Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Poslouchala vlka, který stál přímo nad ní. "To jsi mi už říkal, pane Milost," promluvila a otočila hlavu na druhou stranu. Pohledem hledala Letce. "Jak jako patřit k vám?" Zeptala se, když ho našla. "To máte nějaký taný spolek? Jste rodiny nebo smečka?" Dodala. Na poznámku Letce o tom, že je okouzlena nebo za to může vzduch se jen pousmála.
Letec mezitím nepřestával houpat se sítí. Věc, kterou už teď nenáviděla. A možná ještě více než Letce, který je jednou v pohodě, potom ji vznese a potom pustí. A už aby si pořídila padák. Nebo křídla a mohla by shazovat ona jeho. Pousmála se a přivřela oči. Jaké by to bylo, kdyby pocítil jaké je to, když ho neustále někdo shazuje? Zkusil si to někdy? A pokud ano, alespoň si to zopakuje. Co když to zapomenul?
"Kurážná se mi líbí!" Křikla, když ji těmito slovy dostal z euforie. Potom se nějak instinktivně podívala na Zebráka, kterému před chvíli omylem řekla Milost. Naklonila mírně hlavu. "Co si myslíš?" Promluvila k němu.

Ayshi mlčela. "Super, a co když spadneme, že já dopadnu na něj?" Ptala se. Myslela si, že bude následovat zvýšení hlasu nebo tak něco, popřípadě nějaká rána. Ale ono nic. Zebrák se stával normální vlkem. Hurá!
"Nejsem vlče," řekla nevrle. "Jsem dostatečně stará na to být bez rodičů... Stejně jsem je neměla ráda," dodala. Sotva to dořekla, už ji zase Letec táhnul k nebi. "Wow, super. Teď si ještě zaskáču bez padáku...
"Super magie!" Pochválí ho. "Taky bych něco takového chtěla dokázat..."
Na jeho slova pouze kývla hlavou. A už ji odnášel vítr dolů. Tak dobře, uklidníme se... To létání za poslední dobu zažila tolik, že už by mohla mít i ona křídla a létat neustále. Proto se ani nebála.
Dopadla po pár vteřinách do sítě, ta se začala houpat a ona se snažila postavit. Přes bolest tlapky, to však moc dobře nešlo a navíc síť znovu rozhoupal Letec. Jeho smích ji silně znepokojoval a rozčiloval. Ani nestihla postavit a byla Zebráka. Zpátky. Ležela. "Že by časová smyčka?" Pousmála se, tesáky jí přitom hezky zableskly. "Tak už mi konečně řeknete, jak jste došli k něm super jménům?" Tázala se a zvedla hlavu. Hleděla přímo do očí Zebrákovi.

Černý byl asi hluchý a nijak nereagoval. Za to ten s křídly, přiletěl až k ní. Na síť. "Jakou má ta vaše past nosnost? Co když křupne a spadneme všichni tři?" Promluvila až ten Letec přistál. Tady asi někdo není dostatečně chytrý...
Na vytrhnutí spousty chlupů z ocasu nijak nereagovala. Trochu se jen zatřepala. "Ne, ale nevím, co to je škemrat. Nikdy jsem to nemusela provozovat." Řekla drze a flusla po Zebrákovi. Trefila se přímo nad čumák. Pousmála se. "Nejsem úplně bezbranná!"
A potom jí začal Angel hladit. Jsem snad špinavá nebo mi chce vydrhnout chlupy a potom mě škrábnout na holou kůži? Pomyslela si. Moc se jí to nelíbilo, neviděla totiž přes něj na toho pana Milost. Ale doufala v nějaký hodně ošklivý.
Po chvilce ji to přestalo bavit a chytla ho svou tlapou tu jeho. "A dost. Jestli chceš pokračovat, tak jdi na druhou stranu, tady jsem už čistá." Promluvila a dala zadní nohy blíže k sobě. Byla připravena zaútočit.

Ayshi: 1

Sekla jsem se u Chaosáků, ale alespoň něco.

