Příspěvky uživatele

< návrat zpět

EDIT:

>>> Zauberwald (přes Mlžné pláně)

<<< Zlatý les

Vlčice pokračovala v procházce a zároveň v hledání svého kamaráda. Stromy pomalu mizely, místo nich tu byly pouze hromady sněhu, občas nějaký viditelný zavalený kámen nebo keř. Některé keře neměli na sobě sníh vůbec. Ayshi šla podél řeky, která nezamrzla, přeci jen ta voda se stále pohybuje. S cílem, aby ulovila nějakou rybu nebo cokoliv, co se přijde napít jediné vody v okolí. Nalezla jeden velký keř, kde se schovala a čekala až někdo příjde.
Po chvíli čekání a nicnedělání, Ayshi zavětřila. Ucítila pár králíků, kteří byli kousek od ní. Nakukla tedy z keře, ale králíci jakoby ji vycítili obešli keř velkým obloukem. Když už nějakou dobu pili u břehu toku řeky, vlčice pomalu a tiše vyklouzla z kře a plížila se k nim. Bylo proti větru, takže ji nemohli cítit. Zastavila se až pár centimetrů od ocasu toho většího králíka. Vyskočila. Shodila králíka do vody a snažila se ho probodnout drápem. Povedlo se a ještě chvíli se beznadějně třepal. V řece se objevila červená skvrna a vlčice vytáhla svou kořist do svého keře. Tam ho začala jíst.
Jak dlouho jsem vlastně nejedla? Pomyslí si a vyjde z keře. Začne se probírat znovu sněhem na další místo. Má to cenu ho vůbec hledat? Je dospěly, neztratí se když už to tady docela zná... Ayshi se tedy rozhodla ho již nehledat a jen se procházet po okolí a najít si nějakého "kamaráda".

>>> Mlžné pláně

<<< Území Zlaťáků

Že by se vrátil? Pomyslela si při upuštění území, kde by ji mohl v klidu přepadnout. Ayshi zrychlila temno, aby ho rychle našla. Proběhla mezi krásně zbarvenými listy, ikdyž se jí moc nezdálo, že by bylo stále období Listí. Nadechla se čerstvého vzduchu a chvíli si vychutnávala pohled na protékající řeku. V jejím odrazu viděla sebe a jen sebe. Po chvíli tichého sledování, ji to přestalo bavit a vyšla dál po cestě. Stromy pomalu mizely a tím se začalo i ochlazovat okolí.

>> Bull Meadow

Ayshi si vůbec nic nepamatovala. Jako by ztratila paměť. Co tu vlastně dělám? Vždyť to tu vypadá jako území nějaké smečky! Pomyslela si a rozhlédla se. Hledala Resse. Kde je? Však mi měl něco ukázat? Měli jsme se tady projít a on se ztratil... Hloupí samci... Odpověděla si a znovu se rozhlédla kolem sebe. Neviděla ho. Tak já, jdu třeba tě najdu, ty otravo, co jsi mě nutil se usmívat... Řekla si pro sebe a vyběhla z území smečky do blízkého lesa.

>>> Zlatý les

Nakreslím i napíšu Bull Meadow a Ice world

Děkuji za akcičku, prosím přičíst, komu jinému než Ayshině, kdyby bylo více času, tak bychom je možná i porazili, ale co už :D

Ayshi chvilku stála a najednou ji zahalil něčí stín, ani nestačila zvednout hlavu a už na ni cosi teklo. A už se smála jako malé dítě. Ikdyž nechtěla. K tomu jí máchal krtek zbraní před obličejem a ona se v tom záchvatu smíchu mohla s těží vyhnout. I přes to unikla snad každému nápřahu. Možná ji mohl bouchnout do nohy, právě na tu, kterou už má i tak silně poškozenou vrozenou vadou. Snažila se tomu uniknout, ale nemohla ani mluvit, křičet o pomoc, nic. Byla úplně bezmocná a k tomu se smála na celé kolo. Mluvit mohla leda, tak v myšlenkách. Já jim pomohu a oni nic, pche, já věděla, že ten Ress bude zlej... Zavrčela si pro sebe a v mysli lapala do dechu, pokud jí nikdo nezacpe ústní otvor, tak se i udusí. Začala se pohybovat do stran, aby ztížila tomu tvorovi orientaci a chvíli ji nemohl naleznout.

