Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Zdálo se to jako nekonečnost, ale přeci jen ta doba skončila. Nevěděla ani sama, co se stalo. Zda usnula či dokonce upadla do nějakého bezvědomí. Tak i tak se najednou probudila a znovu postavila na nohy. Přišla si o něco slabší, jak bývala. Ale to je i tím, jak se nyní čerstvě probudila. Viděla, že místo všudepřítomných květin vznikl jen a jen sníh. Ale jí to nevadí, i tak se zde drží kousek přírody ve formě stromů. Protáhla si celé své tělo. Od tlapek až po ocas. Jistě to byla dlouhá doba. A když se rozhlédla, neviděla ani stopy kohokoliv známého. Nic si však za poslední dobu nepamatovala, ale doufala, že si zase brzo vzpomene. Dle jejího názoru by nyní bylo nejvhodnější se podívat, zda se něco neděje u jezera a co nejrychleji sehnat nějakého svého spojence, co by ji trochu informoval. Sice to mohlo být jen pár dní, ale nevěděla, jak dlouhá doba to přesně byla. Ale věděla, že pro svou smečku udělá nejlépe tak, že se informuje od někoho z ní. Nic jiného ji taky moc nezajímá - vždyť smečka má přednost. Jediné její děti jsou přednější. Smečka je její velká rodina a doufala, že se nestalo nic špatného, protože by si to vyčítala, že tu nebyla a nijak nemohla pomoci.

>>> Nerovy vodopády

"Na mě je vždy spoleh," řekla s úsměvem ve tváři. Ještě, aby ne. Bez spolehu by se nikdy nevyšplhala na post uznávané bety a už vůbec ne do smečky, kde si mají krýt záda navzájem. Dlouho by takhle nevydržela. A s ním ve společnosti už vůbec ne.
"To se docela dost mohlo stát, hledám ho, nikde prostě není. Jsem ráda alespoň za to, že žije." Pověděla na to. Opravdu by ho ráda znovu viděla a vyříkala si vše o něm, ale jak to může jen udělat, když ho nikde není. Na informace o svém synu se pousmála. Ulevilo se jí, že někoho potkal. Ale i jí bylo trapně z toho, jak zklamala vše. Svou čest jako matka, jako beta chaosu i jako cokoliv jiného. "Hledám ho celou věčnost, ale vždy marně, už jsem trochu ztrácela naději. Chci, aby se zase vrátil domů a věděl, jak ho mám ráda." Vylila si trochu své srdce k němu. "Kdybys ho ještě jednou potkal, doveď ho prosím ke mně. Budu ti moc vděčná." Požádala ho. Očividně Scar má lepší zkušenosti a nebo štěstí na vlčata než ona. Ta její totiž pořád mizí a je z nich bezradná. Jak se tak může stát matkou roku, když jich nikde? Nyní zase zpět k Azraelovi. "Mluvila jsem s ním, řekl mi, že se chce přidat k Lissandře či, jak se ta vlčice jmenuje. Prý ho přilákala něčím na svou stranu. Lissandru si pamatuji s té války. Daénská smečka. Když jsem pak zjistila všechny informace o tom, kde i sídlí, co plánují..." Začala. Měla docela šílený nápad. "Možná by nebylo od věci, tam třeba nenápadně se jí podívat a něco zjistit na vlastní kůži."