1
Ayshi mlčela, neopovažovala se ani zvednout hlavu a něco jim říct. Přemýšlela, co bude dělat a nad tím, zda je to opravdu její konec. Hádají se o mé části těla jako bych byla jejich kořist. Ale já nejsem žádný jelen nebo dokonce ani hloupý zajíc! Reagovala na Zebrákovu řeč. Teď to vypadalo, že k němu vzhlíží opravdu všichni... i ten černý anděl. Teď už anděl pouze v uvozovkách.
Následně ucítila něčí jazyk na své noze. Podle předešlého hlasu v její blízkosti, soudila, že je to Zebrák. Ale co to dělá? Snížil se snad k něčemu takovému? A snad okamžitě ucítila obří bolest. Velmi nesnesitelnou bolest, až sebou trhla. To už na své končetině cítila pramínky krve, na sto procent té moji krve.
Je tohle má smrt? Pokud ano, tak ať to je ve velkém. Povzbudila se ve svých myšlenkách. Pozvedla své pysk, až jí šel vidět jeden tesák. Snažila se postavit, ale pod váhou Zebráka na své tlapce to nešlo. "Na škemrání je brzo!" Okřikla letajícího. Velmi drze. "Co kdyby jste vy zaškemrali mne?!" Dodala. Její pohled směřoval na málomluvného Černého.

Trochu se pousmála na svého zachránce. Do diskuze se nepřipojila pouze se usmívala. Vypadala jako by byla na nějakých sedativech. A potom ji přimáčkne Černý hlavu k zemi. Úsměv padá a dostává se do reality. Zpátky.
Chvíli zase poslouchá a vymýšlí jak se proti nim obrátit, tušila že to Anděl z nebe nedokáže sám. A bude potřebovat její pomoc. A to si do nedávna myslela, že jsou andělé nesmrtelní.
"Jakej kohout, ty hlupáku! Mluví pravdu a číní pravdu..." promluví, i když jí v promluvit komplikuje přítomnost stébel trávy na zubech. Párkrát se nadechne. "Můj anděl strážný!" Vykřikne.
Na jeho pokyn se zvedne, plně mu důvěřuje. Necítí, že by jí nějak ublížil. A to oslovení... Ještě nikdo mi neřekl, že jsem nádherná... Letěla úplně poprvé. Bála se, ale věděla, že se jí nic nestane. Jak by taky se jí něco mohlo stát? Z té výšky se jí trochu zježila srst na hřbetu. Trochu sebou místy i trhla.
A za chvíli si to už i užívala. Teda jen krátce. Potom se její Záchranný anděl objevil v pravé stránce. Najednou už necítila takové bezpečí a důvěru v něj. Cítila... chlad a rychlost. Rozhlédla se okolo sebe. Padala. Nejraději by začala křičet, ale jaksi to nešlo.
Trdý dopad jí nějakým zajímavým způsobem nic nezpůsobil. Pouze ji začala bolet noha. Ve svém novém vězení necítila vůbec žádné pohodlí. Úplně z ní vykapala životní síla. Jen v ní ležela. Tiše dýchala. Vypadala jako mrtvá. Ale nebyla. Jen ve velkém šoku a snažila se uklidnit.

Na komentář Zebráka o vlčatech reagovala pouze vykulením očí. Já jsem se nabídla? Opravdu? Přemýšlela, ale došla k tomu, že ten je taky docela přihloupý. Jako ten Šedočernej, co říkal úplné hlouposti. Vlastně, když to tak vezmu, tak jsou zatím všihni tihle tři dost hloupý... Pomyslela si. Byla ticho. Dokonce si nevšimla ani přibližujícího Černého.
Ještě předtím než se přiblížil Černý, tak se jí vlk na ní zeptal jakou nohu má raději. Chvíli váhala. "Funkční..." řekla a zase je jen sledovala. Diskuze a pomluvy o oní slyšela mnohokrát, tak už je znovu slyšet nemusela.
A chvíli na to. Ji po čumáku praštil Černej. Uhnout mu nemohla, přes váhu Zebrovaného to vůbec nešlo. Musela snést tuhle fackovanou. Ale stále lepší než ta nabídka od Zebry. A hned následovala z druhé strany další. Zabte mě raději... Trochu jí bolelo, ale nevěděla, co bude následovat. Skočí na ni nějaký další vlk? Vypíchnou jí obě oči? Znehybní celé tělo? Znásilní ji?
Odpoveď nedostala za to ji zse někdo shodil k zemi. Černý. Nyní ležela celá na zádech, na ni Zebrák, hlavu otočenou na bok a položenou na zemi. Cítila, že tohle bude její smrt... Konec... Nic víc... Žít bez očí? Vždyť by narážela do stromů?
Naděje zde však stále byla. Byl to jako anděl, nebo měla Ayshi jen halucinace z toho všeho, co se jí poslední dobou dělo. A ten Anděl těsně před ní roztáhl křídla. Svou oční bulvu zamířila pouze na něj. A jeho otázky. Znovu váhala. "No... jenom trošičku..." řekla až to šlo. Trochu nadzvedla, aby viděla svého strážného anděla v celé kráse. Stejně na něj pořádně neviděla přes ty tři, co ji takhle týrali. A bezdůvodně. Vzala jim něco? Ne.

