Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Území

Cipher se přemístila z venčí dovnitř několika ladnými skoky, které absolutně nepodtrhovaly jak moc unavená a absolutně vyšťavená se vlastně vůbec cítila. Měla ten pocit, že by to na ní po noci strávené venku a zjinivatkovaném kožíšku poznal asi málo kdo. Vypadala skoro až bezstarostně když vkročila do úkrytu s ocasem v neutrální pozici a brzy se začala místem přehrabovat a cosi hledat. Kdo se na ni zahleděl tak poznal, že vlčice si s něčím náramně láme hlavu. Nakonec ukořistila teploučkou kůži, kterou odtáhla k vstupu do síně se stromy a chvilku jí tam štelovala u vchodu, načež svou potřebu designovat dveře vzdala a dlouze si odfrkla. Za chvíli se přemístila i s kůží a dotáhla jí do jedné z komůrek, kam, jak se zdálo, ještě nikdo nic nedonesl. A na tu se konečně vlčka stočila do klubka.

Cipher nakonec pod matčiným stromem usnula. Strávila u něj několik hodin, kdy si vylévala smutky a naděje, slibovala matce, že na ni nezapomene a že se zase jednou setkají. Že jí je to líto. Že jí nikdy nikdo nenahradí, třebaže brala Hanku jako rodinu. A tak trochu chtěla, ab, Hanka brala jako rodinu ji.
Když skupina s Einarem odcházela, spala schoulená do klubka pod stromem. V bezpečí, ale chladu štípavého rána, co jí ještě mělo přivítat hned po probuzení.
Protáhla se a zívla. V očích jí zastudily slzičky z probuzení a na chvíli se ještě uvelebila, než se líně podívala do okolí. Ah. Vlčata. Bude jim uvnitř zima když byla i jí tady venku s hustým kožíškem. S tím se vlčice líně zvedla a vydala dovnitř.

>> Úkryt

V podstatě nemluvili a Cipher to upřímně nijak moc ani nevadilo. Prostě jen zahrabali ptáčka a... To bylo všechno. Tady to končilo. Dlouze si povzdechla a pak Arryn promluvil a Cipher se na něj usmála a chystala se odpovědět, než se k nim vydala Hanka.
"Ahoj," odpověděla jí Cipher a pak se krátce k Hance sklonila a opřela se o ni čelem, než ji nechala aby se přitulila k Arrynovi. Jakékoliv antypatie co k němu cítila předtím jaksi zmizely když jej zvládla poznat. Zvláštní. Jeden by řekl, že se nechala ovládat svým neopodstatněným názorem, huh? Hanka se po chvilce ňuchání ještě otočila k Cipher a ta přikývla. Pak ale zvedla oči k Arrynovi a usmála se na něj.
"Děkuju za všechno, ale myslím že teď potřebuju být chvilku sama. Vážně všechno cením... myslím, všechno, co jsme spolu zažili a že mi byl několikrát zachráněný krk a tak a... určitě se potkáme později," mávla ocáskem a trochu nervózně udělala krok vpřed a Arryna taky poňuchala. "Nenech si moc ublížit, nebo bude Hanka smutná," zamumlala a odtáhla se. Pak ho ještě nechala říct, co by případně chtěl a potřeboval - s tím od něj odstoupila a vydala se posadit pod matčin strom, kde doufala v trochu ticha a klidu.