Přesně v tomhle měl pravdu. "Určitě se sama najde a nebo najde ona nás." Možná ta fráze sama o sobě zněla šíleně, sama ví, jak to dopadlo s Letcem, co takhle taky zmizel a ona tvrdila, že se vrátí. Měl tu totiž rodinu. Ale pro někoho rodina není asi tou nejsilnější motivací. Nebude ani jemu teda hrát nějaké přetvářky, ale může ho nějak vlídně uklidnit. Jí samotné chtěla kdysi vypíchnout oko, jistě si poradí. Pokud teda na starší kolena nezešílela, když i ona si našla rodinu. Milost pravděpodobně nevypadl z toho Favoriho tolik nadšený, jak byla ona. "Opravdu, jen bude taky chtít čas. Má zájem a vůli, jen prostě nějaký ten trénink a bude opravdu hodný tomu být bratrem," dodala. Nechtěla by mu lhát, ale Favori se ji jistě chytne, bavilo ho to už jen z vyprávění, ten bude mít jistě silnou motivaci k tomu se ještě pořádně ukázat přede všemi. Jen je mladý a nezkušený, stejně jako byla ona na začátku této cesty. Jen ona na rozdíl od čtveřice alf mu nechtěla vypíchnout uši a neházela s ním o zem. Ona byla taková milejší, má své metody. "Ne." Řekla jednoduše. "Naposledy jsem ze smečky jen potkala Noira s jeho partou," uvedla na pravou míru. Na své bratry a sestry do toho setkání mockrát nenarazila celkově. Možná by to přeci jen chtělo trochu je rozhýbat. "Od nich jsem se, teda hlavně od Dail, dozvěděla, kde nyní sídlí Daén a kdo jejich alfou," prozradila mu. Skutečně, ten, kdo zde přivedl Dail musí být dokonalý vlk a bude se mu klidně dvakrát denně klanit. Má plno informací, co se jí budou hodit. "Možná by nebylo na škodu, tam někdy dojít to omrknout, zda třeba nelže." Pomyslela si nahlas. Nehlásila se dobrovolně, sama by do toho nešla. Co kdyby tam ještě potkala toho Aze a musela by se s ním nějak konfrontovat. A nebo jako hloupá hrát, že chce k nim? K nim nechce ani páchnout či cokoliv s nimi mít společného. "Jinak vím, kam Azrael zmizel."

Naštěstí to dopadlo docela dobře, nijak na hned po probuzení něco nehodil a ani nezvýšil hlas. Taková klidná reakce jí na něj moc neseděla, ale čas mění vše, co je okolo nás. Takže se tomu nedivila dlouho, že vlk, co ji jednou chtěl sníst ji po probuzení ještě pozdraví. Třešničkou na dortu by mohla být jedině tak, že by se ještě Milost usmál. To však ani neočekávala a přímo vplula do diskuze. Skutečně měl pravdu, že oběhla jen krátká doba, co se to vůbec dozvěděla společně se zbytkem smečky. Ale měla trochu naděje, že ji třeba někdo našel jen tak při odchodu z úkrytu. Je to možná hodně šílené, jenže snílek jako ona v to trochu věřila, že se najde a ukáže se jim. "Jakože, jestli máš pro mně nějaký úkol, klidně se seberu a půjdu dál šířit chaos, ale ano, možná bych ti i něco měla říct." Řekla to takhle jednoduše. Narovinu tak jak jí to přišlo na jazyk. Ale něž to dopověděla, raději mu zodpoví otázku. "To je Favori, teda občas si říká Silver, ale to je docela jedno. Našla jsem ho stejně jako mnoho dalších při jedné ze svých toulek krajinou na poušti a tak nějak jsem v něm viděla potenciál." Uvedla to a představila ho. Možná jí vypadlo, že by se on nepředstavil nikomu a nebo v tom čase prostě oba zapomněli. "Je sice mladý, nezkušený, ale když mákne, bude dělat čest." Dodala. O tom, co vše spolu zažili raději pomlčela, sice mu věřila, ale nemusí mu vytáhnout na ruku celý její životopis. "Vím, jak to dopadlo s Azraelem a ostatními, které jsem si vzala na krk, ale tady to je něco jiného. Opravdu si myslím, že má snahu a bude schopná za nějakou dobu nám pomoci."

