Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Poslouchala konverzaci Arryna s Norou spíše bokem, ale zmínka Mistra zaujala i ji. Vůbec se nedivila, že tu něco takového bylo, ovšem obchodník dával magie - a ty stejně vyhodnocovala jako ve výsledku lepší způsob boje, když teda zrovna musel být. Nemuselo ani dojít ke zranění!
Němý k němému - konverzace beze slov se však očividně ani jeden z nich nebál. Podběl nechal mezi nimi vyrůst květiny, které samozřejmě poznala. Podběl a Šalvěj... To muselo znamenat, že jsou příbuzní! Jak si myslela. Zamávala oháňkou a s jiskřičkami v očích se na Podběla podívala, aby dala najevo, že to je milý fakt. Patřila k této rodině i Máta? A další? Její němý společník komunikoval zemí, tak se toho hodlala také chytnout. Předkročila a nechala vedle podbělu a šalvěje vyrůst ještě malou mátu. Naklonila u toho hlavu na stranu v otázce. Snad jí to osvětí, kdo všechno byl součástí jeho rodiny.
Nora se měla k odchodu velmi brzy, a Fialka zakmitala ocasem na její gesto. Vyslechnout její řeč znamenalo vyslechnout i sebe - unavená totiž opravdu byla a teplo by jistě také ocenila. Kývla a chvíli sledovala, jak zrzečka mizí. Měla nutkání se vydat za ní, ale nakonec zůstala. Pohlédla na Podběla a na Arryna a pak směrem k úkrytu a zpátky na vlky. Nejistě zamávala oháňkou. Ráda by se vydala do úkrytu, ale jen pokud něco neotřebovali.

Srst Fialce od posledního setkání s Arrynem a obecně členy Alatey značně vybledla - nebýt fialové hřívy, hezky by její nově převážně bílý kožich splýval s všudypřítomným sněhem. Byla ráda, že i Arryn vítal její společnost a taky že našli brzo zrovna jeho, protože byl konec konců výše postavený. Tomu mohli říct, co se stalo, a shodit tak ze sebe trochu frustrace nad nespravedlností světa. Pokývla k Noře, když se hnědý ptal na původce vytí, a taky věrně přicupitala za vlčicí, aby ji v tom nenechala stát samotnou. Nevěřila, že není nervózní z poznávání členů a ohlašování tak závažné věci jako vlastního ohrožení na životě někým cizím. Arryn byl hraničář, ten o tomto musel vědět tuplem!
Ovšem také nechtěla překážet. Poslouchala a potvrdila si domněnku - Nora byla Einarova a Astrid. Starší dcera. Jak pěkné to bylo vidět mladé působit, růst a sílit... Skoro si z toho dělala starosti, kolik je vlastně jí samotné. Ale stresy teď pryč! Zatímco se Nora mohla bavit s někým, kdo jí toho řekne výrazně víc, ona se proplížila k Podbělovi a máváním ocasu ho pozdravila. Znala Šalvěj - zdali byl tento vlk stejně milý jako jejich léčitelka?

Nemohla posloužit více - nebo možná ano, ale vyžadovalo by to více slov, než byla ona nebo její hlasivky nyní ochotny a schopny vyprodukovat. Naštěstí se nezdálo, že by to zrzečce příliš vadilo, zdála se rozumět jejím gestům. Nebo se aspoň snažila, stejně jak se Fialka snažila vlčici v její situaci pomoct. Musela být skutečně úplně nová, že ani o obchodníkovi nevěděla, ale vůči tomu neměla žádné předsudky. Každý byl někdy na dně, každý se někdy cítil slabě, a smečka byla od toho, aby společně sílila. Nikdo neponechán napospas.
Veselila se, když její divadýlko bylo oceněno. Věděla, že umí víc, nebo aspoň kdysi uměla, ale to nebylo pro ukázku třeba. Nebylo třeba přírodu narušovat, když to nebylo v krajní situaci, navíc měla pocit, že už je z cest skutečně unavená a ráda by se uložila ke spánku. Na její poznámku se podivila a přicupitala blíže, aby pohlédla do jejích očí. Šedé, opravdu! Mohl vlk, co se narodil bez magie, magii získat? Asi žádné takové neznala. Musela ale nějak dodat Noře naději, ne? Usmála se tedy a rozhodně přikývla. Krátce jí přiložila tlapku na hruď, a když jí zase stáhla, chvilku zůstalo cosi hřejivého. Určitě nalezne magii, pokud si ji bude přát.
Štěstí, že někdo ze smečky byl poblíž, aby jim mohli předat report. Když Fialka spatřila známý kožich Arryna, zpozorněla a zamávala oháňkou - toho přeci znala! Týpek ji protáhl dobrodružstvím, že jí to stačilo na zbytek roku, ale aspoň ho poznala a byla mu vděčná. Byl tam i další člen smečky, nejspíš bratr od Šalvěje, kterého doteď mluvit neslyšela. Omega za nimi doběhla i s Plazivcem v tlamě a s mávající oháňkou opsala okolo vlků hravou kružnici, než zastavila u Arryna a poskočila. Měli zprávy!

