nenašla jí úplně svojí snahou o to prohledat každičký kout ostrovů, neboť Einar se po dlouhé době se vrátil zpět do své smečky, aby jí sdělil, že i Taiclara dorazila zpět na území a byla v naprostém pořádku. Tak přeci jen se vrátila! Brzy však zrzavý Alfa odešel po svých, což donutilo Vločku se zvednout a následovat, i proto se s ní Astrid rozloučila a nechala ji jít.
Snad by i poslechla Einara a došla za svojí dcerkou, aby jí vyzpovídala o všem možném, co jí během cest přihodilo, v takové myšlence jí ale zastavil fakt, že přišla zima a s ní i nekonečný sníh oblokupící celé území. Možná tak nebylo na škodu se projít za hranice a snad se podívat po něčem, čím by mohla doplnit léčitelskou zásobu. A navíc si musela někdy protáhnout ty své štíhlé nožky! Už chtěla promluvit k jejím dětem, když v tom si všimla, že po Noahovi nezbylo ani památky. Kde snad může být? Že by šel do úkrytu za Taiclarou? Kdyby jen věděla... „Ado, vrať se do úkrytu, já se půjdu podívat za hranice a pak se vrátím.“ pravila tedy své dceři stručně a bez žádných zbytečných řečí se vydala směrem za hranice smečky.

//Slané jezero

Jméno vlka: Astrid
Počet postů: březen 4, duben 1, květen 1
Postavení: Delta
Povýšení: -
Funkce: Léčitelka
Aktivita pro smečku: Poznávala členy smečky (Vločka)
Krátké shrnutí (i rychlohry): Po opětovném setkání se Setekhem se s ním rozloučila a následně se vypravila zpět do úkrytu smečky, kde kromě svých dětí potkala i Vločku. Nyní jsou na cestě projít si území Alatey a zároveň nalézt ztracenou Taiclaru.
Smečková minihra: -

I přes přítomnost jejích drahých dětí nebyla Astrid plně spokojená s tím, jakých informací se jí dostalo. Taiclara byla pryč a to sebou neslo špatné znamení, že je něco v nepořádku. Co když se ztratila? V takovýchto podmínkách nebylo přec jen nijak těžké šlápnout o tlapku vedle a již nikdy se nevrátit. Jenže nic takového Astrid nemohla dopustit, rozhodně ne.
Díky potravě se jí ztratila pozornost Ady i Noaha (ne však na nějak dlouho), i proto se dívala především do tváře maličké pečovatelky. Zřela v ní výčitek, které byly více než na místě, ještě ke všemu poté, s čím na ní přišla. Ztratit vlče Delty, tomu se říká výkon! I přesto se Astrid nechtěla ponáhlet k nesmyslnému rozbouření emocí, když jí venku pobíhala dcera. Musela zůstat klidná.
To již však očekávala odpověď ohledně Einara, když najednou se u Vločky objevil pisklavý vlčecí hlas patřící Adě. Dle jejích slov Einar zanechal svých dětí doma a šel si svojí vlastní cestou. Opravdu? Brzy nato se ozvala i Vločka se stejnou, nijak přespříliš dramatickou odpovědí. „Nevím kde je, ale najdeme ji. A stejně tak i otce.“ pravila ji jednoduše. Jistě, najde ho a pak si pěkně počká, co jí k tomu řekne.
Jenomže každá uběhlá minuta sebou nesla větší a nepříjemnější nervozitu, což se odrazilo i ve slovech Vločky, která se po ztraceném vlčeti chtěla co nejdříve podívat. Stejně jako bělavá vlčice se Astrid podívala po svých dětech a jala se rychlé přemýšlení situace. Vlčata každým dnem rostla mnohem rychleji a bylo načase jim ukázat smečkové území. Jistě, nemohou tu zůstat věčně. Co když se ale něco stane? Co když...
S drobným povzdechem nad tím vším musela udělat konečně rozhodnutí. „Ado, Noahu, chtěli byste jít na výpravu za sestrou? Alespoň poznáte lépe území svého domova.“ položila otázku ke svým dětem. V případě jejich zájmu tak vyšla Astrid společně s Vločkou a vlčaty konečně vstříc horskému území s úkolem nalézt Taiclaru a přivést ji zpět.

