Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Stříbrná vlčice se ukázala kytku, kterou tu mnozí sbírali, znát. Fialka se zaradovala že pozná zázračný kousek flóry i bez nutnosti se jít cpát ke všem těm vlkům a napjatě poslouchala. Jméno Peisia neznala, ale rozhodně nad její zmínkou a zmínkou smečky nastražila uši. Z které smečky byla? Trochu ji přepadly obavy - co když je z Daénu? Jestli ano, tak rozhodně nic nepoznala. Ruměnka vlčí, snažila se soustředit. Zamáváním oháňkou poděkovala a začala rostliny hledat. V tolika rudých květech to nebylo snadné. Několikrát utrženou rostlinku vlčici ukázala, aby se přesvědčila, že je to ona, než se je naučila poznat. Listy. Pak na louce nasbírala i několik makovic a všechno pečlivě uložila do svého zavazadla. Jestli to byla skutečně zázračná kytka, jistě jí doma prominou více věcí.
Byl ale čas jít dál. Obavy o zatopení chápala. Sama se třásla nad myšlenkou, že by zase skončily v hlubší vodě. Otočila hlavu zpátky k portálu, ale po chvilce přemýšlení jí došlo, že aby se dostala zpátky do Alatey, může jít i po zemi. Přes most. No, než vyrazí! Rozhodla se své díky vyjádřit i jinak. Utrhla makový květ a přiběhla ke své společnici. Jestli se nebránila, prostě se o ni opřela a opatrně jí umístila květ za ucho.

<< Sněžné tesáky

Pousmála se nad tím přáním úspěchu. Jak přátelské! Teď i chtěla jít hledat další, a po boku stříbrné vlčice se zdálo být klidno. Nedoléhala, aby mluvila, a vlastně i pokládala jednoduché otázky. Uměla snad s takovými jako ona? Fialce ticho nevadilo, vlastně ho trochu oceňovala. Při řeči o tmavém vlku se světlými pruhy poskočila a zavrtěla ocasem. Určitě ho najdeš. Naděje umírá poslední. Co mu vůbec chtěla? Byl to sourozenec, známý, kolega nebo milenec? Po tom jí ale ovšem nic nebylo.
Rozhodně si ale přála o vlčici cosi zjistit. Po neúspěšném pokusu ale zase zavřela tlamu a když prošla portálem, už ji neotevřela. Na portál byla docela zvyklá, i když to přirozeně byl šok. Louka bujela životem, ale i tady se voda zvedala. Váhavě přikývla na návrh a rozešla se k vlkům. Vlk s košíčkem je seznámil se svou aktivitou. Brzy tu bude plno vody. Co když chtěla jít stříbrná vlčice po tomhle dál? Nebo hůř - co když tu najde známé a schválně ji tu nechá napospas? Půjde se potom vůbec dostat zpět k portálu, až to tu bude zaplavené? Hlodalo jí to hlavou, ale neměla tu odvahu teď opustit vlky a vydat se zaplavenými kraji na vlastní sólo cestu. A mluvení? To samozřejmě nepřicházelo v úvahu. Budou se hodit. Vyléčí cokoli. To jí ovšem jako bait stačilo, byla přeci sbírat bylinky. Usmála se na vlka, co jim dal tuto informaci, a dala se do hledání kytky, co popisoval.