Raději se ani nepohybovala a čekala na reakci těch tří. Trochu si ulevila, když z ní sundal jednu tlapu. Já věděla že kompromis je nejlepší řešení! Zaradovala se v duchu. Radost, však netrvala dlouho. Zebrák jí zaklapal s čelistmi, málem si nekousla do jazyku. Měla čim dál tím větší chuť ho nějak urazit či něco podobného. Nešlo jí však nic vymyslet, co by stálo za to, uskutečnit.
Po chvíli k ní přišla Usměvavá. Vůbec by do ní neřekla, že může být, tak zkažená. Vypadala, jako nějaký super kamarád. Tak ráda by si konečně promluvila s nějakou vlčicí. Proč mám vždy takovou smůlu? A teď? Vybírala o jaké oko má přijít. Ayshi zavřela obě oči a následně je otevřela. "A co raději udělat první tu jizvu, abych ji viděla ještě chvíli lépe?" Zeptala se vlčice.
To už se, ale zase ozval Černej. Nyní svými činy spíše připomínal nějaké mladé vlče. Nebo strašně nerozhodnutého vlka. "Bys to dokázal?" Tázala se přicházejícího vlka, když je mladý, tak to určitě nebude dělat, tak dobře, jako třeba ten Zebrák.
Už odhadovala, že za své otázky bude nějak potrestána. Přesto chtěla zareagovat na výstup toho černého a vstoupit, tak do hádky,co to jsou vůbec zebry. "Pravdu má ten na mě, nevím, zda tomu rozumíš, ale popisuješ slimáka. Hnusné stvoření, které není nijak zajímavé, jen hnusné." Přidala se na stranu toho, co stále neměl jméno. "A navíc, to by musel první ty vlčata mít... nebo alespoň nějaké najít..." Promluvila znovu, na to v jaké situaci byla, tak docela dost mluvila.Musí mít, ale nějaké jméno? Nikdo není bezejmenný! Pomyslela si znovu nad situací, že ten na ní opravdu nemá jméno a začala přemýšlet o nějaké dost hustém jménu, aby ji Zebrák nějak pochválil. "Co říkáš na takové jméno, jako třeba Mocný? To ty přece jsi?" Navrhla při pohledu na něj.