<< Hraniční pohoří

Nebezpečí zažehnáno! To mohly teď jít někomu říct, aby se nestrachovali, kdo to vyl na poplach. I když, ono bylo mohly říct možná trochu ukvapené. Fialka sice promluvila, aby sdílela svou znovunalezenou vášeň pro rostliny, obzvláště ty léčivé, ale když se jí nazpět ozvalo překvapení, stáhla ouška a cukla zpět. Bylo poznat, že není jako Einar - ten by ji asi obdaroval jinou reakcí, a z výběru velmi preferovala tu Nořinu, přestože to bylo stále děsivé. Omluvně zavrtěla ocasem a natáhla se jí k uchu, aby jméno rostliny zmínila znovu. "Plazivec." Druhé jméno uhádla, a tak si šetřila hlasivky.
Nene, tahle vlčice měla daleko od striktní povahy jejich alfy, ale jistě na sobě pracovala, když první věc, kterou chtěla znát, s tím souvisela. Kráčela dál i s rostlinkou v tlamě a musela se nad tím zamyslet. Zvláštní, že sama nikdy nenavštívila Svatyni, tudíž o ní neměla příliš velké povědomí - zato věděla, kde sehnat jiné a lepší způsoby, jak se bránit. "Wu," vyslovila jednoduše. Popoběhla a zastavila se, aby se posadila čelem k Noře jako v divadle. Zvedla tlapku ze sněhu a při jejím pohybu se vzduchem tvořilo vlákno světla, které se jako pavučina zformovalo do obrazu čehosi, co připomínalo obchodníkův ikonický vozík se zbožím. Po chvilce vozík zmizel, Fialka znovu mávla tlapkou a tentokrát v ní držela planoucí oheň. Wu prodával magie. I ten poté mávnutím zhasnula.

Návrat domů vrtal v hlavě i jí. Vytí na hranicích, to všichni věděli, že nejde brát na lehkou váhu - snad jen neslyšeli kvůli padajícímu sněhu a lomu zvuku v horách? Tak jako tak byl jistě dobrý plán o nebezpečném pachateli jít říct někomu výše postavenému. A ukázat, že jsou naživu. To by se taky hodilo, že, ukázat tam tvář? A kde vlastně nechala všechny ty bylinky, co si tak tvrdohlavě nesla i povodněmi? Ach ne, pro ty se musí vrátit! Sníh ale pomalu přikrýval vše. Nebo taky ne. Byla to ztráta vzácných rostlin, ale život vlčice ze smečky jí byl přednější.
Pacient spolupracoval, a tak jí obratně natřela kašičku z léčivého plevele na ránu. To by mělo pomoct s hojením. Zavrtěla ocasem a usmála se, když se vlčice představila jako Nora Fiske z Alatey. Einarova dcera? To ale buď ta malá vyrostla hrozně rychle nebo ona byla hrozně dlouho pryč, nebo, nebo! Kolik má vlčat? Svou nervozitu najevo nedala - to si přeci uměla velmi dobře nechávat pro sebe, když to bylo třeba. Rozhodně přikývla na nutnost se vrátit do smečky, ale ještě skočila ke své malé zahrádce. Utrhla zbytek rostlin, co magií nechala vyrůst, a kromě asi dvou rostlinek všechny vzala položila před Lišáka. Poděkování za záchranu jejich členy - skromné, ale aspoň nějaké. Pokud sledoval, bude vědět, co s nimi, až se příště dostane do bitky a nevyvázne bez zranění. Sklonila před ním hlavu, než naklusala zpět za Norou. Zbylé rostlinky vzala cestou.
Fialka se tentokrát jala jít vepředu a ukazovat cestu, do bezpečí a z doslechu se ale dostaly rychle. Jakmile osaměly, otočila se na Noru a rostlinku co nesla k ní natáhla, aby si jí mohla prohlédnout. "Pl-azivec. Lékařský..." Byla to tichá slova někoho, kdo léta nepoužil svoje hlasivky, ale byla to slova. Promluvila. Promluvila, když učila druhé. Zlehka zamávala ocáskem. Odnese si Nora tuto lekci?

