Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ayshi z houští vystrčila čumák a čenichala, sotva ucítila dalšího vlka, tak jeho pach zmizel. Když zase vykoukla očima, viděla černého vlka nebo vlčici, jak spadla do nějaké svítící jámy. Vylekala se a omylem se přimáčkla bokem ke společníkovi. „Tak pojďme, promluvila k němu, ikdyž váhala jestli to je ten vlk, kterého hledá. Musíme, co nejrychleji zmizet, necítím se tu moc nebezpečně. Přemýšlela. Nakonec vyšla z boku keře a ohlédla se na společníka. Pojď, šeptla tiše, sotva to mohl slyšet. Následně vyšla vlčice v keře a ten bílý ji mohl uvidět. Vůbec to nevnímala a dál stála. Už čekala na slova typu; Kdo jsi? Co tu chceš?... Jestli řekne tohle a ten Ress, tu už nebude, tak budu prostě ticho, hned potom zmizíme, musíme... opakovala si a nehybně stála vedle keře, za nimž se schovávala. Bála se, že to svítící ji taky v táhne do sebe, tak raději stála.

<< Zlatý les

Ayshi se rozběhla za běžícím vlkem. V černochů se stále objevovaly nové pachy. Mezi nimi i pár vlčích. Čichem jsem pouze mohla uhodnout pohlaví a místo, kde se nachází. Jeden samec a samice, kdoví, kdo to je. ayshi zpomalila a tiše dokoukala k těm dvěma. Když je už uviděla, zastavila se v nejbližším křoví. Otočila hlavu na svého společníka. Kývla na něj a něco špitla. Následně otočila hlavu na dva neznámé vlky, viděla, že se jeden zakousl do nohy toho druhého a následně byl odražen. Vlčice v keři vynutila oči a stále čekala na vlka.

,,Ale prosimtě, usmála se na něj a zvedla přední tlapu do vzduchu, následně položila. ,,Dobře, půjdeš první, já hned za tebou." Promluvila a rozešla se hlouběji do lesa zbarvené do žluté barvy.
Cestou ji v nose šimralo několik pachů, hlavně tedy několika zajíců, kteří byli docela daleko a zrovna by se jí nechtělo prohánět něco a ztratit vlka, který by jí mohl za delší dobu něco ulovit a klidně i něco většího než je ušák. Najednou ucítila pach vlků, několika vlků, stále však vyčkávala na rozkaz toho gentlemana před ní. Ayshi byla ticho a sledovala ho. Jak jinak, ne? Něco mám vlku... Pomyslela si. ,,Mám je, doufám, že jsou to oni." Řekla hlasitěji k vlkovi.

>> Území Zlaté Smečky

Ayshi se usmála. Snažila si zlepšit náladu, tím, že si bude moct s někým po dlouhé době promluvit i při chůzi. ,,Tak můžeme jít první tam a potom mi tu to ukážeš," pověděl mile. Žádný problém, budu mít o zážitek víc... Chvíli mlčela dokonce i v mysli. Co to vůbec dělám? Proč se smějí jen tak. Následoval znovu klid. Uvolnila své svaly na ústech a nasadila kamennou tvář, uši protočila ze strany na stranu a zase se uvedla do svých myšlenek. Vnímá mě jako kamarádkou vlčice, nemohu to s ním udělat jako s ostatními, minimálně ještě delší dobu ne. Znovu nadzvedla svaly a usmála se, stále ale ne ironicky nebo na rozkaz. Jen tak. ,,Můžeme vyrazit, ale kudy to je?"

Kdyby byla možnost se stále přihlásit, tak se zapojím

,,To je docela dlouhá doba, kdybych se tak dlouho toulavá sama asi by mi začalo hrabat." Promluvila a usmála se na něj. Nevěděla, co by mohla teď dělat. ,,Ukážeš mi ty místa?" Pronesla po dlouhém mlčení a přemýšlením. Ayshi se stále dívala na něj a mlčky ho sledovala. ,,Pokud teď nechceš dělat něco jiného na práci." Řekla mu do očí. Ukončila jeho sledování a hleděla mu do očí, nějak jí tam oči přitáhly samy. Taky ji zaujalo ty oučka, kterému jedno stálo a druhé jinak leželo na jeho hlavě. Možná mě naučí se smát nejen druhým, ikdyž o to nejde...Jde o princip, že jsem silnější. Hlavně ho nesmím ztratit, je to jediný vlk, co přede mnou neutekl.

Chvíli váhala nad odpovědí na jeho otázku. Jak dlouho tu vlastně dělám zlo na tomhle ostrově? Přemýšlela. „Jenom krátkou dobu, asi pár úplňků," shodla se nakonec. A našla jsem vůbec něco hezkého tady? Přemýšlela zase. „Nic, nic hezkého moc ne. Teda vůbec nic." Pronesla k němu. Zamávala ocasem na zabaveni a ochlazení. „A co ty? Našel jsi nějaké hezké místa?" Zeptala se ho. Teď byla řada na něj, ikdyž se choval jako gentleman neodpověděl první a nechal to na Ayshi.