<<< Úkryt

A tak se po delší době zase dostala na sluneční svit. Teda v tomhle případě spíše na čerstvý vzduch, jelikož slunce již dávno zapadlo a ztemněla se krajina všude v okolí. Ještě však nevyšly hvězdy, aby jí osvětlovaly cestu, aby nikam nezapadla. Zrak měla stále skvělý, obratnost také, ale nikdo si nemůže být nikdy jist tím, co se mu najednou objeví v cestě. Protáhla si své svaly, prohlédla si okolí, zda třeba hned tady nenajde Milost. A skutečně se tu nacházel. Byl sice v zajímavé poloze, ale snad nebude nějak rozespalý nebo mrzutý, že se tu u něj objevila. Možná bude takhle rozhovor mezi čtyřma očima lepší než při celém valném shromáždění. Budou mít přeci jen to soukromí a mohou si toho říci mnohem více, i to, co by mělo zůstat skryté. Váhala však, zda by měla celou pravdu jen tak říct. Asi nebude hned nejlepší nápad ho pozdravit a zavalit ho tím. První musí zjistit, jak moc naštvaný je. Zda hodně nebo vůbec. Kdyby nebyl vůbec, nemusel by třeba ani vůbec zešílet. A v druhém případě by to dopadlo samozřejmě mnohem hůře. Přišla k němu, zůstala stát však kousek od něj, aby měl stále svůj intimní prostor pro sebe. Ani jí by to nebylo nijak příjemné, kdyby za ní někdo přišel, začal se k ní lepit a otravovat ji ještě k tomu všemu. "Ahoj Milosti," pozdravila ho. Nechtěla ho hned naštvat, takže přezdívku Zebrák, kterou mu ona kdysi dávno vymyslela, nechala stranou a úplně mimo diskuzi. "Usměvavá se stále nenašla, co?" Zeptala se. Tady by to mohla uhrát, že je to první koho ze smečky vidí a neví, zda už neproběhlo nějaké hromadné pátrání po ní. Doufala trochu, že ho nijak neprobudila z hlubokého spánku po velké únavě.

[ 246 ]

<<< Křišťálové jezero

Pozorně si vyslechla celou situaci. Neměla slov a ohledně svého adoptovaného syna raději pomlčela. Věděla snad vše, co měla od něj a možná i více než ten Zeiran a Scar, kteří se o něm určitě už nějak vybavují. To, že zmizela Usměvavá ji zamrzela, ale od doby, co přidala ke smečce jako první ze všech přítomných, zažila zmizení všech alf, co tu už nejsou. Nebylo to nic neobvyklého, ale nyní by si měl Milost více chránit krk. Je na to vše tak trochu sám. Sice má bet dostatek a plně oddané, ale kdyby se náhodou něco stalo, kdo bude mít to hlavní slovo? Je sice pěkné, že za všechny zásluhy pro smečku bude jedna z alf, ale je to cesta, kterou se chce vydat? Měla docela pochybnosti o tom, jak by smečka bez toho úplně hlavního fungovala. Sice jsou to jen Chaosáci, ale názor se může kdykoliv změnit a obrátit proti zbytku. Stejně jako Azrael. Prohlédla si všechny nově příchozí a zase si musela zapamatovat nová jména vlčat. Nová generace bratrů a sester. Jistě je za dobu jejich života pozná lépe než jen čí jsou.
Nijak se do diskuze nezapojila a po ukončení si musela jít vyvětrat svou hlavu. Změnit myšlenky a další kraviny, co obvykle dělá o samotě. Měla toho na srdci mnoho, hlavně to, že by mohla i Milosti něco ohledně Azraela říci. Něco jasnějšího než, že zmizel. Ale musela být opatrná. Nemůže si dovolit být prohlášena za zrádkyni, kdyby mu nebo někomu jinému to vysypala z rukávu. Tajemství udržet umí, to problém pro ni není. Celý problém je v tom, že by to mohl zjistit někdo jiný, že tohle vše ona ví a mohla to již dávno říct. To by bylo ještě daleko složitější situace než je ta její momentální. Těžko však usoudit, zda to vše nechat na později nebo si trochu zachránit krk.

