Příspěvky uživatele

< návrat zpět

>> Temný les

Utahaně se dotáhla za Arrynem, kde si prostě kecla na zadek a pustila se mršiny hlava nehlava. Těžko se u toho dýchalo, ale byla upřímně pěkně vyhládlá a někde energii doplnit potřebovala. Jakmile si uvědomila, že to pro teď už nepůjde, na chviličku se vedle mršiny odložila. Pohledem hledala jakékoliv náznaky nebezpečí... a nakonec si jen složila hlavu na tlapky a na chvilku zavřela oči. Nebyla si jistá, jak teď zvládne vyšlapat celé hory směrem domů.
"Můžeme tu na chvíli zkusit najít nějakou jeskyni než půjdeme domů?" vyžádala si od zrzavohnědého, protože tak nějak čekala, že na tom asi úplně nejlépe taky nebude.
"Myslím, že jsme oba unavení...?" pokusila se do toho nenápadně nahodit i strach o Arryna, i když si nebyla jistá, jak na tom druhý vlk vůbec je. Zvládl celý ten proud a jeho házení do stran snad bez jediné bolístky! Vážně ho obdivovala, dospělí byli fakt něco.

× Napiš v horách/vyhlídce jeden post alespoň po dobu čtyř dní 1/4

>> Nížina hojnosti

Cipher kuckala, házela sebou a vypadala, že brzy už pod vodou skončí a nedostane se pryč. Pak se však stal zázrak a Cipher se svým kmenem skončila na straně, kuckající vodu snažíc se rozlepit oči, které pálily ze směsi čisté i slané vody. Brzy však uslyšela, že se kdosi blíží a tak zvedla hlavu a poznala Arryna. Žila! Přežila! Podívala se na něj a chtěla cosi odpovědět, místo se však znovu rozkuckala. Upřímně ji pálily plíce a snažila se nějak srovnat s tím, že už se jí asi nebude dýchat dobře (což samozřejmě bude, jen to musí přejít) a přitom mhouřila oči na Arryna a konečně se stavěla na nohy.
"To nevadí," vykuckala a pak se rozešla za vlkem, který zmerčil mršinu. Nažrat by se určitě mohli, hlavně rychle, rychle do hor! Pokusila se nanést váhu na zadní nohu a nepodařilo se jí to, takže se rozpajdala se zvednutou tlapkou rovnou za Arrynem a jeho nalezenou mršinou.

>> Temné jezero ?

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty

Držely se zuby drápky kmenu stromu, kterému se dařilo ji držet nad vodou. Prskala vodu a ježila se celá nešťastná z toho, co se děje a kam ji to voda táhne, ale odmítala se vzdát a tak kopala a odrážela se nožkami i nadále. Voda jí stříkala do obličeje a vlčice se zmítala ve vlnách, ale zatím se držela nad hladinou. Kdesi před sebou uviděla Arryna, který střídavě mizel a zase se ukazoval nad vodní hladinou a Cipher se znovu odrazila, aby se k němu dostala blíž - tentokrát ji však štěstí nepotkalo. Noha se jí zasekla mezi dalším plovoucím hnusem a kamením, na což vlčice zareagovala vyjeknutím a chvíli zůstala zaseknutá, jak se tlapku snažila ze škvíry mermomocí vysvobodit a voda se ji snažila strhnout dál a narážela tak kost na kámen, o který se v prvé řadě zachytila. Nakonec se jí podařilo levou nohou najít dobré místo na odrazení se a po několika dalších škubnutích pravačku uvolnila. V ten moment se už jen zaměřila na držení se nad hladinou, protože Arryn odplaval díky dravosti proudu zase o pořádný kus dál a jí začínala docházet energie.