<< Průliv přes Mlžné pláně

Překvapilo ji, že si všimla její ztráty. Ani ona rozhodně nehodlala skákat zpět do vody, aby je hledala, radši si nasbírá vše znovu. Houby porostou i až se bude vracet, ne? I další bylinky, pokud teda neskončily pod vodou. Na otázku sklopila uši a lítostně pokývala hlavou. Měla je pro smečku.
Cesta přes Mlžné pláně... Ji přiměla opět vzpomínat. Tady sídlil Daén, ještě kdysi pod vedením Felicia. Všechny flashbacky se zdály být tak vzdálené, jako ze sna, když procházeli, a tak radši odvrátila pohled a soustředila se na cestu. Ozvala se další otázka, nad kterou naklonila hlavu na stranu a pak zavrtěla hlavou. Takže vlčice měla taky cíl! Určitě šla do těch hor hledat toho ztracence. Skutečně chvíli přemýšlela, jestli nezná někoho tmavého se světlými pruhy, kdo by třeba mohl mít zpicha s touhle vlčicí v horách, ale nikdo jí kromě Šalvěje na mysl nepřišel. Šalvěj ale byla vlčice. Kde asi teď byla? Všimli si v úkrytu, že tam není? A co vlčata, byla v bezpečí?
Ona se v bezpečí moc necítila, protože v horách zase hodně pršelo. O to blíž k vlčici se držela jako ocásek a neurčitě zavrtěla ocasem, když se na ni stříbrná otočila. Otevřela tlamu, že něco řekne, ale z tlamy se nic neozvalo. Aspoň ne do chvíle, než se vlčice otočila k portálu. "J... j-," hlesla téměř neslyšně a okamžitě toho litovala. Hlasivky nebyly připravené. A ona taky ne. Bude někdy? Nervózně přešlápla a vydala se do portálu za vlčicí.

>> Červená louka

Nemyslela si, že bude ještě potřebovat zachraňovat, ale zajásala, když je popostrčil ještě další proud. Vlčice měla modrá očka, určitě to byla ona! Fialka se snažila vyhrabat na břeh sama, ale uvítala, když jí byla podána pomocná tlapka. Kecla si na zadek a chvíli ze sebe jen nechala stékat vodu, zatímco se tvářila jako traumatizovaná zmoklá slepice. Trochu nepřítomně přikývla na otázku o živosti, ačkoli si nebyla zrovna jistá, že je naživu. Nenechala tam pod vodou svou dušičku? Otřásla se, utřela si tvář, což vůbec nepomohlo, a pak se také otřepala. Jeden by myslel, že sprška a koupel jednoho probudí, ale ona měla pocit, že to mělo opačný efekt. I přesto se ale donutila po stříbrné vlčici hodit vděčný pohled. Tohle bylo podruhé za jeden den, co jí někdo zachraňoval! Sice také pomohla, ale musela to vlčici nějak oplatit. Ohlédla se na svá záda a zjistila, že její spletené zavazadlo se roztrhalo. Teď v něj zbylo jen jeden a půl houby. S povzdychem ho spravila, postavila se na své hubené nožičky a už pádila za svou společnicí. Někdo si tu možná zaplave s hlucinami.
Říkala, že míří do Tesáků? To bylo ale na opačnou stranu, než potřebovala ona, pokud se chtěla vrátit zpět do smečky! Nervózně se ohlížela za ně, ale neznámou věrně následovala. Chtěla přeci sbírat kytičky a pokud se vzpomínala, z těch hor přeci vedla cesta na jiný ostrov. Během cesty se zařadila vedle vlčice, aby mohla trochu pomáhat určovat cestu. Možná by spolu mohly najít i něco k snědku? Vlastně měla docela hlad.

>> Sněžné tesáky přes Mlžné pláně

× Zahuč do vody po špatném zhodnocení hloubky vody
× Podej pomocnou tlapku topícímu se/top se a nech zachránit

<< Modrák přes Začarovaný les

K jejich neštěstí ani ona neměla největší geografické znalosti ostrovů. Věděla ale to, že třeba v Mokřadech už voda byla, a tak se jí na návrh jít horem přes tvář přehnala zděšená grimasa. Co když tentokrát už budou ve vodě příšery a žraloci, jak si myslela předtím? Výhodou bylo, že teď bylo světlo, a to pomohlo s jejím odhodláním někam jít objevovat. Aspoň to pak bude moct znovu nahlásit Hance, ne? Aspoň viděla, kam šlape.
Že je ani zrak nezachrání jí došlo ve chvíli, kdy se její společnice náhle se žblunknutím ztratila. Ona byla zrovna zaujata pohledem přes průliv, za kterým bylo vidět něco, co asi bývalo rozsáhlejší pevninou. Pevnina se ztrácí. Samozřejmě při tom zvuku otočila hlavu k vlčici a spěchala na pomoc. Zastavila se na břehu a dívala se do vody. Viděla na dno, přeci nemohla být už tady tak hluboká, ne? Ano. Krok do neznáma ji překvapil a jen těsně se stihla nadechnout, než ji podvodní proud, co se tu znenadání objevil, strhl dolů. Viděla vlčici - nebo spíš vodu, co divoce čeřila kolem sebe - a začala plavat, aby se k ní dostala. Mohly přeci složit síly a dostat se ven! Nebo taky ne. Fialka se vynořila a cítila, že nemá tolik síly se s vodou prát, že břeh je dál než předtím a že slaná voda ve tváři vůbec není příjemná. Chtěla na bělku něco zakřičet, ale nemohla. Nakonec využila příchozí chvilky odhodlání, aby se zase potopila a pomocí magie sebe i vlčici postrčila k nejbližšímu kusu pevniny.