>> Alatey

Pochopili!! Tím se určitě vyhnou dalším otázkám a nepříjemnostem. Přikývla na ověření, ale pevný oční kontakt u toho s vlky nenavázala, jakoby si tím nebyla jistá. Fialka jí říkali. Jaké jméno ale bylo to pravé, to její? Žádné ze jmen historie, na kterou si přála zapomenout, nesedělo. Kdo nemluvil, ten nemohl nikoho svými slovy vytočit, konec konců, ne? Lišák se ukázal být přímý, a tak ho hodlala radši sledovat, kdyby něco hodlal i po záchraně udělat. Rozhodně vypadal, že by dvě vlčice dokázal zmlátit aniž by ho zasáhly, ale Fialka se dnes úplně nechat zmlátit nechtěla. Nope. Ne dneska. Byla vlastně celkem unavená a jediné po čem toužila bylo dotřepat to do úkrytu a uložit se ke spánku. Snad ne tomu zimnímu.
Tak teda zjistila, že alateyčanka má poraněné ucho a Lišák ošetření nechte. Na jeho úkrok reagovala stáhnutím se dozadu hodné vyplašené srny a radši si běžela hledět svého. Trochu zamračeně se podívala směrem, kterým odkráčel neznámý útočník. Kdyby tu nebyl ten cizí, dopadlo by to hůř? Opakovala by se Cinder? Byli to zase ti, ti... Teroristi? Otočila hlavu zpět, protože zazněla otázka o její roli ve smečce. Neurčitě pokývala hlavou a pokrčila u toho rameny. Víceméně. Musela to připustit, že uplynula nějaká doba, co tu byla naposledy. Nejspíš. Jí se to nezdálo, ale podzim, zima, voda, sníh - bylo to očividné. Čáry. Všiml si někdo ze smečky, že se nevrátila? Starali se nebo byli jenom naštvaní, že nebyla k tlapce? Od vlčice, která říkala, že se sama dostala zpět nedávno, ale odpověď na tuhle nevyřčenou otázku moc nečekala.
Z odhrabané půdy před Fialkou náhle povstal život, jak se zelené šlahouny a lístky plevele draly na povrch a před očima rostly. Vyčarovala trs Plazivce lékařského a otrhala pár listů, aby je v puse rozžvýkala. Zvedla při tom pohled k vlkům. Jen ať se dívají! Pojďte blíže, toto je užitečné! Přiblížila se pak zpátky k Noře, aby si rozmělněné listy jemně flusla na tlapku a i s touto improvizovanou mastí ji natáhla se po jejím zraněném uchu.

Opravdu byla připravená běžet a bojovat, jak za Alatey bojoval takový Einar nebo Cinder, i když v ní nebyla primárním spouštěčem hrdost, ale strach. Už ne víc bolestí - proč neustále musel někdo bojovat na hranicích? Asi to patřilo k jejímu nynějšímu životu. Jeden se pak pramálo mohl divit, že byli členi smečky tam na vážkách, když viděli poblíž cizí.
Brzy ale zjistila, že nebezpečí bylo zažehnáno, a tak postupně povolila postoj a vrhla tázavý pohled na zrzečku, na vlka a zase zpět. To on byl tedy zachráncem členky Alatey, tak přecijen nebyli všichni kolemjdoucí krvežízniví matkovrahové? Párkrát Lišákovi mávla ocáskem na znak podobných díků. Zaujalo ji, že zmínil jméno, co jí v Alatey dali, až se z toho na moment usilovně zamyslela, jestli tohohle vlka odněkud zná. Usmála se na zrzečku a z jejích slov jí bylo jasné, že skutečně musí být příbuznou Einara. Který z těch všech ale? Propána! Brzy přišel problém jménem představování. Možná ušla dlouhou cestu od přidání se mezi horské, ale mluvit? Toto ale byla dobrá příležitost - neznali se. Třeba neví. Otevřela tlamu, že něco vyřkne, ale zase ji sklesle zavřela, protože odpověď na tuto otázku byla komplikovanější než co věřila svým hlasivkám, že zvládnou zformulovat. Omluvně se usmála a kývla hlavou k Lišákovi. On to říkal, jak se mi říká. Proč to vlastně bylo důležité, takové jméno?
Jala se být užitečná a zkontrolovat aspoň člence její smečky zdravotní stav. I k Lišákovi doběhla a podívala se, jestli nemá nějaká zranění, pokud se neštítil takové pozornosti. Pak odskočila stranou a odhrnula sníh, nestarajíc se příliš o to, co si vlci mezitím řeknou.