>> Temný les

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) → 2/3

>> Hraniční pohoří

Důležitě přikývla. Jakoby to celou dobu vlastně byla její myšlenka a ne Hančina, kterou jen zodpovědně přebrala a implementovala. Občas potřebovala vsáknout cizí myšlenky, třeba jí to pomůže v životě!
Na jeho slova o gammě kývala, i když celá věc nebyla moc o zodpovědnosti. Bylo to o tom být... doceněná. Být vidět. Jenže mohla tohle někomu vyprávět? Neviděl, jak se její alfa podíval na Vittani když se mu postavila a zastala se Leta a Yara, neviděl ani když se Taiclara kasala, že jako jediná dostala přesně toho učitele kterého chtěla. Cipher šla do celé věci s tím, že chtěla Hanku - ale oba její sourozenci řekli její jméno než se vůbec dostala na řadu. Přišlo jí, že byla nevýrazná, rodiči nemilovaná... a proto taky skončila zavěsená do bety smečky. Třeba že až jednou dospěje, na všechno se podívá a dojde jí, jak nedůležité byly tehdy tyto její problémy.
"ARRYNE!" vyjekla jak vlk najednou zmizel v proudu. Chvíli zmateně pobíhala po okolí a snažila se držet jeho trasy, jak jej proud táhl směrem ke konci kostry hor. Přeskakovaly kamínky a vybíhala kopečky, ale vlka ztrácela - ta cesta jednoduše nebyla dost rovná na to, aby s proudem udržela krok. Pak ji ale cosi plovoucího zaujalo. Kmen, který nejspíš kdysi patřil stromu rostoucímu v pohoří - a nebo až daleko v tajze? - se teď kolébal v prudkém proudu a Cipher nezaváhala, odrazila se a ve výbuchu bublinek skončila hned vedle něj, aby se na něj vydrápala a nechávala se unášet proudem, zatímco se snažila nohama odrážet o všechno, o co zavadila, aby se k zrzavo hnědému vlkovi dostala a nabídla mu pomoucnou tlapku.
Moc dobře jí to nešlo.

× Nech se strhnout proudem alespoň na 3 posty (3b) → 1/3

>> Kvílivec

"Ne hned!" vyhrkla rychle. Kdyby ji její "rodiče" viděli promočenou a po skoro utonutí, už by ji nikam nepustili. Ech! Možná by si ji dokonce spletli s Enigmou. Nespokojeně se oklepala. No, to by jistě byla katastrofa, že? Ona rozhodně měla větší balanc jak Enigma! A on... určitě by se přitopil víc! A nebo možná ne? Na okamžik sklouzla do myšlenek. Měla by s ním a otcem skutečně trávit víc času. Vittani sice lítala tam a zpátky a po probuzení z dřímot s ní čas skutečně trávila, ale... taky to nebylo dost.
Nic nebylo dost.
Pak se ale znovu Arryn rozhovořil a Cipher přikývla: "Rozumím." Moc se jí však nelíbilo, jak se ji snažil cesty ušetřit a popisoval, jak by se mohla vrátit domů. Mírně se na něj zamračila. Kdepak! "Hanka říkala, že máme chodit spolu. Co budu dělat když se ti... vám něco stane?" přeskakovala mezi tykáním a vykáním, nejistá toho, jak mu vlastně říkat.
"A jestli chci být někdy gamma, nemůžu stáhnout ocas mezi nohy, ne?" mávla s ním a rozklusala se s Arrynem dolů k vodě.

>> Nížina hojnosti

Vlčice okolo sebe kopala nohama a kašlala a dusila se, než do čehosi narazila. Pokusila se po tom ohnat a zachytit se, což se díky vodě moc nedařilo - naštěstí to však zachytilo ji. Arryn ji vytáhl na 'pobřeží' (spíše do menší hloubky, když vezmeme v potaz počasí) a Cipher se dávivě rozkašlala. Dobrá, toto byl příšerný nápad. Plavání zjevně zabíjelo.
"Ano... ano, promiň," zakuckala se ještě a chvilku se snažila pořádně nabrat dech, než se na vlka konečně pořádně podívala s omluvou v očích. No, Arryne, vážně ji to mrzelo, že jsi ji musel vidět takhle, ale nahlas se to říct neodvážila.
Asi bylo na čase požádat otce o lekce plavání. Jenže měl pravdu. Voda stoupala a oni se doslova nikam neposunuli. Byli tady, u roztopeného jezírka a když se rozhlédla, viděla už tlupu vlků mířit nahoru do hor, kde se zjevně plánovali skrýt před velkou vodou. Nebo ne, počkat... jen jeden z nich šel nahoru. Cipher ji matně poznávala z dětství, stejně jako ty další, kteří okolo jezera stáli.
"Pojďme," kývla a rozcupitala se s Arrynem do hor.