Měla chuť v trávě zůstat ležet. Nebyla tak mokrá, jako všechno okolo, a ty houby vlastně pěkně voněly. Nemohla se jimi nechat ukonejšit ke spánku a trochu si odpočinout? V pořádku? Zvedla fialové oči k vlčici, co jí oslovila. Hrála barvami ledovců. Z Alatey ale určitě nebyla. Sběratelka se posbírala na všechny čtyři a přikývla, že je v pohodě. Jaká to potupa! Stalo se to za posledních dvacetčtyři hodin už podruhé, že hloupě spadla zrovna když s někým trávila čas. Trávím s tebou čas? Optala se sama sebe a nejistě zavrtěla ocasem, zatímco si jako zvědavé vlče čekající na příkaz vlčici prohlížela. V horách ona bydlela, ale k Alatey samozřejmě nikoho vzít nemohla. Sněžné tesáky? Na chvíli se zamyslela, ale i to stačilo, aby se vlčice kamsi rozešla. Směrem, o kterém si Fialka myslela, že určitě není ten správný. Jejda! Co měla dělat? Nemohla nechat vlčici kráčet někam do neznáma samotnou, když se zdála být s geografií zmatená asi jako opilý komár.
Několika skoky vlčici dohnala. Zařadila se vedle ní a vyhledala oční kontakt, aby naléhavě zavrtěla hlavou. Tam hory nejsou. Pak čumákem naznačila k východu.

>> Průliv přes Začarovaný les

<< Hraniční pohoří přes louku

Malá vlčice pokračovala přes louku. Jak dlouho to bylo, co si dokázala samotu užívat? Tohle bylo snad poprvé od dob co se přidala do Alatey, co byla ponechána sama a... Cítila se dobře. Sice stále měla starost o vlčata, protože je v horách nenašla, a vlastně pochybovala, že by šla takhle daleko, ale potřebovala si užít trochu volnosti. I déšť se rázem stal přítelem a ona se přes louku rozběhla. Nebylo krásné užít si chvíle klidu? Od dob přidání do smečky se pro ostatní mohla rozkrájet, a tak byla chvíle, kdy si dovolila nemyslet zhola na nic než své letící tělo, příjemnou změnou.
Deště ovšem stále bylo dost, a tak zamířila k úkrytu. Vysoký strom s modrým listím si o to říkal. Navíc tam byli vlci! Jak ráda by se jich zeptala na- A nebo taky ne. Zaujala ji vlčice se sovou, co sbírala houby, a přišla za ní s úsměvem a prosbou v očích. Než stihla vysvětlit svou otázku, už jí bylo řečeno více o těchto houbách. Sklonila hlavu, aby si je pozorně prohlédla. Účinky na to, co vlci vidí. Hlucina, jistě! To bylo intuitivní. Pokývala hlavou a zavrtěla ocasem na znak díků. Nakopne. Více energie se ale hodilo vždy, ne? Fialka se posadila a nechala rostliny vyrůst tak, aby jí spletly váček, co si bude moct přehodit přes rameno a nosit v tom věci. Pak do něj sebrala pár hub. Proč by ze své procházky neudělala výlet užitečný? Jak tak hledala pěkné houby a překračovala kořeny, periferní vidění ji varovalo o světlém kožichu. Prudce otočila hlavu, ale jak to udělala, zakopla o kořen a rozmázla se do trávy přímo u cizinky.

