Příspěvky uživatele

< návrat zpět

3

<< Úkryt Daénu přes území smečky

Sice je mi trochu líto, že opět nechávám Dail za sebou, ale těším se na procházku. V lese nám říkala, že je opravdu unavená, a tak to bylo jediné, co mě napadlo jí říct. Asi jsem jí nevědomky ukradla společnost, ale... já ji potřebuji a hlavně potřebuji trávit víc času se svým partnerem. Navíc mi prospěje večerní procházka a Dail si snad v době naší nepřítomnosti odpočine a pochopí. "Tak ty máš hlad, jo? To jsme dva, kdo na to zapomněl, ty můj hladový medvídku. Ale co, ulovíme si něco cestou, ne?" Zazubím se na něj. Poslouchám jeho slova a uvažuju, jestli si ze mě dělá srandu s tím staříkem, nebo jestli onen pán opravdu náhodou odešel pryč. "Tady nebude, tudy už jsem procházela a nikdo tu nebyl... Kromě dvou vlků, kteří se ale z území klidili," řeknu. Možná by stálo za to se pak přesvědčit, co ti cizinci tak blízko území dělali. "Fajn. Hledej, stopaři, přetékám zvědavostí." Škádlím ho dál, zatímco přemýšlím, co všechno vlastně by ten stařík mohl umět, když umí změnit barvu. Nebo si dělá srandu a zase to byla bohyně? Jsem trochu zmatená, a tak to radši nechám a soustředím se na cestu. Však uvidím sama.

>> Bašta přes Ostříží zrak

2

Můj manžel je jako obvykle veselý a vypadá i nadšeně mojí přítomností. To jsem i já. S obdivem si ho prohlížím. Třeba by i mě slušelo nějaké vylepšení. S touhle nudnou béžovou to je docela nuda. Vždyť už jí mám od narození. Že bych žárlila? Ale pf! Vždyť Kyle je stejně můj. Vesele přijmu jeho přivítání a po pár minutách prohlížení jeskyně uznám, že hledači odvedli dobrou práci. I mě se tu líbí. To znamená, že by mohlo i vlčatům, kdyby byli. Kde je Felicio? Měli bychom se ho zeptat... Tuto otázku nechám však stranou. Máme se k odchodu. Že by mě chtěl vzít na procházku? No jistě, ráda půjdu, princi! "Můžeš si odpočinout a nabrat sil, nebudeme pryč dlouho, doufám. A děkuju," zašeptám Dail do ucha, na odpověď však nečekám, protože spěchám za manželem.
Nadechla jsem se čerstvého vzduchu a protáhla si tlapky. "No... Třeba bys mi mohl ukázat toho starce, který ti tohle udělal," navrhnu a kráčím mu po boku. Ticho, které tu panuje, mi připomene, že jsme na území kromě Dail tak nějak sami. Divné.

>> Rest přes území smečky

1

<< Rest (přes Daén)

Už jakmile jsem uslyšela hlas svého partnera, bylo mi jasné, že toto je vskutku domov. Tato myšlenka byla veselá a byla bych se nad ní i usmála, kdybych měla volnou tlamu. Oči jsem měla jen pro ten nový domov. Bylo to velké, prostorné... A vlastně i pěkné, i když by to chtělo pár úprav, aby byly prostory příjemné i pro obyčejný pobyt. Chládek, který tu cítím, je příjemný. Je poznat, že jsem vkročila do hory, a kdybych si nebyla jistá, že je opravdu bezpečná, řekla bych, že tu musí sídlit medvěd. Jestli jednou přivedu na svět mláďata, jsem si jistá, že toto bude dobré místo, které uvidí první. "Tak to ahoj!" Pozdravím oba vlky na dálku a spěchám za nimi. "Kyle," pustím srnku a s vrtícím ocasem se na něj usmívám. Čumákem pročísnu jeho srst a až pak si všimnu, že má trochu jiný odstín. Couvnu, abych si ho mohla prohlédnout. "Kde jsi sebral toto? Jsi jako chameleon! Ale nestěžuju si, líbí se mi to," pochválím mu zbarvení. Opravdu mě zajímá, kde tu věc vzal. Zas tak dlouho jsem pryč nebyla, né? Jemně se oženu po jeho uchu a vydám se na průzkum jeskyně. Projdu i zadní chodbičky. Svítí mi přitom drobná kulička světla, která visí ve vzduchu vlivem mé magie. Tady by byl dobrý pelech. Zastavím se nad jednou ze zadních chodeb. Je však čas se vrátit. "Je to tu skvělé. Našli jste dobrý úkryt. Mláďatům by se tu určitě líbilo," poslední větu věnuji Kyleovi, neztrácím však vážný výraz.