>> Hraniční pohoří

× Zamiř do bezpečí
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

>> Kvetoucí louka

Cipher by se asi červenala, nemít srst. Pak ale nafoukla tlamičku a vážně se na Arryna zahleděla: "Víš, nemůžeš pořád jen chválit, někteří si pak můžou myslet, že to nemyslíš vážně," dala mu vědět. Ne že by jí to nečechralo ego, ale asi tohle říkal úplně všem, že? Takže... to asi nebyl úspěch? Těžko říct... ach, tohle se těžko řešilo a rozpoznávalo! Asi musela víc mezi vlky, aby zjistila, jak moc se jich chová podobně a nebo ne.
"Myslím, že s tím deštěm nic moc neuděláme," povzdechla si a zvedla hlavu nahoru. Všude byla voda, všude bylo mokro a mimo jeskyně a schovky, kde už to páchlo mokrou psinou, skutečně nikde nebylo příjemně. Jen se bála, aby jim to domov taky nevytopilo. Dlouze si povzdechla a do oka ji trefila jedna z milionů kapek.
"Jau??" vyhrkla, udělala krok vpřed a najednou Cipher... nebyla. Vlčice zmizela ve vodě, která se za ní zavřela jako země. A vlčice? Začala kolem sebe kopat, protože to všechno bylo hlubší, než čekala. Zaletěla přímo do Kvílivce... a asi to byl špatný moment si uvědomit, že se nikdy nenaučila plavat.
Zkusila zakřičet, ale z tlamy jí jen unikly bublinky a Cipher se ponořila do úplné paniky, čímž se nořila hlouběji do vody.

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Pokus se plavat

>> Začarovaný les

Pochodující stromy byly pochodující stromy. Cipher se je rozhodla ignorovat a rychle odtamtud zmizet a cenila, že Arryn na tom byl vlastně docela dost podobně. Nechtěla být zbabělec... a když byli dva, vlastně se tomu dalo říkat strategický ústup, ne?? No... tak či tak, dvojice vyběhla více méně na světlo. Cipher byla promočená, nešťastná a bylo na to na ní i hezky poznat. Pěkně voda všude, včetně uší. Jenže Arryn byl zraněný.
"Podívám se, jo?" nadhodila a přitočila se blíž, aby si pořádně prohlédla ty jeho rány. Brzy se však začala zamyšleně rozhlížet. Kde by ten plazivec tak... hmm... tady! Spokojeně mávla ocasem a vytrhla ho, i když musela celý čenich vlastně ponořit do vody a zase ho vytáhnout s rostlinkou, oboje promočené dešťovou vodou. Tak!
"Mfam ho!" dala vědět a přicupitala k Arrynovi, zatímco aktivně žvýkala jak krokodýl kapybaru. Nakonec se však u Arryna zastavila a s překvapivou opatrností mu nanesla rostlinu na ty nejhorší z ran. Výborně! Hotovo!
"Tak jo! Je to lepší? Chladí to nebo něco?" vyptávala se, protože sama si nebyla jistá tím, co to vlastně dělá. Jenže... byl čas zamířit nahoru, ne? Nebo tak něco. A tak se vlčice rozkráčela loukou k vodě, aby se mohla napít než zamíří... kam vůbec Arrynovo bludné srdce chtělo jít.

>> Kvílivec

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí

No tak to rozhodně byli dva! Cipher v životě strom, který se stěhoval na jih na zimu, neviděla. I když kdo ví kam se vlastně stěhoval tenhle. Šel tak hrozně pomaličku... možná že tak pomaličku vlastně kráčely všechny a prostě si jen doteď nikdo nevšiml. Z té myšlenky se jí zježila kůže na zátylku.
"Snad nejdou do Alatey... nebo myslíš že jo??" Stěhovaly se snad stromy od vody a směrem do hor? To budou zakopávat o fialové stromy? Nebo se tam stěhují dlouhodobě a za pár století bude celá Alatey porostlá? Zavrtěla nad tím rychle hlavou a rozhodla se té myšlenky zbavit.
"Jdeme! Hledáme kytku!" rozhodla nespokojeně a nasadila tempo, hlavně rychle pryč od pochodujícího listnáče. A i díky tomu, jak tu všechno bylo pod vodou, byla celá Cipher nespokojená a nervózní. Kytka se v takovém prostředí skutečně těžko hledala. A pak...
"Aha! Myslím že ji mám! Ale pojďme na světlo, ať na to vidím, jo?" rozhodla. Nechtěla Arrynovi látat rány v polosvětle, kde to mohla víc nanést na kožich než na ránu.

