Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Tetřev? To znělo zajímavě. Mávla ocasem a kývla. Dobře, bude stopovat. Byla z toho mírně nervózní, ale co mohla dělat? Někde se to naučit musí! A Arryna bude mít celou dobu za zády. Jo. To zvládne, to zvládne! Ale soba by nesložili, tomu nevěřila. Tak jo. nadechla se a rozešla se pomalým krokem vpřed. Tak, aby bahno moc neprskalo do okolí a nečvachtalo. Byla to docela velká výzva, ale zatím se jí dařilo držel méně čvachtavých míst. Očima sklouzla po Arrynovi, jestli ji následuje, zatímco tlapkala vpřed a dávala pozor, aby ptáky nevyděsila. V takovém podnebí jako bylo teď měla docela dobré zbarvení a Arryn zrovna tak. Byla za to pro jednou ráda. Že splývala s okolím. Samozřejmě.
Ptáci neměli zrovna štěstí. Hlavně v tomto dešti. Podlaha tajgy už byla plná vody a bahna, po kterém se špatně i opeřencům pobíhalo a Cipher se rozhodla na to sázet. Jednoho chytí a pak ho sežerou... doma v horách.
Věnovala Arrynovi poslední pohled - a pak se rozběhla.

>> Hraniční pohoří

Docela ji překvapilo, že Arryn vzal její slova tak dobře. Zmateně si ho přejela pohledem. Nedostal vztek, ani ji nepokáral. Ani netušila, proč to napůl čekala. Možná proto, že ji žádný dospělý... pořádně nikdy nevyslechl. Nebral její slova jak jsou. Možná rodiče, ale... ti měli její sestru a bratra... vlastně... koho měl teď bratr? Kousla se do jazyka. Ne, na to teď myslet nebude. Ale Arryn si rozhodně získal bonusové body? Takže... strýc Arryn? Jako otec nebyl a asi ani nebude - a taky nechtěla tomu pokrevnímu dodávat pocitu, že ho vymění. To by bylo neslušné. Ne? Protože co kdyby pak oni vyměnili ji?!
"Tak jo," zamávala chvostíkem, "já vám samozřejmě neřeknu ne - protože jste velcí a můžete mít vlčata jak chcete, žejo, navíc budu ráda velká sestra -, ale oceňuju to. Vážně." A aby věděl, že to myslí vážně, podívala se mu do očí, kývla a následně zakopla, rychle se narovnala a dělala, že se nic vlastně nestalo. Všechno je v pořádku, nikdo nic neviděl.
"A chci objevovat dál," odsouhlasila. Prozkoumá všechno! A bude vědět všechno! A bude z ní skvělá delta a pak gamma, ještě dřív než z Vittani! Beta samozřejmě nebude, protože to bylo Hančino místo.
Jenže to se dostalo už téma k tajze a Cipher kývla a podívala se pod tlapky. "Pár dní zpátky byla suchá," odvětila Arrynovi a své dětské přání odstrčila kamsi dozadu, aby na něj teď nemusela myslet. Byl čas konat a chovat se dospěle! Kdyby tu byl Keiji, asi by to nedokázala, ale vedle Arryna se prostě cítila, že musí.
V hlíně si však něčeho všimla. Byly tu stopy. Nějaký pták, větší. Asi nelétavý. Zatímco se Arryn stresoval, ona k němu zvedla oči.
"Můžeme zkusit ulovit ty ptáky," poukázala čumáčkem ke stopám. To by se hodilo, alespoň něco donesou zpátky - vedle otřesných novinek, že všichni umírají. "Vidím i sobí stopy, ale teda povím ti, sobi jsou pěkně těžcí na skolení!" A přeci jednoho dotáhli zpátky, hah!