<< Les Alf přes Ostříží zrak

Zamyšleně jsem kráčela směrem k území smečky. Cestou jsem se zastavila na pití a na odpočinek, takže se ode mě Dail s Kyleem trochu vzdálili. Srna byla na mé drobné tělo velkým břemenem, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Vlastně jsem na to zvyklá. A kanec byl těžší, takže můžu být jen ráda, že toho můj partner vzal.
Cesta stoupala a tahání bylo čím dál tím těžší, ale o to větší byla úleva, když jsem se opravdu dostala na vrchol do našeho krásného a nového domova. Když jsem se rozhlédla, nenašla jsem však nikoho ze smečky. Byli tu jen dva cizinci, kteří se zrovna měli na odchodu. Zvědavě jsem naklonila hlavu na stranu, pak jsem to nechala být a pokračovala dál. Jdu po pachu svého manžela, který mě vede k zamaskované jeskyni. Musím uznat, že je dobře ukrytá, protože z dálky bych nepoznala, že tam je. "Kyle! Dail! Jste tu?" Oznámila jsem svůj příchod otázkou.

>> Úkryt Daénu přes jeho území

Když jsem dorazila na místo srazu, Darkey už na mě čekala. Viděla jsem její úlovek a ano, překvapil mě. Byl ale dostatečně velký a i když neznám chuť, bude jistě chutný. "Dobrá práce," řeknu vlčici a sama složím své úlovky k zemi. "Počkáme na Dail." Sednu si na zadek a čekám, než se začne něco dít. Netuším totiž, že Dail tu celou dobu je, jen se schovává za stromem. Když přijde Kyle, jeho gesto mu opětuji a naslouchám, proč vlastně přišel. Našli úkryt... Bude kam dát jídlo.
Podívala jsem se dolů na úlovky a spokojeně zamručela, když se k nim přidala i srna. "Dobře vy dva," usměju se na ně a souhlasím s myšlenkou odchodu z našich nových loveckých území. A o Dail? Sice jsem měla nějaké podezření, když jí to trvalo tak dlouho, ale neprobírala jsem to podrobněji. Konec konců máme pěknou hromádku úlovků. Popadla jsem srnu a vydala se za Kyleem a Dail.