<< Úkryt Alatey

Fialka vyběhla z úkrytu a hned toho litovala, protože kožich jí rychle znovu zkropil déšť. A to už byl suchý! Uvnitř zasyčela a přešlápla. Potřebovala najít vlčata, aby jim také nabídla odvar z trychtýřku, ale nikde je neviděla. Kudy se vydali? A kudy se vydal Arryn s Cipher? To nebylo tak dávno, přeci musí být poblíž! Zatracený déšť, co smývá pachy! Zvolila tedy směr, kde viděla v blátě stopy. Musí být brzy zpět, aby dál sloužila a nalévala- Sloužila. Uvědomila si, že Hanka jí vlastně ani nevěnovala úsměv, co u ní dříve vídala. Udělala snad něco špatně? Teď musí vlčata najít dvojnásob rychle!
Ale nenašla. Když zrovna nemusela dávat pozor na každý svůj krok, aby se nerozmázla a nesletěla ze skal a cest, rozhlížela se, a ani to nepomohlo. Všechno kolem ale bylo stejné. Stromy, déšť, skály, déšť... Už to chtěla vzdát, když na místě, kde asi měly být hranice, jejichž pachové značky déšť rozpíjel, našla nějaké nezřetelné stopy. A o pár desítek metrů další! Zamířila do Kvetoucího údolí.

>> Modrák přes Kvetoucí údolí

Hanka byla andělem v davu. Tou jednou osobou, co ji slyšela, i když nemluvila. Uvědomila si díře v úkrytu, a Fialka se trochu zatetelila radostí. Takže sháněli vlky se zemí? Mohla pomoct! Malá vlčice ještě jednou k betě s hlavou dole přikročila a nechala jí u tlapek vyrůst jahodník. Já mám zemi.
Spokojeně pozorovala, jak se Arryn s Cipher zhostili prvního pití odvaru. Po tváři se jí rozlil úsměv, protože cítila ten léčivý pocit užitečnosti. Hřál u srdíčka snad ještě víc než samotný oheň. Pokývla na poděkování hraničáře, dvě misky dolila a vesele zamávala ocáskem i na Hanku. Jak ale měla odpovědět na její otázku? Pohled jí trochu posmutnil a nervózně zatěkala pohledem po jejích tlapkách. Doma. Vzpomínání na to místo vracelo tolik pocitů a prožitků z minulosti. Snad jako záchranou se ozvala slova Cipher, a ona horlivě přikývla. Plazivec přeci znala! Používaly ho, když se snažily zachránit Ci-... Ano. Popoběhla k zásobám a vytáhla ho, aby s ním podobně jako před chvílí prošla před vlky, co se zajímali. Pak ho zase uklidila tam, kam patřil.
Nezapomněla na Sierru, Mercera a jejich nová vlčata. Zbylé dvě dřevěné misky už byly také hotové, a tak jednu z nich naplnila horkým odvarem z trychtýřku a opatrně s ní v zubech zamířila k rodince. Dobře ji prohřeje. Položila misku před matku, zavrtěla ocasem a opět zůstala chvilku stát, kdyby měla ona nebo Mercer nějaký požadavek. Vypadalo to, že vlčata jsou k světu, a tak je nechtěla rušit.
Vycouvala od rodinky a rozhlédla se po úkrytu. Kde byla ostatní vlčata? Těch pět zrzavých a černých? I ta by si zasloužila odvar, jen ať neonemocní! Rozhodla se, že se je vydá hledat.

>> Hraniční pohoří přes Alatey

× Po promočení si udělej horký odvar z trychtýřku

(Mercer), Sierra
Řeč o dřevu, jeho nedostatku a pálení ji přimělo přemýšlet, kolik jim zbylo v léčitelském koutku. Bude dost k vaření? Taky u zmínek kouře naznačila - opět - k díře, co měli ve stropu nad čtyřmi stromy. A měli magie! Své námitky jinak nedala najevo, protože se šla zajímat o novopečenou matku a její rodinu. Po svolení od Mercera se přiblížila k Sieře a přistrčila jí meducínu. Bylinky na bolest a léčení po porodu. Pohledem prozkoumala vlčata i čekala na případné hlášení a rozkazy, ale pak už zase běžela k léčitelskému koutku.