>> Kvetoucí louka

Pochvala určitě Cipher bodla. Mladí potřebovali hodně chválení, ne? Zavrtěla ocasem a na Arryna se usmála. Rozhodně ho však nehodlala podporovat v jeho chování alá 'nic mi není, slečno, všechno je dobré'. No a co když se mu to zanítí, aha?? To by jí pak dala po čumáčku i Šalvěj! Nebyla sice její učednice, ale určitě by se nehezky tvářila na kohokoliv, kdo nechal člena smečky padnout na míň než útok medvěda... a to jen proto, že se nenechal ošetřit.
"Zas tak moc jsem neudělala," začervenala se, ale nezapomněla na to, že musí najít léčivku. Prudce se však otočila v reakci na Arrynovo ježení a vyhledala mezi kmeny pohledem důvod jeho výrazu a pak se trochu uvolnila, když v kožichu rozeznala vlčí barvy. Tahle barevná totiž puma nebo rys nebyli.
"Ale opatrně, aby nám nevzal tetřevy," varovala Arryna, jakoby to starší vlk snad už netušil. Podívají se, co to tam ten cizinec vyvádí a pak zamíří hlouběji do lesa a najdou tečkované plazivce. Zvedla tetřeva a pomalu se rozešla za kožíškem, co prosvítal mezi stromy.
Procupitala mezi kořeny, pěkně před Arrynem, protože byl zraněný. Potřebovala se podívat, že po nich vlk nevyjede. Zastavila se tak vedle stromu, na který vlk civěl a když se o ni najednou ze strany cosi otřela, celá nadskočila a naježila se. Tehdy se jim dostalo vysvětlení toho, co je tohle za stromy. Chodící stromy?! To jako vážně?!
Upřela na Arryna vyjukaný pohled, jakoby snad mohl popřít realitu pohybujícího se stromu a ony by prostě přestaly.

>> Mokřady

Když se dvojice konečně zastavila a rozhodla se kočce čelit, Cipheřino otočení nebylo tak ladné jako Arrynovi. Musela zarýt drápky do země, ale stejně se sklouzla. Tehdy se konečně otočila, naježila a pustila tetřeva vedle toho Arrynova. V ten moment vyrazila.
Kde se ji Arryn snažil chránit, tam mezi mezerami v koččině obraně zkoušela dělat co největší škodu. Dokonce jí i do očí prsknula jiskry, které zvíře na chvíli zmátly a nejspíše tak dovolily Arrynovi zvířeti uštědřit víc kousanců a zranění za pomocí magie. Pravdou však bylo, že kdyby nebylo Arryna, Cipher by asi teď byla docela zdecimovaná. Nakonec se jim však kočku podařilo zahnat a starší vlk se hned ujišťoval, že je v pořádku.
"No jasně!" zakřenila se, ale pak ji zarazil pohled na jeho srst. Tady v lese nebyl déšť natolik silný, aby nepoznala krev. "Ah, Hanka bude pěkně vytočená..." stáhla uši k hlavě. Neměla jediný důvod se vlčice obávat, ale to neměnilo nic na tom, že pokud se jí teď Arryn vrátí celý poškrábaný, nejspíš nadšená nebude. "Co takhle s tím něco udělat než se vrátíme domů? Můžeme najít ten plazivec!" navrhla. Ten přeci Arryn znal, vysvětlovala mu jeho schopnosti zpátky v úkrytu.