>>> Křišťálové jezero

FAVORI / DAIL / okrajově Scar

A tak sledovala, co za kravinu ten Favori zase ve své makovici vymyslí. A ono to nebylo až takové, jaké si myslela. Měla v hlavě myšlenku, že tu najednou začne na všechny pokřikovat, jelikož to takhle má on rád. Ale on místo toho jen tak proběhl a začal na ně mluvit. No, tušila něco horšího a stále nebyl moc v klidu. Stále je to malé vlče v mysli. Netřeba nic jiného zmiňovat, myslí jinak než Ayshi nebo kdokoliv jiné ve smečce, koho zná. A kdyby to nebyla jen taková vlčice, neubránila by se palmface. Nyní na to byla doba přímo vhodná. Pomalejší chůzí šla zase za ním. Ve stejný moment už její Milý vedl diskuzi s Dail. Tu již znala z minule, ale třeba má nějaké novější info. A tak si jen stoupla kousek od nás, na ni se pousmála na pozdrav. "Vidím, že jsi našel nějakého společníka k diskuzi," promluvila na Favoriho. Určitě si ho potom vezme ještě stranou, ale jen ať pozná své bratry a sestry. Podívala se na Dail. "Copak ty a nějaké novinky?" Zeptala se jí na rovinku, bylo by fajn, aby si zajistila vyšší místo a více respektu, kdyby se bavila i s někým, kdo ho má. Tedy měla by ho Ayshi mít. O to již bojovala mnohokrát. Snad ji jen ostatní znají.
A pak uslyšela has Milosti. Přikývla na oba s ní v diskuzi. "Tak tedy pojďte," pobídla oba, aby už šli a nemokli zbytečně. Času mají hodně, ale nemusí potom ještě být nemocní a nachlazení. Pak ještě věnovala chvilku Favorimu se slovy: "Tak tam, kde nyní jdeme, tam mám domov i já. Zatím." A dala se do cesty. Tam to zná, opatrně se teda dostala k čelu, aby mohla ve tmě případně zbloudilé navést, kudy kam.

>>> Úkryt

<<< Luka

"Ano," odpověděla. Pousmála se ještě na něj. "Cokoliv, k čemu mám jen trochu blízko, je krásné." Promluvila trochu s vyšším egem. Měla pravdu, ona měla dost dobrý vkus na to, aby dokázala, že i nějaká díra může být útulným letním sídlem, ale může kdykoliv sklopit svou hlavu do měkkého a odpočinout si. Od všeho vážného, co ji na mysli č srdci tíží. Čas je jen čas, vše jde přejít, jen občas to je složitější než si onen myslí. Byla šťastná, že nad jeho tvrdohlavostí zvítězila a nechá se alespoň teda ošetřit. Měla z toho dobrý pocit, že mu pomůže něčím. I když je to jen málo.
Netrvalo dlouho a kousek od jezera spatřila skupinku vlků ze své smečky. Skoro všechny znala a ty, co nyní nezná, tak ještě pozná, čas na to je. A nebo se potom někoho na jejich jména zeptá. Pohledem projela skoro všechny. Postupně každého. Ohlédla se tedy ještě na Favoriho. "Tohle je zbytek smečky," promluvila na něj. Představila by mu všechny, ale vypadalo to, že tohle není téma, proč tu jich je tolik. Milost s největší pravděpodobností něco velkého plánoval. Hledala Usměvavou, ta však nikde. Měla o ni docela starosti, ale věděla, že je dospělá a silná, určitě si poradí. A nebo se jen pohádala s Milostí a dojde někdy jindy. Uvažovat o něčem takovém je ještě šílené. Přikývla směrem k alfě a dále se jen v tichosti přemístila blíže, aby slyšela vše potřebné a kdyby něco on potřeboval od ní, ať je poblíž. Co tak poslouchala, vedl už nějakou diskuzi, do které mu nechtěla jen tak skákat. Přesto, co domluvil, musela mu něco říct. Nejen o Anemon, možná nějak zalhat o Azraelovi a předat informace o Daénu, co získala. Ale stále mlčela. "Zdravím," řekla nakonec s úsměvem ve tváři.

<<< Most (přes Les u Mostu)

Nebyl teda vůbec nadšený. Ayshi se ubrala do vymýšlení, čím mu tak zlepšit náladu. Dumat mohla, jak se jí jen chtělo, ale nějak žádné dobré myšlenky nepřicházely. Zrovna u ní, co je studnice nápadů, to bylo nadměrně zvláštní. Ale asi jen stále měla plnou hlavu toho, kdo vše by je mohl alespoň lehce ošetřit. A ještě více se dokopávala k tomu, aby se zeptala později Milosti na několik věcí. Bude ho moci nalézt, co nejrychleji, přece jen informace pro smečku, které ona má jsou důležité. A možná by nebylo ani na škodu si s ním promluvit mezi čtyřma očima. Jen on a ona. Ze slov Azraela stále má pár nápadů, co by se jim mohlo hodit. A zároveň mu třeba i nějak více pomoci. Kdoví, zda se toho taky už nevzdal sám a náhodou neprohlásil Ayshi samotnou za vůdce. Bylo by to zvláštní, divné a šokující. A snad jen lží a nikoli pravdou. Jak by dokázala vybudovat tak dobrou reputaci a nebo respekt u ostatních? Vždyť sama se ještě nedávno skoro krve bála. Ohlédla se na Favoriho. "I kdyby to byl jen škrábanec, což není, podívá se ti na to někdo. Nemůžeme o jednoho z mála schopných bratrů přijít." Stále žila srdcem pro smečku, bude to pro oba docela těžká výzva. Hlavně z toho důvodu, jak se Kurážná neustále snažila vší silou pomoci alfám a to sama byla jen pouhou betou. Pravomoce měla, ale stále to byla jen hloupá a mladá beta bez zkušeností. Nikoli alfa, co vede a budí přirozený respekt.