>> Rest přes Ostříží zrak

Nechala jsem Dail s Darkey, aby si také vysnily dovolenou. Však si to zaslouží, ať si někam vyrazí. Nápad to byl dobrý. Za to mě ale zaujala Darkeyina odpověď. Musela jsem se usmát. "To bude těžké," to teda bude, když moje vlčata možná budou za pár měsíců na světě! Nechtěla jsem Darkey strašit, asi z toho vážně měla trauma, ale vlčata jsou teď vážně mou prioritou. No, asi má těch pár měsíců si to rozmyslet. Když si uvědomím, jak nápadně se nad touhle myšlenkou směju, radši hned přepnu do ninja módu a opět do normálu. Když se vrátím z obhlídky, vysvětlím vlčicím plán. Nemají otázky, i když Dail nevypadá, že by se jí stále chtělo do lovu. "Hodně zdaru i vám," rozloučím se s nimi a sama se vydávám na lov.
Po prvních desítkách metrů jsem narazila na zajíce. Jsem dobrý lovec, zvládnu víc jak jednu kořist, přesvědčuji v duchu sama sebe. Tento les opravdu vypadá na to, že je plný zvěři. Když svůj cíl uvidim, instinktivně se přikrčím a začnu se potichu plížit vpřed. Rozmyslela jsem si mezitím, jak bude můj plán lovu probíhat. Tohohle normálně a kance magií, zopakuji si v mysli znovu. Pak ale křupla větvička. Teď nebo nikdy. Okamžitě jsem vyrazila a nastal zběsilý sprint, při kterém jsem dvakrát málem nabourala do stromu. Byl však úspěšný. Zajíc se mým dlouhým tlapám nemohl stačit, a tak už jen stačilo natáhnout krk a otevřít tlamu a už jsem ho měla. Docela mě uhnal, ale za tu výhru to stálo. Vracím se na místo, odkud jsem zajíce začala lovit a schovám ho pod keř. Teď je čas na větší kus. Tohle byl předkrm. Ale ne tvůj... Nesmíš ho jíst, dokud se nenajedla smečka.
A tak se vydávám na druhé kolo. Chvíli bloudím lesem a hledám dobré místo, ale tahle část lesa je docela zabahněná. Když konečně po vrstevnici dorazím na správné místo, kde je půda pevná, vydám se vzhůru. K místu, kde jsem kance cítila i předtím. A jak se zdá, to líný prase má zřejmě dobrý naleziště a ještě se nepřesunulo, což je moje štěstí. Skrčím se na bezpečné pozici a začnu se soustředit. Nutím kořeny, aby se hýbaly. Kanec se vyděsí a má se k útěku, ale jeden kořen to přece jen stihne a kanec se rozplácne o zem. V pasti si, ušklíbnu se. Už si představuju dobré jídlo. Tenhle jedinec je starší, a tak předpokládám, že mi nebude dlouho oponovat. Zoufale se snažil vyprostit se ze sevření, ale k zemi mu kopýtko připoutal další kořen. Tak ať netrpí. Přinutím zem změnit se v kámen. Ostrý kamenný hranol pak vyjede ze země a jako nic probodne praseti srdce. Je mrtvé. Všechny známky mé magie nechám zase zmizet a chytnu prase za kůži za krkem, abych ho mohla odvléct k místu setkání. Snad nejdu pozdě. Podívám se směrem ke Slunci. Za chvíli tam mám být. Táhnu prase z kopce, a tak to jde docela dobře. Cestou naberu i zajíce a mířím k místu určení. Dorazím tam ve správném čase a své úlovky složím k zemi.

Zatím zkusím Iris, když vyjde čas, tak ještě Wua.

Překvapilo mě povídání o zážitku s vlčaty... tedy s námi. Také mi to přišlo podivné podezřelé, ale nic jsem si nepamatovala. "To se omlouvám... Muselo to být těžký s celou smečkou. Asi z toho máte silnou zkušenost, co? Tady se může stát cokoli, tohle je toho další důkaz," pousměju se. Zní to tak, že nechce teď vlčata ani vidět. No... já se svých prcků nevzdám. Dorazíme do lesa a já si užívám tu příjemnou atmosféru. Jo, bude se tu žít dobře. Žrádla je tu dost. Cestou stihnu načerpat nějaké ty síly, ale mé společnice stále nevypadají, že by byly zrovna dvakrát potěšené lovem. Zato jsou spokojené s tím, že tu mají jedna druhou. "Tady je víc stínu. A vážně, jdu se jen porozhlédnout do okolí, Dail," odpovím krémové vlčici na její otázku a odběhnu do lesa.
Vrátím se po pár minutách. Zvážila jsem situaci a zachytila několik pachových stop, které patřily potencionální kořisti. Opět přistoupím k vlčicím. I já si teprve teď všímám Darkeyiných červených očí a zvědavě nad tím střihnu oušky, ale mluvím k věci. "Dobře. Když nemáme momentálně dost energie na to skolit něco většího... Uděláme to jednoduše - les je velký. Každá ulovte na co se cítíte a přineseme to sem, ano? Tudy na jih jsem cítila rodinu zajíců. Ptáků je tu dost všude kolem a stejně tak veverek a hlodavců, takže máte velký výběr. Já jdu zkusit kance na západ. Počítejme s tím, že máme... šest hladových krků. Tak tedy... Do západu Slunce tady?" Rychle zmanažuju lov a sama si sednu, abych si chvíli oddechla. Je toho na mě hodně, také jsem unavená, ale stejně mě tak nějak pohání hlad a chuť to mít všechno co nejrychleji. Do západu Slunce zbývá tak hodina a půl. Čekám, jestli budou mít vlčice dotazy, a pak se sama vydávám na lov. Předpokládám, že když každá z nich uloví tak... dva zajíce, tak to na jednu večeři vystačí.
Cestou k místu, kde jsem cítila divoké prase, jsem zachytila i pach něčeho jiného. Zvědavějsem tím směrem natočila hlavu a tiše jsem se za tím vydala proti větru. Byla to lasička. Když toho ulovím víc, bude to jen dobře, uvědomím si a začnu se chystat ke skoku a následujícímu sprintu. Tohohle normálně... prase pak sejmu magií.