>> Úkryt Alatey

"To jo, ale..." žádné ale. Měl pravdu. Pokud byli vážně zranění, bylo třeba je ošetřit co nejdřív. Věděla to. Viděla, jak se všichni snažili pomoct mámě, ale už bylo pozdě. Tělem jí prošlo zachvění, ale dál se k tomu tématu nevracela.
Cipher se však už k předchozímu rozhovoru o tom, zda je dobré a nebo není provést pomstu, a vyšla ven, nečekajíc že půjde Arryn s ní. Možná ale nechtěl, aby udělala něco vážně stupidního a i když se k ničemu takovému zrovna neschylovalo, měl pravdu - na ty tři zbylé, mladé klacky bylo teď lepší dohlížet a on zrovna měl zraky na jednom z nich.
Venku bylo slunce, které příjemně hřálo a lákalo je se vydat do výšin, aby jim mohlo vysušit kožíšky ještě lépe. Ale konečně bylo díky absenci deště vidět, jak okolí vypadalo. Tráva byla utopená a splihlá z deště, bláto se pořád mazlalo mezi polštářky. Těch pár borovic klečí, které lemovaly Alatey a její okolí, bylo kolikrát zlomené a to ještě z ostrého vichru na začátku potop, který byl tady nahoře snad nejsilnější. I když slunce svítilo, pálilo, žahalo, neskrylo co se přes ostrovy sotva pár hodin zpátky prohnalo.
Cipher nemluvila, jen se rozhlížela po svém poměrně zničeném domově a na moment jí padl zrak na Hanku a Stinu, které stály u matčina stromu. Jakoby to bylo to nejlepší místo na to mít rozhovor. Kousla se do jazyku a rychle se odvrátila. Nechtěla to nijak komentovat.
Mezi trávou a pod jednou ze zlomených klečí zahlédla peří, které vyčuhovalo z bahna. Přiblížila se a rozhrábla ho, jen aby našla jediného ptáčka, který tu ani neměl co dělat. Dost možná ho sem zavály vichry a nebo to byl něčí společník, v horách se ztratil a pošel. Ať už bylo vysvětlení jakékoliv, mlčky zvedla oči k Arrynovi a pak se beze slova dala do hrabání díry přímo tam, pod zlomenou borovicí. Nezasloužil si snad opeřenec stejného zacházení jako každý jiný tvor?

× Odhal následky potop
× Jakkoliv se zbav nalezeného, vyplaveného těla

Huh? Paralyzační chmaty? Zamyšleně se na něj zahleděla, ale vypadala spíš zmateně než cokoliv jiného. O čem to vůbec povídal? Nikdy nevěřila, že by něco takového snad bylo možné. Chvaty, huh...
"To asi jo... ale přijde mi, že řeší něco vážného a že se nám teď věnovat nebudou," stáhla ouška. Co se stalo? Měla tendence se zvednout a jít se podívat, ale raději by teď ještě zůstala ležet a už se nikam moc nevydávala. Natáhla si tlapku a bolestivým syknutím se na ni zamračila. "Ale... někdo, kdo naši mámu zabil, by si taky zasloužil zabít. Je to tak, ne? Smrt za smrt. Hlavně od zbabělců, co jsou ve dvou na jednoho, možná i ve víceru!" vyhrkla a upřela na Arryna oči, jakoby čekala, že změní názor a že jí teď řekne, že je její logika vlastně správná. Asi by i řekla víc, ale to už se k nim přihnala Konvalinka a jako torpédo se o ně postarala, komentovala jak měli zůstat tady a Cipher sotva polykala slzičky. Jakmile však byla Konvalinka hotová, vydrápala se na tlapky.
"Je mi z té krve špatně, potřebuju na vzduchu..." a po cestě jí i padl pohled na celou situaci. Potřebovala se vydýchat... vždyť co bylo špatně na tom pomstít svoji mámu? Proč to Arryn nechápal? Cipher se možná tvářila hrozně dospěle, ale pořád to byla jenom malá holka, která zrovna přišla o svoji mámu - a nic nechápala.

>> Území

× Ošetři/nech si ošetřit vážné zranění související s potopami

>> Území

Cipher pokulhávala přímo za Arrynem a rozhlížela se po úkrytu. Zaslechla těch pár výkřiků, ale teď se spíše věnovala Arrynovi a postupovala s ním do léčitelského koutku. Přesto ji znervózňoval pach krve a absence všech léčitelů, které by tu očekávala. Jakoby i sem přišla smrt. Úkryt však jinak vypadal teple, zabezpečeně, jakoby tu nehrozilo žádné nebezpečí. Vlastně se jí tu docela líbilo. Proč měla pořád tendence pobíhat po okolí?
"To je divné... mě zase stiskly zuby a najednou jsem se nemohla hýbat," přiznala, ale nedokázala si tu spojit dvě a dvě dohromady. Přeci jen by to pro někoho, kdo neznal kontext, mohlo působit dost jako náhoda. Nebo víc faktorů smíchaných dohromady...
"Já jsem odřená a otlučená, ale jinak jsem taky v pořádku. Kromě tlapky, zasekla se mi ve vodě mezi kamením a pořád bolí, ale už to není tak zlé." Uložila se a nechala tlapku vystrčenou, aby mohla rána volně dýchat a nezakrvácela si od ní i kožich. "A to kousnutí zabolelo, ale nemyslím že to bylo něco vážného... asi jsme měli štěstí." Sevřela však na chvíli víčka, zjevně poměrně podrážděná z jejich předchozího setkání s dvojicí cizích vlků.
"Radši bych, kdyby ten vlk spadl s námi a něco se mu stalo. Nevěřím, že v tom byl nevinně. Něco musel udělat. Musel."