Čajový dýchánek
Takže, mělo se vařit. Fialka našla Šalvějin kotlík v tom stavu, ve kterém ho ponechali - minulý vývar už byl vypitý. Ohniště dávno vyhaslo, ale byly v něm uhlíky a nějaké klacky poblíž taky. Pomocnice poskočením rozdělala oheň a přihodila do něj nějaké dřevo, i když některé navlhlo. Uschne. Kotlík s čerstvou vodou postavila nad plamen a vydala se hledat trychtýřek do jejich zásob. Snažila se nevnímat pocit nervozitu z toho, že se sem skutečně hrnuli vlci, a věnovala se práci. Vím, co dělám. Rudý květ trychtýřku našla a přichystala si, stejně tak nějaké ty bylinky na nachlazení - řebříček, lípu a sušené květy divizny, o kterých léčitelku Alatey učila. Pěkná vzpomínka. Ty jsou vzácné, pěkné vzpomínky.
Běžné bylinky vhodila do kotlíku a vyhrabala pár větších kusů dřeva, které pomocí magie redukovala na jakési nízké, nepravidelné válce. Kdo přišel však, ten mohl být svědkem toho, jak Fialka ukazuje trchtýřek. Nechala ho letět vzduchem v úrovni očí a s nově nabitou sebejistotou, že přecijen ví, co dělá, ho předvedla. Cipher dokonce na otázku odpověděla. Ukázala jí kytku, dotkla se její hrudi a pomocí ohně u něj vyvolala teplo. Trychtýřek tě zahřeje. Zavrtěla ocasem a pak už spěchala ke kotlíku, kam rudokvětou rostlinu vhodila. Zatímco se vývar vařil a oheň se už živil víceméně sám, vzala z ohniště pár větších uhlíků a umístila se do dřevěných válců. Párkrát je pofoukala, a dalo se sledovat, jak si uhlík pomalu razí cestu dolů. Tohle měly být misky, co poslouží klidně opakovaně. Měly v této rychlosti daleko od dokonalosti, ale poslouží.
Když už měl odvar dobrou barvu, magií ho rozlila do prvních dvou hotových misek a nechala trochu zchladnout. Kdo dřív přijde, ten dřív mele! Léčitelský koutek teď už nejen dobře voněl, ale i v něm bylo teplo. Ideální k usušení mokrých kožichů. Kouř, který mokré dřevo produkovalo, společně s párou zázračně odcházelo ke stropu a pak nad hlavami do velké síně. A Fialka? Snažila se na nikoho nedívat a nepřemýšlet nad jejich možnými narážkami, soustředila se na mnoho věcí. Jen Arrynův plán o další cestě ji přinutil nespokojeně sklopit uši a probodnout ho pohledem. Zase hledáš nebezpečí?

× Ujisti se, že je člen tvé smečky v bezpečí
× Zauvažuj nad nejlepší akcí pro přežití potopy