//Rest (přes Ostříží zrak)

Obě vlčice vypadaly, že s mým plánem nemají problém, a tak bylo rozhodnuto o lovecké četě a my se vydaly na cestu na loviště. Vypadalo to, že Darkey je se mnou už v pořádku a nezlobí se, což mě uklidnilo. Vypadalo to, že proti mě nic nemá, což mě sice zaráželo, když mě před pár týdny nemohla ani vystát, ale také mě to těšilo, že si teď můžeme v klidu povídat. O to byl pro mě ve smečce větší klid a má spokojenost vzrůstala. Už zbývala snad jen Shay... A Kyle tam s ní zůstal. Trochu si o něj starosti dělám vždycky, ale bojím se, že teď by se on sám moci toho rebelskýho vlčete nevyrovnal. Mou povinností je teď však něco jiného. Byla jsem ráda, že jsem byla svědkem shledání dvou nerozlučných kamarádek. "Díky," poděkovala jsem Darkey za její pomoc. Poté jsem si vyslechla její povídání o Feliciovi. Žeby ztratil zájem o smečku? Nebo je nemocný? Dělalo mi to starosti. A taky mi dělalo starosti to, o čem Darkey povídala. Nevzpomínala jsem si... téměř na nic. "Ne, opravdu nepamatuju... Pamatuju si jen výbuch, pak prázdno a... Únavu, když jsme museli jít dál. Teda jestli myslíš to v poušti. Co se tam stalo?" Znělo to neuvěřitelně, ale co by se tady stát nemohlo?
Sestoupili jsme do údolí a zamířily do lesa. V lese bylo mnohem příjemnější klíma, než na pláních. Stín. A les navíc držel vlhkost. Zvěř tu bylo cítit všde kolem. Zastavila jsem se na mýtině a obrátila se k Dail a Darkey. "Tady budou naše loviště. A co myslíte, půjdeme po něčem velkém a vyřídíme to s pomocí magií nebo vememe víc menších kusů jako zajíce a prasata?" Položím jim otázku. Mně je to jedno. Po tom, co mi dají odpověď, se k nim opět obrátím. "Nechám vás tu teď chvíli samotné, odpočiňte si. Půjdu se po něčem kouknout," řeknu a rozejdu se pryč. Chci, aby měly chvíli soukromí. Mají si toho tolik co říct. Navíc jsem jim slíbila odpočinek.
Jak tak chodím po lese a větřím, mé myšlenky se přesunou k lovu pomocí magií. Ještě že tu zemi mám... Bez ní bych se neobešla. Přiznávám, bez magií by moje moc a ego kleslo. Po chvíli chůze dojdu k jezírkům. Tady už jsem byla... S Shivou. Je to tak dávno. Přikročím ke kameni, který je ode mě nejblíž. Položím na něj tlapky, ujistím se, že jsem sama, a začnu dramatickou scénku. Tohle se přece musí říct nahlas. I když... v mém případě pološeptem. "Ó země, víš, že ti vděčím za hodně? Zachránil si mi život, sire Šutrák! Několikrát. Vždycky se ti můžu svéřit a ty mě vždycky bez odmluv posloucháš. Bez tebe bych nebyla to, co jsem, lásko!" Chvíli na šutru ležím, snad jakoby mi měl odpovědět, pak však zaslechnu šum stromů. Zvednu hlavu a zadívám se do jejich korun. "Nesmějte se mi! Jasně že i vás mám ráda," řeknu jim, snad aby se necítili uraženě. Nemáš náhodou Kyla? Neblázni! Usměju se nad tím a radši se vydám pryč. Tohle místo je na mě... kupodivu moc magické.
Při toulkách lesem jsem narazila na stopu zvěře, co hledáme, a tak jsem se rozhodla zamířit zase zpět k Darkey s Dail a oznámit jim to.