//Alateyská smečka

Byla tak moc ráda, že mohla své (už nepříliš malé) drobečky opět po takové době vidět. Již bylo třeba se plně navrátit do své role matky a věnovat se svým dětem co nejvíce jen dokázala, a tím se hodlala i nadále řídit. Nechtěla se ochudit o ztracený čas s vlčaty více, než bylo potřeba.
S úsměvem ve tváři nahned přivítala jednu z jejích dcer, která se jí dostala poměrně rychle do cesty. Hamu papu? Zopakovala si, načež rychle pochopila, o co malé Adě šlo - v tom však přiběhl její jediný syn, Noah, aby téže přivítal svoji matičku. „Hamu papu je tady.“ vysvětlila jí a ušáka drobně čumákem přinusula blíže k dceři. Zda tohle bude stačit k tomu, aby se siréna v tom maličkém hrdle opět neozvala, již nemohla říci s jistotou.
To už se ale zadívala především na Vločku, které věnovala drobné pokývnutí. „Vločko, zdravím tě.“ pravila jen. Více se však do řeči nehnala, namísto toho jen pozorovala tvář bez výrazného úsměvu, což mohlo jen znamenat, že se zdejší pečovatelkou není něco v pořádku. Ale co?
S oslovením béžové jen tiše naslouchala jejím dalším slovům, aby se posléze na její tváři objevilo nemilé zamračení. Taiclara byla pryč, to nebylo něco, co by rozhodně Astrid nyní slyšet. Stále však ponechala chladnou hlavu a snažila se popřemýšlet, jaké další kroky by měla učinit. Měla snad prolézt každý kout zdejších hor jen proto, aby jí stejně poté nenašla? Na druhou stranu, měla nechávat Vločku samotnou, když nebyla očividně v tom nejlepším rozpoložení na hlídání vlčat? Ještě aby neztratila ty ostatní!
„Měla jsem pocit, že jsem tam venku cítila nějaké blízké pachy,“ pravila zamyšleně, zároveň ale tak, aby mluvila jen směrem k pečovatelce. „Je tady někde Einar?“ věnujíce pohled směrem k východu z úkrytu nadhodila otázku, ač bylo více než jasné, že Taiclaru tak nenajde.

//Alatey

Jen co měla možnost pachy zdejších členů smečky, již před vchodem do skalního oblouku měla pocit, že pocítila pach jí tolik známý, patřící jednu z jejích potomků. Taková skutečnost ji mohla přirozeně už od prvního momentu poměrně rozhodit, další blízký pach ale napovídal tomu, že se nyní nemohla být sama. Snad třeba takový Einar? Těžko říci nyní, doufala však, že se jí dostane nějakého bližšího vysvětlení.
Při vstupu do úkrytu smečky se ani nemusela výrazně snažit svá vlčata hledat, neb po pár krocích je sama poznala - zrzavý kožíšek po tatínkovi a světlejší zase po mamince, za nímž se skoro ozývalo volání (nebo ve zdejším případě spíše řvaní) její dcery Ady, které bylo konečně vyslyšeno.
„Ado, Noahu,“ věnovala svým dětem vřelý úsměv poté, co se zastavila, aby tělíčko drobného zajíce položila na kamenitou zem. Byla tolik ráda že je mohla spatřit tak, jak si jako každá správná matka přála, jako živá a zdravá mláďata... jen byla svým kdysi drobounkým vzrůstem o kousek větší než tehdy, kdy naposledy trávila čas v úkrytu. Ale byla už zpátky připravena se o ně řadně postarat. I přes svou vnitřní radost ze shledání jejích dětí pohledem vyhledala i další společnost bílého kožíšku, tentokrát v podobě alateyské pečovatelky, Vločky, s níž se ještě tolik předtím nikdy neseznámila. To se ale nyní jistě změní.