>> Úkryt latté

Cipher skoro až zaskočilo když ten vlk najednou zmínil, že vlastně Hanku miluje, ale ještě o stupínek výš. No takže jako... co to znamenalo? Zahleděla se na něj, najednou trochu nervózní. Se smrtí její matky se míchal další vlk, který zjevně s Hankou... byl. A Cipher nebyla dost mladá a hloupá na to, aby netušila, co to může znamenat.
"Mám Hanku moc ráda," začala proto pomalu, protože si sama nebyla jistá, kam tím vlastně míří. "A tohle je asi... to nejhezčí, co jsem kdy slyšela od jednoho vlka o dalším. Včetně mých rodičů," nešťastně mrskla oháňkou. "Mám je ráda... teda... tátu," sklonila oči, protože tohle bylo téma, na které ještě nebyla připravená, "ale Hanka je pro mě jako členka rodiny. Skoro jako další... další... uh, to je trapný," stáhla uši k hlavě. "Prostě, neplánujete nový děti, že ne...?" aby nepřišla o další mámu takhle zhurta.
Protože i když byla Cinder pryč a Cipher to na pořád vzalo kousek jejího já, to neznamenalo, že k Hance neměla blízko. Byly to dva úplně jiné vztahy, ale cenila si jich obou stejně. Hanka... pro ni byla jako součást rodiny a kdyby ji vyměnila za děti z vlastní krve, asi by to dost bolelo.
"Moc toho neznám," přiznala vlčice. "Prohlédla jsem si většinu ostrovů během zimy a našla jsem hodně zajímavých zákoutí a potkala zajímavé vlky, ale myslím, že to není moc oproti některým starším vlkům... pa-pane? Arryne??" měla mu vykat? Nebo mu měla říkat jinak? Tohle bylo všechno hrozně matoucí... ale nějak nebyla schopná z něj být tak vytočená jako předtím, když se tulil k Hance. Asi to bylo dobře, hlavně kvůli tomu, co jí řekl.

>> Tajga

"Slečno Cipher?" zopakovala zmateně a zamrkala. Pak se tedy rychle oklepala, odkašlala si a dodala: "Má takové malé lístky, mimochodem. S takovýma bílýma tečkama. Určitě ho poznáte," to kdyby náhodou někdo z nich nedokázal jen tak z popisku vyvodit, co za kytku to je - což by nepoznala ani ona, bez fyzické ukázky a popisu.
Pak ji však už Arryn hnal ven, tak rychle zhltla co zbývalo - a popálila si víc tlamy - načež se na dlouhých packách už vydala směrem k východu. Arryn se ale flákal, tak mu přes rameno hodila pohled a viděla, jak se tulí s Hankou. Na oba se zašklebila, ale jakmile se hnědák zase otočil jejím směrem, tvářila se už zase jako svatouček. Jen tomu svatozář ještě dokreslit nad hlavičku!
"Co je to s tebou a Hankou?" zeptala se ho však zcela na férovku jakmile zmizeli dál od skupinky a nebylo je tak slyšet. Věnovala Arrynovi v průvodu s tímto dotazem tak trochu podezřívavý pohled.

>> Hraniční pohoří

Cipher byla skoro až zaskočená tím počtem pohledů, který jí ten cizinec, co se jí otíral o mámu 2, věnoval. Vypadalo to, že chtěl, aby s ním zase vyšla do terénu. Fialka už asi byla starší a hlavně byla malinká, takže všechno muselo trvat dvojnásobek kroků a... nu, upřímně za to chudák nemohla. Cipher, na druhou stranu, byla mladá, plná sil a prakticky neschopná, vinou nízkých procent.
"Půjdu," rozhodla. Asi převážně kvůli tomu, jak Arryn celou dobu pokukoval po Hance a jak chamtivě se chytal těch nejhorších úkolů. Možná, že kdyby tu byl Keiji, šel by s ním raději on - jenže Keiji tu nebyl. A Cipher docela chyběl. To už k ní však přilétla Fialka a Cipher stáhla ouška když se jí dotkla. Dobře, teplo? Voní tu tak teplo... a ta kytička co ji měla? Chtěla se na ni vyptat víc, ale tak nějak tušila, že se toho hodně stejně nedozví. To i převážně kvůli tomu, že Fialka prostě nemohla mluvit a říct jim potřebné informace jako to dělávala třeba Šalvěj.
Vlastně... "Hmm, ty pomáháš hodně léčitelkám, viď?" optala se jí a pak si sedla na zadek a vlčici pozorovala, jak míchá svůj lektvar. "Potkala jsem tu pár kytek a ta jedna by se ti mohla hodit... Plazivec lékařský? Takovej plevel, roste se všude a rozkousává se to a nanáší na rány. Ale to je asi něco hodně základního, ne?" nervózně mávla ocáskem a podívala se po zbytku rezidence, která možná rostlinku neznala. Kdo ví... a pak? Pak se odvážně rozhodla i napít toho čaje co Fialka připravila.
"Ech uuuw... to je jak to co měli ti Noramští..." podotkla nešťastně. Ne že by jí to nechutnalo, ale spálila si celý jazyk.