× Zkontroluj svůj/smečkový úkryt

Cipher se belhala za Arrynem a jen mu pokyvovala, že je všechno v pořádku a že se nemusí obávat. Ona to už nějak přežije! byla celá ztuhlá, zablácená a zadní nožku měla nehezky krvavou, ale to přeci nic neznamenalo! Jen to, že to vyleží a pak rychle prchnou Hance, protože ta je jinak všechny vycepuje tak, že už nikdy z úkrytu neodejdou. Ani za nic. Pche...
"Snad tam budou léčitelé," zamumlala. "Kdo ví, kde jsou všichni uvízlí..."
Jakmile se dostali na loučku hned před vstupem do úkrytu, Cipheřin pohled se zvlnil směrem ke stromu s planoucími květy, který tu stál od začátku potop. Chvíli na něj zůstávala očima. Taková pochodeň, ukazující všem, kam jít. Ty květy brzy zchřadnou a odpadají, jinak by to pro smečku bylo nebezpečné, ale zatím tu ten strom stál. A hořel. Přivřela oči a rychle doklusala Arryna.
"A co tvoje zranění? Málem jsi mi tam při tom souboji omdlel," zamračila se na něj, jakoby snad kárala nějaké miniaturní vlče a ne dospělého vlka s vyšším postavením, než jaké měla ona.

>> Úkryt

× Prokonzultuj s jiným vlkem povodňová zranění

>> Jezero smrti

Pomalu se jí svaly vracely do normálního stavu, uvolňovaly se a paralýza přecházela. Přesto ji však musel Arryn odtáhnout o poměrně nehezký kus přes hranice, než se vlčice konečně byla schopná hnout a když se rozběhl za liškou, trochu neohrabaně mu sklouzla ze hřbetu a udělala pár pajdavých kroků vpřed, vrčíc a podporujíc tak Arrynův pokus ji odstrašit.
Když se na ni Arryn podíval, uviděl zablácenou a unavenou vlčici, která by měla kruhy pod očima nemít tam srst. Kývla. Pro dnes by stačilo. Chtěla se jen schoulit do pelíšku a prospat příští roky... ale mohla? Co když na ně někdo zase zaútočí? Museli být ve střehu.
"Pojďme domů, myslím, že se brzy oba překulíme dopředu a už se nezvedneme," přiznala mu a očima sjela k jeho zraněné tlapce, na což se zamračila a střihla ušima.

× Pokus se ubránit své bezpečné místo/hranice před nájezdníkem

Cipher ucítila, jak ji najednou něco zvedá. Cítila ztuhlé svaly, tvář i svaly všude v jejím těle křičely, aby se s ní nehýbalo, protože každý pohyb, co hýbal s jejím tělem, byl neskutečně nepříjemný. Očima střílela okolo, ale nic neviděla. Tma... kdo ji držel? KDO JI DRŽEL?!
Jenže to už přišel ten výbuch světla a Cipher kňourla v reakci na světlo a zavřela oči, načež byla znovu chycena a odtažena. Než si vůbec uvědomila, co se děje, tma byla pryč a jí se ani nepodařilo zahlédnout, jak ti dva cizí vlci vypadali. Brzy totiž její zachránce už nestál, ale padal a Cipher s ním, její svaly ztuhlé, ale pomalu se rozvolňující, zatímco z očí ohnivé vlčice tekly slzy, smývané deštěm, který stále neustával a smáčel i tu trochu krve z jejího zátylku a těch pár pramínků z napůl uzavřené rány na zadní noze.