//Hraniční pohoří

Domov, sladký domov. Jak moc byla Astrid za tu možnost se vracet na jedno místo, které právě mohla nazývat svým vlastním domovem. Milovaným domovem, v němž zanechala i své stopy v podobě mladých vlčat, které již dlouho neviděla, což ale hodlala po pár (pro ni již tak dlouhých) měsících konečně napravit. Jak se za tu dobu asi měli, co všechno zažili? Jako správná matka se musela o ně řádně starat a vychovávat je, což hodlala splnit... sic pro některé možná pozdě, odhodlání pokračovat ve své roli matky však bylo přední.
Brzy se jí z nerovného terénu dostalo cesty vedoucí směrem ke území Alateyské smečky, i proto nelenila a svou cestou pokračovala dále. Tempo ale brzy zpomalila, co se v její blízkosti zahlédla jakýsi náznak drobného kožíšku postaršího ušáka, kterého si vyhlédla jako svoji kořist. I vzhledem k nastávající noci neměla sic tolik šancí na úspěch, přeci jen se díky jejího momentu překvapení podařilo drobné a především rychlé zvíře chytit a brzy i usmrtit. Ale že se musela namáhat! Spokojeně tak vzala úlovek do tlamy a co nejrychleji se vydala směrem k úkrytu, s jediným cílem v hlavě, z něhož nehodlala ustoupit.

//Úkryt Alatey

Astrid - 2% do síly a obratnosti, 1% do lovu
Mirach - 5% do vytrvalosti

Děkuju za moc super akci!

//Tichá zátoka

Ač vzhledem k návštěvě starého obchodníka se v jejím nitru mohla nacházet jakási radost, celý tento pocit byl zcela pošlapán její myslí, díky níž v ní zavládl jistý zmatek, který nemínil ustoupit. A bylo to pravé oné setkání, snad až podobné těm až přílišně fantastickým snům, tentokrát však přenesené do reality, co jí zahltilo tentokrát veškeré své myšlenky. Přec jen, Setekh'oe byl vlk se zvlášťně temnou leč působivou maskou, který se jenom tak ve světě neviděl. Byl to vlk s příběhem a náhledem na svět, jenž v Astrid zanechával mnoho otázek, i přesto ho měla za toho známého mimo smečku, který jí byl tuze blízký. Jenomže to bylo ono, jak moc? Mohla ho vůbec po tomhle nazývat svým přítelem? Láska přenáší hory, říkávalo se. Však jak se zdá, ve zdejším případě to platit nemohlo, a tak se béžová léčitelka vydala vstříc místu, kde měla být již dávno. Setekha tak musela, ač jistě nerada, nechat být - však kdo ví, třeba na zdejšího poutníka opět jednoho dne narazí. Nebo snad opravdu zvládne nadobro opustit tyto ostrovy?
S těmito myšlenkami se tak brzy ocitla v místech, které pro ni znamenaly jisté volání zpět ke smečce. I přes nastávající noc se počasí zdálo být mnohem více příznivé než tehdy, kdy naposledy opustila hranice smečky. Alespoň jedna dobrá zpráva za poslední dobu. Obloha ještě v sobě nesla jakési známky světla, což byl snad i důvod, proč se jí podařilo dostat z pohoří poměrně rychle a bez větších obtíží, po kterých skutečně netoužila. Ne, bylo třeba se vrátit s hlavou vztyčenou a klidem na tváři. Šlo to ale ještě vůbec?

//Alatey

Výplaty za leden a únor:

LEDEN
Yaro - 15 kmš, 1%
Arryn - 7 kmš
Hanka - 7 kmš
Rainer - 6 kmš
Astrid - 3 kmš
Doubravka - 3 kmš
Stina - 2 kmš
Cinder - 2 kmš
Xander - 1 kmš
Taiclara - 1 kmš

ÚNOR
Yaro - 15 kmš, 1%
Hanka - 6 kmš
Arryn - 6 kmš
Sierra - 5 kmš
Xander - 5 kmš
Astrid - 5 kmš
Stina - 4 kmš
Rainer - 3 kmš
Doubravka - 3 kmš
Shine - 3 kmš
Taiclara - 1 kmš