<< Sněžné tesáky (ob 3)

Mohlo to být jen pár momentů nebo taky další století, než se objevila na zcela jiném místě. Ležela po zrovna takovým skalním útvarem jako před chvílí v jiné části světa, a když otevřela oči a seřepala ze sebe magickou hlínu, pohled na krajinu z jiného úhlu přinesl uvědomění. Ani si nevšimla, že země - nebo bohové - jí v průběhu nadělila nové zbarvení, co se do okolního sněhu perfektně hodilo. Kývla hlavou, jakoby se snažila probudit ze spánku, ale očka se zase začala mhouřit. Byla z tohohle zmatená jak lesní včela.
Vytí. A ne daleko. Trhla sebou, až se málem praštila do skály, když ten zvuk uslyšela, a vycouvala do prostoru, aby přinutila tělo i mysl ke spolupráci. Někdo měl potíže, a na to se musí odpovědět. Toto místo vypadalo povědomě, muselo to být poblíž Alatey, a to znamenalo, že měla povinnost.
Seběhla kopec, div se nerozmázla, když se jí nad hlavou mihlo červené peří a ptáček zacvrlikal. Přítelíček byl zpět, jak milé! Bohužel neměla čas se mu věnovat. Vyběhla na jedné ze skalních říms a div nesklouzla dolů, jak spěchala, když uviděla, komu to vlastně běží na pomoc. Jakýsi tmavší vlk se světlým hřbetem zrovna mizel v přítmí večera, zatímco zrzavá vlčice se zvedala ze země a hnědý... Kdoví co dělal hnědý. Rychle ve vlčici povědomých rysů poznala původce vytí, a hbitě seběhla dolů. Holky drží spolu!
Přiběhla a rovnou se zrzečce odhodlaně připojila po boku, pohotově přikrčená a ostře probodávajíc pohledem cizince. Boj možná přestal, ale to drobná omega Alatey netušila, a se strachem očekávala komplikace.

<< Červená louka

Věčnost. Hranice představy a reality se v portálu zřejmě vlévala v jednu řeku, aby vlky dokázala přenést na jiné místo - a zdálo se, že stejnětak se do té řeky vléval i čas. Fialka vkročila na podzim, ale vynořila se v zimě.
Asi se to dalo čekat, že ve Sněžných tesácích bude první krok přivítán sněhem. Pamatovala si ale, jak to tu vypadalo před dobou, co se jí zdála jako pouhých pár hodin. Rozhlédla se, a sněhu tu bylo rozhodně více, než by čekala. A déšť byl pryč. Oklepala se, aby ze sebe dostala vodu, a zemí si zafixovala poněkud potrhaný vak, ve kterém stále nesla květiny z Červené louky, nějaké bylinky a pár hub od Modráku. Rozhlédla se, ale Iona nikde. Nikdo nikde. Došla na místo, odkud bylo lépe vidět do kraje, a zjistila, že potopa je asi pryč - místo toho ostrovy přikrýval sněžný háv. Co když... Co když všichni umřeli a ona je posledním přeživším? Je Alatey v pořádku? Co ta vlčata, která se vydala hledat? Zůstala opařeně stát. "J..Jak?" Vysoukala ze sebe, než si stoupla ke skalní stěně, pod kterou jako jedinou nebyla vrstva sněhu a... Klesla k zemi, dokud nezůstalo jen pár zrn hlíny.