<< Alatey

Hanka, Arryn, (Stina, Espen, Vidar, Cipher)
Měla respekt pro to, že si Arryn chce s Hankou promluvit spíše sám, a tak se do jejich konverzace nemísila. Vstoupila do úkrytu a oklepala se, přičemž jí pohled opět padl na temnou chodbu, co údajně vedla do jeskyní. Co když něco přijde..? Zavrtěla hlavou a několika skoky dohnala svoji betu s hraničářem. K její nelibosti mířili k dalším, ale se známou společností se nad tím nepozastavila. Ze zadumání ji vytrhl Arrynův hlas. Ptal se, zda jí je dobře. No jó, nad svým fyzickým stavem se kromě mokra a zimy přes cestu příliš nezamýšlela. A vlastně ji trochu bolela nožka, nejspíš z toho, jak bojovala s vodou. Arrynovi na otázku ale odpověděla zavrtěním hlavy a mírným úsměvem. Co by ho stresovala s nějakou malou bolístkou?
Vývar z Trychtýřku jí byl známý, a tak nápad odsouhlasila. Možná bylo v úkrytu vcelku sucho a teplo, ale furt se potřebovali zahřát. Půjde ho udělat, jakmile- hlava se jí začala soustředit na nové tváře. Vidara takhle zblízka viděla asi poprvé, a chvíli si ho zvědavě prohlížela, u Stiny zrovnatak. Vlčeti věnovala letmý úsměv. A pak tu bylo to hnědé pometlo, co tu bývalo dvakrát. Cipher. Fialka si pamatovala, co se stalo na minulém srazu! Docela si myslela, že tohle je to, co se ji rozhodlo do léčitelského koutku doslova odtáhnout. Udělala krok za Arryna s Hankou. Stále vykukovala a vnímala, co vlci říkají, ale u známých tváří se cítila bezpečněji. Aby se nějak připojila do konverzace nad úvahami o bezpečnosti za povodní, popošla blíže k Hance a dotekem tlapky si vyžádala její pozornost. Naznačila hlavou k místu, kde se místnost kvůli stromům otevírala nebi. Myslela si, že by to mohl být problém, kdyby sem nateklo až moc. Jaké by to bylo, kdyby se jediné skutečně bezpečné místo v celé smečce stalo nebezpečným a neobyvatelným? Pokud to mohli jen přečkat v úkrytu, neměli by na to dohlédnout? Možná by to mohli dočasně zastřešit? Ale nebylo to na jejím zvážení, nýbrž na vedení smečky. Podpořila i Vidarův argument, a to kýváním hlavy. Přesně to jim taky říkala před chvílí, že i ve vodě jsou predátoři.

Sierra, Mercer, (Arryn)
A pak tu samozřejmě byli další aktéři skupiny, co ji zajímali asi nejvíce. Už pár chvil očima těkala mezi vlky a vlčicí s novorozenými vlčaty, a nehledě na debaty o počasí cítila, že bude užitečnější tam. Nevypadalo to, že by byly komplikace, ale co když byla třeba zdravotní prohlídka právě teď, u matky i vlčat? Cokoli se mohlo pokazit! Jako obvykle ji tížily obavy. Věděla, že by měla být schopná pomoct, ale... Rozhlédla se, zda uvidí nějakou z léčitelek, ale neúspěšně, a tak bez dalšího váhání a vlastně v průběhu Arrynova přednesu odběhla do léčitelského koutku a seskládala z bylinek balíček ke konzumaci. Něco, co pomůže od bolestí a klidnému průběhu uzdravení. A ten vývar! Ten taky plánovala uvařit, ale pěkně popořadě. S balíčkem bylinek v tlamě si to malá vlčice nakráčela přímo za rodinkou. Vrhla pohledem na Sierru a zavrtěla ocasem - jakési gesto gratulací, co mohla dát. Byla v tom i otázka, zda je jí dobře. Pomocnice se ale zastavila u Mercera, protože to byl otec rodiny a než aby drze šla blíž, radši se ho pohledem vzhůru zeptala na svolení je jít zkontrolovat, případně mu jen opatrně podala bylinky a naznačila, že jsou pro Sierru.
Věřila, že teď potřebovali soukromí. Že by ale ona byla tou osobou, co dá davu povel, to se stále říct nedalo. Připravovala se ale na to, že pokud někdo zavelí odchod od Sierry s vlčaty, pokusí se je nasměřovat k léčitelskému koutku. Nabídne jim čajový dýchánek!