Jméno vlka: Astrid
Počet postů: Leden 9, Únor 7
Postavení: Delta
Povýšení: -
Funkce: Léčitelka
Aktivita pro smečku: -
Krátké shrnutí (i rychlohry): Během léčení nemocným byla poučena Shine o Trychtýřku. Později zdrhla z území smečky k Tiché zátoce, kde po velice dlouhé době potkala Setekha. Díky kouzlu třpytek z Valentýna ho poznala zase o kousek blíže.
Smečková minihra: -

ASTRID
- Předejte informaci o nemoci jiným - 1 bod
- Začněte zjišťovat, jaké má nemoc příznaky 1 bod
- Identifikujte nakažené a nabídněte jim pomocnou tlapku - 2 body
- Poučte se či poučte o léčivé rostlině - 2 body

Odměna:
6 bodů - 1 mince, 2 kšm
3 splněné úkoly - 10kšm + 1 rubín + 3%

Celkově: 12 kšm + 1 rubín + 1 mince + 3% (rychlost prosím)

MIRACH
- Identifikujte nakažené a nabídněte jim pomocnou tlapku - 2 body

Celkově: 4 kšm

Nevěděla, jak dlouho v takovém příjemném objetí pobyla. Byla to snad otázka několika vteřin, či několika dní? Netušila, však ani neměla v plánu takovou odpověď hledat, namísto toho se s jistým dojetím nechala ponořit do jeho objetí, jíž ji činilo tolik šťastnou. Ach, co by si jen bez něj počala!
Však právě takový čas zapříčinil, že kouzlo zvláštních třpyteček se po nějaké době rozplynulo, stejně jako hustá mlza, co se ve zdejší zátoce držela během jejich střetnutí. Už to nebyla ta magická láska, co by přemohla celý její svět, který se tak alespoň na maličkou chvíli pro ni beztrarostným, už více ne. I proto nakonec rozlepila jedno očko, pak i druhé a...
S polekáním se od srsti žíhaného vlka co nejrychleji odlepila a zmateně mu pohlédla do tváře, dokonce i svá ouška stáhla dozadu. Netušila co si o svém chování měla vůbec pomyslet. A co vůbec on, jak na ní bude nahlížet tentokrát?
„Setekhu, já...“ plná studu a jisté lítosti se snažila najít ta správná slova, nakonec se ale jen odhodlala vydat menší hlásku a zavřít svoji tlamičku. Ne, nebylo jak ospravedlňovat své chování. Astrid nebyla tou, co by si zasloužila jeho srdce. „měla bych se vrátit do hor, ke své smečce. Přeji ti štěstí při tvé cestě, ať tě dovede kamkoliv.“ s jistou známkou nejistoty se po něm naposledy podívala a vydala se co nejrychleji zpět tam, kam měla vyrazit již dávno.
Leč plná zmatení, během jejich krůčků stihla na písčitém povrchu rozpoznat srst dalšího vlka, pro tentokrát šedavého obchodníka, s nímž ani neměla v plánu se setkat. Inu, byl to však Wu, u toho nikdo nikdy netušil, kam se vydá tentokrát. Se zvědavostí se tak nakonec porozhlédla po jeho nabídce, prvně nemaje v plánu si ani nic kupovat, dokud nezahlédla tu jednu určitou věc - kotlík, přesně takový, jako tehdy použil Xander během těch nepříjemných dob, když se v doupěti rozmohla ta nemoc. Ten by se mohl jistě hodit. Po chvilce rozmýšlení jej tedy od starce koupila a s krátkým poděkováním se již skutečně vydala směrem domů.

Před nákupem:
455 kšm, 8 rubínů, 9 mincí

NÁKUP
Kotlík - 200 kšm a 1 mince

Schváleno

//Hraniční pohoří

Výplaty za listopad a prosinec:

LISTOPAD
Einar - 5 kšm
Hanka - 7 kšm, 1 %
Astrid - 3 kšm
Stina - 2 kšm
Cinder - 5 kšm
Doubravka - 7 kšm, 1%
Shine - 18 kšm, 2 %

PROSINEC
Hanka - 15 kšm, 1%
Astrid - 4 kšm
Doubravka - 4 kšm
Mercer - 6 kšm
Máta - 6 kšm
Xander - 7 kšm
Yaro - 7 kšm
Shine - 4 kšm
Taiclara - 3 kšm