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

"Prší," odsouhlasila Mercerovi. "Všechno se vylívá z koryt a tak. Je to... docela katastrofa."
Ten černobílej parchant se ale jen vymlouval. A měl slova, která nečekala od někoho jako byl on. Jaké dítě takhle mluvilo? Zjevně tohle jo. "Ty se máš učit pohledem a empatií," odfrkla si a málem na něj ještě prskla to slovo 'spratek'. Malé černobílé teď nechtěla ani cítit.
To už však přišla jeho matka a k tomu i Hanka, obě se tázající na stejnou otázku. Prvně chtěla odpovědět Stině, ale když dovnitř dorazila promočená Hanka, rozhodla se odpovědět i jí. Střihla ušima a švihla ocasem: "Venku je to docela šílený. Dole je jezero, které má už úplně zaplavenou pláž a nedá se okolo něj pořádně projít suchou nohou. Všude je voda a bláto, zatéká i do některých škvír a úkrytů tady, ale není to tak hrozný. V tajze bylo vážně mokro taky a to jsou tam stromy. Takže si myslím, že se ta voda už drží." Což nikdy nebylo dobré...
S tím kývla na slova Arryna. "Souhlasím, že i moře už stoupá. Nepřekvapilo by mě, kdyby se ty blízké cípy ostrova brzy ponořily. Jestli to takhle půjde dál, všichni se utopíme." Řekla to jak to bylo. A zatím se nepředstavovala, protože hnědý vlk toho měl hodně na srdci a hodně toho řekl jedním dechem, do čehož mu nechtěla skákat.
"Já ti nevím, Vidare," oponovala deltě, "víc dřeva by se muselo prvně vysušit a na to tu teď nic nemáme. Není slunko a sušit dřevo vedle dřeva asi není dobrý nápad jestli to tu nechcem vykouřit. Jednou jsem slyšela, že mokrý dřevo fakt hrozně kouří," osvětlila ještě. Jenže to už vylezl Mercer a zahlásil, že mají vypadnout. Mrskla ocasem. No jo, vlčata. Sierra už asi... explodovala, slovy mladého černobílého. A pak tam byla ještě ta malá béžová. Na tu se Cipher podívala, přistoupila k ní a oklepala se na novo. Už to nebyla taková sprška jako na Espena, ale když jí ten nedopřál zadostiučinění z reakce, aspoň ohodí i to suché vlče, ne??
"Tak pojď, ty kozo," frkla k ní. Věděla, že to je Einarče? Jo. Záleželo jí na tom? Ne. Byla to koza.
"Fialko, co to vaříš?!" zajímala se a už tam klusala.

× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy

>> Hraniční pohoří

Rychle se vzdálila od Hvozdíkovi maminky a tlapkala si to už aktivně směrem domů, kde věděla, že najde bezpečí před elementy alespoň pro sebe. Žábu zanechala dole v jejím novém pelíšku a upřímně se těšila, až se schová do toho, kam právě mířila. Domů, domů, domů! Ani nečekala, proč vlastně tak spěchá. Hlavně v tom hrozném slejváku. Zašklebila se.
Jakmile prošla úzkou mezerou do úkrytu, oklepala se a dlouze si oddychla. Jo, paráda, byla doma a v suchu. A uvnitř ani nebylo tak rušno. Většina vlků se rozlezla do všech směrů a vypadalo to, že se ani neplánují jen tak vracet. To bylo parádní a Cipher si tu trochu soukromí užívala. Až na to... že tam postával Vidar. Ten hrozně důležitý a pitomý Vidar. Mírně se zamračila, zrovna cosi říkal tomu mladšímu vlčeti.
"Můžeš mi prosím o kousek ustoupit?" požádala Vidara a pokývla mu, načež se podívala na toho malého, usmrkaného fakana... a pořádně se oklepala tak, že se voda rozprskla do všech stran a hlavně do jeho černobílého ksichtu.
"Už jsi slyšel, že venku prší? Tak už seš mokrej taky."