>> Hraniční pohoří (země lvl 11, ob 3)

Z lovení dobrých vztahů a snahy přežít celé toto ošklivé mokré období nebylo lepšího vytržení, než dalších divných magických jevů. Vesele zavrtěla ocáskem na Ionu, kterou obdarovala květinou a přikývla na myšlenku lovu, ale hlava jí stejně stále upozorňovala, že není dobrý nápad tu být. Onož "najdi vodu", co vlastnění elemetu vody umožňovalo, naprosto blblo, a myslet na něco jiného, když déšť smýval kožich... Bylo těžké. Jakoby se roztékala pod chladivou a vytrvalou tíhou mračen, jakoby déšť rozmazával vše, na čem záleží. A jeden se mohl tázat - co je vlastně důležité?
Kořist utekla a čas s ním. Bezduše následovala vlčici ze Zlaté smečky, ale když vlčice prošla portálem, zastavila se a jen zírala do prázdna. Nad hlavou zazněl hrom, tlapky pohltila voda - a až pak Fialka skočila do portálu. Netušila odpověď na otázku, co si v této bezvýchodné a bizarní situaci položila, ale věděla, že už zná a má místo, kde na tom nezáleží. Měla smečku. Vrací se do Alatey. Domů. Možná nebyla nejsilnější, nejvýřečnější ani nejšťastnější, ale pro pocit dobře vykonané práce a Hančin úsměv to stálo.

>> Sněžné Tesáky

Děkuji za akci, sice jsem v polovině kvůli zahlcení akcemi a událostmi vypadla, ale tenhle herní koncept mám ráda, vždy je co dělat :) Nevadilo by mi teda, kdyby bylo úkolů míň a lidé se mohli soustředit i na vlastní ploty, odehrát to s více postavami je náročné. K mým:

Dorya - 21 bodů -> 3 mince, akce roku
Dorya se během nepříznivého počasí poučila o nátuře některých členů Alatey (s Arrynem měli nabitý program), přiložila tlapku k dílu, uvařila čaj a sbírala zásoby. Potkala i členku Zlaté smečky, se kterou si pomohly v nesnázích.

Ryba - 15 bodů -> 3 tlapky do vody, akce roku
Ryba řešil situaci pohádkově - bez paniky. Seznámil se u toho s vícero obyvateli ostrovů, objevoval svůj nový domov, poznal kytku a pohotově si poradil s tím co mu zrovna přiteklo pod tlapy, jako zachraňování Michaela nebo poznání Svatyně.

Rhaaxin - 5 bodů -> 4% do obratnosti
Rhaaxin po srazu Zlaté se zapojil do plánování přečkání potop a pak se vydal interagovat s návštěvou z Alatey ve snaze s nimi mimo jiné navázat lepší vztahy.

Lucian - 1 bod -> 1 kšm
Existoval s rodinou. Voda jim sebrala úkryt.

DORYA - 11b
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody -1b
× Zlepši své dovednosti (nákupem ve svatyni z první fáze) -1b
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit -2b
× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí -2b
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku -2b
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích) - 3b

RHAAXIN - 5b
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích) - 3b
× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku -2b

RYBA - 8b
× Zamiř do bezpečí -1b
× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody -1b
× Zlepši své dovednosti (nákupem ve svatyni z první fáze) -1b
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit - 2b
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy (ve čtyřech vlcích) - 3b

Jméno vlka: Ryba
Glow up: přívěšek
Preference: Týpek je rybář pacifista, takže ocením nějaké to rybářské náčiní a udělátka včetně vyřešeného přenosu. Nevadí mi ale ani ani jakýkoli sea-themed přívěšek
Nechci: Nepřírodní barvy, nepraktické nošení (ale slightly funny nebo bizarni věci proč ne)

Jméno vlka: Dorya
Glow up: kožíšek + přívěšek
Preference: Nemám - go crazy, klidně daleko od vzhledu co má teď. Měňte hairstyles, přidávejte křídla, ocasy, oči, udělejte z ní vílu s křídly vážky, prokletého ducha nebo příšeru z bažin, zachovejte akorát spíše hubenou postavu a přírodnější motiv
Nechci: klauny a neonové barvy (ve větším měřítku)

Děkuji za akci, plnou odměnu nommuje Ryba

Zapsáno.

Za účastněného Rybu prosím 5% do obratnosti, 30 kšm a 1 minci. Mušli daruji Zinkovi a 31 bodů měním za speciální magii pro Doryu. Děkuji za akci!!

Zapsáno, včetně mušle pro Zinka