Ačkoli Dail vypadala stále unaveně, souhlasila s mým plánem. Na chvíli jsem zauvažovala, jestli radši nemám jít sama, aby si ona v klidu odpočinula, ale i já jsem neměla energii zrovna na 100% - jenže jídlo je potřeba a kdybychom čekali ještě delší dobu, možná by už tolik síly na lov nebylo. Kývla jsem hlavou a věnovala jí děkovný úsměv. Kyle na lov nepůjde, a tak byla její společnost výhodou. Třeba mi toho řekne víc, když nebude ve společnosti ostatních vlků ze smečky. Rozhlédla jsem se kolem a zavětřila - nechtěla jsem chodit na lov příliš daleko, ale taky jsem si uvědomovala rizika pohybování se po skalách.
V tom se objevila Darkey. Doufala jsem, že přivede Felicia, ale ten se neobjevil. Dobrá zpráva však byla, že vůbec přišla - a já vím, že Dail měla o Darkey strach, takže teď bude snad mít o starost méně. "Ahoj," pousměju se. Nechci, aby mezi námi byl další spor, a tak se radši chovám opatrně. Vysvětlit jí situaci však mohu. "Dorazili jsme do cíle - zde založíme naše nové území. Co myslíš? Všem se to zdá skvělé," naznačím hlavou k jezeru a k ostatním. "Shay a její skupina hledají případný úkryt pro smečku. Já a Dail jdeme na lov. Je mi jasné, že jste po té dlouhé cestě unavené, nejsem na tom jinak, ale myslím, že když začneme hned, budeme mít dříve hotovo a dříve si nacpem břicha. Šla bys s námi, Darkey? Ve třech to bude rychlejší. Mám v plánu jít do blízkého lesa, je tam kořisti dost - a pokud budete chtít, klidně si tam můžeme před lovem ještě chvíli odpočinout. Ve stínu." Svěřím jim svůj plán a čekám, co mi na to řeknou.
Na pár minut si sednu a větřím, nemám však víc důvodů čekat. Vstanu a naznačím jim cestu. "Můžeme jít? Kde si vlastně nechala Felicia?" Druhá otázka byla směřovaná k Darkey. Pomalu jsem se odebrala směrem z kopce. Přes hory by to bylo kratší, ale... cesta náročnější. Proto jsem to raději vzala přes louku.

>> Les alf přes Ostříží zrak

Dail se únavou odebere ke spánku a já se musím jen pousmát nad tím, jak je celá smečka unavená. Ano, cesta byla dlouhá a všem nám dala zabrat. Myslím, že jsme však došli do cíle a že toto místo se zaručeně může stát naším novým domovem. Všichni vypadali, že s tím souhlasí - Shay se nevyjádřila, ale předpokládala jsem, že jí jen bylo hloupé mi na něco byť jen kývnout hlavou. Kyle se opět vrátil zpět ke mně a já mu jeho gesto opětovala polibkem. Když jsme uslyšeli vytí alfy, podivila jsem se, co první ho napadlo. Ach, ti muži. Musela jsem s ním však souhlasit. "Máš pravdu, to bychom měli... Chci si však pak být jistá, že se narodí - jestli se narodí - do správného prostředí," špitnu ke svému partnerovi a naznačuji mu tím, že je třeba, aby měla vlčata kde žít, až na to přijde. Zkrátka chci, aby smečka fungovala v klidu a aby měla všechna zázemí, která jsou pro přivedení nového života do smečky potřebná. Pak tu byla ještě jedna varianta, které jsem se bála. "Ale co když nesvolí?" Dávám najevo své znepokojení. Co bychom pro to museli udělat? Obětovali bychom za to místo ve smečce? Hrozivá myšlenka.
Zatímco celá smecka čeká na návrat Felicia a Darkey, přemýšlím nad tím, co všechno bychom měli udělat. Nabírám sil a záda mi hřeje teplý paprsek Slunce. Jeho intenzita je velká a tak se raději ohlédnu ke zdroji, jakobych se obávala toho, že na mě zase zaútočila Shay a její oheň. Musím říct, že léto je vážně v plném proudu - už by k tomu smažení se na sluníčku stačil jen ručník a pláž, a byla by dokonalá dovolená. Dovolená. Jo, tu bych asi potřebovala. To mi však připomíná, že teď by se mělo něco dělat, jinak mě to tady - i když se blíží večer - usmaží na smrt. Když Shay promluví, nemám proto proč nesouhlasit. Vstanu, odhodlaná něco dělat - protože Feliciovi to trvá moc dlouho. "Máš pravdu - úkryt potřebujeme. Jeden starý mudrc říkal - až dojdeš do cíle, udělej ještě jeden krok a tvá cesta bude úspěšná. Tenhle krok teď čeká nás - musíme dát věci do pohybu. Shay, někoho si k sobě vem a můžete najít úkryt - pokud tu nebude příhodný pro celou smečku, budeme ho muset vybudovat. Já půjdu na lov, ať to pak můžeme oslavit a najíst se - vypadáte hladově,. Tak... rozumíte? Pojďme se dát do díla, se zbytkem počkáme na Felicia," chopím se slova. Jemně pak strčím do Dail, abych ji probudila. Možná už mě slyšela. "Dail, šla bys se mnou na lov? Ve větším počtu to půjde snáz," oslovím ji a ještě se kouknu na Kylea. Protože si předtím s mladýma povídal, předpokládám, že bude chtít znova. Felicio ani Darkey nikde, a tak jsem se chopila vedení já. Svými slovy jsem Shay chtěla ukázat, že je plnohodnotným článkem smečky, jen... se ještě má co učit a nesmí být do všeho tak hrr. Ona a Amorphis tvořili takovou osamělou bublinu, naprosto odřízlou od smečky. Musím dát Shay za pravdu, že se tu k nim chováme docela nefér - oni si přece nepřejí být ti druhořadí jen kvůli svému věku. Mně by se to taky nelíbilo. Má pravdu, a i já si teď uvědomuji, že je to špatně. Vlastně... Byl to její nápad začít něco dělat, a to byl dobrý nápad.