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 5/5
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí

>> Tajga

Vlčice se i s mrtvým skokanem v tlamě škrábala nahoru do hor a hledala místečka, kde by mohla svého kamaráda ukrýt kdyby se nedostal do Alatey. A tak si ťapkala, hledala, rozhlížela se a k jejímu překvapení šla ještě docela čerstvé stopy v hlíně.
Vedly nahoru a kamsi pryč. Nezdálo se, že by to snad byl vlk z Alatey, ale přesto se rozhodla čenichat a hledat. Třeba najde něco zajímavého a Hanka s alfou ji pochválí. Nedařilo se. Místo toho si našla něco... jiného? Oho! Prasklina! Trochu do ní teklo, ale když si ji Cipher pořádně prohlédla, vypadalo to, že by to mohlo být i místo kam poslat Hvozdíka. Však měl magii vody, trošička mu neuškodí. Hlavně když se brzy ostrovy budou topit záplavou. Nejspíš. Asi. Nechala tam skokana, kdyby náhodou.
Každopádně! Čas si najít teplé místečko i pro ni!

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 4/5

>> Úkryt Alatey

>> Kvílivec

Cipher byla naježená, mokrá, unavená a pořád hledala místečko pro Hvozdíka. No jenže nenacházela. Všude bylo mokro a zima, potopa, nikde se jí nedařilo něco ulovit. Tedy, až do momentu, než si čehosi všimla. Cosi... si plavalo ve vodě. A Cipher? Ta toho využila a vyrazila. Brzy byla u toho a chňapla to. Ono se to však ani nehnulo, což vlčici nedocházelo. Žábu vítězně chňapla za nohu a rozešla se s ní dál, rozhlížejíc se po okolí. Všude jen voda. Zatopená území a... mrtvé žáby, jako ta jedna co ji zrovna táhla. Nad tou myšlenkou se oklepala. Nevypadalo to ale tak, že by byly nemocné a nebo nafouklé, považovala je tedy stále za poměrně stravitelné. Tohle však jako dobré místo úplně nevypadalo. Dobře, takže zpátky do hor. Bude tam něco, kam může Hvozdíka odkázat?

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 3/5
× Ulov si na horší časy

>> Pohoří

>> Hraniční pohoří

Věděla, že budou řeky a všechna různá místa rozvodněná, ale nedokázala si až doteď představit, jak moc špatné to kolikrát bude. Ne, tohle okolí rozhodně nebylo bezpečné a vlčice si to uvědomila už když přešla k jezírku o trochu blíž. Tedy, jezírko to zrovna nebylo. Bylo to velké, vytopené jezero, které se rozlévalo až do travnatých území. Cipher se naježila jen tu potopu viděla. Tohle bylo moc. Příliš. Tady v bezpečí nikdo být nemohl. A přesto cosi upoutalo její pozornost. Ryba?
Zarazila se. Možná by mohla rovnou dostát Hančiny výzvy! Vrhnout se po rybě, dotáhnout ji domů a rovnou splnit úkol! Zarazila se, tlapky mokré a stála tam v dešti, na okamžik úplně zapomněla, že čeká suché, příjemné místo, kam by mohla nasměrovat Hvozdíka. A pak s tlamou, skoro jako v čelistech, vyrazila vpřed a cvakla. Jenže moc pomalu, kapr uplaval a jak se za ním Cipher nahnula, převážila se, podjely jí tlapky a ozvalo se hlasité
CVÁK!!
jak zahučela přímo do vody.
Vlčice vykulila oči a začala čubičkou pádlovat nahoru k hladině, promočená a vykulená. Nenene, tohle určitě nebylo bezpečné místo, nu-uh. Fajn. Čas jít hledat dál. Třeba do tajgy? To by šlo, ne?
Jo, tam najde Hvozdíkovi bezpečné zázemí. A možná se tam i sama schová když nedokáže čelit členům smečky.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 2/5
× Projdi se po zatopeném území
× Pokus se plavat