× Ubraň svůj úlovek před hladovým predátorem

>> Tajga

Vlčice cválala mokrou, nepříjemnou substancí mokřadů vpřed, dokud najednou pod jejíma nožkama cosi nepovolilo. Byla zrovna mimo pohled Arryna, takže její zapadnutí až po hrudník do vody neviděl. Kdyby za ní rys běžel, už by ho nejspíše měla na zádech, ale takhle si prakticky přes pootevřenou tlamu lokla a zase se vyhrabala mimo, načež se už opatrněji rozběhla okolo hlubší části mokřadu a tak tak očkem zahlédla, že i Arrynovi se smekly nohy. Pokračovala dál vpřed a zatímco Arryn topil kočku, Cipher už na něj čekala na druhé straně jezírka.
"FOFEŠ VA-YNE!" zahučela na něj přes plnou tlamičku a proti rysovi, který se jim stále držel v paták, vyšlehly ohnivé plamínky. Ty mu sice přes nános bahna a vody moc neudělaly, ale šlehly a zvíře poděsily. Cipher se s tím a plnou tlamičkou tedy roztryskala dál, zatímco rys chrčel a prskal a držel se jim v stopách. Tak či tak, Cipher už začínala zpomalovat, vyčerpaná z nahánění a s čelistí celou bolestivou z neustálého držení tetřeva.

>> Začarovaný les

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody

Vlčici zarazilo, když se najednou za jejími zády cosi vynořilo, otočila se a i přes ptačí peří v tlamě zavrčela. Arryn však už chňapnul tetřeva a vyškubl ho, načež teprve vlčici došlo, že asi měla utíkat. Jenže mohla nechat člena smečky, aby se rval sám? Nemohla! A tak se rozběhla s Arrynem, který ji docela brzy dohnal. A nejen on. I rys, zjevně zoufalý a hladový, se dostal do jejich blízkosti a brzy šel po jejich úlovku.
Rys se odhodlal ke skoku, ale náhlá pára jej zarazila. Cipher vykulila oči a přidala. Zvíře sice ten magický trik zpomalil, ale to neznamenalo, že zcela zastavilo. Naopak se za nimi pustilo s jistým elánem jednoho, které nemá co ztratit. Cipher přidala a sklouzla se po hlíně do prudké zatáčky, aby se pokusila rysa setřást. Byli tu přeci jen dva a zvíře bylo jen jedno. Jenže co se stane, když dohoní Cipher a Arryn tam nebude? Snad se jí totiž nepodařilo setřást i toho...

>> Mokřady

Arryn vypomáhal Cipher i nadále a vlčice to neskutečně cenila. Odložila úlovek na zem a chvíli popadala dech. Pořád nebyla tak vytrénovaná jako on, i když by si ráda tvrdila, že to byla průměrná vlčí fyzička. Arryn prostě věděl co dělá a věděl to už pár let.
Ulapená kořist zůstala na pár momentů bez dozoru, jak Cipher očekávala další příliv běžících kuřat.
Jednoho, abychom byli přesní - a Arryn nezklamal. Cipher se oproti čepýřícímu se ptactvu rozběhla a momentálně s prázdnou tlamou vykuleného a vyděšeného ptáka chňapla a zatřásla pořádně hlavou, zatímco tetřev řval do okolí a Cipher ho rdousila. Nakonec s mrtvým ptákem v tlamě zvedla oči k Arrynovi a nadšeně zamávala ocáskem, načež se otočila k předchozímu úlovku, od kterého musela na několik metrů odejít. To aby dostihla toho druhého, uřvaného ptáka, co běžel jejich směrem.

Kde by se normálně nejspíše CIpher sklouzla po kluzkém povrchu, dnes při ní stáli všichni svatí. Vlčice byla zcela zaujatá a zcela fixovaná na to, co se před ní dělo a jakmile Arryn vystartoval a začal nahánět ptactvo, i Cipher se očima chytila jednoho z nich a hnala si to za ním. Nebo spíše... pták se hnal k ní. Arryn sice možná lovec nebyl, ale rozhodně bylo znát, že má mnohem víc zkušeností než tmavá, mladá vlčice. To se hodilo! Pro jednou neobtěžovala Hanku a držela se jejího partnera, který jí nějaké nové zkušenosti přeci jen zařídil.
Tetřev se pokusil tesákům uhnout, ale marně. Ozvalo se cvaknutí a Cipher do něj narazila, zuby okolo jeho tělíčka a tak tak zastavila, aby na kluzkém povrchu nesjela celou cestu až k Arrynovi. Zvíře se ještě chvíli cukalo, ale tady už ho vlčice připlácla a zardousila.
"Ještě jeden, ulovíme ho?" optala se Arryna a neměla iluze o tom, že chytat vyplašeného tetřeva bude bolestivé a zdlouhavé - ale terén tu nebyl snadný ani pro zdejší, tudíž čekala, že s Arrynovými zkušenostmi ho lehko doženou pokud by chtěl.