>> Alatey

Arryn se snažil Cipher odehnat, ale vlčice ho plánovala chránit do posledního dechu. Tudíž se jen naježila a zacvakala po Wissfeohovi, který se zdál být defenzivní a už odmítal útočit. Naopak se snažil potvrdit svou pointu. Nechápala proč. Vždyť přeci věděli, že byl součástí té vražedné skupiny!
Jenže než stihla něco dalšího udělat, její tlapy stihly odmotat kořeny. "Pusť mě!" křikla a jala se trhat, při čemž došlápla na zadní nohu a její tělo se málem smýklo k zemi jak najednou jejím tělem projela bolest. "ALE BYL JSI S NIMI! S VLČICÍ S DIVNOU KRVÍ A S OKŘÍDLENÝM VLKEM S BÍLÝMI ZNAKY!" zakřičela zpátky na něj, ale než se stihla za pomoci jisker, které z ní začaly bublat jak voda v hrnci s vařící vodou, uvolnit, celé okolí padlo do tmy. Už předtím bylo šero, ale tahle tma byla absolutní. Nepropouštěla světlo, byla jako mlha, která plnila oči, uši i čenich.
Rychle zkusila aspoň zadní tlapkou nahmatat Arryna, aby věděla kde je, než ji něco poměrně rychle a obratně kouslo do zad. Cipher sotva stihla vykníknout než její tělo ztuhlo, jak se jím rozšířila paralýza. Tento boj pro ni byl u konce, ani tlamu nedokázala otevřít a jednoduše klesla ve tmě k zemi, jen kousek od Arryna.

× Servi se s cizím vlkem 3/3

Cipher se zablýsklo v očích. Hněv. Nenávist. Něco, co by ji nejspíš lehce dostalo do Chaosu kdyby se podobných pocitů držela dlouhodobě. Jenže chudák chaosan absolutně netušil, o čem to vlastně hovoří a kde to vzala. To Cipher nezastavilo... zastavil ji až Arryn.
Prudce zabrzdila a ucukla jak se před ní shromáždila voda a horká pára jí ovanula obličej, až musela Cipher ucuknout aby se neopařila.
"Ale-!!" vyhrkla, když se k ní Arryn sklonil a chňapl ji. Chápala, co jí říká. Byla zraněná a on se sotva vyhrabal ze své potyčky se smrtí. Jenže tohohle vlka nemohli pustit. Nemohli ho nechat, aby se jen tak procházel po horách! Co když zamíří na jejich území? Co když je napadne?! Nemohla si dovolit nechat vlka dojít k nim a... a... Otec. Enigma. Vittani. Hanka. Keiji! Do očí jí vrhkly slzy a pokusila se vypáčit z Arrynova sevření. (// Tady si s dovolením maličko domyslím, případně pak upravím)
Jenže Arryn... ji překvapivě lehko pustil. Cipher uskočila, ale než se vrhla na černého vlka s pláštěm, střelila pohledem k Arrynovi, který vypadal jako všechno, jen ne v pořádku.
"Arryne... Arryne!" vyjekla a rychle se k němu vrátila, stojíc v defenzivní pozici a vrčíc na černého s pláštěm, jakoby skutečně někomu už stihl ublížit. "Co mu to děláš! PŘESTAŇ!" A pokud se Wiss pokusil udělat jen krok vpřed, Cipher po něm vyjela, zuby vyceněné a připravené k používání a trhání.

× Servi se s cizím vlkem 2/3

Cipher zareagovala na Arrynova slova a prudce otočila hlavu směrem ke stínu. Vyšplhala se na tlapky a ucouvla o kousek zpátky za záda zrzavohnědého. Proč se k nim ten černý vlk rozběhl? Co to vůbec měl na sobě? Byl to... plášť? Cipher ztuhla.
Viděla dobře? Černý vlk s pláštěm? S plamenem na tlapce? Kde to slyšela? Odkud to slyšela? Nebyl to jeden z popisů, co jim dal Einar ohledně těch, co se drželi s těmi co zabili její matku? Hnědo-zrzavá vlčice, černá vlčice s bílými fleky na tváři a za zadku, černý vlk... s bílými znaky? Bílá vlčice s černými značkami. Černý vlk se zeleným pláštěm.
"Arryne," vyhrkla. "To je jeden z nich. Jeden z těch, o kterých nám řekl, o těch, co mi zabili mámu. Je to jeden z nich. JSI JEDEN Z NICH!" vykřikla. Jistě, chudák zeleno-pláštíkář nebyl jeden z nich. Vlastně o celé situaci ani nevěděl, jen se připletl do smečky a situace, kde s celou situací byl spojen. Srst jí zaprskala jiskrami. Vrátil se vrah dokonat své dílo? Ne. Kdepak. KDEPAK!
"VRAHU!" vřískla a vrhla se vpřed.
Proti Wissfeohovi se vyřítil plamen, kterému nebylo zas tak těžké se vyhnout a nebo ho vyblokovat.