Děkuji, děkuji za vaše hlasíky. Penízky prosím na Ayshi

přidáno

Oprava:
Jméno: Waffley
Pohlaví: Samec
Narozen: 16. 4. 2012
Rodina:
Matka: Burito Otec: Whatson Sourozenci: Willo(M), Whire (F)
Povaha:
Při prvním pohledu není vůbec nijak zvláštní oproti jiným vlkům. Avšak, kdyby někdo měl schopnost a viděl by do hloubi duše, našel by spousty ran. Rány, které jsou nesmazatelné. Jeho psychika během života hodně trpěla. Musela se několikrát měnit, tak jak bylo potřeba. Bohužel nikdy už nebude tím, kým byl jako bezstarostné vlče. Ti, kteří měli stát po jeho boku a obrátili proti jemu a zasadili mu smrtelnou ránu. Zrazen tolikrát, že už ztratil důvěru pro stejný druh jako je on. Musel se tedy s nimi vypořádat. A neukončil svůj čin, dokud neviděl na svých drápech čerstvou rudou krev. Jeho touha moci je přímo nezastavitelná. Pro zvýšení postavení dokáže udělat cokoliv. Klidně i někoho jen tak sprovodit ze světa, i když je to úplně nevinný vlk. I přesto je stále populární a svými řečičkami přemluvil na svou stranu již několik z řad vlků. Přitom se řídí heslem: „Přidej se ke mně nebo padneš za svou tvrdohlavost.“ Jako přirozený vůdce sice nevypadá a ani se nechová. Přesto však umí vymyslet úžasnou taktiku boje, z čeho vyjde výhra skoro zadarmo. Ti, co ho neposlechnou nebo pomluví, jsou bez milosti za krátkou dobu vyhnáni nebo zmrzačeni. Konflikty nevyvolává jen tak, plánuje je několik dní předem a vždy jen za účelem větší moci a dosahu. Jeho budoucí kroky jdou velice obtížně zjistit stejně jako dobu, kdy najde někoho, kdo ho nezradí. Jako mnoho a mnoho vlků před ním. Má pouze jedinou slabinu. A tou je jeho minulost. Protože vytáhnout na něm v boji, že zabil svou matku i otce je kvůli úplně kravině a je z části domácí mazlíček, je už dost silné. Waffley je prostě drsňák, který byl několikrát na úplném dně. Nedokáže se pořádně svěřit, dokonce ani svým rodičům nikdy nedokázal říct nějaké tajemství. Teď je však už na to pozdě, když umřeli jen kvůli jemu a díky jemu. Kdoví, jestli se nyní neobrací někde pod zemí nebo mu odpustili.
Element: Vzduch
Vzhled: Celkový vzhled je na obrázku níže. Plus k tomu jizvy: přes levé oko a na pravé přední noze (přes tlapku). Celkově je více chlupatější než jiní vlci. Velikostí je zlatý střed. (Se Shay domluveno c:)
https://cdn.discordapp.com/attachments/451829195526504462/535533137250484224/game-of-thrones-bran-summer.png
Důvod cesty: Waflík kdysi žil ve smečce. Ani se nějak nezajímal o vývoj ve smečce, tak jako o svou partu kamarádů již od mládí. Časem si dokonce zvykli i na jeho rozkazy, takže život s ním nebyl, tak špatný. Většina vlků ho odsuzovala za jeho polovlčí krev, takže s nimi ani nijak moc nemluvil, zajímal se pouze o sobe a maximálně své kámoše.
Všechno se to však změnilo, když při souhře náhod potkal jednu vlčici. Zrovna si šel něco ulovit k jídlu, když tu náhle... za křovím se objevila vlčice. Byla nádherná, ihned se Waflíkovi zalíbila a usmyslel si, že ji musí mít jen pro sebe...
A právě tady nastává změna. Waffley se podělil o zážitek u svých přátel, ti ho však zavrhli protože poznal lásku. Emoci, co oni nenáviděli. Waflík o ni strašně dlouho básnil a hledal ji, jenže ona nikde...
Za nějaký čas ji však nalezne a dají se do řeči. Bohužel neunese skutečnost, že opustil smečku, protože se s ním přestali kamarádit vlci, co považoval za přátele. Takže jí začal rozkazovat. Stejně jako svým druhům. A právě, zde by se měli potkat.
Zájem: Ano, v budoucnu mám zájem ho přesunout i normálně na Mois. Ale až budu mít možnost charakteru.
Dodatky: ---