Přihlašuju se, nikdy jsem se nezúčastnila, takže moje první týmovaná c:

Otočí se na něj. „Jmenuju se Ayshi," pověděla tiše k němu. „Dobře, Ressi. Když ve mě nevidíš strach, tak jsi asi jeden z mála vlků. Většina si mě obchází obloukem až několik metrů. Jenom abych je nenapadla." Vysoukala postupně ze sebe. A usmála se nad jeho nazváním její osoby. Trochu si protáhla záda a párkrát máchla ocasem než se znovu zabořila do myšlenek. On se mě fakt nebojí, asi to hraju moc dobře... Pomyslela si ve svých hlubokých myšlenkách. Nebo...jsem se změnila při vstupu na tohle místo... To snad ne, nejsem taková měkkota! Křikla si ve svých myšlenkách a tiše zavrčela, potom se vrátila zpátky a podívala se na něj jenom jedním okem, tím poloslepým.

Omlouvám se svému týmu za to, že jsem je tak moc potopila. Kdybych psala každé monstrum, tak bychom měli na to být první.
Poprosím všechno na mou jedinou postavu - Ayshi.

PŘIDÁNO

Ayshi dále stála a prohlížela si ho svými zelenýma očima. Udivila se z toho, že mluví velmi klidně dokonce i mile a vůbec z něho necítila strach. „Jaktože se mě nebojíš, Resse?" Promluvila a přišla k němu. „Ve všech dosud vlcích, které jsem na své cestě potkala, šel cítit strach ze mně, ale u tebe žádný. Ty se mě snad nebojíš?" Pronesla při pohledu na něj. Na chvíli se otočil na druhou stranu a snažila se popřemýšlet, proč se jí nebojí a přitom hleděla do krajiny kolem sebe.
Za nějakou dobu přestala přemýšlet. „Raději si na mě dávej bacha," řekla na konec a stále se neotočila k němu. Zastříhala ušima a vyčkávala na jeho odpověď.

Ayshi se znovu rozhlédla a zavětřila. Ucítila pach dalších vlků. Jeden byl podle ní slabý, a tak se rozešla jeho směrem. Ikdyž celou cestu k němu přemýšlla, co mu udělá, při jeho spatření se zarazila. Byl to vlastně jediný vlk a zatím i první, jakého zde potkala. Před tím to byli jenom pachy a pachy vlků. Ale teď vidí živého vlka. Začalo ho sledovat svými zelenými očmi. Nasadila vražedný pohled a přišla k něku blíže, šla ale ze zadu, takže si ji nemohl všimnout. „Zdravím," ozvala se. A zůstala stát, pousmála se až jí šli vidět bílé tesáky.

<< Bull Meadow

Ayshi kráčela dál, se svěšenou hlavou dolů a s pohledem, který by měl varovat vlky, co se k ní přiblíží jenom na takovou vzdálenost, kdy uvidí její obličej. Až za delší dobu se rozhlédla kolem sebe a spatřila velmi zajímavě zbarvené listí. Ihned se ji ulekala, ale po chvíli zjistila, že se jedná o listí, jako je na podzim. Ulevila si a pokračovala v chůzi do lesa, ke kterému se více a více přibližovala.
Po několika minutách zkusila zavětřit. Vycítila společnost rovnou několika vlků. Ďábelsky se pouskála a vykračovala si jako pán až do lesa. V lesa se snažila jít po pachu patřících vlkům v její blízkosti. Pro jistotu však nešla za nimi, ale zůstala stàt uprostřed lesa. Rozhlédla se, znovu. Pořádně se nadechla a zůstala stát.

<< Zauberwald

Ayshi se pomalu začínala uklidňovat avšak stále sem šla s velkou naštvaností. Už jenom občas něco promluvila o veverce. Když už začínala vidět tuhle krajinu začínala se pousmívávat a přemýšlet nad tím, jestli tu nebude nějaký vlk, co by jí něco dal k jídlu. Pro jistotu zavětřila. Nic, všichni byli moc daleko. No, jasně. Vy si zdrhejte a tetička Ayshi za vámi bude běhat. Ayshi se zastavila na mírném kopečku a rozhlédla se. Pořádně se nadechla a vydechla. Prohlížela si krajinu. Zapomněla na tu veverku a už měla zlost pouze na mizející vlky. Seskočila z kopečku do stébel trávy a vydala se za nejsilnějším pachem. Cestou jí zakručelo v břiše, z toho jaký už má hlad. Začala se těšit, až bude u nich a pořádně se u nich nají.

>> Zlatý les

Ayshi si v klidu posedávala a pozorovala korunu stromu. „Slez sem, ty srabe!" Zavrčela na strom. Při tom dupla nohou, takže se zvedl prach ze země. Ayshi se toho lekla a udělala pár rychlých kroků pryč. Začali jíz toho slzet oči, ale nebrečela. Musela si kýchnou, jelikož jí trochu toho prachu vletělo i do nosu. Po kýchnutí se rozhlédla kolem sebe. Kde jsou všichni? Cítím se fakt blbě, když tu musím všechno dělat sama. Pomyslela si a zavětřila. Ha, super cítím tu někoho. Nebo spíše více vlků. Někam šli, ach jo. Mě se za nimi nechce. Promluvila velmi tiše, nikdo to ani neslyšel. Zvedla jednu svou tlapu a ještě než ji položila, se ohlédla hlavou na ten strom. „Hloupá veverka, neví kdo tu je pánem!" Promluvila hrubým hlasem, ale stále z toho hlasu šlo vycítit pravou Ayshi. Hned po dořeknutí téhle řeči položila tlapu na povrch zemský a vydala se z lesa pryč. Šla velmi nerada a při každém kroku nadávala, proč zrovna ona, a proč nejdou za ní.

>> Bull Meadow (přes Mlžáky)