Ayshi měla zavřené oči a přemýšlela. Z myšlenek jí vytáhlo až rána. Velká rána. Byla spůsobena nárazem Resse a Athai. Vlčice se ihned otřpala a mlčky přiběhla k nim. „Jste v pořádku?" promluvila k nim a všimla si čehosi na Ressově krku. Nebyl čas se vyptávat, takže se ihned otočila na tu zrůdu. Všimla jsi, že všichni okolo začali mluvit. Většině i krtek vyhrožoval. Ayshi měla štěstí, sotva se znova rozhlédla, tak tu byly zase barvy, jako vždycky, jen na tom jednom oku stále černobílé. Snažila se jim pomoci dostat z té sítě, pomocí kousanců, které někdy i skončily v srsti jednoho z těch dvou. Následně se vždy omluvila a znovu pokračovala. Síť začala konečně povolovat až po několika kousancích a dost to Ayshi unavilo.
Když bylo dokonáno a oba vlci již mohli odejít, ikdyž Ress měl kolem sebe stále ten kruh, který ona neznala a moc to ukousnout nešlo, jak se snažila, tak se snažila, nepohnula s tím, ani o kousíček dolů, dalo by se říct, že to ještě více utáhla. Chudák Ress malej. Ayshi se otřepala a vyběhla vztříc monstru, co vylezlo před chvílí ze země. Neslyšně při tom vrčela. Už už se odrazovala od země, když jí napadlo zaútočit neslyšně ze zadu. Ihned teda zabrzdila, sedřela si přitom trochu chlupů, ale nic, co by jí mělo odradit. Následně se rozeběhla k zádům krtka a čekala až se všechno uklidní nebo někdo přiláká jeho pozornost. Pak však spatřila tu jednu vlčici. Jak mohla být tak rychlá? Přemýšlela a dál stála. Očima pozorovala činnosti toho divného živočicha. Asi o ní nevěděl a něco říkala, aby šla tomu vlku na pomoc. A tak rozeběhla vedle té vlčice. Snažila se ještě stále pochopit styl pohybu toho obra a najednou se zakousla. Ale nemohla svou čelist tou velikostí krtka sevřít. No nic... Pomyslela a uskočila do boku, vymýšlela narychlo novou taktiku. Na rychlo se vždycky nemyslí dobře a Ayshi nemohla na nic stále přijít, takže tam zůstala jen tak stát. Přestože za ní byl obří krtek s krumpáčem a bez kalhotek.

bojuje s Podzemníky

Ayshi se ztrácela v myšlenkách při pohledu na Sasanku. V myšlenkách se snažila hádat jména těch vlků, protože se jí nikdo kromě Sisi nepředstavil. Lenoši... Klasická smečka, raději řeší něco já ani nevím, co něco nekonečného. Ze svého myšlení ji vyvedlo další zachvění. Najednou se jí začne špatně dýchat, dým. Začne kašlat a kašlat. To jí nutí odvrátit zrak na původ dýmu a prachu. Byl to nějaký černý stín, těžko by to odhadla, lepší by to bylo s barvama a ne jenom pochmůrnou černou, šedou a bílou. Následně ono stvoření řeklo něco o vítání. Vlčice stále čekala na odpověď někoho jiného, aby mohla reagovat podle nich. Přestože se strašně bála, co se stane. Když ten flek začal hrozit té jedné vlčici, tak musela zavrčet. „Děkuji za přivítanou, ale už jsem tu delší dobu," zahrála si s tím tvorem. Předběhla svoje myšlenky hlasem. Trochu couvla a znovu vymýšlela, jak to zvíře perfektně vyrektit.

Poprosila bych odznáček za Týmovanou pro Ayshi. Díky ^•^

PŘIDÁNO

Tákže, tlapku do země, slevu přičíst a nakonec bych poprosila o magii Iluze. Díky za akcičku c:

PŘIDÁNO

Díky za hlasy, minule jsem to propásla, tak teď prosím přidat na Ayshinku. Gratuluji vítězům

PŘIDÁNO

Sisi...Budu ti říkat Sasanka, to zní lépe. Ayshi trpělivě sledovala vlky, co mluvili. „Neznám ty vlky, proto ať, jsou kde jsou, asi žijí a někdy se vrátí." Mrskla ocasem. A to zachvění země? Nic to s ní neudělalo, teda jakože se lekla, ale nijak to nedala najevo. Zpozorovala strach od ostatních, ale ona byla spíše nadšená, že bude trochu adrenalinu. Konečně... „Asi Vám pod úkrytem přerostli červi," zažertovala v této situaci. „Každopádně, za čas odejdou, žádné starosti," řekla jako ten nejchytřejší vlk pod Sluncem. Přišla blíže ke svému doprovodu.„A nebo to nsou ti vaši kamarádi, co chtějí z půdy pryč. Teď Vám to tady všechno rozbijí." Řekla na všechny.A otočila se na svého známého. „Znáš je tady všechny?" Šeptla k němu a odvrátila zrak na svou Sasanku. Nějaká chytrá, že je poučuje. To se mnou se rovnat nemůže, já už toho tolik vím...

Ayshi se stačila sotva otočit na Resse a už jsem i tím druhým okem viděla černobíle. Nic zvláštního, že by se mohla někde zamotat a spadnout do nějaké díry nebo keře. Co jsem komu udělala, že už mám i to druhé oko chycené... Zavrčela tiše, nikdo to nemohl slyšet. Následně mrkla na svého společníka a na toho cizího. „Nechtěla jsem odejít, chtěla jsem jít k němu," řekla a pohoupla se na stranu. „Pojď, představ mě, pokecej a půjdeme." Řekla na společníka a polechtala ho špičkou ocasu. Pousmála se a za chvíli už měla zase neutrální výraz. „Zdravím, já jsem A-ayshi," vykoktala ze sebe a udělala krok dopředu. Ohlédla se na společníka a zase dala hlavu rovně. Očima ho znovu přejela.