>> Tajga

>> Alatey

Mladá vlčka chvátala, rychle rychle aby ji nikdo neviděl v jejím momentální stavu. Seskočila několik kamenů, sklouzla se po jindy pevné stezce a pokračovala dolů. Wua prakticky přehlédla když jí skončil pod tlapkami a víceméně narazila do jeho stánku.
"Uh!" vydala ze sebe vlčice a rychle se zase vzpamatovala, oči na šedivém vlkovi. No, asi dávalo smysl že pro byznys bylo jedno co je za počasí, byznys nesměl stát.
"Um... no, proč ne?" zahuhlala, když jí Wu okamžitě nabídl škálu věciček, které mohla využít. Pořádně netušila, kdo to je, ale zcela upřímně jí to bylo ukradené. Pokud měl něco, co by Cipher snad pomohla do budoucna, vzala to všema deseti.

NÁKUP
Oheň 2-5 = 260kšm
Proměna 3 = 60kšm
Dohromady = 320kšm
Měním všech 9 rubínů na kšm, tedy budu mít 333kšm
Zbydou mi 13kšm 0r

Schváleno

Jakmile vypila všechny tlapičky a oklepala se, bylo na čase vyrazit dál. Cipher odmítala jen sedět na zadku a pak se otočit a vrátit se, když Hance něco řekla. Plánovala svá slova dodržet. Navíc... s tou vší vodou bude brzy problém se kamsi hnout a bylo i možné, že třeba Hvozdík se nebude mít kam vrtnout. K sakru.
Byl čas mu najít bezpečné místo, protože Cipher netušila, zda by ho Alatey přijala do jejich úkrytu. Alfa občas uměl být... tvrdý.

× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) - 1/5

>> Kvílivec

× Dej své alfě (nebo betě*) vědět o momentální situaci

Cinder z Alatey. Obránkyně smečky, přítelkyně mnoha a v neposlední řadě i družka a matka. A co z jejích přátelství měla její vlčata? Co měla z toho, že matka umřela na hranicích? Cipher po tváři tekly horké slzy, které sotva kontrastovaly s tím, jak chladný a surový byl déšť nad její hlavou. Seděla tam a plakala, ignorovala, že se její otec a bratr vydali pryč, navázat lepší vztahy. Vittani prostě odešla. A jako vždycky... jediná prostřední dcera zůstala o samotě. Kdo by ji chtěl?
Polkla a vzlykla, snažíc se pochopit, proč tu je a co tu dělá, z jakého důvodu je stále naživu. Pocity méněcennosti se k vlčici stále nedostaly a to i přesto, že k nim neměla daleko. Celý život byla hlasitá a bylo jí všude hodně, ale... byla to pravda? Možná že to byla jen kompenzace čehosi jiného, co se vrtělo sotva pod povrchem jako parazit v cizí kůži.
Zvedla hlavu a podívala se směrem na Arryna a Fialku, kteří okupovali Hančino okolí. Pořádně je neslyšela, voda bubnovala hlasitě a tlumila cokoliv, co se v okolí dělo a nebo snad říkalo. Přesto vycenila zuby když viděla, jak se o Hanku ten prakticky cizí vlk otírá. Co se jí měl co dotýkat? Co tu měl vůbec co dělat? Jak si mohl dovolit ji vytrhávat z jejího smutku? Měla právo smutnit. Měla právo tu sedět a být stejně promočená jako Cipher. Chtělo se jí na něj zakřičet, zařvat, ať mlčí, ať na ni nesahá, ať odejde tam, odkud ho přitáhli. Protože možná že kdyby neměli plné ruce práce s ním, matku by někdo našel dřív.
Odkud se bral všechen ten vztek, všechny ty iluze toho, že dřívější smrt tohoto vlka by cokoliv vyřešila? Byla to vůbec pravda? Ne, nejspíše ne. Nebyla. A nebude. Postavila se a rozhlédla, viděla jak potůčky přetékají jejich koryta a stávají se z nich malé říčky. Cipher zaťala svaly, stiskla k sobě zuby a déšť okolo ní na pár momentů začal syčet. Neudržela jej však dlouho, jen sotva pár chvilek dokud oheň v ní znovu nevyhasl a vlčice se nepodívala před sebe, prázdná, chladná. Byla jí zima, ale netřásla se, jen... oheň, který v ní existence Arryna probudil, znovu uhasl.
"Půjdu se podívat, jestli se vody v naší blízkosti vylévají z koryt a nějak to ohrožuje smečku," pronesla a ani si neuvědomila, že přešla k Hance a Arrynovi a Fialce, kterou skoro ani nevnímala. "Ale potůčky mají mnohem větší a silnější proud, to je vidět už odtud. Nevím... nevím, jestli je dobré pouštět vlčata v tomhle počasí ven."
S tím odvrátila tvář a v několika rychlých skocích se vytratila z území.