REGISTRACE NOVÉHO VLKA
Jméno: Waffley
Pohlaví: Samec
Narozen: 16. 4. 2012
Rodina:
Matka: Burito Otec: Whatson Sourozenci: Willo(M), Whire (F)
Povaha:
Při první pohledu není vůbec nijak zvláštní oproti jiným vlkům. Avšak, kdyby někdo měl schopnost a viděl by do hloubi duše, našel by spousty ran. Rány, které jsou nesmazatelné. Jeho psychika během života hodně trpěla. Musela se několikrát měnit, tak jak bylo potřeba. Bohužel nikdy už nebude tím, kým byl jako bezstarostné vlče. Ti kteří měli stát po jeho boku a odvrátili proti jemu a zasadili mu smrtelnou ránu. Zrazen tolikrát, že už ztratil důvěru pro stejný druh jako je on. Musel se tedy s nimi vypořádat. A neukončil svůj čin, dokud neviděl na svých drápech čerstvou krev. Jeho touha moci je přímo nezastavitelná. Pro zvýšení postavení dokáže udělat cokoliv. Klidně i někoho jen tak sprovodit ze světa, i když je to úplně nevinný vlk. I přesto je stále populární a svými řečičkami přemluvil na svou stranu již několik z řad vlků. Přitom se řídí heslem: „Přidej se ke mně nebo padneš za svou tvrdohlavost.“ Jako přirozený vůdce sice nevypadá a ani se nechová. Přesto však umí vymyslet úžasnou taktiku boje, z čeho vyjde výhra skoro zadarmo. Ti co ho neposlechnou nebo pomluví jsou bez milosti za krátkou dobu vyhnáni nebo zmrzačeni. Konflikty nevyvolává jen tak, plánuje je několik dní předem a vždy jen za účelem větší moci a dosahu. Jeho budoucí kroky jdou velice obtížně zjistit stejně jako dobu, kdy najde někoho, kdo ho nezradí. Jako mnoho a mnoho lidí před ním. Má pouze jedinou slabinu. A tou je jeho minulost. Protože vytáhnout na něm v boji, že zabil svou matku i otce je kvůli úplně kravině a je z části domácí mazlíček, je už dost silné. Waffley je prostě drsňák, který byl několikrát na úplném dně. Nedokáže se pořádně svěřit, dokonce ani svým rodičům nikdy nedokázal říct nějaké tajemství. Teď je však už na to pozdě, když umřeli jen kvůli jemu a díky jemu. Kdoví, jestli se nyní neobrací někde pod zemí nebo mu odpustili.
Element: Vzduch
Vzhled: Celkový vzhled je na obrázku níže. Plus k tomu jizvy: přes levé oko a na pravé přední noze (přes tlapku). Celkově je více chlupatější než jiní vlci. Velikostí je zlatý střed. (Se Shay domluveno c:)
https://cdn.discordapp.com/attachments/451829195526504462/535533137250484224/game-of-thrones-bran-summer.png
Důvod cesty: Domluvená hra se Samanthou (jako partner)
Zájem: Ano, v budoucnu mám zájem ho přesunout i normálně na Mois. Ale až budu mít možnost charakteru.
Dodatky: ---

Ayshi byla zrovna myšlenkama úplně pryč, když ji Milost shodil k zemi. Vůbec nechápala o co jde. Co dělá? Chce si hrát? Nechápu ho... Promluvila raději v myšlenkách, přeci jen jich bylo více, neměla by šanci se ubránit. Jediné na, co se zmohla bylo vystrašené vykulení očí. A najednou uviděla, že má těsně pod krkem snad všechny drápy, co měl vlk v zásobě. Snažila se dýchat, tak aby sobě neublížila, kvůli tomu dýchala až příliš hlasitě a hluboce, než kdy před tím. Mysli! Neztrácela naději, že to nejsou zlý vlci, ale jen nemají svůj den, jako to někdy mívá ona. Dny, kdy chce zabít všechny a všechno.
Pohled jí padl na otevřené ústa toho násilníka. Bílé tesáky se jen zableskly. "Trochu ti to tady páchne," vysoukala ze sebe. Bylo jasné, že z ní legrace ještě neodešla... Mysli, Ayshi! Je v sázce život! Snažila se rychle najít nějakou věc, která by jí z toho pekla pomohla. Okolní vlk nevnímala, dokud k ní nepřišla Usměvavá a nezačala se smát. Hodila na ní pohled.
Z jejich slov se jí chtělo zvracet. Proč by mi chceš vytáhnout střeva a pověsit, to bych já raději vytáhla ty tvoje a uškrtila tím toho nade mnou. Mlčky ji sledovala a své černé myšlenky si nechala pro sebe. Při druhém nápadu, vykulila oči ještě více a neznatelně se snažila posunout. Jediné, co však udělala bylo křupnutí něčeho v jejím těle. Zabiják je moc těžký. A při posledním nápadu té vlčice tiše zavrčela. Zhnusím tebe, zmije!
Toho zraněného si všimla ještě později. Nejsi vůbec černý... Nevypadáš na to... Zhodnotila jeho představení. Lhář! Pomyslela si, když viděla, že ten vlk už začal pomalu kolem ní chodit a neodlehčoval nohu, jako by byla zlomená. Zakroutila se, ale nebylo jí to moc platné pod váhou toho nad ní. Hlavu měla již delší dobu na boku, ale krk stále ve stejné poloze. Zavrčela. "Pokud uvidím všechno černé, uvidím jen tebe. Chápeš, Černej," vysoukala ze sebe o poznání hlasitěji. Já mám za to, že zebry jsou ty hezcí jeleni bez rohů s černou a bílou... A ne, že plazí? Pomyslela si nad dalším nápadem vlků. "Jak se mám plazit, když se zebry neplazí?" Odůvodnila tiše, těžko říct, jestli to někdo slyšel.
Vrátila hlavu do rovné polohy a hleděla Zabijákovi přímo do očí. Po dlouhé době viděla oči vlka tak blízko. Z červených očí toho moc nevymyslela, navíc neměla takovou moc, jako její otec, co to s očima uměl perfektně. "Co říkáš na kompromis?" Tázala se ho.