× Servi se s cizím vlkem 1/3

Rozposlouchala se o jeho domovině... nebo spíš o domovině Hanky, protože o té své toho moc nemohl říct. V souladu s přírodou, hm? Zamyšleně naklonila hlavu na stranu a zaujatě Arryna poslouchala. To bylo jako tady? A nebo ne? Jak moc jiné to bylo než žít na ostrovech s magiemi? Jenže ten jeho svět taky zněl šíleně. Svět bez magií... chmm...
"Jaké to je nemít magii? Nemoct se zahřát ohněm a nebo od sebe odrazit vodu?" ptala se ho zaujatě. Ten koncept jí přišel tak zvláštní a cizí... Co by si myslela o ohni, kdyby ho sama neovládala? Kdyby nedokázala ani rozvířit jiskřičky? Asi by ji celá věc poměrně... děsila? Vždyť oheň v přírodě pořádně nebyl, ne? Tiše zamručela a zamyšleně se podívala směrem, kde ležela mršina. Přistálo u ní pár vran, které už předtím nejspíš vyděsili příchodem a pak i dravec, který si urval pár kusů masa než ho cosi vystrašilo a zase odletěl. Moc tomu nevěnovala pozornost dokud se neblížil k nim.

× Setkej se tváří tvář s predátorem
× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 4/4

Cipher se táhla do hor a nechávala si Arryna za zády. V jiné situaci by možná sama ve své mysli vtipkovala, že je vede a že je rozená stopařka, ale teď byla prostě jen mokrá, byla jí zima a byla celá rozbolavělá. Rozhodně ne kladné věci, kterými by se chtěla chlubit. Komukoliv, včetně Arryna. A taky... taky jí dávaly tu rozhodnost se ve svých myšlenkách, a nebo nedej Nero nahlas, kasat.
"Dobře," kývla když si zalezli pod přístřešek a sama se svalila. Nohu vystrčila ven aby na ní neměla žádnou váhu a dlouze si oddechla. Teď mohla na chvilku odpočívat a nezaobírat se tím, že na ně prší voda. Na Arryna se taky usmála a zamávala ocasem v dík když ji osušil.
"Když nad tím tak uvažuju," zahuhlala konečně, "kde ses vůbec v Alatey vzal? Kdosi mi tvrdil, že vlci přichází odjinud, ale to není pravda, ne? Narodili jsme se tu, všichni? I Hanka?"

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 3/4

Cipher přikývla, že jako rozumí. Kdo by taky v tomhle všem chtěl být venku? Moc se jí nepozdávalo, že zatím nikoho v okolí neviděl, možná se jen schovávali? Nebo je jednoduše déšť natolik zmátl, že už ani čenich nedokázala pořádně používat. Nakrčila ho a dlouze si povzdechla. Rychle přejela pohledem okolí, urvala si ještě kousek masa, sežvýkala ho a rozpajdala se směrem, který přiléhal blíž k horám. Kapky krve, které z její rány vytékaly docela rychle brala voda a vlčice nevypadala, že by kdo ví jak nad krví přemýšlela.
"Co třeba tamtím směrem? Ještě kousek výš. Budeme mít lepší výhled na okolí a když se k nám někdo přiblíží, tak si jich všimneme." Nebyla si tím jistá a občas přes rameno hodila Arrynovi pohled, aby ji ujistil, že souhlasí s tím, co mu to Cipher vlastně říká. Kdo by vlčice byla bez potřeby potěšit a nechat se ujistit, co?
"Vidíš někoho?"

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 2/4