Ano, toto místo bylo pro smečku jako dělané. Rozhlížela jsem se kolem a žasla nad tou krásou. Bylo tu jezero, které bude skvělým zdrojem vody... Stromy budou zdrojem stínu v teplých dnech... Ve vzduchu je cítit zajíce a jinou kořist a hlavně je toto místo obklopené lučinami a chráněné horami před nepříjemným studeným větrem. Vypadá to tu jako ráj... Ráj na ostrovech. Musíme tady zůstat! Kdybychom byli v horách na severu, asi by toto místo pro můj kožich nebylo zrovna jako dělané kvůli chladu. Tady jsme však na jihu, a tak podnebí bude nejspíše vyhovující.
Usměju se na Dail. Její sympatie jsou pro mě v této situaci zlatem. Posadím se na známku toho, že ani já dál nejdu, a sleduji Kylea, jak se k nám blíží. Shay s Amorphisem nechá samotné u jezera a opět se přidá ke mně. Možná mu to divadlo trochu vyčítám, je mi jasné, že si povídali o mně, ale z jeho výrazu tak nějak odvozuji, že přece jen je pořád všemi tlapkami na mé straně. Nemám důvod vyzvídat, byla to jejich konverzace a jestli mi to bude chtít můj partner říct, řekne mi to sám. Teď jsou však na listě důležitější věci. "Souhlasím s vámi. A doufám, že i Felicio bude souhlasit. Zůstaňme tady," přikývnu na jejich slova. Pro kontrolu se otočím na Shay s Morphem, jestli proti tomu nebudou mít kecy, ale zřejmě nemají nic takového na srdci, a tak od nich hlavu opět odvrátím. Kyle řekne, že jít pro alfu a Darkey je blbost. Pokrčím nad tím rameny. Je pravda, že jsme se dost zdrželi bojem a oni v tu dobu už mohli být na cestě. "Dobře... Tak tedy počkáme a odpočineme si, než nás doženou."
Chvíli ležím se zavřenýma očima a uvolněně si užívám toho příjemného čistého vzduchu, než se k mým uším dostane vlčí vytí. Poznám v něm Felicia. Je to jasné znamení - našli nás a přicházejí. Otevřu oči a kouknu se na Kylea, pak zakloním hlavu a alfovi na jeho volání odpovím. Teď už se brzo objeví. Třeba už ta hloupá cesta skončí...