>>> Křišťálové jezero

<<< Hraniční pohoří (přes Temný les)

Nevypadal moc nadšeně z její reakce. Ale ona to myslela opravdu dobře, nijak špatně, že by bylo myšlenkami mimo. Ovšem to, že brzo zase obrátil diskuzi zpět na rány, naznačovalo k tomu, že opravdu není, co více řešit. A prostě jen mluvil dál. Ani nevypadal v jejích očích naštvaně. Snad to jen nějak nehraje. Pomyslela si pro sebe a určitě by i dodala nějakou chytrou poznámku, tu však nebylo třeba. Musela ho nějak ještě uklidnit, aby na ni nebyl nějak naštvaný. Jen něco vymyslet. Dle toho, co mluvil, ho ani nebaví, že už nechce řešit ty rány. Možná to jsou jen škrábance, ale raději, ať to vidí někdo zkušenější. Prostě aby nic jiného nečekalo po delší době. Něco třeba i horšího než je třeba ukousnutí nohy. Kdoví, co vše. Ona se v tomto tématu nepohybuje, vůbec. Nějak pozná, jak rychle někoho ošetřit, ale nic více. Možná by se jí to do budoucna hodilo. Ale to by nějakého moudrého učitele musela naleznout. "Ne," řekla jednoduše. "Mrkne se ti na to někdo ze smečky, nebude to jen tak někdo. Ale někdo, kdo se v tomhle fakt vyzná." Teda, pokud někoho takového bude třeba Milost znát. On zná skoro každého, takže případně někoho doporučí. Ona mu zase na oplátku udělá jinou laskavost. "Pospěš," popohnala ho. Sama sice přitom několikrát z běhu zpomalila, ale to ta její noha. Brzo zase bude ok.

>>> Luka (přes Les u Mostu)

Zdravím,
chtěla bych požádat o mladší charakter. Stalo se to skoro až tradicí, že s tím otravuji, ale já mám stále zájem, jelikož mě ten vymyšlený charakter stále a stále láká. Budeme-li hodnotit jako třetí charakter, na Ayshi se blížím k 300 postům, Benn trochu pokulvává okolo 70. Za Ayshi sice odepisuji více a častěji, ale taky to přeci jen je hlavní charakter. Moc do akcí nechodím, ne každá m ok sedne, ale pokud jde o smečkovou, na málokteré chybím. Jinak tu jsem docela už delší dobu.


Zamítnuto. Důvod: Chybí dlouhodobá aktivita a mladší charakter by měl být o něco větší odměna než normální.

<<< Začarovaný les (přes Kvetoucí louku)

Jak jinak. Že zrovna on ji zachránil. Moc v to nedoufala, vzhledem k tomu, že mu od něj ona zachránila krk dvakrát, ale třeba, co na chvilku přivřela oči, Favori kousl toho rysa a ten se lekl a utekl do háje. Možná velice nepravděpodobné, ale jeho by to potěšilo. Dle ní se lekl spíše něčeho většího nebo silnějšího než je rys sám. A tak se dál na útěk směr domov.
A tam taky mířili tihle dva cestovatelé. Ayshi sice z trochu poraněnou tlapkou od pádu přes kořen, ale nijak ji to kromě občasného poskočení neomezovalo. Prostě jen šla, občas zvedla nohu a šla dál. Do kopce to bylo docela dost složité, ale nic, co by nezvládla. Teprve, co vyšla nahoru, ohlédla se na Favoriho. Musela zapřemýšlet, co mu na to odpovědět. Vždyť nedávno si ještě nepamatoval, jak se jmenuje a nyní ji chce bránit? Zvláštní, jak rychle se z této diagnózy dostal. Asi láska léčí. Pousmála se na něj. "Favori," začala. Vždyť si sotva sobě přišel na jméno, nemůžeš mě bránit, jsi sám zraněn." Otočil na chvíli téma na něj zpět. Ale nechtěla ho napínat. Vlastně ani na to neměla slov. Bylo to od něj pěkné. To bylo opravdu až dojemné, ale potřebuje to ona? Ví, jak se chovat? A ani se pořádně neznají. "Dej tomu chvíli čas. Prosím." Řekla mu. Nebylo to ani odmítnutí, ani příjmutí. Jen by byla ráda, aby se oba lépe poznali a důvěřovali si. "Půjdem ke mě domů, někoho seženu, kdo ti na to mrkne. Já s nohou budu ok, jen co, si na chvíli sednu nebo lehnu."