>> Hraniční pohoří

Cítila uvnitř v hrudníku svíravou bolest a přitom prázdno. Hlubokou a hladovou propast, která žrala cokoliv, co by mohla cítit. Nezůstalo nic, jen sevřené hrdlo a nicota. Taky šedohnědé chloupky na jejím těle. Zobáčky, které splývaly s tmavou srstí na její tváři. Možná, že chtěla být někdo jiný. Ztratit se v davu. Možná že by to bylo lepší. Lehčí.
Když však před svou matku předstoupila, srst zaprskala droboučkými plamínky a vrátila se své obyčejně hnědo-zrzavé podobě. Jen ty zobáčky zůstaly, usazené po straně čenichu, tmavé tak, že by je obyčejně oko nezaměřilo. Nerozeznalo.
"Budeš moje máma i když tu nebudeš," zamumlala konečně. "A táta bude můj táta. I když vás budu nesnášet a proklínat a přát si, abych se narodila někomu jinýmu. Protože... jsme rodina. A nikdo tě nenahradí, nikdy, víš?" škytla a zarazila se, protože štípání v očích ji varovalo, aby dál k mrtvému tělu posetému květinami nemluvila. "Ale já teď nemůžu... nemůžu se nad tímhle zastavit. Nemůžu. Když jsem konečně našla něco, kam můžu směřovat, něco, co můžu zkusit... ty to chápeš, že? Pochopila bys to... chápala bys..." odvrátila pohled od mrtvého těla. Její matka tam už nebyla. Proč se snažila? Jaký tohle mělo účel? Proč...?
"Nevyměním tě. Ale nebudu se kvůli tobě izolovat těm, které mám ráda. A tak... to ber jako naschledanou. Jednou se k tobě přidáme všichni."
S tím se Cipher otočila a odešla. Posadila se stranou od ostatních, včetně rodiny. I přes její poznámky o izolaci to teď bylo přesně to, co chtěla udělat.

>> Úkryt

Pořádně ani nezaslechla Hančina slova a už byla venku. Na promáčenou půdu se na chvíli posadila a nechala kapky, aby ji za sotva pár momentů prakticky celou promáčely. Nějak jí to nevadilo, z jistých důvodů se cítila lépe když byla celá mokrá a ještě mizernější než předtím. Brzy se však ven protáhl celý průvod s Einarem a Xanderem v čele a její matkou na kožešině a ona stočila zraky směrem k Hance, která na ni původně mluvila.
Déšť zmizel, zrovna tak i kroupy a tmavou vlčici to vytáčelo. Ani netušila proč. Prostě... jen měla vztek. Na nebe, na smečku, na ty vrahy, na všechno a na všechny. Kousla se do jazyka a zůstala soustředěná na své okolí, protože takhle by se cítit neměla. Ne. Nesměla.

Bratr se pořád držel u matčina těla, Vittani ji ignorovala a Cipher si prostě hleděla svého. Na moment jí vůbec nepřišli jako rodina, spíš jako někdo cizí. Ano, každý truchlil svým způsobem - pro ni to nejspíš bylo odtržením se od reality. Kdo ví, třeba z ní brzy bude jen bolestivá vzpomínka na Cinder. Vypadala jako ona a na rozdíl od Enigmy nebyla samice. Přála si... přála si být někým jiným. Chtěla vypadat jako kdokoliv, ale úplně kdokoliv jiný. Její kožíšek na pár momentů místo zrzavé prokvetl tmavohnědou a bílou, podobně jako ten Hančin. Vlčice si toho však vůbec nevšimla.

"Půjdu... ven," pronesla když donesli kožešinu a vlci a vlčice začali omývat kožich její matky. Nedokázala se na to dívat a tak jednoduše vzala roha, jak se sluší a patří.

>> Území