Kšm na Dor, děkuju

<< Bašta přes Ostříží zrak

Bylo příjemné, že aspoň Dail mi dala za pravdu a rozumněla mi. Však to byla pravda. Že jsem se jenom bránila. "Děkuju, jsem ráda, že aspoň ty mi rozumíš," věnuji jí úsměv. Zvedlo mi to náladu. Uvědomuju si, že kdybych ji nepřivedla zpátky, asi by to nebylo dobré ani pro mě. Teď však vím, že mám co jí vracet. I proto se nad její otázkou zamyslím, odpověď naleznu brzo. "Darkey zůstala v poušti, přes kterou jsme šli. Zůstala tam s Feliciem aby ho chránila, jsem si jistá, že se oba vrátí a smečku opět postaví na pevné tlapky," odpovím. Ohlédnu se po ostatních, jestli si aspoň trochu odpočinuli, a vydám se dál.
Pláň byla nudná a nezajímavá, ačkoli tu byly ještě nedávné cizokrajné pachy, ale já jsem mířila k horám za nimi. Věděla jsem, že po naší levici dolů padá velká rokle, a tak jsem tam ani kvůli možnému nebezpečí nelezla. Ohlížela jsem se po Kyleovi, kdyby Shay náhodou napadla nějaká další šílenost, ale on vypadal spokojeně. Já vlastně byla spokojená taky. Že si můžu v klidu povídat s Dail aniž by mi něco nahlas vyčítala. Cesta stoupala a já jsem ucítila vlhkost, která znamenala přítomnost jezera. To byla dobrá zpráva. Když jsme konečně vystoupili, rozhlédla jsem se kolem. "Tohle místo je skvělé..." Řeknu užasle. Jo, tady jsem ještě nebyla, ale musím říct, pro smečku místo jako dělaný. "Co myslíte? Chcete jít dál? Tohle bychom měli zvážit a ukázat to Feliciovi. Došel by pro něj někdo?" Obrátím se ke smečce po prohlídce tohohle chráněného místa. Líbí se mi tu.

<< Mělká pláž

Nechám Shay být Shay a rozhodnu se soustředit se na hledání nového domova. Už mě nebaví cestovat, abych řekla pravdu. Kyleovi naznačím, že se nezlobím tím, že mu olíznu krk. Vydám se pryč a první předpokládám, že mě bude následovat, on se ale místo toho vydal za Shay. No jistě! Všichni se zajímáte jen o ní, ale já jsem tady byla napadená, to si neuvědomujete?! Moje podvědomí zuřilo. Když se k tomuto přidal ještě Amorphis, neměla jsem chuť mluvit už zcela s nikým a můj vztek byl snad hmatatelný. "Můžete přestat zpochybňovat moji autoritu!?" Obořila jsem se na přítomné s vrčením, napodobujíc jeho slova, propalujíc pohledem všechny přítomné. Kromě Dail. Ta za nic nemůže a já to vím. Jo, bylo vidět, že i já mám nervy v pr... v řiti. A přesto se starali pořád jen o Shay! Ani promluvit si nechtěla a nechala se takhle obsluhovat, aby se vyhla kontaktu se mnou a mohla mě před ostatními pomlouvat jak jen chtěla, že? A že ji nikdo nevychoval? Tomu bych i věřila. Jenže o to očividně ani nestála, aby jí někdo vychoval.
Nechala jsem to být. Kdybych se kvůli takové pitomosti jako je pozornost chtěla bít, byl by to odstrašjící příklad. Jako byla Shay. Rozhodla jsem se za účelem vyhledání klidu vydat za Dail. Mohla jsem se uklidnit a zároveň plnit svůj slib k ní. "Shay chtěla dokázat, že má navíc, že je lepší jak já," odpovím jí ve stručnosti a hledám správnou cestu. "Myslím, že tady někde bychom mohli nalézt domov," řeknu s úsměvem a rozhlížím se po kraji. Zahlédnu hladinu jezera a zamířím k němu. Na smečku teď dávám pozor já a dávám to najevo. Když dojdeme k vodě, podívám se zpět, už klidně. Napiju se a sednu si. "Jestli máte hlad, klidně si teď něco ulovte, tady je zvěře dost," navrhnu po chvíli všem. Já sama bych radši první našla domov a pak teprve lovila, a tak (pokud si někdo něco ulovit šel) počkám na ostatní, a pak vedu smečku dál.

>> Rest přes Ostříží zrak