>>> Most (přes Temný les)

Cítila, že se blíží konec. Predátor by mohl jen lusknout prstem, či přejít na jinou myšlenku a byl by konec. Konec všeho, co znala a zažila. A dost možná, by to už nerozchodila. Ohlédla se ještě se smutnými očkami po Favorim. Snažila si je, co nejvíce naplnit strachem z nekonečna a smutnými psími očima od toho, aby ji nějak zachránil. Nedala si pozor. Vůbec. Už, už přivírala očka. A najednou tam byl. Bojoval za ni. Sice to zase schytal, ale Ayshi se mezitím oklepala a mohla mu nějak ze zadu pomoci. Sotva se však zvedla, rys zmizel. Měla opravdu štěstí. Okoukla se na Favoriho. "Kam se vypařil?" Zeptala se hned, ani nijak nepoděkovala, to řekla až po té. Prohlédla si ho. "Možná by nebylo na škodu, kdybys už tolik neriskoval a raději se nezranil pořád tolikrát." Dodala k jeho vzhledu. "Měl by se ti na to podívat někdo zkušenější, já ti mohu jedině poradit si rány vyčistit vodou." A poté navrhla hlavou, aby šli kupředu. Musí najít někoho ze smečky, kdo by jim poradil, jak ho třeba ošetřit.

>>> Hraniční pohoří (přes Kvetoucí louku)

Mám 17 bodů

Vezmu za 10 bodů tlapku do aury
7 bodů mi propadne

Zapsáno

P17
Predátoři 4

<<< Tichá zátoka

Následovala Favoriho a rysa do lesa. Výhra, tento les znala docela dost dobře. Proběhla okolo několika stromů za těma dvěma. Hlasitěji oddechovala, ale to bylo to spíše tím, že běžela už dlouho bez pořádného nádechu než, že by nezvládala běhat pořádně rychle. Zpomalila tedy na chvilku, nadechla se pořádně z celých plic a vydechla zase zhluboka. Poté se rozhlédla. A zjistila, že Favori ani ten rys nikde. Ano, cítila sice jeho pach, ale jít podle pachu v tomhle lese je docela nebezpečné, je to tu plné kořenů, rostlina nebezpečí. Šla tedy chůzí a opatrně podle pachu Favoriho. Musela si být totiž jistá, že jde dobře. Byl by trapas, kdyby jí ještě tento zpomalený vlk utekl. Opatrně se procházela mezi kmeny a stromy. Nešla jen tak na obyčejnou procházku, nechtěla se kochat krajinou, tak šla trochu svižnějším krokem. Po několika krocích však měla nějaký divný pocit, jako by ji někdo sledoval. Ohlédla se jednou, nic. Ohlédla se tedy i podruhé a stále nic, tak šla dále.
Ušla nějaký ten kus, už Favoriho viděla a chtěla na něj zavolat. Ale uslyšela, že cosi pohnulo v křoví. Ohlédla se tím směrem. A z keře na ni vykoukla hlava rysa. Jak dokonalá skrýš, okamžitě poskočila, jenže nešťastně zrovna nohou zakopla o jeden z kořenů ze stromů, které byly kdekoliv. Svalila se tedy k zemi. "Favorii!" Zakřičela na něj. Teď se musela modlit, aby jí dal chvíli čas a nebo Favori zareagoval okamžitě.