Dobře, takže bych poprosila 20 kšm na mou jedinou postavu c:

Připsáno

Ayshi je sledovala. Mají zajímavé jména, takové chci taky... Pomysela si a znovu se podívala po všech. "Tak jak se tedy jmenuje?" Zeptala se s úsměvem. A najednou se ozval ten, co vypadal jako stařeček, ale přestavil se jako Černý. "A co se ti stalo?" Tázala se toho, co měl asi něco s packou. "To teda neznám, Černý." Dodala a znovu si prohlédla tlapu, kterou Černý natahoval. Mám mu důvěřovat, co když je to léčka? Raději mu na to nebudu sahat, počkám než mi odpoví... "Takže, je Milost nebo Zabiják? Já bych mu osobně říkala Zebra, ale což," zeptá se znovu. Má mnoho otázek, dlouho neviděla žádného vlka, se kterým by mohla promluvit. "Mimochodem, jak jste došli k tak zajímavým jménům? Nebo to jsou přezdívky?" Následovala delší otázka, při níž se dívala na tu Usměvavou. Připomíná mi to tu hru, když jsem byla vlče. To byla sranda... Zavzpomínala si na mladá léta, kdy si bezstarostně běhala... Vlastně to dělá i teď.

<<< Bull Meadow (přes Mlžné pláně)

Ayshi se docela obtížně dál pohybovala ve sněhu, který byl všude kolem ní. Byl prakticky všude. Jedinou vyjímku tvořily místa v těsné blízkosti stromů, jež začínaly být čím dál tím vice zajímavější. Pod sněhovou peřinkou trochu vykukovali různé barvy, které jí něco připomněly. Nebyla jsem tu už náhodou? Vlastně asi se teď vrací, že? Mluvila sama se sebou, asi té samoty měla už moc. A najednou dostala nápad. Co kdybych zavětřila, jestli tu někdo není? Nápad to byl velmi zajímavý, když bylo jasné, že toho moc neucítila a pokud ano, tak leda na malou vzdálenost. Přesto zavětřila. A co neucítila. Pach vlků, minimálně tak tří nebo čtyř. Co když budou agresivní? Napadlo ji, ale i tak se vydala za pachovými stopami.
Po delší době chůzi ve sněhu, který se jí dostával snad všude, nalezla vlky. Konečně, pověděla si v duchu a přišla až do jejich blízkosti. Byli to tři vlci, jeden vypadal jako zebra, další jako nějaká bažina a třetí jako nějaký mudrc starý. Ti nemohou být zlý... Chvíli je sledovala. Mám se představit nebo ne? Mám se představit nebo ne? Ptala se sama sebe dokola. Nakonec sebrala svou odvahu. "Já jsem Ayshi a jak se jmenujete vy?" Zeptala se a střídala pohled po všech okolo ní. Začal být trochu nejistá. Vlk, co vypadal jako zebra měl červené oči a vypadal jako nějaký sériový vrah, to už nebylo podle ní tak moc dobré. Avšak tu byli ještě další dva. Ti vypadali docela lépe.