× Zamiř do bezpečí

Hanka měla dobré plány, se kterými souhlasila. Jak už byla ve smečce nějakou chvíli, přiřazovala si k jménům obličeje, a kdyby některý z nich měl během tohohle počasí utonout, i přes naprostou nesouvislost by to brala jako svou vinu. Zavrtěla hlavou na otázku ohledně potkání Einara. Uvědomila si, že za celou obhlídku pořádně nepotkali nikoho. Nedivila se - kdo by chtěl být v tomto počasí venku? Proč vlastně ještě Hanka i další stáli venku? Pohled jí padl na Cindeřin strom, a nacházela v sobě určité pochopení. I ona by tu nejspíše stála hodiny a hodiny s myšlenkami bloudícími v kruhu, nebýt úkolu doprovázet Arryna. Cukla hlavou k betě, když byla oslovena. Jiné jméno? Na tu otázku nebyla připravená, a když si vysloužila i pohled hraničáře, nervózně těkla pohledem z jednoho na druhého a zase zpátky. Co chtěli slyšet? I kdyby věděla, jak se chce jmenovat, nemohla jim to říct. Pootevřela tlamičku a udělala droboučký krok dozadu, než ji zase zavřela. Pokrčila u toho rameny a zabodla pohled do země. Musela o tom ještě přemýšlet. Už oznámení, že jí ale byli ochotni říkat nějak jinak, jí přišlo milé. Odhodlala se zrak zase zvednout a věnovat Hance pousmání. Možná by si to tom mohly popovídat?
Nemohla si nevšimnout, že se k sobě Arryn s Hankou velmi mají. Ona se držela stranou a pozorovala to bez většího zájmu, leč pro jejich radostné shledání musela zavrtět ocáskem. Kéžby její shledání s blízkými také bylo tak radostné. Pak vyrazili do úkrytu, a tak je poslušně následovala. Konečně do bezpečí, konečně mimo déšť! Mohli bychom uvařit Trychtýřek. Určitě bylo více vlků, co se vrátí promočení.

>> Alatey

DORYA - 10 bodů
× Projdi se po zatopeném území (1)
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1)
× Pokus se plavat (1)
× Dej své alfě (nebo betě) vědět o momentální situaci (2)
× Ulov si na horší časy (2)
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3)

LUCIAN - 1 bod
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1)

RYBA - 7 bodů
× Promluv si s jiným vlkem o momentálním počasí (1)
× Pokus se plavat (1)
× Ulov si na horší časy (2)
× Vydej se hledat bezpečné místo (minimálně 5 postů) (3)

× Dej své alfě nebo betě vědět o momentální situaci

//Hraniční pohoří

Opouštěla vozík obchodníka s představami, že její srst se změní. Jenže jak a kdy? Neměla ráda překvapení, ne jako kdysi. Napadlo ji - co když má Wu i nějaký lektvar, díky kterému by mohla zapomenout na vše, na co nechce vzpomínat? Nešlo zanechat v mysli jen historii co měla s Alatey? Možná i zde už nastaly prekérní situace, ale nikdy na ně nebyla sama. Povzdechla si, jak kráčeli zpátky k území smečky, ale dál věrně se svěšenou hlavou a zajícem v tlamě následovala Arryna.
Opatrně našlapovala, až se dostali na místo, kde teď rostl Cindeřin strom. Fialka udělala pár cvalových skoků a zase trošku ožila, jak zpozorovala Hanku. Zavrtěla ocasem na pozdrav, ale mluvení nečekaně nechala na alateyském hraničáři. Jeho nový přeliv jí připadal působivý, i když to nebylo až tak jiné. Stále byla jediným fialovým vlkem ze smečky, a taky ji podle toho nazývali. Určitě byl čas na změnu.
Přišlo na oznámení o stavu okolí, a to i jí přineslo na tvář starost. Přikyvovala na Arrynova slova a pak se sama rozhodla dodat podrobnosti pomocí svých magií. Poskočila vedle, naznačila směrem k Tajze a pak hlavu natáhla k zemi, kde vyrostly malé klacky. Stromy. Na ně náhle přiletěla vlna, vytvořila hladinku a stoupala, zatímco se stále vlnila. Moře v mokřadech. Podívala se znepokojeně na Hanku, a pak tomu ještě přidala grády - ve vodě v lese se začala pohybovat ploutev. Určitě je tam nebezpečí! Příšery! Co s tím smečka udělá? Teď byla tak ráda, že sídlí v horách. Bylo to tu nebezpečné a náročné, ale měli úkryt. Jak ten je na tom? Uprostřed místnosti byl přeci ve stropě otvor... Měli by s tím něco udělat?
Když kolem procházela Cipher, pohlédla na ni a otevřela tlamu. Nechoď! Už to přeci zkontrolovali, bylo to nebezpečné! Vydala by se za ní, aby nikdo nechodil v tomhle ošklivém počasí sám, ale už neměla sílu.